OSPH03 8 C 42/2025-138

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 62 801,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 063 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 3 738,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 960,71 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 801,70 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem v částce 5 611,66 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 796,02 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 658,7 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 13. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 801,70 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 22. 4. 2024. V souladu se sazebníkem poplatků byly žalovanému dále účtovány i poplatky z úvěru. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a) po částkách ve výši 4 % aktuální dlužné částky, b) ve 24 měsíčních splátkách. Celkem žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 63 085 Kč. Část peněžních prostředků (18 094 Kč) byla žalovanému poskytnuta přímo na jeho bankovní účet, část prostředků (44 991 Kč) byla použita k uhrazení kupní ceny zboží u prodejce právnická osoba (právnická osoba.) na účet žalovaného. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 4 022 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas a žalobkyně tak ke dni 9. 10. 2024 zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení jeho dluhu. Žalovaný na něj žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani k upomínce předcházející žalobě. Žalobkyně po zesplatnění eviduje u žalovaného dluh ve výši 59 960,71 Kč na jistině, 156 Kč na poplatcích za vedení účtu, 1 084,99 Kč na poplatcích za pojištění, 600 Kč na nákladech za vymáhání, 1 000 Kč na smluvních pokutách, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 611,66 Kč z částky 59 960,71 Kč ve výši 26,28 % ročně za dobu od 10. 10. 2024 do 13. 1. 2025, smluvní úrok z částky 59 960,71 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 24. 10. 2024 do 13. 1. 2025 ve výši 1 796,02 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 62 801,71 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení. K otázce úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že v rámci jejího zkoumání posuzuje výdajovou a příjmovou stránku žadatele o spotřebitelský úvěr, přezkoumává rovněž klientské informace o proměnných a taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Rovněž vypracovává statistický model a kontroluje bonitu klienta včetně jeho schopnosti v budoucnosti splácet úvěr. Prostřednictvím statistického výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS, jak na klienta, tak na domácnost klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet úvěr, žadateli o úvěr je rovněž vypočteno jeho kreditní skóre. Dále byly využity registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně na základě svých zjištění s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalovaného schopným splácet úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 4. 2024 (společně s dohledáním informací o činnosti klienta a výstupem z Anonymizováno a úvěrovými podmínky společnosti Jméno žalobkyně. – Anonymizováno platnými od 1. 12. 2023) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 22. 4. 2024 se žalovaným jako spotřebitelem distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru a smlouvu o spotřebitelském účelovém úvěru. Smlouvou o revolvingovém úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 36 973 Kč a žalovaný se zavázal měsíčně splácet minimálně 4 % dlužné částky, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 26,28 % z dlužné částky. Smlouvou o spotřebitelském účelovém úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 973 Kč na nákup zboží u společnosti právnická osoba., žalovaný se zavázal splatit uvedený úvěr ve 24 měsíčních splátkách, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 4,84 % z dlužné částky. Výši úvěrového rámce bylo možno za trvaní smlouvy měnit. Dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatky sjednaných doplňkových služeb, a to ve výši 39 Kč měsíčně za vedení účtu, poplatků za pojištění schopnosti splácet ve výši 8,9 % minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. Smlouvou vzal žalovaný na vědomí, že pro případ prodlení s realizací splátky úvěru mu žalobkyně může účtovat účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. Závěrem byl žalovaný obeznámen s tím, že v případě prodlení s více jak dvěma splátkami může žalobkyně přistoupit k zesplatnění celého úvěru.

5. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně opakovaně poskytla na účet č. č. účtu bezhotovostně peněžní prostředky, konkrétně dne 21. 5. 2024 částku 8 018 Kč a dne 27. 5. 2024 částku 36 973 Kč. Soud ověřil, že se jednalo o platby na účet žalovaného dotazem na společnost právnická osoba. (odpověď na žádost o součinnost ze dne 15. 5. 2025). Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud dále zjistil, že žalobkyně opakovaně poskytla peněžní prostředky na účet č. č. účtu, konkrétně dne 10. 5. 2024 částku 982 Kč a částku 14 000 Kč, dne 7. 6. 2024 částku 3 000 Kč a dne 10. 6. 2024 částku 112 Kč. Že se jedná o účet žalovaného soud ověřil dotazem na banku, u které je veden účet (odpověď právnická osoba. na žádost o součinnost ze dne 11. 4. 2025).

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad půjčky soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil žalobkyni celkem 4 022 Kč, z toho 1 Kč jako mimořádnou splátku, 4 021 Kč jako první splátku úvěru. Následně již neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou 3 splátek.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 10. 2024 (s podacím archem ze dne 10. 10. 2024) soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 10. 2024 přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení jeho dluhu ve výši 64 581,75 Kč ve lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 31. 10. 2024 (s podacím archem ze dne 1. 11. 2024) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně upozorněn na jeho nezaplacený dluh ve výši 65 691,53 Kč, byl vyzván k jeho vyrovnání ve lhůtě do 7. 11. 2024 a současně byl upozorněn na zahájení soudního řízení pro případ, že svým platebním povinnostem nedostojí.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 13. 1. 2025 soud zjistil, že je zde uvedena výše přijmu žalovaného jako zaměstnance 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, uvedené příjmy nebyly blíže specifikovány. Dále jsou v potvrzení o ověření bonity klienta kladná nebo žádná hodnocení z databází NRKI, SOLUS a CEE. Po upozornění ze strany soudu na rozporné údaje v předložených listinách ohledně zjištěného přijmu klienta žalobkyně podáním ze dne 22. 7. 2025 uvedla, že částka 30 000 Kč sice odpovídá údajům, které žalovaný poskytl při uzavření smlouvy, ale žalobkyně vycházela z výpisu z bankovního účtu, kdy zřejmý příjem žalovaného byl 16 150 Kč měsíčně představující invalidní důchod 3. stupně (viz odpověď na žádost o součinnost ze dne 11. 4. 2025). Příjem ze zaměstnání v řízení žádný doložen nebyl.

10. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovanému byly tři úvěry odmítnuty, stejně jako jedna kreditní karta. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly u žalovaného evidovány dvě kreditní karty. Smlouva o revolvingovém úvěru pojící se s jednou z těchto karet byla uzavřena dne 13. 3. 2024, úvěrový rámec byl stanoven na částku 20 000 Kč a 16 470 Kč zbývalo ke splacení v březnu 2024. Druhá kreditní karta se pojí se smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 11. 10. 2023, úvěrový rámec byl stanoven na částku 30 000 Kč, 25 059 Kč zbývalo ke splacení v březnu 2024. Z vypočtených MLS klienta a domácnosti soud shledal, že žalobkyně určila nejvyšší možnou částku splátek úvěru na základě tvrzených příjmů osob v domácnosti žalovaného a skutečných příjmů žalovaného. Výše měsíčních splátek úvěrů žalovaného i jeho domácnosti je ve výpočtu MLS nulová. Výše výdajů žalovaného je stanovena jako životní minimum členů jeho domácnosti, náklady bydlení pomocí normativní částky 6 511 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalovaného za období 29. 2. 2024 až 9. 4. 2024 předloženého žalobkyní (č. l. 71 spisu) soud zjistil, že v rámci výpisu se nachází platby společnosti právnická osoba. za mobilní telefon (viz platby 1 585 Kč a 1 655 Kč dne 9. 4. 2024, platba 1 660 Kč dne 8. 3. 2024). Společnost právnická osoba je poskytovatelem úvěrů.

12. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti – metodika – výklad soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, neboť nejde o konkrétní informace o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale o obecný výklad, jak je ověřována úvěruschopnost žalobkyní. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz výňatkem ze znaleckého posudku, ani dotazem na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací, když uzavření smlouvy žalovaným má soud za prokázané, navíc znalecký posudek se rovněž netýkal předmětné smlouvy.

13. Na základě uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci.

14. Účastníci spolu dne 22. 4. 2024 uzavřeli distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru a smlouvu o spotřebitelském účelovém úvěru, na jejichž základě poskytla žalobkyně žalovanému postupně částky 982 Kč a 14 000 Kč (10. 5. 2024), 3 000 Kč (7. 6. 2024) a 112 Kč (10. 6. 2024). Žalobkyně dále plnila na účet žalovaného částky 8 018 Kč (21. 5. 2024) a 36 973 Kč (27. 5. 2024). Celkem tedy žalobkyně žalovanému a na jeho účet plnila 63 085 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet a to platbou 4 % dlužné částky měsíčně u prostředků, které byly poskytnuty přímo žalovanému, popřípadě ve 24 měsíčních splátkách u prostředků poskytnutých třetí osobě na jeho účet. Ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný sjednané dva jiné revolvingové úvěry, poskytnuté 11. 10. 2023 a 13. 3. 2024, s úvěrovým rámcem celkem ve výši 50 000 Kč a nesplacenou částkou 41 529 Kč, dále splácel mobilní telefon společnosti právnická osoba. Jediným jeho příjmem byl invalidní důchod 3. stupně ve výši 16 150 Kč měsíčně, ačkoli v úvěrové smlouvě je uveden příjem ze zaměstnání 30 000 Kč měsíčně. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když žalobkyni uhradil jen první splátku. V důsledku prodlení žalovaného s plněním splátkového kalendáře úvěru přistoupila žalobkyně dne 9. 10. 2024 k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu. Před podáním žaloby žalobkyně výzvu dne 31. 10. 2024 opakovala prostřednictvím svého právního zástupce.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Žalobkyně nikterak nezohlednila, že v uzavřené smlouvě deklarovaný příjem žalovaného ze zaměstnání 30 000 Kč měsíčně nebyl doložen a z jeho výpisu z účtu naopak vyplývá pouze invalidní důchod 3. stupně 16 150 Kč měsíčně. Již tato okolnost měla žalobkyni vést k větší obezřetnosti při prověřování úvěruschopnosti žalovaného. V době uzavírání předmětné smlouvy měl žalovaný již uzavřeny dvě smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem celkem ve výši 50 000 Kč a nesplacenou částkou 41 529 Kč. Jedna z uvedených smluv byla přitom uzavřena jen krátce před uzavřením předmětné smlouvy. Dále žalovaný splácel jinému poskytovateli úvěrů mobilní telefon.

21. Soud se tedy neztotožnil s názorem žalobkyně, že žalovaný by byl schopen úvěr řádně splácet ze svého invalidního důchodu, a podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 22. 4. 2024, neboť žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného řádně.

22. V souvislosti s ustanovením § 87 ZoSÚ soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje:

23. „(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

24. Aplikováno na nyní souzenou věc, žalovaný je povinen vrátit částku 59 063 Kč (63 085 Kč, které od věřitele skutečně obdržel, popřípadě byly plněny na jeho účet, snížené o 4 022 Kč, které žalovaný již uhradil). Žalovaný však není povinen platit smluvený úrok, poplatky, smluvní pokutu ani jiné sankce včetně úroku z prodlení, neboť do prodlení se zatím nedostal.

25. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 59 063 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 658,7 Kč, přičemž tato částka představuje 88,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,05 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,95 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 513 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 801,70 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast na jednání u soudu dne 20. 8. 2025) a z částky 1 810 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva), a dvou paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v aktuálním znění (žaloba a účast na jednání) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 170 Kč ve výši 2 975,7 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat jejich splněné prostřednictvím výkonu rozhodnutí nebo exekuce.