OSPH04 11 C 189/2024-24

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 21 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 21 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 500 Kč od 9. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 2 312 Kč k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) byla dne 17. 3. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo (dále jen jako „Smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet 18 pravidelnými měsíčními splátkami a uhradit poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena do 8. 9. 2023. Žalovaná úvěr čerpala, k datu splatnosti, tj. k 8. 9. 2023, na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně požádala o úvěr prostřednictvím online formuláře na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně či telefonicky. Před uzavřením Smlouvy žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, v níž uvedla své osobní informace, adresu trvalého pobytu telefonní číslo, druh bydlení, nejvyšší dosažené vzdělání, zdroj a výši příjmů a výdajů atd. Totožnost a shoda podoby žalované pak byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena předložením občanského průkazu, přičemž údaje o občanském průkazu uvedla v zákaznické kartě. Zdroj a výši příjmů, kterou žalovaná uvedla v zákaznické kartě, byla povinna doložit výplatní páskou, výpisem z bankovního účtu, složenkami, rozhodnutím o přiznání dávky/důchodu/podpory a v případě OSVČ živnostenským listem a daňovým přiznáním. Výše ověřeného čistého příjmu žalované přitom měla činit 21 604 Kč. Součástí zákaznické karty bylo rovněž čestné prohlášení žalované, že uvedeným příjmem skutečně disponuje, údaj je k datu podpisu zákaznické karty pravdivý a žádné další podstatné údaje v souvislosti s její schopností úvěr splácet žalovaná nezamlčela či jí nejsou známy žádné skutečnosti, které by jí řádné splácení úvěru mohly znemožnit. Zákaznická karta byla žalovanou podepsána dne 17. 3. 2022.

3. Po ověření zákaznické karty právní byla se žalovanou dne 17. 3. 2022 uzavřena Smlouva a při jejím podpisu byla žalované vyplacena finanční hotovost ve výši 20 000 Kč finanční asistentem, který zastupoval právní předchůdkyni žalobkyně při sjednání a uzavření Smlouvy a jehož identifikační údaje jsou uvedeny v závěru Smlouvy.

4. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými právní předchůdkyní žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně žalované odeslána dne 14. 2. 2024.

5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

6. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučila ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Výzva byla žalované doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 21. 3. 2024. Žalovaná na zaslanou výzvu nijak nereagovala. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez potřeby nařízení jednání výslovně souhlasila v podání. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba IČO: IČO dne 17. 3. 2022 se žalovanou (pod dřívějším jménem jméno FO) uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku poplatku ve výši 19 665 Kč, který se skládal z úroku ve výši 14 381 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 784 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 384 Kč a částka za flexibilní splácení činí 2 400 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zavázala Smlouvou uhradit, tak činila 41 987 Kč (jistina úvěru + poplatek + pojistné). Celková částka snížená o částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a/nebo doplňkového pojištění pak činila 35 881 Kč. Strany si mezi sebou Smlouvou sjednaly pevný úrok po celou dobu trvání smlouvy ve výši 77,40 %. Celková dlužná částka byla splatná formou 18 splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše jedné splátky (1. až 17.) činila 2 333 Kč, poslední výše splátky činila 2 326 Kč. RPSN bylo sjednáno na částku 12 618 %. Součástí smlouvy byly též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (zjištěno ze standardních informací o spotřebitelském úvěru Anonymizováno, platnost verze od 13. 10. 2021 ze dne 17. 3. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne 17. 3. 2024 včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, formulářem „změna osobních údajů“ ze dne 1. 8. 2022).

9. Před uzavřením Smlouvy žalovaná do zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení a je vdaná. Nejvyšší vzdělání žalované bylo středoškolské. Jako zamýšlenou povahu spotřebitelského úvěru (účel) pak uvedla, že úvěr je čerpán za účelem pořízení vybavení domácnosti. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou jako prodavačka u společnosti právnická osoba., IČO: IČO a jako svůj jediný zdroj příjmů uvedla svůj čistý měsíční příjem z tohoto zaměstnání ve výši 21 604 Kč. Výše příjmu měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena ze dvou výplatních pásek za období ledna a února 2022. Žalovaná uvedla, že další čisté příjmy domácnosti činí 35 000 Kč. Celkem tak domácnost žalované měla disponovat částkou ve výši 56 604 Kč. Žalovaná jako své běžné měsíční výdaje uvedla částku 4 000 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá žádných externích splátek ani interních splátek u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná též prohlásila, že v současné době není v pravidelné lékařské péči či pod pravidelným lékařských dohledem v důsledku zjištěného chronického onemocnění s trvalým užíváním léků, ani není toho času v pracovní neschopnosti. (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 3. 2022 č. Anonymizováno, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 17. 3. 2022)

10. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024, přílohou postoupených pohledávek).

11. Dopisem ze dne 14. 2. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 51 110,07 Kč do deseti dnů od doručení tohoto dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024, podacího lístku ze 14. 2. 2024).

12. Dne 14. 2. 2024 vyzval také právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši 63 742,07 Kč (51 110,07 Kč + nákladů právního zastoupení ve výši 12 632 Kč) do tří dnů na jím označený bankovní účet (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 2. 2024, podacího lístku ze dne 14. 2. 2024).

13. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli.

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

15. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 3. 2022 uzavřely smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná měla dle Smlouvy na právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem 35 881 Kč, resp. 41 987 Kč včetně pojištění. Dlužná částka bez pojištění ve výši 35 881 Kč se skládala z jistiny poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč a poplatku ve výši 19 665 Kč, který se skládal z úroku ve výši 14 381 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 784 Kč (částka za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 1 384 Kč + částka za flexibilní splácení ve výši 2 400 Kč). Strany si mezi sebou Smlouvou sjednaly pevný úrok po celou dobu trvání smlouvy ve výši 77,40 %. Celková dlužná částka byla splatná formou 18 měsíčních splátek ve výši 2 333 Kč (1. až 17.), resp. ve výši 2 326 Kč (18.). Čistý měsíční příjem žalované činil v době sjednání úvěru částku 21 604 Kč, který měl být právní předchůdkyní žalobkyně zjištěn z výplatních pásek žalované za leden a únor 2022. Ostatní příjmy domácnosti žalované činily 35 000 Kč. Domácnost žalované tak ke dni sjednání úvěru disponovala částkou ve výši 56 604 Kč měsíčně. Žalovaná také uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou, bydlí ve vlastním bydlení a její běžné měsíční výdaje činí částku 4 000 Kč měsíčně.

16. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“).

18. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalované.

19. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

22. Na základě uvedeného a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem stanoveným v § 87 a § 84 a násl. ZSÚ dostála. Jak bylo zjištěno ze zákaznické karty žalované, žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 21 604 Kč, jehož zdrojem byl pracovní poměr žalované sjednaný na dobu neurčitou. Tato výše měla být právní předchůdkyní žalobkyně zjištěna ze dvou výplatních pásek předložených žalovanou za dva měsíce předcházející poskytnutí úvěru. Žalovaná jako své příjmy domácnosti uvedla částku 35 000 Kč, jako částku svých výdajů pak částku 4 000 Kč s tím, že žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti. Domácnost žalované tak měla měsíčně disponovat částkou 56 604 Kč, resp., po odečtení výdajů, částkou 52 604 Kč. Neboť žalovaná neuvedla jakýchkoliv dalších výdajů či finančních závazků, považuje soud částku 52 604 Kč na další neočekávané výdaje za dostačující.

23. Soud má tak za to, že žaloba je důvodná.

24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl o. z., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle § 1879 o. z. byla pohledávka z úvěru řádně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

25. Protože žalovaná netvrdila, že by dluh byť částečně splnila, je žaloba podána po právu a dlužnou částku i s příslušenstvím je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 312 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 860 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 252 Kč. Soud posoudil žalobní návrh dle § 14b a. t., jelikož se, dle informací obsažených v informačním systému soudu, jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.