OSPH01 23 C 159/2013-802

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 174 720 Kč s přísl. a o vzájemném návrhu

I. Zamítá se vzájemný návrh na zaplacení částky 412 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 2.5. 2013 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 821 029,54 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce povinen nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady v částku 8 331 Kč, která bude zcela započtena ze složené zálohy.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady v částce 7 096 Kč.

1. Žalobce se (několikrát) změněnou žalobou domáhal zaplacení částky 128 720 Kč s úrokem z prodlení představující rozdíl mezi částkou 541 220 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení, jehož se žalované dostalo užíváním tam specifikovaných nebytových prostor v jeho vlastnictví (dále jen „nebytové prostory“) v období od 18. 6. 2012 do 30. 4. 2013 bez právního důvodu [z právního důvodu, jenž odpadl poté, co odstoupil od nájemní smlouvy ze dne 4. 6. 2012 (dále jen „předmětná smlouva“) a nájemní vztah mezi účastníky zanikl ex tunc], a částkou 412 500 Kč, již žalovaná žalobci podle předmětné smlouvy zaplatila, a dále částky 46 000 Kč jakožto smluvní pokuty podle čl. 8.7 předmětné smlouvy. Vzájemnou žalobou žalovaná uplatnila nárok na zaplacení částky 602 000 Kč z titulu smluvní pokuty s odůvodněním, že žalobce nedodržel smluvní ujednání, na základě něhož měl zajistit revizi klimatizace, přičemž nesplnění této povinnosti předmětná smlouva sankcionovala smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč denně; smluvní pokutu požadovala za 301 dnů od 5. 7. 2012 do 2. 5. 2013. Domáhala se rovněž vrácení částky 412 500 Kč s úrokem z prodlení, kterou žalobci za užívání nebytových prostor zaplatila.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 23 C 159/2013-686 (v pořadí čtvrtým), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 30 407 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl návrh žalobce na zaplacení částky 98 313 Kč „s příslušenstvím požadovaným v žalobě“ a částky 46 000 Kč „s příslušenstvím požadovaným v žalobě“ (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku částku 602 000 Kč (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky IV, V a VI).

3. Na základě odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně ve „vyhovujícím výroku I o věci samé“ potvrdil, v „zamítavém výroku II o věci samé“ jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 13 912 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, jinak jej v tomto výroku potvrdil, a ve „vyhovujícím výroku III o vzájemném návrhu“ jej změnil tak, že žalobu co do částky 2 000 Kč zamítl, jinak jej rovněž v tomto výroku potvrdil (výrok I); v nákladových výrocích IV, V a VI rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II).

4. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I (co do částky 30 407 Kč s úrokem z prodlení), a v části, jíž byl změněn zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložena povinnost zaplatit žalobci (další) částku 13 912 Kč s úrokem z prodlení, podala žalovaná dovolání, které bylo usnesením dovolacího soudu ze dne 8. 7. 2025, č.j. spisová značka odmítnuto.

5. Žalovaná se žalobě bránila s tím, že žalobce nebyl oprávněn odstoupit od nájemní smlouvy, neboť nebyl naplněn výpovědní důvod (neplacení nájmu), když žalovaná vůči pohledávce žalobce na nájemném a za služby poskytované s užíváním prostor v prosinci 2012 a v lednu a únoru 2013 započetla svou pohledávku z titulu smluvní pokuty podle čl. 7.4 smlouvy o nájmu, neboť žalobce jako pronajímatel nesplnil svou smluvně zakotvenou povinnost zajistit revizi klimatizace a doložit žalované jako nájemci její provedení.

6. Žalovaná nadto uplatnila vzájemnou žalobu, jíž se domáhala zaplacení 602 000 Kč jako smluvní pokuty za to, že žalobce nedodržel smluvní ujednání, že zajistí v pronajatých nebytových prostorech revizi klimatizace. Nesplnění této povinnosti bylo ve smlouvě sankcionováno smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč denně. Žalovaná požadovala za 301 dnů od 5. 7. 2012 do 2. 5. 2013 po 2 000 Kč denně částku 602 000 Kč. Dále se žalovaná vzájemným návrhem domáhala vrácení částky 412 500 Kč, kterou žalobci za užívání nebytových prostor zaplatila.

7. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že účastníci dne 4. 6. 2012 uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem nebytových prostor adresa, žalovaná prostor protokolárně převzala dne 18. 6. 2012. Nájemné bylo sjednáno na 43 000 Kč (do konce roku 2012) a od 1. 1. 2013 mělo nájemné činit 46 000 Kč. Žalovaná složila kauci ve výši 130 000 Kč. V článku 7.3 nájemní smlouvy se žalobce jako pronajímatel zavázal do 30 dnů od podpisu smlouvy zajistit revizi klimatizačních jednotek a plynového kotle a potvrzení o tom předat nájemci. Pro případ porušení této povinnosti žalobce byla v čl. 7.4 nájemní smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení. Dle čl. 8.4 smlouvy byl pronajímatel oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud je nájemce v prodlení s úhradou nájemného o více než 5 pracovních dnů. V případě odstoupení pronajímatele od smlouvy z důvodu porušení závazku hradit řádně platby byla sjednána smluvní pokuta 46 000 Kč. Dle čl. 8.5 smlouvy byl nájemce oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud by pronajímatel hrubě porušil své povinnosti, anebo pokud by předmět nájmu byl nájemci odevzdán ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému účelu nájmu, anebo pokud by pronajímatel svým nákladem neudržoval předmět nájmu ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu, nezabezpečoval by řádně plnění služeb a neumožnil nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s nájmem. Dle čl. 12.6 dojde-li k odstoupení od smlouvy, ruší se smlouva od počátku s výjimkou ustanovení o sankcích a smluvních pokutách. Nesporné mezi účastníky bylo, že žalovaná žalobci uhradila celkem 412 500 Kč (kauci 130 000 Kč a nájemné od června do listopadu 2012). Na úhradu nájemného za prosinec 2012 žalovaná dopisem ze dne 20. 11. 2012 započetla svou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty za nesplnění povinnosti zajistit revizi klimatizace. Dopisem ze dne 13. 2. 2013 žalobce odstoupil od smlouvy pro neplacení nájemného. Dopisem ze dne 27. 4. 2013 odstoupila od nájemní smlouvy žalovaná a to poté, co jí žalobce dne 23. 4. 2013 zamezil přístup do pronajatých prostor. Žalobce nesplnil svou smluvní povinnost zajistit revize všech klimatizačních jednotek a plynového kotle včetně povinnosti předat žalované o tomto potvrzení. V důsledku toho měla žalovaná právo započíst svou pohledávku za žalobcem na zaplacení smluvní pokuty na nájemné za prosinec 2012, žalobce dne 13. 2. 2013 od nájemní smlouvy neodstoupil platně, proto také nemůže žalobce požadovat ani smluvní pokutu ve výši 46 000 Kč. Platným odstoupení soud shledal odstoupení žalované dopisem ze dne 27. 4. 2013 poté, co jí žalobce prostory znepřístupnil.

8. Odstoupením od smlouvy zanikla nájemní smlouva ex tunc a účastníci byli povinni vrátit si to, co si vzájemně plnili. Nesporným účastníci učinili, že výše obvyklého nájemného činila 43 000 Kč měsíčně a náklady na ostatní služby 2 150 Kč měsíčně. Z těchto hodnot soud prvního stupně vyšel a vypočetl, že žalovaná užívala prostory celkem 9 celých měsíců počínaje červencem 2012 a konče březnem 2013 (8 x 45 150 Kč = 406 350 Kč) v červnu 2012 10 dnů (4 515 Kč) v březnu 2013 22 dnů (32 042 Kč), byla tedy povinna žalobci nahradit částku 442 907 Kč.

9. Žalobkyně skutečně uhradila žalobci celkovou částku 412 500 Kč. Rozdíl ve výši 30 407 Kč je bezdůvodné obohacení, které byla žalovaná povinna žalobci vydat, v tomto rozsahu tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl. Co do zbývající části žalovaného nároku 98 313 Kč i co do smluvní pokuty 46 000 Kč soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Jak již bylo výše popsáno, žalobce nesplnil svou povinnost zajistit revizi klimatizace v pronajatých prostorách a předat o tom žalované doklad dle čl. 7.3 nájemní smlouvy. Žalované tedy vznikl nárok na smluvní pokutu dle čl. 7.4 nájemní smlouvy v žalobcem odsouhlasené výši 2 000 Kč denně. Za dobu od 5. 7. 2012 do 30. 4. 2013, tj. 300 dní žalované na smluvní pokutě náleží 600 000 Kč.

11. Předmětem vzájemného návrhu žalovaná učinila vedle smluvní pokuty v částce 602 000 Kč také nárok na zaplacení částky 412 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2013 do zaplacení, což byla částka, kterou žalobci zaplatila za užívání nebytových prostor v době od 18. 6. 2012 do 30. 4. 2013, a žádala její vrácení z titulu bezdůvodného obohacení.

12. Ze spisu je patrno, že usnesením ze dne 3. 11. 2014, č. j. 23 C 159/2013-67, vyloučil soud prvního stupně vzájemný návrh, kterým žalovaná požadovala zaplacení částky 412 500 Kč s příslušenstvím, k samostatnému projednání, ale o osudu řízení o vzájemném návrhu na zaplacení částky 412 500 Kč s příslušenstvím, po jeho vyloučení k samostatnému projednání nebylo možno ze spisu více zjistit, a bylo otázkou, zda v něm soud prvního stupně něco konal. Odvolací soud proto soudu prvního stupně uložil, aby zjistil, jak bylo naloženo s řízením o vzájemném návrhu na částku 412 500 Kč s příslušenstvím, a případně jej znovu spojil s tímto řízením, a aby poté rozhodl nejen o samotné žalobě, ale i o obou vzájemných návrzích žalované.

13. V dalším řízení usnesením ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 C 159/2013-626 soud prvního stupně znovu spojil řízení o vzájemném návrhu na částku 412 500 Kč s příslušenstvím s tímto řízením. V napadeném rozsudku však o tomto nároku meritorně nerozhodl. Z odůvodnění rozsudku je sice zřejmé, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že tuto částku žalobce žalované vydat nemusí, neboť mu svědčil hmotněprávní nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor žalovanou ve výši tuto částku přesahující. Stejně tak odvolací soud uzavřel, že bezdůvodné obohacení na straně žalované, kterého se jí dostalo užíváním nebytových prostor žalobce, činilo 456 819 Kč, tedy více, než žalovaná žalobci uhradila, tudíž na částku 412 500 Kč měl žalobce hmotněprávní nárok a není tedy povinen tuto částku žalované vydat. Faktem však zůstává, že pokud žalovaná učinila předmětem svého vzájemného návrhu i částku 412 500 Kč s příslušenstvím, musí být o tomto nároku rozhodnuto ve výrokové části rozhodnutí, což nemůže učinit odvolací soud v odvolacím řízení.

14. Řádným odstoupením od smlouvy bylo odstoupení žalované, které učinila dopisem ze dne 27. 4. 2013. Žalovaná tak učinila poté, co žalobce v pronajatých prostorech vyměnil zámek. Odstoupením žalované od nájemní smlouvy došlo ke zrušení nájemní smlouvy ex tunc, jak předpokládal čl. 12.6 nájemní smlouvy, v němž bylo sjednáno, že dojde-li k odstoupení od smlouvy, ruší se smlouva od počátku s výjimkou ustanovení o sankcích a smluvních pokutách. Na vztah mezi účastníky tak bylo nadále nutno hledět jako na vztah z bezdůvodného obohacení, neboť právní důvod jejich vztahu, nájemní smlouva, odpadl.

15. Podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení si účastníci byli povinni vypořádat poskytnutá plnění dle §§ 457 a 458 zákona č. 46/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013.

16. Žalobcovo plnění bylo nepeněžní, žalovaná užívala jeho prostory, za to měl právo, aby mu žalovaná uhradila za dobu, kdy prostory užívala, bezdůvodné obohacení odpovídající výši nájemného obvyklého v místě a čase a náhradu za čerpané služby. Mezi účastníky bylo nesporné, že výše obvyklého nájemného činila 43 000 Kč měsíčně a náklady na ostatní služby 2 150 Kč měsíčně, tj. celkem 45 150 Kč měsíčně, tj. 1 484,38 Kč denně (45 150 x 12) / 365). Žalovaná prostory převzala dle předávacího protokolu dne 18. 6. 2012, užívala je až do 22. 4. 2013, dne 23. 4. 2014 žalobce vyměnil v prostorách zámek, čímž žalované řádné užívání znemožnil.

17. Předmětem vzájemného návrhu žalovaná učinila vedle smluvní pokuty v částce 602 000 Kč také nárok na zaplacení částky 412 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2013 do zaplacení, což byla částka, kterou žalobci zaplatila za užívání nebytových prostor v době od 18. 6. 2012 do 30. 4. 2013.

18. Žalovaná totiž učinila předmětem svého vzájemného návrhu i částku 412 500 Kč, o níž dosud nebylo rozhodnuto (viz bod 29. a 30. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, č.j. 70 Co 381/2024-756).

19. Bezdůvodné obohacení na straně žalované, kterého se jí dostalo užíváním nebytových prostor žalobce, činilo částku 456 819 Kč.

20. Podle ust. § 451 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 „kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“

21. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. „Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“

22. Podle ust. § 454 obč. zák. „bezdůvodně se obohatí i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám“.

23. Podle ust. § 457 občanského zákoníku „je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“

24. V dané věci pokud bezdůvodné obohacení žalované spočívalo v užívání předmětné nemovitosti, tak z dikce ust. § 457 občanského zákoníku přitom jednoznačně plyne, že je-li smlouva neplatná nebo byla zrušena, je důsledkem toho povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli. Restituční povinnost tedy stíhá pouze účastníky smlouvy, tj. smluvní strany. Toliko ty mají vůči sobě vzájemnou povinnost vrátit si vše, co podle neplatné smlouvy dostaly. Ze zákona vzniká tzv. synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána (srov. Švestka, J. Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J.: Občanský zákoník, komentář, 10. vydání, C. H. Beck, Praha, 2006, str. 820). Tento tzv. synallagmatický závazek se v soudním řízení projeví tak, že soud může žalobě na plnění vyhovět pouze tak, že do výroku pojme též povinnost druhé strany [kasuisticky lze např. poukázat, stran neplatné kupní smlouvy, na situaci vymezenou tím, že účastník neplatné smlouvy, který koupil určitou věc, je povinen vrátit přijaté plnění a je naopak oprávněn požadovat vrácení peněz pouze oproti své povinnosti vydat věc prodávajícímu (účastníku smlouvy)].Z toho je zřejmé, že věcně legitimováni (ať již jde o aktivní nebo pasivní legitimaci) z plnění z neplatné smlouvy jsou pouze účastníci smlouvy na obou stranách. V opačném případě, tedy pokud by nebyla dovozována – ať už jakoukoli argumentací - povinnost jednoho účastníka smlouvy vrátit druhému účastníku vše, co podle neplatné smlouvy dostal, nemohl by účastník smlouvy dostát své (expressis verbis) zákonem uložené povinnosti vrátit vše, co podle této neplatné smlouvy nabyl, toliko druhému účastníku smlouvy. Tedy, v takovém případě by nemohl být výslovný požadavek ust. § 457 občanského zákoníku naplněn. Z dikce citovaného ustanovení jednoznačně plyne, že účastníci neplatné smlouvy si vrací vše, co podle neplatné smlouvy dostali, aniž by byla tato povinnost zákonem dále jakkoli podmiňována.

25. Soud tak, ve vztahu k tomuto nároku, vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že bezdůvodné obohacení na straně žalované, kterého se jí dostalo užíváním nebytových prostor žalobce, činilo 456 819 Kč, tedy více, než žalovaná žalobci uhradila, tudíž na částku 412 500 Kč měl žalobce hmotněprávní nárok a není tedy povinen tuto částku žalované vydat.

26. Z výše uvedeného soud vzájemný nárok žalované jako nedůvodný zamítl (výrok I.). Učinil tak doplňujícím rozsudkem ve smyslu § 166 odst. 1 o.s.ř.

27. Žalobce tak byl úspěšný co do částky 442 907 Kč a žalovaná co do částky 1 202 500 Kč, proto žalobce nahradí žalované jí vzešlé náklady co do 46 %, přičemž poměr ve vztahu k nákladům státu je pro žalobce 54 % a pro žalovanou 46 %. Žalovaná byla osvobozena od soudních poplatků (viz usnesení na č. l. 247 ze dne 18.9.2017) a proto vyměřený soudní poplatek ze vzájemné žaloby neplatila.

28. Náklady žalované sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 174 720 Kč sestávající z částky 8 100 Kč za každý z 61 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (61 x 8 100 Kč, tj. 494 100 Kč) a z částky 4 050 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (2 x 4 050 Kč, tj. 8 100 Kč) a z tarifní hodnoty 1 014 000 Kč (vzájemná žaloba) sestávající z částky 12 380 Kč za každý z 61 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (61 x 12 380 Kč, tj. 755 180 Kč) a z částky 6 190 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v §11 odst. 2 a. t. (2 x 6 190 Kč, tj. 12 380 Kč). Konkrétně se jedná o převzetí a přípravu právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a.t.); odpor proti platebnímu rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.); vzájemný návrh (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.); předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.); účast na jednání soudu ve dnech 2. 6. 2014, 10. 9. 2014, 5. 11. 2014, 11. 7. 2016, 12. 10. 2016, 27. 2. 2017 (2x neboť jednání přesáhlo dvě hodiny), 10. 5. 2017, 20. 2. 2019, 5. 6. 2019, 2. 10. 2019, 5. 8. 2020, 21. 10. 2020 (2x neboť jednání přesáhlo dvě hodiny), 23. 11. 2020, 2. 12. 2021, 31. 3. 2021, 25. 8. 2022, 21. 11. 2022, 12. 1. 2023, 28. 3. 2023, 14. 3. 2024, 14. 5. 2024, 30. 5. 2024, 6. 6. 2024, 7. 11. 2024 a účast na místním šetření dne 7. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) a.t.); porady s klientem ve dnech 3. 9. 2013, 16. 2. 2015, 5. 7. 2016, 7. 2. 2017, 29. 6. 2017, 18. 2. 2019, 30. 7. 2020, 8. 2. 2021, 22. 8. 2022, 14. 12. 2023, 2. 4. 2023 a 12. 3. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. c) a.t.); písemná podání ve věci samé ze dne 8. 9. 2014, 20. 2. 2015, 19. 3. 2015, 12. 7. 2017, 3. 7. 2020, 21. 10. 2020, 4. 1. 2023, 10. 2. 2023, 5. 5. 2023, 28. 6. 2023 a 15. 4. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.); odvolání ze dne 20. 2. 2017, 27. 6. 2017, 9. 2. 2021, 11. 4. 2023, 29. 5. 2023 a 10. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.); vyjádření k odvolání žalobce ze dne 28. 8. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.); návrh na spojení věcí ze dne 5. 10. 2014, návrh na zrušení usnesení ze dne 5. 3. 2021 (§ 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 11 odst. 3 a.t.). Žalované dále náleží 61 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 2x 18 300 Kč. Žalované dále náleží náklady za zaplacený soudní poplatek za dovolání částce 7 000 Kč a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 412 000 Kč sestávající z částky 9 980 Kč za 1 úkon uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne 16. 9. 2025) a paušální náhrada výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Žalované tak náleží celkem částka 494 100 Kč + 8 100 Kč + 18 300 Kč = 520 500 Kč za žalobu a částka 755 000 Kč + 12 380 Kč + 18 300 Kč + 9 980 Kč + 450 + 7 000 Kč =796 100 Kč.

29. Žalovaná má dále právo na náhradu nákladů cestovného – a to vždy za cestu ze sídla právního zástupce žalované adresa do sídla soudu na adresa a zpět, tj. 300 km na jednu cestu k jednání soudu. Ke všem cestám bylo užito osobní vozidlo zn. vozidlo, RZ SPZ průměrnou spotřebou paliva (benzínu) 6 l/100 km (plyne z doloženého technického průkazu vozidla. V roce 2014 byly provedeny celkem tři jízdy, za které žalované náleží částka 5 257,80 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 435/2013 Sb. 3,75 Kč při průměrné ceně benzinu 35,70 Kč); v roce 2016 byly provedeny celkem tři jízdy, za které žalované náleží částka 5 023,80 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 385/2015 Sb. 3,80 Kč při průměrné ceně benzinu 29,70 Kč); v roce 2017 byla provedena jedna jízda, za které žalované náleží částka 1 701 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 440/2016 Sb. 3,90 Kč při průměrné ceně benzinu 29,50 Kč); v roce 2019 byly provedeny celkem tři jízdy, za které žalované náleží částka 5 477,40 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. 4,10 Kč při průměrné ceně benzinu 33,10 Kč); v roce 2020 byly provedeny celkem 4 jízdy, za které žalované náleží částka 7 344 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 4,20 Kč při průměrné ceně benzinu 32 Kč); v roce 2021 byly provedeny celkem dvě jízdy, za které žalované náleží částka 3 640,80 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč při průměrné ceně benzinu 27,80 Kč); v roce 2022 byly provedeny celkem tři jízdy, za které žalované náleží částka 6 633 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. 4,70 Kč při průměrné ceně benzinu 44,50 Kč); v roce 2023 byly provedeny celkem dvě jízdy, za které žalované náleží částka 4 603,20 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. 5,20 Kč při průměrné ceně benzinu 41,20 Kč), v roce 2024 bylo provedeno celkem 5 jízd, za které žalované náleží částka 11 838 Kč (základní sazba podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. 5,60 Kč při průměrné ceně benzinu 38,20 Kč) a v roce 2025 byla provedena jedna jízda, za které žalované náleží částka 2 384,40 Kč (základní sazba podle vyhlášky č 475/2024 Sb. při průměrné ceně benzinu 35,80 Kč) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) tj. celkem cestovné ve výši 2x 53 903,40 Kč.

30. Spolu s cestovným pak žalované náleží náhrada za ztrátu promeškaného času, a to v rozsahu 4 hodin na jednu cestu k jednání soudu á 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. celkem 2x 22 400 Kč.

31. K tomu vše je nutno připočítat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 76 303,40 Kč ve výši 2x 16 023,71 Kč (cestovné a ztráta promeškaného času) z částky 18 750 Kč ve výši 2x 3 937,50 Kč (náhrada paušálních výdajů) a z částky 502 200 Kč ve výši 105 462 Kč a z částky 777 360 Kč ve výši 163 245,60 Kč.

32. Záznamy o poradách s klientem byly ze strany právního zástupce řádně doloženy a soud je neshledal jako neúčelné.

33. Celkem tedy náklady řízení žalované činí 1 784 846,82 Kč, z toho 46 % činí 821 029,54 Kč.

34. Soud na základě usnesení ze dne 13. 8. 2015 pod č.j. 23 C 159/2013 - 142 vyplatil znalecké kanceláři právnická osoba znalečné ve výši 14 157 Kč a na základě usnesení vyhlášeného při jednání dne 26. 2. 2020 znalečné ve výši 1 270,50 Kč. Znalecké kanceláři tedy byla celkem uhrazena částka 15 427,50 Kč. Žalobce ve věci složil zálohu ve výši 10 000 Kč. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

35. Vzhledem k úspěchu ve věci je žalobce povinen zaplatit 54 % nákladů státu, tj. částku 8 331 Kč. Dále je třeba zohlednit již zaplacenou zálohu ve výši 10 000 Kč. Náhrada nákladů řízení tak je zcela kryta složenou zálohou, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku

36. Žalovaná je vzhledem k úspěchu ve věci povinna uhradit 46 % nákladů státu, tj. částku 7 096,50 Kč, avšak žalovaná byla v řízení osvobozena od soudního poplatku (viz usnesení na č. l. 247 ze dne 18.9.2017), proto po ní stát nemůže náhradu nákladů státu požadovat. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.