OSPH02 48 C 132/2025-140

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozena Datum narození žalobkyně anonymizovánoDatum narození žalobkyně Navrátilem sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Anonymizováno 2 ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 926 666,33 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 926 666,33 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro adresa doplatek soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou podáním z datum, domáhala po žalované náhrady škody ve výši 926 666,33 Kč s příslušenstvím podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdila, že škoda jí vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu notářky tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, která nezanesla do Centrální evidence dědiců notářské zápisy ze dne datum, jimiž rodiče žalobkyně odvolali své závěti z roku Anonymizováno. Původní závěti rodičů žalobkyně ji vyděďovaly a za dědice povolávali sebe navzájem, s náhradní dědičkou, dcerou žalobkyně tituly před jménem jméno FO. Odvolání závětí z roku Anonymizováno učinili rodiče žalobkyně proto, že se jejich vztahy s žalobkyní stabilizovaly a žalobkyně se o ně ve stáří intenzivně starala. Rodiče žalobkyně zemřeli dne datum a datum. V pozůstalostním řízení vedeném tituly před jménem jméno FO byla jedinou dědičkou určena dcera žalobkyně tituly před jménem jméno FO, neboť notáři nebylo známo odvolání závětí. Dcera žalobkyně tak nabyla z pozůstalosti: 1) pozemek parc. č. anonymizováno, ostatní plocha, 2) pozemek parc. č. anonymizováno, zahrada, 3) pozemek parc. č. anonymizováno, zahrada a 4) pozemek parc. č. st. anonymizováno s rodinným domem č. p. anonymizováno, vše na LV č. hodnota pro k. ú. adresa. S ohledem na rodinné povědomí o zlepšení vztahů žalobkyně s rodiči a možnosti odvolání závětí dcera žalobkyně paní jméno FO po vydání usnesení o nabytí dědictví uzavřela dne datum s žalobkyní a svým bratrem (synem žalobkyně) jméno FO darovací smlouvu, dle níž každému z nich darovala spoluvlastnický podíl 1/3 na uvedených nemovitostech. Pozemky uvedené pod body 1) a 2) spoluvlastníci následně prodali třetí osobě za 1 990 000 Kč, přičemž žalobkyně obdržela 663 333 Kč jako třetinu kupní ceny. V únoru Anonymizováno žalobkyně nalezla dvě listiny prokazující odvolání závětí z roku Anonymizováno, z čehož vyplývá, že měla být jedinou zákonnou dědičkou. Na její výzvu k vrácení spoluvlastnických podílů ani jméno FO ani jméno FO nereagovali. Znaleckým posudkem byla stanovena hodnota pozemků pod body 1) a 2) na 1 604 000 Kč, a pozemků pod body 3) a 4) včetně domu na 3 800 000 Kč. Žalobkyně podala proti své dceři paní jméno FO žalobu oprávněného dědice u Okresního soudu adresa venkov (sp. zn. anonymizováno). jméno FO se však nároků z titulu oprávněného dědice domáhat nemůže. Nárok žalobkyně na náhradu škody tak činí celkem 1 930 000 Kč, a to: 663 333 Kč (1/3 z kupní ceny 1 990 000 Kč) + 1 266 667 Kč (hodnota podílu jméno FO o velikosti id. 1/3 na nemovitostech pod body 3/ a 4/). Žalovaná při předběžném projednání zčásti uznala oprávněnost nároku a žalobkyni vyplatila 1 003 333,67 Kč, zbývající rozdíl 926 666,33 Kč je předmětem žaloby.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum k žalobě nárok v celém rozsahu odmítla. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne datum uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 1 930 000 Kč. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná konstatovala nesprávný úřední postup notářky tituly před jménem jméno FO a přiznala žalobkyni náhradu škody 1 003 333,67 Kč. Tuto částku žalovaná stanovila jako jednu třetinu z celkové hodnoty nemovitostí ve výši 5 000 000 Kč, od níž odečetla částku 663 333 Kč, kterou žalobkyně již obdržela z prodeje pozemků. Ohledně zbývající části nároku žalovaná uvedla, že je tzv. posledním dlužníkem, a žalobkyně tedy musí svůj nárok uplatnit nejprve vůči neoprávněné dědičce paní jméno FO.

3. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

4. Žalobkyně při jednání soudu rozšířila svou dosavadní argumentaci o tvrzení, že v obou dědických řízeních nebyla notářem řádně poučena o svých právech nepominutelného dědice. Podle pokynu Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001 (vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy) a instrukce ministerstva spravedlnosti o postupu soudu a soudních komisařů v řízení o pozůstalosti mělo být takové poučení zaznamenáno v protokolu, což se nestalo. Dále žalobkyně uvedla, že v řízení vedeném u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. anonymizováno proti notářce tituly před jménem jméno FO vzala v roce Anonymizováno žalobu zpět. Učinila tak proto, že notářka v dané věci nejednala jako soukromá osoba, ale jménem státu. Za její postup tedy odpovídá žalovaná, a proto se žalobkyně tohoto nároku v nynějším řízení domáhá přímo po státu jednajícímu Ministerstvem spravedlnosti.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že notářským zápisem ze dne datum, Anonymizováno (závěť) jméno FO odkázal veškerý svůj majetek své manželce jméno FO, nar. datum, a pro případ, že by manželka dědictví nenabyla, odkázal svůj majetek náhradní dědičce, své vnučce jméno FO, nar. datum; současně vydědil své jediné dítě Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, a to z důvodu, že o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako jeho dítě projevovat měla, což se mělo projevovat tím, že jej již dva roky nenavštívila ani jinak neudržovala kontakt. Notářským zápisem ze dne datum, Anonymizováno (závěť) jméno FO odkázala veškerý svůj majetek svému manželovi jméno FO, nar. datum, a pro případ, že by manžel dědictví nenabyl, odkázala svůj majetek náhradní dědičce, své vnučce jméno FO, nar. datum; současně vydědila své jediné dítě Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, a to z důvodu, že o ni trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako její dítě projevovat měla, což se mělo projevovat tím, že ji již dva roky nenavštívila ani jinak neudržovala kontakt. Notářským zápisem ze dne datum, Anonymizováno jméno FO odvolal, tedy zrušil závěť a listiny o vydědění, které sepsal formou notářského zápisu dne datum u Státního notářství adresa-venkov pod Anonymizováno, s tím, že novou závěť o svém majetku pořídit nehodlal a nehodlal sepsat žádnou listinu o vydědění a uvedl, ať se po jeho smrti v dědictví uplatní příslušná zákonná ustanovení a dědictví ať probíhá podle zákona, přičemž uvedl jako své jediné dítě dceru Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, která po něm má dědit jako dědička ze zákona. Notářským zápisem ze dne datum, Anonymizováno jméno FO odvolala, tedy zrušila závěť a listiny o vydědění, které sepsala formou notářského zápisu dne datum u Státního notářství adresa-venkov pod Anonymizováno, s tím, že novou závěť o svém majetku pořídit nehodlala a nehodlala sepsat žádnou listinu o vydědění a uvedla, ať se po její smrti v dědictví uplatní příslušná zákonná ustanovení a dědictví ať probíhá podle zákona, přičemž uvedla jako své jediné dítě dceru Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, která po ní má dědit jako dědička ze zákona. Notářské zápisy ze dne datum, Anonymizováno a ze dne datum, Anonymizováno nebyly zaneseny do Centrální evidence závětí. Darovací smlouvou ze dne datum, Anonymizováno tituly před jménem jméno FO, nar. datum, jako dárkyně podepsala darovací smlouvu s Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, a s jméno FO, nar. datum, jako obdarovanými, kterou každému z obdarovaných darovala podíl 1/3 z pozemků p.č. anonymizováno, anonymizováno, anonymizováno a St. anonymizováno, jehož součástí je rodinný dům č.p. anonymizováno. Kupní smlouvou ze dne datum, č. Anonymizováno tituly před jménem jméno FO, Jméno žalobkyně a jméno FO jako prodávající podepsali kupní smlouvu s jméno FO jako kupujícím, kterou prodali své podíly o velikosti 1/3 na pozemku p.č. anonymizováno a anonymizováno za 1 990 000 Kč. Stížností na postup notáře a žádostí o součinnost ze dne datum se Jméno žalobkyně obrátila na Notářskou komoru ČR se stížností na postup notáře tituly před jménem jméno FO nebo notářky tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem a se žádostí o součinnost a prošetření postupu obou notářů, aby věděla, u koho uplatnit nárok na odškodnění. Dopisem ze strany Notářské komory v Brně ze dne datum, sp. zn. S 9/2023/104 (č. l. 21) se ke stížnosti žalobkyně notářka tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem vyjádřila tak, že listiny o odvolání závětí dne datum sepsala notářskými zápisy a do evidence závětí tyto listiny zapsala až na základě upozornění žalobkyně, přičemž notářka uznala, že pochybila tím, že listiny nebyly zaevidovány v evidenci závětí. Současně bylo zjištěno, že Notářská komora v Brně uvedla, že notář – soudní komisař v pozůstalostním řízení nemohl postupovat jiným způsobem, neboť listiny o odvolání závětí neměl k dispozici. Dopisem adresovaným jméno FO ze dne datum se žalobkyně obrátila na jméno FO s výzvou k navrácení 1/3 pozemků anonymizováno a st anonymizováno v katastrálním území adresa, které nabyl darem od své sestry, která se v důsledku pochybení notáře neměla stát jejich vlastníkem. Podle znaleckého posudku č. hodnota-4/Anonymizováno ze dne datum znalkyně tituly před jménem jméno FO (č. l. 42 i 88) k datu datum činila obvyklá cena pozemků p.č. anonymizováno a anonymizováno částku ve výši 1 604 000 Kč. Podle znaleckého posudku č. hodnota-3/Anonymizováno ze dne datum znalkyně tituly před jménem jméno FO (č. l. 33 i 95) k datu datum činila obvyklá cena pozemku p.č. st. anonymizováno, včetně stavby rodinného domu č.p. anonymizováno, a pozemku p.č. anonymizováno částku ve výši 3 800 000 Kč. Podle znaleckého posudku č. hodnota-2/2024 ze dne datum znalkyně tituly před jménem jméno FO (č. l. 23) bylo zjištěno, že k datu datum činila obvyklá cena pozemku p.č. st. anonymizováno, včetně stavby rodinného domu č.p. anonymizováno, a pozemku p.č. anonymizováno částku ve výši 7 200 000 Kč.

6. Shodná tvrzení účastníků uvedená v předchozím odstavci vzal soud podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za svá skutková zjištění.

7. Ze spisů vedených u Okresního soudu adresa venkov pod sp. zn. anonymizováno a pod sp. zn. anonymizováno soud dále učinil následující skutková zjištění, o nichž ostatně nebylo ani mezi účastníky sporu.

8. Konkrétně ze spisu sp. zn. anonymizováno bylo zjištěno, že Jméno žalobkyně.

9. Dále ze spisu sp. zn. anonymizováno bylo zjištěno, že Jméno žalobkyně.

10. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutečnostmi a skutkovými zjištěními, na které proto soud pro stručnost odkazuje. Soud má za prokázané, že se tituly před jménem jméno FO při výkonu notářské činnosti dopustila pochybení, neboť nezanesla odvolání závětí do Centrální evidence závětí. V důsledku tohoto pochybení bylo v pozůstalostním řízení rodičů žalobkyně potvrzeno nabytí dědictví závětní dědičce (dceři žalobkyně), namísto žalobkyni jako jediné zákonné dědičce.

11. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení.

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk platí, že nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 1642 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

19. Podle § 1643 odst. 1 o. z. platí, že nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Podle § 1643 odst. 2 věta druhá o. z. platí, že je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

20. Podle § 1650 o. z. platí, že nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

21. Podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) platí, že tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

22. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu, tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána; důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 37/2012, ze dne 23. 7. 2015 sp. zn. 29 Cdo 1482/2013 či ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3170/2021). Není-li splněna byť jen jedna z uvedených podmínek žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

24. Soud nejprve konstatuje, že nárok žalobkyně na náhradu škody v projednávané věci posoudil jako nárok z titulu nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk, nikoli z nesprávného úředního postupu notářky tituly před jménem jméno FO podle § 13 OdpŠk, jak jej kvalifikovala žalobkyně. S tímto právním názorem soudu byli účastníci seznámeni na jednání dne datum. Platí totiž, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup je třeba považovat i „jiné vady ve způsobu vedení řízení“, avšak nacházejí-li nesprávnost či vady úkonů úředního postupu přímo směřujících k vydání rozhodnutí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000). Vyústil-li tedy nesprávný úřední postup ve vydání rozhodnutí, může být důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle OdpŠk jen toto nezákonné rozhodnutí (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3199/2009 či rozsudek ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1761/2016). Pochybení notářky tituly před jménem jméno FO spočívající v nezanesení odvolání závětí do Centrální evidence závětí tak nepředstavuje samo o sobě odpovědnostní titul, tím je až konečné rozhodnutí o dědictví, do něhož se pochybení notářky promítlo. Toto rozhodnutí potvrdilo nabytí dědictví neoprávněné (nepravé) dědičce (dceři žalobkyně paní jméno FO).

25. V recentním nálezu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 668/25 se Ústavní soud zabýval pochybením notářky v pozůstalostním řízení, které spočívalo v nenalezení závěti zůstavitelky. V důsledku tohoto pochybení bylo v pozůstalostním řízení nesprávně potvrzeno nabytí dědictví zákonnému dědici, nikoli dědici závětnímu (tamnímu žalobci). Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že pokud žalobce neměl v pozůstalostním řízení k dispozici žádný účinný procesní prostředek, kterým by dosáhl změny či zrušení nezákonného rozhodnutí vydaného v dědickém řízení, nelze trvat na tom, aby bylo toto nezákonné rozhodnutí před uplatněním nároku na náhradu újmy změněno či zrušeno (§ 8 odst. 1 OdpŠk). V opačném případě by totiž došlo k faktickému vyprázdnění ústavně zaručeného práva na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Odpovědnostní titul je tedy podle Ústavního soudu dán i v případě, kdy nezákonné rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno, pokud poškozený neměl právě v důsledku pochybení veřejné moci (zde notářky) žádný účinný procesní prostředek k nápravě.

26. Veden uvedenými judikaturními závěry soud v projednávané věci uzavřel, že podmínka existence odpovědnostního titulu byla splněna, i když rozhodnutí vydaná v obou pozůstalostních řízeních nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna podle § 8 odst. 1 OdpŠk. Žalobkyně totiž v rámci pozůstalostních řízení neměla žádný účinný procesní prostředek, kterým by mohla dosáhnout zrušení či změny těchto nezákonných rozhodnutí. V důsledku pochybení notářky totiž byla její účast v pozůstalostním řízení ukončena, neboť v řízení bylo nadále jednáno pouze se závětní dědičkou paní jméno FO. Trvat za této situace na formálním požadavku zrušení nebo změny nezákonného rozhodnutí by představovalo přepjatý formalismus a vedlo by fakticky k popření práva žalobkyně na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

27. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

28. Žalobkyně je jedinou dcerou zůstavitelů, a tedy podle § 1635 odst. 1 o. z. jejich jedinou zákonnou dědičkou v první dědické třídě. Současně je i nepominutelnou dědičkou ve smyslu § 1643 odst. 1 o. z. V důsledku vydědění provedeného závěťmi svých rodičů z roku 1992 byla žalobkyně z dědického práva vyloučena. Vydědění bylo odůvodněno trvalým neprojevováním opravdového zájmu o zůstavitele, zejména dlouhodobou absencí kontaktu s rodiči. Žalobkyně však v žalobě tvrdila, že se rodinné poměry později zásadně změnily a že o své rodiče osobně pečovala až do jejich úmrtí, dokonce se k nim za účelem péče přestěhovala. Již v roce Anonymizováno, kdy probíhala obě pozůstalostní řízení, tak žalobkyně mohla rozporovat důvody svého vydědění a podat žalobu na vyplacení povinného dílu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 13/2023 civ.). Pokud by soud vydědění shledal neplatným, náležel by žalobkyni jako nepominutelné dědičce povinný díl podle § 1643 odst. 2 věty druhé a § 1650 o. z., a to ve výši jedné čtvrtiny jejího zákonného dědického podílu. Protože žalobkyně byla jedinou zákonnou dědičkou, odpovídala by tato čtvrtina jedné čtvrtině celé pozůstalosti.

29. Žalobkyně však v řízení o pozůstalosti důvody svého vydědění nezpochybnila ani nepodala žalobu na vyplacení povinného dílu. Žalobkyně tedy nesplnila prevenční povinnost předcházení škodám a škodu ve výši odpovídající jedné čtvrtině svého zákonného dědického podílu si zavinila sama. Možnost zpochybnit důvody svého vydědění měla žalobkyně bez ohledu na to, že v budoucnu nalezla listiny svědčící o odvolání závěti, jimiž byla vyděděna. Mezi tvrzenou škodou ve výši odpovídající povinnému dílu nepominutelného dědice, jemuž se má z pozůstalosti dostat nejméně jedna čtvrtina jeho zákonného dědického podílu, a nezákonným rozhodnutím tak není dána příčinná souvislost.

30. K námitce žalobkyně, že v pozůstalostním řízení nebyla řádně poučena o svých právech nepominutelného dědice a že poučení nebylo dostatečně zaznamenáno do protokolu, soud uvádí, že z protokolů sepsaných notářem tituly před jménem jméno FO jako soudním komisařem, které jsou součástí obou dědických spisů, vyplývá následující. Na jednání, jehož se účastnila žalobkyně a její dcera paní jméno FO, notář konstatoval obě závěti rodičů žalobkyně obsahující prohlášení o jejím vydědění z důvodu neprojevování opravdového zájmu, mimo jiné proto, že rodiče již dva roky nenavštívila ani s nimi neudržovala kontakt. Do protokolu je rovněž zaneseno, že žalobkyně výslovně prohlásila, že vydědění nezpochybňuje. Následně byla poučena o tom, že s ní již nebude v pozůstalostním řízení jednáno jako s účastníkem, a její účast tedy končí.

31. Soud nesdílí názor žalobkyně, že měla být notářem poučena o hmotném právu – tedy o tom, že pokud uvedené důvody vydědění neodpovídají skutečnosti, může je zpochybnit a požadovat povinný díl z pozůstalosti. Ačkoliv žalobkyně není osobou vzdělanou v právu, soud považuje za přiměřený požadavek, že takto učinit měla. Na žalobkyni totiž neklade povinnost provést složité právní posouzení a vyhodnocení důsledků svého právního postavení, ale toliko povinnost prostého sporování skutkového důvodu vydědění, který byl nadto podle obsahu protokolu při jednání výslovně zmíněn. Nic žalobkyni nebránilo, aby v řízení před notářem uvedla, že důvody vydědění neodpovídají skutečnosti, neboť se o rodiče před jejich smrtí pravidelně starala, a dokonce se k nim za účelem péče přestěhovala. Přesto však žalobkyně prohlásila, že vydědění nezpochybňuje, což notář zanesl do protokolu. Z těchto důvodů soud námitku nedostatečného poučení žalobkyně v pozůstalostním řízení a s tím související námitku nedostatečné protokolace považuje za nedůvodnou.

32. Nad rámec uvedeného soud poukazuje na to, že dle obsahu protokolu notář na jednání konstatoval i skutečnost, že závěti neobsahují vyjádření ohledně toho, zda se účinky vydědění žalobkyně vztahují i na její děti. Zatímco její dcera paní jméno FO z dědického práva vyloučena nebyla (protože byla závětí ustanovena dědičkou), u syna žalobkyně, jméno FO, žalobkyně výslovně prohlásila, že se za něj vzdává práva na jeho povinný díl. Současně uvedla, že za svého syna odpouští závětní dědičce paní jméno FO její dluh odpovídající hodnotě tohoto povinného dílu. Pokud nyní žalobkyně tvrdí, že měla být notářem poučena o tom, že je nepominutelnou dědičkou a že jí z tohoto titulu náleží právo na povinný díl z pozůstalosti, neboť o této skutečnosti nevěděla, není toto její nynější tvrzení konsekventní s jejím dřívějším jednáním, kdy do protokolu uvedla, že se za svého syna práva na povinný díl vzdává.

33. Skutečnost, že žalobkyně neuplatnila své právo na povinný díl, jde proto k její tíži. Tím, že vydědění akceptovala, si sama způsobila škodu ve výši odpovídající jedné čtvrtině svého zákonného dědického podílu. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně byla jedinou zákonnou dědičkou v první dědické třídě, a její povinný díl by tak představoval jednu čtvrtinu celé pozůstalosti. Při určení obvyklé hodnoty pozůstalosti soud vycházel ze znaleckého ocenění ke dni datum, nikoli z hodnoty uvedené v seznamu aktiv pozůstalosti, z něhož vycházela žalovaná. Hodnota 5 000 000 Kč uvedená v pozůstalostním řízení byla stanovena pouze prohlášením jediné dědičky tituly před jménem jméno FO podle § 181 z. ř. s. Takto určená hodnota je významná pouze pro účely pozůstalostního řízení (např. pro výhradu soupisu či určení odměny notáře), avšak soud ve sporném řízení jí není vázán. Znalecké posudky určily obvyklou hodnotu pozůstalosti ke dni datum částkou 5 404 000 Kč (1 604 000 Kč + 3 800 000 Kč). Pokud by žalobkyně jako nepominutelná dědička uplatnila svůj nárok na povinný díl, získala by z pozůstalosti částku 1 351 000 Kč, tedy jednu čtvrtinu její hodnoty. V této výši tedy není splněna podmínka příčinné souvislosti. Po odpočtu povinného dílu tedy žalobkyni ke dni datum vznikla škoda ve výši 4 053 000 Kč (5 404 000 Kč - 1 351 000 Kč).

34. Žalobkyně následně od své dcery nabyla dne datum darem jednu třetinu všech nemovitostí, které tvořily pozůstalost. Tyto nemovitosti měly hodnotu 5 404 000 Kč, takže hodnota darovaného spoluvlastnického podílu ve výši 1/3 činila 1 801 333,37 Kč. Soud dospěl k závěru, že tuto dodatečně nabytou hodnotu je třeba odečíst od celkové škody, která žalobkyni vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí v pozůstalostním řízení. Pokud totiž neoprávněný dědic poskytne dědici oprávněnému plnění, vede to k zániku škody, a to bez ohledu na to, že odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí podle OdpŠk trvá. K tomuto právnímu názoru se ostatně shodně přiklonily i obě strany sporu. Plněním poskytnutým neoprávněnou dědičkou, tedy darovací smlouvou ze dne datum, tak škoda v rozsahu 1 801 333,37 Kč zanikla. Soud proto od celkové škody ve výši 4 053 000 Kč odečetl tuto částku, kterou žalobkyně od neoprávněné dědičky obdržela.

35. Co se týče druhé třetiny pozůstalosti (tedy spoluvlastnického podílu 1/3 na všech pozemcích) v hodnotě 1 801 333,37 Kč, soud uzavřel, že žalobkyně se musí nejprve domáhat náhrady po neoprávněné dědičce, paní jméno FO, a to žalobou oprávněného dědice podle § 189 odst. 2 z. ř. s., protože stát v této situaci vystupuje jako tzv. poslední dlužník. Promlčecí lhůta žalobkyni dosud neuplynula, jelikož žalobkyně uvedla, že o zrušení závětí se dozvěděla v únoru Anonymizováno, takže subjektivní tříletá promlčecí lhůta uplyne nejdříve v únoru Anonymizováno. Stejně tak neuplynula dosud ani desetiletá objektivní promlčecí lhůta. Navíc otázka promlčení dědických práv je v odborné literatuře i judikatuře sporná a některé závěry dokonce možnost promlčení vylučují (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2532/2024 či VANKÁTOVÁ, Iveta. 2.7 Promlčecí lhůta. In: VANKÁTOVÁ, Iveta. Nepominutelný dědic a jeho vydědění. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 92). Žalobkyně se tedy může po neoprávněné dědičce stále domáhat vydání majetku z pozůstalosti, a dosud má k dispozici účinné právní prostředky, které ostatně již využila, jak při jednání uvedla. Sama si je tedy vědoma toho, že primárně svůj nárok musí uplatnit vůči nepravému dědici. Za této situace není jisté, zda žalobkyně bude vůči neoprávněné dědičce se svým nárokem úspěšná ani v jakém rozsahu. Není proto možné určit, v jaké části jí škoda skutečně vznikla, a tedy ani v jaké výši za škodu případně odpovídá žalovaná jako poslední dlužník.

36. Pokud jde o poslední třetinu pozůstalosti, kterou neoprávněná dědička paní jméno FO darovala svému bratrovi (synovi žalobkyně), soud se ztotožnil s argumentací žalobkyně, že v této části pozůstalosti (v hodnotě 1 801 333,37 Kč) se již nemůže účinně domoci nápravy. Tuto část majetku totiž nabyla třetí osoba, vůči níž žalobkyně již nemá k dispozici žalobu oprávněného dědice podle § 189 odst. 2 z. ř. s.

37. Soud uzavírá, že nezákonným rozhodnutím vydaným v pozůstalostním řízení vznikla žalobkyni škoda odpovídající obvyklé hodnotě celé pozůstalosti, tedy 5 404 000 Kč. Z této částky je však nutné odečíst částku 1 351 000 Kč odpovídající povinnému dílu, který žalobkyně mohla z pozůstalosti získat, kdyby rozporovala své vydědění, a částku 1 801 333,37 Kč, kterou žalobkyně nabyla darem od neoprávněné dědičky. adresa 801 333,37 Kč se žalobkyně může domáhat a taky se domáhá v jiném soudním řízení žalobou oprávněného dědice podle § 189 odst. 2 z. ř. s., a v současné chvíli je tedy nejisté, zda a případně v jaké části se svým nárokem uspěje. Stát přitom v tomto případě vystupuje až jako tzv. poslední dlužník. V tomto rozsahu proto soud zamítl žalobu tzv. protentokrát, protože je prozatím předčasná. Po odečtení těchto položek proto činí vzniklá škoda částku 450 333,26 Kč. V rámci předběžného projednání nároku však žalovaná žalobkyni vyplatila částku 1 003 333,67 Kč, tedy více, než kolik odpovídalo její povinnosti. Škoda tak již byla žalobkyni v plném rozsahu nahrazena. Žaloba na zaplacení částky 926 666,33 Kč s příslušenstvím je proto jako celek nedůvodná, a soud ji výrokem I. rozsudku zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci byla zcela úspěšná žalovaná, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. jméno FO jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši pěti režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření ze dne datum k žalobě, přípravu na jednání soudu a za účast na jednání dne datum (podle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

39. Soud dále uložil výrokem III. žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro adresa doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč podle § 9 odst. 6 a položky 8a Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně svůj nárok odvozuje od celkem dvou nezákonných rozhodnutí vydaných ve dvou dědických řízeních. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba uhradit za každý nárok se samostatným skutkovým základem. Jelikož žalobkyně na výzvu soudu zaplatila soudní poplatek pouze ve výši 2 000 Kč, soud jí uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč v tomto rozsudku, tedy v rozhodnutí, jímž se řízení končí.

40. Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.