OSPH01 13 C 25/2009-1422

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a/ celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ b/ celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení částky 1 152 127,52 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 309 707,52 Kč, částky 342 420 Kč a částky 500 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně a/ je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

III. Žalobce b/ je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobci se žalobou ze dne 11. 7. 2008 domáhali vydání rozhodnutí ukládajícího žalované (mimo jiné) povinnost zaplatit žalobcům částku 309 707,52 Kč („ Faktury za opravu automobilu“), částku 342 420 Kč („ rozdíl mezi obvyklou a pořizovací cenou automobilu“) a částku 500 000 Kč („ bezúročné půjčky programu START ČMRZ“). Již v žalobě se zmiňovali o tom, že likvidátor žalované při likvidaci pojistné události pochybil a způsobil značnou škodu, likvidaci pojistné události zasazovali do období července roku 2006 s tím, že navazovala na dopravní nehodu, kterou zavinil anonymizováno jméno příjmení. Žalobci nebyli dne 28. 7. 2006 přítomni prohlídce automobilu likvidátorem. Zmiňovali se rovněž o tom, že oprávce anonymizováno jméno příjmení podal žalobu o zaplacení za opravu automobilu. V lednu roku 2007 žalobci požádali o řešení opravy automobilu formou totální škody. V únoru téhož roku likvidátor uzavřel celou záležitost jako„ totální škodu“, aniž by mu žalobci předali jakékoliv podklady a materiály.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 6. 2011, č.j. 13 C 25/2009 – 75 byla k samostatnému projednání vyloučena žaloba žalobců o poskytnutí omluvy a o kompenzaci nemajetkové újmy.

3. V podání datovaném dne 24. 10. 2008 a došlém Okresnímu soudu ve město dne

21. 11. 2018 žalobci (na výzvu soudu) doplnili následující tvrzení: V případě požadavku žalobců na zaplacení částky 309 707,52 Kč se jedná o částku, kterou proti žalobkyni a/ požaduje zaplatit anonymizováno příjmení z titulu opravy havarovaného vozidla v souvislosti s pojistnou událostí ze dne

12. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (ust. § 101 odst. 1 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti (teorie hovoří o břemeni tvrzení). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2 o. s. ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit (k tomu srov. příjmení, L., příjmení, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 651 - 659: J. příjmení).

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila odmítnutím žalobou uplatněných nároků. Zrekapitulovala

(s odkazem na žalobu, z níž se však uvedené v takových podrobnostech nepodává – pozn. soudu), že dne

5. Podle ust. § 488 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 („o. z.“), závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

6. Podle ust. § 489 o. z., závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

7. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

8. Žalobci se proti žalované domáhali peněžitého plnění. Právo na plnění, pokud by mělo být dáno, by muselo vzniknout ze závazku účastníků (žalobců na straně jedné, v postavení věřitelů, a žalované na straně druhé, v postavení dlužníka). Nebyl - li mezi žalobci (na straně jedné) a žalovanou

(na straně druhé) založen závazkový vztah, nemůže žalobcům svědčit právo na požadované peněžité plnění. Závazek může pocházet z právního úkonu (např. ze smlouvy), ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

9. Z žalobních tvrzení se podávalo, že žalobci tvrdí vznik a existenci peněžitých pohledávek vůči žalované, avšak netvrdili skutečnosti nasvědčující tomu, že by sami byli ve smluvním vztahu s žalovanou. Domnívají-li se žalobci, že je žalovaná„ poškodila“, tedy že jim způsobila škodu, jejíhož odškodnění se žalobou domáhají, bylo třeba, aby tvrdili (a následně prokázali) skutečnosti odůvodňující požadavky uplatněné žalobou proti žalované. Uvedené znamená, že žalobci měli tvrdit (a následně prokázat) základní předpoklady vzniku nároku na náhradu újmy, a to (1.) samotný vznik újmy (ztráty na majetku žalobců - škody skutečné, o níž se hodnota majetku žalobců snížila, a/nebo ušlého zisku, o který se hodnota majetku žalobců nezvýšila, ačkoliv měla), (2.) porušení povinnosti na straně žalované a (3.) příčinnou souvislost mezi tímto porušením povinnosti a vzniklou újmou.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobci nevylíčili všechny rozhodné skutečnosti. Žalobci byli povinni blíže konkretizovat skutkové okolnosti tvrzené škody co do jejího vzniku, příčiny i příčinné souvislosti. Identifikují-li žalobci pochybení žalované při likvidaci pojistné události, měli tvrdit (a následně prokázat), jak konkrétní pochybení souvisí se vznikem škody, tedy v čem konkrétně spočívá příčinná souvislost.

11. Ve vztahu ke vzniku škody se jeví zásadním (a nelze proto přehlédnout) také to, že z judikatury (reprezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003 ve věci sp. zn. 25 Cdo 986/2001) a také z komentářové literatury (komentář k obč. zák. autorů: jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, obec a číslo, str. číslo) vyplývá, že v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se vznik škody váže na zaplacení dlužné částky věřiteli, neboli že škoda nevzniká teprve vznikem dluhu. Dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem. Skutečná škoda znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Požadavek na zaplacení částky 309 707,52 Kč, jakož i požadavek na zaplacení částky 500 000 Kč, dávali žalobci do souvislosti s tím, že jakési plnění po nich (či možná jen po žalobkyni a/) požadovali v soudních sporech zaplatit jejich (její) věřitelé. Žalobci netvrdili, že jakékoliv plnění věřitelům poskytli. Požadované plnění ani nemůže být újmou, která by již nastala v jejich majetkové sféře. Samotná existence pohledávek třetích osob vůči žalobcům (či žalobkyni a/), ani případné soudní rozhodnutí o povinnosti zaplatit dluhy (vzešlé ze soudních řízení, kde jsou žalobci žalováni), se v majetkové sféře úbytkem hodnot projevit nemůže. Bez dostatečných tvrzení ohledně příčiny škody a vzniku škody nelze ani posoudit příčinnou souvislost, a tedy důvodnost žaloby (už co do jejího základu).

13. Soud se může (v důsledku zásady projednací) zásadně zabývat pouze skutečnostmi, které byly tvrzeny účastníky řízení. Žalobce tížila povinnost tvrzení, které však nedostáli. Neunesli tak břemeno tvrzení, které je tížilo, přičemž již uvedeným se stali ve sporu neúspěšnými.

14. Nebylo na místě (za této situace) provádět dokazování, neboť povinnost důkazní (a jí odpovídající břemeno) následuje povinnost tvrzení. Žalobci neuvedli taková tvrzení, která by jinak byla předmětem dokazování. Dokazováním nelze nahrazovat chybějící skutková tvrzení, uvedený postup by kolidoval se zásadou kontradiktornosti a zásadou projednací a v konečném důsledku by nepřispěl ani hospodárnosti řízení. I z ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že důkazní návrhy účastníků musí směřovat k prokázání jejich konkrétních tvrzení, nelze proto navrhnout důkazní prostředek, aniž by bylo zřejmé, k prokázání jakého tvrzení má tento vést (k tomu srov. Svoboda, K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, § 120).

15. S ohledem na nedostatečná žalobní tvrzení byl soud připraven postupovat dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. a poskytnout žalobcům potřebné poučení a vyzvat je, aby svá tvrzení doplnili. Poučení se žalobcům dostalo již na jednání soudu dne 12. 9. 2013, nicméně soud byl připraven na jednání dne 24. 8. 2023 poskytnout žalobcům potřebné podrobnější poučení a zopakovat jim související poučení o následku nevyhovění výzvy. Žalobci se nepřítomností u jednání práva na poučení vzdali.

16. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu zamítl, a to co do všech tří dílčích uplatněných nároků.

17. Současně bylo třeba rozhodnout o nákladech řízení, a to podle zásady procesního (ne) úspěchu

(ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná byla oproti žalobcům plně procesně úspěšná, žalobci byli proto zavázáni nahradit jí náklady tohoto řízení.

18. Se zřetelem k tomu, že žalobci byli v projednávané věci samostatnými společníky a poměr jejich účasti na věci a na řízení nelze určit, je na místě náhradu nákladů řízení rozdělit. Soud proto rozhodl ve vztahu mezi každým z žalobců na jedné straně a žalovanou na straně druhé, že každý žalobce je povinen nahradit žalované polovinu nákladů řízení.

19. Náhrada nákladů řízení žalované je tvořena paušální náhradou hotových výdajů ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které právně nezastoupenému účastníkovi řízení, který nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, přičemž v posuzované věci jsou těmito úkony vyjádření k žalobě došlé soudu dne 19. 7. 2011, účast na jednání soudu dne 24. 9. 2012, dne 12. 9. 2013, dne 18. 11. 2013, dne 14. 9. 2017, vyjádření k dovolání došlé soudu dne 28. 8. 2020, účast na jednání soudu dne 10. 12. 2021 a dne 24. 8. 2023. Náhrada nákladů řízení žalované tak činí, v souhrnu k oběma žalobcům, celkem 2 400 Kč (8 x 300 Kč), přičemž na každého z žalobců pak připadá náhrada ve výši jedné poloviny, tj. 1 200 Kč.

20. Uložené povinnosti jsou žalobci povinni splnit ve lhůtě určené podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání. Odvolání se podává ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.