OSPH01 18 C 1/2020

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro: náhrada škody a přiznání zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 42 000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 347 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 7. 2013 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 6 106 600 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Žaloba vychází z tvrzení, že dne 4. 3. 1991 vydal Městský úřad Rudolfov, stavební úřad (dále jen„ stavební úřad“), stavební povolení pro právnická osoba na stavbu VTL přípojky plynu pro anonymizována dvě slova obec na pozemcích v povolení uvedených včetně pozemku p. číslo v k.ú. obec u obec ve vlastnictví žalobce. Žalobce o vydání stavebního povolení nebyl vyrozuměn, o plynovodu se dozvěděl až v roce 2006, kdy jej oslovil zájemce o koupi pozemku a následně jej obvinil ze zatajení plynovodu. Žalobce proto požádal o doručení stavebního povolení, proti kterému podal odvolání. Odvolání však bylo zamítnuto pro opožděnost. Rozhodnutí o odvolání bylo zrušeno až na základě kasační stížnosti a navazujícího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2011. Následně krajský úřad Jihočeského kraje, oddělení stavebního úřadu, stavební povolení zrušil. ulice úřad rozhodnutím ze dne 2. 7. 2012 stavební řízení zastavil. Proti rozhodnutí o nenařízení odstranění stavby podal žalobce odvolání. Samotné řízení o odstranění stavby plynovodu dosud nebylo pravomocně ukončeno, dochází v něm k průtahům. Žalobci v důsledku nezákonných rozhodnutí, kterými jsou stavební povolení a rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost, vznikla škoda ve výši 42 000 Kč představující vynaložené náklady právního zastoupení, ve výši 3 864 600 Kč představující znehodnocení pozemku, ve výši 200 000 Kč představující náhradu za bezplatné užívání pozemku, ve výši 200 000 Kč za obvinění z podvodu ze strany zájemce o koupi pozemku, ve výši 1 000 000 Kč za zmařenou investici - podnikatelský záměr v důsledku nerealizovaného prodeje a dále v důsledku nesprávného úředního postupu, kterým je nepřiměřená délka řízení, nejednání s žalobcem jako s účastníkem řízení, vedení řízení vyloučenými pracovníky a ztráta spisu, vznikla škoda, nemajetková újma ve výši 453 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení a 347 000 Kč za omezení přístupu žalobce k relevantním informacím.

2. Rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, č. j. 18 C 53/2013-318, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl tak, že žalobě zčásti vyhověl, zčásti ji zamítl a v části týkající se požadavku na zaplacení částky 42 000 Kč na nákladech právního zastoupení a částky 347 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy za omezení přístupu žalobce k relevantním informacím vyloučil k samostatnému řízení, které probíhá pod sp. zn. 18 C 1/2020. Rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému projednání nabylo právní moci dne 16. 12. 2019.

3. Předmětem tohoto řízení je tak nárok na zaplacení částky 42 000 Kč na nákladech právního zastoupení a částky 347 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy za omezení přístupu žalobce k relevantním informacím.

4. Po poučení, kterého se žalobci dostalo při jednání dne 17. 10. 2019, žalobce dne 6. 11. 2019 doplnil žalobu tak, že uvedl, že v částce 42 000 Kč jsou zahrnuty náklady právního zastoupení před správními orgány s tím, že tuto částku rozšiřuje o 170 691 Kč, kterážto částka představuje náklady právní zastoupení narostlé od podání žaloby do 6. 11. 2019. příjmení 347 000 Kč představuje nemajetkovou újmu žalobce, která mu vznikla zásadním omezení přístupu žalobce k relevantním informacím počínaje skutečností, že nebyl přizván a byla mu odepřena práva účastníka stavebního řízení úmyslným nezákonným postupem odboru výstavby MěNV obec, dále zákonnou úpravou, která umožňovala a dodnes umožňuje, že se plynovody nezapisují do katastru nemovitostí, přes„ ztrátu spisu“ odborem výstavby obec obsahujícího všechny pro žalobce potřebné doklady k hájení jeho vlastnického práva a uplatnění nároků na náhradu za zásad do těchto práv až po skutečnosti, že stavební úřad přes výzvy žalobce dodnes nevyužil svého zákonného oprávnění a neuložil skutečného či žalovaným tvrzenému vlastníkovi distribuce pořídit novou dokumentaci skutečného provedení stavby.

5. Usnesením ze dne 7. 6. 2019, č. j. 18 C 53/2013 - 223, Obvodní soud pro Prahu 1 nepřipustil změnu žaloby ze dne 23. 3. 2016, kterou se žalobce domáhá částky 87 400 Kč jako náhrady nákladů právní zastoupení namísto částky 42 000, a dále změnu žaloby ze dne 29. 4. 2019, kterou se žalobce domáhal částky 147 200 Kč jako náhradu nákladů řízení. Usnesením č. j. 18 C 1/2020 - 320, ze dne 15. 7. 2021, Obvodní soud dále nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem v jeho podání ze dne 6. 11. 2019, kterou se žalobce domáhá na nákladech právního zastoupení částky 170 691 Kč namísto částky 42 000 Kč. Soud rovněž nepřipustil změnu žaloby dle opakovaných návrhů ze dne 28. 5. 2021 a 17. 6. 2021, kterými žalobce žádal připuštění změny žaloby navržené v jeho podání ze dne 29. 4. 2019, o níž však již bylo pravomocně rozhodnuto citovaným usnesení zdejšího soudu č. j. 18 C 53/2013-223.

6. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila, namítla, že žalobce neuplatnil újmu v celém rozsahu a nedošlo tedy k předběžnému projednání. K jednotlivým, v tomto řízení uplatněným nároků, uvedla, že není přesvědčena o účelovosti vynaložení finančních prostředků na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí a tedy teoretickou oprávněnost nároku. Ohledně částky 347 000 Kč má za to, že žalobce tuto újmu ani příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem dostatečně neprokázal a výši požadované částky patřičně neodůvodnil.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

8. Žalobce je vlastníkem pozemku p. číslo v k.ú. obec u obec (informace o pozemku, výpis z katastru nemovitostí).

9. Dne 21. 7. 1989 Městský národní výbor obec, stavební úřad, vydal rozhodnutí čj. výst. číslo o umístění stavby vysokotlaké (VTL) přípojky plynu pro anonymizována dvě slova, závod obec (rozhodnutí o umístění stavby čj. výst. číslo ze dne 21. 7. 1989). Dne 4. 3. 1991 Městský úřad Rudolfov, stavební úřad, vydal rozhodnutí čj. výst. číslo, a to stavební povolení k provedení stavby VTL přípojky plynu pro anonymizována dvě slova, závod obec (stavební povolení čj. výst. číslo ze dne 4. 3. 1991). Stavba plynovodu byla provedena a s účinností od 21. 5. 1992 schválena k užívání (rozhodnutí o kolaudaci ze dne 21. 5. 1992, čj. výst. číslo). Za vlastníka této stavby se dle souhlasného prohlášení společnosti právnická osoba a právnická osoba právnická osoba považuje právnická osoba právnická osoba (notářský zápis sp.zn. NZ číslo, N 171/2014). Žalobce nejenže nedal ke stavbě coby vlastník pozemku souhlas, v územním a navazujícím řízení byl opominut, neobdržel ani územní rozhodnutí ani stavební povolení.

10. Přípisem ze dne 30. 1. 2009 se žalobce domáhal přezkoumání postupu stavebního úřadu, který žalobci nepřiznal postavení účastníka stavebního řízení a dne 14. 4. 2010 požádal o doručení stavebního povolení ze dne 4. 3. 1991, proti kterému podal odvolání (sdělení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 1. 4. 2009 k podání žalobce ze dne 30. 1. 2009, podání žalobce ze dne 14. 4. 2010, sdělení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 19. 4. 2010, odvolání ze dne 19. 4. 2010 včetně doplnění z 21. 6. 2010).

11. Odvolání podané žalobce jako účastníkem řízení dne 19. 4. 2010 bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 30. 6. 2010, č.j. OREG 21185/2010/luam, zamítnuto pro opožděnost (cit. rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje). Po nabytí právní moci podal proti tomuto rozhodnutí žalobce správní žalobu, která byla rozsudkem ze dne 22. 9. 2010 zamítnuta (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10 A 45/2010-46). Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 12. 5. 2011 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 75/2010-79). Poté Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 31. 5. 2011 zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 30. 6. 2010 a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10 A 45/2010-96). Důvodem zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 30. 6. 2010 (rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání pro opožděnost) byla skutečnost, že v daném případě nebylo možné bezpečně usuzovat, že žalobce jakožto opomenutý účastník stavebního řízení měl dostatečnou a účinnou možnost bránit se, to znamená, že věděl, v jakém rozsahu a jakým způsobem bylo zasaženo do jeho práv vlastníka, když neměl přístup do dokumentace, ve které je zakreslena vysokotlaká přípojka plyny.

12. Následně ve věci rozhodoval Krajský úřad Jihočeského kraje, který dne 6. 2. 2012 zrušil stavební povolení ze dne 4. 3. 1991 (rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje z 6. 2. 2012, č.j. OREG 38382/2011/ambrozova). Na tomto místě je třeba uvést, že stavební povolení nikdy nenabylo právní moci. Městský úřad Rudolfov, odbor výstavby, dne 2. 7. 2012 zastavil stavební řízení zahájené dne 7. 2. 1991 (rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2. 7. 2012).

13. Dne 20. 11. 2012 žalobce vyzval Městský úřad Rudolfov, odbor výstavby, k zahájení řízení o odstranění stavby (podání ze dne 20. 11. 2012). V řízení došlo k postoupení spisu k vyřízení Magistrátu města České Budějovice z důvodu vyloučení všech pracovníků stavebního úřadu v obec, do dnešního dne pak není v této věci pravomocně rozhodnuto (spis Magistrátu města České Budějovice ve věci VTL plynovodu příjmení jméno - obec).

14. Žalobce uplatnil dne 10. 12. 2012 u žalované nárok na náhradu škody ve výši 224 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč. Žalovaná nárok žalobce na odškodnění odmítla (žádost žalobce ze dne 9. 12. 2012 včetně doplnění z 6. 2. 2013, 8. 3. 2013 a 31. 5. 2013, přípisy žalované ze dne 29. 1. 2013 a 7. 6. 2013).

15. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud neučinil žádná zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci samé.

16. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

17. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

18. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

19. Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci (dále jen„ zodpš“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.

20. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.,,Odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí.“ (rozsudek NS ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97 (SJ číslo, číslo)). Vyústil-li nesprávný úřední postup ve vydání rozhodnutí, může být důvodem uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. jen toto rozhodnutí (rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 3199/2009).

21. Žalobce podanou žalobou žádá odškodnění nemajetkové újmy vzniklé mu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, který konkretizuje jako řadu jednotlivých úkonů - (i) opominutí jednání s žalobcem jako účastníkem stavebního řízení, (ii) ztráta spisu, (iii) rozhodování vyloučenými pracovníky stavebního úřadu, (iv) podání nepravdivé informace o tom, kdo je účastníkem řízení a (v ) opominutí stavebního úřadu uložit právnická osoba právnická osoba, doložení projektu skutečného provedení stavby, který se ztratil v rámci rekonstrukce spisu - ve svém souhrnu znemožňujícím žalobci relevantním způsobem chránit své nezákonným způsobem porušené zájmy.

22. Pokud jde o vady řízení spočívající v opomenutí stavebního úřadu jednat s žalobcem jako s účastníkem řízení či tvrzené rozhodování vyloučenými pracovníky stavebního úřadu, soud uvádí, že jde o vady řízení, které se odráží v rozhodnutí ve věci samé. Jak vyplývá ze shora citované judikatury, náhradu takovýchto pochybení lze žádat pouze v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, přičemž žalobce netvrdí existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím (za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. je třeba považovat rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 30. 6. 2010, č.j. OREG 21185/2010/luam, o zamítnutí odvolání pro opožděnost) a tvrzenými vadami řízení.

23. Pokud jde ztrátu spisu, sám žalobce při jednání, které se konalo dne 15. 7. 2021, uvedl, že s jistotou nemůže potvrdit, zda původní spis obsahoval originál dokumentace skutečného provedení stavby, a zda tedy byl zrekonstruován řádně, přičemž právě chybějící dokumentace skutečného provedení stavby je důvodem, proč žalobce žádá nahradit nemajetkovou újmu. Pokud pak žalobce klade stavebnímu úřadu za vinu, že v řízení o odstranění stavby VTL plynovodu (tj. v řízení, které doposud nebylo skončeno) opominul uložit právnická osoba právnická osoba dodání projektu skutečného provedení stavby, soud podotýká, že pokud stavební úřad rozhodne, aniž by projekt skutečného provedení stavby byl součástí spisové dokumentace, ačkoli je pro rozhodnutí potřeba, šlo by opět o vadu odrážející se v rozhodnutí ve věci samé, tedy nikoli o nesprávný úřední postup (v této souvislosti pak je třeba poukázat i na skutečnost, že ve věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto).

24. Ohledně samotné dokumentace skutečného provedení stavby, zákon č. 183/2006 Sb. ve svém ust. §125 odst. 1 (obdobně též §§103 a 104 zákona č. 50/1976 Sb.) uvádí, že vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Podle odst. 3 neplní-li vlastník stavby povinnost podle odstavce 1, stavební úřad mu nařídí, aby pořídil dokumentaci skutečného provedení stavby. Pokud není nezbytná úplná dokumentace skutečného provedení stavby, uloží stavební úřad pouze pořízení zjednodušené dokumentace (pasport stavby), pokud ji stavebník nepořídil sám. O způsobu nakládání s dokumentací skutečného provedení stavby tak zákon stanoví, že povinnost uchovávat ji má vlastník stavby a v případě změny vlastnictví ji má předat novému vlastníkovi stavby. Pouze v případě, že vlastník stavby tuto povinnost neplní, stavební úřad mu může její plnění uložit. Žalobce ovšem v žalobě ani v dalších podáních netvrdí, že dokumentace skutečného provedení stavby není v držení vlastníka, tvrdí, že není součástí stavební spisu vedeného k VTL plynovodu obec. Jím citovaný odkaz na ustanovení §125 stavebního zákona (či §103 zákona č. 50/1976 Sb.) tak není případný.

25. Konečně, vytýkaný nesprávný postup spočívající v podání nepravdivé informace ve věci účastenství žalobce ve stavebním řízení tím, že Krajský úřad Jihočeského kraje nesprávně vyložil v době rozhodování o umístění stavby a stavebním povolení platný zákon č. 50/1976 Sb. nelze považovat za nesprávný úřední postup, neboť poskytnutí výkladu stavebního zákona (byť nesprávného) nelze považovat za porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání správního orgánu při jeho činnosti (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1650/2016).

26. Ze všech shora uvedených důvodů, když žalobcem tvrzené vady stavebního řízení nepředstavují nesprávný úřední postup, soud žalobu v této části zamítl, aniž by se zabýval samotnou výší a důvody nemajetkové újmy, když k těmto z výše uvedeného důvodu neposkytl ani poučení ve smyslu ust. §118a o.s.ř. (výrok II. rozsudku).

27. Žalobce v žalobě dále požaduje náhradu nákladů řízení, které vynaložil na zrušení nezákonných rozhodnutí - stavebního povolení a zamítnutí odvolání pro opožděnost. Ve svých pozdějších podáních se žalobce domáhal rozšíření náhrady škody i na náklady vzniklé v řízení o odstranění stavby VTL plynovodu. Tato rozšíření nebyla soudem připuštěna zejména z důvodu, že se nevztahují k žalobním skutečnostem uplatněným v žalobě samotné (tedy k nezákonnému stavebnímu povolení a rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti stavebnímu povolení) a tedy výsledky dosavadního řízení (před jejich uplatněním) nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

28. Podle ust. §7 zodpš právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Podle ust. §8 zodpš nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle ust. §31 zodpš má žalobce nárok na náhradu škody spočívající v nákladech řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

31. Jelikož jediným nezákonným rozhodnutím z žalobcem odkazovaných rozhodnutí je rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 30. 6. 2010, č.j. OREG 21185/2010/luam o zamítnutí odvolání, žalobce by měl nárok na náhradu nákladů právního zastoupení, které účelně vynaložil za účelem zrušení tohoto rozhodnutí. Jde tedy zejména podání správní žaloby a zastupování v řízení před správním soudem, které vyústilo ve zrušení předmětného rozhodnutí správního orgánu. Veškeré úkony právního zastoupení tak, jak jsou žalobcem požadovány, však zahrnují pouze zastupování v řízení před správním orgánem, a to jak ve stavebním řízení (podání odvolání proti stavebnímu povolení a související úkony), tak v řízení o odstranění stavby. Žádný z žalobcem tvrzených úkonů se netýká právních služeb poskytnutých za účelem zrušení nezákonného rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti stavebnímu povolení.

32. Vzhledem k tomu, že žalobcem uplatněná náhrada nákladů právní služby nezahrnovala úkony související se zrušením nezákonného pravomocného rozhodnutí, soud žalobu i v této části zamítl (výrok I.).

33. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario a plně úspěšné žalované přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 900 Kč Náklady sestávají z paušální náhrady v řízení nezastoupeného účastníka ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony právní služby (tzn. převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 29. 3. 2021, účast na jednání dne 15. 7. 2021) v hodnotě 300 Kč za každý úkon.

34. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.