OSPH04 57 C 116/2022-46

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní JUDr. Renátou Honzíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z částky částka ve výši částka od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 10% ročně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím svého webového rozhraní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být uhrazen do datum. Úrok z úvěru činil částka. Žalovaný se zavázal uhradit částku částka ve 3 splátkách (2 splátky po částka, 1 splátka ve výši částka). příjmení částka byla převedena na účet žalovaného dne datum. Žalovaný v dohodnuté lhůtě úvěr neuhradil, žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky částka jako jistiny, částky částka jako úroku zákonného úroku z prodlení z jistiny od datum do zaplacení. Zároveň se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za období do datum do datum.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobkyní smlouvu o úvěru neuzavřel a od žalobkyně žádné plnění neobdržel. Uvedl, že jeho osobní údaje mohla zneužít jeho tehdejší družka jméno příjmení. Uvedl, že není vlastníkem účtu, na který byla částka částka vyplacena. Dále poukázal na to, že předmětná smlouva předložená žalobkyní není opatření elektronickým podpisem.

3. V reakci na výše uvedené vyjádření žalobkyně doplnila žalobu tak, že k ověření identity žalovaného byla žalovaným zaslána z jeho účtu částka 1 Kč, přičemž variabilním symbolem bylo rodné číslo žalovaného. Na výpisu z účtu č. bankovní účet, z něhož byla tato částka zaslána, je jako majitel účtu uveden žalovaný. Z výpisů z tohoto účtu za květen, červen a červenec 2019 vyplývá, že je na něj zasílána mzda žalovaného.

4. Mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo to prostřednictvím internetového portálu žalobkyně webová adresa (důkaz smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum) Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky ("VOP"). Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil dotazník ohledně jeho majetkové a finanční situace (dle číslo VOP), v němž uvedl, že je svobodný, bydlí s rodinou, s měsíčními příjmy částka, celkovými měsíčními anonymizováno částka, a nulovými závazky. (důkaz formulář ke smlouvě). Ověření identity klienta (žalovaného) bylo provedeno zasláním z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného č. bankovní účet dne datum ověřovací poplatek 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. (důkaz výpis z účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba ze dne datum). Na základě této smlouvy byl dne datum poskytnut žalovanému na jeho účet č. bankovní účet úvěr ve výši částka (důkaz výpis z účtu u právnická osoba ze dne datum). Úroková sazba úvěru byla na straně 2 smlouvy sjednána jako pevná, ve výši anonymizováno denně z vypůjčené částky (dle 6.3. VOP), s RPSN 1732,08 %. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku částka ve třech splátkách měsíčních splátkách s tím, že poslední splátka byla splatná do anonymizováno dní od poskytnutí úvěru tj. datum. Dle. Článku číslo VOP poruší-li klient svou povinnost vrátit úvěr včas, je věřitel oprávněn nárokovat smluvní pokutu ve výši anonymizováno z dlužné částky (jistiny) za každý den prodlení s její úhradou, přičemž smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla anonymizováno a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka. Ujednání o smluvní pokutě bylo začleněno i přímo smlouvy (strana 2). Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka k úhradě dluhu. (důkaz předžalobní upomínka).

5. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě tak i v jejich vzájemné souvislosti dle zásady volného hodnocení důkazů. Předložené listinné důkazů hodnotil jako pravé a věrohodné. Jde-li o návrh žalovaného na výslech svědkyně příjmení k tomu soud nepřikročil a návrh zamítl, když s ohledem na zjištěný skutkový stav považoval tento výslech za nadbytečný a neekonomický. V řízení dle soudu bylo spolehlivě prokázáno, že předmětnou smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný a ze strany žalobkyně proběhla dostatečná identifikace žalovaného, přičemž je zásadní, že úvěr byl poskytnut na účet žalovaného.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně zaslala částku ve výši částka téhož dne žalovanému na účet. Předmětná smlouva neobsahovala vlastnoruční ani elektronický podpis žádné ze stran. Žalovaný se spolu zavázal žalobkyni do 90 dnů od poskytnutí úvěru zavázal vrátit částku částka ve třech splátkách měsíčních splátkách s tím, že poslední splátka byla splatná do anonymizováno dní od poskytnutí úvěru tj. datum. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši anonymizováno z dlužné částky (jistiny) za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka k úhradě dluhu. (důkaz předžalobní upomínka). Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet na základě 3 výpisů z jeho účtu a prověřením žalovaného v databázi příjmení.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 ZSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Podle § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

14. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 6 odst. 2 ePodpisu se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

19. Podle § 7 ePodpisu lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

20. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

21. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech.

22. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

23. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru.

24. Podle § 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění (dále jen„ AML zákon“) provede povinná osoba identifikaci klienta nejpozději tehdy, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí částku 1 000 EUR, pokud tento zákon dále nestanoví jinak. Bez ohledu na limit stanovený v odstavci 1 identifikuje povinná osoba klienta rovněž vždy, pokud jde o vznik obchodního vztahu.Podle § 8a odst. 1 písm. b) AML zákona může povinná osoba postup podle § 8 odst. 1 a § 8 odst. 2 písm. a) nahradit provedením identifikace fyzické osoby jednající za klienta prostřednictvím prostředku pro elektronickou identifikaci, který splňuje podmínky, za kterých lze použít prostředek pro elektronickou identifikaci pro účely prokázání totožnosti, které vyžaduje právní předpis nebo výkon působnosti, mimo rámec kvalifikovaného systému podle zákona upravujícího činnost bank.

25. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění (dále jen„ OchrSpotř“), se pro účely tohoto zákona rozumí odbornou péčí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

26. Soud s ohledem na námitku žalovaného se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru s ohledem na absenci vlastnoručních či elektronických podpisů. Soud při řešení této otázky na věc aplikoval judikát Krajského soudu v Praze čj. 25Co 1/2022-66 ze dne 2.3.2022, který řešil otázku, zda v případě, že smlouva o úvěru neobsahovala elektronický podpis účastníků, byla tato uzavřena. Krajský soud v uvedeném případě, který je skutkově shodný s touto věcí judikoval, že skutečnost, že smlouva nebyla žalovaným podepsána, bez dalšího nečiní závěr, že nebyla mezi účastníky smlouva o úvěru uzavřena vůbec. Z dikce ustanovení § 561 odst. 1 o. z. lze totiž za užití výkladové metody a contrario dovodit, že k platnosti právního jednání učiněného v jiné, než písemné formě, se podpis jednajícího nevyžaduje. V ustanovení § 104 ZSÚ je navíc výslovně uvedeno, že ačkoliv je písemná forma pro smlouvu o spotřebitelském úvěru předepsána, její nedodržení nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. V právní teorii není sporu o tom, že smlouvu lze uzavřít mimo jiné i konkludentně. Konkludentní uzavření určité smlouvy se vyznačuje tím, že se smluvní strany začnou chovat určitým způsobem, ze kterého je seznatelná jejich shodná vůle smlouvu o obsahu, kterýžto je možné z okolností spojených s uzavřením takovéto smlouvy dovodit. Krajský soud dospěl k závěru, že lze v daném případě uzavřít, že žalovaný se žalobkyní uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to konkludentně. Předně mohla mít žalobkyně důvodně za to, že má osobu, se kterou tuto smlouvu uzavírá, bezpečně ztotožněnou, a to díky tomu, že žalovaný zaslal ze svého účtu na účet žalobkyně 1 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně mohla oprávněně spoléhat na to, že v rámci zřizování bankovního účtu je banka jako úvěrující instituce povinna bezpečně ztotožnit majitele nově vzniklého bankovního účtu, mohla bez dalšího vycházet z informace o identitě vlastníka účtu, která jí byla v rámci této transakce bankou sdělena. Považuje-li zákonodárce tento způsob ztotožnění osoby za dostatečný pro účely potírání financování terorismu, pak je na základě výkladové metody a maiori ad minus třeba dospět k závěru, že tento způsob ztotožnění považuje za dostatečný i pro účely uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru také v soukromoprávní rovině.

27. Soud v daném případě dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena konkludentně, přičemž identita žalovaného byla ze strany žalobkyně dostatečně ověřena. Jde-li o tvrzení žalovaného, že smlouvu za něj uzavřela bez jeho vědomí jeho přítelkyně p.Radvanová, soud hodnotil tuto obranu jako ryze účelovou, když v řízení bylo prokázáno, že byla předmětná částka (úvěr) zaslána na jeho účet nikoliv na účet jeho přítelkyně. Je tak bez významu, jak poté případně byla s částku naloženo. A to zejména za situace, kdy soud s ohledem na nedostatečné prověření úvěryschopnosti posuzoval smlouvu jako absolutně neplatnou a přijaté plnění jako bezdůvodné obohacení. Viz.následující bod.

28. Soud dále zjišťoval, zdali žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to ukládá ustanovení § 86 ZSÚ. Je totiž třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o spotřebitelský vztah, kdy žalobkyně jako poskytovatel úvěru má povinnost před poskytnutím úvěru náležitě prověřit poměry dlužníka – spotřebitele a posoudit jeho schopnost splácet úvěr. Úvěr smí spotřebiteli poskytnout pouze tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudí a z jejího zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

29. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne datum v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

30. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora C číslo, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 /ES musí jich být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

31. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, podle něhož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

32. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela pouze z výpisů z účtů žalovaného za dobu 3 měsíců před uzavřením smlouvy na základě příjmů a výdajů a dotazníku vyplněného žalovaným a databáze příjmení, přičemž počáteční zůstatky tak i konečné zůstatky byly záporné. Lze mít tak vážnou pochybnost o úvěruschopnosti žalovaného. Z těchto důvodů soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. příjmení částka byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu, soud proto v této částce žalobě vyhověl, neboť žalovaný ji žalobkyni nevrátil. Co do zbývající částky ve výši částka představující kapitalizovaný úrok z úvěru včetně zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum soud zamítl z důvodu, že nárok na jejich zaplacení nevznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud při rozhodování opomněl rozhodnout o nároku na smluvní pokutu ve výši částka, o kterém bude rozhodováno v doplňujícím rozsudku. Nad rámec soud uvádí, že s ohledem na absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru nelze uvedený nárok přiznat.

33. Z těchto důvodů soud shledal žalobu důvodnou toliko co do jistiny ve výši částka s tím, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný dostal do prodlení soud přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení až datum tj. od doručení předžalobní výzvy (dle § 1970 o.z ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ohledně zbývajícího příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku z úvěru a požadovaného zákonného úroku z prodlení za od datum do datum byla žaloba zamítnuta.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje anonymizováno z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu anonymizováno a úspěchu žalovaného v rozsahu anonymizováno). Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení již zohlednil, že žalobkyně bude neúspěšná i ohledně částky částka představující smluvní pokuty (o uvedené částce bude rozhodnuto v doplňujícím rozsudku) Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky 300 Kč za každý ze anonymizováno úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně anonymizováno paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a anonymizováno paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud postupoval dle § 14b odst. 1 a 5 vyhl., jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.