OSPH04 24 C 324/2023-80

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 16 973,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 973,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 484,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, došlou soudu 14. 9. 2023. domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu č. hodnota, žalobkyně se touto smlouvou zavázala dodávat plyn ze zařízení distributora do odběrného zařízení žalovaného na adrese adresa. Vzájemná práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu jsou upraveny mimo jiné platnými Všeobecnými obchodními podmínkami. Dodávaný plyn žalobkyně vyúčtovávala žalovanému v daňovém dokladu – faktuře, ve které byl uveden den splatnosti a způsob platby. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodaný plyn za období od 15. 10. 2022 do 23. 2. 2023 fakturou č.hodnota částku 16 973,67 Kč, která byla splatná dne 23. 3. 2023. V rozsahu uplatněné pohledávky nebyla faktura oprávněně reklamována či zpochybněna. Žalovaný nezaplatil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovanému byla usnesením nadepsaného soudu ze dne 10. 4. 2024, č. j. 24 C 324/2023-54, ustanovena postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovnice Jméno opatrovnice, advokátka, neboť mu nepodařilo doručit písemnost na známou adresu v cizině.

3. Opatrovnice namítala, že není zřejmé, zda dokumenty nazvané jako Smlouva o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel – domácnost a Smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu skutečně podepsal žalovaný, neboť žalobkyně předložila pouze elektronickou podobu listin. Uvedla, že žalovaný nebyl dostatečně vyzván k úhradě dlužné částky, neboť výzva k úhradě ze dne 11.7. 2023 mu nebyla doručena a nedostala se do jeho dispoziční sféry a nelze aplikovat postupem dle § 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“) ve spojení s § 573 o. z. domněnku dojití, která se vztahuje pouze k došlým zásilkám. Uvedla dále, že byl patrně nesprávně proveden odečet plynu, když žalobkyně neprokázala stav plynoměrů a správnost vyúčtování, uvedla, že není postaveno na jisto, zda smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným trval, když smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou, ale ve faktuře je uveden datum platnosti smlouvy do 23. 2. 2023

4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. S ohledem na to, že v rámci pátrání po bydlišti žalovaného nebylo zjištěno, že by tento ke dni uzavření smlouvy (5. 5. 2020) měl bydliště na území České republiky, nejedná se v daném případě o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis; písm. a) a b) uvedeného ustanovení jsou z důvodu předmětu smlouvy o dodávce plynu rovněž vyloučena. Neuplatní se tedy čl. 18 odst. 2 Brusel I bis, dle něhož smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Lze tak odkázat na závěry obsažené v usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 32 Cdo 1318/2011, v němž mimo jiné Nejvyšší soud dovodil, že „nelze-li aplikovat pro spotřebitele příznivější zvláštní úpravu týkající se spotřebitelských smluv, je na místě použít, jak správně odvolatel poukazuje, úpravu zvláštní příslušnosti obsaženou v článku 5 Nařízení, konkrétně v odstavci 1 písm. b), pod druhou odrážkou, upravující poskytování služeb.“ (nyní v článku 7 odst. 1 písm. b) Brusel I bis). Vzhledem k uvedenému soud dovodil, že mezinárodní příslušnost nadepsaného soudu je dána dle článku 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka, Brusel I bis, přičemž dané místo určuje vedle mezinárodní příslušnosti rovněž příslušnost místní (viz též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 186/2018 ze dne 26. 7. 2019). Místem poskytnutí služby ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis je s výjimkou případu, kdy je dohodnuto jinak, místo, kde byly poskytnuty služby. Takovým místem je pak dle názoru soudu odběrné místo, kam byl plyn dodáván, jako místo, které zajišťuje nejužší vztah mezi smlouvou a příslušným soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3344/2019, ze dne 18. 5. 2021).

5. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 5. 5. 2020 má soud za prokázané, že se žalobkyně se touto smlouvou zavázala dodávat plyn ze zařízení distributora do odběrného místa žalovaného na adrese adresa a žalovaný se zavázal za uvedené plnění zaplatit cenu dle smlouvy. Kontaktním údajem pro zasílání faktur a korespondence žalovaného byla adresa shodná s adresou odběrného místa (čl. IV odst. 4). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (čl. III odst. 1). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli 5. 5. 2020 smlouvu o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel – domácnost, jejímž předmětem byl závazek právnická osoba právnická osoba., IČO IČO, jako provozovatele, připojit odběrné plynové zařízení žalovaného k distribuční soustavě a umožnit mu odběr zemního plynu (zjištěno ze smlouvy o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel – domácnost ze dne 5. 5. 2020). Předchozí zákazník žalobkyně ve shodném odběrném místě požádal žalobkyni o ukončení smlouvy a o zaslání konečného vyúčtování na jím uvedenou adresu (zjištěno z formuláře převodu odběru zemního plynu ze dne 31. 3. 2020).

7. Z obchodních podmínek dodávky zemního plynu, účinných od 1. 1. 2016, má soud za prokázané, že bylo sjednáno, že v případě, že má žalovaný pochybnosti o správnosti faktury, je oprávněn u žalobkyně uplatnit písemně nebo osobně reklamaci do 30 dnů od jejího doručení. Neuplatní-li zákazník reklamaci v uvedené lhůtě, může žalobkyně reklamaci odmítnout (čl. III. odst. 14). Strany si rovněž sjednaly, že písemnosti mohou být zasílány na zasílací adresu příjemce, kterou uvedl ve smlouvě či jinou, kterou druhé straně oznámí. Účinky doručení se vážou na dojití písemnosti do sféry ovládané příjemcem bez ohledu na to, zda se s obsahem písemnosti seznámil. Je-li došlá písemnost odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, má se za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, pokud je zasílána v tuzemsku (čl. XI., odst. 1 – 3).

8. Z faktury č. hodnota vystavené žalobkyní žalovanému za období 15. 10. 2022 – 23. 2. 2023, včetně detailního rozpisu vyúčtování, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému za uvedené období fakturovala za spotřebu plynu 3 915,96 kWh na doplatku částku 16 973,67 Kč, splatnou 23. 3. 2023.

9. Z předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 11. 7. 2023, včetně kopie vrácené obálky se žalovaným jako adresátem, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k plnění, obsažena byla i faktura, včetně vyúčtování.

10. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů, a to včetně smlouvy o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel – domácnost ze dne 5. 5. 2020 a smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 5. 5. 2020, když byť žalovaný namítal, že není s ohledem na předložené kopie listin zřejmé, zda smlouvy podepsal skutečně žalovaný, nenamítal jejich nepravost ve smyslu § 565 o. z.

11. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 5. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu, s odběrným místem na adrese adresa, žalovaný jako adresu pro zasílání faktur a korespondence uvedl adresu adresa. Na základě smlouvy žalobkyně vyúčtovala žalovanému za spotřebovaný plyn za období 15. 10. 2022 – 23. 2. 2023 částku nedoplatku 16 973,67 Kč. Uvedené faktury žalobkyně žalovanému zaslala na adresu adresa, shodně jako předžalobní výzvu, včetně vyúčtování. Žalovaný faktury, resp. vyúčtování k nim, nereklamoval.

13. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně.

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dále ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon ve znění v době uzavření smluv, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalovaný zavázal uhradit dodávky plynu včetně souvisejících služeb a žalobkyně se zavázala dodávat plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v plynárenství.

15. Podle § 61 odst. 1 písm. e) citovaného zákona žalobkyně jako obchodník s plynem nemá možnost zjišťovat informace nezbytné k vyúčtování dodávek plynu. Dle § 58 odst. 8 písm. f) citovaného zákona provozovatel přepravní soustavy má povinnost zajišťovat měření plynu v přepravní soustavě včetně vyhodnocování a předávat operátorovi trhu a účastníkům trhu s plynem, kterým poskytuje službu přepravy plynu, naměřené a vyhodnocené údaje. Dle § 71 odst. 2 věty prvé energetického zákona provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit měřicím zařízením odběrná místa zákazníků připojená k jimi provozované soustavě a předávací místa mezi jimi provozovanou soustavou a jinou distribuční soustavou. Dle odst. 3 téhož ustanovení způsob měření a typ měřicího zařízení určuje provozovatel přepravní nebo distribuční soustavy, ke které je plynové zařízení připojeno, s výjimkou předávacích míst zásobníků plynu, kde je určuje provozovatel přepravní soustavy, předávacích míst výrobny plynu připojené k zásobníku plynu, kde je určuje provozovatel zásobníku plynu, a odběrných míst zákazníků připojených k těžebnímu plynovodu, kde je určuje výrobce plynu.

16. Ve smlouvě o dodávkách dodávce plynu ze dne 5. 5. 2020, jejichž součástí jsou i obchodní podmínky žalobkyně, si pak strany sjednaly mimo jiné jednak postup pro reklamaci (srov. odst. 7 tohoto rozsudku), kterou však žalovaný u žalobkyně neuplatnil, a jednak postup pro doručování (srov. odst. 7 tohoto rozsudku), dle něhož se písemnost považuje za doručenou příslušné smluvní straně při odeslání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb třetí den po odeslání. Žalobkyně písemnosti zaslala na adresu, jež žalovaný jako adresu pro doručování uvedl ve smlouvě.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně faktury a vyúčtování, jimiž byly žalovanému vyúčtovány dodávky plynu a souvisejících služeb za předmětné období, jejichž zaplacení se žalobkyně v tomto řízení domáhá, zaslala na adresu dle smlouvy a faktura a vyúčtování jsou tak dle uvedené smlouvy také žalovanému doručeny. Žalovaný, byť v rámci tohoto řízení napadal správnost vyúčtování, zároveň tvrdil, že mu tato nebyla doručena, a proto je ani postupem dle smluv nereklamoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v předmětném obdobích dodala žalovanému na odběrné místo plyn, tyto dodávky žalovanému vyúčtovala a vyúčtování a faktury řádně dle smluv doručila, je žalovaný dle uzavřené smlouvy o dodávkách plynu ze dne 5. 5. 2020 a ust. § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, za předmětné období povinen žalobkyni zaplatit cenu za dodaný plyn a cenu za související služby. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil a dne 24. 3. 2023 se ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené ceny za plyn, dle § 1970 o. z. právo požadovat úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 4 484,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 973,67 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 9. 2023 a z částky 1 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 11. 2024 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 880 Kč ve výši 604,80 Kč.

19. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.