OSPH01 30 C 52/2022

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 353 764 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 353 764 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 353 764 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že byla s žalovanou resp. její právní předchůdkyní v minulosti ve smluvním vztahu, a to na základě Smlouvy o výhradním obchodním zastoupení číslo ze dne 1.11.2011 ve znění příslušných dodatků a též na základě Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě číslo ze dne 14. 3. 2012, kdy pro právního předchůdce žalované právnická osoba vykonávala zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Smluvní spolupráce byla mezi shora uvedenými stranami ukončena odstoupením od smlouvy ze strany žalované ze dne 28.2.2013. Za výkon zprostředkovatelské činnosti náleželo žalobkyni plnění v podobě sjednané provize popř. další plnění v podobě odměny nebo tzv. bonusu.

2. Podle schváleného soudního smíru usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 16.3.2017, sp. zn. 3 C 435/2015, jehož obsahem byl mimo jiné závazek nynější žalobkyně zaplatit nynější žalované částku v celkové výši 400.000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru a dále částku 253.666,20 Kč ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně splatných vždy do konce kalendářního měsíce. Žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že částku uloženou k zaplacení dotčeným soudním smírem uhradila. Podle odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29.7.2019, sp. zn. 63 T 6/2018 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18.2.2021 způsobila žalobkyně žalované škodu ve výši 299 902,20 Kč, tedy dle výše označeného smíru uhradila žalované částku o 353 764 Kč vyšší a tuto po žalované z titulu bezdůvodného obohacení žádá zpět.

3. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby.

4. S ohledem na níže uváděné skutečnosti době od 11/2012 do 9/2014 vznikl nynější žalované nárok na vrácení vyplacených provizí, a to v celkové výši 653.666,20 Kč, přičemž nynější žalobkyně byla nynější žalovanou vyzvána k jejich vrácení, a to Dopisy ze dne 10.01.2014 do 20.02.2014. Jelikož nynější žalobkyně na tento nárok nynější žalované ničeho neuhradila bylo z její strany přistoupeno k vymáhání shora vyčísleného nároku před Okresním soudem v Plzni – severu pod č.j. 3C 435/2015. Předmětné řízení bylo mezi účastníky naznačeného soudního sporu pravomocně ukončeno prostřednictvím schváleného soudního smíru jehož obsahem byl mimo jiné závazek nynější žalobkyně zaplatit nynější žalované částku v celkové výši 400.000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru a dále částku 253.666,20 Kč ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně splatných vždy do konce kalendářního měsíce. Žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že částku uloženou k zaplacení dotčeným soudním smírem uhradila.

5. Žalobkyně byla v rámci řízení vedeným před Krajským soudem v Hradci Králové č.j. 63T6/2018 společně s řízení před Vrchním soudem v Praze č.j. 4 To 41/2019 odsouzena pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, kdy dle ust. § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) let. Skutkově výše uvedené soudy jednání nynější žalobkyně trestně právně posoudily tak, že jmenovaná pro sebe získala neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty provizí za sjednaných pojistných smluv, které v minulosti žalobkyně uzavřela s osobami uvedenými v souvisejících pojistných smlouvách týkajících se životního pojištění„ anonymizováno“. Nynější žalobkyně při sjednávání těchto pojistných smluv nedodržela povinnosti dané jí zákonem podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a povinnosti vyplývající se smluv uzavřených s právním předchůdcem žalované - právnická osoba, a povinnosti výhradního pojišťovacího agenta stanovené ve Smlouvě o výhradním obchodním zastoupení číslo ze dne 1. 11. 2011, v článku V, bod 1.,7.,8., a ve Smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě číslo ze dne 1. 3. 2012 v článku VI, bod 2 písm. a,c,s,t), když podpisy pojistníků na pojistných smlouvách získávala pod vědomě falešným příslibem, že pravidelné měsíční pojistné za ně bude hrazeno, a že tyto úhrady zajišťuje vedoucí obchodní skupiny do níž byla zařazena nynější žalobkyně, přičemž byla srozuměna s tím, že pojistníci by jinak o pojištění fakticky neměli zájem a že sami žádné platby pojistného poskytovat pojišťovně nebudou. Z výsledků trestního řízení vedeného před shora uvedenými soudy dále vyplynulo, že se jednalo o několik desítek pojistných smluv. Takto podepsané pojistné smlouvy následně nynější žalobkyně předávala sama nebo prostřednictvím vedoucí obchodní skupiny, do které byla nynější žalobkyně zařazena k zaevidování v právnická osoba, a zároveň zajistila zaplacení pouze několika prvních plateb pojistného tak, aby pojišťovna vyplatila příslušné provize, a poté již v platbách za pojištěnce nepokračovala, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpala v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotné pojišťovny.

6. Žalobkyně z výsledků shora označeného trestního řízení vyvozuje, že jí vznikl vůči žalované nárok na vyplacení částky ve výši 353 764 Kč, když soudy rozhodující ve výše uvedené trestní soudy rozhodly názoru žalobkyně o výši škody, kterou žalobkyně s odkazem na výše popsaný skutkový stav žalované způsobila je pouze ve výši 299 902 Kč. Pokud dle tvrzení žalobkyně tato uhradila žalované částku 653 366,20 Kč, pak se žalovaná dle názoru žalobkyně bezdůvodně obohatila do výše rozdílu částky uhrazené žalobkyní a částky stanovené soudem ve výši 299 902,20 Kč, která byla tedy dle názoru žalobkyně žalované uhrazena z její strany nad rámec její povinnosti nahradit žalované související škodu. Žalovaná s takto tvrzeným nárokem na náhradu škody nesouhlasí, kdy k tomuto nesouhlasnému tvrzení přednáší následující argumenty. Žalovaná již v rámci předžalobních jednání s právním zástupcem žalobce zdůraznila, že z výsledků shora naznačeného trestního řízení, jsou dle platné právní úpravy i konstantní judikatury závazné dvě skutečnosti, které se týkají osoby žalobkyně, a to předně skutečnost, že se stal trestný čin specifikovaný v rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 4 To 41/2019 ze dne 18.2.2021 a jednak to, že ho spáchala osoba v rozsudku uvedená tedy žalobkyně.Žalovaná dále uvádí, že Občanský soudní řád jmenovitě ust. §135 tohoto zákona stanoví pravidlo závaznosti rozhodnutí jiných orgánů veřejné moci zcela jasně. Podle výslovného znění tohoto ustanovení je civilní soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek (případně jiný správní delikt), a kdo je spáchal. Vedle toho jsou soudy vázány pouze rozhodnutími o osobním stavu (například o omezení svéprávnosti apod.).

7. Žalovaná tedy uzavírá, že nadepsaný soud v případě odsuzujícího rozsudku ve shora označené trestní věci, která se týkala protiprávního skutku žalobkyně není vázán celým rozhodnutím soudu, ale pouze shora žalovanou akcentovanou částí. Pokud tedy trestní soud dospěl v souvisejícím řízení k závěru, že žalobkyně způsobila škodu v určité výši a proto naplnila tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu určitého trestného činu, může civilní soud v následném řízení o náhradě škody dojít k závěru, že vznikla škoda v úplně jiné výši, když jak je žalovanou shora zdůrazňováno. Jak žalovaná shora uvádí civilní soud je totiž vázán pouze tím, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, nikoliv již rozhodnutím o výši škody.

8. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu Plzeň – sever č.j. 3 C 435/2015 z něhož zjistil, že právnická osoba podala proti žalobkyni (jakožto žalované) návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s tvrzením, že mezi účastnicemi byla dne 1.11.2011 uzavřena smlouva o výhradním obchodním zastoupení č- číslo a dále dne 14.3.2012 smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě a vzájemná spolupráce byla ukončena žalobkyní (právnická osoba odstoupením od smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě a vzájemná spolupráce ze dne 25.2.2013 a po podání odporu žalobkyní (jakožto žalovanou) žalobkyně právnická osoba doplnila žalobu na č.l. 27 an., tak, že dle dále specifikovaných pojistných smluv celé jméno žalobkyně nevznikly nároky na provize, které jí právnická osoba vyplatila a to jednak z důvodu neplatnosti pojistných smluv, které, jak právnická osoba zjistila, klienti (pojištění) nepodepsali a nebo je ještě v prvém roku pojištění vypověděli, tudíž celé jméno žalobkyně též nárok na provizi, již jí byl vyplacen, nevznikl. celé jméno žalobkyně, dle tvrzení právnická osoba vykonávala zprostředkovatelskou činnost samostatně dle smluv v žalobě označených a za její činnost jí právnická osoba vyplatila provize, které je celé jméno žalobkyně povinna obec pojišťovně vrátit ve výši částky 653 666,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21.2.2014.

9. Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 4.4.2017, č.j. 3 C 435/2015-72 byl schválen smír, kterým se žalovaná celé jméno žalobkyně ve výroku I. zavázala zaplatit žalované právnická osoba do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatit částku 400 000 Kč a dále částku 253 666,20 Kč ve splátkách 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek. Tento výrok nabyl právní moci dne 9.5.2017 (dle doložky). Dle odůvodnění usnesení tímto smírem si účastnice vypořádali dluh žalované představující vrácení nedůvodně vyplacených provizí právnická osoba celé jméno žalobkyně na základě smluv o obchodním zastoupení co do jistiny, když právnická osoba se vzdala příslušenství pohledávky a části nákladů jí vzešlých v tomto řízení.

10. Dále soud zjistil z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18.2.2021, sp. zn. 4 To 41/2019, že k odvolání obžalovaných do rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29.července 2019, sp. zn. 63 T 6/2018 se napadený rozsudek zrušuje i ohledně obžalované celé jméno žalobkyně a znovu se rozhoduje tak, že celé jméno žalobkyně (str. 70 rozsudku), a obžalovaná jméno příjmení v období od 19.10.2011 do 13.6.2012 jako členky obchodní skupiny jako výhradní pojišťovací agenti v úmyslu zajistit pro jméno příjmení neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty„ superprovize“ a pro celé jméno žalobkyně neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty„ provize“, uzavírala celé jméno žalobkyně s vědomím jméno příjmení s osobami dále uvedenými v tabulce pojistné smlouvy životního pojištění anonymizováno s falešnými přísliby, že pravidelné měsíční pojistné nebudou hradit a platby pojistného pojišťovně nebudou muset poskytovat, čímž by jinak o uzavření smlouvy fakticky neměli zájem, po té smlouvy předali žalované a zajistily zaplacení prvých splátek pojistného do doby, kdy jim právnická osoba vyplatila provize a následně v platbách pojištěných nepokračovaly a peníze na tyto úhrady čerpaly z dříve vyplacených provizí tj. fakticky z prostředků patřících právnická osoba …….a dle str. 72 rozsudku vyplatila poškozená právnická osoba celé jméno žalobkyně provizní odměnu ve výši 586 652, 20 Kč, jméno příjmení 230 110 Kč, celkem 816 762,20 Kč, kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 516 860 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši 299 902,20 Kč byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr.zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let s podmíněným odkladem výkonu uloženého trestu na zkušební dobu v trvání dvou let.

11. Soud tak po provedeném dokazování ve shora uvedeném rozsahu vzal za prokázané, že žalobkyně byla v rámci řízení vedeným před Krajským soudem v Hradci Králové č.j. 63T6/2018 společně s řízení před Vrchním soudem v Praze č.j. 4 To 41/2019 odsouzena pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, kdy dle ust. § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) let. Skutkově výše uvedené soudy jednání nynější žalobkyně trestně právně posoudily tak, že jmenovaná pro sebe získala neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty provizí za sjednaných pojistných smluv, které v minulosti žalobkyně uzavřela s osobami uvedenými v souvisejících pojistných smlouvách týkajících se životního pojištění„ anonymizováno“, když podpisy pojistníků na pojistných smlouvách získávala pod vědomě falešným příslibem, že pravidelné měsíční pojistné za ně bude hrazeno, a že tyto úhrady zajišťuje vedoucí obchodní skupiny do níž byla zařazena nynější žalobkyně, přičemž byla srozuměna s tím, že pojistníci by jinak o pojištění fakticky neměli zájem a že sami žádné platby pojistného poskytovat pojišťovně nebudou. Takto podepsané pojistné smlouvy následně nynější žalobkyně předávala sama nebo prostřednictvím vedoucí obchodní skupiny spoluobžalované jméno příjmení, do které byla nynější žalobkyně zařazena k zaevidování v právnická osoba, a zároveň zajistila zaplacení pouze několika prvních plateb pojistného tak, aby pojišťovna vyplatila příslušné provize, a poté již v platbách za pojištěnce nepokračovala, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpala v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotné pojišťovny. Podle str. 72 rozsudku vyplatila poškozená právnická osoba celé jméno žalobkyně provizní odměnu ve výši 586 652, 20 Kč, jméno příjmení 230 110 Kč, celkem 816 762,20 Kč, kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 516 860 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši 299 902,20 Kč.

12. Usnesením Okresního soudu v Plzeň – sever ze dne 4.4.2017, č.j. 3 C 435/2015-72 byl schválen smír, kterým se žalovaná celé jméno žalobkyně ve výroku I. zavázala zaplatit žalované právnická osoba do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatit částku 400 000 Kč a dále částku 253 666,20 Kč ve splátkách 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek. Tento výrok nabyl právní moci dne 9.5.2017 (dle doložky). Dle odůvodnění usnesení tímto smírem si účastnice vypořádaly dluh žalované představující vrácení nedůvodně vyplacených provizí právnická osoba celé jméno žalobkyně na základě smluv o obchodním zastoupení co do jistiny, když právnická osoba se vzdala příslušenství pohledávky a části nákladů jí vzešlých v tomto řízení.

13. Soud další důkazní návrhy účastnic zamítl, neboť takto zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení věci po právní stránce a jejich provedení by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.Na tom nic nemůže změnit ani důkazní návrh žalobkyně, která tvrdí nově, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve věci vedené pod sp. zn. 63 T 6/2018 ve vztahu k žalobkyni (jakož i dalším obžalovaným) zastavil její trestní stíhání z důvodu již uhrazené škody s ohledem na význam a míru porušení chráněného společenského zájmu a že účelu trestního stíhání tak bylo dosaženo.

14. Po právní stránce lze věc posoudit takto: žalobkyně z výsledků shora označeného trestního řízení vyvozuje, že jí vznikl vůči žalované nárok na vyplacení částky ve výši 353 764 Kč, když soudy rozhodující ve výše uvedené trestní soudy rozhodly názoru žalobkyně o výši škody, kterou žalobkyně s odkazem na výše popsaný skutkový stav žalované způsobila je pouze ve výši 299 902 Kč, ač se již pravomocným výrokem I. Usnesení Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 4.4.2017, č.j. 3 C 435/2015-72, jímž byl schválen smír, kterým se žalovaná, v tomto řízení žalobkyně, celé jméno žalobkyně zavázala zaplatit žalované právnická osoba do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit částku 400 000 Kč a dále částku 253 666,20 Kč ve splátkách 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek. Pokud dle tvrzení žalobkyně tato uhradila žalované částku 653 366,20 Kč, čemuž žalovaná neodporovala, pak se žalovaná dle názoru žalobkyně bezdůvodně obohatila do výše rozdílu částky uhrazené žalobkyní a částky stanovené soudem ve výši 299 902,20 Kč, která byla tedy dle názoru žalobkyně žalované uhrazena z její strany nad rámec její povinnosti nahradit žalované související škodu.

15. Podle § 2991 odst. 1 Obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podel odst. 2 cit. ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 99 odst. 1 o.s.ř. řipouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.

17. Podle odst. 2 cit. ustanovení soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

18. Schválený (soudní) smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru (§ 99 odst. 3 o.s.ř.).

19. Z výše uvedeného plyne, že soudem schválený smír má totiž účinky pravomocného rozsudku, přičemž soud schválí pouze takový smír, který není v rozporu s právními předpisy. To, že jeden z účastníků řízení není k jeho uzavření legitimován podle hmotného práva, je důvodem, pro který by navržený smír neměl být schválen. Proto soud může rozsudkem zrušit usnesení o schválení smíru (ne sám smír) jen tehdy, jestliže smír je neplatný podle zásad hmotného práva. Předpokladem je, že jde o smír neplatný v době, kdy jej soud schvaloval.

20. Smír byl uzavřen v konkrétní věci mezi žalobkyní jakožto dospělou svéprávnou osobou způsobilou plně k právním jednáním a žalovanou. Není podkladů pro závěr, že by bylo užito lsti, nebo že by došlo k omylu nebo k nátlaku, ať fyzickému nebo psychickému, který by byl po právní stránce závažný. Šlo v podstatě o narovnání. Projevy účastníků byly srozumitelné a vážné. Smír byl uzavřen platně a pokud nebyl rozsudkem zrušen, má se za to, že jeho obsah nebyl v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 3 o. s. ř.).

21. Plnění poskytnuté na základě pravomocného usnesení o schválení smíru nelze podřadit pod žádnou z forem bezdůvodného obohacení, zejména pod kategorii bezdůvodného obohacení získaného plněním za jiného (rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 11.8.2006, sp. zn. 33 Odo 774/2004), např. za ods. jméno příjmení či z titulu získaného bezdůvodného obohacení bez právního důvodu.

22. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

23. Podle odst. 2 cit. ustanovení jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

24. Jinými výroky obsaženými v pravomocném odsuzujícím trestním rozsudku civilní soud vázán není. Soud tak není vázán kupř. tehdy, je-li ve výroku trestního rozsudku uvedena výše škody jako kvalifikační moment (škoda velkého rozsahu apod.), a to ani tehdy, pokud by škoda byla ve výroku rozsudku přesně vyčíslena (R 27/77). Výši a rozsah škody neřeší výrok o spáchání trestného činu ani tehdy, je-li odškodnitelná újma pojmovým znakem trestného činu (R 22/79).

25. Civilní soud není vázán ani odůvodněním rozhodnutí soudu v trestním řízení, zejména pokud jde o posouzení občanskoprávní odpovědnosti za způsobenou škodu (R 58/66). Pouze pokud však trestní rozsudek obsahuje výrok pravomocně přiznávající nárok na náhradu škody v adhezním řízení, pak je tím pro civilní řízení v tom rozsahu, v jakém bylo o náhradě škody rozhodnuto, dána překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. (R 22/79). Správně však citované stanovisko připomíná, že překážka věci pravomocně rozhodnuté nepůsobí vůči jiné osobě, jejíž společná odpovědnost přichází v úvahu a o jejíž povinnosti k náhradě škody se v adhezním řízení nerozhodovalo.

26. Soud proto neprováděl dokazování směřující ke zjištění zda a v jaké výši byla škoda způsobená žalobkyní žalované. Nárok žalobkyně je co do základu nedůvodný.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.