OSPB 21 C 71/2026-55

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 60 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 32 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 400 Kč od 25. 4. 2026 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy 20. dnem příslušného kalendářního měsíce, počínaje 20. dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek s tím, že nebude-li byť jen jediná splátka uhrazena řádně nebo včas, stává se celý dluh okamžitě splatným.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení: 28 400 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 60 800 Kč od 27. 11. 2025 do 24. 4. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 400 Kč od 24. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 4. 2026 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 60 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 60 800 Kč za období od 27. 11. 2025 do zaplacení v zákonné výši 11,50 % ročně.

2. Žalobkyně uvedla, že dne 18. 9. 2025 uzavřely účastnice smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč se splatností dne 26. 11. 2025 (dále jen „smlouva o úvěru“). Podle článku 3.1 smlouvy o úvěru žalobkyni náleží poplatek za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání od poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, přičemž v tomto řízení uplatnila pouze poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti úvěru v celkové výši 24 500 Kč. Podle článku 8.1 smlouvy byla žalovaná v případě prodlení s úhradou jednotlivé splátky povinna uhradit jednorázovou smluvní sankci ve výši 500 Kč. Vzhledem k prodlení s úhradou pěti splátek měl nárok na smluvní sankci činit celkem 2 500 Kč.

3. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování podnikatelských úvěrů. Žalovaná měla při uzavření smlouvy postavení podnikatelky a smlouvu uzavřela v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobkyně neuzavírá smlouvy o spotřebitelském úvěru a nabízí výlučně podnikatelské úvěry. Podle jejího tvrzení žalovaná od počátku věděla, že žádá o podnikatelský úvěr, a úvěrovou smlouvu uzavřela dobrovolně.

4. Předmětem žaloby je částka sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč a smluvní sankce ve výši 2 500 Kč, ponížená platbami žalované v celkové výši 1 200 Kč.

5. Úvěr byl podle žalobkyně sjednán prostřednictvím internetových stránek Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. Při registraci žalovaná zadala své osobní údaje, telefonní číslo a e-mailovou adresu a za účelem ověření totožnosti předložila kopii dokladu totožnosti. Následně byla provedena kontrola dokladu v databázi neplatných dokladů právnická osoba, případně bylo využito ověření prostřednictvím služby jméno FO Anonymizováno. K ověření majitelky bankovního účtu byly využity služby společnosti právnická osoba. Pokud žalovaná neudělila souhlas s nahlédnutím na účet, byla povinna provést verifikační platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Po registraci podala žádost o poskytnutí úvěru. Prostřednictvím webového rozhraní jí byl zaslán návrh smlouvy o úvěru, který akceptovala zadáním uživatelského jména a ověřovacího kódu zaslaného SMS zprávou na její telefonní číslo. Přístup k uživatelskému účtu měla pouze žalovaná prostřednictvím vlastního hesla.

6. Dne 18. 9. 2025 byla na bankovní účet žalované č. č. účtu vyplacena částka 35 000 Kč. Poskytnutý úvěr nebyl dosud uhrazen v plné výši. Před odesláním předžalobní upomínky byl učiněn bezúspěšný pokus o telefonický kontakt se žalovanou. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 21. 4. 2026.

7. Pro případ, že by nárok nebyl shledán důvodným ze smlouvy o podnikatelském úvěru, uplatnila žalobkyně alespoň v rozsahu poskytnuté jistiny nárok z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout přijetím peněžních prostředků na její bankovní účet.

8. Žalobkyně nesouhlasila s návrhem žalované na povolení splátek ve výši 500 Kč měsíčně. Uvedla, že při takto stanovených splátkách by byla pohledávka uhrazována po dobu delší než pět let.

9. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala. Smlouva o podnikatelském úvěru podle ní je neplatná a nárok žalobkyně je třeba posuzovat pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

10. Současně zpochybnila, že by byla úvěrová smlouva v tvrzeném znění uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace. Kontraktační proces probíhal výhradně prostřednictvím internetového rozhraní žalobkyně a k uzavření smlouvy mělo dojít zadáním kódu zaslaného prostřednictvím SMS zprávy. Podle tvrzení žalované však tento způsob uzavření smlouvy nezaručuje, že osoba zadávající kód současně odsouhlasila konkrétní text smlouvy, který byl následně předložen soudu. Mechanismus popsaný žalobkyní neumožňuje ověřit, zda verze smlouvy, která měla být uživateli zpřístupněna v průběhu sjednávání úvěru, byla totožná s verzí smlouvy následně předloženou žalobkyní jako důkaz. SMS kód zasílala žalobkyni ona, přičemž teprve žalobkyně tento kód následně přiřazovala ke své verzi smluvního dokumentu. Podle žalované tak nebylo doloženo, kdo kód do dokumentu vložil, kdy k tomu došlo a zda po jeho vložení nedošlo ke změnám obsahu smlouvy. Samotná elektronická verze smlouvy neobsahuje elektronický podpis žalované a vložení jedinečného SMS kódu samo o sobě neprokazuje uzavření smlouvy v konkrétním znění. Předložený dokument neumožňuje ověřit nezměnitelnost jeho obsahu ani zjistit, zda po údajném odsouhlasení nedošlo k dodatečným úpravám textu smlouvy.

11. Žalovaná pod svých slov při uzavření smlouvy nevystupovala jako podnikatelka, nýbrž jako spotřebitelka. Úvěr podle svého tvrzení nečerpala za účelem podnikání, ale k řešení své nepříznivé finanční situace a k úhradě jiných závazků. Měla zato, že žalobkyně neověřovala skutečný účel poskytnutého úvěru.

12. Sjednané podmínky úvěru považovala za nepřiměřené, zejména s ohledem na výši poplatku za poskytnutí úvěru, smluvních sankcí a úroků z prodlení. Dovozovala z toho rozpor smlouvy s dobrými mravy a její neplatnost. Namítala rovněž, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila její schopnost úvěr splácet, neboť dostatečně nezjišťovala její příjmy, výdaje ani další závazky.

13. Žalovaná uvedla, že se v průběhu několika posledních let dostala do nepříznivé finanční situace v souvislosti s čerpáním více nebankovních úvěrů, které původně využívala k řešení osobních a rodinných finančních potřeb. V důsledku postupného nárůstu svých závazků již nebyla schopna splácet své dluhy pouze ze svých pravidelných příjmů a část nových úvěrů použila k úhradě dříve vzniklých závazků. Podle svého tvrzení se tak dostala do dlouhodobé dluhové situace, kterou následně začala řešit za pomoci dluhového poradenství. Teprve po využití odborné pomoci získala podrobnější informace o důsledcích uzavřených úvěrových smluv a zahájila jednání s jednotlivými věřiteli o úpravě způsobu splácení svých závazků. Průměrná čistá mzda žalované činila 21 385 Kč měsíčně. Současně pobírala invalidní důchod I. stupně ve výši 10 755 Kč měsíčně, takže její celkový pravidelný čistý měsíční příjem podle jejího tvrzení dosahoval přibližně 32 140 Kč. Vedle závazku uplatněného v tomto řízení pravidelně splácí také další dluhy, zejména vůči společnostem právnická osoba, právnická osoba., právnická osoba. a právnická osoba. Současně eviduje i další nesplacené závazky vůči dalším nebankovním věřitelům, které jsou řešeny v rámci mimosoudních jednání, řízení před finančním arbitrem nebo soudních řízení. Žalovaná rovněž poukázala na své pravidelné životní náklady, zejména výdaje na bydlení a služby, potraviny, telekomunikační služby a další běžné potřeby. Tvrdila, že po úhradě pravidelných splátek závazků a běžných životních výdajů jí zbývá pouze omezená část příjmů a že v současné době nedisponuje žádnými finančními rezervami.

14. S ohledem na uvedené majetkové a příjmové poměry žalovaná navrhla, aby jí soud v případě uložení platební povinnosti umožnil splnit uložený závazek v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Uváděla, že jednorázová úhrada dlužné částky není vzhledem k její finanční situaci v jejích možnostech. Při jednání navrhla splácení ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně

15. Z provedeného dokazování se podává:

i. Dne 18. 9. 2025 byla uzavřena mezi účastníky řízení smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 35 000 Kč. Jedná se o nesporné tvrzení účastníků prokázané potvrzením o provedené platbě.

ii. Z potvrzení o provedení plateb bylo prokázáno, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 2 600 Kč, a to dne 12. 11. 2025 částku 1 000 Kč, dne 25. 11. 2025 částku 100 Kč, dne 16. 12. 2025 částku 1 000 Kč, dne 3. 3. 2026 částku 100 Kč, dne 26. 3. 2026 částku 100 Kč a dne 28. 4. 2026 částku 300 Kč.

iii. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru a to výzvou ze dne 19. 4. 2026, odeslanou dne 21. 4. 2026 (prokázáno Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 4. 2026, a dokumentem „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“).

iv. Z usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 5. 2026, č. j. 7 C 38/2026-92, bylo prokázáno, že mezi společností právnická osoba., a žalovanou byla dne 3. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná do zesplatnění úvěru uhradila celkem 26 968 Kč. Uvedeným usnesením byl schválen soudní smír uzavřený mezi žalovanou a společností právnická osoba., podle kterého se žalovaná zavázala zaplatit společnosti právnická osoba., částku 12 982 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 5 415 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 6. 2026.

v. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno. domáhá po žalované zaplacení 60 821,16 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 080,22 Kč od 22. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % a smluvní pokuty ve výši 1 091,90 Kč (prokázáno uvedeným elektronickým platebním rozkazem).

vi. Výše příjmů žalované v období od dubna do června 2026 byla prokázána z jejích výplatních pásek, podle kterých obdržela k výplatě částky 20 927 Kč za duben, 21 117 Kč za květen a 22 072 Kč za červen. Průměrná měsíční částka k výplatě (čistá mzda) žalované za toto období činila 21 372 Kč.

vii. Z potvrzení o provedení platby bylo prokázáno, že žalovaná pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši 10 755 Kč.

viii. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná jako vydlužitel uzavřela se společností právnická osoba (jako zapůjčitel) tuto smlouvu, na základě které zapůjčitel poskytl žalované částku 1 650 000 Kč s úrokem 2,20 % měsíčně. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala splácet ve splátkách ve výši 36 498 Kč měsíčně..

ix. Z dohody o narovnání závazků z úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala splácet společnosti právnická osoba. svůj dluh ve výši 190 506 Kč v měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč.

x. Pokud jde o ostatní provedené důkazy, soud z nich nevyvodil žádná relevantní skutková zjištění, která by měla vliv na rozhodnutí ve věci samé. Tyto důkazní prostředky nepřinesly žádné právně významné skutečnosti pro posouzení projednávaného nároku.

xi. Účastníky řízení byly řádně navrženy důkazy k prokázání klíčových skutkových tvrzení, a to konkrétně nahlédnutím do účetní evidence žalované a provedením ohledání webových stránek „Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno“. Cílem těchto důkazních návrhů bylo jednoznačně verifikovat a prokázat, zda byla předmětná smlouva o úvěru ze strany žalované uzavřena v přímé souvislosti s její podnikatelskou činností.Nalézací soud však tyto důkazní návrhy neprovedl a zamítl je, přičemž svůj postup odůvodnil jejich údajnou nadbytečností. Soud dospěl k předběžnému závěru, že v řízení nebylo postaveno najisto ani samotné uzavření úvěrové smlouvy v tom znění, které soudu předložila žalobkyně (viz podrobnější argumentace níže). Za této procesní situace pak soud vyhodnotil jakékoli další dokazování směřující k určení povahy a charakteru právního vztahu mezi účastníky (tedy zda se jednalo o vztah podnikatelský) jako bezpředmětné a pro rozhodnutí věci nerozhodné.

16. Na základě takto prokázaného skutkového stavu soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci.

17. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (odst. 1). Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý (odst. 2).

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná se žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru i v jaké výši byl úvěr čerpán a kolik z něj bylo žalovanou splaceno. Sporné však mezi účastníky řízení zůstalo, zda žalovaná podepsala smlouvu o úvěru v tom znění, na které se žalobkyně odvolávala. Bylo proto nutné prokázat uskutečnění mechanismu připojování podpisu smlouvy ze strany žalované a to, že text smlouvy o úvěru byl po připojení podpisu chráněn proti změnám. V kontextu výše citovaného ustanovení § 561 o. z. je to žalobkyně, kdo v tomto směru nese důkazní břemeno. Je to totiž ten, kdo se spolehlivosti údajů dovolává, kdo nese povinnost prokázat, že byly prováděny systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám, a pokud toto prokáže, musí nesprávnost údajů prokazovat druhá strana (viz BERAN, Vladimír. § 562 [Elektronické a jiné technické prostředky]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 9. Dostupné na beck-online.cz.).

22. Žalobkyně k prokázání skutečnosti, že žalovaná ke konkrétnímu dokumentu připojila svůj podpis, předložila prostou kopii úvěrové smlouvy a tabulku nadepsanou jméno FO, tj. dokumenty neobsahující žádný elektronický podpis. Tyto ani jiné důkazy však nejsou způsobilé uvedené skutečnosti prokázat, a nebylo tak prokázáno, v jakém znění byla smlouva o úvěru uzavřena. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně prokázání neměnnosti a integrity textu smlouvy o úvěru, od něhož odvozuje svůj nárok.

23. Není-li postaveno najisto, že žalovaná podepsala právě to znění smlouvy, které žalobkyně v řízení předložila, nelze z takového dokumentu bez dalšího vycházet při posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Tato nejistota jde k tíži žalobkyně, která byla povinna existenci a obsah svého tvrzeného právního titulu prokázat. Soud proto k předložené smlouvě nepřihlédl a uzavřel, že žalobkyně neprokázala všechny skutečnosti rozhodné pro plný úspěch ve věci. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v té části, ve které se žalobkyně dovolávala nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, tj. co do poplatku za čerpání úvěru ve výši 24 500 Kč, sankce za prodlení se splátkou ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni toliko část jistiny ponížené o platby žalované, tj. 32 400 Kč (35 000 Kč – 2 600 Kč).

24. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení úspěšně prokázala, že smlouva o úvěru byla uzavřena ve znění, ve kterém ji dokládala v řízení, soud by smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu uzavřela v rámci podnikatelské činnosti žalované a v této návaznosti neprokázala, že před jejím uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele.

25. Nebylo-li v řízení prokázáno, že žalovaná uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vycházet pouze z označení smlouvy či z tvrzení žalobkyně o podnikatelském charakteru právního vztahu. Důkazní břemeno v tomto směru přitom tížilo právě žalobkyni, která z tvrzené podnikatelské povahy smlouvy dovozovala pro sebe příznivé právní následky. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nelze skutečnou povahu právního vztahu posuzovat pouze podle jeho formálního označení, nýbrž je třeba vycházet především ze skutečného účelu a okolností, za nichž byl závazkový vztah založen. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023, uvedl, že pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu je rozhodující zejména účel jejího jednání v konkrétním smluvním vztahu. Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není podstatné, zda je daná osoba podnikatelem, disponuje podnikatelským oprávněním nebo v jiných právních vztazích vystupuje jako podnikatel. Rozhodující je, zda při uzavírání a plnění konkrétní smlouvy jednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

26. V projednávané věci však nebylo zjištěno, že by účel poskytnutého úvěru souvisel s podnikatelskou činností žalované. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by bylo možno dovodit, že finanční prostředky byly určeny k podnikání žalované nebo že při uzavírání smlouvy ověřovala skutečný účel úvěru. Za dané situace by proto bylo nutno na žalovanou hledět jako na spotřebitelku a na posuzovaný vztah aplikovat ustanovení určená k ochraně spotřebitele. Současně by žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru tížila povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. V řízení však nebylo prokázáno, jaké konkrétní informace o jejích příjmech, pravidelných výdajích, existujících závazcích či celkové finanční situaci žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala a vyhodnocovala. Z provedeného dokazování naopak nevyplynulo, že by žalobkyně disponovala dostatečnými podklady umožňujícími učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované úvěr řádně splácet (k povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně by tak nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a smlouva o úvěru by proto byla podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 o. z. neplatná. Žalobkyni by i z tohoto důvodu náležel pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

28. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je tak splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalovaná potvrdila, že jí byla před podáním žaloby žalované doručena výzva k zaplacení pohledávky ze dne 19. 4. 2025 odeslaná 21. 4. 2025. Jelikož okamžik doručení nebyl prokázán, uplatní se zákonná domněnka doby dojití podle § 573 o. z. Lhůta k plnění tedy uplynula dne 24. 4. 2025 a od 25. 4. 2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení, je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K 1. 1. 2026 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (součet 8 procentních bodů a repo sazby 3,50 %). Soud tedy přiznal úrok z prodlení v této výši.

30. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud současně o plnění ve splátkách, které určil částkou 1 000 Kč, splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje 20. dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, s tím, že nebude-li byť jen jediná splátka uhrazena řádně nebo včas, stává se celý dluh okamžitě splatným. Při rozhodování o povolení splátek soud vycházel z osobních, majetkových a příjmových poměrů žalované zjištěných v řízení. Bylo prokázáno, že žalovaná kromě příjmu ze zaměstnání ve výši průměrně 21 372 Kč měsíčně pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši 10 755 Kč měsíčně, její celkové pravidelné měsíční příjmy tak dosahují přibližně 32 127 Kč.

31. Soud dále přihlédl k tomu, že žalovaná je současně zatížena dalšími významnými finančními závazky. Zejména je povinna hradit společnosti právnická osoba měsíční splátky ve výši 36 498 Kč. Nad rámec toho se zavázala splácet společnosti právnická osoba. dluh ve výši 190 506 Kč v měsíčních splátkách po 2 500 Kč a na základě soudního smíru schváleného Okresním soudem v Příbrami je povinna plnit společnosti právnická osoba. ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Současně bylo prokázáno, že vůči žalované je vedeno další soudní řízení o zaplacení částky 60 821,16 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou.

32. Za této situace dospěl soud k závěru, že jednorázová úhrada přisouzené pohledávky by pro žalovanou představovala nepřiměřenou zátěž a mohla by vést k dalšímu zhoršení jejích majetkových poměrů. Na druhé straně však soud zohlednil i oprávněný zájem žalobkyně na uspokojení její pohledávky v přiměřené době. Stanovená výše splátek 1 000 Kč měsíčně tak podle názoru soudu přiměřeně vyvažuje poměry obou účastnic řízení, neboť žalované umožňuje splnit uloženou povinnost bez nepřiměřeného zásahu do jejích poměrů, současně však zajišťuje postupné a pravidelné uspokojování pohledávky žalobkyně. Soud proto považoval povolení splátek v uvedené výši za důvodné. Hrozbu ztráty výhody splátek soud stanovil jako záruku, že žalovaná bude schválený splátkový režim dodržovat.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že žádný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnost účastníků ve věci byla (s ohledem na kapitalizaci úroků z prodlení k datu vyhlášení rozsudku) přibližně stejná.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).