OSPH01 70 C 241/2016-83

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 496 207,32 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 342 977,40 Kč se smluvním úrokem ve výši 19,70% p.a. z částky 342 977,40 Kč od datum do zaplacení, dále částku 300 Kč, smluvní úrok ve výši 26 011,36 Kč a úrok z prodlení ve výši 450,59 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně zaplacení částky 126 468,07 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně v částce 27 689 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Ohledně skutkového stavu vylíčila žalobkyně následující skutečnosti.

Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ banka“), a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva č. bankovní účet, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr číslo. V předmětné smlouvě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000,00 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 7 268,28 Kč, a to počínaje dne datum. V předmětné smlouvě se strany rovněž dohodly na smluvím úroku ve výši 19,70% p.a.

Žalovaný dle platební historie ke smlouvě číslo vyhotovené ke dni datum první čerpání úvěru ve výši 284 416,09 Kč provedl dne datum, další čerpání úvěru ve výši 32 775 Kč, resp. 32 808,21 Kč učinil rovněž dne datum. Tím žalovaný vyčerpal poskytnutý úvěrový rámec v plné výši 350 000 Kč. Následně žalovaný poskytnutý úvěr dle smluvního ujednání splácel v dohodnutém termínu a výši, kdy dne datum provedl žalovaný řádnou splátku úvěru ve výši 7 268,28 Kč, dne datum provedl žalovaný řádnou splátku úvěru ve výši 7 268,28 Kč, dne datum provedl žalovaný částečnou splátku úvěru ve výši 1,88 Kč, dne datum provedl žalovaný řádnou splátku úvěru ve výši 7 316 Kč a téhož dne provedl žalovaný splátku úvěru ve výši 7 268,28 Kč, další částečnou splátku úvěru provedl žalovaný dne datum ve výši 2 800 Kč, dne datum provedl žalovaný částečnou splátku úvěru ve výši 4 400 Kč, dne datum provedl žalovaný řádnou splátku úvěru ve výši 175,06 Kč, dne datum provedl žalovaný částečnou splátku úvěru ve výši 1 824,94 Kč. Další úhradu poskytnutého úvěru dle platební historie a výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet za období číslo již žalovaný neučinil. Dle platební historie tak žalovaný z poskytnutého úvěru splatil částku 38 322,72 Kč, kdy z této částky byla započtena částka 7 022,60 Kč na jistinu, a částka 31 300,12 Kč na sjednaný úrok.

Dle bodu 31 písm. a) Všeobecných produktových podmínek ve znění účinném od 31.12.2013 (dále jen„ VPP“) je coby případ porušení ta událost, kdy klient poruší kterékoli smluvní ujednání obsažené ve smluvní dokumentaci. Smluvní dokumentací se rozumí Smlouva o úvěru ze dne datum, jejíž součástí jsou produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, sazebník a podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům. Dle bodu 31 písm. d) VPP je porušením, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky (…).. Dle bodu 16 Produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru ve znění účinném od 1.9.2012 (dále jen„ PPSSÚ“) Klient je povinen splácet své závazky ze Smlouvy o úvěru bezhotovostně v souladu se Smlouvou o úvěru. Jistina úvěru a úroky z poskytnutého úvěru jsou spláceny formou pravidelných anuitních splátek, které obsahují složku úrokovou, jíž je splácen úrok, a složku úmorovou, jíž se splácí jistina. Anuitní splátky jsou po celou dobu trvání Smlouvy o úvěru ve stejné výši, mění se pouze podíl složek. Ze splátky se hradí, pokud příjmení nemá nárok na uhrazení jiných svých pohledávek, nejdříve úroky za příslušné období, zbytek splátky je použit na umoření jistiny. Případné nesrovnalosti mezi částkou splacenou v pravidelných měsíčních splátkách a celkovou dlužnou částkou z úvěru budou zohledněny v poslední splátce úvěru. Dle Sazebníku banky činí smluvní pokuta za neplnění podmínek smlouvy o úvěru 20% z celkové částky všech splátek, splatných podle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný.

Žalovaný dle smluvního ujednání poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, banka proto využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy a úvěr prohlásila za splatný ke dni datum. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo oznámeno dopisem ze dne datum. Celkový dluh ve výši 496 207,32 Kč se sestával z dlužné jistiny úvěru ve výši 342 977,40 Kč, dluhem na smluvním úroku ve výši 19,70% p.a. ke dni datum ve výši 26 011,36 Kč a dluhem na smluvní pokutě ve výši 126 468,07 Kč, která byla vypočtena jako 20% z celkem 87 splátek, každá ve výši 7 268,28 Kč, tedy 20% z (87 x číslo). Dluh žalovaného byl rovněž tvořen dlužným poplatkem ve výši 300 Kč za upomínání žalovaného a zákonným úrokem z prodlení ke dni datum ve výši 450,49 Kč.

Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi bankou a žalobkyní, kdy oznámení o postoupení bylo rovněž oznámeno žalovanému. Žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, žalovaný však na výzvu žalobkyně nijak nereagoval a svůj dluh neuhradil.

Obvodní soud pro Prahu 1 vydal ve věci dne 8.9.2016 rozsudek č.j. 70 C 241/2016-11, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni jí žalovanou částku spolu s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Proti rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.8.2021, č.j. 58 Co 291/2021-65 rozsudek zdejšího soudu zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení z důvodu uvedeného v § 219a odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

Úkolem soudu I. stupně bylo doplnit dokazování v rozsahu, aby bylo postaveno najisto, na základě jakých důkazů soud v dané věci rozhodl. Soudu byly předloženy tyto listiny: smlouva o úvěru ze dne datum, Všeobecné produktové podmínky GE příjmení příjmení účinné ode dne datum, výpisy z úvěrového účtu žalovaného za období číslo, oznámení banky ze dne datum o zesplatnění úvěru, platební historie ke smlouvě číslo vyhotovená ke dni datum.

Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, bankou, a žalovaným, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, kdy banka se zavázala žalovanému poskytnout sjednaný úvěrový rámec ve výši 350 000 Kč, a žalovaný se zavázal v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 7 268,28 Kč úvěr splácet. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 19,70% p.a., jakož i datum splatnosti jednotlivých měsíčních splátek, počínaje dnem datum.

Dle platební historie ke smlouvě číslo bylo soudem zjištěno, že žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal dne datum. Dále byly v platební historii uvedeny údaje o jednotlivých splátkách provedených žalovaným, kdy žalovaný učinil řádnou splátku úvěru ve dnech datum, datum a datum, v dalších datech se jednalo o částečné splátky úvěru, neboť žalovaný nesplatil úvěr prostřednictvím splátky ve sjednané výši a ve sjednaném termínu splatnosti příslušné splátky. Z platební historie bylo také zjištěno, že jednotlivé splátky nebyly v průběhu splácení úvěru spláceny s měsíční pravidelností.

Z předložených všeobecných produktových podmínek GE příjmení příjmení účinných od datum bylo soudem zjištěno, že jako případ porušení smluvních povinností je upraveno porušení kteréhokoli smluvního ujednání obsaženého ve smluvní dokumentaci a také ocitnutí se v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky. Ve všeobecných produktových podmínkách byly upraveny také následky porušení. příjmení využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy o úvěru, jejíž součástí jsou dle článku I. bodu 2. také všeobecné produktové podmínky, a úvěr ke dni datum prohlásila za splatný, přičemž oznámení o zesplatnění odeslala žalovanému. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného vyčíslen na částku 496 207,32 Kč, kdy tato částka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 342 977,40 Kč, smluvním úrokem ke dni prohlášení splatnosti ve výši 26 011,36 Kč, úrokem z prodlení ke dni prohlášení splatnosti ve výši 450,59 Kč, dále náklady za upomínání ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 126 468,07 Kč.

Po provedeném skutkovém zjištění posoudil soud věc po právní stránce jako nárok na vrácení nesplaceného úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o.z.“) a dále jako nárok na úrok ve smyslu § 1802 o.z. ve vazbě na nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v pozdějším znění.

Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Soud má za prokázané, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy banka se zavázala žalovanému poskytnout úvěr, který žalovaný čerpal, nicméně dle smluvního ujednání splátky řádně a včas nesplácel. příjmení proto využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy a žalovanému oznámila zesplatnění úvěru k příslušnému datu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž současná žalobkyně vyzvala žalovaného opětovně k úhradě dluhu. Jelikož žalovaný ani po výzvě ze strany žalobkyně svůj dluh neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. Soud po zhodnocení předložených důkazů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Soud se při rozhodování zabýval otázkou oprávněnosti, resp. výše smluvní pokuty. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

Pokud se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaného zaplatit mu sjednanou smluvní pokutu, v této části neshledal soud nárok žalobkyně oprávněným. Smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z., kdy § 1813 o.z. stanoví, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Takovou nerovnováhou je nepochybně i ujednání o smluvní pokutě jako součást obchodních podmínek, kdy v uvedeném případě byla sice v předmětné smlouvě sjednána smluvní pokuta, avšak nebyla stanovena její výše, kdy tato byla určena odkazem na Sazebník banky. Výše smluvní pokuty proto nebyla součástí samotné smlouvy, tedy listiny, k níž žalovaný připojuje svůj podpis (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. I.ÚS 3512/11). Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě bylo v posuzovaném případě sjednáno v rozporu se zákonným ustanovením § 1813 o.z., je toto ujednání neplatné (§ 576 o.z.), a proto soud v této části žalobu zamítl (výrok II.).

Výrok o náhradě nákladů vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř., který stanoví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně i žalovaný měli ve věci částečný úspěch, žalobkyně v 72,5% sporu, žalovaný byl tedy úspěšný v 27,5% sporu. Soud proto uložil povinnost převážně neúspěšnému žalovanému nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 689 Kč, kdy tato částka představuje 44% z jejich celkové výše 61 529,90 Kč (rozdíl úspěchu v řízení ve výši 72,5% a úspěchu žalovaného ve výši 27,5%). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 23 488 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty ve výši 10 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT, dále ze tří paušálních náhrad ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 13 odst. 4 AT, vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o 21% DPH.

Odvolací soud uložil soudu prvního stupně rovněž povinnost rozhodnout rovněž o nákladech řízení před soudem odvolacím ve smyslu § 224 odst. 3 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalovaný podal proti rozsudku ze dne 8.9.2016, č.j. 70 C 241/2016-11 odvolání. Soudem prvního stupně byl žalovaný vyzván usnesením ze dne 21.11.2016, č.j. 70 C 241/2016-25 k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 23 488 Kč, načež žalovaný podal dne datum žádost o osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o.s.ř., které bylo vyhověno usnesením ze dne 1.3.2017, č.j. 70 C 241/2016-57. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v odvolacím řízení učinil dva úkony, a to podání odvolání dne datum a návrh na osvobození od soudních poplatků ze dne datum, přiznal soud prvního stupně procesně úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení za dva úkony náhradu nákladů ve výši 600 Kč dle ustanovení § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.