OSOV 27 C 321/2023-44

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 142 389 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 142 389 Kč s 11,75% úrokem z prodlení z částky 15 821 Kč od datum do zaplacení, 11,75% úrokem z prodlení z částky 15 821 Kč od datum do zaplacení a 15% úrokem z prodlení z částky 110 747 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 66 002 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou ve znění dalších doplnění domáhala po žalované zaplacení 142 389 Kč s úrokovým příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci řízení spolu uzavřeli smlouvu o podnájmu movité věci ze dne datum (v textu rozsudku dále jen jako „Smlouva“), přičemž jejím předmětem byl podnájem osobního automobilu Anonymizováno Anonymizováno, RZ SPZ, VIN: VIN kód (v textu rozsudku dále jen jako „Anonymizováno“) sjednaný na dobu určitou od datum do datum oproti úhradě měsíční částky ve výši 15 821 Kč na podnájemném, a to vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaná za celou dobu trvání Smlouvy neuhradila ani jedno podnájemné. V čl. V. Smlouvy si strany ujednaly rozvazovací podmínku, dle které účinky Smlouvy pominuly nezaplacením dvou podnájemných, přičemž rozvazovací podmínka byla naplněna ke dni datum, neboť žalovaná nezaplatila podnájemné mj. za první dva měsíce. Žalobkyni proto vznikl nárok na úhradu podnájemného za měsíce duben a květen roku Anonymizováno, a dále má žalobkyně za období od datum do datum, kdy žalovaná přes zánik Smlouvy Anonymizováno dále užívala, právo na vydání bezdůvodného obohacení za užívání vozidla bez právního důvodu, a to ve výši původně sjednaného podnájemného, tedy v částce 15 821 Kč měsíčně. Žalovaná ničeho nezaplatila ani přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť jí Anonymizováno nikdy nebyl předán a žalovaná jej tedy ani neužívala – žalované je známo, že jej v rámci výkonu své funkce jednatele v rozhodné době užíval přítel žalované jméno FO. Pokud žalovaná někdy vozidlo řídila, nedocházelo k tomu v rámci podnájemního vztahu, ale výhradně jen v rámci družského soužití s jméno FO, se kterým sdílela a nadále sdílí společnou domácnost. V průběhu měsíce prosince Anonymizováno došlo mezi jednateli žalobkyně k rozepřím, po nichž jméno FO ukončil výkon funkce jednatele u žalobkyně a nadále čelil a čelí nejrůznějším výhrůžkám od jednatele žalobkyně pana jméno FO. Žaloba v projednávané věci je jen uměle vytvořený konstrukt za účelem vytvoření dalšího tlaku na osobu pana jméno FO, tentokrát prostřednictvím jeho partnerky, a zneužitím občanskoprávního řízení k pomstě. Navrhováno bylo zamítnutí žaloby.

3. Soud po provedeném dokazování vzal z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o podnájmu movité věci (§ 2201 NOZ) (tj. ze Smlouvy – srov. odstavec 1. tohoto rozsudku), že žalobkyně, ve Smlouvě označená jako nájemce, a žalovaná, ve Smlouvě označená jako podnájemce, se dohodly tak, že žalobkyně přenechá žalované k dočasnému užívání Anonymizováno (srov. odstavec 1. tohoto rozsudku) po dobu datum do datum a žalovaná za to bude vždy k 15. dni v měsíci pravidelně platit 15 821 Kč vč. 21 % DPH. Ve Smlouvě bylo v článku V. uvedeno následující: „Smluvní strany se dohodly na rozvazovací podmínce, dle které tato smlouva zaniká, pokud podnájemce bude v prodlení s placení měsíčního nájemného po dobu dvou měsíců. V případě prodlení s placením nájemného za dva měsíce zaniká tato smlouva dnem následujícím po splatnosti druhého měsíčního nájemného, se kterým je podnájemce v prodlení.“ Listina je opatřena datem datum a podpisy žalované a obou tehdejších jednatelů žalobkyně.

5. Z listiny označené jako Předžalobní výzva s datem datum včetně potvrzení o doručení do datové schránky, že žalobkyně stejného dne vyzvala žalovanou k zaplacení mj. žalobou požadované částky do 7 dní od data vyhotovení výzvy, kdy v listině uvádí obdobné skutečnosti jako v žalobě.

6. Soud vzal dále ze svědeckých výpovědí za prokázané následující podstatné skutečnosti:

7. Z výpovědi svědkyně jméno FO, že svědkyně byla zaměstnancem žalobkyně do datum na pozici asistentky, přičemž pan jméno FO na počátku vzniku společnosti jezdil vozidlem Anonymizováno, poté měl jméno FO a žalobkyně následně chtěla Anonymizováno pronajmout žalované – smluvní záležitosti si jednatelé řešili sami s právničkou. Žalovaná Anonymizováno používala i pro své soukromé účely; měla za poskytnuté vozidlo platit, neustále se řešilo, že za vozidlo nejsou uskutečňovány úhrady. Svědkyně byla přítomna tomu, kterak jednatelé měli rozhovor, kdy pan jméno FO chtěl proplatit naftu u vozidla Anonymizováno, na což mu pan jméno FO řekl, že firma toto proplácet nebude, neboť žalovaná používá vozidlo pro soukromé účely. Svědkyně řešila takové záležitosti i s paní ekonomkou žalobkyně, protože ta neustále řešila platby, tedy že tam něco není uhrazeno, a to právě i ohledně vozidla, už v létě Anonymizováno se přitom ekonomka svědkyně ptala, jestli žalovaná Anonymizováno využívá. Když svědkyně a další osoby chodily k panu jméno FO domů na návštěvu, stál tam jméno FO a Anonymizováno. Minimálně ještě v prosinci Anonymizováno žalovaná stoprocentně s autem jezdila, auto se žalobkyni vrátilo asi v únoru. Svědkyně sama neměla na starosti vozový park a v souvislosti s auty řešila maximálně to, že jí pan jméno FO předával paragony, ty svědkyně dále postupovala paní účetní. Pokud jde o fakturace ohledně aut, svědkyně si nepamatuje, jestli příp. bylo v tomto směru něco fakturováno, faktur bylo obecně veliké množství, svědkyně k nim nicméně přístup měla. Jestli se fakturovalo i za pronájem, resp. vozidlo údajně pronajaté žalované, svědkyně neví. Pokud jezdila k žalobkyni žalovaná, tak jezdila výhradně Anonymizováno, příp. přijela přímo s panem jméno FO v jeho Anonymizováno, pana jméno FO v Anonymizováno svědkyně viděla pouze jednou. O tom, že by žalobkyně zasílala žalované jakékoliv výzvy během roku Anonymizováno, svědkyně nic neví.

8. Z výpovědi svědkyně právnická osoba, že u žalobkyně pracuje od roku Anonymizováno jako OSVČ na pozici manažerky. jméno FO jezdil Mercedesem a žalovaná Anonymizováno. Žalovaná pracovala pro spol. Anonymizováno, s ohledem na to klientům žalobkyně zprostředkovávala pojištění. Vedle jednatele pana jméno FO byl jednatelem i pan jméno FO, přičemž se posléze zjistilo, že probíhaly určité podvody, kdy žalobkyně se zaměřuje na výkupy a bylo zjištěno, že pan jméno FO dělal výkupy s jinými lidmi, což dělat neměl. Žalovaná dříve jezdila s bílým Anonymizováno a Anonymizováno jezdil pan jméno FO, ale pak si chtěl koupit jméno FO, tudíž se probíralo, co se bude dále dělat s autem a bylo vymyšleno, že s Anonymizováno bude nadále jezdit žalovaná, pan jméno FO Mercedesem a tchýně od žalované s bílým Anonymizováno, všechna tato auta přitom byla na leasing. Na poradě se předtím pan jméno FO ptal, jestli někdo nechce Anonymizováno pro sebe, aby následně mohl dotyčný částku dle původní leasingové smlouvy platit, nikdo však takový zájem neprojevil. Pokud by se auto nabízelo zadarmo, je zcela jasné, že by jej někdo z osob pracujících u žalobkyně vzal. Svědkyni přitom ani nenapadlo, že by snad mělo dojít k tomu, že by se za vozidlo nic neplatilo. Konkrétní okolnosti pak už dále domlouval pan jméno FO s panem jméno FO. Za Anonymizováno měla žalovaná platit leasing, ale svědkyně neví, jestli k takovému placení došlo, účetnictví ona na starosti neměla. Existovalo i písemné ujednání mezi žalovanou a jednateli žalobkyně, tedy nějaká smlouva, svědkyně ji však nikdy sama nečetla. V prosinci roku Anonymizováno si jel pan jméno FO pro nové auto – jméno FO a od prosince tohoto roku začala žalovaná jezdit Anonymizováno, přičemž zaparkovaný ho měla u sebe doma v Anonymizováno. Nikdo jiný, než žalovaná Anonymizováno nejezdil a vozidlo bylo po celou dobu, co ho žalovaná používala, funkční. Vozidlo Anonymizováno si brala žalovaná, určitě ne pojišťovna Anonymizováno, ta s tím neměla nic společného. Svědkyně nebyla u předávání vozidla Anonymizováno žalované.

9. Z výpovědi svědka jméno FO, že u žalobkyně pracuje na základě mandátní smlouvy. Žalobkyně disponovala služebními vozidly postupně třemi, a to bílým Anonymizováno, šedým Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno. jméno FO Anonymizováno se koupil zkraje roku Anonymizováno, bílým Anonymizováno jezdila žalovaná, Anonymizováno pan jméno FO a posléze pan jméno FO Anonymizováno. Na manažerské poradě, kterou řídil pan jméno FO, se řešilo, co se bude dělat se staršími auty po zakoupení Anonymizováno, přičemž se řeklo, že jedno auto je k mání a pan jméno FO se ptal, jestli někdo nemá o takové auto zájem, kdy mělo jít o to, že by auto bylo poskytnuto za úplatu odpovídající leasingové splátce. Nikdo zájem neprojevil, tudíž bylo řečeno, že Anonymizováno se nabídne někomu mimo žalobkyni a Anonymizováno bude jezdit žalovaná a bude řádně hradit splátky s tím spojené, přičemž pan jméno FO bude nadále jezdit Anonymizováno. Na poradě přitom bylo jasně řečeno, že Anonymizováno by byl převzat za podmínek předchozích splátek v rámci leasingu a svědek neví, proč by to žalovaná měla mít jinak. Žalovaná vozidlo převzala, jezdila s ním, svědek ji v tomto autě potkával, protože ona se pravidelně účastnila všech porad; zaparkovaný měla žalovaná Anonymizováno doma a řídit ho viděl svědek pouze ji. Žalovaná byla svázána s pojišťovnou Anonymizováno a pro žalobkyni externě pojišťovala nemovitosti, ev. nabízela další služby. Svědek nepřipravoval žádnou smlouvu mezi žalovanou a žalobkyní a nebyl ani přítomen u předání vozidla žalované. Pokud jde o fakturaci, o té nic neví a naopak ví, že žalovaná byla v průběhu období, kdy vozidlo užívala, vyzvána k tomu, nechť zaplatí částku za takové užívání, svědek však neví, jestli to bylo v době, kdy už pan jméno FO přestal být jednatelem žalobkyně.

10. Z výpovědi tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, který byl vyslechnut jakožto bývalý statutární orgán žalobkyně postupem podle ust. § 126a zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, v účinném znění (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“), že společně s jméno FO zakládal společnost žalobkyně a od června Anonymizováno do prosince Anonymizováno byl zároveň jednatelem žalobkyně. Žalovaná je jeho partnerkou. jméno FO sám používal Anonymizováno jako firemní auto z pozice jednatele, přičemž zároveň jezdil i vozidlem jméno FO a občas si Anonymizováno půjčovala žalovaná. Anonymizováno jméno FO dále uvedl, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena Smlouva, kdy se zároveň u společnosti Anonymizováno spouštěl program s tím, že tato společnost poskytovala příspěvky na auta svým pracovníkům a za tím účelem byla společnosti Anonymizováno předložena Smlouva. Ve finále však Anonymizováno příspěvky neposkytla. Pokud jde o jméno FO, ten vlastnila společnost právnická osoba a Anonymizováno společnost jméno FO Anonymizováno a Anonymizováno, přičemž posléze uváděná společnost Anonymizováno pronajímala žalobkyni. Anonymizováno držel již asi od dubna Anonymizováno jméno FO, což platilo i po podpisu Smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou. Ve Smlouvě bylo dohodnuto nájemné, avšak s ohledem na to, že nevyšly příspěvky od spol. Anonymizováno, se toto dle jméno FO dále neřešilo. Poté, co byla ukončena účast jméno FO jakožto jednatele společnosti žalobkyně, a to nedobrovolně, se najednou po roce odněkud vytáhla Smlouva, a tato byla uplatněna vůči žalované. Smlouva samotná se podepisovala v březnu Anonymizováno. Žalovaná žalobkyni žádnou částku za předmětné vozidlo nikdy neplatila. Anonymizováno i jméno FO měl jméno FO zaparkovaný před svým domem, přičemž Anonymizováno byl používán jak pro služební, tak i osobní účely. Záležitosti týkající se Smlouvy byly řešeny prakticky pouze mezi jméno FO a druhým jednatelem žalobkyně jméno FO. jméno FO má za to, že se nikdy neřešilo placení peněz v průběhu trvání smlouvy či v průběhu doby užívání vozidla žalovanou, avšak posléze, kdy byla jeho účast u žalobkyně ukončena, přišla výzva k zaplacení. Ve chvíli, kdy nevyšly příspěvky od spol. Anonymizováno, jméno FO a žalovaná rovnou řekli jméno FO, že na placení dle Smlouvy nemají a že to platit nebude, na což jméno FO neřekl nic. V průběhu uzavírání Smlouvy a nějakou dobu i poté, než jméno FO u žalobkyně skončil, byly u žalobkyně mezi všemi osobami vztahy zcela nadstandardní. Do ledna či února Anonymizováno byl Anonymizováno zcela v pořádku a jezdil, v uvedené době se pak posléze objevila nějaká závada. Ačkoliv v minulosti byly mezi jméno FO a žalobkyní, konkrétně jméno FO, spory dosti vyostřené, aktuálně vůči němu nechová žádnou zášť.

11. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že žalobkyně i žalovaná připojily ke Smlouvě své podpisy.

12. Oba účastníci řízení dále k důkazu navrhovali své výslechy, tomu však soud nevyhověl, neboť nebyla splněna jedna z podmínek ust. § 131 odst. 1 o. s. ř., kdy skutkový stav v řízení byl dostatečně prokázán ostatními důkazními prostředky, tedy dokazované skutečnosti bylo možné prokázat jinak. Soud zamítl i důkazní návrh v podobě znaleckého posudku na určení obvyklé výše nájemného, neboť s přihlédnutím k tomu, že v rámci určení výše bezdůvodného obohacení bylo namístě užití ust. § 2999 odst. 2 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník, v znění ke dni uzavření Smlouvy (v textu rozsudku dále jen jako „o. z.“) – srov. odst. 30. tohoto rozsudku – by realizace takového důkazního návrhu byla zcela nadbytečná.

13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně se s žalovanou dne datum písemně prostřednictvím Smlouvy dohodla tak, že žalobkyně poskytne žalované k užívání Anonymizováno, za což žalovaná bude měsíčně platit 15 821 Kč. Ve Smlouvě bylo dále dohodnuto, že pokud se žalovaná opozdí s platbami za dva měsíce, vztah vzniklý na základě Smlouvy skončí. Žalovaná nezaplatila žalobkyni za Anonymizováno žádnou částku, přičemž však vozidlo měla nejméně od datum do datum k dispozici, toto využívala, resp. vozidlo částečně využíval i její druh jméno FO. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovanou k zaplacení dlužných měsíčních plateb v celkové výši 142 389 Kč (představující dvojnásobek částky 15 821 Kč za první dva měsíce užívání Anonymizováno dle Smlouvy, a dále sedminásobek takové částky za užívání vozidla v době od datum do datum po ukončení Smlouvy), a to do datum, což žalovaná neučinila.

15. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:

16. Podle ust. § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

17. Podle ust. § 2215 odst. 1 o. z., souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

18. Podle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

19. Podle ust. § 2999 odst. 1 a 2 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání (odst. 1). Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna (odst. 2).

20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud především na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

21. Soud se, aby mohl o věci rozhodnout, musel zabývat více zásadními aspekty. V prvé řadě bylo třeba určit, zda a jaký přesný smluvní vztah mezi účastníky vznikl. Dále se soud musel zaobírat tím, jestli a kdy tento vztah skončil a jakým způsobem je potřeba jej vypořádat, přičemž bylo nutné věnovat se i námitkám, které vůči tomu uplatňovala žalovaná. Soud přitom dospěl k závěru, že bylo možné žalobě v celém jejím rozsahu vyhovět, jak je dále odůvodněno.

22. Smlouvu samotnou soud hodnotí jako podnájemní smlouvu ve smyslu ust. § 2201 o. z., resp. ust. § 2215 o. z., na základě které žalobkyně, jež měla v nájmu Anonymizováno (takový nájem žalobkyně přitom v řízení nikdo nerozporoval), tento dále pronajala žalované jako podnájemci. Veškerá ustanovení Smlouvy soud přitom shledal jako zcela určitá, tedy Smlouvu ani jakoukoliv její část nelze považovat za zdánlivou podle ust. § 553 odst. 1 o. z., stejně tak soud nezaznamenal ani žádné důvody pro absolutní neplatnost, ke kterým by musel přihlédnout i bez návrhu (srov. ust. § 588 o. z.) – tyto nadto nebyly ani účastníky řízení tvrzeny. Tím, že žalovaná Smlouvu vlastnoručně podepsala (toto bylo v řízení nesporné) a předmětné vozidlo dále používala (to bylo v řízení prokázáno výslechem všech svědků), dala jednoznačně najevo, že si přeje být jí vázána. Ačkoliv žalovaná v řízení tvrdila, že vozidlo jí bylo poskytnuto bezplatně, takový závěr je v rozporu se samotnou Smlouvou, která jednoznačně počítá s úplatným plněním, a především pak s výslechy svědků, kteří potvrdili, že tehdejší jednatel žalobkyně jméno FO nabízel pracovníkům žalobkyně Anonymizováno oproti placení nájemného v rámci leasingové smlouvy, kterou měla k předmětnému vozidlu uzavřenou žalobkyně, přičemž nikdo nepočítal s tím, že by vozidlo mělo být poskytnuto bezplatně. Z ekonomického hlediska se prizmatem žalobkyně jeví jako zcela nelogické, aby vozidlo poskytla žalované nikoliv za úplatu – svědci přitom shodně uvedli, že proběhla schůzka, na které se řešilo, jak bude naloženo s „nadbytečným“ Anonymizováno, když tehdejší jednatel jméno FO koupil nové vozidlo jméno FO.

23. Ačkoliv jméno FO v rámci své výpovědi hovořil o tom, že žalovaná uzavírala Smlouvu proto, že kalkulovala s financováním ze strany společnosti Anonymizováno Anonymizováno, pro kterou sama vykonávala činnost, k čemuž však nakonec nedošlo, lze uvést, že o takové skutečnosti žádný jiný svědek nehovořil (uvedené zároveň nebylo v řízení tvrzeno ani samotnou žalovanou), a především i pokud by takové tvrzení jméno FO zcela odpovídalo realitě, na povinnosti žalované plnit v souladu se Smlouvou by to ničeho neměnilo. Jinými slovy, žalovaná teoreticky mohla uzavírat Smlouvu s tím, že si případně zajistí její financování prostřednictvím jiného subjektu, nicméně pakliže nakonec takový plán nedošel úspěšné realizace, jedná se o hospodářské riziko žalované, kterého si měla být při uzavírání Smlouvy jakožto svéprávná osoba s předpokladem průměrného rozumu (srov. ust. § 4 odst. 1 o. z.) vědoma a Smlouvu neuzavřít, resp. si vymínit jiné její znění. Soud zároveň zdůrazňuje, že Smlouva nebyla uzavřena mezi jednateli žalobkyně či mezi žalobkyní a jméno FO jako fyzickou osobou, nýbrž výlučně právě mezi žalovanou a žalobkyní. Proto pokud jméno FO počítal s odlišným ujednáním a odlišnými povinnostmi (bezplatným užíváním vozidla), na smluvní vztah mezi účastníky řízení to nemohlo mít vliv.

24. Pokud jde o svědky, kteří byli v řízení vyslechnuti, soud v prvé řadě uzavírá, že ačkoliv tito byli žalobkyní navrženi k prokázání toliko toho, že „žalované bylo svěřeno do podnájmu a užívání předmětné vozidlo“, na což mj. upozorňoval zástupce žalované u jednání, soudu (resp. účastníkům řízení a jejich zástupcům) nebylo zapovězeno dotazovat se svědků i na další významné okolnosti, a to s ohledem na ust. § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť jejich (komplexní) výslech byl potřebný k zjištění skutkového stavu a jména svědků po jejich označení žalobkyní jednoznačně vyplývala z obsahu spisu. O věrohodnosti svědků pak soud nemá důvod pochybovat, neboť nezaznamenal jakékoliv známky fabulace či záměrného zatajování skutečností, kdy zároveň výpovědi všech svědků byly v podstatných bodech ve vzájemném souladu. Pokud jde např. o okolnost, že svědci jméno FO a Anonymizováno jsou zároveň osobami spolupracujícími s žalobkyní, taková skutečnost sama o sobě nemůže vést k jejich případné nevěrohodnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod č. hodnota v časopise Soudní judikatura, roč. 1999 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Byť přitom svědek Anonymizováno uváděl bližší vztah s jednatelem žalobkyně jméno FO, tento přesto nelze považovat za nikterak mimořádný (svědek uvedl, že mimo práci se stýkají maximálně čtyřikrát do roka) a v každém případě pouze z takové skutečnosti nelze dovozovat nevěrohodnost svědka – soud zdůrazňuje, že výpověď i tohoto svědka byla plynulá, bez známek „podezřelé“ nervozity či naopak přehnané sebejistoty, a také v souladu s ostatními svědky i listinnými důkazy.

25. V případě jméno FO byla situace poněkud odlišná oproti svědkům ostatním. V prvé řadě je třeba mít na paměti, že tento nebyl vyslechnut a poučen jako svědek, nýbrž jakožto fyzická osoba vypovídající o okolnostech týkajících se žalobkyně a nastalých v době, kdy byla členem jejího statutárního orgánu. Soud zároveň nemůže přehlédnout ani blízký vztah jmenovaného s žalovanou, stejně jako naopak zjevně stále ještě pošramocené vztahy mezi ním a současným jednatelem žalobkyně. Pokud jde nicméně o samotnou výpověď jméno FO, tuto lze shledávat jako v zásadě souladnou s ostatními vyslechnutými svědky, kdy jméno FO potvrdil uzavření Smlouvy mezi účastníky řízení, dále (přinejmenším možnost) užívání Anonymizováno žalovanou, a rovněž skutečnost, že za vozidlo placeno nebylo. K tomu, že mělo dojít k jakémusi podmíněnému uzavření Smlouvy v případě financování pojišťovnou Anonymizováno, srov. odst. 23. tohoto rozsudku výše.

26. Jestliže žalovaná v řízení tvrdila, že žalobkyni vůbec nevzniklo právo na zaplacení dlužného podnájemného dle Smlouvy z toho důvodu, že nesplnila svou povinnost předat žalované Anonymizováno, uzavírá soud, že faktické předání vozidla žalované bylo jednoznačně prokázáno, a to již prostřednictvím samotné Smlouvy, v níž se výslovně uvádí, že žalovaná oproti podpisu takové listiny obdrží Anonymizováno (pakliže k předání nedošlo, opět by nedávalo smysl, že právě takové znění Smlouvy by žalovaná podepsala), a dále prostřednictvím všech v řízení vyslechnutých svědků. Právě svědci jednoznačně potvrdili, že výhradně žalovaná využívala Anonymizováno přinejmenším během celého žalovaného období, kdy s ním jezdila mj. i na pracoviště žalobkyně a měla jej zaparkovaný v místě svého bydliště. Ve Smlouvě přitom nebylo určeno, jakým způsobem by mělo dojít k předání Anonymizováno (např. oficiální procedurou s předávacím protokolem), tudíž se tak mohlo stát jakkoliv, právě např. i faktickým předáním vozidla žalované, která už ho mohla mít k dispozici i před samotným uzavřením Smlouvy. Žalobkyně tak postupovala zcela ex contractu a oproti poskytnutí Anonymizováno jí vzniklo právo na peněžité plnění ze strany žalované.

27. Smlouva jakožto celek pak byla uzavřena na dobu určitou, přičemž s ohledem na nezaplacení podnájemného ze strany žalované za první dva měsíce (což bylo prokázáno výslechem svědků i jméno FO a takovou skutečnost nerozporovala ani žalovaná) Smlouva s přihlédnutím k obsahu čl. V zanikla. Žalobkyni tak vzniklo v prvé řadě právo na zaplacení podnájemného právě za první dva měsíce užívání Anonymizováno, tedy vždy 15 821 Kč, a to za duben a květen roku Anonymizováno.

28. Soud se dále zabýval obdobím po oněch prvních dvou měsících trvání Smlouvy, přičemž v prvé řadě se musel vypořádat s tím, zda na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, jak v řízení tvrdila žalobkyně či zda naopak podmínky pro jeho vznik splněny nebyly, resp. je nelze vydat s ohledem na ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z., jak naopak v řízení namítala žalovaná. Soud v této souvislosti především uzavírá, že zejména prostřednictvím svědků bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná měla Anonymizováno přinejmenším k dispozici, a tento mohla užívat (většinou jej pak i sama žalovaná skutečně užívala). Není přitom rozhodné, kdo konkrétně a po jakou přesnou dobu Anonymizováno fakticky jezdil, neboť ten, kdo nad rámec smluvního ujednání dále zadržuje věc a má faktickou možnost ji užívat, je povinen vydat jejímu vlastníkovi (či např. pronajímateli, jak tomu bylo v projednávané věci) bezdůvodné obohacení, ledaže by prokázal, že nastala skutečnost, která mu zabránila věc využívat pro svoji potřebu nebo z ní jinak brát ve svůj prospěch užitky (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Jinými slovy, podstatnou byla naopak pouze ta skutečnost, že žalovaná vskutku mohla předmětné vozidlo po celé rozhodné období užívat, a to bez ohledu na to, zda tak fakticky činila, popř. tak činil kromě ní jméno FO nebo jakákoliv jiná osoba. Ještě jinými slovy, např. i pokud by žalovaná měla Anonymizováno po celou rozhodnou dobu zaparkovaný ve své garáži a nejezdila s ním (ale nic by jí v tom nebránilo), bezdůvodné obohacení na její straně by i tak vzniklo. Soud nadto znovu připomíná prokázaný skutkový stav v tom směru, že vozidlo žalovaná po celou dobu až na výjimky užívala a žádná překážka jí v tom ani nebránila – taková případná překážka přitom ani nebyla v řízení tvrzena.

29. Pokud jde o námitku žalované, že vydání případného bezdůvodného brání ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z., má soud za to, že užití tohoto ustanovení jednoznačně není namístě. V řízení totiž nebylo prokázáno, že úmyslem žalobkyně bylo poskytnout žalované bezúplatné plnění, tedy jakousi obdobu daru, což by vskutku vylučovalo vydání bezdůvodného obohacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno I Anonymizováno/Anonymizováno), kdy naopak lze mít důvodně za to, a potvrdili to i v řízení vyslechnutí svědci, že vozidlo bylo i v souladu s textem samotné Smlouvy poskytnuto žalované za úplatu, a to i po uplynutí prvních dvou měsíců, po nichž smlouva zanikla ex nunc – k tomu srov. i právní závěry uvedené výše. Nebyl zde proto splněn základní předpoklad pro vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, a sice, že si plnitel (žalobkyně) v okamžiku, kdy poskytoval plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Nelze přitom přisuzovat žádnou relevanci (a dovozovat z toho nějaké důsledky) ani tomu, že žalobkyně žalovanou během trvání smluvního vztahu, resp. během rozhodného (v žalobě vymezeného) období, nevyzvala k placení podnájemného v souladu se Smlouvou či k vydání následně vzniknuvšího bezdůvodného obohacení. Bylo zcela na uvážení žalobkyně, kdy (případně jestli vůbec) vyzve žalovanou k zaplacení jakékoliv částky. Kromě toho je zjevné, že skutečnost, že žalovaná neplatila podnájemné v souladu se Smlouvou, vyšla najevo až v pozdější době, konkrétně v létě roku Anonymizováno, kdy k žalobkyni nastoupila nová ekonomka, jak o tom hovořila svědkyně Anonymizováno, což zároveň nasvědčuje i výše uvedenému závěru, že žalobkyně neměla vědomost (resp. úmysl) o bezúplatném plnění.

30. S ohledem na výše uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyni vzniklo vůči žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení za dobu od datum do datum. Pokud jde o jeho konkrétní výši, bylo třeba vyjít ze shora citovaného ust. § 2999 odst. 2 o. z. Zákon totiž v případech, v nichž bylo plněno za úplatu a zároveň není možná naturální restituce, ustupuje od požadavku na stanovení výše relutární náhrady dle obvyklé ceny a přiklání se k tomu, aby se ochuzenému dostalo právě přislíbené úplaty (shodně Švestka, právnická osoba, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník, komentář, svazek jméno FO. 2. vyd. adresa: Wolters Kluver, 2021, komentář k ust. § 2999 odst. 2. jméno FO. ISBN 978-80-7598-955-0). V rámci určení výše bezdůvodného obohacení tak soud vyšel výhradně z čl. III. Smlouvy a částky 15 821 Kč měsíčně, aniž by určoval obvyklou cenu nájemného, jak v řízení navrhovala žalobkyně. Přitom žalobní nárok byl po své změně (resp. částečném zpětvzetí) vymezen v souladu s takovou výší, tudíž soud, pakliže žalobě vyhověl, nepřekročil návrh žalobkyně (srov. ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.). Pro úplnost soud dodává, že ačkoliv je třeba při vypořádávání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku zániku smlouvy nutné peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 odst. 2 o. z., odvíjející se od sjednané úplaty, stanovit se zřetelem k vadnosti či neúplnosti poskytnutého plnění (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), v dané věci taková případná vadnost Anonymizováno jednak nebyla tvrzena a jednak svědci bezezbytku potvrdili, že vozidlo bylo přinejmenším po celou dobu předmětného období (duben až prosinec Anonymizováno) stejně funkční, tudíž bylo možné vyjít výlučně z úplaty určené v čl. III. Smlouvy.

31. Žalobkyni tak vznikl v souladu s článkem III. Smlouvy a ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. nárok jednak na zaplacení nájemného ve výši 2 x 15 821 Kč a jednak na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 x 15 821 Kč, pročež bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Na úroky z prodlení z dlužné částky má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 výše citovaného nařízení vlády. Pokud jde o období, za které žalobkyni právo na zaplacení takových úroků z prodlení vzniklo, v souladu s návrhem žalobkyně soud mohl vyjít ze splatnosti podnájemného dle Smlouvy v případě prvních dvou částek po 15 821 Kč (podnájemné přitom bylo splatné vždy k 15. dni v měsíci, tudíž prodlení žalované nastalo datum, resp. datum) a ve zbytku pak z předžalobní výzvy žalobkyně, v níž byla uplatněna lhůta 7 dnů od data vyhotovení výzvy, přičemž tato vedla ke splatnosti bezdůvodného obohacení k datu datum a dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení.

32. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů ve výši 66 002 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: ⟪LB:lb_001⟫ - Mimosmluvní odměna za 7 úkonů právní služby po 6 820 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vždy ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů (dále jen „AT“), při tarifní hodnotě ve výši 142 389 Kč, které uskutečnil zástupce žalobkyně, přičemž jsou jimi tyto úkony: o převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, o výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne datum dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o návrh ve věci samé ze dne datum dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o písemné podání ve věci samé ze dne datum dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o účast zástupce žalobkyně na jednání před soudem dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT dne datum a o účast zástupce žalobkyně na jednání před soudem přesahujícím dvě hodiny dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT dne datum, což tvoří 2 úkony právní služby, ⟪LB:lb_002⟫ - 7 náhrad hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 3 AT za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 2 100 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 49 840 Kč, a to ve výši 10 466 Kč, neboť zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem a ⟪LB:lb_004⟫ - úhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 696 Kč.

33. Soud k náhradě nákladů řízení pro úplnost dodává, že žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne datum, neboť tímto stručným podáním žalobkyně uskutečnila toliko důkazní návrh, což nelze podřadit pod žádný z úkonů, které jsou vyjmenované v ust. § 11 AT – žalobkyně ostatně toto vyjádření mezi úkony, za něž chce přiznat odměnu, ani nezahrnula.

34. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).