OSPH02 47 C 46/2020-47

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím,

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 151/2009 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba o zaplacení částky 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 12. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze 7. 9. 2020 domáhal na žalované náhrady škody ve výši 50 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč. Uvedl, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.: 15 C 161/2005 o výpovědi z nájmu bytu a o zaplacení peněžité částky, ve kterém vystupoval v postavení žalovaného, soud rozhodl rozsudkem dne 13. 3. 2008, v němž pod bodem VII. vyloučil návrh zdejšího žalobce na náhradu škody k samostatnému řízení. Žalobce tvrdil, že rozhodnutí o odmítnutí návrhu z 18. 8. 2011, které nabylo právní moci dne 4. 10. 2011 a kterým mělo být řízení o vyloučeném návrhu na náhradu škody skončeno, mu nebylo nikdy doručeno a je možné, že naříkané řízení dosud trvá. Zároveň připustil, že se z jeho strany možná jedná o nedopatření a usnesení mu doručeno mohlo být.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 14. 10. 2020 uvedla, že u ní žalobce dne 24. 6. 2019 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za majetkovou škodu a nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) v celkové výši 350 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen„ obvodní soud“) v řízení o vzájemném návrhu žalobce vedeném pod sp. zn. 19 C 151/2009 (dále jen„ napadené řízení“) spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a v nákladech řízení. Konstatovala, že naříkané řízení o vzájemném návrhu žalobce bylo vyloučeno k samostatnému projednání z řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 165/2005. Naříkané řízení bylo skončeno usnesením o odmítnutí návrhu žalobce z 18. 8. 2011, které nabylo právní moci dne 4. 10. 2011. V rámci předběžného šetření dospěla k závěru, že nárok není důvodný, neboť byl promlčen již před jeho předběžným uplatněním u žalované. Žalovaná proto vznesla námitku promlčení, když uvedla, že žádost žalobce byla žalované doručena po uplynutí promlčecí lhůty dne 24. 6. 2019 a po uplynutí promlčecí doby byla též podána žaloba.

3. Usnesením z 1. 4. 2021 č. j.: 47 C 46/2020-25 bylo řízení o nároku žalobce na náhradu škody ve výši 50 000 Kč z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Citované usnesení nabylo právní moci dne 29. 4. 2021. Předmětem řízení zůstal nárok žalobce na náhradu nemateriální újmy ve výši 300 000 Kč.

4. Soud ve věci rozhodl dne 14. 5. 2021 rozsudkem č. j.: 47 C 46/2020-27, kterým zamítl žalobu z důvodu jejího promlčení s tím, že usnesení o odmítnutí žaloby, jímž naříkané řízení skončilo, nabylo právní moci dne 4. 10. 2011 a žalobce svůj nárok uplatnil až 24. 6. 2019, tedy po uplynutí 6-ti měsíční promlčecí lhůty. Usnesením Městského soudu v Praze č. j.: 70 Co 278/2021-42 z 23. 9. 2021 byl jmenovaný rozsudek zrušen, když odvolací soud dospěl k závěru, že napadené řízení pro vady v doručování usnesení z 18. 8. 2011 č. j.: 19 C 151/2009-48 nebylo dosud pravomocně skončeno a nárok žalobce tak promlčen není.

5. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť tato je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili

6. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu, že se tedy nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy zabýval po věcné stránce a hodnotil jej z pohledu kritérií zakotvených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

7. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

8. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 24. 6. 2019.

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 19 C 165/2005, soud zjistil, že žalobou podanou proti žalovanému (v tomto řízení žalobce), doručenou soudu dne 19. 8. 2005, se žalobci domáhali přivolení k výpovědi z nájmu bytu a úhrady dlužného nájemného ve výši 92 201 Kč. Po proběhnuvších jednáních, dne 13. 3. 2008 proběhlo jednání, vydáno usnesení o zamítnutí návrhu na zpětvzetí žaloby a vyhlášen rozsudek, kterým výrokem I. soud přivolil k nájmu bytu, výrokem II. uložil žalovanému byt vyklidit, výrokem III. uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 12 806,20 Kč, výrokem IV. zastavil řízení ohledně poplatku z prodlení, výrokem V. co do částky 79 394,80 Kč s poplatkem z prodlení žalobu zamítl, výrokem VI. zamítl žalobu ohledně vzájemného návrhu na zaplacení částky 4 500 Kč, výrokem VII. vyloučil řízení ohledně vzájemného návrhu žalovaného na náhradu škody k samostatnému projednání a výrokem VIII. uložil žalovanému náhradu nákladů řízení žalobci a výrokem IX. uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů státu. Rozsudek č. j.: 19 C 165/2005-128 rozeslán dne 12. 6. 2008, právní moc nastala dne 3. 7. 2008 ve vztahu k výrokům IV., V. a VII. Dne 22. 4. 2009 ve vztahu k výrokům I., II., III., VI., VIII. a IX. Dne 9. 6. 2008 podáno odvolání žalovaného, doplněno podáním z 30. 6. 2008. Usnesením z 30. 6. 2008 žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku, zaplacen dne 14. 7. 2008. Dne 25. 7. 2008 doručeno vyjádření žalobců k odvolání. Předkládací zprávou z 28. 7. 2008 věc předložena Městskému soudu v Praze, spis doručen dne 31. 7. 2008. Dne 2. 1. 2009 doručeno vyjádření žalovaného s návrhem na přerušení řízení. Jednání před odvolacím soudem dne 20. 1. 2009, vydáno usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení řízení, jednání odročeno na 29. 1. 2009. Dne 29. 1. 2009 další jednání před odvolacím soudem, předloženy nové důkazy, jednání odročeno na 5. 2. 2009. Dne 5. 2. 2009 vyhlášen rozsudek. Následuje žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, žádosti vyhověno. Rozsudek č. j.: 55 Co 355/2008-165 z 5. 2. 2009 rozeslán účastníkům 3. 4. 2009 (spis vrácen OS pro Prahu 9 2. 4. 2009), právní moc nastala dne 22. 4. 2009. Dne 4. 6. 2009 podáno žalovaným dovolání, dne 8. 6. 2009 dovolání rozesláno účastníkům. Usnesením z 25. 9. 2009 žalovaný vyzván k doložení dokladu o právnickém vzdělání. Doklad založen, na to dne 19. 10. 2009 spis doručen s překládací zprávou z 9. 10. 2009 Nejvyššímu soudu České republiky. Usnesením Nejvyššího soudu z 25. 1. 2010 odložena vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze. Dne 3. 6. 2010 doručena žádost žalovaného o odložení nařízeného výkonu rozhodnutí. Dne 19. 4. 2011 vydáno usnesení Nejvyššího soudu České republiky, č.j. 26 Cdo 4372/2009-232, o odmítnutí dovolání. Spis vrácen OS pro Prahu 9 10. 5. 2011, usnesení rozesláno dne 11. 5. 2011 účastníkům a dne 17. 5. 2011 doručeno žalovanému. Dne 7. 6. 2011 Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, usnesením z 6. 1. 2014 byla ústavní stížnost žalovaného odmítnuta.

10. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 19 C 151/2009, vedeném ve věci řízení o vzájemném návrhu vyloučeném rozsudkem č. j.: 19 C 165/2005-128 k samostatnému projednání, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh řízení. Dne 26. 5. 2009 bylo vydáno usnesení č. j.: 19 C 151/2009-34, v němž soud žalobci uložil, aby do 15 dnů od doručení usnesení specifikoval návrh na náhradu škody a svá tvrzení doložil důkazy. Usnesení bylo odesláno dne 1. 6. 2009 a dne 4. 6. 2009 bylo doručeno žalobci. Dne 22. 6. 2009 doručeno vyjádření žalobce spolu s návrhem na přerušení řízení do rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání proti rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému projednání. Usnesením z 6. 8. 2009 soud přerušil řízení, usnesení bylo doručeno žalobci dne 1. 9. 2009 a nabylo právní moci dne 17. 9. 2009. Následují referáty k založení spisu vždy na lhůtu 5 měsíců, a to až do 15. 6. 2011, kdy bylo usnesením rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť dne 19. 4. 2011 bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem České republiky pod sp. zn: 26 Cdo 4372/2009-232 o odmítnutí dovolání ve věci vyloučení nároku. Usnesení o pokračování v řízení bylo doručeno žalobci dne 23. 6. 2011. Usnesením z 15. 7. 2011, č. j.: 19 C 151/2009-46, vyzval soud žalobce, aby specifikoval návrh na náhradu škody a doplnil ho o důkazy. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 21. 7. 2011. Dne 5. 8. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce z 3. 8. 2011 společně se sdělením, že došlo k ukončení právního zastoupení žalobce. Usnesením z 18. 8. 2011, č. j.: 19 C 151/2009-48, bylo podání žalobce odmítnuto. Usnesení pro vady v doručování, jež jsou podrobně specifikovány ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu z 23. 9. 2021, na něž zdejší soud ve stručnosti odkazuje, dosud nenabylo právní moci.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil.

18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a Stanoviska soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

19. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 3. 7. 2008, kdy nabyl právní moci výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j.: 19 C 165/2005-128, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení nároku žalobce o vzájemném návrhu k samostatnému projednání. Řízení není doposavad skončeno, tj. ve vztahu k žalobci trvá 13 let a 4 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení nelze považovat po skutkové či právní stránce za složité, soud shledal procesní složitost z důvodu probíhajícího vedlejšího řízení, žalobce se na délce řízení svým jednáním nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy, avšak žalobce nevyužil dostupných prostředků způsobilých je odstranit a jednalo se o řízení se sníženým významem pro žalobce, neboť jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce, ačkoliv je pánem sporu, o napadené řízení nejeví opravdový zájem, když posledních deset let obvodní soud vede věc jako pravomocně vyřízenou a žalobce vědom si možného pochybení v doručování, na toto nikterak obvodní soud neupozornil a přestože je z tohoto důvodu obvodní soud po dobu posledních 10 let nečinný, žalobce nepodal žádný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudech a soudcích“), nevznesl žádný dotaz na stav řízení ani nenahlížel do spisu, což i v souvislosti s právním vzděláním žalobce, jemuž jsou dostupné prostředky práva způsobilé odstranit průtahy, nepochybně známy, svědčí o bagatelním významu řízení pro žalobce. Nadto o sníženém významu napadeného řízení vypovídá již samotné tvrzení žalobce uvedené v žalobě, že má za to, že poslední rozhodnutí ve věci mu nebylo doručeno, ale zároveň připouští, že mu doručeno být mohlo a jedná se z jeho strany o nedopatření. Pokud by žalobce měl o řízení zájem, věděl by na jisto, zda mu takové rozhodnutí doručeno bylo/nebylo a pokud doručeno nebylo, domáhal by se doručení u příslušného soudu. Vědom si, že jeho žaloba o jeho vzájemného návrhu, byla odmítnuta, domáhal by se při zájmu o naříkané řízení doručení předmětného usnesení, již jen z toho důvodu, aby si ve věci mohl podat odvolání a rozhodnutí obvodního soudu o odmítnutí žaloby mohlo být zvráceno.

21. Nicméně s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 13 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé. Nicméně soud dospěl k závěru, že není na místě poskytnout žalobci relutární zadostiučinění, když konstatování porušení práva shledal dostatečným prostředkem satisfakce.

22. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

23. Posuzované řízení nelze s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově či hmotněprávní složité. Procesní složitost je dána probíhajícím vedlejším řízením, kvůli němuž bylo řízení přerušeno.

24. Řízení probíhá doposavad na jednom stupni soudní soustavy.

25. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel, avšak jak uvedeno shora zároveň ani nevyužil žádných dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v napadeném řízení.

26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, má soud za to, že postup orgánů veřejné moci byl plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách tak, aby mohla být věc projednána. Žalobce žádné konkrétní průtahy netvrdil. Soud shledal průtah v období od 3. 7. 2008, kdy byl vzájemný návrh žalobce pravomocně vyloučen k samostatnému projednání, do 26. 5. 2009, kdy soud vydal usnesení vyzývající k doplnění tvrzení žalobce. Konečně pro vady v doručování, pro něž nelze mít napadené řízení za pravomocně skončené, v řízení nebyl od srpna 2011 učiněn žádný úkon. Ve vedlejším řízení, do jehož skončení bylo napadené řízení přerušeno, soud žádné průtahy ani jiná neshledal.

27. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako snížený. O nepatrném významu vypovídá zejména samotný přístup žalobce, resp. jeho nečinnost a nezájem o výsledek řízení, podrobněji rozepsaný pod bodem 20. rozsudku.

28. Podstatou odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení je odškodnit účastníky řízení za nejistotu, které jsou vystaveny ohledně výsledku tohoto řízení. Z provedeného dokazování se však podává, že význam řízení pro žalobce je zcela zanedbatelný.

29. Z rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby.

30. Soud s ohledem na výše uvedené seznal, že význam řízení je pro žalobce zanedbatelný, když ani další kritéria dle § 31a odst. 3 OdpŠk nepřeváží kritérium významu řízení (nepatrného) a konstatování porušení práva shledal jako přiléhavou formu satisfakce a v poměrech posuzované věci zcela plnohodnotnou formu kompenzace (výrok I.) a žalobu na zaplacení 300 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3o. s. ř., podle kterého může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, avšak výše plnění závisela na úvaze soudu. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 z 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze 4. 4. 2011. Jelikož žalovaná byla neúspěšná, proto je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši á 300 Kč za podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu z 30. 11. 2020, odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 23. 9. 2021 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tj. celkem 1 200 Kč (výrok III.). Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

32. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu