OSPH02 10 C 191/2025-65

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 48 318,61 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 999,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 22 999,50 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovanou distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz (dále jen „smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 37 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle Všeobecných obchodních podmínek, kdy první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Součástí smlouvy je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (dále jen „formulář“), Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl měnit v závislosti na čerpání úvěru a jeho splácení žalovanou, Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), s kterými byla žalovaná před podpisem smlouvy seznámena. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru pomocí internetových stránek žalobkyně, kde vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytl žalobkyni údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, kdy z informací (počet členů žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným a zda tyto osoby mají příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným v žádosti o poskytnutí o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem/ověřené žalobkyní a další) ověřila žalobkyně úvěruschopnost žalované. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech: centrála evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankčních seznamů“ a interní registry historie žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nahlédla do databází CNCB, které spravují registr bankovních a nebankovních klientských informací, umožňující posouzení úvěruschopnost žalované, kdy žalobkyně učinila závěr, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných pomocí licence AISP v souladu se směrnicí právnická osoba platebních službách – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne datum, kdy třetí strana poskytla informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonávané na účtech žalované. Dále žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek žalované, kdy ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 35 215 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. č. účtu pomocí bezhotovostního převodu, a to dne datum ve výši 23 000 Kč. Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila volitelné služby „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 73,20 Kč, „Presto“ za poplatek ve výši 0 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou vyrozuměla emailem ze dne datum, kdy k výpovědi došlo téhož dne, žalovaná se tak dostala do prodlení od datum. Žalovaná má k dnešnímu dni vůči žalobkyni dosud nesplacený dluh v celkové výši 47 737,85 Kč, kdy tato částka se skládá z částky 22 999,50 Kč představující jistinu, částky 457,70 Kč představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, 24 207 Kč představující smluvní úrok a částky 73,20 Kč představující poplatek „klidné spaní“. Platby měly být v souladu se smlouvou započteny nejprve na úroky, poté poplatky a poté na jistinu. Žalovaná se zavázala v souladu se smlouvu zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a zaplatit smluvní úrok ve výši 0,883 % denně z nesplacené části jistiny.

2. K výzvě soudu žalobkyně nad rámec výše uvedeného doložila výpisy účtu žalované, na základě kterých posuzovala úvěruschopnost žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud rozhodl ve věci při nařízeném jednání konaném dne datum. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se však řádně a včas omluvila, žalobkyně pak nežádala o odročení jednání a souhlasila s tím, aby věc byla projednána v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání rovněž nedostavila, z jednání se ani neomluvila, ač byl řádně a včas předvolána. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud na základě provedených důkazů učinil závěr o skutkovém stavu následovně.

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru až do výše 37 500 Kč (kreditní rámec), splátky byly sjednány jako pravidelné denní, kdy první splátka byla splatná 30. dnem následujícím po dni v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, výše jednotlivých denních splátek měla být žalované k dispozici na účtu žalované v Klientské sekci. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, RPSN bylo staveno na 1 302,39 %, výše smluvního úroku byla sjednána na 0,883 % denně, dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z vyplacené tranše.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne datum byla žalované vyplacena částka 23 000 Kč na účet č. účtu.

8. Z listiny s označením „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ bylo zjištěno, že výše úrokové sazby byla stanovena na 0,883 % denně a byla stanovena jako pevná, RPSN bylo stanoveno na 1 302,39 % ročně.

9. Z přílohy ke smlouvy: předpis denních splátek bylo zjištěno, že žalovaná měla žalobkyni hradit denní splátky ve výši 209,36 Kč od datum do datum (541denních splátek).

10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná byla shledána úvěruschopnou, když její ověřený příjem činil 35 215 Kč, výdaje na bydlení činily 18 600 Kč, výdaje na půjčky činily 3 000 Kč, další výdaje činily 2 400 Kč, to vše měsíčně.

11. Z výpisu účtu žalované za období od října Anonymizováno do září Anonymizováno bylo zjištěno, že výdaje žalované činily 18 600 Kč měsíčně na nájem, 2 850 Kč – 4 800 Kč měsíčně na splátky úvěrů, příjmy žalované činily v průměru okolo 34 000 Kč.

12. Z emailu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vypověděla smlouvu s okamžitou platností z důvodu, že žalovaná byla s nejstarší neuhrazenou splátkou v prodlení 91 dní.

13. Z databáze ARAD provozovaný Českou národní bankou, dostupnou na jejích internetových stránkách bylo zjištěno, že v říjnu 2024, kdy byl poskytnut úvěr se běžná roční úroková sazba u spotřebitelských úvěru pohybovala kolem 8,85 % ročně.

14. Z předžalobní výzvy ze dne datum a doručenky k ní bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.

15. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

17. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle ustanovení § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ustanovení § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

23. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla na žádost žalované a v její prospěch peněžní prostředky a v níž se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 0,883 % denně a RPSN ve výši 1 302,39 % ročně. Z přehledu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. říjen Anonymizováno byl běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu kolem 8,85 % ročně, což v případě 541denních splátek ve výši 209,36 Kč denně při poskytnuté jistině ve výši 23 000 Kč činí úrok kolem 324 % ročně. Tedy sjednaný úrok dosahuje 36násobku obvyklého u bankovních subjektů. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) a proto je dle § 580 o. z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, a to vč. dalších poplatků, konkrétně poplatek Presto a poplatek za vyplacení tranše úvěru (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne datum, č.j. 22 Co 61/2022-40 a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č.j. 19 Co 102/2022-61). Z tohoto důvodu pak mohl soud žalobkyni přiznat její nárok jen částečně.

24. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčila (§ 2993 o. z.), tj. částku 23 000 Kč, zároveň však z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaná na jistině dluží toliko 22 999,50 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 999,50 Kč. Zároveň jí soud uložil zaplatit z této částky též zákonný úrok z prodlení s tím, že za počátek prodlení s plněním uvedeného peněžitého dluhu soud považoval datum datum, tj. den následující po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní k dobrovolnému splnění. K tomu soud dále uvádí, že splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Odo 871/2005). Výše úroku je pak stanovena dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ve zbývajícím rozsahu, tedy částce 457,70 Kč spolu s úrokem z prodlení představující poplatek za vyplacení tranše úvěru, částce 24 207 Kč představující smluvní úrok a částce 73,20 Kč spolu s úrokem z prodlení představující poplatek za službu klidné spaní, soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení, když žalovaná měla toliko nepatrný úspěch ve věci, a to ve výši 4,8 %. O nepatrný neúspěch jde dle ustálené judikatury všude tam, kde se poměr plnění ve vztahu k celku blíží nule (zpravidla pod 10 %). K tomu je i nutné uvést, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Lhůta k plnění výroku I byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.