OSPH04 28 C 74/2022-37

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 6 175,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 175,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 175,24 Kč za období od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uznání dluhu číslo dohody o splátkovém kalendáři, uzavřeného mezi žalobkyní a žalovanou dne datum.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Ohledně eventuálního postupu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. byla žalovaná dotázána v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2022, č. j. 28 C 74/2022-23, které bylo žalované spolu s žalobou doručeno dne datum. Žalovaná byla poučena také o tom, že pokud se k dotazu soudu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím v této věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná byla citovaným usnesením zdejšího soudu taktéž vyzvána k vyjádření k žalobě, avšak i v tomto směru zůstala zcela procesně nečinná, jak již bylo naznačeno. K žalobě se žalovaná nevyjádřila ani napodruhé, kdy jí soud spolu s výše uvedeným usnesením a žalobou zasílal doplnění žalobní argumentace podaná žalobkyní. Žalobkyně pak s postupem ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. souhlasila ve svém písemném podání ze dne datum. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne datum uzavřely smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 129 Kč. Žalovaná svou povinnost hradit řádně a včas splátky neplnila, žalobkyně proto v souladu s článkem 5.5 úvěrové smlouvy celý úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne datum.

6. Dne datum zavřely žalobkyně a žalovaná uznání dluhu číslo dohodu o splátkovém kalendáři. Žalovaná uznala vůči žalobkyni svůj dluh co do důvodu a výše 6 175,24 Kč a dohodou o splátkovém kalendáři se zavázala dlužnou částku žalobkyni uhradit prostřednictvím 6 měsíčních splátek, pěti ve výši 1 000 Kč a šesté ve výši 1 175,24 Kč. Součástí dohody o splátkovém kalendáři bylo též ujednání ohledně ztráty výhody splátek – v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky se měla splatnou stát celá dlužná částka. Splatnost první splátky byla sjednána na den datum, žalovaná splátku včas neuhradila a dalším dnem se tak stala splatnou celá částka ve výši 6 175,24 Kč.

7. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum. Žalovaná přesto neuhradila ničeho.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Nejvyšší soud svým rozhodnutím ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4139/2009, judikoval, že uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná domněnka, podle níž se má za to, že uznávaný závazek v době uznání trval. V řízení, ve kterém se domáhá věřitel splnění takového závazku, pak důkazní břemeno ohledně prokázání neexistence závazku nese dlužník. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní a neprokázala, že by uplatňovaný závazek již neexistoval, ani to, že by na žalovaný dluh něčeho uhradila. Nad rámec lze uvést, že žalobkyně navíc před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala taktéž úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z jejího vyjádření z datum a z předložených důkazů (k výzvě soudu), schopnost žalované splácet úvěr byla ze strany žalobkyně posouzena na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, přičemž žalobkyně vycházela z dokladu o příjmech žalované, jejích výpisů z účtu a taktéž z výpisů z veřejně dostupných rejstříků (např. exekučního a insolvenčního). Žalobkyně takto zjistila, že žalovaná má dostatečnou měsíční rezervu (6 008 Kč) na splácení předmětného úvěru (měsíční splátka 129 Kč) a zohlednila přitom i závazek žalované vůči právnická osoba, který žalovaná v předmětné době splácela (967 Kč měsíčně), a taktéž její výdaje na bydlení a obživu (v celkové výši 13 767 Kč). Přihlédnuto bylo i k tomu, že žalovaná vlastní část nemovitosti zapsané na list vlastnictví.

11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. Neuhrazením dlužné částky včas se žalovaná podle § 1968 o. z. ocitla v prodlení a žalobkyni vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 175,24 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k výzvě soudu ze dne datum) včetně čtyřech paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni plné náklady řízení, ale pouze náklady ve smyslu ust. § 14b a. t. Soud je toho názoru, že žaloba podaná v této věci není nikterak složitě koncipována, navíc její obsah v zásadě zcela odpovídá žalobě žalobkyně řešené zdejším soudem pod sp. zn. 19 C 76/2022, a soud je tak toho názoru, že žaloby tohoto typu, které žalobkyně podává, lze označit za„ formulářové“. Z tohoto důvodu tedy soud o nákladech rozhodl za použití ust. § 14b a. t.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.