OSOV 19 C 411/2024-32

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 30 117,33 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 9 677,97 Kč, částky ve výši 4 787,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 967,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 652 Kč za dobu od 7. 12. 2023 do 19. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 677,97 Kč za dobu od 7. 12. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 21 443,32 Kč, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 652 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 652 Kč za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 30 117,33 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že „dne 25. 2. 2022 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba., IČO IČO, jako právní předchůdkyní žalobkyně, smlouvu o úvěru č. hodnota včetně přílohy č. hodnota, na základě níž žalovaný obdržel finanční hotovost 35 000 Kč, což stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve výši 30 072 Kč, tj. celkem 65 072 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč s poslední splátkou ke dni 25. 4. 2023. Žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil pouze 19 348 Kč, což odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Závazek nebyl právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněn, dnem následujícím po splatnosti poslední předepsané splátky (26. 4. 2023), je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky 45 724 Kč, jež představuje součet jistiny ve výši 25 329,97 Kč a zůstatku příslušenství ve výši 20 394,03 Kč. V důsledku prodlení žalovaného pak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dne 6. 12. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy s účinností k témuž dni došlo k postoupení předmětné pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném vedle zákonného úroku z prodlení zaplacení jistiny ve výši 25 329,97 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 21 443,32 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ve výši 4 787,36 Kč, zákonné úroky z prodlení. Zároveň popsala, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:

Z listiny označené Smlouva o úvěru č. hodnota včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že dne 25. 2. 2022 uzavřela společnost právnická osoba. jako věřitel a žalovaný jako dlužník písemnou dohodu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a dlužník se zavázal tyto vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 30 072 Kč, tj. celkem 65 072 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Peníze byly věřitelem žalovanému předány v hotovosti v místě bydliště, což stvrdil podpisem smlouvy. Součástí smlouvy je formulář obsahující informace o spotřebitelském úvěru.

Z listiny označené žádost o úvěr ze dne 25. 2. 2022 soud zjistil, že v této jsou obsaženy základní údaje o osobě žalovaného s tím, že není aktuálně zaměstnán, pobíral vdovský důchod a sociální dávky ve výši 26 340 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje pak činily celkem 18 056 Kč s tím, že neměl splátky z jiných půjček, což bylo stvrzeno podpisem žalovaného.

Z listiny označené smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně přílohy č. 1 a přehledové tabulky soud zjistil, že společnost právnická osoba. jako postupitel a žalobkyně jako postupník se písemně dohodly na postoupení pohledávek ve sjednaném počtu a celkové hodnotě na žalobkyni, jež byly specifikovány v seznamu přílohou smlouvy, mj. i pohledávku za žalovaným.

Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 vč. podacího archu soud zjistil, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky s žalobkyní a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky 47 107,82 Kč na označený bankovní účet ve lhůtě do 10 dnů, jež bylo odesláno na adresu žalované dne 3. 1. 2024.

Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 4. 2024 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky na označený bankovní účet do 19. 4. 2024, jež byla dne 10. 4. 2024 odeslána na adresu žalovaného.

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyně žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným byla dne 25. 2. 2022 uzavřena písemná dohoda, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, a to v hotovosti v místě jeho bydliště, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 30 072 Kč, tj. celkem částku 65 072 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Žalovaný uhradil částku 19 348 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2024. Žalovaný pak byl žalobkyní dne 9. 4. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

6. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 2. 2022 uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na kterou je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

13. S ohledem na výše uvedená zjištění však soud nevzal za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření předmětné smlouvy řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů. Žalobkyní předložená listina „žádost o úvěr“ není schopna sama o sobě poměry žalovaného objektivně prokázat, obsahuje sice údaj o příjmech žalovaného a jejích výdajích, avšak nelze z ní zjistit relevantní informace o pravidelném hospodaření žalovaného za delší časové období. K výdajové stránce žalobce nedoložil nad rámec žádosti o úvěr ničeho. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 7. 8. 2024 připravila o možnost tohoto poučení. Soud tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem podle § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti dané smlouvy vychází z eurokonformního výkladu shora citovaných ustanovení ZoSÚ (rozsudek Evr. soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-79/18).

14. Bylo tedy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 35 000 Kč v hotovosti. Předmětná pohledávka pak byla řádně postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámeno v souladu s § 1879 a násl. o. z. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dlužnou částku uhradil 19 348 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu bylo poskytnuto žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 15 652 Kč po zohlednění částečné úhrady ze strany žalovaného, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě věřitele. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dopisem již ze dne 9. 4. 2024 (odeslaným 10. 4. 2024), přičemž mu byl ve smyslu § 573 o. z. doručen dne 14. 4. 2024. S ohledem na uvedenou lhůtu do 19. 4. 2024 tak byl povinen plnit do 19. 4. 2024. Lze tedy shrnout, že od 20. 4. 2024 je žalovaný v prodlení s úhradou dané částky. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v intencích požadované výše dle žaloby v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

17. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť při porovnání (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného v tomto řízení bylo zjištěno, že převážně procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.

18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.