OSPH02 27 C 8/2022-159

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ za niž před anonymizováno 9 slov ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 28 884,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 28 884,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 75 % ročně z částky 28 884,50 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 1. 2022 domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena v důsledku třech nezákonných usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, číslo jednací ze dne 8. 1. 2010, kterými bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtu žalobkyně č. bankovní účet vedeném u anonymizováno právnická osoba ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím, č. bankovní účet vedeném u právnická osoba ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a č. bankovní účet vedeném u právnická osoba ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím, a jednak v souvislosti s nesprávným úředním postupem, který žalobkyně spatřovala v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků. K zajištění došlo v souvislosti s trestnou činností manžela žalobkyně příjmení jméno jméno, narozeného datum, jehož trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne

18. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

2. V doplnění žaloby ze dne 2. 1. 2023 v reakci na výzvu soudu žalobkyně specifikovala, které úkony vykonal právní zástupce anonymizováno jméno příjmení a které anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. Při jednání soudu dne 23. 2. 2023 žalobkyně upřesnila, že se domáhá náhrady škody v celkové výši 17 692 Kč za úkony právní služby pod bodem 6 písm. a) až e) svého vyjádření ze dne 2. 1. 2023 a pod bodem 8 písm. a) až b) svého vyjádření ze dne 2. 1. 2023 z titulu nezákonného zajištění finančních prostředků na účtech žalobkyně. Náhrady škody za úkony právní služby pod bodem 8 c) až f) ve výši 11 192,50 Kč vč. DPH se domáhá z titulu nesprávného úředního postupu nepřiměřené délky řízení spočívajícího v nepřiměřené délce zajištění finančních prostředků na účtech žalobkyně.

3. 7. 2021 uplatnila žalovaný nárok. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 18. 3. 2022. Žalovaná uplatněnému nároku nevyhověla z důvodu absence odpovědnostního titulu jako první podmínky k vyvození odpovědnosti státu. Dle žalované žalobkyní označená rozhodnutí nesplňují definiční znaky nezákonného rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť byla vydána po udělení souhlasu dozorovým státním zástupcem a nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna. K jejich zrušení došlo po zproštění manžela žalobkyně obžaloby. V postupu orgánů činných v trestním řízení neshledala ani nesprávný úřední postup, a to ani z pohledu nepřiměřené délky zajištění. V závěru odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4462/2017.

4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o uplatnění nároku žalobkyně u žalované dne 3. 7. 2021, která po mimosoudním projednání žádosti nevyhověla z důvodu absence odpovědnostního titulu státu.

5. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn spisová značka, soud v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci zjistil, že policejním orgánem bylo vydáno usnesení ze dne

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

6. Výzvami k provedení výplaty peněžních plnění ze zajištěných cenných papírů ze dne 31. 8. 2018 adresovanými České národní bance a Ministerstvu financí žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyně žádala o provedení zrušení zajištění.

7. Soud neprováděl důkazy potvrzení o poradě ze dne 14. 12. 2010, potvrzení o poradě ze dne 19. 10. 2021, vyčíslení nákladů právního zastoupení při zajištění majetku ze dne 19. 10. 2021 a vyčíslení nákladů Mgr. Ing. jméno příjmení na č.l. 86 spisu pro nadbytečnost, neboť listiny se vztahují k výši škody, nicméně soud neměl za splněnou již první podmínku odpovědnosti státu za škodu – odpovědnostní titul.

8. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Proti Ing. jméno příjmení bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18. 1. 2010 trestní stíhání z důvodu podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V souvislosti s trestním stíháním byly žalobkyni třemi usneseními policejního orgánu ze dne 8. 1. 2010 zajištěny peněžní prostředky na účtu č. bankovní účet vedeném u anonymizováno právnická osoba, č. bankovní účet vedeném u právnická osoba a č. bankovní účet vedeném u právnická osoba Proti všem třem usnesením žalobkyně podala stížnosti, které byly usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítnuty. Dále žalobkyně žádala dne 3. 11. 2010 a dne 14. 5. 2018 o zrušení zajištění peněžních prostředků na všech třech účtech. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2011 byla první žádost zamítnuta (stížnost proti tomuto usnesení Vrchní soud v Praze zamítl), druhé žádosti bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2018 vyhověno. Ing. jméno byl zproštěn obžaloby dne 9. 4. 2018.

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce podle těchto ustanovení.

10. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

20. Žalobkyně podanou žalobou uplatnila nárok ze dvou titulů se samostatným skutkovým základem. První nárok žalobkyně odvozovala z titulu nezákonných rozhodnutí, za něž označila všechna tři usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků. Soud ohledně tohoto nároku dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť ani jedno z usnesení nenaplňuje definiční znak nezákonného rozhodnutí. Ani jedno z nich nebylo pro nezákonnost zrušeno, přičemž všechny stížnosti žalobkyně byly zamítnuty. Krajský soud v Ústí nad Labem nevyhověl ani žádosti žalobkyně o zrušení zajištění ze dne 2. 11. 2010. Ke zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně, nikoli ke zrušení usnesení policejního orgánu samotných, došlo až usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2018 s doložkou právní moci dne 18. 7. 2018 pro pominutí důvodů pro zajištění po zproštění Ing. jméno obžaloby.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 8/2016 civ. uzavřel, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. Byla-li tedy, stejně jako v nyní posuzované věci, zmíněná rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu zrušena nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jejich vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 6874). Splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk přitom nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení, neboť soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, příp. usnesení téhož soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007). Taktéž Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 687/22, ve věci týkající se žalobkyně neshledal existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 a § 8 OdpŠk. Uvedl, že institut zajištění představuje preventivní institut, který se pohybuje v rovině pravděpodobnosti. Pro jeho aplikaci postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, přičemž se uplatní i v počátečních fázích trestního řízení. Konkrétně k předmětnému trestnímu řízení proti Ing. příjmení Ústavní soud uvedl, že v řízení nechyběl vyšší stupeň pravděpodobnosti, že dané finanční prostředky byly výnosem z trestné činnosti. Soudy při svém rozhodování nedospěly k závěru, že zajištění byla nezákonná.

22. Na základě výše uvedeného lze proto uzavřít, že náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků na jejích účtech nejsou škodou ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb., neboť nebyly vynaloženy na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí (shodně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. 35 Co 240/2022-101, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 25 Co 222/2022).

23. Pokud jde o druhý nárok, soud neshledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně, neboť délka zajištění byla spjata výlučně s existencí a právní mocí usnesení, na jejichž základě k jejich zajištění došlo, přičemž ta byla po celou dobu zákonná. Zároveň ze skutečnosti, že bylo nepřiměřeně dlouhé samotné trestní stíhání, nelze automaticky dovozovat, že je nepřiměřeně dlouhé zajištění finančních prostředků. V posuzovaném případě orgány činné v trestním řízení vždy včas a řádně s dostatečnou argumentací reagovaly na žádosti žalobkyně o zrušení opatření (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2713/18 ze dne 9. 11. 2020) a o zrušení opatření rozhodly bezprostředně po nepravomocném zproštění obžaloby odvolacím soudem (i když se nejednalo o konečné rozhodnutí ve věci). Ani z judikatury Ústavního soudu nelze dovodit, že by doba trvání zajištění v posuzovaném případě byla nepřiměřená, neboť ve věci Ústavní soud považoval za nepřiměřenou dobu trvání více než 6 let, pokud ještě nebylo ani skončeno přípravné řízení a nebylo zřejmé, kdy bude skončeno (nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008 nebo sp. zn. III. ÚS 1396/07 ze dne 19. 3. 2009), jinak byla i doba 7 let a 2 měsíce shledána jako neodporující ústavním právům vlastníka, neboť přípravné řízení se chýlilo ke konci (viz nález ze dne 30. srpna 2021 sp. zn. I. ÚS 1181/21). Dále lze odkázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci č. 24827/14 Fu Qan, s. r. o. proti České republice, kde se právnická osoba domáhala z titulu nezákonného rozhodnutí majetkové újmy, která jí vznikla zajištěním jejího majetku na dobu 5 let, kdy rovněž v trestním řízení došlo ke zproštění obžalovaných (jednatelů právnické osoby). ESLP pak neshledal existenci nezákonného rozhodnutí (spočívající v tom, že bylo provedeno zajištění majetku a následně byli obžalovaní zproštěni obžaloby); neshledal ani nesprávný úřední postup v tom, že zajištění trvalo dlouho ani nezákonné rozhodnutí; ESLP za nesprávný úřední postup považoval až to, že zajištění trvalo nepřiměřeně dlouho i po pravomocném zproštění obžalovaných (což v posuzovaném případě nenastalo) a právě jen za toto období přiznal tamní žalobkyni odškodnění; akcentoval to, že v civilním soudům přísluší posuzovat soulad namítaného opatření s vnitrostátním právem (když zde bylo prokázáno, že zajištění peněžních prostředků proběhlo v souladu s vnitrostátním právem, konkrétně § 79b trestního řádu, přičemž splnění této podmínky se posuzuje dle okolností známých v době vydání a přezkumu příslušných rozhodnutí, nikoliv zpětně) (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 25 Co 222/2022).

24. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč představující šest režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání zdejšího soudu dne 1. 12. 2022, vyjádření ze dne 30. 1. 2023 a přípravu a účast na jednání dne 23. 2. 2023 (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

26. Ve III. výroku soud uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek za žalobu na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výši 2 000 Kč dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků, neboť dosud uhradila soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, ačkoliv se v řízení domáhala dvou nároků v podobě náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí a náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu a soudní poplatek činí celkem 4 000 Kč (2x 2 000 Kč).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem či nařízení exekuce.