OSPH04 16 C 105/2022-18

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 30 Kč od datum do zaplacení a částku ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se podaným žalobním návrhem ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím a to z titulu nezaplaceného jízdného vždy ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému, vždy ve výši 1 500 Kč (pokuta), k jejichž úhradě byl žalovaný vyzván. V daném případě žalovaný byl přistižen bez platného jízdního dokladu revizorem v prostředku městské hromadné dopravy v obec a to dne datum v autobuse, linka 215.

2. Žalovaný se k předmětu věci žádným způsobem nevyjádřil.

Účastníci byli vyzváni, zda se vzdávají účasti na jednání soudu s tím, že pokud se nevyjádří, bude soud jednat v jejich nepřítomnosti, k čemuž také došlo.

3. S ohledem na skutečnost, že proti rozsudku jehož předmětem je peněžité plnění, které nepřevyšuje částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), kdy nelze podat odvolání, se rozsudek omezuje stručně pouze na závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Na základě provedeného dokazování a to především ze zápisu o provedené přepravní kontrole a dále z listiny obsahující předžalobní upomínku, soud zjistil následující.

5. Jak vyplývá z důkazů shora uvedených, byl žalovaný přistižen revizorem v prostředku městské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu a je tedy povinností žalovaného zaplatit jízdné v částce 30 Kč a k tomu také, v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem Pražské integrované dopravy, přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Pokud jde o Smluvní přepravní podmínky a tarif PID, tím soud dokazování neprováděl, neboť jde o notorietu, která je soudu známa z úřední činnosti ve věcech žalob Dopravního podniku. S ohledem na skutečnost, že dluh nebyl dobrovolně splněn, se žalobkyně důvodně obrátila na soud a soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl.

6. Je prokázáno, že žalovaný dne datum cestoval dopravním prostředkem městské hromadné dopravy v obec a to konkrétně v autobuse, linka 215, přičemž nebyl schopen se prokázat platným jízdním dokladem v rámci kontroly revizorem (zápis o provedené přepravní kontrole). Žalovaný byl proto povinen vždy téhož dne zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem PID jízdné 30 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh, ve shora uvedené výši odpovídající uvedenému jízdnému a pokutě, neuhradil.

7. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Žalovaný využil dopravního prostředku městské hromadné dopravy provozovaného žalobkyní, čímž byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 občanského zákoníku (o.z.), když se žalobkyně, jako dopravce zavázala přepravit žalovaného, jako cestujícího do místa určení a ten se zavázal zaplatit jízdné.

10. Žalovaný se během přepravy, při kontrole pověřenou osobou, v rozporu s ustanovením § 18 odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě a v rozporu s ustanovením § 37 odst. 5 písm. b) zákona číslo o drahách v příslušeném znění ve spojení s ustanovením § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu, neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl proto vždy v den, kdy byl kontrolován povinen zaplatit, v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce a tarifem, jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, stanovenou žalobkyní dle ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. a další řadou uvedených zákonných ustanovení, což neučinil. Žalobkyně má proto dle ustanovení § 2550 o.z. a ustanovení § 18 a) odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. a ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. právo na zaplacení jízdného a taktéž na zmiňovanou pokutu ve výši 1 500 Kč O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb., když žalovaný nezaplatil téhož dne, kdy byl kontrolován jízdné a přirážku k jízdnému. Vždy dnem následujícím se dostal do prodlení. Od tohoto dne má pak žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek, až do jejich úplného zaplacení.

11. O náhradě nákladů soudního řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, vzhledem k plné úspěšnosti, také plné právo na náhradu nákladů soudního řízení, v daném případě 1 489 Kč.

12. Jde o zaplacený soudní poplatek 400 Kč a tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. 177/96 Sb. – advokátního tarifu, a to převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby (1 úkon à 200 Kč, dle § 14 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu), když bylo rozhodnuto o návrhu na podaném ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, tj. 600 Kč. Dále pak jde o částku 300 Kč za 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 tarifu a 21% DPH ve výši 189 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. k § 47 zákona č. 235/2004 Sb. o DPH v platném znění.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.