OSOV 27 C 71/2019-93

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o 20 773,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 773,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 954 Kč za dobu od 26. 7. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 954 Kč za dobu od 21. 8. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 34 142,18 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu – České Republice na náhradě nákladů řízení 50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.

1. Žalobkyně se žalobou ve znění dalších doplnění domáhala po žalované zaplacení 20 773,28 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že žalobkyně z pozice nájemce a žalovaná z pozice podnájemce spolu uzavřely dne datum smlouvu o podnájmu (v textu rozsudku dále jen jako„ xanon číslo“), na základě které byla žalovaná oprávněna užívat prostory sloužící podnikání v budově adresa stojící na pozemku parc. č. st. číslo v katastrální uzemí – ulice anonymizováno

(v textu rozsudku dále jen jako„ Nemovitost"). Za měsíce červen a červenec roku 2018 žalobkyně vyúčtovala žalované v souladu se Smlouvou nájemné ve výši 2 x 8 954 Kč se splatností datum resp. datum, což žalovaná doposud neuhradila, pročež v souladu s čl. IV. bod 4.3. Smlouvy vznikl žalobkyni dále nárok na smluvní pokutu, a to za období od datum do datum, resp. od datum do datum ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, tj. celkem ve výši 2 865,28 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že žalobkyni uhradila v rámci podnájemního vztahu vratnou kauci ve výši 16 000 Kč, která byla žalované vrácena dne datum a podle ust. § 2254 občanského zákoníku má žalovaná jako podnájemce právo na úroky z jistoty za dobu od jejího poskytnutí ve výši zákonné sazby, tedy za dobu od datum do datum ve výši 271,92 Kč, a tuto částku žalovaná započetla vůči nároku žalobkyně. Žalovaná dále v průběhu měsíce května roku 2016 provedla zpevnění plochy části pozemku parc. číslo v katastrální uzemí – ulice Předměstí (v textu rozsudku dále jen jako„ Plocha“) na základě dohody s žalobkyní za trvání podnájemního vztahu, kdy mezi účastníky řízení bylo ujednáno, že v případě zániku podnájemního vztahu bude takové zpevnění Plochy vypořádáno. Zpevnění spočívalo v tom, že žalovaná provedla pokládku zatravňovacích betonových tvárnic a umožnila tak příjezd k Ploše automobilům. Zpevnění bylo naceněno anonymizováno Smelíkem částkou 22 430 Kč, což žalovaná fakturovala žalobkyni a rovněž tuto částku v řízení započetla oproti nároku žalobkyně; rozdíl částek přitom nepožadovala. Dle žalované je skutečností, že Plocha nebyla vymezena jako předmět podnájmu, tudíž na její zpevnění není možné aplikovat jakákoliv ustanovení Smlouvy. Žalovaná uvedla, že na zaplacení hodnoty zpevnění má nárok z titulu bezdůvodného obohacení a přitom odkázala i na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3569/2014. Navrhováno bylo zamítnutí žaloby.

3. Soud po provedeném dokazování v řízení u jednání dne datum, datum, datum a datum vzal z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu datum, že jako vlastník Nemovitosti a Plochy jsou zde uvedeny osoby jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení.

5. Z listiny označené jako Výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu datum, že jako vlastník Nemovitosti a Plochy je zde uvedena právnická osoba s.r.o.,

IČO, sídlem adresa, a to na základě kupní smlouvy ze dne datum.

6. Z listiny označené jako Věc: udělení souhlasu s pronájmem třetí osobě, že osoby jmenované v odstavci 4. tohoto rozsudku udělily souhlas žalobkyni jakožto nájemci s pronájmem Nemovitosti třetí osobě.

7. Z listiny označené jako xanon číslo o podnájmu opatřené datem datum (tj. ze Smlouvy – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že v listině se žalobkyně označená jako„ nájemce“ dohodla s žalovanou označenou jako„ podnájemce“ tak, že žalobkyně poskytne žalované k užívání Nemovitost

(čl. I. až III. Smlouvy) a žalovaná za to bude měsíčně platit 7 400 Kč spolu s DPH (čl. IV. odst. 4.1. Smlouvy). V čl. II. Smlouvy, který se týká vymezení předmětu užívání, přitom není zahrnuta Plocha. V čl. IV. Odst. 4.3. Smlouvy bylo dále dohodnuto že v případě prodlení žalované s úhradou nájemného nebo záloh a nákladů na služby žalovaná žalobkyni zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení a v odst. 4.5., že se stanovuje kauce ve výši 16 000 Kč, která bude vratná po roce nájmu nebo do 15 dnů od ukončení nájemního vztahu. V čl. V. odst. číslo se účastníci řízení dohodli tak, že žalovaná může provádět změny na Nemovitosti po předchozím souhlasu žalobkyně, a to výlučně na svůj náklad. xanon číslo je podepsána oběma účastníky tohoto řízení.

8. Z listiny označené jako Faktura – daňový doklad č. anonymizováno rok, že žalobkyně vyúčtovala žalované dne datum nájemné za měsíc červen 2018 v částce 7 400 Kč a 1 554 Kč DPH, tj. celkem 8 954 Kč, přičemž splatnost byla určena na datum.

9. Z listiny označené jako Faktura – daňový doklad č. FV5 číslo rok, že žalobkyně vyúčtovala žalované dne datum nájemné za měsíc červenec 2018 v částce 7 400 Kč a 1 554 Kč DPH, tj. celkem 8 954 Kč, přičemž splatnost byla určena na datum.

10. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3569/2014 na projednávanou věc aplikovat nelze, neboť v tamní soudy projednávané věci existovala smlouva mezi účastníky, která sice byla shledána neplatnou, ale bezdůvodné obohacení bylo třeba vypořádat v rámci vzájemných vztahů účastníků, a nikoliv vlastníka pozemku. V podepsaným soudem projednávané věci však jakákoliv smlouva (kromě prostého bezúplatného provedení zpevnění Plochy) mezi účastníky řízení absentovala. Soud se z těchto důvodů dále podrobně nezabýval tím, jestli a případně kdy přesně podnájemní vztah mezi účastníky řízení zanikl, neboť ať už v případě jeho skončení či trvání by námitka žalované z důvodů uváděných shora nemohla být úspěšná; stejný závěr pak platí i pro doručení či nedoručení faktury, jíž žalovaná účtovala zpevnění Plochy.

11. Z listiny označené jako Kupní smlouva – faktura – daňový doklad č. 2018, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni dne datum„ zpevnění plochy na pozemku parc. číslo katastr. území obec ulice Předměstí dle rozpočtu“ na celkovou částku 22 430 Kč, přičemž splatnost byla určena na datum.

12. Z listiny označené jako Rozpočet, že v této je podrobně vymezeno zpevnění Plochy a oceněno částkou 20 276,26 Kč bez DPH, v listině je dále uvedeno, že ji vypracoval Ing. jméno příjmení dne datum.

13. Z listiny označené jako Historie pohybů – běžný účet, že na účet žalované byla dne datum připsána od žalobkyně částka 16 000 Kč s poznámkou„ vratna kauce Goldfinch“.

14. Ze dvou fotografií (č. l. 21v a 22 spisu), že na těchto je patrná část Nemovitosti, kterou žalovaná využívala pro provozování své výdělečné činnosti, a před Nemovitostí se nachází Plocha, jež je z větší části zatravněná.

15. Ze tří fotografií (č. l. 23 a 23v spisu), že na těchto je patrná část Nemovitosti, kterou žalovaná využívala pro provozování své výdělečné činnosti, a před Nemovitostí se nachází Plocha, uprostřed níž jsou do země položeny pásy betonových tvárnic, na nichž stojí automobil.

16. Z Listiny bez označení, že tato představuje komunikaci dvou osob na sociální síti Facebook ze dne datum, kdy jedna osoba zasílá druhé osobě fotografii, na níž je patrné rozestavěné zpevnění travnaté části Plochy.

17. Z listiny označené jako Oznámení o změně vlastníka nemovitosti, že v této listině žalobkyně oznamuje žalované, že„ dne datum byla uzavřena kupní smlouva na prodej nemovitostí zapsaných na list vlastnictví pro katastrální uzemí – ulice anonymizováno (…) Nový majitel (…) vstupuje v souladu s kupní smlouvou do práv a povinností pronajímatele dle Vámi uzavřených podnájemních smluv se společností právnická osoba Zástupce nového majitele Vás bude kontaktovat.“ Listina je opatřena datem datum a podpisem žalobkyně.

18. Z e-mailové korespondence mezi účastníky řízení, že dne datum jednatel žalobkyně jméno příjmení zaslal žalované penalizační fakturu, na což žalovaná reagovala prostřednictvím svého jednatele příjmení jméno příjmení dne datum tak, že uvedla, že zasílá fakturu za stavební úpravu pozemku.

19. Z listiny označené jako Kupní smlouva, že touto jméno příjmení, MUDr. jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení převedli na právnická osoba s.r.o. Nemovitost. Listina je opatřena datem datum a podepsána všemi jmenovanými osobami.

20. Soud vzal dále ze svědeckých výpovědí uskutečněných u jednání dne datum a datum za prokázané následující podstatné skutečnosti:

21. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, že je zaměstnankyní žalované a manželkou jejího jednatele. Žalovaná v Nemovitosti podnikala s prodejem dětského zboží a na návrh jednatele žalobkyně žalovaná v květnu či červnu roku 2016 vybudovala příjezdovou cestu na Ploše. Trávu na Ploše sekal jednatel žalobkyně jméno příjmení. Zpevnění Plochy provedl jméno příjmení, svědkyni zasílal fotografii průběhu stavby, jak je toto zachyceno v komunikaci vymezené v odst. 16. tohoto rozsudku. V době, kdy se zpevnění řešilo, vztahy mezi jednateli obou účastníků byly přátelské a nebyla dohodnuta žádná úplata za provedené zpevnění, neboť účastníci řízení počítali s tím, že nájemní vztah bude trvat dlouhou dobu a že žalovaná tak vlastně zpevnění dělá sama pro sebe a pro své potřeby. Zároveň ani nebylo ničeho dohodnuto pro případ skončení podnájemního vztahu, např. ani žádné vyrovnání vzájemných vztahů. Jednatel žalobkyně ujišťoval svědkyni o dlouhodobosti vztahu mezi účastníky řízení, a pokud by žalovaná dopředu věděla, že nájem bude jenom krátkodobý, zpevnění by vůbec neprováděla. Po prodeji Nemovitosti žalovaná ještě nějakou dobu platila nájemné novému majiteli.

22. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, že byla zaměstnankyní žalované od dubna roku 2015 do října roku 2021 na pozici prodavačky. Žalovaná provedla zpevnění Plochy, aby se k prodejně v Nemovitosti dalo jezdit a parkovat u ní, samotné dohodě takového zpevnění svědkyně přítomna nebyla. Jednatel žalobkyně jméno příjmení o zpevnění příjmení s největší pravděpodobností věděl. Fakticky uvedené práce prováděl jednatel žalované spolu s další osobou. Přinejmenším jednou jednatel žalobkyně jméno příjmení sekal trávu na Ploše. Svědkyně od jednatele žalobkyně obdržela listinu, která se týkala prodeje Nemovitosti.

23. Z výpovědi svědka příjmení příjmení, že je bratrancem jednatele žalované a na jeho požádání provedl zpevnění Plochy, tedy pokládku zatravňovacích panelů do země za účelem příjezdu automobilů k prodejně žalované. Žalobkyně o zpevnění Plochy věděla a toto chtěla z důvodu, aby nedocházelo k rozjíždění terénu a ničení trávy. Svědek je jedním z autorů komunikace vymezené v odst. 16. tohoto rozsudku.

24. Z výpovědi jméno příjmení (dále jen„ bývalý jednatel“), jenž byl v řízení vyslechnut jako bývalý statutární orgán žalobkyně za podmínek ust. § 126a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen o. s. ř.), že působil na pozici jednatele žalobkyně od roku 1993 a žalovaná si pronajímala Nemovitost, kterou měla v nájmu žalobkyně. Mezi účastníky řízení byla uzavřena písemná podnájemní smlouva, jejímž předmětem byla Nemovitost, přičemž nájemní vztah existoval mezi čtyřmi fyzickými osobami, kterými byli bývalý jednatel, jeho manželka, jeho společník a společníkova manželka, a žalobkyní. Bývalý jednatel dále uvedl, že o projednávané věci neví nic dalšího, ani jakým způsobem se žalovaná vůči žalobě vymezila, není si ani vědom jakýchkoliv stavebních úprav na Nemovitosti či na Ploše. Po předestření fotografií vymezených v odst. 15. tohoto rozsudku bývalý jednatel uvedl, že si není vědom, že by se jakýmkoliv způsobem pokládaly betonové tvárnice, a pokud se to přesto udělalo, dělat se to nemělo, neboť k ničemu takovému nebylo povolení. Bývalý jednatel rovněž uvedl, že s jednatelem žalované neřešil jakékoliv stavební úpravy. E-maily vymezené v odst. 18. tohoto rozsudku si bývalý jednatel dle svých slov nepamatuje. Listinu vymezenou v odst. 17. tohoto rozsudku bývalý jednatel podepisoval.

25. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.

26. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně, jež po dohodě s majiteli Nemovitosti tuto sama užívala, se s žalovanou dne datum písemně dohodla tak, že žalovaná bude rovněž užívat Nemovitost, a to ke své výdělečné činnosti, za což bude žalobkyni měsíčně platit 8 954 Kč a v případě, že se s těmito platbami opozdí, bude žalobkyni dále platit částku ve výši 0,1 % z uvedené částky za každý den takového opoždění; žalovaná nezaplatila platby za měsíc červen a červenec roku 2018, což žalobkyně vyúčtovala dvěma fakturami vždy na částku 8 954 Kč a za dobu zpoždění s těmito platbami od datum do datum, resp. od datum do datum žalobkyně vyúčtovala žalované 2 865,28 Kč a celkovou částku ve výši 20 773,28 Kč žalovaná žalobkyni doposud nezaplatila; žalovaná v květnu roku 2016 po vzájemné dohodě s žalobkyní provedla zpevnění Plochy, jejímiž majiteli byly osoby odlišné od žalobkyně, za účelem příjezdu automobilů k prodejně žalované, přičemž mezi účastníky řízení nebylo dále dohodnuto, zda a jakým způsobem dojde k případnému vypořádání takového zpevnění.

27. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření Smlouvy

(v textu rozsudku dále jen jako„ o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

28. Podle ust. § 2215 odst. 1 o. z., souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

29. Podle ust. § 2254 odst. 1 a 2 o. z., ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nesmí být jistota vyšší než šestinásobek měsíčního nájemného (odst. 1). Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. (odst. 2)

30. Podle ust. § 2302 odst. 1 o. z., ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

31. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

32. Úvodem nutno zkonstatovat, že soud se v prvé řadě zabýval tím, jestli nárok žalobkyně žalobou uplatněný je důvodný či nikoliv, neboť v případě negativního závěru by bylo namístě zamítnutí žaloby a námitkou započtení vznesenou žalovanou by se soud vůbec nemusel zabývat

(srov. např. DRÁPAL, Ljubomír. § 98 (Námitka započtení). In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 640, marg. č. 3). Přitom soud dospěl k jednoznačnému názoru, že takový nárok žalobkyně zde vskutku existuje, jak je dále odůvodněno.

33. Písemné ujednání mezi účastníky řízení stran užívání Nemovitosti, tedy Smlouvu, soud hodnotí jako podnájemní smlouvu týkající se prostorů sloužících podnikání, na kterou je třeba vztáhnout jednak obecná ustanovení o. z. o nájmu (zejména ust. § 2215 o. z.) a jednak zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání (zejména ust. § 2302 o. z.). Ze Smlouvy přitom jednoznačně vyplývají práva i povinnosti obou smluvních stran, kdy povinností žalobkyně bylo především umožnit žalované užívání Nemovitosti a povinností žalované za to platit sjednané nájemné. Žalobkyně svou povinnost zjevně řádně plnila, když v řízení nebyl tvrzen opak a tento ani jinak nevyšel najevo, přičemž zároveň z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná Nemovitost v rozhodné době skutečně užívala k účelu dle Smlouvy. Svou povinnost zaplatit nájemné za měsíc červen a červenec roku 2018 však žalovaná nesplnila, přičemž v řízení ani netvrdila, natož takovou případnou skutečnost prokazovala, že by na dlužném nájemném za tyto dva měsíce čehokoliv zaplatila. Žalobkyni proto vzniklo v souladu s čl. IV. odst. 4.1. Smlouvy právo na zaplacení částky 17 908 Kč za dva měsíce nezaplaceného nájemného. S ohledem na to, že žalovaná se dostala do prodlení s hrazením nájemného, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 4.3. Smlouvy, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky; žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za dobu od datum do datum (za prodlení s „ červencovým“ nájemným), resp. od datum do datum (za prodlení se„ srpnovým“ nájemným), tj. 173, resp. 147 dnů, přičemž 0,1 % z částky 8 954 Kč činí 8, 954 Kč a po vynásobení uváděnými počty dnů představuje smluvní pokuta částku 1 549,04 Kč, resp. 1 316,24 Kč Celkem tak žalovaná v souladu se Smlouvou dluží žalobkyni 20 773,28 Kč. Pro úplnost lze uvést, že ačkoliv ve Smlouvě není uvedeno, z jaké částky je třeba počítat smluvní pokutu 0,1 %, výkladem čl. IV. odst. 4.3. Smlouvy soud dospěl k jednoznačnému závěru, že základem pro výpočet je dlužná částka, neboť jakákoliv jiná hodnota postrádá opodstatnění a ze Smlouvy ani nevyplývá.

34. Soud se však dále musel zabývat tím, jestli nedošlo k zániku nároku žalobkyně v důsledku námitky započtení, již v řízení vznesla žalovaná, přičemž právě posouzení důvodnosti takové obrany žalované bylo prakticky jádrem celého sporu mezi účastníky, neboť ve vztahu k samotnému tvrzenému nároku žalobkyně žalovaná v podstatě ničeho nenamítala.

35. Žalovaná vůči nároku žalobkyně uplatnila námitku započtení nejprve v rozsahu kapitalizovaných úroků z vratné kauce, kterou žalovaná zaplatila žalobkyni v rámci podnájemního vztahu, a to ve výši dohromady 271,92 Kč. Soud, aniž by se zabýval výši takového úroku a přesným obdobím, za které byl požadován, konstatuje, že takový nárok zde s ohledem na rozhodná ustanovení občanského zákoníku vzniknout nemohl, neboť shora citované ust. § 2302 odst. 1 o. z. v poslední větě výslovně uvádí, že v případě nájmu prostoru sloužícího podnikání – takový (pod) nájem přitom byl s ohledem na znění Smlouvy mezi účastníky sjednán – se, není-li dále stanoveno jinak, použijí obecná ustanovení o nájmu. Ust. § 2254 o. z., které se týká jistoty a práva na úroky z ní, je však v občanském zákoníku členěno a zařazeno mezi zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu (srov. ust. § 2235 a násl. o. z.), tudíž ze samotné dikce zákona je zjevné, že na jistotu v případě nájmu sjednaného mezi podnikateli toto ustanovení užit nelze a námitku žalované soud proto v uvedené části vyhodnotil jako nedůvodnou.

36. Žalobkyně se dále vůči námitce započtení stran vybudování zpevnění Plochy vymezila v prvé řadě vznesením námitky promlčení a soud tak musel dále posuzovat důvodnost takové námitky. Podle ust. § 1989 odst. 1 o. z. platí, že promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. To znamená, že jen to, že v době, kdy je učiněn projev směřující k započtení, byla již započítávaná pohledávka promlčena, započtení nebrání; jednostranný úkon započtení je možno ohledně pohledávek, které se setkaly jako nepromlčené a jsou i jinak v této době k započtení způsobilé, platně učinit i po delším čase v době, kdy již promlčení nastalo, a pohledávky zaniknou zpětně, k okamžiku, kdy se jako pohledávky způsobilé k započtení setkaly (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1852/2007). Promlčecí lhůta nároku žalované na vypořádání zpevnění Plochy z titulu bezdůvodného obohacení počala v souladu s ust. § 619 odst. 1 o. z. běžet nejpozději datum (v řízení bylo zjištěno, že ke zpevnění došlo v květnu roku 2016) a k promlčení takové pohledávky by v souladu s ust. § 629 odst. 1 o. z. došlo datum. Je tak nabíledni, že pohledávky obou účastníků řízení se setkaly a byly způsobilé k započtení ještě předtím, než se pohledávka žalované promlčela, a je proto irelevantní, že projev žalované směřující k započtení byl učiněn až podáním doručeným soudu dne datum. Námitka promlčení vznesená žalobkyní proto důvodná není. Pro úplnost lze dodat, že pakliže by k vypořádání zpevnění Plochy mělo dojít až po ukončení vzájemných vztahů účastníků, jak zároveň tvrdila žalovaná, taková její pohledávka by se začala promlčovat až po prodeji Nemovitosti, tj. po datum a pochopitelně ani v takovém případě by její nárok promlčen nebyl.

37. Jak již bylo naznačeno výše, žalovaná svůj nárok vůči žalobkyni spočívající v peněžní náhradě za žalovanou vybudované zpevnění Plochy vymezila tak, že došlo k vzájemnému ústnímu ujednání mezi jednateli obou účastníků tohoto řízení o vybudování zpevnění a jeho následném vypořádání, což zároveň právně hodnotila jako vzniknuvší bezdůvodné obohacení, které je třeba vypořádat. Soud v tomto směru uzavírá, že není vázán právní kvalifikací účastníků řízení, nýbrž jen skutkovým vymezením uplatněných nároků (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2675/2020 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 210/2008, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, též nález Ústavního soudu ČR ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16).

V projednávané věci se proto soud v rámci vyhodnocení námitky započtení žalované zabýval výhradně tím, zda mezi oběma účastníky řízení došlo k tvrzené ústní smlouvě a zda tedy skutečně bylo dohodnuto, že v případě ukončení podnájemního vztahu žalobkyně zaplatí žalované vybudované zpevnění Plochy, přičemž takový případný nárok žalované třeba právně hodnotit jako nárok vyplývající z ústní smlouvy mezi účastníky tohoto řízení, nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nejsou splněny podmínky ust. § 2991 o. z. Soud přitom po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (srov. ust. § 132 o. s. ř.) dospěl k jednoznačnému závěru, že takový nárok žalovaná nemá, jak je dále odůvodněno.

38. Pokud jde nejprve o výslech bývalého jednatele žalobkyně jméno příjmení, toho soud považuje za zcela nevěrohodného a jeho popisu skutkového děje neuvěřil, když takový popis je v prvé řadě v rozporu s tím, co v řízení uvedli slyšení svědci, a dále zcela odporuje zásadám logického myšlení. Nájemní a podnájemní vztahy v Nemovitosti bývalý jednatel sice popsal v souladu s listinnými důkazy, avšak pokud jde o další okolnosti, na jednu stranu bývalý jednatel uvedl, že nemá představu o tom, jakými námitkami se vlastně žalovaná v řízení brání, ale na stranu druhou zmínil, že byl zástupcem žalobkyně informován o průběhu tohoto řízení – zjevně tudíž musel vědět, že žalovaná uplatňuje nároky vyplývající z tvrzeného zpevnění Plochy. Dále bývalý jednatel uvedl, že o jakémkoliv zpevnění příjmení nevěděl, nicméně zároveň soudu sdělil, že trávu na Ploše pravidelně sekal – je tak nanejvýš nepravděpodobné, že by si vůbec nevšiml tak zásadní změny na této Ploše, jakou bylo položení betonových tvárnic. Bývalý jednatel dále zmínil, že nezaznamenal emailovou korespondenci mezi ním a jednatelem žalované, avšak uvedenou emailovou adresu dle vlastních slov běžné používá, tudíž soud rovněž považuje za krajně nepravděpodobné, že by si bývalý jednatel takto zásadní emaily, v nichž se účastníci řízení navzájem vyzývali k zaplacení dlužných částek, vůbec nepamatoval. Konečně to, že s jednatelem žalované bývalý jednatel žalobkyně ničeho stran jakýchkoliv stavebních úprav neprojednával, bylo vyvráceno svědeckými výpověďmi.

39. Soud dále uzavírá, že vzal nade vší pochybnost za prokázánu skutečnost, že žalovaná provedla zpevnění Plochy, jak to bylo tvrzeno v rámci vyjádření k žalobě a doplněno u jednání dne datum, a to z jednotlivých listin (fotografií prováděného zpevnění a komunikace na sociální síti) a především z výslechů všech svědků. Slyšení svědci totiž shodně popsali důvody a způsob provedení zpevnění Plochy, přičemž svědek jméno příjmení podrobně vysvětlil, jak on sám zpevnění uskutečnil. Pokud jde o právě jmenovaného svědka, jeho výslech žalovaná navrhla až po zákonné koncentraci řízení, nicméně tak bylo učiněno poté, co žalobkyně v rámci svého vyjádření ve lhůtě pro případné doplnění tvrzení a navržení důkazů nově zpochybnila, že zpevnění Plochy realizovala žalovaná (do té doby pouze tvrdila, že není prozatím prokázáno, kdo zpevnění příjmení provedl - srov. slovní spojení žalobkyně„ pokud to tedy byl on, kdo ho provedl“), tudíž soud mohl přistoupit k jeho výslechu. Všechny v řízení slyšené svědky soud přitom hodnotí jako věrohodné, a to i za situace, kdy dva z těchto svědků (příjmení a příjmení) mají příbuzenský vztah k jednateli žalované, neboť soud neshledal jakékoliv poznatky vedoucí k tomu, že by v řízení slyšení svědci měli tendenci fabulovat či zamlčovat podstatné skutečnosti s úmyslem pomoci žalované; v případě svědkyně příjmení pak uvedený závěr platí asi nejmarkantněji, neboť tato soudu popsala, jakým způsobem docházelo a došlo k vzájemným ujednáním mezi účastníky řízení, kdy dle svědkyně absentovala jakákoliv dohoda ohledně vypořádání zpevnění Plochy, přičemž pakliže by vypovídala se záměrem žalované v řízení pomoci, jistě by naopak uváděla tvrzení žalované. Výpověď svědkyně příjmení ovšem byla zcela konzistentní a v souladu s listinnými důkazy a zároveň logicky odpovídala nejpravděpodobnějšímu skutkovému ději, tedy že žalovaná si v Nemovitosti chtěla„ zavést“ svou prodejnu a dohodla se tak na delší spolupráci s žalobkyní a s jejím souhlasem provedla zpevnění Plochy. Jak sama svědkyně příjmení uvedla, účastníci řízení počítali s tím, že žalovaná bude Nemovitost užívat dlouhodobě, tudíž je zároveň logické, že nebylo dohodnuto žádné případné vypořádání zpevnění Plochy, když toto žalovaná prováděla výhradně pro své potřeby, tedy aby se mohla pohodlněji dostávat ke své prodejně. Svědkyní příjmení popsaný skutkový děj dále doplnili svědci příjmení a příjmení, kteří potvrdili jednak zpevnění Plochy a jednak vědomost jednatele žalobkyně o takovém zpevnění.

40. Za situace, kdy skutkový děj stran zpevnění Plochy a jeho případného vypořádání s žalobkyní byl v řízení prokázán jinak, než jak tvrdila žalovaná, nepřistoupil soud k poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť nenastala situace, že by žalovaná stran svého tvrzení neunášela důkazní břemeno. V řízení totiž bylo především výslechem svědkyně příjmení prokázáno, že účastníci řízení neuzavřeli žádnou, byť ústní, smlouvu spočívající v tom, že by se žalobkyně zavázala žalované za provedené zpevnění Plochy zaplatit jakoukoliv částku. Nárok na zaplacení toho, co žalovaná vypočetla v rámci námitky započtení, tak z titulu smlouvy nevznikl. Případné bezdůvodné obohacení pak mohlo vzniknout jedině na straně vlastníka Nemovitosti, avšak žalobkyně jím nikdy nebyla. Žalovanou citované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

41. Soud se konečně zabýval i tím, jestli žalovaná nemá vůči žalobkyni pohledávku z titulu náhrady škody, nicméně v prvé řadě nutno zmínit, že toto v řízení nebylo tvrzeno a pakliže bývalý jednatel žalobkyně slíbil jednateli žalované, že vzájemný vztah obou účastníků řízení bude dlouhodobý, samotným případným porušením takového slibu (srov. ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z.) žalované žádná škoda vzniknout nemohla, neboť Nemovitost na jiného vlastníka nepřevedla žalobkyně, nýbrž sami vlastníci Nemovitosti (byť jedním z nich byl i jednatel žalobkyně jméno příjmení). Úplným závěrem pak spíše obiter dictum soud dodává, že žalované (jejímu jednateli) nelze stran zpevnění Plochy ničeho vytýkat a je zcela pochopitelné, že s ohledem na svůj podnikatelský záměr v Nemovitosti chtěla její užívání zefektivnit a v žádném případě jí nemůže být vyčítáno, že k vybudování zpevnění po zajištění souhlasu žalobkyně přistoupila, nicméně stejně tak měla (mohla) žalovaná jakožto profesionál počítat s určitým podnikatelským rizikem a být na takovou možnost ukončení svého podnikání v Nemovitosti připravena, kdy vlastnické (resp. nájemní a podnájemní) vztahy Nemovitosti a Ploše a případné následky z toho plynoucí jí byly (mohly být) známy.

42. Z těchto všech důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy přiznal žalobkyni žalobou požadovanou částku v celé výši, neboť nárok na ni žalobkyni vznikl v souladu se Smlouvou a zároveň nedošlo k jeho zániku v důsledku započtení; úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle ust. § 1970 o. z. z obou dlužných částek nájemného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data splatnosti vždy té které faktury.

43. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl výrokem II. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů ve výši 34 142,18 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: ⟪LB:lb_001⟫ -) 10 úkonů právní služby po 1 940 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vždy ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů (dále jen„ AT“), při tarifní hodnotě ve výši 20 773,28 Kč, které uskutečnil zástupce žalobkyně, přičemž jsou jimi tyto úkony:

o) dne datum – cesta k ústnímu jednání z obec do obec a zpět motorovým vozidlem Mazda 3 (anonymizována dvě slova číslo) v rozsahu 78 km, při spotřebě

6,1 l číslo km, ceně benzínu 44,50 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy

4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 578 Kč, ⟪LB:lb_001⟫ -) náhrada za 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 27 358 Kč, a to ve výši 5 745,18 Kč, neboť zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem a ⟪LB:lb_002⟫ -) úhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 039 Kč.

44. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení ve vztahu k žalobkyni byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě těchto nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

45. Konečně, pokud jde o výrok III. tohoto rozsudku, ten odpovídá tomu, že v řízení vznikly státu náklady spočívající ve svědečném svědka jméno příjmení, o kterém bylo rozhodnuto pravomocným usnesením podepsaného soudu ze dne 15. 8. 2022, č. j. 27 C 71/2019-87, a svědkovi bylo přiznáno jízdné ve výši 50 Kč, tudíž tuto částku je žalovaná povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.