OSPB 16 C 76/2021-106

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce a žalované ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem trvale adresa žalobce a žalované ⟪LB:lb_008⟫ s adresou pro doručování adresa ⟪LB:lb_009⟫ zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o snížení výživného

I. Žaloba, aby bylo výživné pro žalovanou stanovené usnesením Okresního soudu v Příbrami z 23. 10. 2019, č. j. 16 C 159/2019-24 od 22. 6. 2021 sníženo na 3 500 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši 44 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na snížení výživného vůči své zletilé dceři s tím, že v době posledního rozhodování vycházel soud při stanovení výživného z jeho průměrného příjmu ve výši 63 156 Kč měsíčně, který od června 2021 klesl na 20 075 Kč měsíčně, tedy o více než 68 %. Důvodem poklesu jeho příjmu byla nejprve dlouhodobá pracovní neschopnost a následně ukončení jeho pracovního poměru a zaevidování u úřadu práce, který mu přiznal podporu v nezaměstnanosti. Žalovaná v červnu 2021 ukončila středoškolské vzdělání a své úmysly ohledně pracovního či studijního zařazení mu nesdělila, a proto navrhl, aby v případě, že se bude i nadále připravovat na své budoucí povolání, bylo výživné sníženo na 3 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že s ní nesouhlasí, navrhla její zamítnutí s tím, že žalobce sice tvrdí změnu poměrů na své straně, tuto však žádným způsobem nedokládá, relevantním způsobem nepředložil změnu své pracovní schopnosti, způsob ukončení pracovního poměru a nemožnost být nadále OSVČ. Soud by podle ní měl přihlédnout i k tomu, že žalovaná od své zletilosti, kdy byla studentskou 3. ročníku střední školy, byla v důsledku vyhrocené porozvodové situace mezi rodiči nucena zařizovat si své záležitosti samostatně, žalobce se o žalovanou od té doby nijak nezajímá, nepečuje o ni, přestože má pouze jednu vyživovací povinnost a není pravdou, že by mu nesdělila své úmysly ohledně studijního či pracovního zařazení. Žalovaná žalobce informovala o složení maturity i o tom, že hodlá pokračovat v dalším studiu, otce (tedy žalobce), kontaktuje jak přes e-mail, tak i SMS zprávy, ale ten na ně nereaguje, a to i když jde o přání k svátkům, jmeninám či narozeninám. Dne 17. 6. 2021 složila maturitní zkoušku v posunutém termínu díky pandemii koronaviru, v důsledku čehož byla zařazena do přijímacího řízení až na druhé kolo a dne 23. 8. 2021 se dozvěděla, že byla přijata ke studiu na ulice odborné škole sociálněprávní v obec ve formě denního studia, což žalobci oznámila. Na její straně tak došlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného, neboť je nucena řešit svoji životní situaci, zejména si zajistit bydlení a prostředky k uhrazení nákladů souvisejících se studiem. Možnost ubytování na koleji je přitom bezvýsledná, neboť tato zařízení jsou obsazena a i v případě tzv. spolubydlení bude muset platit náklady za ubytování v rozmezí 5 až 10 000 Kč měsíčně za pokoj, což si nemůže finančně dovolit. Proto v současné době pobývá u své tety paní jméno příjmení, která jí nabídla dočasné ubytování a jíž hradí částku 4 000 Kč měsíčně. Vzhledem i k dalším nákladům, jako je stravné, hrazení učebnic, léků a podobně, tak v celém rozsahu výživné pobírané jak od otce, tak i matky, spotřebovává. Nastalou situaci, kdy jde již o třetí soudní spor mezi ní a otcem, nese velmi těžce. Přesto, že se snažila žalobce kontaktovat, nedostalo se jí z jeho strany žádné odpovědi. Je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobce je v prodlení s plněním výživného, na němž jí dne 15. 6. uhradil pouze 4 000 Kč a 16. 7. 3 500 Kč, za srpen neobdržela žádnou částku, přestože otce o její úhradu vyzývala.

3. Z podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. 16 C 159/2019, zejména usnesení z 23. 10. 2019, č. j. 16 C 159/2019-24 a sp. zn. 17 C 24/2020, zejména usnesení z 30. 7. 2020, č. j. 17 C 24/2020-54, potvrzení úřadu práce z 2. 6. 2021, potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení z téhož data, výpisu z živnostenského rejstříku žalobce, maturitního vysvědčení žalované, rozhodnutí vyšší odborné školy sociálně právní z 20. 8. 2021, potvrzení o denním studiu na této škole z 1. 9. 2021, prohlášení paní jméno příjmení z téhož data, rozpisu odhadovaných nákladů žalované, výpisu z jejího účtu ohledně placení výživného žalobcem, e-mailu z 5. 8. 2021, 30. 8. 2021, 16. 8. 2021 a e-mailu žalované žalobci bez uvedeného data, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, rozhodnutí úřadu práce ze datum, daňového přiznání žalobce za rok 2020 a potvrzení o zdanitelných příjmech, zápočtového listu žalobce, potvrzení zaměstnavatele žalobce pro účely posouzení jeho nároku na podporu v nezaměstnanosti, oznámení o změně registračních údajů včetně změnového listu, rozpisu SIPA, vyúčtování SVJ ve vztahu k bytu ve vlastnictví žalobce od 1. 1. do 31. 12. 2020, lékařské zprávy MUDr. jméno příjmení z datum, výpisu z účtu žalobce včetně výpisu o placení výživného, pochvaly ředitele školy z 28. 1. 2019, výpisu z vysvědčení za 1. pololetí školního roku 2018 /2019, přepisu SMS zpráv odesílaných žalovanou žalobci a výslechu obou účastníků řízení soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobce je otcem žalované. O výživném vůči ní bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu z 23. 10. 2019, č. j. 16 C 159/2019-24 tak, že byl schválen smír účastníků, na jehož základě se žalobce zavázal přispívat od 1. 7. 2019 na výživu žalované částkou 10 000 Kč měsíčně. Řízení bylo zpočátku vedeno i proti matce žalované, která se s dcerou dohodla na výživném ve výši 4 000 Kč měsíčně, takže žaloba byla proti ní vzata zpět a řízení zastaveno. V tu dobu byla žalovaná studentskou 3. ročníku střední školy v obec, od datum nežila ani s jedním z rodičů, nejprve bydlela u babičky a pak se přestěhovala na školní internát, hradila si veškeré náklady na živobytí i školu. Žalobce kromě pracovního poměru ještě podnikal a dosaval příjmu 63 156 Kč čistého měsíčně, byl vlastníkem bytu a osobního automobilu z roku 2017. Další soudní spor účastníků řízení byl veden u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 24/2020, kdy žalovaná tehdy v pozici žalobkyně žalovala otce o vyplacení odměny, kterou získala na základě uzavřené dohody o provedení práce, toto řízení skončilo schválením soudního smíru, na jehož základě se žalobce zavázal vyplatit žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná dne 17. 6. 2021 ukončila studium na ulice odborné škole a střední odborné škole v obec řádným složením maturitní zkoušky v oboru sociální činnosti a následně úspěšně složila přijímací zkoušky na vyšší odbornou školu sociálně právní, kam byla od 1. 9. 2021 přijata do 1. ročníku denního studia ve vzdělávacím programu sociální pedagogika. Podle rozhodnutí této školy byla žalovaná povinna uhradit do patnácti dnů od obdržení daného rozhodnutí školné ve výši 1 500 Kč O složení maturity informovala žalovaná žalobce e-mailem, o tom, že byla přijata na vyšší odbornou školu, ho informovala nejen e-mailem, ale i SMS zprávu. Takto ho kontaktuje i na všechna výročí, svátky a narozeniny. Žalovaná v současné době bydlí u své tety v obec, které hradí 4 000 Kč měsíčně na energie a služby spojené s bydlením, jde o bydlení pouze dočasné, do budoucna si musí sehnat jiné, pokoušela se najít ubytování na kolejích, kam však s ohledem na naplněnou kapacitu přijata nebyla. Matka jí platí dohodnuté výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, paušál na telefon a pojištění. Žalovaná je s ní v osobním kontaktu, na rozdíl od otce (žalobce), který žalované neodpovídá na žádný e-mail nebo SMS zprávy. Nezajímá se o její studia, život ani jí nepřeje k žádným svátkům či výročím. Žalovaná předpokládá své měsíční výdaje kromě bydlení ještě ve výši 3 000 Kč za jídlo, 250 Kč na hygienu, 400 Kč na léky, kolem 300 Kč za jízdné po obec, 550 Kč hrazení školného a nákupu učebnic, 700 Kč obědy a 200 Kč oblečení, další potřeby na domácnost, internet a podobně 500 Kč. Kromě toho bude mít náklady spojené i s kopírováním skript, učebnic a dalších školních pomůcek, včetně poplatku do knihovny a doučování z angličtiny, v níž by měla obhajovat a musí se v ní zlepšit. Jde-li o lékařské ošetření u zubaře, zaplatila za něj 9 000 Kč, rovnátka by měly uhradit rodiče společně. Oprava noteboku ji stála 2 000 Kč. Žalobce jí na výživné v červnu poslal 4 000 Kč, v červenci 3 500 Kč, stejně jako v srpnu až říjnu. Od 19. 4. do 31. 5. 2021 byl v pracovní neschopnosti a k 1. 6. 2021 rozvázal pracovní poměr u zaměstnavatele právnická osoba, a to dohodou bez uvedení důvodu. Žalobce odůvodňoval ukončení pracovního poměru tlakem zaměstnavatele na něj v době jeho pracovní neschopnosti. Od 2. 6. 2021 je evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání s vyplácenou podporou ve výši 20 075 Kč měsíčně po dobu pěti měsíců. Při stanovení podpory vyšel úřad práce z jeho průměrného výdělek ve výši 47 714 Kč čistého měsíčně. Kromě příjmu z pracovního poměru měl žalobce ještě příjem z podnikání jako OSVČ s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, provozování živnosti přerušil na dobu od 2. 6. do 31. 12. 2021, neboť pro závratě nemůže vykonávat práci ve výškách, což bylo předmětem jeho podnikatelské činnosti. Podle daňového přiznání za rok 2020 činil základ daně 977 700 Kč a vyměřená daň 121 815 Kč. Dne 23. 9. 2021 bylo žalobci vystaveno potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti MUDr. příjmení, který soudu sdělil, že nepředpokládá, že by současný zdravotní stav žalobce vyžádal dlouhodobou pracovní neschopnost, či že by mělo dojít ke snížení jeho pracovní schopnosti nebo invaliditu. Kromě žalované nemá žalobce žádnou další vyživovací povinnost, žije sám v bytě, který výlučně vlastní, kromě toho je vlastníkem motorky a dvou osobních vozidel, společenství vlastníků jednotek hradí 3 285 Kč měsíčně, za elektřinu, televizi a rádio činí poplatky 570 Kč měsíčně, pojistné na dvě smlouvy hradí ve výši 3 077 Kč měsíčně a má vedeny 3 účty, jednak spořící účet u právnická osoba se zůstatkem k 31. 12. 2020 ve výši 910 Kč a k 31. 5. 2021 ve výši 920 Kč, dále účet u ČSOB, na němž byl k 31. 12. 2020 zůstatek ve výši 175 Kč a k 31. 5. 2021 185 Kč a účet u České spořitelny, kde byl zůstatek k 31. 12. 2020 15 264 Kč, přičemž v prosinci na účet přišlo celkem 88 370 Kč a odešlo 104 151 Kč a k 31. 5. 2021 činil zůstatek na tomto účtu 41 976 Kč, přišlo na něj 35 247 Kč a odešlo z něj 66 181 Kč za květen 2021. U posledního zaměstnavatele byl žalobce pracovně zařazen na pozici správce budov a vedení údržby, v tomto oboru si shání i v současné době zaměstnání, vzdělání má v oboru mechanik se zaměřením na číslicově řízené stroje, tuto práci však v posledních několika letech nevykonával.

4. V daném případě soud posoudil žalobu v souladu s ustanovením § 910 a následujících občanského zákoníku a dospěl k závěru, že tato nebyla podána důvodně. Žalobce se jí domáhal snížení výživného na svoji zletilou dceru, která prokázala, že pokračuje ve studiu na vyšší odborné škole, a to studiu navazujícího na středoškolské vzdělání, byla od 1. 9. 2021 přijata na denní studium a není schopna se samostatně živit. Vyživovací povinnost tak vůči ní i nadále trvá jejím oběma rodičům, matka si ji plní na základě mimosoudní dohody s žalovanou a žalobce na základě rozhodnutí soudu z 23. 10. 2019, č. j. 16 C 159/2019-24. Od června 2021, kdy se žalobce domáhal snížení výživného na částku 3 500 Kč měsíčně v případě, že bude prokázáno, že se žalovaná připravuje na budoucí povolání, však žalobce výživné, které mu bylo citovaným soudním rozhodnutím ve výši 10 000 Kč měsíčně nehradí, v červnu zaplatil výživné ve výši 4 000 Kč a od července nadále hradí toliko 3 500 Kč měsíčně. To odůvodňuje ztrátou zaměstnání v důsledku nepříznivého zdravotního stavu a přerušení podnikatelské činnosti, nicméně soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se žalobce vzdal bez vážného důvodu zaměstnání, v němž dosahoval příjmu 47 700 Kč čistého měsíčně a do tíživé finanční situace se dostal vlastní vinou. Žalobce rozvázal pracovní poměr dohodou tvrdíc, že v době, kdy byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti byl několikrát kontaktován zaměstnavatelem, který po něm chtěl vysvětlit určité věci, což vyústilo v jeho rozhodnutí pracovní poměr ukončit. Z dokladu o pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že tato trvala od poloviny dubna do konce května, nelze tedy říci, že šlo o dlouhodobou pracovní neschopnost, která by jakkoliv snížila pracovní schopnost žalobce a omezovala ho ve výkonu stávajícího povolání. Navíc žalobce sám vypověděl, že se jednalo o nemoc infekčního charakteru, po zaléčení a ukončení pracovní neschopnosti se nechal evidovat u úřadu práce a začal si shánět zaměstnání ve stejném oboru, v němž doposud práci vykonával, což je zcela nelogické, když uváděl, že již tuto práci ze zdravotních důvodů vykonávat nemohl. Z lékařské zprávy MUDr. příjmení z datum vyplynulo, že žalovaný je v současné době opět nemocen, nicméně jeho onemocnění nebude dlouhodobé a nepovede ke snížení jeho pracovní schopnosti nebo přiznání invalidity. Na žalobce je tak třeba pohlížet jako na osobu práce schopnou, kdy je třeba zdůraznit i to, že pokud by žalobce nerozvázal pracovní poměr dohodou, ale z důvodů na straně zaměstnavatele, vznikl by mu nárok na vyplacení odstupného a také nárok na podporu v nezaměstnanosti po delší podpůrčí dobu než pěti měsíců. To, že se tedy žalobce dostává do složité finanční situace, je třeba přičítat pouze jeho chování. Žalobce poukazoval na to, že žalovaná ho nikterak nekontaktuje, nezajímá se o něj a ani mu nesdělila, že pokračuje ve studiu, což však bylo vyvráceno provedeným dokazováním, naopak je to žalobce, který se chová protiprávně a nemorálně, neboť se nikterak nezajímá o svoji dceru, která je na něm výživou závislá. Žalovaná e-maily i SMS zprávami prokázala, že žalobce informovala jak o složení maturity, tak o tom, že byla přijata k dalšímu studiu, jakož i to, že mu ke všem svátkům, narozeninám i k jiným výročím posílá blahopřání, na něž žalobce žádným způsobem nereaguje. Pro soud je toto chování zcela nepochopitelné za situace, kdy žalobce má pouze jedinou dceru, která je výbornou studentkou a která se snaží s ním komunikovat, byť díky jeho chování jen v omezené míře. Patrně jde o to, že se žalobce doposud nevyrovnal s rozvodem s matkou nezletilé, což je však až nedospělé chování, pokud to odnáší žalovaná. Na straně žalované nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by mohly vést k závěru, že se chová v rozporu s dobrými mravy a nárok na výživné tak ze zákona nemá. Naopak bylo prokázáno, že v rozporu s dobrými mravy se chová žalobce, který si řádně neplní vyživovací povinnost vůči své dceři, nestýká se s ní, nejeví o ni žádný zájem a lživě tvrdí, že je to právě naopak. Soud rovněž poukazuje na to, že žalobce v době pracovní neschopnosti, která podle něj byla dlouhodobá a vedla k rozvázání pracovního poměru, vybral v květnu 2021 ze svého účtu přes 66 000 Kč, což rozhodně nevypovídá o snížení jeho životní úrovně. Vzhledem k tomu, že žalovaná začala studovat na vyšší odborné škole, vyživovací povinnost rodičů vůči ní trvá a to až do doby, kdy bude schopna se sama živit. Soud důvody pro snížení výživného neshledal, a proto žalobu zamítl.

5. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud plně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení za její právní zastoupení, kdy náklady řízení činí celkem 44 000 Kč a sestávají ze 4 úkonů právní služby po 10 700 Kč, kdy hodnota úkonu byla stanovena z pětinásobku ročního plnění (§ 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy z částky 600 Kč, z níž podle § 7 bod 6 byla určena odměna v uvedené výši, 4 úkony sestávají z převzetí a přípravy zastoupení, písemného vyjádření ve věci samé a účasti právní zástupkyně žalobkyně na dvou jednáních soudu dne 29. 9. a datum a dále ze čtyř režijních paušálů po 300 Kč. Žalobce je povinen uhradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci daného rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení.

Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).