OSPH02 10 C 182/2021-465

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem v právní věci: ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované anonymizována tři slova jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 3 820 144 Kč a 10 000 Kč s příslušenstvím

I) Zamítá se žaloba na úhradu 3 820 144 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% p.a. od datum do zaplacení, a dále na úhradu 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p.a. od datum do zaplacení.

II) Žalobkyně je povinna uhradit žalované náklady řízení ve výši 188 626,90 Kč k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne datum domáhá po žalované náhrady škody ve výši 3 820 144 Kč a 10 000 Kč. Žalobkyně a žalovaná měly uzavřenu smlouvu o spolupráci číslo ze dne datum ve znění dodatku číslo ze dne datum. Předmětem smluvních ujednání byla činnost žalované jako podřízeného zprostředkovatele směřující k uzavírání pojistných smluv a smluv o spoření ve prospěch žalobkyně jakožto samostatného zprostředkovatele, přičemž žalovaná jakožto podřízený zprostředkovatel za toto od žalobkyně získávala provizi. Předmětem smluvních ujednání byla rovněž ochrana informací žalobkyně. Žalobkyně uvádí, že žalovaná porušila ustanovení smlouvy o trvalé spolupráci i dohody o mlčenlivosti, a to sice tak, že jednatelé žalované pan jméno příjmení a jméno příjmení založili společnost právnická osoba, a to ještě s panem jméno příjmení, přičemž tato společnost je konkurentem žalobkyně; žalovaná smlouvu dále porušila tím, že převedla pod správu právnická osoba celkem 25 klientů a jejich smluv, jak jsou tyto specifikováni v žalobě. Žalobkyni pak tedy vznikla škoda, která spočívá v tom, že žalobkyni nadále nejsou vypláceny provize ze smluv, které byly pro porušení povinnosti žalované převedeny pod společnost právnická osoba jakožto makléře, přičemž žalobkyně založila konkrétní specifikaci jednotlivých smluv a provizí, které z těchto ušly za období datum až datum, a v součtu ušlých provizí dospívá právě k částce 3 820 144 Kč. Dále žalobkyně nárokuje za porušení povinnosti žalované škodu ve výši 10 000 Kč, která je ušlou bonifikací od pojišťoven, tj. platbou, kterou žalobkyně inkasovala za obsáhlost pojistného kmene a kvalitu klientů v něm obsažených, přičemž tato bonifikace nebyla vyplacena právě proto, že pro porušení povinnosti žalované, bylo ze správy žalobkyně ve vztahu k pojišťovně odvedeno zmíněných 25 klientů. Žalobkyně uvedla, že všechny pojistné smlouvy se týkají právnická osoba

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a nesouhlasila se žalobou uplatněným nárokem. Žalovaná předně namítla, že není pasivně legitimována, když je namítáno porušení povinnosti ze strany konkrétních fyzických osob nebo společnosti právnická osoba Dále žalovaná namítala, že neporušila žádné povinnosti ze smlouvy, a pokud fyzické osoby pan příjmení, příjmení či příjmení nebo společnost právnická osoba měli k dispozici nějaké informace, týkající se pojistných smluv pod správou žalobkyně, pak šlo o informace veřejně dostupné, nebo jim známé právě proto, že vykonávali činnost zprostředkovatelů ve prospěch těchto klientů, s kterými byli v běžném a každodenním kontaktu. Žalovaná namítala, že pokud klienti odešli ze správy žalobkyně, pak to bylo nikoliv v důsledku porušení povinnosti žalované, ale z důvodu svobodného rozhodnutí těchto subjektů, což nelze klást tíži žalované. Žalovaná dále obecně namítala neurčitost skutkových tvrzení, pokud jde o porušení povinnosti, vyčíslení škody i příčinnou souvislost a namítala, že žalobkyně toto nedostatečně prokazuje ani neoznačuje důkazy k tomuto.

3. Mezi stranami byla nesporným, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spolupráci datovanou datum a dodatek k této smlouvě o spolupráci z datum. Dále mezi účastníky bylo nesporným, že tito uzavřeli dohodu o mlčenlivosti datovanou dne datum.

4. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spolupráci dne datum, která byla změněna dodatkem číslo z datum. V článku anonymizováno smlouvy, ve znění dodatku, pak strany ujednaly, že žalovaný je povinen zachovávat mlčenlivost o všech smlouvách a svých klientech a že nesmí sdělit údaje získané od žalobce třetím osobám nebo tyto využít pro svoji potřebu. Za každý jednotlivý případ takovéhoto porušení povinnosti pak strany sjednaly smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč s tím, že zaplacení této smluvní pokuty nevylučuje nárok na náhradu škody vzniklé z téhož jednání. V článek smlouvy pak strany sjednaly, že po dobu účinnosti smlouvy o spolupráci nebude žalovaný na vlastní nebo cizí účet vykonávat činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání žalobce. Z dohody o mlčenlivosti uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne datum soud dále zjistil, že účelem této dohody je ochrana důvěrných informací, které byly žalobcem žalovanému zpřístupněny na základě smlouvy o spolupráci z datum, a z článku anonymizováno soud zjistil, že tato dohoda o mlčenlivosti doplňuje a rozvíjí smlouvu o spolupráci, pokud jde o ochranu důvěrných informací. V článku anonymizováno a anonymizováno této dohody pak strany sjednaly, že žalovaný se zavazuje, že nebude dále rozšiřovat nebo reprodukovat či nezpřístupní ani jiným způsobem údaje, které jsou mu známy ze spolupráce se žalobcem, na základě smlouvy o spolupráci třetím osobám, a dále, že takto získané informace nepoužije ani pro své potřeby ani ve prospěch třetích osob. V článku anonymizováno dohody o mlčenlivosti pak strany sjednaly, že v případě porušení článku 4 se sjednává smluvní pokuta, přičemž se nepřihlíží k okolnostem dle § 2913 o.z., a zároveň strany sjednaly, že tato smluvní pokuta nevylučuje právo poskytovatele, tj. žalobce, požadovat náhradu škody po žalovaném v rozsahu přesahujícím smluvní pokutu. V článku anonymizováno pak strany sjednaly, že pro případ porušení článku anonymizováno dohody o mlčenlivosti je sjednána smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč za každý jednotlivý prokázaný případ porušení povinnosti, přičemž strany mají za to, že takto sjednaná smluvní pokuta je přiměřená. V článku anonymizováno pak strany ujednaly, že v případě vzniku nároku na náhradu škody si tuto strany uhradí dle obecných právních předpisů, a obecně, že zaplacení smluvní pokuty se nedotýká nároku poškozené strany na náhradu škody. Z přehledu ušlé provize, který žalobce založil k vyčíslení nároku na ušlou provizi ve výši 3 820 144 Kč, pak soud zjistil, že žalobce nárokuje ušlý zisk za každou jednotlivou smlouvu uzavřenou ve vztahu k jednotlivým klientům, tedy, jinak řečeno, žalobce vyčísluje ušlý zisk jakožto provizi, která mu nebyla vyplacena za období datum až datum ve vztahu ke každé jednotlivé smlouvě konkrétního klienta, ohledně níž došlo k porušení povinností žalovanou. Soud z tohoto má zejména za zjištěné, že žalobou takto uplatněné nároky sestávají z položek, z nichž žádná nepřesahuje částku 500 000 Kč (většina z nich se pohybuje ve výších sovek Kč nebo nižších tisíců Kč). Toto má soud rovněž za zjištěné z tvrzení žalobce, který na jednání konaném dne datum výslovně potvrdil, že ušlý zisk z každé z jednotlivých smluv, tak jak je tento žalován touto žalobou, částku 500 000 Kč nikde nepřesahuje.

5. Soud zamítl zbývající důkazní návrhy s ohledem na to, že níže uvedený právní závěr soudu je vystavěn na nemožnosti domáhat se škody, neboť nárok na náhradu škody vylučuje ujednání o smluvní pokutě. Provádění a hodnocení zbývajících důkazů k samotné existenci porušení povinnosti či konkrétnímu vyčíslení ušlého zisku by tak bylo v této situaci nadbytečným.

6. Po právní stránce posoudil soud věc podle ustanovení § 2913, § 2894 § 2951 a § 2050 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.), a dále dle znění smlouvy o spolupráci ze dne datum ve znění dodatku číslo ze dne datum a dle znění dohody o mlčenlivosti ze dne datum.

7. Ustanovení § 2913 vymezuje základní skutkovou podstatu pro vznik povinnosti k náhradě škody na základě porušení smluvních ujednání. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo protiprávním jednáním poruší povinnost vyplývající ze smlouvy, a způsobí tím buď druhé smluvní straně anebo osobě, v jejímž zájmu mělo k plnění dojít, škodu. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody dle § 2913 jsou: a) protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti; b) vznik škody; c) která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. Protiprávní jednání je definováno § 2913, škoda je definována v § 2894 a její nahrazovaný rozsah pak v § 2951 a násl. o.z.

8. Nárok na náhradu škody dle § 2913 předpokládá, že dlužník ze smluvního závazkového vztahu poruší povinnost spočívající v plnění svých smluvních povinností, k němuž se zavázal.

9. Ustanovení § 2913 stanoví, že škůdce nahradí škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti. Občanský zákoník ale nestanoví konkrétní pravidla pro kalkulaci utrpěné škody. Z hlediska tradičního členění škody je nahrazován ušlý zisk a skutečná škoda. Skutečná škoda představuje skutečné snížení jmění poškozeného, ušlý zisk pak ztrátu, resp. nerozmnožení jmění oproti odůvodněné naději na zisk, je-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodní události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo.

10. Dle § 2050 o.z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

11. Mezi porušením povinnosti a škodou musí existovat příčinná souvislost, neboť pouze následek, který nastal v souvislosti s porušením povinnosti, může být přičítán konkrétní osobě. Stejně jako v jiných oblastech povinnosti k náhradě škody se i v případě problematiky porušení smluvní povinnosti zkoumá faktická kauzalita, tedy zjišťování příčiny, bez níž by protiprávní následek nenastal tak, jak nastal, resp. nenastal by vůbec.

12. Soud předně uvádí, že žalobce je k podání žaloby aktivně legitimován a žalovaný je legitimován pasivně, neboť se jedná o tvrzené nároky ze smlouvy, resp. jejího porušení, která byla uzavřena právě mezi těmito účastníky (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne datum na číslo listu).

13. Co do základu skutkových tvrzení se po právní stránce jedná o nárok uplatněný z titulu náhrady škody pro porušení smluvních povinností dle § 2913 o.z. Aby byl dlužník povinen k náhradě újmy, musejí být splněny následující předpoklady: 1) porušení smluvní povinnosti, 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi nimi. Na svoji obranu může dlužník uvádět liberační důvody. Zavinění je k založení povinnosti irelevantní, ledaže by si je strany sjednaly jako nutný předpoklad.

14. K vznesené námitce promlčení pak soud s odkazem na §§ 619, 620 a 629 o.z. uvádí, že žalobou uplatněné nároky promlčeny nejsou. Předmětná žaloba byla podána dne datum, přičemž žalobce uvádí, že se o porušení povinnosti dozvěděl až v průběhu měsíce anonymizováno rok, kdy mu byly postupně doručovány výpovědi jednotlivých pojistných smluv od jednotlivých klientů. Toto žalobce výslovně potvrdil na jednání konaném datum O škodě se tak žalobce dozvěděl nejdříve v anonymizováno roku rok a obecná tříletá promlčecí lhůta, tak tedy před podáním žaloby, k čemuž dochází datum, neuplynula. Soud tedy uvádí, že žalobou uplatněné nároky promlčeny nejsou.

15. Pokud jde o porušení povinnosti ze strany žalované, pak žalobce v žalobě a k poučení soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř., kterého se žalobci dostalo na jednání konaném datum, tvrdil, že žalovaná porušila své povinnosti z obou smluv tím, že jednatelé žalované pan příjmení a příjmení připravili listiny pro převod pojistných smluv na jiný subjekt, přičemž se jednalo o smlouvy původně uzavřené ve prospěch žalobce, respektive o smlouvy, z nichž byl nárok na provizi dán ve vztahu k žalobci. K přípravě těchto listin pak jednatelé žalované zneužili informace od žalobce, kdy jim bylo známo, že jde o klienty žalobce a měli konkrétní informace o jejich smluvních vztazích. Rovněž byli informováni o udělených plných mocích a o jejich obsahu a měli k tomuto informace z interního systému žalobce a tyto kombinovali s daty z veřejných rejstříků, čímž se jim dostala k dispozici komplexní informace o počtu pojistných smluv, včetně čísla pojistných smluv a získatelských čísel, tedy takto získali jedinečnou informaci, kdo je klientem žalobce a jaký je kontakt na něj, a tyto informace využili k tomu, že poté, co založili (společně s panem příjmení) společnost právnická osoba, pak pod správu této společnosti převedli pojistné smlouvy celkem 25 subjektů, které žalobce specifikuje v článku III. žaloby, čímž došlo k porušení informací a povinností chráněných smlouvou o spolupráci, jejím dodatkem a dohodou o mlčenlivosti. Jednatelé žalované připravili jednotlivé dokumenty za trvání smlouvy o spolupráci, a to sice úmyslně s cílem poškodit žalobce a v rozporu s uzavřenými smlouvami. Smlouvu porušil žalovaný zejména tím, že informace zneužil ve vlastní prospěch, respektive ve prospěch jednatelů žalované a poté následně ve prospěch jimi založené společnosti právnická osoba, když takto oslovovali klienty v úmyslu získat tak vlastní prospěch.

16. Žalobce rovněž označil za porušení povinností na straně žalované samotnou skutečnost, že její jednatelé žalované pan příjmení a příjmení založili (společně s panem příjmení) společnost právnická osoba, jejíž podnikání je konkurenční ve vztahu k podnikání žalobce, což však zmiňoval jakožto součást výše popsaného porušení povinností.

17. Žalobce tak namítá, že výše popsaným jednáním se měla žalovaná dopustit porušení smlouvy o spolupráci z datum ve znění dodatku z datum v článku číslo, anonymizována dvě slova a anonymizováno, a dále žalobkyně namítá porušení dohody o mlčenlivosti datované datum v článku anonymizováno a anonymizováno.

18. Soud předně uzavírá, že samotné založení společnosti právnická osoba jednateli žalované, panem příjmení a panem příjmení, žalobce ani po skutkové stránce nevymezil jakožto samostatné porušení povinnosti, které by vedlo ke vzniku tvrzeného ušlého zisku. Žalobce tuto skutečnost, že jednatelé žalovaného založili tuto společnost, jejíž podnikání je konkurenční ve vztahu k žalobci, po skutkové stránce uváděl jakožto součást skutkového děje popsaného výše, kdy tato společnost stojí na konci řetězce porušení povinností, v jejichž důsledku pak tato společnost spravuje klienty původně spravované žalobcem. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by v tomto mělo být spatřováno samostatné porušení smluvních povinností žalované, pak toto je třeba odmítnout již na úrovni skutkových tvrzení. V článku anonymizováno smlouvy o spolupráci ve znění jejího dodatku strany ujednaly, že žalovaný po dobu účinnosti této smlouvy o spolupráci nebude vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání žalobce. Žalobce přitom netvrdí, že by se žalovaný sám na svůj vlastní účet nebo na účet jiného subjektu účastnil konkurenčního podnikání ve vztahu k žalobci. Tedy žalovaná se v tomto směru porušení článku anonymizováno nedopustila, přičemž je třeba odlišit - v tomto případě - jednání žalované jakožto samostatného subjektu, a jednání jejích jednatelů jakožto fyzických osob, neboť v tomto směru žalovaná nepřevzala povinnost, že zajistí, aby ani její jednatelé či jiné osoby nadané svobodnou vůlí nevykonávali podnikatelskou činnost, resp. nezakládali subjekty vykonávající podnikatelskou činnost. Žalovaná sama se přitom ničeho nedopustila. Pro úplnost soud ještě dodává, že toto je třeba odlišit od situace, kdy by žalovaná porušila své povinnosti tím, že zpřístupní údaje svým jednatelům způsobem, který jim umožní tyto zneužít ve svůj vlastní prospěch, jak primárně žalobce tvrdí, neboť v tomto směru žalovaná povinnosti k ochraně převzatých důvěrných informací převzala, a to vůči všem třetím osobám, tedy vč. jednatelů.

19. Jak uvedeno výše, základní tvrzení žalobce tedy spočívá v tom, že žalovaná umožnila přístup svým jednatelům k důvěrným informacím, a tito tyto informace využili ve svůj prospěch tím, že je předali jimi založené společnosti právnická osoba, přičemž ve výsledku došlo k převodu pojistného kmene, jak jej specifikuje žalobce, pod správu takto nově vzniklé společnosti. S ohledem na níže uvedený závěr, kdy soud dospěl k tomu, že nárok na náhradu škody je vyloučen ujednáním o smluvní pokutě uvedeným v dohodě o mlčenlivosti, se soud blíže nezabýval prokázáním toho, zda skutečně v každém jednotlivém případě, tj. ve vztahu ke každému z jednotlivě tvrzených 25 klientů a všem jeho smlouvám, skutečně k takovémuto porušení povinnosti na straně žalované došlo. Soud pouze obecně uzavírá, což je relevantní pro závěr soudu, že má za to, že bylo povinností žalované zajistit ochranu důvěrných informací tak, aby tyto informace nemohly být zneužity ani jejími jednateli, a to ani na úrovni té, že budou znát okruh subjektů, které je vhodné či možné oslovit, neboť mají zájem o produkty, o nichž se žalovaná či její jednatelé dozvěděli právě v důsledku činnosti pro žalobce.

20. Konkrétní prokazování porušení povinnosti žalované v tomto směru však soud neprováděl, neboť toto bylo nadbytečným pro níže uvedený závěr soudu o nemožnosti paralelního uplatnění náhrady škody vedle vzniku nároku na úhradu smluvní pokuty. Tento závěr bylo učinit již na základě samotných skutkových tvrzení o porušení povinnosti a tvrzení o vzniku škody.

21. Po právní stránce pak - skutkově tvrzené - porušení povinnosti (jako by bylo zcela prokázáno) ze strany žalobce soud podřadil pod porušení článku anonymizováno smlouvy o spolupráci ve znění jejího dodatku, a zároveň pod článek anonymizována dvě slova dohody o mlčenlivosti. Na jednání konaném dne datum pak byl žalobce upozorněn na to, že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení k tomu, zda se v případě článku anonymizováno smlouvy a článku anonymizováno a anonymizováno dohody o mlčenlivosti jedná o odlišná ustanovení chránící různé právní zájmy, či zda jde o ujednání duplicitní či rozšiřující. Žalobce v tomto směru výslovně potvrdil, že obě tato ustanovení chrání stejnou situaci, respektive, že dohoda o mlčenlivosti v článku anonymizováno a anonymizováno a navazujících ustanoveních ještě rozvíjí ochranu obecně zakotvenou v článku anonymizováno smlouvy o spolupráci, tedy že oběma těmito ujednáními jsou chráněny stejné zájmy. K tomuto soudu doplňuje, že žalobcem namítané porušení článku číslo smlouvy o spolupráci je obecným ustanovením zakotvujícím povinnost žalovaného chovat se tak, aby nebyly poškozeny zájmy žalobce, přičemž konkrétně tvrzené porušení povinnosti spadá právě pod speciální ustanovení článku anonymizováno smlouvy o spolupráci, resp. anonymizováno a anonymizováno dohody o mlčenlivosti. Z dohody o mlčenlivosti, z článku anonymizována dvě slova a anonymizováno, pak soud zjistil, že dohoda o mlčenlivosti rozvíjí ochranu důvěrných informací, právě pokud jde o mlčenlivost, a zamezení zneužití těchto informací ve prospěch žalovaného či jejich zpřístupnění třetím osobám, tedy že i z textu obou těchto smluvních ujednání se podává, že dohoda o mlčenlivosti dále rozvíjí smlouvou o spolupráci zakotvenou ochranu důvěrných informací mezi žalobcem a žalovaným tak, aby zájmy žalobce byly více a detailněji chráněny. Soud v tomto ohledu tedy právně uzavírá, že skutkově tvrzené porušení povinnosti na straně žalované je tak třeba podřadit jak pod článek anonymizováno smlouvy o spolupráci, tak pod článek anonymizováno a anonymizováno dohody o mlčenlivosti, neboť oběma těmito ujednáními je chráněna mlčenlivost žalovanému zpřístupněných důvěrných informací, a to, aby tyto žalovaný nevyužil sám pro sebe či ve prospěch třetích osob.

22. Pokud jde o specifikaci škody ve výši 3 820 144 Kč, pak žalobce v žalobě a k poučení soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř., kterého se žalobci dostalo na jednání konaném datum, uvedl, že tato částka sestává z provizí ze smluv ve vztahu k 25 klientům specifikovaným v článku III. žaloby, a to sice že je součtem provizí za období od datum do datum, které by byly žalobci vyplaceny, pokud by tito klienti nebyli převedeni pod správu jiného subjektu, konkrétně právnická osoba Pokud jde o období datum až datum pak žalobce vychází z pravděpodobného průběhu, tedy že by tyto smlouvy trvaly po tuto dobu, a vyčísluje ušlou provizi právě za toto období, přičemž škoda je vyčíslena ve výši 100 % z této provize, neboť žalované jakožto zprostředkovateli obecně sice náležel nárok na 90 % z jinak pojišťovnou hrazené provize, ale vzhledem k tomu, že došlo datum, pro porušení povinností na straně žalované, k řádnému odstoupení od smlouvy o spolupráci se žalovanou, pak by předmětných 25 klientů a všechny jejich smlouvy byly pod správou žalobce. Tento by ohledně těchto smluv inkasoval plnou provizi, a jelikož neexistoval smluvní závazek zavazující žalobce předávat 90 % této provize žalované jakožto zprostředkovateli, pak by žalobci přináležela celá tato částka v plné výši. Žalobce k tomuto uvedl, že by správu smluv vykonával buď sám nebo prostřednictvím zaměstnanců či jiného zprostředkovatele. Vymezené období do konce roku rok pak reflektuje i to, že v případě, že by některá ze smluv byla ukončena, pak by běžela poměrně dlouhá výpovědní lhůta, tedy do konce roku rok by každá ze smluv dle tvrzení žalobce trvala. Pokud jde o příčinnou souvislost, pak žalobce uvedl, že smlouvy byly ukončeny a tedy vyňaty ze správy žalobkyně právě pro porušení povinnosti žalované.

23. Pokud jde o zbývající škodní nárok ve výši 10 000 Kč, pak žalobce k tomuto v žalobě uvedl, že se jedná o bonifikaci, kterou žalobce jakožto správce pojistných smluv ve vztahu k 25 klientům (čl. III žaloby) inkasoval od pojišťoven jakožto bonus za to, že má dostatečně kvalitní pojistný kmen, tedy subjekty, které platí pojistné a naopak jim není třeba vyplácet pojistná plnění, a dále za růst tohoto pojistného kmene. Soud žalobce poučil na jednání konaném dne datum dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o nutnosti doplnit relevantní skutková tvrzení k tomu, z čeho tato škoda sestává a v jaké příčinné souvislosti vznikla s pochybeními žalované. Žalobce k tomuto pouze obecně dotvrdil, že jde právě o to, že v důsledku odvodu 25 klientů, respektive jejich smluv ze správy žalobkyně, pak ze strany právnická osoba nebyly vyplaceny žalobkyni bonusové platby, které však nárokuje pouze ve výši 10 000 Kč, ač tyto vznikají v částce výrazně vyšší.

24. Soud se tak předně zabýval tím, zda nárok na náhradu škody obecně není vyloučen s ohledem na paralelně sjednanou smluvní pokutu. Ustanovení § 2050 o.z. totiž vyjadřuje zásadu, kdy smluvní pokuta je paušalizovanou náhradou škody, a tedy vylučuje právo věřitele, poškozeného požadovat náhradu škody vzniklé z téhož porušení smluvní povinnosti. Z tohoto ustanovení se jednoznačně podává, že je-li smluvní pokuta sjednána, pak věřitel nárok na náhradu škody vzniklé z téhož porušení povinnosti nemá, avšak jedná se o ustanovení dispozitivní, které mohou strany smluvním ujednáním vyloučit.

25. Strany v tomto případě sjednaly v článku anonymizováno smlouvy o spolupráci pro případ porušení tohoto článku anonymizováno nárok na náhradu smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč, přičemž zaplacením této smluvní pokuty není dotčen nárok na náhradu škody. V případě tohoto ujednání soud uzavírá, že smluvní pokuta, jak je tato formulována v článku anonymizováno smlouvy o spolupráci, nárok na náhradu škody nevylučuje.

26. Strany však zároveň uzavřely dohodu o mlčenlivosti, která dále rozvíjí a rozšiřuje ochranu mlčenlivosti a důvěrných informací a ochranu zneužití informací žalovaným nebo jejich poskytnutí třetím osobám. Zde již smluvní strany v článku anonymizováno a anonymizováno výslovně sjednaly, že pro případ porušení článku anonymizováno, kdy po skutkové stránce žalobce tvrzeným porušením smluvních povinností míří právě na porušení článku anonymizováno a anonymizováno dohody o mlčenlivosti, je sjednána smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč, přičemž v článku anonymizováno dohody o mlčenlivosti strany výslovně ujednaly, že smluvní pokuta nevylučuje právo po poskytovatele, tj. žalobce, požadovat náhradu škody po žalované, avšak pouze ve výši přesahující smluvní pokutu. V dohodě o mlčenlivosti strany v článku anonymizováno obecně ujednaly, že strany mají nárok na náhradu škody v případě porušení smluvních povinností, a obecně, že zaplacením smluvní pokuty nárok na náhradu škody vyloučen není. Obě tato ustanovení dohody o mlčenlivosti, konkrétně v článku anonymizováno a anonymizováno a anonymizováno je třeba vykládat v jejich vzájemné souvislosti, tedy tak, že článek anonymizováno obecně zakotvuje možnost domáhat se nároku na náhradu škody vedle smluvní pokuty, což by jinak bylo vyloučeno § 2050 o.z., a že článek anonymizováno dohody o mlčenlivosti toto dále upravuje v tom směru, že nárok na náhradu škody je limitován pouze v rozsahu, ve kterém škoda přesahuje částku 500 000 Kč jakožto článkem anonymizováno sjednané výše smluvní pokuty za každý jednotlivý prokázaný případ porušení povinnosti.

27. Soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že žalobce po stránce skutkových tvrzení ušlý zisk formuloval jakožto souhrn jednotlivých dílčích ušlých zisků, které žalobci ušly z vícero konkrétních smluv uzavřených původně ve vztahu k jednotlivým konkrétním 25 klientům. Žalobce za tímto účelem založil soudu specifikaci ušlého zisku, tato je založena na čísle listu anonymizováno, a soud na základě této zjistil, že z žádné z jednotlivých smluv ve vztahu ke kterémukoliv z klientů žalobci ani dle jeho tvrzení neušla, porušením povinnosti ve vztahu k dané smlouvě, částka vyšší než 500 000 Kč.

28. V kombinaci výše uvedeného pak soud dospívá v závěru, že nárok na náhradu škody, tak jak jej žalobce touto žalobou skutkově uplatnil, je vyloučen, neboť strany ujednaly smluvní pokutu v článku anonymizováno a anonymizováno dohody o mlčenlivosti, která vylučuje uplatnění nároku na náhradu škody do částky 500 000 Kč, a jelikož se žalobou uplatněná škoda sestává z dílčích ušlých zisků, které jednotlivě částku 500 000 Kč nikdy nedosahují, pak se takto formulovaného nároku na náhradu škody domáhat nelze. V tomto směru je třeba zdůraznit, že článek anonymizováno a anonymizováno dohody o mlčenlivosti zakotvují smluvní pokutu za každé jednotlivé porušení povinnosti, tedy za toto je třeba považovat porušení mlčenlivosti či využití informace nebo předání informace třetímu subjektu ve vztahu ke každé jednotlivé smlouvě každého z 25 citovaných klientů.

29. Dále k tomuto soud uvádí, že článek anonymizováno a anonymizováno dohody o mlčenlivosti tvoří překážku pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody v tomto řízení i za situace, kdy toto jednání je podřaditelné zároveň pod článek anonymizováno smlouvy o spolupráci. Pro úspěšné uplatnění tohoto nároku totiž nepostačuje, aby se žalobce mohl tohoto domáhat dle článku anonymizováno smlouvy o spolupráci, ale musí být naplněno, že nárok na náhradu škody není vyloučen žádným z ujednání mezi žalobcem a žalovaným. Takovýmto jiným ujednáním, které toto vylučuje, je pak právě dohoda o mlčenlivosti a její články anonymizováno a anonymizováno, které výslovně rozvíjejí úpravu smlouvy o spolupráci. Za účelem zjištění vůle stran a obsahu, jak smlouvy o spolupráci, tak dohody o mlčenlivosti, soud proto vyzval dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na jednání konaném dne datum strany k vyjádření, co bylo úmyslem stran při uzavření smlouvy o spolupráci a dohody o mlčenlivosti, a to i ve vztahu k ujednaným smluvním pokutám a k tomu, co které z ustanovení těchto smluvních ujednání chrání. Žalobce k tomuto poučení soudu výslovně uvedl, že dohoda o mlčenlivosti dále rozvíjí ochranu důvěrných informací a jejich zneužití ve prospěch žalovaného či jejich zpřístupnění třetím subjektům, tak jak je tato zakotvena obecně smlouvou o spolupráci, přičemž žalobce výslovně uvedl, že článek anonymizováno smlouvy o spolupráci i článek anonymizováno a anonymizováno dohody o mlčenlivosti tak chrání stejné zájmy na straně žalobce, tedy, že ochrana žalobce je v tomto případě sjednaná duplicitně a je třeba vycházet z obou těchto ustanovení.

30. Soud proto vyložil obě tato ustanovení, tj. článku anonymizováno smlouvy o spolupráci i článku anonymizována tři slova a anonymizováno dohody o mlčenlivosti a dospěl k závěru, že právě článek anonymizováno dohody o mlčenlivosti možnost domáhat se žalobcem formulovaného ušlého zisku vylučuje, neboť ušlý zisk vznikl porušením povinností žalovaného ve vztahu ke každé z jednotlivých smluv v částkách nižších než 500 000 Kč, a zároveň za každé takovéto porušení povinnosti ve vztahu ke každé z těchto smluv je sjednána smluvní pokuta 500 000 Kč vylučující do její výše nárok na náhradu škody.

31. S odkazem na § 2050 o.z. proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobci nesvědčí nárok na náhradu žádné z tvrzených škod. Pro identické porušení povinnosti totiž byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta, která právě s odkazem na toto ustanovení paralelní uplatnění nároku na náhradu škody, jak je žalována, vylučuje, když strany v tomto směru ujednaly pouze to, že žalobce se může domáhat náhrady škody nad rámec sjednané smluvní pokuty, což však v tomto řízení nečiní.

32. Pro úplnost soud uvádí, že se detailněji nárokem ve výši 3 820 144 Kč, nad rámec výše popsaného složení tohoto škodního nároku po jeho položkách, pro výše uvedenou nemožnost uplatnění škodního nároku pro kolizi se smluvní pokutou nezabýval, a to ani prokázáním takto tvrzeného ušlého zisku, neboť bylo možno vyjít pro účely právního posouzení již jen ze skutkových tvrzení (jako by tato byla plně prokázána).

33. Pokud jde o druhý škodní nárok ve výši 10 000 Kč, pak soud dále uzavírá, že žalobce ani neunesl břemeno tvrzení, neboť ani k poučení soudu nespecifikoval, z čeho konkrétně tento nárok sestává. Nárok je tvrzen pouze na obecné úrovni, tedy co do podstaty vzniku, spočívající v tom, že pokud konkrétní zprostředkovatel má s pojišťovnou uzavřeno větší množství smluv a tento pojistný kmen roste pozitivním způsobem a obsahuje dostatečně bonitní klienty, pak je za toto příslušný zprostředkovatel ze strany pojišťovny bonifikován. Žalobce však ani k poučení soudu konkrétně nedoplnil, jak ušlý zisk v majetkové sféře žalobce vznikl v souvislosti s tvrzenými porušeními ze strany žalované. Nebylo tak zejména tvrzeno, jaká byla provize před porušením povinnosti žalované a jaká byla poté, tedy jak konkrétně došlo k majetkovému úbytku. Ani nebylo tvrzeno, jak ušlý zisk souvisel se zbývajícími (nepřevedenými, jinými) smlouvami ve správě žalobkyně, od nichž se rovněž případná bonifikace odvíjela (jejich růst, pokles). Tento nárok tak soud zamítl i pro neunesení břemene tvrzení, neboť je tvrzen pouze v obecné rovině, kterou není možné - způsobem, který by bylo možno podrobit dokazování - vztáhnout k požadovanému nároku 10 000 Kč. Soud proto žalobu ohledně tohoto nároku v celém rozsahu zamítl.

34. Soud proto žalobu v celém rozsahu, co do obou tvrzených škodních nároků, zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

36. Žalovanému, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v této výši: ⟪LB:lb_001⟫ -) tarifní hodnota dle předmětu řízení 3 830 144 Kč (3 820 144 + 10 000) ⟪LB:lb_002⟫ -) 6x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 23 660 Kč bez DPH (soud přiznal žalobci odměnu za všechny jím, důvodně, nárokované úkony dle jeho vyčíslení ze dne datum: převzetí zastoupení; vyjádření k žalobě ze dne datum; 2x účast na soudním jednání /celkem 3 úkony, ÚJ datum přesáhlo 2 hod./; vyjádření ze dne datum), tj. 171 771,60 Kč s DPH (dle § 6, 7, 8/1, 11/1 a), d), g) AT) ⟪LB:lb_003⟫ -) soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne datum a datum; tato žalovaný zaslal ze své vůle, soud tyto nežádal, ani těchto nebylo třeba k dalšímu postupu ve věci; žalovaný fakticky pouze opakoval již dříve vznesenou argumentaci, příp. uváděl to, co mohl uvést ve vyjádření k žalobě či jejímu doplnění (za které odměnu soud přiznal) nebo na jednání soudu ⟪LB:lb_004⟫ -) 1x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 11 830 Kč bez DPH (vyjádření k věcné nepříslušnosti), tj. 14 314,30 Kč s DPH (dle § 6, 7, 8/1, 11/3, 2 d) AT); ⟪LB:lb_005⟫ -) 7x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 541 Kč s DPH

Tedy celkem 188 626,90 Kč s DPH.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).