OSPH03 19 C 77/2025-74

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Vítkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 547 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 547 500 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 107 235 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou, která byla u soudu podána dne 14. 4. 2025 domáhal vydání rozhodnutí kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 547 500 Kč. K odůvodnění žaloby bylo tvrzeno, že dne 26. 4. 2023 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 2 120 000 Kč tak, že částku 120 000 Kč obdržel žalovaný hotově při podpisu smlouvy, částka 2 000 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet. Dle smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit zapůjčenou částku nejpozději do 30. 9. 2023 a současně bylo stanoveno, že vrácením zápůjčky se rozumí připsání celé příslušné částky na bankovní účet žalobce. Rovněž bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného, s vrácením zápůjčky se zavazuje žalovaný zaplatit jednorázovou smluvní pokutu žalobci ve výši 3 000 Kč za každý den prodlení. Žalovaný celou částku ve výši 2 120 000 Kč žalobci vrátil, učinil tak ale až po smluveném termínu, tedy žalovaný nesplnil svoji povinnost vrátit žalobci celou zapůjčenou částku v termínu do 30. 9. 2023. Na svůj dluh ze zápůjčky žalovaný hradil částku 130 000 Kč dne 18. 12. 2023, částku 500 000 Kč dne 4. 4. 2024, částku 600 000 Kč dne 6. 5. 2024, částku 700 000 Kč dne 22. 5. 2024, částku 488 500 Kč dne 9. 7. 2024. Ke kompletnímu vrácení zápůjčky došlo až ke dni úhrady poslední splátky, tedy dne 9. 7. 2024. S ohledem na ujednání, že žalovaný měl celou zapůjčenou částku vrátit nejpozději do 30. 9. 2023, dostal se žalovaný s vrácením zápůjčky do prodlení v celkem 282 dní (od 1. 10. 2023 do 9. 7. 2024). S ohledem na ujednání o smluvní pokutě ve výši 3 000 Kč denně za každý den prodlení, činí smluvní pokuta částku v celkové výši 846 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný při poslední splátce dne 9. 7. 2024 uhradil více, než jaký byl nedoplatek, uhradil částku ve výši 488 500 Kč, vznikl tak přeplatek ve výši 298 500 Kč a žalobce uplatňuje nárok na částku 547 500 Kč. Žalobce svůj nárok na smluvní pokutu uplatnil výzvou k úhradě datované k 14. 2. 2025 a vyzván k její úhradě velhůtěi sedmi dnů od doručení výzvy. Zásilka obsahující výzvu byla doručena do datové schránky žalovaného 24. 2. 2025 (fikcí) a poštovní zásilka byla žalovanému doručena dne 27. 2. 2025. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

2. Žalovaný ve svých vyjádřeních nárok žalobce neuznal a popřel, že by mezi smluvními stranami bylo finálně sjednáno datum splatnosti zápůjčky ke dni 30. 9. 2023, neboť smluvní strany jednaly o další spolupráci, kterou byla zamýšlena účast žalobce na projektu právnická osoba na kterém se žalovaný podílel. Žalobce měl vykonávat činnost mentora pro syna žalovaného, kterého měl vést a projekt (stavbu) dozorovat. Spolupráce měla být prováděna prostřednictvím společnosti právnická osoba (za žalovaného) a právnická osoba. jejíž jediným členem správní rady je žalobce. Za tuto činnost měl žalobce obdržet finanční plnění, které by se skládalo z vratky jistiny zápůjčky a z další finanční odměny. S touto dohodou obě smluvní strany souhlasily, sjednaly jí ústně a vyplývá to i z SMS komunikace mezi oběma stranami. Až po skončení této spolupráce, respektive s ohledem na skutečnost, že žalobce svou činnost odkládal a fakticky nevykonával, došlo k opětovné dohodě o tom, že zápůjčka bude vrácena. Žalovaný tedy zápůjčku uhradil řádně a včas, a to platbami tak, jak je uváděl žalobce ve svém návrhu. Žalovaný rovněž tvrdí, že smluvní pokuta ve výši 0,1415 % denně z jistiny odpovídá roční smluvní pokutě ve výši 51,65 % ročně, a tudíž denní smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč je neadekvátní, nepřiléhavá a odporující dobrým mravům.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištění následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 26. 7. 2023 mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem soud zjistil, že předmětem zápůjčky je částka 2 120 000 Kč s tím, že smluvní strany se dohodly, že zapůjčitel poskytne vydlužiteli zápůjčku v plné výši do 4. 8. 2023 ve splátkách po podpisu smlouvy. Smluvní strany se rovněž dohodli, že zapůjčitel poskytne vydlužiteli zápůjčku tak, že část zápůjčky ve výši 120 000 Kč předá vydlužiteli hotově v den podepsání smlouvy a zbylou částku odešle ze svého bankovního účtu na bankovní účet č. č. účtu, vedený u ČSOB. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Vydlužitel se zavázal vrátit zapůjčiteli zápůjčku nejpozději do 30. 9. 2023 bankovním převodem na bankovní účet zapůjčitele s tím, že vrácením zápůjčky se rozumí připsání celé příslušné částky na bankovní účet žalobce (čl. 1.4.) V případě prodlení vydlužitele s vrácením zápůjčky se vydlužitel zavázal zaplatit zapůjčiteli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč za každý den prodlení. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo zapůjčitele na náhradu škody nad rámec smluvní pokuty ani na smluvní úrok z prodlení (čl. 2.1, 2.2). Smluvní strany sjednaly, že smlouvu lze měnit nebo zrušit pouze dohodou smluvních stran v písemné, očíslované formě (čl. 4.5.) Smlouva je opatřena podpisem žalobce zapůjčitele a žalovaného vydlužitele. Smlouva obsahuje potvrzení žalovaného o převzetí částky 120 000 Kč v hotovosti dne 26. 7. 2023.

5. Z výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne 14. 2. 2025, včetně doručenky, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty do sedmi dnů od doručení výzvy.

6. Z výpisu účtu žalobce soud zjistil, že žalovaný odeslal ze svého účtu č. č. účtu žalobci dne 18. 12. 2023 částku 130 000 Kč, dne 4. 4. 2024 částku 500 000 Kč, dne 6. 5. 2024 částku 600 000 Kč, dne 22. 5. 2024 částku 700 000 Kč a dne 9. 7. 2024 částku 488 500 Kč.

7. Z SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným (č. l. 46-53), kterým žalovaný prokazoval ujednání o změně smlouvy o zápůjčce, a především změnu v termínu splatnosti zápůjčky soud zjistil, že z těchto zpráv nelze dovodit, že by se strany dohodli na konkrétních podmínkách týkajících se změny splatnosti smlouvy o zápůjčce. Naopak z SMS komunikace soud zjistil, že žalobce se opakovaně snažil domoci svých finančních prostředků, z jejich obsahu není prokázané, že by žalobce a žalovaný uzavřeli ústní nebo písemnou dohodu o změně obsahu smlouvy.

8. Žalovaný byl usnesením č. j. 19 C 77/2025-35 ze dne 11. 8. 2025 vyzván k doplnění skutkových tvrzení, že došlo mezi žalobcem a žalovaným k písemnému sjednání posunutí termínu splatnosti zápůjčky po termínu 30. 9. 2023 a rovněž byl vyzván k označení důkazů k prokázání svých tvrzení. Žalovaný učinil pouze návrh na výslech žalobce, žalovaného, předmětnou SMS komunikaci mezi žalobcem a žalovaným a výslech pana jméno FO, zaměstnance společnosti právnická osoba, který měl prokázat dohodu o změně splatnosti termínu smlouvy o zápůjčce.

9. U jednání soudu dne 25. 11. 2025 byl žalovaný vyzván v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazy, že mezi účastníky byla písemně sjednána dohoda ke smlouvě o zápůjčce ze dne 26. 7. 2023, na základě které došlo k posunu data splatnosti výpůjčky a ke změně smlouvy z důvodu projektu, který tvrdil žalovaný a která by byla podepsaná oběma smluvními stranami.

10. Žalovaný opětovně navrhl výslech obou účastníků řízení, výslech svědka jméno FO, zaměstnance společnosti právnická osoba.

11. Soud usnesením tyto návrhy žalovaného a vzhledem k sdělení právního zástupce žalovanéh, týkající se navrhovaného svědka u jednání soudu zamítl pro nadbytečnost.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

13. Mezi účastníky byla dne 26. 7. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému částku 2 120 000 Kč s tím, že tato částka měla být vrácena nejpozději 30. 9. 2023. Pro případ prodlení s jejím vrácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč za každý den prodlení. Žalovaný vypůjčenou částku vrátil žalobci poslední splátku dne 9. 7. 2024.

14. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce a dle § 2048 a násl. o. z. upravujících smluvní pokutu.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí uložil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

17. Po zhodnocení všech důkazů a právní posouzení věci dospěl soud v závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal uzavření platné smlouvy o zápůjčce a o poskytnutí zápůjčky žalovanému v souladu se smlouvou. Naopak žalovaný neprokázal své tvrzení o tom, že by mezi účastníky řízení v souladu se smlouvou o zápůjčce byla sjednána dohoda smluvních stran v písemné očíslované formě o změně termínu splatnosti dle čl. 4, 4.5. smlouvy o zápůjčce. Soud posoudil přiměřenost smluvní pokuty podle § 2051 o.z. Smluvní pokuta byla mezi účastníky řízení sjednaná jako sankční nástroj pro případ porušení povinnosti. Výše smluvní pokuty činí 0,14 % denně z jistiny (2 120 000 Kč), což je pod hranicí 0,33-0,5 %, kterou judikatura Nejvyššího soudu České republiky považuje za obecně přiměřenou (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 1385/2024 ze dne 23. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3947/2017 ze dne 28. 8. 2018).

18. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran, neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy, je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání a podobně. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 69/96 ze dne 26. 6. 1997). Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posuzovat s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít i výši zajištěné částky, z nějž lze také usoudit na přiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je sice výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek, nikoli však jediným. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se v otázce úměry sankční povinnosti představující smluvní pokutu ustálila, zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky, je posuzována jako platné ujednání, který je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši nad rámec 0,5 % denně z dlužné částky je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Výše smluvní pokuty představující částku ve výši 3 000 Kč za den činí, jak již bylo uvedeno 0,14 % denně z jistiny (2 120 000 Kč), což je pod hranicí 0,33-0,5 % denně, kterou judikatura Nejvyššího soudu považuje za obecně přiměřenou. Navíc v daném případě nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly snížení nároku na smluvní pokutu, neboť prodlení trvalo 282 dní. Žalobci vznikla újma spočívající v nemožnosti disponovat s prostředky, výše smluvní pokuty odpovídá funkci sankce, není šikanózní a není v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal vrácení zápůjčky v souladu se smlouvou o zápůjčce v termínu do 30. 9. 2023, neprokázal písemnou dohodu smluvních stran v souladu s ujednáním smlouvy o zápůjčce o změně termínu splatnosti, vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu za prodlení v souladu s ujednáním stran v čl. 2.1. Smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 7. 2023, a proto soud žalobě vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 107 235 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 27 375 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ( dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 547 500 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 14. 11. 2024, z částky 5 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 14. 2. 2025, z částky 10 500 Kč za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 4. 2025, z částky 10 500 Kč za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 7. 2025, z částky 10 500 Kč za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 8. 2025, z částky 10 500 Kč za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 9. 2025, z částky 5 250 Kč za účast na jednání soudu dne 23. 9. 2025 anal. dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. (jednání nebylo zahájeno, trvalo necelých 20 minut) a z částky 10 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 11. 2025, včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. platného do 31. 12. 2024, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 66 000 Kč ve výši 13 860 Kč.

Lhůtu k plnění určil soud dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.