OSOV 64 C 113/2022-12

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 945 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 89,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč k rukám zástupce JUDr. jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně v částce 945 Kč s příslušenstvím za nezaplacené televizní poplatky žalovanou jakožto držitelem televizního přijímače ode dne datum, kdy se přihlásila do evidence poplatníků, a to za období číslo.

2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soud věc v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl bez nařízení jednání a současně ji poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy nevyjádří, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání nesouhlasí, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože žalobkyně s rozhodnutím bez jednání již dříve souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízeného jednání.

3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a dne datum se přihlásila do evidence poplatníků České pošty, nesplnila svou povinnost poplatníka zaplatit žalobkyni televizní poplatky za období číslo, přičemž v této době činila výše poplatku částku 135 Kč měsíčně, celkem tak nezaplatila částku 945 Kč. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala ke splnění její povinnosti zaplatit televizní poplatky, žalovaná však ani v dodatečné lhůtě svou povinnost nesplnila.

4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno posuzovat podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dle něhož je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Žalovaná tedy byla povinna v souladu s § 3 a § 6 uvedeného zákona uhradit dlužný poplatek, jehož výše činila v rozhodném období částku 135 Kč měsíčně, celkem za období číslo dluží částku 945 Kč. ulice poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které je stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb.). Žalovaná se nezaplacením televizních poplatků ve lhůtě jejich splatnosti dostala dnem následujícím po splatnosti do prodlení s placením svého peněžitého dluhu a žalobkyni tak v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení. Výše úroků z prodlení je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kapitalizovaný úrok z prodlení do datum přitom činí částku 89,41 Kč.

5. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě soud přiznal žalobkyni jako náhradu nákladů řízení pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu ve výši 100 Kč za sepis žaloby dle § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady na zastoupení advokátem nepovažuje v dané věci soud za účelně vynaložené, a to s přihlédnutím k žalované částce a také ke skutkovým okolnostem, neboť se nejedná o nijak výjimečný případ nezaplacených poplatků, kterých žalobkyně v minulosti již řešila tisíce. Ústavní soud přitom v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 usoudil, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí pro to podle názoru Ústavního soudu jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové. První senát Ústavního soudu se ztotožnil se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (shodně též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3092/13 ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 617/14 ze dne datum). Ústavní soud dále ve své nálezové judikatuře konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Tím nemá být kategoricky konstatováno, že za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování či bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze tudíž akceptovat jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobkyně advokátem odůvodňovaly.

6. Žalovaná byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázána zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náhradu nákladů řízení, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.