OSPH01 13 C 87/2017-274

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o omluvu a zadostiučinění v penězích pro zásah do pověsti

I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému uveřejnit ve vydání časopisu„ Včelařství“ nejblíže následujícím po právní moci tohoto rozsudku omluvu tohoto znění:

„ Omluva

V lednovém vydání Časopisu Včelařství, na straně 10 a 11 v rubrice právnická osoba PRO RACIONALIZACI A OSVĚTU, byl otištěn článek Dr. celé jméno svědka, předsedy Komise pro racionalizaci a osvětu ČSV, pod názvem„ Hodnocení vybraných úlů z pohledu spotřebitele“. Tímto článkem došlo ze strany Českého svazu včelařů, z. s. k zásahu do dobré pověsti právnická osoba s.r.o., když se právnická osoba s.r.o. byl spojován úl, jehož kvalita autora dle jeho úvodních slov článku vyděsila, a který by vyhodnocen jako nejhorší sestava, ačkoli právnická osoba s. r. o. tento úl nevyrobila, ani neprodávala.

Český svaz včelařů, z. s. se tímto omlouvá právnická osoba s.r.o. za tento zásah do její dobré pověsti.

ČSV z.s.“

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 100.000 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 38.321 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, zastoupené Obvodním soudem pro část Prahy náhradě nákladů řízení částku 305 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobkyně se žalobou, která došla Městskému soudu v Praze dne datum, domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovanému uveřejnit odpověď podle ust. § 14 zák. č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, uveřejnit omluvu a poskytnout zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 400.000 Kč.

2. Žaloba ve svém původním rozsahu směřovala k prosazení ochrany dobré pověsti žalobkyně před zásahem žalovaného a byla co do vylíčení rozhodujících skutečností vystavěna na tom, že žalovaný uveřejnil článek (v lednovém vydání ročníku 2017 časopisu Včelařství, na straně 10 a 11, v rubrice právnická osoba PRO RACIONALIZACI A OSVĚTU, pod názvem„ Hodnocení vybraných úlů z pohledu spotřebitele“), jehož autorem byl Dr. celé jméno svědka, předseda Komise pro racionalizaci a osvětu žalovaného. Účelem článku bylo podle jeho autora posoudit kvalitu náhodně vybraných úlů. Jako nejhorší z hodnocených úlů článek označil sestavu připisovanou žalobkyni – sestavu, která měla být zakoupena na obec nádraží dne datum, přičemž účet měl být vystaven na prodejnu žalobkyně (ProVčely) v obec. Žalobkyně v obec prodejnu nemá, má ji v obec, v obec a v obec, sídlo má na obec a číslo. Žalobkyně považovala za vyloučené, že by někdo neznámý v obec nádraží vystavil daňový doklad znějící na žalobkyni. V obec nádraží však existuje prodejna označená slovním spojením„ Pro včelky“, provozuje ji osoba odlišná od žalobkyně (jméno Novotná). V článku byl hodnocen ještě jeden vzorek připisovaný žalobkyni, zakoupený v obec, i ten měl mít nedostatek/nedostatky. Není však zřejmé, jaké nedostatky, ani to, jak objektivně byly vzorky hodnoceny. Článek neuvádí žádná konkrétní objektivní kritéria hodnocení ani konkrétně zjištěné závady ve vztahu k jednotlivým vzorkům, chybí fotografie, čtenář je dezorientován a jediné, co si z článku odnese, je to, že ta a ta společnost je špatná, zatímco jediná společnost je tou nejlepší. Navíc žalovaný je 100procentní vlastník právnická osoba, spol. s. r. o., která má prodejnu i v obec v Křemencově ulici a prodává totožné výrobky jako žalobkyně. Článek by tak mohl vykazovat i znaky nekalého soutěžního jednání s cílem zvýhodnit jednoho výrobce před jinými. Tvrzení v článku, týkající se výrobků žalobkyně, jsou nepravdivá a difamující povahy, skandalizační a pomlouvačná, činí z žalobkyně nedůvěryhodného podnikatele a obchodního partnera. Žalobkyně musí opakovaně reagovat na dotazy svých zákazníků na pravdivost tvrzení v článku, vysvětlení požadují i dlouhodobí zákazníci, kteří za léta spolupráce neměli s žalobkyní špatnou zkušenost. Žalobkyně žádala na ochranu své pověsti a na odčinění nemajetkové újmy způsobené článkem uveřejnit odpověď podle zák. č. 46/2000 Sb. (v žalobkyní konkretizovaném znění), dále uveřejnit omluvu v časopise Včelařství ve znění uvedeném ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku a poskytnout peněžité zadostiučinění v částce 400.000 Kč.

3. Žalovaný s žalobou od počátku řízení nesouhlasil a odmítal podvolit se žalobním požadavkům. Požadavku na uveřejnění odpovědi žalovaný vyhověl v číslo 2017 časopisu Včelařství. Požadavek na omluvu a na poskytnutí peněžitého zadostiučinění žalovaný odmítl s tím, že hodnocení obsažené v dotčeném článku je výsledkem činnosti Komise pro racionalizaci a osvětu, komise složené z renomovaných odborníků, v jejímž čele stojí Dr. Ing. celé jméno svědka, ředitel Výzkumného ústavu včelařského, autor úlové soustavy, významný konstruktér úlů. Hodnocení je činností, která je součástí poslání žalovaného. Komise hodnocení provedla na základě požadavků členské základny po upozornění na některé závady úlů nabízených na trhu. Jednalo se o nezávislé odborné posouzení úlů zakoupených v 10 prodejnách. Komise si pro hodnocení stanovila kritéria a článek obsahuje výsledky hodnocení. Jako jediný úl bez závad z hodnocení vyšel úl, který vyrobilo stolařství Kolomný. Výrobek prodejny Pro Včely byl do hodnocení zařazen na základě zkušenosti včelařů s nákupem nekvalitních úlů v prodejně v obec.

4. Obvodní soud pro Prahu 1 o žalobě poprvé rozhodoval v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. Ncp 298/2017-18, jímž bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti okresních soudů. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 9. 2020, č.j. 13 C 87/2017-160 uložil žalovanému povinnost uveřejnit požadovanou odpověď, dále uložil žalovanému povinnost omluvit se žalobkyni v časopise Včelařství v nejblíže následujícím vydání po právní moci rozsudku omluvou ve znění odpovídajícím znění omluvy, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Také uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč. Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky

300.000 Kč. Rozhodl také o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech, které vznikly státu. Proti rozsudku brojil odvoláním pouze žalovaný.

5. Žalobkyně v odvolacím řízení vzala žalobu zpět v části, v níž se domáhala uveřejnění odpovědi podle zák. č. 46/2000 Sb. Odvolací soud v návaznosti na to řízení v dotčené části předmětu řízení zastavil (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č.j. 22 Co 86/2021 – 211, které nabylo právní moci dne datum).

6. Městský soudu v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně zrušil v rozsahu výroku o povinnosti uveřejnit omluvu, výroku o povinnosti zaplatit částku 100.000 Kč a výroků nákladových, v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm měl soud pokračovat v dokazování zaměřeném na prokázání tvrzení, že úl, o kterém se v článku uvádí, že byl zakoupen v obec na nádraží a jehož kvalitou byl autor článku přímo vyděšen a který byl vyhodnocen jako nejhorší ze všech hodnocených úlů (dále také„ příjmení úl“), je úlem, který pochází od žalobkyně. Odvolací soud současně vyslovil, že pakliže bude prokázáno, že z komponentů na účtence ze dne datum byl příjmení úl sestaven a komponenty tam uvedené pocházejí od žalobkyně, pak bude prokázána pravdivost tvrzení, že příjmení úl je úlem, který pochází od žalobkyně.

7. Na tomto místě soud podává skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů, které byly v řízení provedeny:

8. Žalovaný v lednu roku 2017 vydal časopis„ Včelařství“ - číslo 2017, ročník 70 (152), odborný a spolkový měsíčník (titulní strana časopisu a první strana zachycující tiráž, jak byly tyto listiny přiloženy k žalobě) a v tomto vydání časopisu na stranách 10 a 11 otiskl článek s titulkem„ Hodnocení vybraných úlů z pohledu spotřebitele“. Pod nadpisem se nachází fotografie, do které je v pravém dolním rohu připojen text„ obec na skupinu 10 hodnocených úlů“. Pod fotografií je umístěn úvod, navazují 4 pasáže oddělené nadpisy, text je ukončen uvedením autora článku –

„ Dr. celé jméno svědka, předseda Komise pro racionalizaci a osvětu ČSV“. V pasáži nadepsané„ Výzva k akci“ autor popisuje, co jej přimělo k tomu, aby se Komise pro racionalizaci a osvětu zabývala kvalitou úlů vyráběných v České republice, když tímto podnětem bylo zděšení autora z kvality dvou nových úlů, k nimž se dostal v souvislosti se zaškolováním včelařky začátečnice v květnu roku 2016. Navazuje pasáž„ Předmět hodnocení“ (tu autor uvozuje sdělením, že to, co bylo předmětem hodnocení, je patrné z dále vytčených základních požadavků na konstrukci úlu). Poté je do textu včleněno„ Komise pro racionalizaci a osvětu ČSV navrhne předsednictvu RV obnovení udělování„ Známky kvality“ a dále text navazuje připojením nadpisu další pasáže –„ Výsledek hodnocení“. Zde autor uvádí, že pouze jeden hodnocený úl byl bez závad („ výrobce příjmení příjmení příjmení město u obec“), ostatní hodnocené úly vykazovaly„ aspoň jednu závadu, u některých jich bylo i více“. Nejhorší byla sestava zakoupená v prodejně na obec nádraží datum, účet je vystaven na prodejnu ProVčely v obec. Následuje přehled hodnocených vzorků, s uvozením„ výrobce“, připojeno je i„ ProVčely“, přičemž tomuto výrobci se přisuzuje vzorek zakoupený v září v obec a vzorek zakoupený v obec – ulice v květnu 2016. Následuje pasáž s nadpisem„ Souhrn“, která je ukončena konstatováním, že na podkladě neuspokojivého výsledku hodnocení vyráběných úlů navrhne Komise pro racionalizaci a Osvětu předsednictvu Republikového výboru obnovení udělování„ Známky kvality“, samozřejmě budou vydána i pravidla pro hodnocení výrobků a udělování známky kvality, s cílem zvýšit kvalitu vyráběných a prodávaných pomůcek pro včelařství obecně. Pod textem jsou připojeny dvě fotografie, připojené slovní komentáře však neidentifikují výrobce či prodejce zobrazeného komponentu, resp. úlu.

9. Na tomto místě je třeba uvést, že účastníci v průběhu odvolacího řízení učinili nesporným, že časopis Včelařství vychází měsíčně v nákladu číslo výtisků a je distribuován členům žalovaného.

10. Z daňového dokladu číslo soud zjistil, že jméno příjmení za žalobkyni („ dodavatele“) vystavila dne datum uvedený účetní doklad, na němž je připojena informace o provozovně (obec) a položkový výčet zboží (včetně komponentů určených k sestavení úlů), s připojením údaje o jeho množství a cenách, s celkovou cenou 20.840 Kč, zaplacenou platební kartou.

11. Fotografie, kterou přiložila žalobkyně k žalobě, zachycuje detail štítku - označení provozovny„ příjmení příjmení“, IČO, obec a číslo, PSČ, odpovědná osoba jméno příjmení.

12. Z„ protokolu o zkoušce“ soud zjistil, že Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, obec, s.p. v lednu roku 2020 provedl pro žalovaného zkoušku a písemně zaznamenal výsledky zkoušky, a to konkrétně porovnání konstrukce 4 předložených vzorků včelích úlů, které ke zkoumání předložil žalovaný, zkoumané vzorky nevykazovaly plnou shodu ve zkoumaných parametrech (rozměry, konstrukce).

13. V řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem vypracovaných jméno příjmení, znalcem z oboru ekonomika zemědělství, specializace včelařství, který měl k dispozici„ protokol o zkoušce“ vypracovaný Výzkumným a vývojovým ústavem dřevařským, obec, s.p. a zkoumal tytéž 4 předložené vzorky. Znalec měl k žádosti žalovaného zjistit, zda vzorky úlů vyhovují chovateli včel při obsluze, zda vyhovují z pohledu přirozených zákonitostí života včel. Znalec měl také najít konstrukční shody u jednotlivých vzorků - při vypořádání se s tímto znaleckým úkolem dospěl k závěru, že 3 ze 4 vzorků mají stejnou konstrukci. Uvedený závěr podrobněji rozvedl v rámci výslechu (u 3 vzorků nebyl dodržen rozměr mezery, podložka netěsní, v některých parametrech se vzorky lišily, i tak znalec vyslovil přesvědčení, že pochází od stejného výrobce).

14. 9. 2020, č.j. 13 C 87/2017-160. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí nebrojila odvoláním, k faktickému zúžení předmětu řízení došlo rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání žalovaného (rozhodnutím ve výroku pod bodem II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 22 Co 86/2021 – 211, které nabylo právní moci dne datum). Pro posouzení úspěchu žalobkyně ve vztahu k požadavku na přiznání peněžitého zadostiučinění však není rozhodné, jakou konkrétní částku soud žalobkyni původně přisoudil.

15. Co se týče závěru o skutkovém stavu, ten lze shrnout tak, že žalovaný v lednu roku 2017 zveřejnil (v periodiku vycházejícím měsíčně v nákladu číslo výtisků, distribuovaném členům žalovaného) článek, jehož autorem byl Dr. celé jméno svědka. Článek svým obsahovým zamřením (a to je zřejmé už z titulku) aspiroval na to, že se autor hodlá zabývat hodnocením vybraných úlů z pohledu spotřebitele, přičemž toto obsahové zaměření článku dával autor do souvislosti se svým zděšením z kvality úlů, které zhlédl v květnu roku 2016 u vnučky zesnulého Ing. příjmení. Předmětem hodnocení bylo 10 úlových sestav (z nich jednu sestavu Dr. Ing. celé jméno svědka zajistil u vnučky Ing. příjmení), komise byla složena z 5 členů, z nichž jedním byl autor článku Dr. Ing. celé jméno svědka. Autor článku vymezil v článku technické a kvalitativní požadavky na konstrukci úlů a uvedl, že to, co bylo hodnoceno, je patrné z uvedených požadavků. Poté bez dalšího přistoupil nikoliv k popisu samotného hodnocení (např. uvedením zkoumaných parametrů a jejich vztažením ke konkrétním zjištěním, která byla učiněna na základě posouzení jednotlivých úlových sestav a jejich prvků), ale k popisu výsledku hodnocení, kde se fakticky omezil na vyzdvižení jednoho úlu (jednoho konkrétního výrobce), neboť pouze ten byl„ bez závad“. Zbylé hodnocené sestavy spojil konstatováním, že vykazovaly„ aspoň jednu závadu“, u některých bylo„ závad i více“, fakticky z nich pak ale vydělil„ nejhorší“ sestavu, která měla být zakoupena v prodejně na obec nádraží datum, účet byl vystaven na prodejnu žalobkyně v Lysé. Poté ještě v přehledu hodnocených vzorků přisoudil žalobkyni původcovství vzorku zakoupeného v obec v květnu roku 2016. Z jakých konkrétních důvodů byla úlová sestava přisuzovaná žalobkyni hodnocena za„ nejhorší“, z článku zjistitelné není. V květnu roku 2016 žalobkyně vystavila v souvislosti s prodejem včelařským pomůcek v prodejně v obec účtenku (daňový doklad), tímto dokladem disponovala vnučka Ing. příjmení, která jej na vyžádání předala Dr. Ing. celé jméno svědka. Žalovaný předal k odbornému zkoumání 4 vzorky úlových sestav, podle výsledků odborného (vč. znaleckého) zkoumání vzorky nevykazovaly úplnou shodu. Autor článku Dr. Ing. celé jméno svědka neměl jistotu o tom, zda nejhůře hodnocený úl pochází od žalobkyně.

16. Soud neprovedl důkaz výslechem vnučky Ing. příjmení, neboť její výpověď měla být zaměřena na zjišťování skutečností, které nemají vliv na posouzení v řízení sporné skutečnosti o tom, zda nejhůře hodnocený úl pochází od žalobkyně - tento důkazní návrh neměl potenciál objasnit skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí sporu a provádět takové dokazování by kolidovalo se zásadou hospodárnosti řízení.

17. Podle ust. § 10 odst. 5 zák. č. 46/2000 Sb., ustanovení zvláštního právního předpisu o ochraně osobnosti a o ochraně jména a dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 4 nedotčena.

18. Podle ust. § 135 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), (1) právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. (2) Stejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby.

19. Podle ust. § 2894 odst. 2 o. z., nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

20. V řízení nebyla prokázána pravdivost tvrzení o tom, že úl, o kterém se v článku uvádí, že byl zakoupen v obec na nádraží a jehož kvalitou byl autor článku přímo vyděšen a který byl vyhodnocen jako nejhorší ze všech hodnocených úlů, byl sestaven z komponentů na účtence vystavené dne datum, ani to, že komponenty uvedené na účtence ze dne datum pochází od žalobkyně. Sám autor článku, který úlovou sestavu za účelem hodnocení zajistil, připustil, že neměl jistotu ohledně toho, zda úl byl sestaven z komponentů vyrobených žalobkyní. Své tvrzení projevení„ šalamounskou formulací“ vystavěl na domněnce, která nebyla podložena žádným ověřením, nedošlo k potřebné objektivizaci. To, že autorovi úlová sestava připomínala výrobky žalobkyně, nepostačovalo pro přisouzení původcovství sestavy (jejích komponentů) žalobkyni a taková domněnka nepostačí ani v soudním řízení pro přijetí závěru o tom, že úl byl skutečně sestaven z komponentů pocházejících od žalobkyně (pokud by úlová sestava autorovi článku a členovi hodnotící komise nepřipomínala výrobek žalobkyně, logicky by zřejmě ani nevyvozoval, že se jedná o výrobek žalobkyně). Pokus o ověření přitom mohl být učiněn např. i dotazem na žalobkyni, přitom ověření původcovství by se jevilo logickým vzhledem k deklarovanému účelu hodnocení, jakož i vzhledem k tomu, že jiné posuzované vzorky členové komise zakoupili, resp. dostali od výrobců, u těch tedy potřebnou jistotu o původcovství mít museli. Potřebné vyjasnění otázky původcovství sporného úlu nepřinesly ani výsledky odborného (včetně znaleckého) zkoumání, resp. tyto důkazy vzhledem k zaměření zkoumání ani neměly potenciál spornou skutečnost objasnit.

21. Nebyla tedy prokázána pravdivost tvrzení, že nejhůře hodnocený úl pochází od žalobkyně. Jak již vyložil odvolací soud, důkazní břemeno (unesení tzv. důkazu pravdy) tížilo žalovaného. Pokud jde o aktivitu žalovaného směrem k unesení břemene důkazního, žalovaný v průběhu jednání dne datum naznačil okruh zvažovaných důkazních návrhů s tím, že je upřesní v návaznosti na doplnění dokazování výslechem Ing. celé jméno svědka. Poté, co soud vyslechl Ing. celé jméno svědka a obeznámil účastníky o tom, že průběžným hodnocením důkazů nedospěl k závěru o prokázání sporného tvrzení, vyzval žalovaného k označení důkazů k prokázání sporného tvrzení, na což žalovaný zareagoval tak, že navrhl vyslechnout vnučku Ing. příjmení, vlastnící příjmení úl, která jej předala k hodnocení Ing. celé jméno svědka (s tím, že tato osoba by měla být slyšena k tomu, zda předala Ing. celé jméno svědka účtenku z datum, měla by osvětlit, kde Ing. příjmení nakupoval a od koho odebíral komponenty k výrobě úlů). V návaznosti na upozornění, že se nejedná o důkaz způsobilý prokázat sporné tvrzení, si žalovaný vyžádal lhůtu k označení důkazů. Následně žalovaný, v soudem poskytnuté lhůtě, soudu sdělil, že nečiní další (nové) návrhy na doplnění dokazování.

22. Žalobkyni bylo článkem přiřknuto, že je výrobcem nejhůře hodnoceného úlu, aniž by v řízení byla prokázána pravdivost tvrzení o tom, že se jedná o úl pocházející od žalobkyně. Spojení žalobkyně s nejhůře hodnoceným úlem, za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla s tímto úlem cokoliv společného, nedůvodně poškozuje žalobkyni na její pověsti, přičemž dobrá pověst se presumuje. Žalovaný, vydavatel periodického tisku, tak bez zákonného důvodu zasáhl do pověsti žalobkyně, přičemž uvedené zakládá žalobkyni právo domáhat se proti žalovanému toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

23. Žalobkyně se žalobními nároky (těmi, které zůstaly předmětem řízení) domáhala odškodnění nemajetkové újmy, a sice odškodnění poskytnutím omluvy a odškodnění poskytnutím peněžitého zadostiučinění (v rezidujících 100.000 Kč).

24. Soud v průběhu řízení seznámil účastníky se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne

30. Soud nepřehlédl, že žalovaný k písemné likvidaci nákladů řízení doložil podklady, z jejichž obsahu lze usuzovat na to, že žalovanému byla vyúčtována Výzkumným a vývojovým ústavem dřevařským, obec, s.p. cena za zpracování protokolu o zkoušce a jméno příjmení cena za zpracování znaleckého posudku. Listiny jsou opatřeny razítkem„ zaplaceno“, zřejmě sloužícím pro vnitřní potřebu žalovaného. Účastníkovi náleží náhrada nákladů řízení, které účelně vynaložil. Z předložených podkladů se nepodává, že by žalovaný uvedené částky skutečně vynaložil. Na překážku přisouzení takové náhrady nákladů řízení by bylo však i to, že z předložených podkladů ani není zřejmý časový rozsah, který si zpracování znaleckého posudku, resp. protokolu o zkoušce, vyžádalo. Náhrada hotových výdajů v souvislosti s pořízením znaleckého posudku

(resp. kvaziodborného vyjádření) účastníkem řízení přitom nemůže být přisouzena toliko na základě fakturace mezi znalcem (odborníkem podávajícím vyjádření) a účastníkem (objednatelem), ale taková náhrada může být přiznána za situace prokázaného vzniku takového nákladu a musí být stanovena podle příslušných předpisů upravujících určení znalečného, přičemž podklady k takovému určení žalovaný soudu neposkytl. Z hlediska účelnosti vynaložených nákladů (z pozice žalovaného nákladů potřebných k bránění práva) by na překážku přisouzení náhrady bylo i to, že oba důkazy nesměřovaly k prokázání právně významné skutečnosti v řízení (neměly potenciál ozřejmit, zda úl, jehož původcovství bylo mezi účastníky sporné, pochází od žalobkyně).

25. Vztaženo na posuzovanou věc, ač soud dospěl k závěru o tom, že žalovaný bez zákonného důvodu zasáhl do pověsti žalobkyně, nelze žalobkyni požadované odškodnění přisoudit, neboť žalobkyni podle hmotného práva nesvědčí, z titulu zásahu do její pověsti, nárok na odčinění nemajetkové újmy. Jelikož předmětem řízení nebyly jiné než odškodňovací nároky žalobkyně, nezbylo, než žalobu pro její nedůvodnost v obou dotčených nárocích zamítnout. (výroky I. a II.)

26. Žalobkyně již v žalobě vylíčila rozhodné skutečnosti z hlediska základu návrhu, oprávněnost žalobou uplatněných nároků opírala o tvrzení o zásahu do dobré pověsti žalobkyně, sama zvolila skutkový základ uplatněných nároků. V žalobě naznačila, že jednání žalovaného mohlo vykazovat znaky nekalosoutěžního jednání s cílem zvýhodnit jednoho výrobce před jinými„ bez objektivního posouzení“, v podání došlém soudu dne datum svou argumentaci posunula, kdy od původního vyjádření o„ možnosti“ naplnění znaků nekalosoutěžního jednání přešla k vyslovení přesvědčení o tom, že vytýkané jednání nese znaky nekalosoutěžního jednání. Na výzvu soudu pak upřesnila, že nehodlá měnit vylíčený skutkový stav ani jej doplňovat o další rozhodující skutečnosti. Vzhledem k uvedenému soud na posun v argumentaci žalobkyně nenahlížel jako na změnu žaloby, o níž by bylo na místě rozhodovat.

27. Výsledkem řízení je plný procesní neúspěch žalobkyně, žalovaný je proto tím, komu svědčí proti žalobkyni právo na náhradu nákladů soudního řízení, včetně řízení odvolacího (ust. § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně spor neztratila pouze z toho důvodu, že soud se přiklonil k závěru o tom, že žalobkyni podle hmotného práva nesvědčí odškodňovací nárok. Procesní neúspěch žalobkyně byl částečně založen již rozhodnutím o částečném zastavení řízení (ve výroku pod bodem I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č.j. 22 Co 86/2021 – 211), poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět v části dopadající na požadavek na uveřejnění odpovědi podle zák. č. 46/2000 Sb. Žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení, přičemž jednalo se o zastavení řízení ve vztahu k 1/3 původního předmětu řízení (jímž žalobkyně kumulovala 3 nároky). Žalobkyně by tak bez ohledu na výsledek řízení před soudem prvního stupně po vrácení věci soudem odvolacím byla neúspěšnou v rozsahu odpovídajícím 1/3 původního předmětu řízení. Byla-li by úspěšnou se zbytkem žaloby, její úspěch by představoval 2/3 původního předmětu řízení a při poměrném rozdělení nákladů mezi účastníky by tak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nákladů řízení v částce odpovídající 1/3 nákladů účelně vynaložených. Částečný procesní neúspěch žalobkyně nevyvěrá z rozhodnutí o zamítnutí požadavku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění v částce 300.000 Kč (z nárokovaných 400.000 Kč) ve výroku pod bodem IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne

28. Vyložené úvahy o míře procesního (ne) úspěchu žalobkyně a původu tohoto neúspěchu soud vztáhl i na rozhodování o tom zda, popř. do jaké míry je na místě aplikovat moderační právo ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení. Soud vycházel z toho, že funkcí náhrady nákladů soudního řízení není sankcionovat neúspěšného účastníka řízení a moderace nákladů řízení je institutem výjimečným. Bylo na místě vzít do úvahy dopady shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, nikoliv však ve smyslu toho, že by toto rozhodnutí bez dalšího způsobilo žalobkyni ztrátu sporu ve vztahu ke 2/3 předmětu řízení. Podstatné je, že v době, kdy žalobkyně žalobou své nároky uplatnila (formulovala žalobní nároky na odškodnění), zde nebylo rozhodnutí vyšších soudů, které by zapovídalo nárokovat odškodnění nemajetkové újmy vzniklé právnické osobě z titulu zásahu do její pověsti. Právní názor vyslovený ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž se soud nalézací ztotožňuje, je nový jak pro žalobkyni, tak pro žalovaného (žalovaný ostatně v průběhu řízení neargumentoval způsobem, jakým začal argumentovat po seznámení se se závěry shora citovaného rozhodnutí). Účastníci, které soud seznámil s tím, že hodlá zvažovat použití moderačního práva ve vztahu k nákladům řízení, neargumentovali nevhodností takového postupu z hlediska dopadu případné moderace na některého z účastníka z hlediska jeho poměrů, žalovaný poukazoval právě na předmět řízení sestávající z původních 3 nároků, nenaznačoval negativní dopady případně moderace na žalovaného z hlediska jeho majetkových (či jiných) poměrů. Soud se přiklonil k částečné moderaci nákladů řízení a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku odpovídající 2/3 účelně vynaložených nákladů žalovaného. K tomuto postupu soud vedly jak okolnosti, které vedly žalobkyni k formulaci žalobních požadavků ve vztahu k odškodňovacím nárokům (k tomu podrobněji shora), tak okolnosti týkající se průběhu sporu, včetně postoje účastníků v průběhu sporu (včetně řízení odvolacího). Spravedlivému uspořádání právních poměrů mezi účastníky, co do otázky vypořádání nákladů řízení, odpovídá zavázat žalobkyni k náhradě nákladů řízení v rozsahu sníženém právě o 1/3.

29. Žalovaný v řízení účelně vynaložil náklady na jeho právní zastoupení advokátem a náklady na zaplacení soudního poplatku za odvolání žalovaného proti rozhodnutí ve věci samé (žalovaný zaplatil na soudním poplatku 6.000 Kč, z čehož žalovaným bylo účelně vynaloženo toliko

4.000 Kč, neboť pouze tato výše soudního poplatku souvisí s předmětem odvolacího řízení, ve vztahu ke kterému žalovaný uspěl, když žalovaný nemohl uspět se svým odvoláním proti rozhodnutí, kterým soud pro žalovaného příznivě vyznívajícím rozhodnutím zamítl žalobu v části dopadající na požadavek peněžitého odškodnění v částce 300.000 Kč; k výši soudního poplatku srov. položku 22 bod 1. písm. b), bod 2., ve spojení s položkou 3 písm. a), položkou 4 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků – přílohy zák. č. 549/1991 Sb.). Co se týče nákladů právního zastoupení, ty sestávající z odměny zástupce žalovaného v sazbě 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a. t.“), přičemž z obsahu spisu se podává, že zástupce žalovaného poskytl celkem 13 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, včetně doplnění, účast na jednání před soudem ve dnech datum, datum, datum, sepis odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, účast na jednání před soudem odvolacím dne datum, účast na jednání před soudem ve dnech datum, datum a datum, sepis vyjádření ze dne datum), kdy za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání před soudem dne datum žalovanému náleží odměna ve výši dvojnásobku základní sazby úkonu, a to s ohledem na délku jednání převyšující dvě hodiny. Dále k nákladům právního zastoupení náleží náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t. (13 x 300 Kč) a obě položky (odměna v celkové výši 40.300 Kč a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3.900 Kč) se navyšují o daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. Nekrácený přísudek žalovaného po součtu jednotlivých položek činí 57.482 Kč a výsledná výše náhrady nákladů řízení odpovídající 2/3 pak činí 38.321 Kč (po zaokrouhlení).

31. Rozhodnutí ve výroku pod bodem IV. je odůvodněno ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud podle výsledku řízení, jímž je procesní neúspěch žalobkyně, uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady řízení státem placené, vzniklé v souvislosti s výslechem znalce. O znalečném, které činilo 458 Kč, bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum, znalečné bylo vyplaceno dne datum. Jelikož se soudu jevilo (vzhledem ke shora uvedeným závěrům, pro něž soud přistoupil k moderaci nákladů řízení) nespravedlivým zavázat žalobkyni k úplné náhradě státem placených nákladů řízení, zavázal žalobkyni k náhradě v rozsahu 2/3, čemuž odpovídá částka 305 Kč (po zaokrouhlení). K zaplacení zbytku státem placených nákladů však nelze zavázat plně procesně úspěšného žalovaného (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 221/04).

32. Lhůta k plnění byla u všech platebních povinností žalobkyně určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání. Odvolání se podává ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.