OSPH03 20 C 103/2020-65

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, obec a číslo ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Žaloba na určení, že výpověď z nájmu bytu číslo o velikosti 1+1 s příslušenstvím nacházejícím se ve 4. podlaží domu adresa, ul. adresa, stojícího na pozemku parcela číslo v k. ú. část obce, obec Praha, vše zapsáno v katastru nemovitostí na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, ze dne datum daná žalovanou žalobci, je neplatná či neoprávněná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým se určí, že výpověď z nájmu ze dne datum týkající se ve výroku tohoto rozsudku uvedeného bytu je neplatná či neoprávněná. Svůj žalobní návrh žalobce odůvodnil tím, že v případě výpovědi smlouvy o nájmu bytu ze dne datum se jedná o absolutně neplatné právní jednání, neboť k podání řešené výpovědi nebyl dán souhlas rady Městské části obec a číslo. Dále nemůže výpověď obstát ani z důvodu, že v ní není uveden dostatečně konkrétně výpovědní důvod. Ve výpovědi totiž není uvedeno, komu měl žalobce přenechat byt do užívání. Žalobce navíc nepřenechává byt k užívání třetím osobám, když v předmětném bytě žije společně se svou přítelkyní, která je řádně nahlášena. Ve výpovědi uvedená skutečnost, že je žalobce vlastníkem jiného bytu, nemůže být výpovědním důvodem.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by se v případě výpovědi z nájmu bytu ze dne datum jednalo o neplatné právní jednání, neboť výpověď z nájmu bytu byla schválena jméno městské části obec a číslo, a to usnesením číslo ze dne datum, kterým byl schválen zápis Bytové komise Rady MČ obec a číslo ze dne datum, který je přílohou usnesení rady. Rada městské části schválila pod čl. II bod 1.4. doporučení bytové komise nájem bytu nájemci jméno celé jméno žalobce, příjmení příjmení anonymizováno číslo, vypovědět. Žalovaná vypověděla žalobci nájem z důvodu hrubého porušení povinností nájemce, které spočívalo v tom, že pronajímal byt dalším osobám a sám v něm nebydlel. Tento výpovědní důvod byl žalovanou ve výpovědi dostatečně skutkově vymezen. Žalobce rovněž nesdělil žalované, komu, kdy a za jakých okolností hodlá byt přenechat. Žalobce tak svým jednáním porušil § 2275 občanského zákoníku a zároveň také čl. V. nájemní smlouvy, a proto byly splněny zákonné požadavky pro to, aby žalovaná dala žalobci výpověď z nájmu předmětného bytu v souladu s § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Vlastnictví jiného bytu žalobcem není výpovědním důvodem, žalovaná pouze na tuto skutečnost ve výpovědi poukázala z důvodu, že žalobce má bydlení zajištěné v jiném bytě, což podporuje zjištění žalované o tom, že žalobce byt na adrese adresa, sám neužívá, ale podnajímá ho. Žalovaná však především poukazuje na skutečnost, že žaloba na neplatnost výpovědi z nájmu byla žalobcem podána opožděně, když výpověď z nájmu ze dne datum byla žalobci doručena do datové schránky dne 23. 1. 2020, přičemž žaloba byla u soudu podána až dne 24. 3. 2020, tj. více než po dvou měsících od doručení výpovědi, a proto žalobce promeškal dvouměsíční lhůtu k podání návrh soudu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi dle § 2290 občanského zákoníku.

3. Soud provedl ve věci následující dokazování (odst. 4. – 7. tohoto rozsudku):

4. Z výpovědi nájmu bytu ze dne datum (č.l. 30) soud zjistil, že žalovaná dala žalobci výpověď z nájmu bytu číslo který se nachází ve 4. podlaží domu adresa v obec a číslo, příjmení příjmení anonymizována dvě slova. Tato výpověď byla dána žalobci z důvodu, že dlouhodobě hrubým způsobem porušuje své povinnosti nájemce, když od SVJ domu i z místního šetření bylo zjištěno, že žalobce byt dlouhodobě neužívá a pronajímá ho bez souhlasu pronajímatele jiným osobám. Tyto osoby se dle vyjádření členů SVJ v bytě střídají, což bylo v domě zaznamenáno v souvislosti s opakovanými problémy při rušení nočního klidu a vytopení bytu sousedů. Skutečnost, že byt neužívá sám žalobce, ale třetí osoby, má vyplývat i z toho, že žalobce má uspokojenou svou bytovou potřebu vlastním bytem na adrese adresa. Žalobce byl v této výpovědi poučen dle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku o možnosti podat námitky proti výpovědi a rovněž o tom, že může navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem do 2 měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla dle § 2290 občanského zákoníku.

5. Z usnesení Rady městské části, název žalované, číslo ze dne datum (č.l. 32) má soud za zjištěné, že Rada městské části schválila souhlas s výpovědí z nájmu bytu, který navrhla Bytová komise Rady městské části v rámci zápisu číslo ze dne datum (č.l. 39). Tento zápis je přílohou usnesení Rady městské části číslo. V uváděném zápisu číslo ze dne datum je uvedeno, že Bytová komise rady městské části uděluje souhlas s výpovědí z nájmu bytu a bere na vědomí, že byly naplněny výpovědní důvody a doporučuje udělení souhlasu s výpovědí z nájmu bytu příjmení příjmení anonymizováno číslo, který užívá žalobce. Žádná jiná výpověď z nájmu bytu než ta žalobci se při tomto jednání Bytové komise Rady městské části neřešila.

6. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne datum (č.l. 38) soud zjistil, že žalovaná jako pronajímatel počínaje od datum pronajala žalobci jako nájemci byt číslo na adrese příjmení příjmení anonymizována dvě slova na dobu neurčitou. V článku I. této smlouvy je uvedeno, že v bytě budou bydlet dvě osoby včetně nájemce (žalobce). Dále je v článku V. uvedené smlouvy sjednáno, že pronajatý byt nebo jeho část může nájemce (žalobce) přenechat jinému do podnájmu jen s písemným souhlasem pronajímatele. Porušení této povinnosti by bylo důvodem k výpovědi nájmu bytu.

7. Z detailu datové zprávy číslo od Ministerstva vnitra ČR (č.l. 63) má soud za zjištěné, že žalobci byla výpověď nájmu bytu ze dne datum doručena do jeho datové schránky dne datum v 13:03, když právě v uvedený čas se žalobce přihlásil do své datové schránky, čímž mu byla výpověď doručena.

8. Pro právní hodnocení této žaloby na určení neplatnosti výpovědi nájmu z bytu soud použil právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě § 3074 uvedeného zákona.

9. Dle § 2286 odst. 1 občanského zákoníku vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně.

10. Dle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

11. Dle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku může pronajímatel vypovědět na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

12. Dle § 2290 občanského zákoníku má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

13. Na základě provedeného dokazování a řídíc se výše uvedenými zákonnými ustanoveními nemohl soud podané žalobě vyhovět, a to především z důvodu, že žalobce promeškal prekluzivní hmotněprávní dvouměsíční lhůtu od doručení výpovědi k podání žaloby dle § 2290. Předmětná výpověď ze dne datum totiž byla žalobci doručena dne 23. 1. 2020, což má soud za prokázané z detailu datové zprávy číslo od Ministerstva vnitra ČR (viz odst. 7 tohoto rozsudku), poslední den lhůty k podání návrhu/žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi tak byl na základě počítání času dle § 605 odst. 2 občanského zákoníku den 23. 3. 2020. Žalobce však podal svou žalobu ke zdejšímu soudu až dne 24. 3. 2020. Soud v této souvislosti nesouhlasí s námitkou žalobce spočívající v tom, že žalobce již v minulosti podal (dne datum) žalobu proti předchozí výpovědi z nájmu totožného bytu, která byla obsahově naprosto stejná jako aktuálně řešená výpověď, čímž mělo dojít ke stavení lhůty pro podání návrhu dle § 2290 občanského zákoníku ve spojení s § 648 a § 654 odst. 2 občanského zákoníku i proti nové zde řešené výpovědi ze dne datum, a právě proto byl zde řešený návrh na určení neplatnosti výpovědi podán včas (viz č.l. 54). K této námitce žalobce soud uvádí, že k předchozímu návrhu žalobce na určení neplatnosti výpovědi ze dne datum bylo rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2020, č.j. 20 C 109/2019-34, vyhověno rozsudkem pro uznání, neboť žalovaná výslovně uznala, že výpověď ze dne datum je neplatná z důvodu absence poučení žalobce o možnosti podat proti výpovědi námitky. Žalovaná však avizovala v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 20 C 109/2019 soudu i žalobci, že na důvodech výpovědi stále trvá a dá žalobci novou výpověď, která je řešena v rámci tohoto řízení. I když se nová zde řešená výpověď ze dne datum časově překrývala s řízením o předchozí výpovědi zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 20 C 109/2014, které bylo pravomocně skončeno až 22. 4. 2020, žalobci nic nebránilo podat v zákonné lhůtě dle § 2290 občanského zákoníku aktuální žalobu včas. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná jasně avizovala soudu, ale především pak žalobci, že poté co podala předchozí formálně nedostatečnou výpověď, podává výpověď novou, když důvody výpovědi zůstávají stejné jako v předchozí výpovědi. S nově podanou výpovědí (již se správným poučením) logicky začala běžet žalobci nová dvouměsíční lhůta k podání žaloby dle § 2290 občanského zákoníku. V daném případě se navíc nejedná o případ, jak uvádí žalobce, že by se pronajímatel (žalovaná) snažil zmást nájemce tím, že podává více výpovědí, aby nájemce nevěděl, proti které výpovědi má podat žalobu, když žalovaná již v řízení o předchozí výpovědi jednoznačně sdělila, že podala novou zde řešenou výpověď právě pro formální nedostatky té předešlé. Běh prekluzivní lhůty dle § 654 odst. 2 ve spojení s § 648 občanského zákoníku tak byl žalobou ze dne 28. 8. 2019 zastaven pouze pro účely podání žaloby proti platnosti výpovědi ze dne datum, přičemž doručením nové výpovědi ze dne datum začala žalobci (výpověď byla mimochodem doručena žalobci jeho přihlášením do datové schránky, nebyla mu teda doručena fikcí, viz odst. 7 tohoto rozsudku) běžet nová prekluzivní lhůta k podání žaloby. Právě z důvodu, že žalobce nestihl lhůtu k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi dle § 2290 občanského zákoníku, nemohl soud přezkoumávat oprávněnost důvodů výpovědi, tj. zda výpovědní důvod uvedený ve výpovědi skutečně nastal. Soud tak přezkoumával pouze zdánlivost či neplatnost výpovědi a došel k závěru, že výpověď není zdánlivá, když výpovědní důvod je ve výpovědi uveden dostatečně určitě a srozumitelně, když důvodem výpovědi ze strany žalované bylo zejména to, že žalobce podnajímá předmětný byt bez souhlasu žalované třetím osobám. Dále je ve výpovědi rovněž uvedeno, že osoby užívající předmětný byt opakovaně rušily noční klid a vytopily byt sousedů. O neplatnosti výpovědi rovněž nemůže být řeč, neboť výpověď má písemnou formu, došla druhé straně, je v ní uvedené poučení žalobce dle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku a bylo o jejím podání řádně rozhodnuto Radou městské části obec a číslo dle § 18 a § 19 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě obec ve spojení s obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb. hl. m. obec, Statut hlavního města Prahy. Rada svým usnesením číslo ze dne datum schválila výpověď nájemní smlouvy žalobci (viz odst. 5 tohoto rozsudku). Na základě uvedených důvodů tak soud žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představuje paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.