OSPH02 45 C 28/2021-68

Soud:: Obvodní soud pro Prahu 2
Spisová značka:: 45 C 28/2021-68
Datum rozhodnutí:: 2022-03-08
ECLI:: ECLI:CZ:OSPH02:2022:45.C.28.2021.6

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 608 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 449.667,00 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 6.2.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce částku 26 684 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částku 608.000 Kč, způsobené jí v řízení před název soudu pod sp. zn. spisová značka. Řízení bylo zahájeno žalobou žalobkyně dne 28.3.2003 a bylo pravomocně skončeno usnesením název soudu, č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 8.2.2020, trvalo téměř 17 let. Dle žalobkyně docházelo v daném řízení k nedůvodným (blíže nespecifikovaným) průtahům, a to zejména na straně název soudu. Věc nebyla nijak složitá a ani právně náročná. Žalobkyně svým jednáním nijak nepřispěla k průtahům v řízení a vždy se snažila využít všech dostupných prostředků způsobilých vzniklé průtahy odstranit. Předmět řízení měl pro žalobkyni mimořádný význam, když po dobu trvání řízení žila v existenční nejistotě, zda je povinnost tehdejšího žalovaného jméno příjmení, datum narození, bytem obec a číslo, zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt vykonatelná. Dle žalobkyně byl v důsledku průtahů daného řízení v podstatě legalizován protiprávní a od počátku zcela účelový postup tehdejšího žalovaného, kterým připravil žalobkyni o jedinou možnost bydlení na adrese adresa žalobkyně, a vyhnul se současně zákonnému postupu, kdy přivolení soudu k výpovědi z nájmu původního bytu bylo spojeno s povinností tehdejšího žalovaného zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt. V uvedeném bytě na adrese adresa žalobkyně, před jeho zánikem v důsledku protiprávního jednání tehdejšího žalovaného žalobkyně žila celý svůj dosavadní život. Žalobkyně byla nucena řešit svoji bytovou potřebu vždy dočasně prostřednictvím podnájmu bytů a nájmu bytů ve vlastnictví třetích osob, ale také vyvíjet aktivitu v podobě shánění přiměřených náhradních bytů, tedy aktivitu k tomu, aby prokázala, že v té době bylo možné původně vykonatelnou povinnost zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt řádně splnit. Následně došlo s účinností ode dne 1.1.2014 k podstatné změně relevantní legislativy, která již institut zajištění přiměřeného náhradního bytu nadále neobsahovala. To vše se negativně projevovalo na psychickém stavu žalobkyně zejména v podobě permanentního psychického stresu z toho, když žila v nejistotě, zda jí bude příslušnými rozhodnutími uvedených soudů všech stupňů skutečně zajištěna ochrana jejího základního práva, a to práva na zajištění bytové potřeby žalobkyně. V důsledku permanentního psychického stresu spojeného s celkovou délkou předmětného soudního řízení pak žalobkyně v únoru r. 2019 prodělala cévní mozkovou příhodu (anonymizováno) a v důsledku této anonymizována dvě slova žalobkyni rozhodnutím anonymizována tři slova datum číslo anonymizováno číslo, anonymizována dvě slova datum přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V důsledku trvání daného řízení a svého specifického pracovního omezení způsobeného jejím zdravotním stavem není žalobkyně v současné době ani způsobilá k tomu, aby jí byl poskytnut hypoteční úvěr, jehož prostřednictvím by mohla financovat koupi bytu, zvláště s ohledem na výše kupních cen bytů v současné době oproti cenám bytů v době, kdy mohlo být předmětné soudní řízení pravomocně skončeno v tzv. přiměřené lhůtě dle ust. § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. S ohledem na to žalobkyně vyčíslila svou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky daného řízení ve výši 20.000 Kč (první dva roky poloviční výše), a to v základní částce 320.000 Kč. Tuto dále navýšila o 20%, když věc nebyla nijak složitá, o dalších 20%, když se sama na průtazích v řízení nepodílela a o dalších 50% pro mimořádný význam, jaký pro ni věc měla. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 5.8.2020, žalovaná však tomuto nároku nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 5.8.2020 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 608.000 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeným před název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřenou délkou řízení a poskytla žalovaná žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 158.333 Kč anonymizováno ze dne 23.3.2021. K výplatě plnění prozatím nedošlo, neboť žalobkyně si v žádosti o poskytnutí zadostiučinění výslovně vymínila plnění na bankovní účet, jehož číslo dosud žalované nesdělila. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že řízení u název soudu pod sp. zn. spisová značka probíhalo po dobu 16 let a 10 měsíců na třech stupních soudní soustavy. První fáze řízení byla zahájena podáním žaloby dne 28.3.2003, v srpnu 2003 byl vyhlášen rozsudek, který byl v květnu 2004 částečně zrušen krajským soudem. V červnu 2007 soud rozhodl mezitímním rozsudkem, který byl potvrzen v červenci 2008. V červenci 2009 pak soud vydal konečné rozhodnutí, krajský soud v říjnu 2009 rozhodl o změně ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Následně žalobkyně jako oprávněná vedla proti jednomu z žalovaných exekuční řízení u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Exekuční řízení bylo zastaveno, když soudy došly k závěru, že žalovanému uloženou povinnost nelze vykonat. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu z července 2009 žalobu pro zmatečnost, a to v červenci 2015. Usnesením z března 2017 byl rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu zrušen. V dalším řízení pak bylo rozhodnuto v říjnu 2018 tak, že žaloba o uložení povinnosti žalovanému zajistit žalobkyni náhradní byt byla zamítnuta. Krajský soud pak v březnu 2019 rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil, když o povinnosti žalovaného zajistit žalobkyni náhradní byt bylo negativně rozhodnuto již v srpnu 2003 název soudu pak odmítl dovolání žalobkyně v lednu 2020. Právní mocí usnesení název soudu ke dni 8.2.2020 bylo řízení definitivně skončeno. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 316.667 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 20.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 10.000 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci, stupně soudní soustavy a podíl žalobkyně na délce řízení o celkem 50%. Řízení lze hodnotit jako složité po skutkové, právní i procesní stránce. Předmětem řízení byla žaloba o provedení oprav bytu a domu, v němž se byt nacházel, a dále žaloba o náhradu škody. Žalobkyně uváděla, že na její osobu přešel nájem předmětného bytu po její matce, byt byl v roce 2002 poničen povodní. Žalovaná územní celek odmítla provést opravy a zajistit náhradní bydlení. Náhrada požadované škody tak představovala nájemné za bydlení, které si žalobkyně zajistila sama. Žaloba byla následně rozšířena o požadavek na uložení povinnosti žalovanému zajistit žalobkyni náhradní bydlení. V průběhu řízení byla nemovitost prodána. Bylo opakovaně rozhodováno o vstupu dalšího žalovaného do řízení. Soudy následně posuzovaly otázku přechodu nájmu na žalobkyni, zda je aktivně legitimována k podání žaloby. Zkoumalo se, zda na předmětu nájmu jsou takové závady, které by bránily jeho řádnému užívání. Vzhledem k tomu, že v důsledku postupu 2. žalovaného předmět nájmu fakticky zanikl, zkoumaly soudy, zda žalobkyni svědčí právo na to, aby jí žalovaný zajistil náhradní bydlení. Žalobkyně se na délce řízení mírně podílela, a to opakovanými žádostmi o odročení jednání. Po podání žaloby pro zmatečnost navrhla přerušení řízení kvůli dovolacímu řízení v rámci exekuce. Následně probíhala neúspěšná mimosoudní jednání účastníků řízení, kdy soud opakovaně prodlužoval časový prostor pro tato jednání. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující. Byť žalobkyně tvrdí, že se vždy snažila využít všech dostupných prostředků k odstranění průtahů v řízení, uplatnila dle obsahu spisu jednu stížnost na průtahy v řízení v roce 2005. Co se týče významu řízení pro žalobkyni, žalovaná jej shledala jako standardní. Žalobkyně tvrdí, že byla po celou dobu řízení v nejistotě, zda bude panu příjmení uložena povinnost zajistit jí náhradní bydlení. K tomu žalovaná odkázala na obsah odůvodnění posledního rozhodnutí název soudu ze dne datum, z něhož plyne, že pro žalobkyni zjevně nebyl žádný problém zajistit si nájemní bydlení, s náhradou nákladů spojených s bydlením byla žalobkyně v řízení úspěšná. příjmení to žalovaná uvádí, že o povinnosti zajistit žalobkyni náhradní bydlení (byť ve vztahu k anonymizováno obec, v době, kdy ještě nebyl pan příjmení na řízení účasten) bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem okresního soudu ze dne 19.8.2003. To rozhodnut, kterým byla tato povinnost zamítnuta se žalobkyně neodvolala. Řízení o povinnosti žalovaného zajistit žalobkyni náhradní byt tak bylo ukončeno název soudu dne 28.3.2019 tak, že řízení o tomto nároku žalobkyně bylo zastaveno právě proto, že již bylo pravomocně rozhodnuto. Tvrzení žalobkyně o změně legislativy je zcela irelevantní, když její nárok byl posuzován podle původně platného zákona. Tvrzení o souvislosti zdravotních problémů žalobkyně s délkou řízení žalobkyně nijak nedokládá, nemělo by tak k takovému tvrzení být přihlíženo. Zprávy předkládané žalobkyní dle žalované nemohou doložit přímou souvislost pouze z délkou řízení, nemohou bezpochyby prokázat, že zdravotní problémy žalobkyně souvisí jedině s délkou řízení. Skutečnost, že žalobkyně v současné době nemůže získat hypoteční úvěr, z něhož by financovala koupi bytu, je dle žalované také zcela irelevantní. V průběhu řízení se nikdy nedomáhala zajištění náhradního bydlení ve vlastní nemovitosti, ale v nájemním vztahu. Nemožnost koupě vlastního bytu tak zjevně nemá s průběhem posuzovaného řízení žádnou souvislost. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

Anonymizovaný odstavec.

20. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

22. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

23. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

25. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

26. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

30. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 28.3.2003 do 8.2.2020, kdy nabyl právní moci rozsudek název soudu, tedy celkem 16 let a 10 měsíců. Předmětem řízení bylo uložení povinnosti žalovanému provést opravy bytu (dosušit objekt, provést nové odvětrané podkladní vrstvy podlah, tepelné izolace podlah a konstrukce podlah, povinen odvést dešťovou vodu dešťovými svody dále od objektu a další práce) v domě adresa v obci obec a náhrady nákladů řízení 10 000 Kč. Současně bylo podáno předběžné opatření V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Jediný delší úsek soud zaznamenal v období před podáním žaloby pro zmatečnost, kdy tato byla podána téměř po 6 letech od prvního pravomocného skončení věci, což však nebylo způsobeno soudem. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Ve věci byly podány 2 návrhy na nařízení předběžného opatření, dvakrát rozhodováno o změně osoby žalovaného a změně žaloby, v řízení byla vyslechnuta řada svědků, tito se z jednání omlouvali a museli být předvoláváni na jiný termín. Ve věci byl vyžádáván podkladový materiál od 3.osob (anonymizováno 7 slov a další), 6x žádost o odročení, vzájemný návrh, řízení o žalobě pro zmatečnost muselo být přerušeno pro dovolání v exekuční věci. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně 4x, rovněž soud odvolací 2x procesně, 4x meritorně, dovolací soud rovněž 2x. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování účastníků, tito se svým procesním chováním částečně podíleli na celkové době řízení, neboť 6x žádali o odročení jednání, sama žalobkyně žádala 2x. V řízení dále probíhala mezi účastníky celkem 13 měsíců mimosoudní jednání, a to v různých časových úsecích, což se rovněž negativně projevilo na délce řízení. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Z lékařských zpráv vyplynulo, že duševní stav žalobkyně byl narušen již povodněmi v roce 2002 a byť se v průběhu řízení prohluboval, nelze než konstatovat, že dané řízení tak nebylo jedinou příčinou jejího stavu. Přesto soud přihlédl k tomu, že žalobkyně je osobou se zhoršeným psychickým stavem, kterému délka daného řízení zajisté pozitivně nepřispěla. Význam řízení pro žalobkyni po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako mírně zvýšený.

32. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 16 let a 10 měsíců trvání řízení v rozsahu 17 000 Kč za rok trvání řízení, neboť posuzované řízení trvalo nad 10 let. Soud vyšel z vyšší základní částky než je částka 15 000 Kč (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 270 583 Kč. Od této částky odečetl 25 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 20% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o 5 % z důvodu chování žalobkyně v průběhu řízení a základní částku nakonec o 5% z důvodu zhoršeného zdravotního stavu žalobkyně a mírně zvýšeného významu řízení pro ni. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 45 % (tzn. 121 763 Kč) a žalobkyni by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 148 821 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobkyni hradil částku ve výši 158 333 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobkyni z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. I. vyhověl, co do úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

33. Výrok o nákladech řízení soud rozhodoval je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalobkyně, neboť uplatnila v řízení nárok na náhradu nemajetkové újmy, přičemž ohledně takového nároku platí, že i částečný úspěch je úspěchem plným. Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč Náklady žalobkyně jsou v daném případě představovány soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 6 úkonů právní pomoci po 3 100 Kč za úkon, a to za převzetí právního zastoupení, podání ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby, replika k vyjádření žalované a účast na jednání soudu 21.1.2022 a 8.3.2022 podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 3. a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 6 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za téže úkony, to vše zvýšené o 21 % DPH, jíž je advokát žalovaného jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést; tj. celkem částka 26 684 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.