OSPH03 11 C 207/2023-784

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_004⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ o zřízení věcného břemene - umístění stavby na cizím pozemku, ⟪LB:lb_009⟫ o přikázání pozemku, ⟪LB:lb_010⟫ o vzájemném návrhu žalované na vyklizení pozemku a odstranění stavby

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají proti žalované zřízení věcného břemene umístění stavby na pozemku parc. č. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 281 m², zapsaného na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno katastrální pracoviště adresa, spočívající v užívání povinného pozemku zastavením stavbou č. p. Anonymizováno, zapsanou na LV č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, přičemž služebnost spočívá v umístění oprávněné stavby na povinném pozemku, jakož i v právu přístupu a vjezdu na povinný pozemek za účelem užívání oprávněné stavby, včetně určení povinnosti žalobců zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu za zřízení služebnosti stavby ve výši určené soudem, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobci domáhají, aby žalobci a) byl přikázán do vlastnictví podíl o velikosti ideální ½ na pozemku parc. č. Anonymizováno, o výměře 281 m², zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa, v územním obvodu, jehož státní správu katastru nemovitostí vykonává Katastrální úřad pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, a žalobci b) přikázán do vlastnictví podíl o velikosti ideální ½ na pozemku parc. č. Anonymizováno, o výměře 281 m², zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa, v územním obvodu, jehož státní správu katastru nemovitostí vykonává Katastrální úřad pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa a současně, aby byla uložena žalobcům povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu za převod pozemku ve výši určené soudem, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně vyklidit pozemek parc. č. Anonymizováno, o výměře 281 m² nacházející se v k. ú. adresa, obec adresa, zapsaná na LV č. hodnota v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště adresa, a vyklizený jej odevzdat žalované, a to do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně vlastním nákladem odstranit stavbu č. p. Anonymizováno, jiná stavba, stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno, o výměře 281 m² v k. ú. adresa, obec adresa, zapsanou na LV č. hodnota v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, a to do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobci jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 93 935 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Žaloba o zřízení věcného břemene:

1. Žalobci se domáhali žalobou ze dne 28. 2. 2024 proti žalované zřízení věcného břemene umístění stavby na pozemku parc. č. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 281 m2, zapsaného na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, v katastru nemovitostí u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa (dále jen „předmětný pozemek“ nebo „pozemek“), spočívající v užívání povinného pozemku zastavením stavbou č. p. Anonymizováno, zapsanou na LV č. hodnota v k. ú. adresa, v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa (dále jen „předmětná stavba“). Služebnost by měla spočívat v umístění oprávněné stavby na povinném pozemku, v právu přístupu a vjezdu na povinný pozemek, a to za náhradu určenou soudem.

2. K odůvodnění žaloby žalobci uvedli, že nabyli vlastnické právo k předmětné stavbě zčásti v roce 2010 jako dědicové pozůstalosti po zůstavitelce jméno FO, narozené 27. 2. 1922, zemřelé 24. 5. 2010, a z části v roce 2018 jako dědicové pozůstalosti po zůstaviteli jméno FO, narozeném Anonymizováno, zemřelém dne Anonymizováno. Žalobci uzavřeli s žalovanou nájemní smlouvou č. Anonymizováno ze dne 26. 5. 2017, jejímž předmětem bylo užívání předmětného pozemku za sjednaným účelem užívání předmětné stavby způsobem neohrožujícím životní prostředí a bezpečnost provozu železniční dopravy (čl. II. odst. 1. nájemní smlouvy) (dále jen „nájemní smlouva“). Žalobci obdrželi počátkem měsíce listopadu 2022 písemnou výpověď nájemní smlouvy datovanou 31. 10. 2022 s výpovědní dobou 3 měsíců. Součástí výpovědi byla výzva k vyklizení pozemku a jeho předání do rukou žalované nejpozději ke dni ukončení nájmu.

3. Dle žalobců právní titul k užívání předmětného pozemku k umístění stavby je mezi účastníky v současné době sporný, žalobci jsou v nejistotě ohledně dalšího osudu jejich stavby, proto se domáhají u soudu, aby ve prospěch jejich stavby zřídil na pozemku žalované věcné břemeno, které bude právním titulem pro umístění stavby na pozemku a bude tak chránit vlastnické právo žalobců. Na danou věc je třeba aplikovat § 135c občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Dle žalobců se v současné době jedná o stavbu neoprávněnou, jelikož právo k jejímu umístění na pozemku zaniklo výpovědí ze strany žalované. Dle § 135c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. lze soudem zřídit ve prospěch stavebníka za náhradu časově neomezené právo odpovídající věcnému břemeni, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. Stavba byla dle informací dostupných žalobcům postavena zřejmě v roce 1938 na základě tehdejšího rozhodnutí Anonymizováno. Následně byla předmětná stavba spolu s dalšími sousedícími sklady zabavena jejich vlastníkům Vyhláškou ministra vnitřního obchodu č. Anonymizováno ze dne 30. 8. 1950 ve prospěch československého státu a veškerá dokumentace se ztratila. V rámci restituce byla stavba vrácena původním vlastníkům. Žalobcům není známo, na základě jakého právního titulu byla stavba původně na pozemku ve 30. letech minulého století umístěna. Žalovaná ani žádný z předchozích vlastníků předmětného pozemku se nedomáhali odstranění stavby. S ohledem na uzavření nájemní smlouvy se po určitou dobu jednalo o stavbu oprávněnou, umístěnou na pozemku na základě platného právního titulu. Po zániku právního titulu se právo na zřízení věcného břemene znovu obnovilo.

4. V doplnění žaloby na základě výzvy soudu ze dne 11. 12. 2023 (č. l. 115) a ze dne 28. 2. 2024 (č. l. 161) žalobci rozvedli, že stavba je součástí komplexu několika budov skladů, které byly vybudovány v podobné době. K jednomu ze skladů s č. p. Anonymizováno se dochovalo kolaudační rozhodnutí adresa, stavebního odboru, ze dne 13. 9. 1993, č. j. Anonymizováno, které uvádí, že stavební povolení bylo vydáno dne 27. 11. 1938 pod č. j. Anonymizováno, přičemž je v něm zároveň uvedeno, že veškerá dokumentace týkající se stavby skladu byla v průběhu let ztracena. Dále se zde uvádí, že sklady byly i v rámci restituce vráceny původním vlastníkům rovněž bez dokladů. Lze předpokládat, že i k předmětné stavbě bylo stavební povolení vydáno v témže roce a dokumentace se stejně tak v průběhu let ztratila, proto ani žalobci nedisponují listinami dokládajícími průběh výstavby. Žalobci nedisponují informací, v jakém režimu, případně za jakých podmínek, byl předmětný pozemek užíván původními vlastníky. Z pohledu žalobců se proto minimálně po určitou dobu jednalo o stavbu oprávněnou, které k jejímu vybudování musel svědčit občanskoprávní titul. Při jejím posuzování by mělo být přihlédnuto i k dobré víře stavebníka a faktu, že se stavba po celou dobu nachází na pozemku s vědomím vlastníka.

5. Následně v podání ze dne 28. 2. 2024 (č. l. 161) žalobci počali argumentovat tím, že původní stavebník umístil stavbu na předmětném pozemku v roce 1938 na základě právního důvodu, kterým nebyla nájemní smlouva, nýbrž smlouva o zřízení práva stavby upravená v zákoně č. 86/1912 Ř. z. Žalobci v této souvislosti odkázali na Státní oblastní archiv v Praze, který jim poskytl výpisy z archivního fondu mapující složky týkající se žalované, součástí archivního fondu právnická osoba. je 12 nezpracovaných kartonů s nájemními smlouvami z let 1923-1991. Nelze proto vyloučit, že součástí těchto kartonů by mohla být smlouva o zřízení práva stavby, požádali proto o archivní rešerši týkající se zřízení stavby na pozemku.

6. Žalovaná navrhla žalobu o zřízení věcného břemene zamítnout. Ve vyjádření ze dne 31. 8. 2023 (č. l. 36) uvedla, že žalobci nedoložili, že by někdy měli jiný právní titul k užívání pozemku pod jejich stavbou, než zaniklou nájemní smlouvu (šetřením žalované v archívu nebyl žádný jiný titul zjištěn), svědčilo jim proto k pozemku pod stavbou toliko právo dočasné. Zánikem nájemního vztahu ztratili žalobci oprávnění pozemek užívat, s čímž je spojena i povinnost odstranit stavbu, kterou mají na předmětném pozemku. Dle žalované se nejedná o stavbu neoprávněnou, na kterou by dopadal režim § 135c zákona č. 40/1964 Sb., ale o případ, kdy žalobcům coby stavebníkům (resp. právním nástupcům stavebníka) zaniklo časově omezené právo nájemní mít budovu na pozemku postavenou. Jedná se tedy o stavbu oprávněnou, jejíž odstranění má oporu v § 126 zákona č. 40/1964 Sb., resp. § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (dále jen „o. z.“). Ukončením nájemního vztahu a využitím pozemků společností právnická osoba. dojde k naplnění budoucího cíle žalované, což je vybudování nové obytné čtvrti, včetně školy, kulturních zařízení, Národního filmového archívu a infrastruktury včetně zeleně. K takovému konání se žalovaná zavázala rovněž v memorandu uzavřeném mimo jiné i s Ministerstvem kultury. Žalovaná odkázala dále na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, zjm. pak na rozsudek ze dne 2. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 162/2007, a jeho závěr, že analogická aplikace § 135c odst. 3 obč. zák. není použitelná na jiné stavby než neoprávněné.

7. Žaloba o přikázání pozemku

8. Žalobou ze dne 19. 2. 2024 (č. l. 757) se žalobci dále domáhali přikázání předmětného pozemku do svého vlastnictví za současného uložení povinnosti zaplatit za převod pozemku žalované náhradu ve výši soudem určené. Řízení bylo původně vedeno pod sp. zn. 11 C 320/2024. K odůvodnění žaloby uvedli, že stavba je součástí komplexu budov skladů zřízených na pozemku oprávněně v roce 1938. Vlastnické právo ke stavbě bylo odňato ve prospěch státu v roce 1950, kdy došlo ke scelení vlastnictví ve vztahu k pozemku i ke stavbě. V roce 1991 byla provedena restituce majetku jakožto náprava majetkové křivdy a stavba tak byla vydána právním předchůdcům žalobců s právem trvalého umístění na pozemku. Stavba byla na pozemku zřízena oprávněně v dobré víře tehdejšího stavebníka a současně za vědomí vlastníka pozemku, který zřízení stavby nijak nezamezil. Žalobci s odkazem na § 1086 odst. 1 a 2 o. z. mají za to, že jsou splněny kumulativní podmínky pro přikázání pozemku do vlastnictví vlastníků stavby, a to a) dobrá víra stavebníka, b) vědomost vlastníka pozemku – stavba je součást průmyslového areálu souboru anonymizováno, překladiště sloužilo pro zásobování a skladování potravin, je vyloučeno, aby k vybudování několika budov skladů došlo bez vědomí vlastníků pozemků; c) vlastník pozemku stavbu nezakázal, současný stav trvá od roku 1938. Dobrá víra stavebníka a jednání vlastníka pozemku při zřizování stavby zakládají nárok žalobců, kterého se žalobou domáhají.

9. Žalovaná nárok vůči ní touto žalobou uplatněný neuznala. V podání ze dne 13. 2. 2025 (č. l. 67 u sp. zn. 11 C 320/2024) uvedla, že je nesporné zřízení stavby v roce 1938 jako součást komplexu budov skladů, a to na pozemku žalované oprávněně, nicméně nárok žalobou uplatněný po právu není. Stavba byla na pozemku umístěna na základě nájemní smlouvy a byla tak určena k časově omezenému užívání, které navíc žalobcům již zaniklo. Žalobě by bylo možné vyhovět pouze tehdy, pokud by se stavebník domníval, že staví na vlastním pozemku, ten ale dobrověrný nebyl, když zcela vědomě stavěl na pozemku pronajatém. Za takové situace je příkře v rozporu s logikou věci, aby byl vlastník pozemku sankcionován jeho odejmutím za to, že umožnil stavbu na svém pozemku s úmyslem ji ekonomicky využít. Žalovaná dále zdůraznila, že nelze použít § 1084-1086 o. z. na stavby zřízené před 1. 1. 2014 (viz 22 Cdo 828/2017). Na daný vztah však nelze použít ani právní úpravu před 1. 1. 2014, neboť tato neobsahovala možnost přikázat pozemek pod oprávněnou stavbou zřízenou před 1. 1. 2014 do vlastnictví vlastníků stavby. Ani dle § 418 zákona č. 948/1811 Sb. z. s., obecného občanského zákoníku (dále jen „o. z. o.“) nelze aplikovat, neboť podmínkou pro nabytí pozemku vlastníkem stavby dle § 418 o. z. o. je, aby stavebník byl dobré víry, domnívaje se, že staví na vlastním pozemku a vlastník pozemku stavbu ihned nezakázal. Stavebník v tomto případě nebyl dobrověrný, neboť stavěl na pronajatém pozemku. Navíc byly dosavadní právní vztahy nahrazeny formou privativní novace a právní titul k užívání pozemku nájemní smlouvou je tak určující. Po skončení nájmu musí nájemce pronajatý pozemek vrátit, vyklidit a stavbu na něm zřízenou odstranit.

10. Vzájemný návrh žalované:

11. Žalovaná podáním ze dne 31. 8. 2023 (č. l. 36) uplatnila vzájemný návrh na vyklizení předmětného pozemku a odstranění předmětné stavby. Ukončení nájmu výpovědí považuje žalovaná s ohledem na obsah žaloby na zřízení věcného břemene za skutečnost mezi účastníky nespornou. Žalobci přes písemné výzvy odmítají předmětný pozemek vyklidit, resp. předmět nájmu předat žalované. Uzavřením nájemní smlouvy vlastníku stavby svědčí toliko právo dočasné (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2698/2012). Zánikem nájemního vztahu ztratili žalobci jako bývalí nájemci předmětného pozemku oprávnění tento pozemek užívat, s čímž je spojena povinnost tento pozemek vyklidit a i povinnost odstranit stavbu, kterou mají žalobci na pozemku. Nájem pozemku skončil oběma žalobcům po uplynutí výpovědní doby dnem 28. 2. 2023. Žalovaná tedy žalobce vyzvala dopisem ze dne 2. 5. 2022 k jeho vyklizení. Žalobci namítli neplatnost vypovězení nájemní smlouvy, jelikož tato nebyla podepsána oprávněnou osobou. Žalobci zpochybnili podpisové oprávnění tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ředitele anonymizováno (dále jen „právnická osoba“), která je součástí vnitřní organizační struktury společnosti Jméno žalované.. Ředitel právnická osoba je oprávněn podepisovat listiny týkající se pronájmu nemovitého majetku Anonymizováno a toto jednání je v souladu s podpisovým řádem schváleným představenstvem Anonymizováno. Podpis výpovědi nájemní smlouvy je i v souladu s § 166 o. z. Žalobci nikdy nezpochybnili podpis samotné nájemní smlouvy, resp. jejích dodatků, ředitelem právnická osoba. V žalobě o zřízení věcného břemene žalobci potvrzují ukončení nájemního vztahu výpovědí, tudíž se jedná o shodné tvrzení účastníků ohledně zániku jejich nájemního vztahu. Žalovaná má za to, že v daném případě jsou splněny zákonné podmínky § 1040 až § 1042 o. z., dle kterého má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje nebo jej ruší. Na základě výpovědi nájemní právo žalobců k pozemkům zaniklo a mají povinnost předmět nájmu vyklidit, tedy odstranit své movité a nemovité věci na pozemcích se nacházející (§ 1040 o. z.). Protože se na předmětném pozemku nachází předmětná stavba (jiná stavba) a žaloba na vyklizení se nedotýká odstranění staveb, domáhá se žalovaná také odstranění předmětné stavby.

12. Žalobci ke vzájemnému návrhu uvedli, že jej považují za nedůvodný. S ohledem na užívání stavby k podnikatelským aktivitám žalobců a s ohledem na finanční investice, které žalobci v dobré víře do stavby vložili, se nejeví jako hospodárné a účelné odstranění stavby, které by nadto odporovalo dobrým mravům. Dle žalobců by pak v případě, že by byli opět jakožto oprávnění vlastníci nuceni svou stavbu opustit ve prospěch subjektu vlastněného státem, došlo k opakování nezákonného vyvlastnění. Požadavek žalované na vyklizení pozemku a odstranění stavby by byl v rozporu s dobrými mravy a aplikace § 1040 až 1042 o. z. by podle nich byla nepřiměřeně tvrdá. Dle čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nesmí být vlastnické právo zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Žalobci poukazují na to, že se ocitli v situaci, kterou sami nezavinili. Stavba se na pozemku nachází již od roku 1938, po celou dobu její existence se nikdo nedomáhal jejího odstranění. Až nyní, když žalovaná uzavřela rámcovou projektovou smlouvu se společností právnická osoba. ohledně nové výstavby v průmyslovém areálu anonymizováno, se domáhá vyklizení areálu. Ačkoli plánovaný podnikatelský záměr společnosti právnická osoba. není ve veřejném zájmu, domáhá se žalovaná toho, aby byl upřednostněn před podnikatelským záměrem žalobců, kteří stavbu nabyli v dobré víře od svých právních předchůdců, kteří jej na pozemek umístili již v roce 1938.

13. Usnesením ze dne 8. 9. 2025, č. j. 11 C 207/2023-721 soud obě řízení spojil ke společnému projednání v zájmu hospodárnosti řízení.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

15. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované (č. l. 27) soud zjistil, že žalovaná je akciovou společností, jejímž jediným akcionářem je Anonymizováno.

16. Účastníci učinili nespornou skutečnost, že žalobci jsou ideálními spoluvlastníky předmětné stavby, každý v rozsahu ½, žalovaná je vlastníkem předmětného pozemku. Účastníci učinili nespornou skutečnost, že předmětná stavba byla zřízena na předmětném pozemku pravděpodobně v roce 1938.

17. Z Dohody o vydání věci ze dne 21. 11. 1991 (č. l. 9) soud zjistil, že předmětná stavba byla ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, navrácena jméno FO, rozené rodné přijmení, jakožto osobě oprávněné (dědici po manželce původního vlastníka jméno FO). Z této dohody dále vyplývá, že výměrem ministra vnitřního obchodu, č. j. Anonymizováno ze dne 2. 12. 1950 bylo vlastnické právo odňato jméno FO ke třem zděným skladům, ležícím na pozemku Anonymizováno, a to ve prospěch Anonymizováno - Anonymizováno, tehdy vlastnicky patřící jméno FO. Původním subjektem k vydání třech zděných skladů byl Anonymizováno. jako právní nástupce již zaniklého právního subjektu právnická osoba, přičemž tento podnik vykonával právo hospodaření k těmto třem zděným skladům. Pozemková parcela č. parc. Anonymizováno, na které se tři sklady nachází, nebyla předmětem vydání; k této parcele vykonává právo hospodaření Anonymizováno. Původní vlastník stavby tří skladů právnická osoba zemřel dne 10. 5. 1965. Z přílohy této dohody vyplývá, že tři vydávané sklady se nacházejí u koleje č. hodnota.

18. Ze zápisu o odevzdání a převzetí zděných skladů ze dne 6. 3. 1992 (č. l. 163) soud zjistil, že na základě dohody o vydání věci ze dne 21. 11. 1991 byly vydány oprávněné osobě jméno FO tři zděné sklady blížeji vyznačené v příloze zápisu jako vlastníkovi.

19. jméno FO přešlo (spolu)vlastnické právo ke stavbě na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 12. 2010, č. j. spisová značka, na pozůstalého manžela jméno FO, pozůstalou dceru Jméno žalobce A a pozůstalého syna jméno FO. Každý z dědiců nabyl ke stavbě podíl o velikosti id. 1/3 (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 12. 2010, č. j. spisová značka na č. l. 110). Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 6. 2018, č. j. spisová značka ve znění opravného usnesení ze dne 5. 6. 2018, č. j. spisová značka (č. l. 157-159) soud zjistil, že vlastnické právo k podílu o velikosti id. 1/3 z jméno FO přešlo na pozůstalé děti jméno FO a Jméno žalobce A, tedy žalobce. Každý z žalobců je nyní vlastníkem podílu o velikosti id. ½.

20. Účastníci učinili nespornou skutečnost, že žalobci stavbu pronajímají, současný nájemce připravuje jako činnost prodej brambor. Sami žalobci stavbu sami neužívají, nepodnikají v ní.

21. Z nájemní smlouvy ze dne 26. 5. 2017, č. hodnota (č. l. 16) ve znění dodatku č. 1 (č. l. 20) soud zjistil, že žalobci uzavřeli s žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem předmětného pozemku do dočasného užívání nájemci (žalobcům) ze strany pronajímatele (žalované); účel nájmu byl dle čl. II. stanoven jako užívání vlastního objektu čp. Anonymizováno umístěného na tomto pozemku způsobem neohrožujícím životní prostředí a bezpečnost provozu železniční dopravy. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou, přičemž bylo sjednáno, že tuto smlouvu lze vypovědět i bez nutnosti uvedení výpovědního důvodu (čl. VI.). Nájemce se zavázal nejpozději poslední den nájemního vztahu vyklizený předmět nájmu předat pronajímateli, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. V případě požadavku na vyklizení pozemku bude jednáno o odkoupení stavby (čl. VI. odst. 3 smlouvy). Nájemní smlouvu za žalovanou podepsal tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ředitel regionální správy majetku adresa.

22. Z výpovědi z nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2022 adresované Jméno žalobce A (č. l. 23) včetně dodejky (č. l. 57) a z výpovědi adresované jméno FO (č. l. 52 p. v.) včetně dodejky (č. l. 52) soud zjistil, že žalovaná doručila dne 14. 11. 2022 výpověď z nájemní smlouvy žalobkyni a) a dne 18. 11. 2022 žalobci b). Výpověď podepsal za žalovanou tituly před jménem jméno FO. Upozornil oba žalobce na tříměsíční výpovědní dobu, jejímž uplynutím nájemní vztah zanikne, přičemž současně byli oba nájemci vyzváni k vyklizení předmětu nájmu nejpozději posledního dne nájemního vztahu.

23. Účastníci dále učinili nespornou skutečnost, že dne 2. 5. 2023 byla doručena k rukám zástupce žalobců tituly před jménem jméno FO výzva k vyklizení pozemku nejpozději do 31. 7. 2023 (viz rovněž výzva k vyklizení ze dne 2. 5. 2023).

24. Soud obeslal Anonymizováno o zaslání veškerých listin týkajících se existence a předložení listin týkající se stavby čp. Anonymizováno na předmětném pozemku a rovněž předmětného pozemku a pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa či obecně pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa (přípis na č. l. 315). Dále soud vyžádal listiny z Národního archivu ČR, Archivu hlavního města Prahy, Magistrátu hlavního města Prahy a Archivu Městské části adresa ohledně předmětné stavby a pozemku včetně listin týkajících se živnosti existující před druhou světovou válkou právnická osoba – velkoobchod brambory, případně společností Anonymizováno & jméno FO - Anonymizováno a jméno FO – Anonymizováno.

25. Ze smlouvy trhové, postupní a o zřízení služebnosti uzavřené mezi Anonymizováno zastoupeným Anonymizováno a Anonymizováno, číslo hodnota ze dne 20. 2. 1934 (č. l. 332) soud zjistil, že pozemková parcela č. hodnota, Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa byla prodána adresa kupujícímu - Anonymizováno.

26. Z vyjádření právnická osoba pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, ze dne 31. 1. 2024 (č. l. 182) se podává, že pozemek parc. č. hodnota v k. ú. adresa byl vytvořen při změně katastrálních hranic cca v roce 1941-3 z pozemku č. hodnota – role v kat. území adresa. Pozemek byl nově očíslován a do roku 1964 nebyl pozemek vlastnicky převeden, nelze tedy k němu dohledat příslušné listiny. V zápisech pozemkové knihy od roku 1872-1964 nebyl pozemek parc. č. hodnota vlastnicky nikomu připsán.

27. Z vlastnického prohlášení Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 1. 6. 1970 (č. l. 183), listiny „Komplexní zakládání evidence nemovitostí ze dne 24. 3. 1970“ (na č. l. 184) včetně přílohy – Anonymizováno (č. l. 186) soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. č. hodnota byl Anonymizováno stát, správou (mimo jiné) této nemovitosti byla pověřena Anonymizováno, nemovitosti byly zapsané v Anonymizováno knize.

28. Z oznámení o změně práva hospodaření na příslušnost hospodařit s majetkem státu ze dne 21. 8. 2001 (č. l. 188) s přílohou (č. l. 186) soud zjistil, že k předmětné parcele přešlo na právnická osoba, právo hospodařit s majetkem státu.

29. Z ohlášení o přechodu vlastnictví ze dne 20. 8. 2003 (č. l. 185) vlastnictví předmětného pozemku přešlo na žalovanou na základě záznamu do katastru nemovitostí.

30. Ve výpise z Anonymizováno knihy na položce č. Anonymizováno/Anonymizováno (č. l. 191) je uvedena stavba skladiště Anonymizováno & jméno FO, Anonymizováno, na Anonymizováno adresa, jedná se zřejmě o rok 1938. Stejně pak ve výpise železniční knihy na položce č. Anonymizováno/Anonymizováno je uvedeno právnická osoba, stavba Anonymizováno Anonymizováno adresa v roce 1938.

31. Z Kolaudačního rozhodnutí Obvodního úřadu Praha 3 ze dne 30. 3. 1994, značky Anonymizováno, adresovaného jméno FO (č. l. 194) soud zjistil, že bylo povoleno užívání skladu Anonymizováno a Anonymizováno č. hodnota v adresa, kat. č. hodnota v areálu Anonymizováno nádraží. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že stavba skladů byla povolena rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy v roce 1938. Dále bylo zjištěno, že veškerá dokumentace týkající se stavby výše uvedených skladů se v průběhu let ztratila. Sklady byly v rámci restitucí vráceny původním majitelům rovněž bez dokladů.

32. Na toto rozhodnutí navázalo rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru vnitřní správy ze dne 14. 9. 1994 (č. l. 193), ze kterého vyplývá, že objektu postavenému na čísle parc. adresa se určuje číslo popisné Anonymizováno. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že k uvedené stavbě bylo vydáno stavební povolení vydané odborem Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 28. 11. 38.

33. Z fotografie bez data (dobové) skladu č. p. Anonymizováno (č. l. 271) soud zjistil, že stavba žalobců byla předmětem průmyslového areálu, sklady byly vybudovány ve stejné době. Sklad na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno je označen velkými písmeny Anonymizováno & jméno FO.

34. Z dalších listin pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalované pozemky pod stavbami skladů ovocnářů pronajímal – uvedené vyplynulo z listiny č. Anonymizováno, které vydalo Anonymizováno v Praze dne 19. 9. 1940, kde výslovně uvádí, že firma Anonymizováno & jméno FO postavila svým nákladem na pronajatém pozemku drážním ve stanici adresa skladiště Anonymizováno, jednalo se o stavbu povolenou (viz listina č. Anonymizováno, které vydalo Anonymizováno v Praze dne 19. 9. 1940 na č. l. 500 a 581). Uvedený závěr vyplývá i z listiny: „Věc: Kat. území adresa, prodej parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 18. 11. 1994“, která se týkala stavby na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, kterou postavil právnická osoba (na č. l. 90 spisu) a z dopisu Anonymizováno Anonymizováno, ze dne 13. 2. 1996 (č. l. 91), sdělení Anonymizováno Anonymizováno ze dne 19. 1. 2000 a 20. 7. 2000 (č. l. 91-92). Z listiny „Věc: Kat. území adresa, prodej parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno“ ze dne 18. 11. 1994, která se týkala stavby na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, kterou postavil právnická osoba (na č. l. 90 spisu) výslovně vyplývá: „právnická osoba by vznikl neodůvodněný vpád cizího vlastnictví do tohoto uzavřeného areálu a využití areálu pro komerční účely by bylo výrazně omezeno. Mimoto by hrozil střet zájmů při zajišťování požární bezpečnosti ostatních objektů a zařízení dráhy. Proto ani v minulosti pozemek nebyl prodán, ale jen pronajat i v letech 1938-48. právnická osoba nadále souhlasí jen s pronájmem pozemku.“ Přitom z nákresu jednotlivých pozemků je evidentní, že citovaný pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno se nachází v jedné rovině s pozemkem parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno. Předmětná stavba sousedí s pozemkem parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno zprava (příloha výkazu výměr na č. l. 405).

35. Praxi právního předchůdce žalované, že přistupovala pouze k nájmu pozemků ve vlastnictví státu ovocnářským firmám, potvrdila i listina Ředitelství státních drah v Praze ze dne 7. 4. 1938, ta se týkala skladů u koleje č. hodnota (viz listina Ředitelství státních drah v Praze ze dne 7. 4. 1938 na č. l. 513). V této listině se hovoří výhradně o nájmu pozemků pro sklady ovocnářských firem v nákladovém nádraží adresa.

36. Z listiny Anonymizováno ze dne 4. 5. 1946 (č. l. 368-369) soud zjistil, že ohledně objektu skladiště na pozemku Anonymizováno nádraží – Anonymizováno právnická osoba, je firma v provozu od roku 1938, provozovna ve skladu je od roku 1938, velkoobchod je na pozemku dráhy, vlastní stavba.

37. Z Výměru ministra vnitřního obchodu č. Anonymizováno ze dne 11. 8. 1948 (č. l. 381 p. v.) a z výměru ministra vnitřního obchodu o znárodnění velkoobchodního podniku právnická osoba ze dne 27. 10. 1950 (č. l. 181) soud zjistil, že byla zavedena národní správa všech majetkových podstat a práv filiálek firmy právnická osoba, podnik byl znárodněn a začleněn do Anonymizováno. Následně byla firma právnická osoba, založená 24. 2. 1944, vymazána z podnikového rejstříku Obvodního soudu pro Prahu 1 ke dni 16. 9. 1954 (výpis z podnikového rejstříku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. Anonymizováno na č. l. 180).

38. Ze sdělení Anonymizováno ze dne 25. 6. 2024 (č. l. 580) soud zjistil, že k pozemku parc. č. hodnota, stavbě č. p. Anonymizováno a podnikům právnická osoba - Anonymizováno, právnická osoba – velkoobchod Anonymizováno a Anonymizováno & jméno FO – velkoobchod Anonymizováno, bylo provedeno šetření v archivních fondech Anonymizováno, byly dohledány listiny týkající se se firmy Anonymizováno & právnická osoba právnická osoba a ze zaslaných listin nebylo zjištěno více k otázce vlastnictví předmětné stavby a předmětného pozemku, soud jejich provádění proto zamítl (krom výše citované listiny Anonymizováno ze dne 19. 9. 1940 na č. l. 581).

39. Z rámcové projektové smlouvy mezi právnická osoba. a právnická osoba. a právnická osoba, ze dne 18. 12. 2019 (č. l. 272) soud zjistil, že se tato smlouva netýká předmětného území adresa, ale lokality Anonymizováno. Obdobnou smlouvu uzavřela žalovaná ohledně projektu revitalizace lokality jižní části Anonymizováno nádraží adresa (viz č. l. 129 spisu původně 11 C 320/2024). Projekt je zacílen na urbanistický rozvoj lokality - renovace, modernizace a rozvoj nemovitostí v této lokalitě.

40. Z urbanistické studie Nákladové nádraží Žižkov (č. l. 675) vyplývá, že se jedná o urbanistickou studii s prvky regulačního plánu, zpracovatelem této studie je Anonymizováno adresa město adresa), v místě stávající stavby č. hodnota má vzniknout dopravní a technická infrastruktura včetně modrozelené infrastruktury. Záměr by se zachováním stávající stavby nemohl být realizován.

41. Ze znaleckého posudku č. č. účtu ze dne 28. 11. 2023 vypracovaného jméno FO (č. l. 290) soud zjistil, že tento znalec ohodnotil stavbu ve vlastnictví žalobců na částku 11 250 304 Kč (cena tržní); cena zjištěná dle cenového předpisu činí 3 543 930 Kč. Pokud se jedná o cenu tržní, není z posudku zřejmé, zda porovnávané stavby byly stavby na cizím pozemku či stavby skladů na pozemku totožného vlastníka. Znalecký posudek neobsahuje doložku dle § 127a o. s. ř., jedná se tedy o listinný důkaz.

42. Ze sdělení Anonymizováno ze dne 16. 4. 2024 (č. l. 330) soud zjistil, že ohledně stavby čp. Anonymizováno, parc. č. hodnota, Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č Anonymizováno a firmy právnická osoba, Anonymizováno veškeré dokumenty byly předány na stavební odbory příslušných městských částí.

43. Z oddělení správy dokumentů Úřadu městské části Praha 3 ze dne 8. 4. 2024 (č. l. 326) soud zjistil, že ohledně dokumentů ke stavbě č. hodnota byly nalezeny pouze již výše zmíněné rozhodnutí o přidělení čísla popisného s odkazem na stavební povolení z roku 1938.

44. Žalobci se dále obrátili na Anonymizováno, který jim dne 20. 2. 2024 odpověděl, že součástí archivního fondu právnická osoba. je 12 nezpracovaných kartonů s nájemními smlouvami (pravděpodobně) z let 1921–1993. Jedná se o nezpracovanou, neutříděnou a nesepsanou část fondu, bylo by možné v ní pátrat pouze v rámci placené archivní rešerše. Nicméně nebylo možné zaručit, že mezi nimi jsou i smlouvy adresa (e-mail ze dne 20. 2. 2024 na č. l. 195).

45. Z posudku cenového odhadu nemovitosti ze dne 9. 4. 2024 (č. l. 471) soud zjistil, že se nejedná o znalecký posudek, ale odborné vyjádření - odhad tržní ceny pozemku – parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, provedeného realitní kanceláří ohledně určení obvyklé ceny nemovitosti, cena pozemku byla odhadnuta na 3 342 568 Kč.

46. Ze sdělení Anonymizováno týkající se adresa, ze dne 7. 11. 2008 (č. l. 165 p. v.) soud zjistil, že právnická osoba informovaly v roce 2008 žalobkyni a), že vlivem rozvoje hlavního města adresa stal součástí městského centra. Postupem doby ztratilo adresa význam periferního logistického uzlu. Proto byl omezen drážní provoz. Majitel pozemků právnická osoba. v souladu s výkonem správy majetku s péčí řádného hospodáře hledal další možnou náplň využití tak rozsáhlého areálu. Na základě výsledků výběrového řízení založily právnická osoba. se právnická osoba. společný podnik právnická osoba., jehož hlavními úkoly je připravit lokalitu k dalšímu rozvoji a tento rozvoj zajistit. V koordinaci s Městskou částí Praha 3 vznikají návrhy možných řešení. Některé z nich již byly medializovány. V dlouhodobém horizontu zcela jistě dojde prostřednictvím právnická osoba. k významným stavebním zásahům v dané lokalitě.

47. Ze zápisu kumulativní správy (č. l. 718) týkající se jméno FO nevyplývá ničeho konkrétního týkající se stavby či pozemku pod ní. Ze zápisu kumulativní národní správy ze dne 4. 9. 1949 (přílohy spisu) soud zjistil, že se týkala právnická osoba. Je zde uvedeno, že písemná nájemní smlouva k pozemku nebyla dráhou dosud vyhotovena, nájemné dle udání je 1 980 Kčs.

48. Účastníci učinili nespornou skutečnost, že o vypořádání vzájemných práv k předmětné stavbě a pozemku jednali, žalovaná nabídla žalobcům na vypořádání veškerých práv včetně odkupu stavby a nákladů na odstranění stavby celkem částku 4 500 000 Kč, tato nabídka byla časově omezená. Žalobci jej v termínu neakceptovali (dle nich pro příliš nízkou nabídnutou částku).

49. Soud dále neprovedl k důkazu další listiny, které zaslaly oslovené archivy či úřady, které výslovně žalobci či žalovaná nenavrhli nebo na nich netrvali, týkající se podnikání jméno FO, právnická osoba a firmy Anonymizováno & jméno FO (na č. l. 547-558) a listiny týkající se znárodnění firem Anonymizováno & jméno FO (na č. l. 558-573), důkazy týkající se zavedení národní správy právnická osoba (na č. l. 524-535), dále zápisů kumulativní správy týkající se právnická osoba založené na č. l. 516-519 a další listiny týkající se podniků Anonymizováno & jméno FO (na č. l. 575-591 a 595-611), neboť se týkají jiných právních předchůdců než jméno FO.

50. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. 7 C 105/2023-255 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. 21 Co 192/2024-303 a usnesením Nejvyššího soudu CR ze dne 25. 2. 2025, č. j. 22 Cdo 57/2025-425 (přílohy spisu) soud zjistil, že tento spor se týkal stavby na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, která byla rovněž vydána v rámci restituce dohodou o vydání věci ze dne 21. 11. 1991 paní jméno FO. Žalobci v žalobě uvedli, že „co se týká okolností vzniku stavby, ta vznikla pravděpodobně v roce 1938, kdy ji k podnikání používala společnost právnická osoba, stavba se nacházela na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno. Stavební povolení bylo ztraceno (bod 5 rozsudku). Zdejší soud v tomto rozsudku z listin dohledaných v archivu dospěl ke skutkovému závěru, že „stavba nacházející se na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno má charakter kóje v budově, nachází se zde celkem sedm kójí, sporovaná stavba sousedí s pozemkem parc. č. Anonymizováno zleva a parc. č. Anonymizováno (předmětný pozemek) zleva.“ (bod 15 rozsudku). „Původně tři zděné sklady patřily jméno FO. Obě strany při jednání soudu učinily nesporným, že v době vzniku stavby přibližně v roce 1938 se jednalo o stavbu oprávněnou.“ (bod 44 rozsudku). „Z dokumentů, které se podařilo z archivů získat, plyne, že Anonymizováno v roce 1938 řešilo otázku skladů ovocnářů u koleje č. hodnota, kde plánovalo sklady i postavit a následně budovu pronajmout. adresa, kde se nachází také budova se skladem žalobců, byla ale jiná situace. Z výpisů železničních knih vyplývá, že kóje na pozemcích č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno postavili vlastníci kójí (právnická osoba a firma Anonymizováno & jméno FO). Soud sice nezahrnul k důkazům listinu – návrh na znárodnění a začlenění ze dne 10. 7. 1950, nicméně že sklad před znárodněním vlastnil právnická osoba, prokazuje i dohoda o vydání skladu ze dne 27. 11. 1991 o vydání zděného skladu. U stavitelů Anonymizováno & právnická osoba právnická osoba se dohledaly listiny i o titulu k umístění stavby, kterým byla nájemní smlouva (listina č. Anonymizováno, které vydalo Anonymizováno v Praze dne 19. 9. 1940 pro firmu Anonymizováno & právnická osoba listina Věc: Kat. území adresa prodej p. č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 18. 11. 1994 pro právnická osoba). Ke stavbě – kóji žalobců na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno se listiny nepodařilo dohledat. Ale dá se předpokládat, že právní předchůdce žalované neměl důvod postupovat jinak a pozemek pod kójí žalobců pronajal jako v případě kójí na pozemku parc. č. Anonymizováno/AnonymizovánoAnonymizovánoa Anonymizováno/Anonymizováno vlastníků právnická osoba a firmy Anonymizováno & jméno FO. V plánku zachycujícím stav adresa v srpnu 1938 je u kóje žalobců uvedeno, že je tam projekt firmy Anonymizováno (vedlejší kóji měl vlastnit Anonymizováno & jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno, jméno FO, Anonymizováno). Budova proto musela být postavena následně. Soud proto dovozuje, že se v roce 1938–1939 skutečně jednalo o stavbu oprávněnou, kdy vlastníkům stavby svědčilo nájemní právo k pozemku.“ (bod 45-47 rozsudku). jméno FO právní stránce soud ve věci týkající stejného právního předchůdce jako v případě žalobců (právnická osoba), pouze u stavby kóje – skladu na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno dospěl k závěru, že „jediným předpisem, který umožnil zřídit věcné břemeno při vypořádání vztahů různých vlastníků pozemku a stavby, byl § 135c odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, pouze však pro neoprávněné stavby. Jak je ale uvedeno výše, soud uzavřel, že se jednalo o stavbu oprávněnou a analogická aplikace § 135c odst. 3 zákoníku č. 40/1964 Sb. pro oprávněné stavby není přípustná dle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 162/2007. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout, protože neměl k dispozici ustanovení, které by zřízení věcného břemeno umožnilo zřídit.“ Uvedené skutkové a právní závěry byly potvrzeny rovněž rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 21 Co 192/2024-303. Dovolání proti tomuto rozsudku bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2025, č. j. 22 Cdo 57/2025-425 odmítnuto. Dovolací soud konstatoval, že „závěr odvolacího soudu, že po zániku práva k umístění stavby na cizím pozemku se stavba nestává neoprávněnou podle § 135c obč. zák., neboť v době její výstavby občanskoprávní titul k jejímu umístnění existoval, je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 516/2020).“

51. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 3. 2025, č. j. 5 C 244/2024-61 (přílohy spisu) soud zjistil, že předmětem této žaloby byl návrh žalobkyně právnická osoba. na přikázání pozemku žalované parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno o výměře 260 m2, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na LV č. hodnota, pro katastrální území adresa, obec adresa (dále jen „pozemek“). Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem stavby č. p. Anonymizováno (dále jen „stavba“), která stojí na pozemku žalované. Stavba je součástí komplexu budov skladů zřízených na pozemku dovoleně v r. 1938. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že „z přípisu Anonymizováno ze dne 19. 9. 1940 vyplynulo, že společnost Anonymizováno & jméno FO, Anonymizováno, postavila stavbu v r. 1938 oprávněně na pronajatém drážním pozemku, a to jako skladiště ovoce. Z dohody o vydání věci ze dne 21. 11. 1991 soud zjistil, že stavba byla v restituci navrácena jméno FO, jakožto osobě oprávněné, dědičce po původních vlastnících. Stavba vlastněná žalobkyní byla na pozemku vlastněném žalovanou postavena v r. 1938 jako sklad ovoce. Stavebník, právní předchůdce žalobkyně, postavil stavbu oprávněně na pronajatém drážním pozemku“ (body 6, 7, 13 rozsudku). „Za situace, kdy soud má za prokázané, že stavba byla v r. 1938 zřízena oprávněně na pronajatém drážním pozemku, je podaná žaloba zcela nedůvodná, neboť si byl stavebník, právní předchůdce žalobkyně, plně vědom toho, že staví na cizím pozemku a nebyl v žádném omylu o vlastnických poměrech, ve kterém by ho vlastník pozemku nepoctivě nechal. Žalobu tak soud shledal zcela nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.“

52. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2023, č. j. 12 C 153/2022-133 a k tomu rovněž z rozhodnutí Městského soudu v adresa Co 241/2023-281 a z usnesení Nejvyššího soudu, č. j. 26 Cdo 219/2024-425 (přílohy spisu) soud zjistil, že zdejší soud rozhodl na podkladě žaloby právnická osoba. proti žalované právnická osoba., že je žalovaná povinna vyklidit pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno o výměře 2 327 m2 v katastrálním území adresa, obec adresa, a vyklizený jej odevzdat žalobkyni do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku a o povinnosti žalované vlastním nákladem odstranit stavbu č.p. Anonymizováno (jiná stavba) na pozemku stojící do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že „Na odůvodnění žaloby uvedla, že je vlastníkem výše specifikovaného pozemku, na němž stojí stavba ve vlastnictví žalované. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 30. 4. 1991 uzavřena hospodářská smlouva, na jejímž základě byly předmětné pozemky přenechány žalované do užívání. Nájemní poměr, původně sjednaný na dobu určitou, byl uzavřenými dodatky změněn na nájem na dobu neurčitou s možností výpovědi i bez udání důvodů. Dopisem ze dne 8. 6. 2021 žalobkyně nájemní poměr vypověděla a vyzvala žalovanou k odstranění na něm umístěné stavby a k vyklizení pozemků. Nájemní poměr skončil ke dni 30. 9. 2021, žalovaná však pozemky nevyklidila, a to ani po zaslaných upomínkách a nadále zde provozuje svou podnikatelskou činnost (ubytovnu) (bod 1 rozsudku). „Původní vlastník stavby a pozemku, zřídil stavbu na pozemku, následně bylo zřízeno právo hospodaření k pozemkům společnosti právnická osoba. a k stavbě č.p. Anonymizováno státní organizaci právnická osoba., čímž došlo k rozdělení vlastnického práva ke stavbě a pozemku případného původně jednotného práva stavby a pozemku. Pokud následně žalovaná ve veřejné dražbě koupila stavby, aniž by si ošetřila právní režim k pozemkům pod stavbou a následně uzavřela s žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem coby osobou mající právo hospodaření k pozemkům, nájemní smlouvu (byť na dobu neurčitou), svědčil jí k umístění staveb na předmětných pozemcích toliko dočasný právní titul, který výpovědí smlouvy ze dne 8. 6. 2021 a uplynutím výpovědní doby zanikl. Za dané situace žalobkyni vznikl nárok na odstranění staveb stojících na cizím pozemku bez právního důvodu a soud tak nemohl než uzavřít, že je žaloba byla podána důvodně.“ (bod 33 rozsudku).

53. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2024, č. j. 53 Co 241/2023 281. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že „Namítala-li pak žalovaná, že jednání žalobkyně odporuje dobrým mravům, resp. se jedná o zneužití práva, zde i odvolací soud odkazuje na závěry učiněné ve věci společnosti Anonymizováno (řízení vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 11 C 197/2019), neboť v rozsahu těchto námitek se již jedná o typově obdobnou věc. Nelze přitom přehlédnout, že pokud soud rozhoduje o ochraně vlastnického práva po 1. 1. 2014, aplikuje již úpravu obsaženou v o. z., a nikoliv v obč. zák. Možným korektivem umožňujícím výjimečné zamítnutí vlastnické žaloby proto není § 3 odst. 1 obč. zák., ale zejména institut zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Judikaturu vymezující podmínky pro zamítnutí vlastnické žaloby v režimu § 3 odst. 1 obč. zák. však lze přiměřeně použít i při úvaze o aplikaci § 8 o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1308/2016). Ani odvolací soud v projednávané věci neshledal důvody pro výjimečné zamítnutí vlastnické žaloby vystavěné na těchto korektivech. Za popsané situace, kdy odvolací soud shledal důvodnou žalobu na vyklizení pozemku a odstranění stavby, nejsou podmínky pro vyhovění vzájemnému návrhu žalované na zřízení věcného břemene stavby.“ (bod 18. rozsudku). Usnesením dovolacího soudu ze dne 13. 2. 2025, č. j. 26 Cdo 2197/2024-426 dovolací soud dovolání žalované odmítl s tím, že „princip autonomie vůle umožňuje smluvním stranám nahradit formou privativní novace právo opravňující k vybudování a umístění časově neomezené stavby jiným právním vztahem (typicky nájemní vztah), a naopak. Není tak vyloučeno, aby účastníci řízení nahradili určité právo za právo jiné s odlišným obsahem a povahou, které může být pro některého účastníka právního vztahu méně výhodné. Jestliže smluvní strany přistoupily k privativní novaci, v jejímž rámci došlo k nahrazení dosavadního závazku závazkem novým, je zřejmé, že po zániku nového závazku se nemůže obnovit předchozí právní režim založený právním vztahem, jenž byl zrušen právě závazkem vyplývajícím z privativní novace. To znamená, že po zániku práv a povinností vyplývajících z uzavřeného nájemního poměru by se další právní režim neřídil právním poměrem existujícím před uzavřením nájemní smlouvy právě proto, že tento poměr by byl nahrazen závazkem novým při současném zrušení původního právního vztahu. Po zániku nájemního vztahu by tak bylo nutno vycházet z právního stavu, jenž by nastal po skončení nájemního poměru (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4707/2010, ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2698/2012, či usnesení téhož soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015). K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil také v rozsudku ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2653/2012. V napadeném rozsudku odvolací soud uzavřel, že dříve trvalé právo k pozemku se uzavřením nájemních smluv změnilo na právo dočasné, a v odůvodnění vysvětlil, jaké úvahy jej vedly k závěru, že vůlí smluvních stran skutečně bylo sjednat dočasné právo užívání. Dovolání není přípustné ani pro otázku, zda jednání žalobkyně odporuje dobrým mravům, případně, zda je zjevným zneužitím práva. Odvolací soud se zabýval i touto otázkou, poukázal na závěry učiněné Nejvyšším soudem v již citovaném usnesení, sp. zn. 26 Cdo 498/2022 v typově obdobné věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.“ (body 6,7,8 citovaného usnesení).

54. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 1. 2031, č. j. 11 C 197/2019 - 440 plyne, že z úplného znění podpisového řádu společnosti právnická osoba. účinné od 9. 10. 2018 soud zjistil, že dle čl. II ředitel organizační jednotky Anonymizováno je oprávněn uzavírat smlouvy vyjmenované v příloze, konkrétně mimo jiné dle bodu 16 přílohy podpisového řádu právní úkony týkající se nájmů nemovitého majetku a nebytových prostor ve výši peněžitého plnění do 300 000 Kč (roční nájem) je oprávněn činit ředitel regionální správy majetku.

55. Soud dále zamítl návrh žalobců na doplnění dokazování o učinění dotazu na katastr nemovitostí, zda existuje k parcele číslo parc. AnonymizovánoAnonymizováno6 nějaká další listina týkající se vlastnictví této parcely, návrh na učinění dotazu, zda existuje závazné rozhodnutí k umístění stavby číslo parcelní Anonymizováno/Anonymizováno a vyžádání výpisu z pozemkové knihy jako předchůdce katastru nemovitostí na předmětný pozemek v části Anonymizováno, dále dotaz, který úřad vede tzv. železniční knihy, a poté posléze onen orgán, který má v držení železniční knihy k pozemku, který dnes zahrnuje pozemek označený jako č. Anonymizováno/Anonymizováno, vyzvat k dodání listin; ze sdělení právnická osoba již bylo zjištěno, že žádné listiny se k této parcele, resp. i parcele č. hodnota nedochovaly a z výpisů ze železničních knih, které má soud k dispozici, k uvedenému pozemku rovněž žádné závady nevyplývají. Dále soud zamítl návrh na doplnění dokazování o znalecký posudek ze spisu 6 C 284/2023 a návrh na znalecký posudek ocenění stavby a ocenění pozemku, neboť by to vedlo k nehospodárnému prodloužení sporu s tím, že pouze osamocené porovnání hodnoty stavby a pozemku bez dalších skutkových okolností by k závěru soudu o tom, že žaloba na vyklizení a odstranění stavby je zneužití práva, nevedlo.

56. Soud rovněž zamítl návrh žalobců na další doplnění dokazování k právnímu titulu umístnění stavby, zejména pak dotazem na právnická osoba a archiv, zda eviduje právní titul ke stavbě dnes umístěné na pozemku č. Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, když žalovaná již v řízení uvedla, že nedohledala žádnou listinu týkající se pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, stejně tak odpověděl Anonymizováno, který rovněž sdělil, že veškerá dokumentace ke stavbám a pozemkům se nachází v Anonymizováno resp. oprávněnosti stavby žalobci dále navrhli dotaz na Anonymizováno i Národní archiv ohledně té skutečnosti, zda se zachovala v archivních fondech dokumentace týkající se národního podniku Anonymizováno. I tento důkaz soud zamítl, neboť tyto skutečnosti jsou pro otázku oprávněnosti stavby nerozhodné, neboť (jak soud níže uvede), otázka oprávněnosti stavby se posuzuje ke dni jejího vzniku, nikoliv ke dni vydání stavby osobám oprávněným. Soud zamítl důkazní návrh k tomu, aby soud vyžádal dotaz na Magistrát hl. m. Prahy IPR, zda existuje nějaké závazné rozhodnutí, které na předmětném pozemku cokoliv umisťuje. Ani tato skutková okolnost pro rozhodnutí soudu není podstatná.

57. Soud zamítl i návrh na doplnění dokazování k otázce tvrzeného rozporu žaloby o vyklizení a odstranění stavby s dobrými mravy, konkrétně nájemní smlouvou mezi žalobci a nájemcem, důchodovými výměry obou žalobců, návrh na výslech svědkyně Anonymizováno k otázce případného podnikání v jiné lokalitě a návrh na výslech obou účastníků řízení, neboť žalovaná tyto skutečnosti principálně nečinila spornými a dokazování k nim by tak bylo nadbytečné. Další důkazní návrh na doplnění dokazování ohledně listin týkajících se restitučního případu žalobců z archivní dokumentace národního podniku Anonymizováno k tvrzení, že titul k užívání předmětného pozemku byl dán samotnou dohodou o vydání věci a nájemní smlouva jako taková byla výkonem práva, kterým bylo těženo z nepoctivého činu, nebo z nepoctivého právního stavu, soud rovněž zamítl, neboť z dohody o vydání věci je beze vší pochybnosti zřejmé, že restituentům se vydává pouze stavba, nikoliv pozemek (který byl ve vlastnictví státu, jak vyplynulo z výše citovaného dokazování). Dále soud zamítl návrh žalobců na vyžádání si oprávnění tituly před jménem jméno FO a jeho výslech ve smyslu, aby se vyjádřil k tomu, zda a) byl skutečně pověřen k uzavření nájemní smlouvy a k výpovědi z nájmu a b) zda si byl vědom skutečnosti, že tu existuje dohoda o vydání věci, která řeší otázku vlastnictví budovy a vlastnictví pozemku. Uvedený důkazní návrh je nadbytečný, neboť soud (níže) odůvodní, že otázka pověření či oprávnění tituly před jménem jméno FO k uzavření nájemní smlouvy či podání výpovědi je s ohledem na § 166 o. z. bezpředmětná a dokazování k této věci je nadbytečné. Dále soud zamítl k provedení k důkazu inventáře Sbírka 2 - úrazy 1966-1988, Sbírka 1 – dislokace 1996-1988, Číslo pomůcky 47 za roky 1962-1988 a za roky 1884–1949, fond č. 47-adresa – inventární seznam, inventář 1953-1962, inventář 1886-1949, inventář 1989-1993, inventář 1950-1952, neboť tyto listiny se vůbec nevztahovaly k tvrzení žalobců a k předmětu sporu. Soud dále zamítl veškeré případné další návrhy na doplnění dokazování učiněné během řízení, neboť již k objasnění skutkového stavu nevedly a řízení by se jejich prováděním pouze prodloužilo.

58. Hodnocením ostatních případně provedených důkazů se soud již pro nadbytečnost nezabýval, neboť z nich již nic podstatného pro spor, zejména pro otázku oprávněnosti stavby na pozemku, nezjistil. Jednalo se zejména o listiny dodané jednotlivými oslovenými archivy.

59. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

60. Žalovaná je vlastníkem předmětného pozemku, žalobci jsou podílovými spoluvlastníky předmětné stavby, každý v rozsahu ½, stojící na předmětném pozemku. Stavba byla vybudována zřejmě v roce 1938 jméno FO, a to na pozemku (tehdejším) č. parc. Anonymizováno, který byl na základě smlouvy trhové, postupní a o zřízení služebnosti uzavřené mezi Anonymizováno) zastoupeným Anonymizováno a adresa-II-34 ze dne 20. 2. 1934, převeden z vlastnictví Anonymizováno na Anonymizováno Anonymizováno. Pozemek parc. č. hodnota v k. ú. adresa byl vytvořen při změně hranic v roce 1941-3 z pozemku č. hodnota – role v kat. území adresa. Ředitelství státních drah v roce 1938 řešilo otázku skladů ovocnářů u koleje č. hodnota, kde plánovalo sklady i postavit a následně budovu pronajmout. adresa a 85, kde se nachází také budova se skladem žalobců, byla situace jiná. Z výpisů Anonymizováno knih vyplývá, že sklady na pozemcích č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno postavili vlastníci skladů (právnická osoba a firma Anonymizováno & jméno FO). Sklad na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno před znárodněním vlastnil právnická osoba, což prokazuje i dohoda o vydání skladu ze dne 27. 11. 1991. U stavitelů Anonymizováno & právnická osoba právnická osoba se dohledaly listiny o titulu k umístění stavby, kterým byla nájemní smlouva (listina č. Anonymizováno, které vydalo Anonymizováno dne 19. 9. 1940 pro firmu Anonymizováno & právnická osoba listina Věc: Kat. území adresa prodej p. č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 18. 11. 1994 pro právnická osoba). Ke stavbě skladů žalobců na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno se listiny nepodařilo dohledat, lze však předpokládat, že právní předchůdce žalované neměl důvod postupovat jinak a pozemek pod stavbou žalobců pronajal jako v případě skladů na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno vlastníků právnická osoba a firmy Anonymizováno & jméno FO. Stavba tedy byla postavena jako stavba oprávněná, bylo k ní rovněž vydáno stavební rozhodnutí - stavba skladů byla povolena rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy v roce 1938. Dále bylo zjištěno, že veškerá dokumentace týkající se stavby výše uvedených skladů se v průběhu let ztratila. Sklady byly v rámci restitucí vráceny původním majitelům rovněž bez dokladů.

61. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

62. Dle § 1086 odst. 1 o. z., kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu ji nezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo po zřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu.

63. Dle § 1086 odst. 2 o. z. soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek do vlastnictví zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu.

64. Dle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

65. Dle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

66. Dle § 418 o. z. o. ve znění od 7. 7. 1933 do 30. 3. 1944, stavil-li někdo ze své hmoty bez vědomí a vůle vlastníkovi na půdě cizí, připadne stavení vlastníkovi půdy. Stavitel poctivý může žádati náhradu nákladů nutných a užitečných; ke staviteli nepoctivému jest se zachovati jako k jednateli nezmocněnému. Věděl-li vlastník půdy o stavbě a staviteli poctivému ji hned nezakázal, může žádati za půdu jen obecnou cenu.

67. Dle § 5 zákona č. 86/1912 Ř. z. ve znění účinném do 10. 7. 1947, stavební právo vznikne knihovním zápisem jako břímě pozemku. Stavební právo nemůže býti zřízeno na dílu knihovního tělesa. Zástavní a jiné právní závady, které směřují na peněžní platy neb odporují účelu stavebního práva, nesmějí v pořadí předcházeti stavební právo. Pro zapsané stavební právo buď otevřena zároveň zvláštní knihovní vložka. Všechny zápisy proti stavebnímu oprávněnci buďte vykonány v této vložce.

68. Dle § 135c odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby").

69. Dle § 135c odst. 3 obč. zák. soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

70. Dle § 1083 odst. 1 o. z., užije-li někdo cizí věc pro stavbu na svém pozemku, stane se stavba součástí pozemku. Vlastník pozemku nahradí vlastníku užité věci její hodnotu. Podle odstavce 2 kdo nebyl při užití cizí věci pro stavbu v dobré víře, nahradí vlastníku užité věci také ušlý zisk; skutečnou škodu hradí však jen v tom rozsahu, v jakém vlastník nedosáhl její náhrady podle odstavce 1.

71. Dle § 1084 odst. 1 o. z. stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku. Podle odstavce 2 vlastník pozemku nahradí osobě, která zřídila na cizím pozemku stavbu v dobré víře, účelně vynaložené náklady. Osoba, která v dobré víře nebyla, má táž práva a povinnosti jako nepřikázaný jednatel.

72. Dle § 1085 o. z. soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

73. Dle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

74. Dle § 1260 odst. 1 o. z., služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

75. Dle § 1127 o. z., z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

76. Dle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

77. Dle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

78. Dle § 1872 odst. 1 o. z., je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

79. Dle § 1 zákona č. 86/1912 Ř. z., o stavebním právu, ve znění účinném do 10. 7. 1947 (dále jen „zákon č. 86/1912 Sb.“) pozemek může býti zavazen věcným, zcizitelným a děditelným právem, míti stavbu na povrchu nebo pod povrchem půdy (stavebním právem).

80. Dle § 3 zákona č. 86/1912 Ř. z. stavební právo nemůže býti zřízeno na méně let nežli třicet a ne na více nežli osmdesát.

81. Dle § 9 zákona č. 86/1912 Ř. z. při zániku stavebního práva připadne stavba pozemkovému vlastníku.

82. Dle § 5 zákona č. 86/1912 Ř. z., stavební právo vznikne knihovním zápisem jako břímě pozemku. Stavební právo nemůže býti zřízeno na dílu knihovního tělesa. Pro zapsané stavební právo buď otevřena zároveň zvláštní knihovní vložka. Všechny zápisy proti stavebnímu oprávněnci buďte vykonány v této vložce.

83. Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany

84. K výroku I. o žalobě o zřízení věcného břemene

85. Soud se nejdříve zabýval otázkou, jakou úpravu pro vypořádání vztahů mezi různými vlastníky stavby a pozemku použít, a zda tato úprava umožňuje zřídit věcné břemeno. Za tím účelem bylo proto bylo nutné posoudit otázku oprávněnosti či neoprávněnosti stavby. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 480/2015 oprávněnost stavby je třeba posoudit podle právní úpravy, jaká tu byla v době jejího vzniku.

86. Neoprávněná je stavba, kdy někdo staví na cizím pozemku, aniž by mu svědčil titul umožňující na cizím pozemku stavbu zřídit. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení, a bez dalšího není rozhodné ani vydané kolaudační rozhodnutí. Závěr o oprávněnosti stavby je spojen výhradně s existencí občanskoprávního titulu k výstavbě, a nikoliv se stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím, resp. jejich absencí. Tedy při rozhodování o neoprávněné stavbě není rozhodující, zda jde ve smyslu stavebních předpisů o stavbu povolenou či nikoli. Rozhodnutím soudu o neoprávněné stavbě nezasahuje nijak do pravomoci správních orgánů rozhodnout o povolení takové stavby, ani takové rozhodnutí o povolení stavby nenahrazuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5780/2016).

87. Pro klasifikaci stavby jako stavby neoprávněné je rozhodný okamžik provádění stavby, přičemž neoprávněnou se stavba nestává, pokud vlastník stavby pozbude oprávnění mít na cizím pozemku stavbu. V případech, kdy stavebník staví, má občanskoprávní titul ke stavbě, jenž není časově omezen, ale toto jeho právo zanikne, občanský zákoník ani jiný právní předpis řešení těchto případů nenabízí. Vlastnická práva ke stavbě a pozemku zůstávají odlišná (neplatí princip superficies solo cedit), jsou rovnocenná, navzájem si konkurující a žádné z nich nelze označit za právo silnější; ve vztahu k právu vlastníka stavby právě proto, že v době výstavby mohl objektivně očekávat, že v budoucnu nebude konfrontován se ztrátou občanskoprávního oprávnění mít stavbu na cizím pozemku. Ani po zániku tohoto práva se nejedná o tzv. neoprávněnou stavbu ve smyslu § 135c obč. zák., neboť charakter stavby jako neoprávněné je spojen s neexistencí občanskoprávního titulu v době, kdy je stavba prováděna. Jinými slovy řečeno, pokud v době vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu nejde o tzv. neoprávněnou stavbu, skutečnosti nastavší později již aplikaci ustanovení o tzv. neoprávněné stavbě nemohou založit (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1840/2011).

88. Soud se proto v souladu s výše citovanou judikaturou zabýval otázkou, zda stavba skladů právním předchůdcem žalobců, jméno FO, byla zřízena na základě občanskoprávního titulu, jinými slovy řečeno, zda právnická osoba disponoval občanskoprávním titulem k výstavbě (tedy zda byla stavba skladů stavbou oprávněnou). Z dokumentů, které se podařilo z archivů získat, plyne, že Anonymizováno v roce 1938 řešilo otázku skladů ovocnářů u koleje č. hodnota, kde plánovalo sklady i postavit a následně budovu pronajmout. adresa a Anonymizováno, kde se nachází také budova se skladem žalobců, byla ale jiná situace. Z výpisů železničních knih vyplývá, že sklady na pozemcích č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno postavili vlastníci skladů (právnická osoba a firma Nárožný & jméno FO). Sklad na pozemku parč. č. Anonymizováno/Anonymizováno před znárodněním vlastnil právnická osoba, což prokazuje i dohoda o vydání skladů ze dne 27. 11. 1991. U stavitelů Anonymizováno & právnická osoba právnická osoba se dohledaly listiny i o titulu k umístění stavby, kterým byla nájemní smlouva (listina č. Anonymizováno, které vydalo Anonymizováno dne 19. 9. 1940 pro firmu Anonymizováno & právnická osoba listina Věc: Kat. území adresa prodej p. č. Anonymizováno/2 ze dne 18. 11. 1994 pro právnická osoba). Ke stavbě žalobců na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno se listiny nepodařilo dohledat.

89. Soud dospěl k závěru, že se dá předpokládat, že právní předchůdce žalované neměl důvod postupovat i u pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno jinak a pozemek pod stavbou žalobců pronajal jako v případě staveb na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno vlastníků právnická osoba a firmy Anonymizováno & jméno FO. Přestože se konkrétní nájemní smlouvu nepodařilo dohledat, lze uzavřít, že se v roce 1938–1939 skutečně jednalo o stavbu oprávněnou, kdy vlastníku stavby svědčilo nájemní právo k pozemku, tedy že rovněž původní vlastník skladů právnická osoba stavěl stejně jako právnická osoba a firma Anonymizováno & jméno FO na podkladě nájemního práva k pozemku. O oprávněnosti občanskoprávního titulu stavět nepřímo svědčí i stavební povolení vydané odborem Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 28. 11. 1938, na které odkazují listiny z let 1993 a 1994 (kolaudační rozhodnutí Obvodního úřadu adresa ze dne 30. 3. 1994, značky Anonymizováno.Anonymizováno a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru vnitřní správy ze dne 14. 9. 1994). Stavební povolení z roku 1938 se sice nedochovalo, pokud však bylo vydáno, svědčí to (byť nepřímo) o situaci, že se jednalo o stavbu oprávněnou.

90. Pokud žalobci uváděli, že oprávněnost stavby spatřují v tom, že jim svědčilo právo stavby, které nebylo zapsané v pozemkových knihách, uvádí soud, že toto tvrzení nebylo prokázáno. Pokud by žalobci měli právo stavby na základě písemné smlouvy o zřízení práva stavby vložené do pozemkové knihy dle § 5 zákona č. 86/1912 ř. z., o stavebním právu, nebyl o tomto tvrzení předložen žádný důkaz. Pokud navrhovali, aby soud provedl rešerši 12 nezpracovaných kartonů, které pravděpodobně obsahují nájemní smlouvy z let 1921–1993 Anonymizováno, nejednalo se návrh na konkrétní důkaz, který by jejich tvrzení prokazoval. „V době účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811 platila obecně zásada „superficies solo cedit“, která znamenala, že stavba nebyla samostatnou věcí, nýbrž součástí pozemku a vlastníkem stavby byl tedy vlastník pozemku. Neplatila však bezvýjimečně. Pokud stavebník stavěl na cizím pozemku, musel mít k tomuto pozemku věcné právo, a to tzv. právo stavby. Právo stavby nebylo předmětem úpravy v o. z. o., nýbrž samostatné úpravy ve zvláštním předpise, jímž byl zákon č. 86/1912 ř. z., který byl nahrazen zákonem č. 88/1947 Sb., o právu stavby. Podle obou uvedených právních předpisů právo stavby vzniklo, jakmile bylo knihovně zapsáno do veřejných (pozemkových) knih jako břemeno, resp. závada zatíženého pozemku. Dobová právnická literatura dovozovala, že „stavební právo vzniká smlouvou o zřízení práva stavebního, doprovozenou knihovním zápisem... a že se stavební právo zapisuje jako závada na listu C ve vkladbě, ve které je zapsán zatížený pozemek, a že teprve tímto zápisem stavební právo vznikne“ (Krčmář, J.: Právo občanské, II. Práva věcná, III. doplněné vydání, Praha 1946, s. 280). Právo stavby bylo právem věcným, a to zcizitelným a děditelným. Zřízeno mohlo být pouze jako právo dočasné a považovalo se za věc nemovitou. Stavba nebyla věcí samostatnou, podle zákona č. 86/1912 ř.z., byla příslušenstvím práva stavby a podle zákona č. 88/1947 Sb. byla součástí práva stavby. Po zániku práva stavby připadla stavba vlastníku pozemku.“ I pokud by tedy tvrzení žalobců bylo prokázáno (což nebylo), právní vztah mezi vlastníkem pozemku a subjektem oprávněným ke stavbě (stavebníkem) by navíc zanikl uplynutím stanovené doby (80 let od zřízení stavby v roce 1938) a vlastnictví stavby by nabyl vlastník pozemku (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3208/2011).

91. Soud posoudil jako nedůvodnou i argumentaci žalobců, že vydáním věci na základě dohody ze dne 21. 11. 1991 došlo k vydání zděného skladu, a oprávněnost stavby měla být posouzena k tomuto okamžiku. Soud se s tímto výkladem neztotožnil, neboť dle výše uvedené judikatury se oprávněnost stavby posuzuje k okamžiku vzniku stavby. Pokud výměrem ministra vnitřního obchodu č. hodnota ze dne 2. 12. 1950 bylo právnímu předchůdci žalobců – jméno FO – odňato vlastnické právo ke třem zděným skladům, nevznikly sklady v roce 1991, ale stavba existovala již ke dni odnětí vlastnického práva. Fakt, že v roce 1950 byl sjednocený vlastnický režim stavby a pozemku, aby se v roce 1991 zase rozdělil, nemá na posouzení oprávněnosti stavby vliv (viz již výše citovaný závěr, že pokud v době vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu nejde o tzv. neoprávněnou stavbu, skutečnosti nastavší později již aplikaci ustanovení o tzv. neoprávněné stavbě nemohou založit, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1840/2011). Za okamžik vzniku stavby tedy nelze považovat den, kdy byla uzavřena dohoda o vydání věci (21. 11. 1991), jak argumentují žalobci, neboť stavba jako samostatná věc existovala již před tímto datem. Sjednocení vlastnictví pozemku a stavby poté, co byl velkoobchodní podnik právnická osoba znárodněn, nemělo vliv na existenci stavby jako takové. Sjednocení vlastnictví pozemku a stavby mělo vliv toliko na užívání pozemku pod stavbou.

92. Právní vztahy mezi vlastníkem stavby, zřízené celé na cizím pozemku před 1. 1. 2014 na základě časově neomezeného práva mít na cizím pozemku stavbu, které později zaniklo (zejména v důsledku změny právní úpravy), a vlastníkem cizího pozemku, nelze posuzovat ani analogicky dle § 135c obč. zák., resp. § 1084 až § 1086 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 828/2017 ze dne 8. 6. 2017 a rozsudek ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 162/2007). Z konstantní judikatury dále plyne, že soud může zřídit věcné břemeno pouze v případech, kdy je mu to zákonem umožněno, tedy konstitutivní rozhodnutí o zřízení služebnosti může soud zásadně vydat pouze tam, kde pro něj existuje zákonný podklad (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2186/2003 nebo ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5917/2017 pro poměry občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, nelze používat pro vypořádání stavby aktuální pravidla obsažená v § 1083–1086 zákoníku č. 89/2012 Sb. (rovněž viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 828/2017 ze dne 8. 6. 2017).

93. Srovnáním právních úprav obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s. platného v době vzniku stavby, občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. po rozdělení vlastnického režimu v roce 1991 a občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platného v době rozhodování soudu, soud uzavírá, že jediným předpisem, který umožnil zřídit věcné břemeno při vypořádání vztahů různých vlastníků pozemku a stavby, byl § 135c odst. 3 obč. zák. účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, pouze však pro neoprávněné stavby. Pakliže však zdejší soud uzavřel na základě uceleného řetězce důkazů provedeným dokazováním, že se jednalo o stavbu oprávněnou, pak analogická aplikace ustanovení § 135c odst. 3 obč. zák. pro oprávněné stavby není přípustná dle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 162/2007. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout, protože neměl k dispozici ustanovení, které by zřízení věcného břemene umožnilo zřídit. Ustanovení § 221 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, kterým rovněž žalobci argumentovali, se vztahuje rovněž na stavby neoprávněné.

94. Zdejší soud dále považoval za stěžejní, že žalobci poté, co se stali spoluvlastníky stavby, užívali předmětný pozemek na základě nájemní smlouvy, uzavřené mezi nimi jako nájemci a žalovanou jako pronajímatelem dne 28. 5. 2017. K užívání pozemku tedy měli právní titul. Nájemní smlouva je přitom ze své povahy užívacím titulem dočasným. Pokud tento právní titul zanikl výpovědí, neznamená to, že se stavba stala neoprávněnou ve výše uvedeném smyslu, jak dovozovali žalobci, ale nastal právní stav po zániku nájemního vztahu. jméno FO zániku nájemního vztahu nedochází k tomu, že by byl obnoven právní režim, jaký tu byl před uzavřením nájemní smlouvy.

95. Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015 uvedl, že ve shodě se zásadou autonomie vůle je uzavření smlouvy na dobrovolném rozhodnutí smluvní strany, která musí zvážit všechna pozitiva či negativa, která s uzavřením takové smlouvy mohou být spojena. V poměrech nájemní smlouvy je to především zřejmá okolnost, že po skončení nájmu ztratí nájemce oprávnění předmět nájmu užívat a pronajímatel se bude domáhat jeho vyklizení. Tato skutečnost je pojmovým znakem nájemní smlouvy, a jestliže si nájemce tyto skutečnosti dostatečně nezváží před uzavřením nájemní smlouvy, nemohou považovat za nespravedlivý důsledek, který je svou povahou s nájemním vztahem spojen. Platná a účinná právní úprava přitom nezakládá vlastníkovi stavby po skončení nájemního vztahu k pozemku, na kterém stavba stojí, aby se domáhal zřízení věcného břemene (služebnosti) k tomuto pozemku. Podle § 1260 odst. 1 věty druhé o. z. přitom platí, že služebnost se nabývá rozhodnutím orgánu veřejné moci pouze v případech stanovených zákonem.

96. K námitce neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 26. 5. 2017 a potažmo neplatnosti podané výpovědi ze dne 31. 10. 2022 pro neexistenci podpisu nájemní smlouvy osobou oprávněnou za žalovanou stranu jednat dále soud uvádí, že tuto námitku považuje za nedůvodnou. I kdyby překročil tituly před jménem jméno FO své oprávnění podepsat nájemní smlouvu a výpověď, což není prokázáno, uvádí soud, že takové překročení či nedostatek oprávnění by neměl za následek neplatnost nájemní smlouvy, resp. podané výpovědi. Na danou problematiku se vztahuje podpůrně § 440 o. z. Sankcí za případné překročení zástupčího oprávnění není neplatnost právního jednání, i kdyby ten, za koho bylo jednáno, překročení neschválil. Soud si je vědom skutečnosti, že podpisový řád Anonymizováno nabyl účinnosti 2018 (tedy po uzavření nájemní smlouvy), podpisový řád však byl vydán v blízké časové souvislosti s podpisem smlouvy. Druhé straně právo namítat, že jí z uzavřené smlouvy nevznikla práva a povinnosti, uvedené ustanovení nepřiznává (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004 a ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 32 Odo 766/2003). Neplatnost či zdánlivost musí plynout z jiných okolností, než je překročení zástupčího oprávnění, když to samo o sobě absolutní (ani relativní) neplatnost právního jednání nezpůsobuje (NS 23 Cdo 3983/2016). Soud tedy uzavírá, že i pokud by tituly před jménem jméno FO překročil své zákonné zmocnění jednat při uzavírání nájemní smlouvy s žalobkyní, zpochybnit toto jednání by mohla pouze žalovaná, pokud by se hodlala zprostit svých práv a povinností z této smlouvy vyplývajících. Z výše uvedených důvodů soud tuto námitku žalobkyně považoval za nedůvodnou. Stejně tak soud shledal nedůvodnou i námitku ohledně neplatnosti výpovědi z nájmu ze stejných důvodů. Dle § 166 o. z. právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci, přičemž dle odst. 2 omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo. Žalovaná jednoznačně deklarovala svou vůli právní vztah založený nájemní smlouvou s žalobci ukončit, což vyplývá z výpovědi i z navazující korespondence (mimo jiné z dopisu o možnosti uzavřít podnájemní smlouvu, z výzvy k vyklizení, z jednání o celkovém narovnání vztahů a odkupu stavby). Rovněž dle uzavřené nájemní smlouvy se účastníci dlouhodobě chovali a nikdy nikdo z aktérů smlouvy její platnost nezpochybnil. Námitku žalobců tak soud shledal nedůvodnou.

97. K další námitce žalobců o vydržení práva odpovídající věcnému břemeni uvádí zdejší soud, že i ze skutkových tvrzení žalobců vyplývá, že nemohlo dojít k vydržení práva odpovídajícímu věcnému břemeni, neboť sami žalobci ani netvrdili, že by jejich právním předchůdcům svědčilo právo odpovídající věcnému břemeni. Ani argumentace nutnosti zřídit věcné břemeno s odkazem na rozpor s dobrými mravy není v daném případě namístě, neboť věcné břemeno (služebnost) nelze zřídit s odkazem na soulad s dobrými mravy.

98. Soud proto žalobu o zřízení věcného břemene zamítl.

99. K výroku II. o žalobě o přikázání pozemku

100. Soud posoudil jako nedůvodnou rovněž žalobu na přikázání pozemku. Soud má na základě provedeného dokazování (viz výše) za prokázané, že právní předchůdce žalobců jméno FO zřídil stavbu vědomě na cizím pozemku, se souhlasem vlastníka pozemku. Žalobci se stali (spolu)vlastníky budovy postavené v r. 1938 jako skladiště na drážním pozemku, tj. na pozemku, který nebyl ve vlastnictví stavebníka. Vlastník pozemku se stavbou souhlasil. Stavebník si byl vědom, že se jedná o cizí pozemek a že vlastník pozemku se stavbou souhlasí. Žalobci nikterak neprokázali, že by se jednalo ke dni vzniku o stavbu neoprávněnou. Tato skutečnost je rozhodná pro posouzení věci. Naopak není podstatné, zda se jednalo v případě oprávnění stavitele o vztah nájemní či jiný.

101. Po právní stránce soud předně vyšel z přechodných ustanovení o. z. Stavba byla postavena za účinnosti o. z. o. Žalobce poukazuje na § 418 o. z. o.

102. Dobová judikatura k § 418 o. z. o. dospěla k závěru, že „kdo staví na cizí půdě věda, že jest cizí, a předpokládaje, že její vlastník se stavbou souhlasí, není bezelstným stavebníkem podle § 418 o. z. o.“ (Anonymizováno, Anonymizováno). V citovaném rozhodnutí soud vysvětluje, že tzv. bezelstnost stavebníka neznamená, že stavebník předpokládal souhlas vlastníka pozemku se stavbou, ale naopak znamená, že stavebník je přesvědčen o tom, že staví na svém vlastním pozemku.

103. Podle komentáře k československému obecnému zákoníku občanskému z r. 1935, tituly za jménem jméno FO, tituly za jménem jméno FO a kol. k § 418 na str. 451: „Poctivým jest stavebník, který jest poctivým držitelem pozemku, zejména ten, kdo se omylem domnívá, že staví na vlastním pozemku pro sebe (neboť takový omyl nesmí býti vlastníkem pozemku využitkován). Naproti tomu, ví-li stavebník, že staví na pozemku cizím, ale domnívá-li se, že vlastník s tím souhlasí, nelze použíti § 418, věty 3., neboť v takovém případě neuznáme na nabytí vlastnictví pozemku, nýbrž nanejvýše na nabytí nějakého užívacího práva k tomuto pozemku (vždyť předmětem dobré víry stavebníkovy nebylo vlastnictví, nýbrž jen nějaké užívací právo, a vždyť jde o ustanovení singulární, které tedy nesluší rozšiřovati).“

104. Zákon č. 89/2012 Sb. v přechodných ustanoveních sice pamatuje na vlastnický režim staveb na cizích pozemcích, které tu budou v době, kdy nabyl účinnosti, o jejich vypořádání se však nezmiňuje a je tak třeba dovodit, že na stavby zřízené před 1. 1. 2014 není úprava v § 1086 o. z. použitelná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015). Za dané situace je soud přesvědčen, že jediným možným řešením je vycházet z právní úpravy, která byla účinná v době zřízení stavby a tedy z § 418 o. z. o.

105. Je tedy zřejmé, že § 418 o. z. o. na nyní souzenou věc nedopadá, neboť stavebník (právnická osoba) si byl vědom, že staví na cizím pozemku, nikoli vlastním, když z provedeného dokazování vyplynulo, že pozemek parc. č. hodnota byl ve vlastnictví státu a sousedící stavebníci (právnická osoba a firma Anonymizováno & jméno FO) měli k užívání pozemku jednoznačně zřízeno právo nájemní. Jak výše soud dovodil, tento závěr lze předpokládat rovněž u stavebníka jméno FO, neboť jeho stavba se nacházela vedle předmětných skladů u koleje Anonymizováno/Anonymizováno.

106. Soud tedy shrnuje, že za situace, kdy původní stavebník vědomě postavil stavbu na cizím pozemku se souhlasem vlastníka pozemku, tedy oprávněně, nesvědčí vlastníkovi stavby právo na přikázání pozemku do jeho vlastnictví, a to ani dle o. z. o., přičemž platnou právní úpravu na daný vztah nelze použít. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou i v této části zamítl.

107. Vzájemný návrh žalované na vyklizení pozemku a odstranění stavby (výrok III. a IV).

108. Žalovaná vzájemným návrhem vůči žalobcům požaduje vyklizení pozemku v jejím vlastnictví a odstranění stavby na něm stojící. Soud se předně zabýval otázkou, zda takový požadavek je oprávněný, přičemž se opíral především o dva rozsudky Nejvyššího soudu ČR, které se dotýkaly téměř skutkově totožné věci. V rozsudku ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 604/2013 a ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015 Nejvyšší soud ČR judikoval, že „zřídil-li na cizím pozemku stavbu stavebník, který měl časově neomezené právo mít na tomto pozemku stavbu a toto právo později zaniklo, nemůže se vlastník pozemku domáhat odstranění této stavby, a to ani po právním nástupci stavebníka. K odlišným závěrům však rozhodovací praxe dospěla v případech, kdy stavebník v době stavby má občanskoprávní titul ke stavbě, ale jedná se o oprávnění časově omezené, nebo v případech, kdy stavebník vědět měl a mohl, že jeho právo stavby je pouze dočasné. V takových případech ztrácí po uplynutí sjednané doby právo mít nadále na tomto pozemku stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může domáhat odstranění stavby.“ Navazujíc na tyto závěry, zabýval se Nejvyšší soud ČR tím, zda-li je možno časově neomezené právo k pozemku nahradit právem časově omezeným (typicky nájemní vztah) a naopak. „Tato možnost byla dovolacím soudem dovozena z principu autonomie vůle stran. Není tak vyloučeno, aby účastníci řízení nahradili určité právo za právo jiné s odlišným obsahem a povahou, které může být nahlíženo pro některého účastníka právního vztahu např. jako méně výhodné. Jestliže by došlo k privativní novaci, v jejímž rámci dochází k nahrazení dosavadního závazku závazkem novým, je zřejmé, že po zániku nového závazku se nemůže obnovit předchozí právní režim založený právním vztahem, jenž byl zrušen právě závazkem vyplývajícím z privativní novace. To znamená, že po zániku práv a povinností vyplývajících z uzavřeného nájemního poměru by se další právní režim neřídil právním poměrem existujícím před uzavřením nájemních smluv právě proto, že tento poměr by byl nahrazen závazkem novým při současném zrušení původního právního vztahu. Po zániku nájemního vztahu by tak bylo nutno vycházet z právního vztahu, jenž by nastal po skončení nájemního poměru.“ Po zániku nájemního vztahu tedy v případě uzavření nájemní smlouvy tak vlastník stavby užívá pozemek neoprávněně, čímž nepřípustně zasahuje do práv vlastníka pozemku a vlastník pozemku se může domáhat odstranění stavby.

109. V posuzovaném případě původní vlastník stavby zřídil stavbu na pozemku na základě nájemní smlouvy, tato stavba tedy nebyla trvalého charakteru, ale dočasného charakteru. Pokud následně žalobci navíc uzavřeli s žalovanou nájemní smlouvu (byť na dobu neurčitou), svědčil jim k umístění stavby na předmětném pozemku toliko dočasný právní titul, který výpovědí smlouvy ze dne 31. 10. 2022 a uplynutím výpovědní doby zanikl. Za dané situace žalované vznikl nárok na odstranění stavby stojící na cizím pozemku bez právního důvodu a soud tak nemohl než uzavřít, že žalobci jsou povinni pozemky vyklidit a tuto stavbu odstranit. V poměrech nájemní smlouvy každá ze stran může bez udání důvodu vypovědět nájemní smlouvu, což je přímo zakotveno v čl. VI. odst. 1 smlouvy. Žalobci měli a mohli dovodit následky s uzavřením této smlouvy plynoucí, tedy možnou ztrátu oprávnění předmět nájmu užívat a právo vlastníka pozemku domáhat se jeho vyklizení. Tato skutečnost je pojmovým znakem nájemní smlouvy a žalobci tedy nemohou požadovat za nespravedlivý důsledek, který je svou povahou s nájemní smlouvou spojen. Žalobci navíc v řízení neprokázali, že stavba byla na pozemcích žalované trvalého charakteru. I kdyby však tuto skutečnost prokázali, nic by to nezměnilo na předchozím závěru soudu, že toto právo bylo privativní novací změněno na právo dočasného charakteru. Žalovaná tak má právo žádat po skončení nájmu vyklizení pozemku a odstranění movitých věcí na pozemku se nacházejících. Současně má žalovaná právo na odstranění stavby na pozemku stojícím, neboť uzavřením nájemní smlouvy se právo užívat pozemek pro umístění stavby stalo právem dočasným a zánikem nájemní smlouvy toto právo zaniklo.

110. Soud se zabýval velmi podrobně otázkou, zda požadavek na vyklizení pozemku žalobci a odstranění stavby není nepřiměřenou tvrdostí a zda se na straně žalované nejedná o zjevné zneužití práva dle § 8 o. z. (dříve dle § 3 obč. zák). Danou situaci poměřoval především závěry vtělenými do nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 22/01 a do rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 604/2013 týkající se střetu práva vlastníka pozemku a vlastníka stavby. Ústavní soud uvedl, že při posuzování věci je třeba vzít v úvahu „konkurenci“ obou existujících vlastnických práv a dále shrnul, že „kdo stavěl na cizím pozemku na základě obligačního práva, musel nutně počítat s tím, že toto právo není časově neomezené a vědomě na sebe vzal rizika z toho plynoucí. Neposkytnutí ochrany právu vlastníka pozemku, který pozemek přenechal jinému jen dočasně, by bylo omezením práva, které by nesplňovala podmínky stanovené v čl. 11 Listiny. Nejvyšší soud ve výše citovaném judikátu následně rozvedl, že „zamítnutí vlastnické žaloby na vyklizení pozemku a odstranění stavby pro rozpor výkonu s dobrými mravy (v poměrech o. z. zjevně zneužívající práva), připadá do úvahy výjimečně, pokud by takový výkon vážně poškodil uživatele věci, aniž by vlastníkovi pozemku přinesl odpovídající prospěch a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalobců. Možnost odmítnout ochranu vlastnické žalobě pro rozpor s § 8 o. z. (dříve § 3 obč. zák.) je založena na kumulativním splnění následujících podmínek: a) jde o postup mimořádný, b) výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, c) vlastníkovi věci nepřináší odpovídající prospěch, d) vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť závažného zájmu žalobkyně (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 604/2013). Jedná se tedy o výjimečný postup odmítnutí ochrany vlastnického práva.

111. Zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014).

112. Soud nikterak neumenšuje závažnost dopadu povinnosti žalobců vyklidit pozemek a odstranit jejich stavbu do jejich majetkových zájmů, ba naopak, byl si této skutečnosti vědom a v této souvislosti vyzýval účastníky k dohodě. Po provedeném dokazování a zvážení všech okolností však dospěl ke konečnému závěru, že nejsou naplněny všechny kumulativní podmínky pro odepření výkonu práva žalované jako vlastníka pozemku. Ze zjištěných skutečností nelze dovozovat, že podání žaloby a uplatnění práva na vyklizení pozemku a odstranění stavby a postup žalované vůči žalobcům by zakládal důvodnost úvahy o zjevném zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Soud nespatřuje ani žádnou okolnost pro závěr, že by se ze strany žalované jednalo o výkon jejího práva v rozporu s jeho účelem. Především soud zohlednil tu skutečnost, že žalovaná žalobcům před zahájením řízení, v jeho průběhu a téměř před vyhlášením rozsudku soudu nabízela možnost se dohodnout, žalobci však její nabídky opakovaně odmítli s tím, že jsou ekonomicky nezajímavé. Žalovaná poukázala na to, že žalobci byla odmítnuta nabídka odkupu stavby a vypořádání všech práv souvisejících ve výši 4 500 000 Kč. Žalobci odmítli jednat s tím, že hodnota stavby dle nich činí minimálně 11 000 000 Kč. Soud však podotýká, že žalobci vychází pouze z ohodnocení nemovitosti, které nemusí být ekonomicky reálné. Soud přisvědčuje žalované, že při ekonomickém zvážení hodnoty stavby žalobců je nutno přihlédnout ke všem okolnostem dané situace, mimo jiné neexistenci vlastnického práva k pozemku pod stavbou a ke skutečnosti, že pozemek se nachází v oblasti určené k zástavbě a stavba je určena k odstranění. Tyto dvě skutečnosti zásadním způsobem hodnotu stavby snižují a její prodejnost je rovněž tímto faktem snížena. Dalším argumentem je právě skutečnost, že i pokud by reálná hodnota stavby žalobců skutečně dosahovala hodnoty cca 11 000 000 Kč, případně více, pokud by se tedy jednalo o pozemek nepoměrně menší hodnoty, než je stavba, je nutno zvážit specifičnost umístění pozemku, možnosti jeho dalšího využití žalovanou, které nelze upírat právo se svým pozemkem naložit dle jejího uvážení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná postupovala svévolně; její jednání je vedeno koncepčními kroky Území revitalizovat a v tomto duchu činí kroky nejen vůči žalobcům, ale rovněž vůči dalším subjektům. Je možno souhlasit se žalovanou, že její postup přesahuje pouze její vlastní zájmy, ale v duchu uzavřeného memoranda obsahem naplňuje i zájem veřejný. Z provedeného dokazování naopak je evidentní, že žalovaná postupně jedná v zájmu revitalizace území adresa, když již došlo k odstranění prvků dráhy, kolejí, dalších staveb v území a vůči všem vlastníkům staveb postupuje konzistentně. Obdobně žalovaná postupovala rovněž v případě dalších třetích osob (jméno FO a jméno FO, tituly před jménem Anonymizováno. jméno FO a jméno FO, jméno FO, tituly před jménem jméno FO, právnická osoba., tituly před jménem jméno FO). Výpověď smlouvy a na ni navazující žaloba o vyklizení a odstranění stavby je tedy souborem postupných navazujících kroků a nikoliv selektivně vymezeného jednání s cílem poškodit žalobce. Žalovaná se snaží o lepší využití svého pozemku pro revitalizaci území bývalého adresa. Za tím účelem založila společný podnik se společností právnická osoba. - právnická osoba. Využitím pozemku společností právnická osoba. dojde k vybudování nové obytné čtvrti, včetně školy, kulturních zařízení, Anonymizováno a infrastruktury vč. parkové zeleně. K takovému konání se žalovaná zavázala rovněž v memorandu uzavřeném mimo jiné i s Anonymizováno. Záměr žalované revitalizovat území bývalého adresa – Anonymizováno přesahuje její vlastní zájem, když naplňuje hlavně zájem veřejný.

113. Soud se neztotožňuje ani s námitkou žalobců, že žalovaná svým jednáním spočívajícím ve výpovědi z nájmu a žalobou na vyklizení pozemku a odstranění stavby jedná nepoctivě, neboť porušuje zákonné předkupní právo. Povinnost dlužníka nabídnout věc předkupníkovi vzniká teprve uzavřením kupní smlouvy s koupěchtivým. K takovému transferu vlastnického práva nedošlo.

114. Nepoctivost a zjevné zneužití práva nelze dovodit ani z tvrzení, že náprava některých majetkových křivd měla být nápravou na dobu neurčitou, nikoliv na dobu určitou. S tím lze zcela jistě vyjádřit souhlas, nicméně skutečnost, že žalobcům resp. jejich právním předchůdcům byla vydána pouze stavba, nikoliv pozemek, není mezi účastníky spornou. Další dokazování ohledně těchto skutečností či souvislostí s restitucí není již podstatná. Žalobci si totiž následně ošetřili právo k pozemku smlouvou nájemní, která má charakter dočasný, museli tak počítat s eventualitou, že toto nájemní právo může zaniknout.

115. Lze tak uzavřít, že podmínka pro zcela výjimečný postup odepření práva vlastníku pozemku po skončení nájemního vztahu, a to požadovat vyklizení pozemků a odstranění stavby na něm stojící, není dána. V konkrétních podmínkách daného skutkového stavu by odepření možnosti žalované dát výpověď z nájemního vztahu a činit navazující kroky s tím související by v konečném důsledku znamenalo strpět do budoucna stav, že její pozemek je zastavěn stavbou třetí osoby a v podstatě ji vyloučit z jejího vlastnického práva. Tento důsledek úvah žalobců by však v kontextu všeho výše uvedeného neodpovídal výše uvedené judikatuře.

116. V kontextu výše uvedeného soud uzavírá, že výpověď z nájmu byla doručena žalobcům nejpozději dne 18. 11. 2022, po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty 28. 2. 2023 zaniklo žalobcům právo užívat pozemek, tedy žalobci pozemek užívají, aniž by jim k tomu svědčil jakýkoliv právní titul. Žalovaná má tak právo žádat vyklizení pozemku dle § 2225 odst. 1 o. z. po skončení nájmu a odstranění stavby na něm stojící dle § 1040 o. z. a § 1042 o. z. a dle judikatury Nejvyššího soudu ČR výše citované, zejména pak rozsudku sp. zn. 22 Cdo 604/2013 a 22 Cdo 4884/2015, když soud neshledal, že by žalovaná vůči žalobcům zneužívala své právo tím, že by jednala nepoctivě a proto by byly na místě důvody pro odmítnutí ochrany jejích práv. Povinnost obou žalobců je společná a nerozdílná dle § 1127 o. z.

117. Lhůta k plnění k vyklizení pozemku a odstranění stavby

118. O lhůtě k plnění soud rozhodoval ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud vzal v úvahu skutečnost, že dle § 253 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, v platném znění, rozhodl-li o odstranění stavby soud, může stavební úřad z moci úřední nebo na žádost toho, komu soud odstranění stavby uložil, stanovit podmínky pro odstranění stavby; rozhodnutí, kterým se podmínky stanoví, je prvním úkonem stavebního úřadu v řízení. S ohledem na uvedená ustanovení je tak lhůta 3 měsíců pro odstranění stavby navržená žalovanou nereálná. Žalobci budou muset odstranění staveb realizovat prostřednictvím stavebního podnikatele, současně lze předpokládat, že bude třeba zpracovat projekt bouracích prací, specifikovat množství předpokládaného odpadu a zajistit vyjádření stanovisek správců inženýrských sítí a další podklady. Žalobci tedy jednak potřebují lhůtu k získání potřebných podkladů a zároveň lhůtu k realizaci odstranění stavby. Soud dále zohlednil, že žalobci potřebují ukončit nájemní poměr se stávajícím nájemcem a v neposlední řadě soud přihlédl i k tomu, že v případě žalobců se jedná o starobní důchodce, potomky restituentů, kteří si pronájmem skladů přivydělávali, soud tak považuje za spravedlivé poskytnout jim delší lhůtu k vyklizení pozemku a odstranění stavby. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti tak soud považoval za přiměřenou a spravedlivou lhůtu k vyklizení pozemků a odstranění stavby dvanáct měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

119. Náhrada nákladů řízení (výrok V.)

120. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ze vzájemného návrhu ve výši 5 000 Kč, dále z odměny advokáta v řízení o zřízení věcného břemene a ze vzájemného návrhu na přikázání pozemku a odstranění stavby do vydání usnesení o spojení věci (dne 8. 9. 2025) dle § 8 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“) ve znění do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. c) ve výši 35 000 Kč za 10 úkonů právní služby po 2 500 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne 2. 5. 2023, porada s klientem ze dne 31. 8. 2023, vzájemný návrh na vyklizení a odstranění stavby ze dne 31. 8. 2023, jednání s protistranou dne 16. 10. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 22. 11. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 6. 2. 2024, vyjádření ve věci samé ze dne 28. 3. 2024, další porada s klientem ze dne 28. 3. 2024 přesahující jednu hodinu, vyjádření ze dne 12. 7. 2024), půl úkon dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. za vyjádření k návrhu na přerušení řízení ze dne 22. 3. 2024, 2 x půl úkon za účast u jednání dne 8. 2. 2024 a 18. 6. 2024, půl úkon za odvolání proti usnesení o přerušení řízení ze dne 13. 5. 2024, půl úkon za vyjádření k dovolání proti procesnímu rozhodnutí ze dne 7. 8. 2024, k tomu je nutno připočíst náhradu hotových výdajů po 300 Kč za 15 úkonů právní služby.

121. Náhrada nákladů řízení za řízení ve věci přikázání pozemku do doby spojení věcí vychází z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, a to za následující úkony právní služby po 1 500 Kč: převzetí zastoupení, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 10. 4. 2024, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 16. 5. 2024, vyjádření ve věci samé ze dne 16. 5. 2024, jeden půl úkon za námitku místní nepříslušnosti ze dne 10. 4. 2024, dále náhrada nákladů z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč dle § 9 odst. 1 ve znění a. t. od 1. 1. 2025, jeden úkon právní služby po 2 300 Kč - vyjádření ze dne 13. 2. 2025. K tomu je nutno připočíst náhradu hotových výdajů po 300 Kč za 5 úkonů právní služby a ve výši 450 Kč za 1 úkon právní služby dle § 13 a. t. po 1. 1. 2025.

122. Náhrada nákladů řízení od 8. 9. 2025 po spojení věcí je určena z tarifní hodnoty 95 000 Kč dle § 12 odst. 3 a. t., soud vycházel ze součtu tarifních hodnot, konkrétně dle § 9 odst. 3 písm. c) (z tarifní hodnoty 65 000 Kč) + dle § 9 odst. 1 a. t. 30 000 Kč, celkem 95 000 Kč – jeden úkon právní služby po 4 900 Kč – a to 2 úkony za účast u jednání dne 10. 9. 2025 (2 úkony za jednání přesahující dvě hodiny), písemný závěrečný návrh ze dne 18. 9. 2025, porada s klientem dne 18. 9. 2025, a účast u jednání dne 23. 9. 2025. K tomu je nutno připočíst náhradu hotových výdajů po 450 Kč za 5 úkonů právní služby § 13 a. t. po 1. 1. 2025. Náhradu nákladů řízení dále tvoří náhrada za 21 % DPH.

123. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 93 935 Kč.

124. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za následující úkony právní služby: založení urbanistické studie (nejedná se o úkon právní služby ve smyslu § 13 a. t.), dále půl úkon za doplnění námitky místní nepříslušnosti, neboť se jedná již o neúčelný úkon právní služby, neboť námitka místní nepříslušnosti měla být učiněna v jednom podání).

125. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná navrhovala, aby soud při určení tarifní hodnoty u žaloby o přikázání pozemku a vyklizení pozemku a odstranění stavby vycházel z tarifní hodnoty odpovídající ceně pozemku dle cenového odhadu nemovitosti ze dne 9. 4. 2024, soud však takto nepostupoval. Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o odborné vyjádření (posudek cenového odhadu nemovitosti neobsahuje doložku podle § 127a o. s. ř.), soud z něj při určení tarifní hodnoty nevycházel. Samotné určení hodnoty pozemku by vyvolalo další dokazování, které by pro rozhodnutí věci bylo nehospodárné a neúčelné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2209/2015). U žaloby o přikázání pozemku nebylo možné postupovat ani dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. či dle § 9 odst. 4 písm. b) a. t., když toto ustanovení dopadá toliko na deklaratorní rozhodnutí soudu a případně vydané rozhodnutí v projednávané věci by mělo povahu konstitutivní (srov. KRÁLÍK, Michal. § 1086 [Přikázání pozemku do vlastnictví zřizovatele stavby]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 337).

126. O povinnosti žalobců zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3.

Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.