OSPH02 22 C 53/2017-414

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci: ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, Slovenská republika ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ o přiměřené zadostiučinění ve výši 990 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 183 884 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 6. 3. 2017 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 806 116 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 3. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 467 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení o trestním oznámení žalobce ze dne 28. 1. 2011 učiněným Policii ČR, anonymizováno obec anonymizováno 8 slov číslo rok anonymizována čtyři slova“.

2. Žalovaná se bránila absencí odpovědnostního titulu se zdůrazněním, že adhezní řízení je pouze beneficium zákonodárce. Žalobce řádně neuplatnil svou škodu v trestním řízení a nestal se poškozeným, protože nebylo zahájeno trestní stíhání vůči konkrétnímu obviněnému. Žalobci nevznikla nemajetková újma. Zájem žalobce je čistě majetkového charakteru, když v posuzovaném řízení jde o bagatelní částku, přitom není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přesahovalo. Dne 24. 9. 2021 byla trestní věc odložena. Právní zástupci podávali trestní oznámení s nepravdivými informacemi. Žalobce sám v trestním řízení uvedl, že za období od 14. 7. 2010 do 20. 11. 2010 dostal zaplaceno 30 000 Kč. Žalobci tak újma nevznikla.

3. Usnesením ze dne 13. 2. 2019 byla věc žalobce spojena ke společnému projednání s věcí celé jméno žalobce pod sp. zn. 22 C 53/2017. Věc celé jméno žalobce byla již pravomocně skončena. Usnesením ze dne 13. 2. 2019 bylo připuštěno rozšíření žaloby o zákonné úroky z prodlení z žalované částky od 6. 3. 2017 do zaplacení.

4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 30 Cdo 3002/2020 – 146, byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 2. 2019, č. j. 22 C 53/2017 – 261, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, č. j. 39 Co 280/2019 – 290, v rozsahu částky 990 000 Kč s příslušenstvím a věc vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud upozornil, že význam adhezního řízení pro poškozeného je v zásadě standardní. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Předchozí závěry soudů ohledně sníženého významu prověřování, při vědomí, že žalobce neuplatnil své nároky v civilním řízení, byly označeny Nejvyšším soudem za nesprávné a předchozí rozhodnutí ve věci byly proto zrušeny.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 11. 7. 2016 žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované a Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 16. 12. 2015 zn. II. ÚS 3626/13, který byl právnímu zástupci poškozených doručen dne 11. 1. 2016, konstatoval porušení práva žalobce na účinné vyšetřování.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda se žalobce připojil jako poškozený do trestního řízení, když je trestní řízení vedeno ve fázi prověřování, zda je význam řízení pro žalobce nepatrný, a jaké zadostiučinění pro žalobce lze případně považovat za přiměřené.

7. Soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu doplnil dokazování a dospěl k následujícím závěrům. Posuzované řízení o trestním oznámení žalobce trvá nepřiměřeně dlouho od 28. 1. 2011 do současnosti, tedy zhruba 10 let a 10 měsíců. Žalobce se připojil do trestního řízení jako poškozený. Řízení má pro žalobce standardní význam. Žalobce je více než 10 let v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, na které je navázána občanskoprávní složka v podobě nároku na náhradu škody ve výši 60 000 Kč ušlé mzdy. Žalobce je nutné odškodnit zadostiučiněním v peněžité podobě s ohledem na četná pochybení orgánů veřejné moci a celkovou délku řízení.

8. Soud provedl dokazování kopií trestního spisu Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie obec anonymizováno 11 slov číslo rok číslo, z které soud zjistil a vzal za prokázané následující skutečnosti.

9. Žalobce podal jako poškozený oznámení o skutečnostech nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin dne datum, neboť měl za to, že se stal obětí organizované skupiny, která jej měla pod záminkou výdělku vylákat na práci v anonymizováno, kde ho nechala několik měsíců pracovat, aniž by měla v úmyslu za odvedenou práci zaplatit, čímž měla naplnit trestné činy podvodu, obchodování s lidmi a účast na zločinném spolčení. Žalobce uvedl, že pracoval v období od

14. Soud blíže nehodnotil další provedené důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku (uplatnění nároku ze dne 9. 7. 2016, akceptační dopis žalované, dopis žalované ze dne 28. 2. 2017), nespornému vydání nálezu Ústavního soudu II ÚS 3626/13 (nález Ústavního soudu II. ÚS 3626/13), případně ty důkazy, které by byly duplicitní k provedenému dokazování kopií trestního spisu nebo by na rozhodnutí ve věci ničeho neměnily (vyrozumění státní zástupkyně ze dne 14. 1. 2011, přípis zástupce žalobce příjmení státního zastupitelství obec ze dne 27. 1. 2011, oznámení ze dne 31. 1. 2011, vyrozumění ze dne 11. 2. 2011, postoupení poznatku, dopis zástupce žalobce ze dne 4. 4. 2011, vyrozumění ze dne 6. 4. 2011, dopis policie ze dne 15. 6. 2011, stížnost ze dne 7. 11. 2011, podnět ze dne 9. 11. 2011, stížnost ze dne 9. 11. 2011, vyrozumění ze dne 28. 11. 2011, návrh na založení, podnět ke zřízení speciálního týmu, vyřízení stížnosti ze dne 6. 12. 2011, přípis MSZ obec ze dne 1. 2. 2012, vrácení spisového materiálu ze dne 22. 2. 2012, stížnost ze dne 20. 5. 2012, žádost o přezkoumání ze dne 27. 5. 2013, sdělení o stavu věci ze dne 18. 3. 2013, vyrozumění ze dne 20.8.2012, odpověď veřejného ochránce práv ze dne 18.1.2013, vyrozumění ze dne 18.6.2013, odložení věci ze dne 12.7.2013, stížnost proti odložení věci ze dne 19.7.2013, usnesení policie ze dne 19.7.2017, usnesení OSZ Praha 1 ze dne 24.7.2017, vyrozumění o postoupení věci ze dne 27.6.2018, popis skutkového stavu, posudek právní kvalifikace, oznámení o podezření spáchání trestného činu ze dne 28.1.2011, oznámení o skutečnostech nasvědčují k tomu, že byl spáchán trestný čin ze dne 19.11.2010 a odtajnění poškozeného číslo jméno příjmení, ze dne 25.7.2011).

13. Z usnesení policejního orgánu ez dne 24. 9. 2021 soud zjistil, že věc ze spáchání zločinu obchodování s lidmi ve spolupachatelství byla opětovně odložena. Po rekapitulaci výpovědí poškozených i podezřelých policejní orgán uzavřel, že nebylo potvrzeno původní podezření. Ze stížnosti ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že poškození podali proti usnesení o odložení věci ze dne 24. 9. 2021 stížnost. Trestní řízení proto není skončeno.

10. Z trestního spisu (stížnost na postup Policie ČR ze dne 7. 11. 2011, podnět k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 9. 11. 2011, vyrozumění státní zástupkyně ze dne 28. 11. 2011 a ze dne 27. 8. 2012, stížnost na průtahy ze dne 9. 11. 2011, stížnost na průtahy ze dne 2. 12. 2011, podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu ze dne 29. 11. 2011, stížnost ze dne 20. 5. 2012, výzva k zahájení úkonu trestního řízení ze dne 23. 4. 2013, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 27. 5. 2013, vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 18. 6. 2013, podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zastupitelství ze dne 12. 12. 2013) má soud za prokázané, že žalobce, případně další poškození prostřednictvím JUDr. příjmení či prostřednictvím JUDr. příjmení podávali stížnosti na postup Policie ČR ve věci, v níž napadali postup Policie ČR a dále podávali stížnost na průtahy ve vyšetřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Žalobce spolu s dalšími poškozenými také žádali o přezkoumání postupu policejního orgánu a dávali podnět k výkonu dohledu nad postupem policejního orgánu, to vše za situace, kdy již úředním záznamem Policie ČR ze dne 11. 10. 2011 číslo jednací policejní orgán již v tomto úředním záznamu navrhoval spojení vyšetřování trestné činnosti jednotlivých skupin poškozených a předání kompletního spisového materiálu na KŘ Policie ČR Praha.

11. Na majetek společnosti právnická osoba byl prohlášen konkurz. Žalobce dne 28. 11. 2012 přihlásil svou pohledávku ve výši 60 000 Kč za období od 14. 7. 2010 do 30. 11. 2010 v nevyplacené mzdě a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 021,05 Kč (viz přihláška pohledávka žalobce) Usnesením Krajského soudu v Brně byl konkurz zrušen pro nepostačující majetek (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019).

12. Z žádosti ze dne 3. 2. 2021 soud zjistil, že JUDr. příjmení, advokátka, namítala absenci poučení poškozených jako obětí zvlášť zranitelných, absence vyrozumění o konaných výsleších, nepřípustné otázky a nesprávnosti v protokolech. Z odpovědi Městského státního zastupitelství ze dne 19. 2. 2021 a 4. 5. 2021 soud shodně zjistil, že státní zástupkyně neshledala závady v práci policie.

15. Z úřední činnosti soudu je známa praxe Městského soudu v Praze v obdobných případech poškozených nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení (39 Co 189/2021-325, 39 Co 144/2021-347, 39 Co 297/2020-239 a 39 Co 103/2021-251). Poškození byli odškodněni částkou 17 000 Kč za rok řízení (první dva roky částka poloviční), soudy zohlednily složitost věci (minus 30 %), pochybení orgánů veřejné moci (plus 30 %), zohlednily pozitivní chování účastníka řízení (plus 10 %) a význam řízení hodnotily jako standardní. Provedeným dokazováním soud nezjistil žádné okolnosti, kterými by se případ žalobce vymykal shora uvedenému hodnocení posuzovaného řízení.

16. Pokud jde o hodnocení důkazů hlavním důkazem je vyžádaný trestní spis. Lze snad jen zmínit, že soud neměl k dispozici originální spis Policie ČR, neboť ve věci stále probíhá prověřování, pro které je spisu zapotřebí. Soud proto provedl dokazování vyžádanou kopií spisu stejně jako v obdobných kauzách poškozených vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2. Soud učinil o průběhu trestního řízení podobná skutková zjištění o sledu úkonů posuzovaného řízení jako v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 23 C 53/2017-267. Lze rovněž zmínit, že soud v trestním spise nenalezl podání vysvětlení od žalobce. Údaje o žalobci uvedené v usnesení o odložení věci ze dne 24. 9. 2021 čerpají z trestného oznámení žalobce a výdajových dokladů. Usnesení o odložení věci podání vysvětlení žalobce rovněž nezmiňuje. Pokud jde o nesrovnalosti uváděné žalovanou na základě studia usnesení ze dne 24. 9. 2021 a následnou reakci žalobce při jednání dne 26. 11. 2021, soud k nim uvádí, že pokud jde o hodnocení správnosti postupu OČTŘ není v pravomoci soudu v občanském soudním řízení přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31.10. 2005, sp.zn. 30 Cdo 57/2005). Stejně tak není smyslem odškodňovacího řízení hodnotit poskytované služby právního zastoupení a to ani pro dokreslení situace. Postup orgánů či chování žalobce jako účastníka soud posuzuje pouze z pohledu, zda se projevily na celkové délce řízení. Zatímco z tohoto pohledu lze v postupu orgánů veřejné moci shledat negativní podíl na délce řízení, z chování žalobce jako účastníka takový závěr učinit nelze, naopak urgencemi se žalobce snažil řízení urychlit. Uvádí-li žalovaná případ zesnulého poškozeného příjmení, který nežil v době uplatnění nároku u žalované a soudu, lze k tomu uvést, že pochybnosti o oprávnění příjmení příjmení zastupovat žalobce byly v daném řízení rozptýleny plnou mocí s úředně ověřeným podpisem. Výsledek trestního řízení – odložení věci, kterým argumentuje žalovaná, který v době rozhodování soudu není ani znám, protože usnesení ze dne 24. 9. 2021 je napadeno stížností poškozených, je navíc pro posouzení nemajetkové újmy žalobce v zásadě irelevantní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009).

17. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění, která by na rozhodnutí soudu ničeho neměnila. Další skutečnosti také nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. Žalobce při jednání dne 19. 11. 2021 sdělil, že neeviduje další navržené neprovedené důkazy, navrhl veškeré mu známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností a na dalších důkazních návrzích netrvá. Žalovaná se navržení dalších důkazů dobrovolně vzdala svou neúčastí. Soud tak předmět možného dokazování vyčerpal.

18. Lze shrnout, že posuzované řízení trvá zhruba 10 let a 10 měsíců. Žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou nelze nahradit konstatováním porušení práva, když pro takový postup soud neshledal žádné důvody. Posuzované řízení bylo složité, stiženo vadným postupem orgánů veřejné moci, žalobce se snažil věc urychlit a význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako standardní.

19. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

20. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

24. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

25. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

26. Soud předně zkoumal, zda se žalobci svědčí právo domáhat se odškodnění posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení průtažného řízení. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení průtažného, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla vážná újma na jeho právech čekáním na výsledek sporu. Délku řízení překračující již 10 let lze označit za extrémní, a proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní.

27. Celková doba řízení činí 10 let a 10 měsíců. Takovou délku trestního řízení, které ustrnulo ve fázi prověřování, není možné ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, i když se jedná o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující, když se žalobce se do trestního řízení připojil s nárokem 60 000 Kč ušlé mzdy, což není částka bagatelní a žalobce se na délce řízení nepodílel (viz IV. ÚS 2058/20).

28. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, zns 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 17 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což je splněno i v daném případu. Délka řízení je extrémní, což je důvodem pro zvýšení základní sazby, ale z důvodu složitosti daného řízení nelze dospět k závěru by byla několikanásobně delší, než by bylo možno u takto složitého případu očekávat. Soud proto zvolil střední rozmezí základní sazby za rok řízení.

29. Posuzované řízení trvá vůči žalobci 10 let a 10 měsíců, a proto výše základní částky činí 167 167 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Již na tomto místě je vhodné zmínit, že soud vycházel ze stejných kritérií jako Městský soud v Praze v obdobných kauzách poškozených posuzovaného řízení (39 Co 189/2021, 39 Co 144/2021, 39 Co 297/2020 a 39 Co 103/2021). Žalobce má legitimní očekávání, že jeho věc bude rozhodnuta obdobně v rámci předvídatelného soudního rozhodování (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb.)

30. Řízení bylo složité. Soud shledal v posuzovaném řízení skutkovou (minus 5 %), když v řízení probíhají podání vysvětlení vyššího počtu poškozených. Řízení bylo složité procesně, neboť poškozených je vyšší počet, jedná se o věc s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a provádění dožádání. Do procesní složitosti je nutné započítat i počet stupňů zapojených do rozhodování, kdy do rozhodování byl zapojen i Ústavní soud. Soud již nezohledňoval opakovanost projednání na více stupních, neboť byla často způsobena vadným rozhodováním nižšího stupně. Zadostiučinění za procesní složitost soud proto snížil o minus 20 %. Věc nebyla jednoduchá ani právní stránce, kdy docházelo k překvalifikování prověřované trestné činnosti, což komplikovalo i posuzování věcné příslušnosti (minus 5 %). Za počet stupňů zapojených do rozhodování, složitost procesní, skutkovou i právní soud snížil zadostiučinění o minus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

31. Žalobce se chováním na délce řízení pozitivně podílel. Žalobce, který byl stejně jako ostatní poškození právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými, byl v posuzovaném řízení aktivní, dotazoval se na stav formálními i neformálními prostředky, když podával i stížnosti na průtahy v prověřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i po poté, co žalobce využil i ústavní stížnosti. Soud za chování žalobce zadostiučinění zvýšil zadostiučinění o plus 10 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

32. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení a zcela zásadně výrazně přispěl k celkové délce řízení. Dle názoru soudu se vadný postup orgánů veřejné moci se nejen odrazil v závěru o nepřiměřené délce řízení, ale je nutné za něj i zvýšit zadostiučinění. Lze odkázat na výtky uvedené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobené jejich nečinností a dále tím, že došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Ani po kritice Ústavním soudem nebyla policejními orgány zjednána náprava a nepřehodnotily svůj postup, kdy je třeba zmínit, že nadále došlo k vydání rozhodnutí s nedostatečným odůvodněním (viz usnesení státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2017, číslo jednací). Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již zcela zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud proto zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil o plus 30 % (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

33. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam pro žalobce, neboť se jednalo o adhezní řízení. Žalobce se sice přihlásil do trestního řízení„ pouze“ s nárokem ve výši 60 000 Kč, avšak pro překročení této částky hovoří kritérium extrémní celkové délky řízení a množství pochybení postupu orgánů veřejné moci během řízení. V posuzovaném řízení je proto nutno připustit, aby výše zadostiučinění přesáhla částku uplatněnou v trestním řízení právě s ohledem na tyto dvě kritéria. Dostane-li se žalobci zadostiučinění zhruba trojnásobné, má soud za to, že se stále nejedná o zadostiučinění nepřiměřené ani s ohledem na to, co pro žalobce bylo v sázce. S přihlédnutím k tomu, že škoda měla též pracovněprávní souvislosti. Pokud jde argumentaci žalobce o zvýšeném významu řízení, lze k nim uvést, že žalobce svůj zájem na trestním stíhání nemůže odvozovat od zájmu na potrestání pachatele. Žalobce rovněž není v dané fázi prověřování zvlášť zranitelnou obětí (viz odpovědi Městského státního zastupitelství ze dne 19. 2. 2021 a 4. 5. 2021). Na tomto místě je nutné zopakovat, že řízení není skončeno a soud vychází ze stavu řízení, který je mu nyní znám, což je daň za možnost uplatnění nároku v průběhu posuzovaného řízení. Za sdílení újmy soud zadostiučinění nesnižoval, neboť poškození se mezi sebou navzájem neznali, neměli k sobě blízký vztah, a proto si nemohli újmu vzájemně ulehčovat. Význam řízení i s ohledem na povahu adhezního řízení, které v případě neúspěchu nepředstavuje překážku věci rozhodnuté je proto běžný. Na tom nemění nic ani pracovněprávní konotace, když standardní význam byl dovozen u adhezního řízení u i poškození zdraví, jež se soudu jeví jako více významné. K argumentaci žalované soud vyzdvihuje, že je vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 29. 4. 2021 č. j. 30 Cdo 3002/2020 – 146, který v tomto ohledu odkázal na ustálenou judikaturu a předchozí závěr soudů o sníženém významu řízení pro žalobce označil za nesprávný. Soud by se jistě protivil vyslovenému závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu, pokud by uzavřel, že žalobce se nestal účastníkem trestního řízení z důvodu, že je věc pouze ve fázi prověřování. Nejvyšší soud tuto okolnost bral v potaz a uvedl, že z pohledu čl. 6 odst. 1 Úmluvy má poškozený právo na spravedlivý proces již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Žalovaná vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu není vázána, avšak její argumentace ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021 nemůže obstát, neboť soud je tímto názorem vázán. Nadto soud podotýká, že argumentace žalované o absenci odpovědnostního titulu byly Nejvyšším soudem odmítnuty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021 č. j. 30 Cdo 2889/2020 – 270).

34. Základní zadostiučinění 167 167 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost, zvýšil o 10 % za chování účastníka, zvýšil o 30 % za vadný postup orgánů veřejné moci. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií vyjádřených § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 183 884 Kč.

35. Soud podle § 164 o. s. ř. opravil zřejmé chyby v počtech a psaní ve výrocích I. a II. rozsudku, ke kterým došlo při vyhlášení rozsudku. V případě snížení částky 167 167 Kč o 30 %, zvýšení částky o 30 % a zvýšení částky o 10 % došel soud k nesprávné částce 167 167 Kč, ačkoliv správný výpočet činí 183 884 Kč (167 167 x 1,1 = 183 884), jak je nyní správně uvedeno ve výroku I. rozsudku. Po přisouzení částky 183 884 Kč zbývá správně zamítnout 806 116 Kč (990 000 – 183 884 = 806 116), jak je nyní správně uvedeno ve výroku II. rozsudku. Soud výše uvedená pochybení napravil v písemném vyhotovení rozsudku s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2435/2010, kdy tento postup zvolil pro větší přehlednost a hospodárnost takového postupu.

36. Žalovaná žalobci zadostiučinění nepřiznala, a proto soud uložil povinnost zaplatit žalované částku 183 884 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění, a proto žalobci náleží nejen částka 183 884 Kč ale i požadovaný zákonný úrok z prodlení od 6. 3. 2017 do zaplacení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

37. Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 806 116 Kč s příslušenstvím soud jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1,3 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu částečně úspěšný, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Ve fázi řízení do rozhodnutí odvolacího soudu včetně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť předmětem řízení byly dva nároky nemajetkové újmy, které se podle dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) započítávají na úspěch částkou 50 000 Kč. Žalobce byl s jedním nárokem úspěšný a s druhým nikoli. Žalobce po rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, účastnil se jednání dne 19. 11. 2021 a vyhlašování rozsudku dne 26. 11. 2021, čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna ve výši 3 100 Kč za úkon pro žalobce a poloviční odměna za účast na vyhlašování rozsudku (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. f) AT) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč. Advokátovi také náleží paušální náhrada za tři úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH. Celkem náklady žalobce činí 10 467 Kč (1,21 x (2 x 3 100 + 1 550 + 3 x 300)). Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

39. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem dobrovolně, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu soudního rozhodnutí či exekuce.