OSPB 21 C 142/2025-44

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně. IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 182 816,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 97 513,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 97 513,01 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se co do zaplacení 85 303,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 182 816,41 Kč od 1. 8. 2024 do 17. 4. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 303,40 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, části úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 97 513,01 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 6,05 % ročně z částky 182 816,41 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 6. 2025 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 182 816,41 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 182 816,41 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 6,05 % ročně z částky 182 816,41 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba. (dále jen „Anonymizováno“) uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru od Anonymizováno a o stavebním spoření s účtem číslo č. účtu (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla úvěr 297 831 Kč. Žalovaný čerpal překlenovací úvěr ve dnech 23. 10. 2018 a 2. 4. 2019 v celkové výši 297 830,50 Kč. Zavázal se hradit měsíční splátky ve výši 2 308 Kč, vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru, až do úplného splacení všech dluhů včetně příslušenství. V rámci měsíční splátky měly být hrazeny veškeré závazky vzniklé na základě smlouvy. Žalovaný byl dne 10. 6. 2024 vyzván Anonymizováno k úhradě dlužné částky ve výši 4 824 Kč z důvodu prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celé pohledávky ke dni 31. 7. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, stala se celá dlužná částka úvěru včetně příslušenství ke dni 31. 7. 2024 okamžitě splatnou. Podle tvrzení žalobkyně byla pohledávka postoupena Anonymizováno na společnost Anonymizováno, která ji následně postoupila žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením ze dne 9. 4. 2025 a následně dne 25. 4. 2025.

3. Před poskytnutím úvěru Anonymizováno zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval příjem ve výši 46 710 Kč, který byl ověřen Anonymizováno na základě potvrzení zaměstnavatele. Anonymizováno dále ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době žádosti v aktivním insolvenčním řízení, prověřila jeho předchozí platební morálku prostřednictvím Anonymizováno, a z interní evidence zjistila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní záznamy, například o podvodném jednání, kriminálních aktivitách, exekučním řízení či porušení pravidel AML. Co se týče výdajů, žalovaný v žádosti uvedl částku 0 Kč a nájemné rovněž 0 Kč. Anonymizováno stanovila životní výdaje žalovaného ve výši 9 339 Kč na základě údajů sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení) a interních informací, včetně statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Při výpočtu disponibilního příjmu stanovila Anonymizováno maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, přičemž žalovaný musel vyhovět jak tomuto ukazateli, tak stanoveným nákladům. Po poskytnutí úvěru činil ukazatel splátkového zatížení žalovaného 54,09 %. V žádosti žalovaný uvedl splátky ve výši 22 904 Kč. Anonymizováno zjistila, že žalovaný měl v době žádosti následující úvěry: hypoteční úvěr ve výši 3 500 000 Kč se splátkou 14 335 Kč, osobní úvěr ve výši 220 000 Kč se splátkou 5 892 Kč, kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 83 Kč, a spotřebitelský úvěr ve výši 89 847 Kč se splátkou 2 650 Kč. Splátka nového úvěru činila 2 308 Kč, celkové nové splátkové zatížení tedy dosáhlo 25 268 Kč. Po odečtení splátkových výdajů od příjmu žalovaného mu k úhradě životních nákladů ve výši 9 339 Kč zbývalo 21 442 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že Anonymizováno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala řádně, ověřila jeho příjmy, finanční závazky a běžné výdaje, a dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Podle žalobkyně svědčí o bonitě žalovaného i skutečnost, že úvěr řádně splácel po dobu téměř šesti let. V období od 23. 10. 2018 do 17. 6. 2024 uhradil na úvěr celkem 200 317,99 Kč. Platba ve výši 8 747,99 Kč ze dne 4. 1. 2021 představovala převod vkladů žalovaného na stavební spoření hrazené v rámci měsíčních splátek, přičemž částka zahrnovala vklady ve výši 8 046 Kč a úroky ve výši 701,99 Kč. Tuto částku nelze samostatně započítat do celkem uhrazené částky, neboť již byla zahrnuta v rámci jednotlivých splátek.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Z provedeného dokazování se podává:

i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

v. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

vi. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 4. 2025 Anonymizováno oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost Anonymizováno. a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dopis byl žalovanému doručen 14. 4. 2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek, poštovním podacím archem a výpisem ze sledování zásilek).

vii. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum mezi Anonymizováno. (jako postupitelem) a žalobkyní (jako postupníkem) Anonymizováno postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum a její přílohou).

viii. Oznámením o postoupení pohledávky a převzetí správy pohledávky ze dne datum Anonymizováno. oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dopis byl žalovanému doručen 28. 4. 2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek, poštovním podacím archem a výpisem ze sledování zásilek).

ix. Zástupce žalobkyně 20. 5. 2025 odeslal žalovanému výzvu, aby uhradil žalobkyni předmětný dluh. Výzva byla žalovanému doručena 22. 5. 2025 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 20. 5. 2025 a podacím archem a obálkou s vyznačenou doručenkou a plnou mocí na advokáta žalobkyně).

x. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

12. V projednávané věci bylo prokázáno, že Anonymizováno na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému 297 831 Kč. Žalobkyně proto byla povinna prokázat, že Anonymizováno před uzavřením smlouvy podle citovaných ustanovení s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.

13. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:

14. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

15. Žalobkyně uvedla, že Anonymizováno ověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně předložila potvrzení zaměstnavatele právnická osoba. s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 46 710 Kč. Zkoumání příjmů žalovaného považuje soud za dostatečné. Co se týče výdajů, žalobkyně uvedla, že Anonymizováno zjistila, že žalovaný již je zatížen splátkami ve výši 22 904 Kč, ostatní výdaje odhadla na základě údajů uvedených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob jeho bydlení) na 9 339 Kč měsíčně.

16. Předně lze uvést, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy, jimiž by prokázala, že ověřovala příjmy žalovaného, ani že by ověřovala údaje o něm ve veřejně dostupných rejstřících. Soud tedy dospěl k závěru, že její výpočet jiných než úvěrových výdajů žalovaného vycházel, v rozporu s výše citovanou judikaturou, z žalovaným tvrzených a nijak neověřených informací. Soud dodává, že pokud Anonymizováno získala informaci o tom, že žalovaný je zatížen splátkami ve výši 22 904 Kč, měla při zkoumání úvěruschopnosti postupovat s vyšší mírou obezřetnosti a důslednosti při ověřování výdajů žalovaného.

17. K námitce žalobkyně soud dodává, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

18. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024 není právně uvedený závěr (rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1819/2023) v rozporu ani s posléze vyřešenou předběžnou otázkou Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, ve věci C-755/22 (ve věci právnická osoba. právnická osoba.) neboť respektuje, že i po splacení dluhu spotřebitelem je třeba se otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zabývat a nesplnění této povinnosti věřitelem lze sankcionovat v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud v rozhodnutí pouze v souladu s vnitrostátní právní úpravu rozvedl, jaké skutečnosti při uplatnění uvedené sankce neplatnosti smlouvy po splnění úvěru je třeba vzít v úvahu.

19. Výklad výše uvedené judikatury, podle něhož by neměla být smlouva o úvěru pro neposouzení úvěruschopnosti neplatná jen proto, že příjemce řádně splatil celý dluh, by byl značně zjednodušující, a tudíž nesprávný. Nejvyšší soud skutečnost, že úvěrovaný splatí celý dluh, pouze označuje za jednu z okolností, které by soud při zkoumání platnosti smlouvy o úvěru měl posuzovat. Ve věci sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 se žalobkyně (právní nástupkyně příjemce úvěru – spotřebitel) domáhala vrácení částky přesahující jistinu řádně splaceného úvěru. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný dluh ze smlouvy o úvěru řádně nesplnil. Ani pokud by platnost smlouvy o úvěru byla posuzována retrospektivně (tedy s ohledem na budoucí řádnost plnění povinností v ní uložených úvěrovanému), v projednávané věci nebyla naplněna řádnost plnění dluhů žalovaným jako kategorie odůvodnňující platnost smlouvy o úvěru.

20. Jelikož Anonymizováno neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované částky tak důvodné nejsou. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 297 831 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Tak žalovaný částečně učinil, když uhradil celkem 200 317,99 Kč, čímž byl jeho dluh ponížen na 97 513,01 Kč, které soud žalobkyni přiznal.

21. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva k zaplacení pohledávky 14. 4. 2025 (výzva ze dne 10. 6. 2024 nebyla výzvou k zaplacení celé dlužné částky). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 17. 4. 2025 a od 18. 4. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 14. 8. 2024. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 31. 7. 2024 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 7. 2024, činila 4,75 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 17. 4. 2025, a tudíž k počátku k prodlení žalované došlo 18. 4. 2025 (k tomu viz výše). K 1. 1. 2025 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 4 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně (součet 8 procentních bodů a reposazby 4 %). Soud tedy co do rozdílu výše úroků žalobu zamítl.

25. Jelikož byl žalovaný ve věci v převažující části úspěšný, měl by podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., nárok na náhradu nákladů řízení. Žádné náklady řízení mu však nevznikly.

26. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku v celkové výši 226 385,89 Kč sestávajícího z částky 182 816,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 182 816,41 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (23. 10. 2025) na 28 646,68 Kč, úroku ve výši 6,05 % ročně z částky 182 816,41 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (23. 10. 2025) na 14 922,80 Kč a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy z částky 103 572,17 Kč sestávající z 97 513,01 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 97 513,01 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 23. 10. 2025 na 6 059,16 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).