OSPH04 30 C 44/2022-200

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno. Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ na ochranu osobnosti

I. Žalovaná je povinna na internetových stránkách www.podezřelý výraz.cz odstranit z článku (i) autora jméno FO s názvem „jméno FO: podezřelý výraz o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“ publikovaného dne datum větu: „přitom za komunismu obhajovala jejich masivní porušování“ do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna z internetových stránek www.podezřelý výraz.cz odstranit článek (ii) autora jméno FO s názvem „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“ publikovaný dne datum, článek (iii) autora jméno FO publikovaný dne datum s názvem „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“, se zamítá.

III. Žaloba ve zbytku odstranění článku na internetových stránkách www.podezřelý výraz.cz (i) autora jméno FO s názvem „jméno FO: podezřelý výraz o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“ publikovaný dne datum, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba o zveřejnění omluvy po dobu dalších 19 měsíců a zaplacení částky částka, se zamítá.

VII. Řízení, že společnost podezřelý výraz a.s., provozovatelka internetových stránek www.podezřelý výraz.cz se tímto omlouvá pro. Jméno žalobkyně za újmu, kterou jí způsobila v soukromém, pracovním i veřejném životě publikací článku autora jméno FO s názvem: „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“ dne datum, ve kterém uvedla nepravdivé a hrubě urážlivé tvrzení, že Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře proslul jako dobré bydlo pro prověřené, nomenklaturní kádry a členy KSČ a byl po pádu komunismu spolu s Generální prokuraturou zrušen, se zastavuje.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne datum domáhala uložení povinnosti omluvit se žalovanou žalobkyni za zveřejnění článku jméno FO s názvem „jméno FO: podezřelý výraz o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“ publikovaného dne datum, autora jméno FO s názvem „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“ ze dne datum, autora jméno FO s názvem „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“ ze dne datum a autora jméno FO s názvem „Bývalá komunistka v nejvyšších funkcích už nikomu nevadí, ani nové koalici“ ze dne datum. Dle žalobkyně byla v článcích uvedena nepravdivá ahrubě urážlivá tvrzení, že žalobkyně za komunismu, případně v době normalizace hájila zákony namířené proti disidentům, obhajovala nástroj, kterým režim šikanoval disidenty, obhajovala masivní porušování lidských práv na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Jako vědecká pracovnice se podílela na přípravě zákonů k šikaně disidentů, na kterých spolupracovala s jméno FO, který poslal na smrt tituly před jménem jméno FO a další desítky lidí. Dále, že Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře proslul jako dobré bydlo pro prověřování nomenklaturní kádry a členy KSČ a byl po pádu komunismu spolu s Generální prokuraturou zrušen a je nemožné, aby nevěděla o zneužívání ochranného dohledu, který popisovala řada interních dokumentů Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře. Žalobkyně se domáhala odstranění těchto článků a dále nemajetkové újmy ve výši částka.

2. Ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování a Obvodní soud pro adresa ve věci rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j.: spisová značka tak, že:

3. Žalobkyně vzala zpět žalobu týkající se omluvy ohledně Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Žalovaná nevyslovila svůj nesouhlas se zpětvzetím žaloby. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl výrokem VII. tohoto rozsudku.

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, II a VIII zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Soud v rámci řízení provedl tyto důkazy: ⟪LB:lb_001⟫ - článek „Informacím o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“, ⟪LB:lb_002⟫ - článek „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“, ⟪LB:lb_003⟫ - článek „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“, ⟪LB:lb_004⟫ - článek „Bývalá komunistka v nejvyšších funkcích už nikomu nevadí. Ani nové koalici“, ⟪LB:lb_005⟫ - článek „Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem“, ⟪LB:lb_006⟫ - publikace Ochranný dohled, jeho účinnost a možnosti v systému zacházení s recidivními delikventy z roku 1984, ⟪LB:lb_007⟫ - diplom žalobkyně, ⟪LB:lb_008⟫ - článek „Podivná svoboda“, ⟪LB:lb_009⟫ - článek „jméno FO o „Anonymizováno“ jméno FO: Má překvapivá zjištění“, ⟪LB:lb_010⟫ - výňatek z publikace tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, Paginae historiae: Sborník Národního archivu, Třídní justice, ⟪LB:lb_011⟫ - trestní spis Policie ČR Obvodní ředitelství policie adresa Anonymizováno, Anonymizováno, adresa, č. j. adresa-Anonymizováno, ⟪LB:lb_012⟫ - článek žalobkyně publikovaný v Prokuratuře: resortního časopisu prokuratury, č. l. 40 – 47 trestního spisu, z roku 1981, ⟪LB:lb_013⟫ - článek „Ochranný dohled, jeho místo, účinnost a možnosti v systému zacházení s recidividními delikventy“, ⟪LB:lb_014⟫ - vyjádření právnická osoba č. l. 162 a 164 trestního spisu, ⟪LB:lb_015⟫ - vyjádření tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem č. l. 184 – 194 trestního spisu, ⟪LB:lb_016⟫ - usnesení Policie ČR Obvodního ředitelství policie adresa III z datum č. l. 207 – 221 trestního spisu, ⟪LB:lb_017⟫ - usnesení Obvodního státního zastupitelství pro adresa, č. j. spisová značka č. l. 230 – 238 trestního spisu, ⟪LB:lb_018⟫ - statut Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře, ⟪LB:lb_019⟫ - situační zpráva o Chartě 77 od Anonymizováno. do datum, ⟪LB:lb_020⟫ - rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, ⟪LB:lb_021⟫ - rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR č. Anonymizováno/1975 Sb. rozh., ⟪LB:lb_022⟫ - rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR č. Anonymizováno/1996 Sb. rozh., ⟪LB:lb_023⟫ - důvodová zpráva k návrhu novely trestního zákona ze dne datum, ⟪LB:lb_024⟫ - výsledky výzkumu činnosti zákona č. 44/73, ⟪LB:lb_025⟫ - návrh na zásady zákona o ochranném dohledu č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, ⟪LB:lb_026⟫ - statut Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře VÚK 73/66, ⟪LB:lb_027⟫ - stanovisko z Ministerstva vnitra k návrhu na rozvoj sítí výzkumných pracovišť v souboru státu a práva, ⟪LB:lb_028⟫ - článek Teoreticko-ideologický seminář k 20. výročí VÚK při Generální prokuratuře ČSSR tituly za jménem Anonymizováno Anonymizováno a tituly za jménem jméno FO, ⟪LB:lb_029⟫ - zpráva o prověrce účinnosti zákona č. 44/73 o ochranném dohledu za období od datum do datum, ⟪LB:lb_030⟫ - zhodnotenie praxe súdov při výklade a aplikácii zákona č. 44/1973 Sb. o ochrannom dohlade číslo 40/1976 Sb. rozhodnutí, ⟪LB:lb_031⟫ - článek „jméno FO: Odmítnu nominaci na post veřejné ochránkyně práv“ publikovaný na serveru www.Anonymizováno.cz, ⟪LB:lb_032⟫ - rozkaz č. hodnota o zásadách součinnosti nápravně výchovných ústavů a orgány sociálních věcí Národních výborů při péči o společensky nepřizpůsobené občany, ⟪LB:lb_033⟫ - směrnice Ministerstva spravedlnosti ze dne 28. 1. 1974 č. j. 1243/73-LO o součinnosti soudu s orgány sociálních věcí Národních výborů při péči o společensky nepřizpůsobené občany, ⟪LB:lb_034⟫ - rozkaz Ministerstva vnitra České socialistické republiky č. 1 ze dne 2. 1. 1974 včetně dohody Ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a Ministerstva vnitra ČSR o součinnosti orgánů sociálních věcí Národních výborů s orgány VB při péči o občany společensky nepřizpůsobené, ⟪LB:lb_035⟫ - výslechy svědků tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, a tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění jen tak, že se požadovaná omluva zamítá ve slovech: ⟪LB:lb_001⟫ - (ii) autora jméno FO s názvem: „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“ dne datum, (iii) autora jméno FO s názvem: „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“ dne datum ⟪LB:lb_002⟫ - „tím, že v době komunismu hájila zákony namířené proti disidentům, (ii) a (iii)“ ⟪LB:lb_003⟫ - „a učinila nepřípustný hodnotový soud, že je nemožné, aby tituly před jménem jméno FO nevěděla o zneužívání ochranného dohledu vůči disidentům, kterou popisovala řada interních dokumentů v čl. (iii) specifikovaném výše“ a že omluva má být zveřejněna po dobu čtyř měsíců, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

5. Žalobkyně má za to, že její osobnostní práva byla porušena tím, že žalovaná uvedla nepravdivá a hrubě urážlivá tvrzení na adresu žalobkyně, a to konkrétně v článku s názvem „jméno FO: Informacím o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“, v článku „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“, v článku „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“, že obhajovala masivní porušování lidských práv tím, že v době komunismu hájila zákony namířené proti disidentům. Dalším nepravdivým a hrubě urážejícím tvrzením je v článku „Bývalá komunistka v nejvyšších funkcích už nikomu nevadí. Ani nové koalici“. Tvrzení, že žalobkyně se na přelomu 70. a 80. let jako vědecká pracovnice podílela na přípravě zákonů k šikaně disidentů spolu s jméno FO, který poslal na smrt tituly před jménem jméno FO a další desítky lidí. Ve stejném článku, že je nemožné, aby profesorka jméno FO nevěděla o zneužívání ochranného dohledu, které popisovala řada interních dokumentů Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III a V mění tak, že se zamítá žaloba o zdržení se zveřejňování sdělení, která žalobkyni nepravdivě osočují z šikanování disidentů publikováním odborných statí v 70., 80. letech minulého století týkajících se institutu ochranného dohledu zavedeného do právního řádu tehdejší ČSSR zákonem č. 44/1973 Sb. o ochranném dohledu, a o zaplacení částky částka.

6. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Žalovaná na zpravodajském portálu www.podezřelý výraz.cz publikovala dne datum komentář jméno FO s názvem „jméno FO: Informacím o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“. Z tohoto komentáře je patrno, že Jméno žalobkyně se pro Anonymizováno Anonymizováno vyjádřila k novým informacím serveru Anonymizováno.cz týkajícím se její minulosti. Podle serveru měla na přelomu 70. a 80. let obhajovat zákony potlačující lidská práva v Československu. Především pak nástroj ochranný dohled, který využívali estébáci k týrání disidentů. jméno FO na zjištění reagovala tak, že se tomu prý ráda zasmála, o týrání disidentů neví a z jejích dalších slov vyplynulo, že celou věc bere jako osobní útok na ni, coby političku. Dále v komentáři je veřejnost informována o tom, že jméno FO se vymlouvá na to, že nevěděla, kdo je prokurátor jméno FO, a že ochranný dohled je využíván proti disidentům a dále bylo tlumočeno její vyjádření na Facebooku. V závěru komentáře jeho autor uvádí, že žalobkyně za komunismu obhajovala masivní porušování lidských práv v Československé republice, kdy estébáci pomocí ochranného dohledu ničili lidem životy, nutili je ke spolupráci, zakazovali jim např. měnit zaměstnání, navštěvovat některá místa apod. V důsledku tohoto nástroje zemřel disident jméno FO.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI potvrzuje.

7. Dále dne datum žalovaná zveřejnila článek jméno FO s názvem „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“. V tomto článku žalovaná informuje, že krajně skandální zjištění přinesl server Anonymizováno.cz, když kandidátka na ombudsmanku Jméno žalobkyně v 70. a 80. letech obhajovala nástroj, který šikanoval disidenty. V tomto článku autor hovoří o tom, že obludný nástroj, kterým myslí ochranný dohled, hájila žena, která usiluje o to, aby se mohla stát ústřední obhájkyní lidských práv v republice.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

8. Dne datum žalovaná publikovala komentář jméno FO s názvem „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“. Podle komentáře Jméno žalobkyně oznámila, že se vzdá nominace na ombudsmanku. Dostala se pod silný tlak kvůli zprávám, že v době normalizace hájila zákony zneužívané proti disidentům a spolupracovala s prokurátorem jméno FO. V tomto článku je uvedeno, že web info zveřejnil skandální informace, že se žalobkyně jako vědecká pracovnice dlouhodobě věnovala kontroverznímu institutu ochranného dohledu. K tomuto tématu sepsala řadu textů a obhájila kandidaturu věd. Zákon importovaný podle sovětského vzoru byl komunistickým režimem po vzniku Charty 77 využíván k systematické šikaně tehdejších politických oponentů. jméno FO prý nic netušila.

VI. Žaloba o zveřejnění omluvy po dobu dalších 19 měsíců a zaplacení částky částka, se zamítá.

9. Žalovaná zveřejnila dne datum komentář jméno FO s názvem „Bývalá komunistka v nejvyšších funkcích už nikomu nevadí. Ani nové koalici“. V článku je uvedeno, že Jméno žalobkyně jako kovaná komunistka se na přelomu 70. a 80. let jako vědecká pracovnice podílela mimo jiné na přípravě zákonů k šikaně disidentů, na kterých spolupracovala s jméno FO. Nechvalně známým komunistickým prokurátorem z 50. let.

VII. Řízení, že společnost podezřelý výraz a. s., provozovatelka internetových stránek www.podezřelý výraz.cz se tímto omlouvá Jméno žalobkyně za újmu, kterou jí způsobila v soukromém, pracovním i veřejném životě publikací článku autora jméno FO s názvem: „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“ dne datum, ve kterém uvedla nepravdivé a hrubě urážlivé tvrzení, že Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře proslul jako dobré bydlo pro prověřené, nomenklaturní kádry a členy KSČ a byl po pádu komunismu spolu s Generální prokuraturou zrušen, se zastavuje.

10. V resortním časopisu Prokuratura č. 1/1979 byl publikován článek „Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem“. Autoři jsou uvedeni tituly za jménem jméno FO, VÚK při GP ČSSR a tituly za jménem Jméno žalobkyně, VÚK při GP ČSSR. V tomto článku se autoři zabývali dílčími otázkami ochranného dohledu s konstatováním, že ochranný dohled je opatřením, které v zásadě odpovídá potřebám praxe, s tím, že byla konstatována potřeba výzkumu k odhalení nedostatků mající záporný vliv na zdárný průběh ochranného dohledu a přijetí doporučení legislativního a technickoorganizačního rázu.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

11. Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře ČSSR v roce 1984 na základě oprávnění Ministerstva kultury ze dne 27. 4. 1983 vydal publikaci, sepsanou žalobkyní v roce 1982, nazvanou „Ochranný dohled, jeho místo, účinnost a možnosti v systému zacházení s recidivními delikventy“. V této publikaci žalobkyně provedla výzkum ochranného dohledu. Jak vyplývá z úvodu této publikace, žalobkyně byla vedena myšlenkou docílit změny v chování a postojích lidí, kteří se dopustili trestné činnosti, odkazovala na cevent. doplňování trestu odnětí svobody opatřeními nespojenými s nucenou izolací s odkazem na všechny vyspělé země světa. Institut ochranného dohledu považovala za opatření směřující k vybudování nového harmonicky skloubeného penitenciárního a postpenitenciárního působení na pachatele trestných činů. Smyslem práce bylo provedení analýzy právních, sociálních, demografických, osobnostních a dalších faktorů, které rozhodujícím způsobem ovlivňují průběh resocializačního procesu za účelem zjištění účinnosti ochranného dohledu ve znění platné právní úpravy pro určení dalšího žádoucího směru vývoje.

3. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j.: spisová značka tak, že:

12. Z diplomu žalobkyně z Právnické fakulty právnická osoba je zřejmé, že žalobkyně ukončila studia v roce 1974.

13. Anonymizováno. tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem ve svém článku „Podivná svoboda“ se zabýval přijetím a aplikací zákona o ochranném dohledu v kontextu trestně právní politiky normalizačního režimu. Autor napsal: „Zdánlivě apolitický zákon č. 44/1973 Sb. měl sloužit k ochraně společnosti před recidivisty, dalšími „asociálními živly“ a k jejich nápravě. Na jeho základě mohl být propuštěnému z výkonu trestu výrazně omezen život – až na tři roky. Od počátku 80. let byla ochrannému dohledu podrobena též řada osob, které se za mřížemi ocitly z politických důvodů či pro své nonkonformní, kulturní a jiné aktivity“. Dále bylo napsáno: „V průběhu 70. let nebyl ochranný dohled uplatňován vůči politickým vězňům, byť například jméno FO, trestně stíhanému v roce 1978 pro údajný útok na veřejného činitele, jeho uložení vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody prokurátorka navrhla. To se změnilo až na počátku 80. let, kdy se zostřil postoj vůči opozici zřejmě v souvislosti s hnutím Solidarita v Polsku. V roce 1981 byly vedle základních trestů odnětí svobody za svojí opoziční činnost odsouzeni k ochrannému dohledu signatáři Charty 77 a členové právnická osoba jméno FO, jméno FO a Anonymizováno Anonymizováno“. V článku „jméno FO o „Anonymizováno“ jméno FO: Má překvapivá zjištění“ se ombudsmanka jméno FO vyjádřila tak, že: „jméno FO by nebyla dobrý typ na veřejnou ochránkyni práv, protože je příliš spjata s hnutím Ano a až do posledního okamžiku je i velmi angažovaná ve stranické politice…Na druhou stranu chci říct, a to jsem ještě veřejně neřekla, že ten článek, který vyšel, byl postaven na demagogii, tím, že v období 1974 – 1978 dělala výzkum nějakého trestně-právního institutu, se nemohla v žádném případě podílet na represi proti lidem z disidentu. Jsem pamětník a během půl hodiny jsem našla v podkladech to, co jsem v hlavě věděla: rozsudky proti disidentům jsou až z 80. let. V letech 1974 - 1978 nemohl nikdo vědět, že to bude takto použito.“

14. právnická osoba Obvodní ředitelství policie adresa Anonymizováno, Anonymizováno, 1. oddělení obecné kriminality, vedlo trestní řízení pod sp. zn.: adresa-Anonymizováno pro podezření ze spáchání přečinu pomluvy vůči podezřelým tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem a jméno FO a obchodní společnosti Info.cz právnická osoba, na základě trestního oznámení žalobkyně o zveřejnění na webových stránkách www.Anonymizováno.cz článku s názvem: „jméno FO se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt jméno FO“. Trestní řízení bylo skončeno odložením trestní věci podle § 159a odst. 1 tr. řádu.

15. Žalobkyně v roce 1981 publikovala v resortním časopisu prokuratury Prokuratura článek „Výsledky výzkumu účinnosti zákona č. 44/1973 Sb. o ochranném dohledu“. Z tohoto článku je zřejmé, že článek odkazuje též na uveřejněný článek v roce 1979 v časopisu Prokuratura č. hodnota „Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem“. právnická osoba je patrno, že tento článek vychází z výzkumu ochranného dohledu, který byl ukončen v roce 1980.

16. právnická osoba se vyjadřovalo dne datum k dotazům policejního orgánu ve věci trestního oznámení žalobkyně. Z informací je patrno, že dokumenty k činnosti a organizaci VÚK se na Ministerstvu spravedlnosti již nenacházejí, byly předány Národnímu archivu a bližší informace k fungování a systematizaci VÚK nemá Ministerstvo spravedlnosti poznatky ani doklady.

4. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby odstranil neurčitost žalobního zadání odstranit článek, případně vybrané věty ze stránek www.Anonymizováno.cz, nebo jiných internetových stránek provozovaných nebo kontrolovaných žalovanou. Dále uvedl, že soud prvního stupně uložil žalované odstranit celý článek (ii), aniž by vysvětlil, z jakého důvodu mají být odstraněny i ty části článku, proti kterým žalobkyně nijak nebrojí. Přestože se žalobkyně domáhala odstranění celých článků, soud prvního stupně uložil odstranit jen vybrané věty z těchto článků a opomněl rozhodnout zamítavým rozsudkem ohledně těch částí těch článků, k jejichž odstranění příkaz nedal, a proto byly výroky I a II napadeného rozsudku zrušeny.

17. Z vyjádření tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, který byl založen do trestního spisu, shora citovaného, vyplývá, že ochranný dohled byl v 80. letech 20. století zneužit např. vůči jméno FO, jméno FO Anonymizováno, jméno FO a dalším disidentům, signatářům Charty 77. Ochranný dohled byl použit i proti mladým lidem z prostředí undergroundu, třebaže nebyli předtím trestně stíháni. Proces proběhl datum se sedmi vazebně stíhanými mladými muži. Odsouzeným osobám byl uložen i ochranný dohled, třebaže předtím nebyli trestně stíháni.

5. Odvolací soud dospěl k závěru, že je důvodná omluva za výrok, že žalobkyně obhajovala masivní porušování lidských práv. Nic takového žalobkyně v době sepisu svých odborných prací týkajících se ochranného dohledu nedělala. Je též důvodné přiznat omluvu za výrok, že se žalobkyně jako vědecká pracovnice na přelomu 70. a 80. let podílela na přípravě zákonů k šikaně disidentů spolu s jméno FO. Tato podezřelý výraz je natolik popletená, že je nutno ji pokládat za nepravdivou. Odvolací soud však dospěl k závěru, že žalobkyně fakticky daný zákon ve své odborné práci podporovala (nenavrhuje např. jeho zrušení či zásadní změnu), což plně odpovídá sdělení žalované o tom, že žalobkyně zákon hájila. A rovněž tak je faktem, že tento zákon byl namířen proti disidentům, neboť byl od osmdesátých let proti nim režimem zneužíván. Žalobkyně možná v době sepisu předmětných odborných publikací neměla jasné podezřelý výraz o zneužívání ochranného dohledu proti disidentům (vzhledem k době, kdy práce tvořila), avšak již tehdy měla mnohem razantněji poukázat na problematická místa zákona (provádění dohledu příslušníky VB a šíře jejich oprávnění, zejm. právo vstupovat do obydlí), již tehdy měla jako odbornice poukázat na možnost zneužití takových oprávnění. Není též na místě omluva za hodnotící soud, že je „nemožné, aby tituly před jménem jméno FO nevěděla o zneužívání ochranného dohledu vůči disidentům, které popisovala řada interních dokumentů“. Takto požadovaná omluva je zavádějící, obecná, a tedy nepřiměřená z hlediska hmotného práva. Otázkou totiž je, kdy to žalobkyně nevěděla. Je možné, že v počátcích existence tohoto institutu žalobkyně skutečně nevěděla, že byl v jednotkách případů v rámci celé republiky použit (zneužit) v případě disidenta. Ovšem vzhledem ke všem okolnostem věci (odborný zájem žalobkyně jako vědecké pracovnice, zaměstnání v kriminologickém ústavu, který zřizovala generální prokuratura, vzhledem k členství žalobkyně v KSČ, vzhledem k jejímu přístupu ke statistickým údajům a mnoha dalším podezřelý výraz v rámci ústavu) a s ohledem na skutečnost, že později v osmdesátých letech již byl institut ochranného dohledu zneužívám vůči disidentům běžně, jak bylo již soudem prvního stupně zjištěno a jak snad ani není sporné, nepokládá odvolací soud za nepřípustné učinit závěr, že v této době již žalobkyně o zneužívání dohledu vůči disidentům vědět musela, tedy že je nemožné, že o něm nevěděla.

18. Usnesením České republiky Obvodního ředitelství policie adresa Anonymizováno, Anonymizováno, Odbor obecné kriminality, 1. oddělení, č. j. adresa-Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno-ČSSR ze dne datum podle § 159a odst. 1 tr. řádu, odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu pomluvy podle § 183 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měli dopustit tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem a jméno FO, Anonymizováno.cz právnická osoba s odůvodněním, že zákon o ochranném dohledu ve svých úvodních ustanoveních hovoří o ukládání ochranného dohledu osobám zvlášť narušeným. První ochranný dohled politickému odpůrci byl prokazatelně uložen jméno FO v roce 1981, faktický výkon nastal až v roce 1984, a to za rozšiřování nahrávek a literatury, což je kategorie trestné činnosti, kterou zcela zjevně zákonodárce neuvažoval pod pojmem „osoba zvlášť narušená“. Komisař policejního orgánu je proto přesvědčen, že již v době, kdy byl ochranný dohled uložen prvnímu politickému odpůrci, nemohla poškozená nevědět o zjevném excesu při výkladu tohoto pojmu, nota bene za situace, když bylo jeho uložení vnímáno širokou veřejností značně negativně. Dále policejní komisař konstatoval, že nelze izolovaně vycházet pouze z titulku článku v důsledku kterého žalobkyně podávala trestní oznámení, bez hodnocení jeho obsahu je akceptovatelné chápat titulek jako prostředek upoutání pozornosti čtenáře, byť sám izolovaně plně neodráží informace v samotném článku obsažené. Při srovnání titulku s obsahem článku, při zohlednění jeho stylizace nepovažuje komisař policejního orgánu v článku uváděné informace za zjevně nepravdivé, byť je rovněž vhodné uvést, že komisař policejního orgánu nezjistil v rámci prověřování, že by se poškozená aktivně, cíleně podílela na šikaně disidentů.

6. Soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby upřesnila, které konkrétní internetové stránky žalobkyně označuje jako jiné internetové stránky provozované nebo kontrolované žalovanou. Žalobkyně k tomu uvedla, že upřesňuje svůj návrh, že se jedná pouze o stránky www.podezřelý výraz.cz.

19. Na základě stížnosti žalobkyně bylo Státním zastupitelstvím pro adresa rozhodnuto usnesením č. j. spisová značka ze dne datum podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu tak, že stížnost poškozené Jméno žalobkyně byla zamítnuta jako nedůvodná.

7. Ve světle závazného právního názoru Městského soudu v Praze o nedůvodnosti žaloby na ochranu osobnosti pro tvrzení, že žalobkyně v době komunismu hájila zákony namířené proti disidentům, že je nemožné, aby nevěděla o zneužívání ochranného dohledu vůči disidentům, soud zamítl žalobu co do odstranění článku (ii) autora jméno FO s názvem „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“ publikovaný dne datum, když tento článek se týkal tvrzení obhajoby nástroje, kterým režim šikanoval disidenty, a to ochranného dohledu, ze strany žalobkyně. Ze stejného důvodu zamítl i odstranění celého článku (iii) autora jméno FO, publikovaného dne datum s názvem „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“ a ve zbylé části článek i autora jméno FO s názvem „jméno FO: podezřelý výraz o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“.

20. Ze statutu Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře VÚK 73/66 je patro podle čl. 1, že Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře v Praze provádí výzkum kriminality a jejich příčin. Výsledky jeho výzkumné činnosti slouží potřebám orgánů trestního řízení, jakož i potřebám dalších státních orgánů a společenských organizací. V čl. 3 je uvedeno, že výzkumnou práci provádí ústav v úzké součinnosti s orgány trestního řízení, jakož i s ostatními orgány a organizacemi, povolanými k účasti na boji proti kriminalitě a jejím příčinám. V čl. 6 bylo uvedeno, že Generální prokuratura, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra pomáhají ústavu při plnění jeho úkolu, zejména sdělováním poznatků z praxe boje proti trestné činnosti, poskytování spisových, statistických a analytických materiálů, zajišťování účasti pracovníků svých orgánů na dohodnutých výzkumných úkolech a podněty a návrhy zaměření výzkumné činnosti.

8. Dle závazného právního názoru Městského soudu v Praze o důvodnosti omluvy za tvrzení, že žalobkyně obhajovala masivní porušování lidských práv a podílela se na přípravě zákonů k šikaně disidentů spolu s jméno FO, soud rozhodl, že žalovaná je povinna na svých internetových stránkách v článku (i) autora jméno FO s názvem „jméno FO: podezřelý výraz o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“, větu: „přitom za komunismu obhajovala jejich masivní porušování.“

21. Okresní soud v adresa. Anonymizováno. 1974 rozhodl o uložení ochranného dohledu čtyřem obžalovaným, ochranný dohled za činnost v nepovolené sektě Anonymizováno Anonymizováno. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. Anonymizováno/1974 Sb. rozh.: Nejvyšší soud ČR ke stížnosti pro porušení zákona podaném Ministerstvem spravedlnosti ČSR zrušil rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum sp. zn. spisová značka, pokud jím obviněnému byl uložen též ochranný dohled. Nejvyšší soud ČSR konstatoval, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v adresa byl porušen zákon v neprospěch obviněného a rozsudek ve výroku o ochranném dohledu zrušil, když obviněný byl uznán vinným trestným činem příživnictví tím, že bezdůvodně nikdy nepracoval a nechal se živit svou matkou. Nejvyšší soud ČSR rozhodnutím č. 28/1976 Sb. zrušil ochranný dohled uložený Okresním soudem v adresa rozsudkem sp. zn. spisová značka ze dne datum obviněné Anonymizováno. Anonymizováno., která byla uznána vinnou trestným činem příživnictví, když nikdy nepracovala a nechala se živit svou matkou a babičkou.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, přičemž žalobkyně byla úspěšná v omluvě výroků týkajících se jejího obhajování masivního porušování lidských práv a že na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jako vědecká pracovnice se podílela na přípravě zákonů k šikaně disidentů, na kterých spolupracovala s jméno FO, a byla neúspěšná ve výrocích týkajících se obhajoby ochranného dohledu, vědomosti o zneužívání ochranného dohledu vůči disidentům, a dále ohledně Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře, kde vzala žalobu zpět.

22. Dne datum vyšla situační zpráva o Chartě 77 od Anonymizováno. do datum. Ukládání ochranného dohledu nezmiňuje.

23. Z důvodové zprávy k návrhu novely trestního zákona vyplývá jednoznačný požadavek odstranit z trestního zákona veškerá ustanovení, která přispívala k ochraně monopolu jediné vládnoucí strany. Dále je zde uvedeno, že ochranný dohled zavedený zákonem č. 44/1973 Sb., jako samostatný druh ochranného opatření, byl původně míněn jako jedno z resocializačních opatření. Ukázalo se však, že své poslání neplní. Díky tomu, že byl vykonáván orgány SNB, byl v podstatě administrativním prodloužením represivních opatření vyplývajících z trestu a odsouzenými byl také tak chápán. Uložené povinnosti (hlásit se v určených lhůtách, trpět vstup do obydlí apod.) nemohli osobě, která tyto povinnosti snášela, zabránit v páchání trestné činnosti, avšak jejich neplnění s ohledem na ust. § 7, zákona o přečinech, vedlo k opakovanému ukládání trestu odnětí svobody, aniž takový postup odůvodňovala nebezpečnost jednání. Proto se zákon o ochranném dohledu ruší a z výčtu ochranných opatření je nutno jej vypustit.

24. V návrhu na zásady zákona o ochranném dohledu č. 174/71-a bylo mimo jiné uvedeno, že ve zprávě předsednictva ÚV KSČ přednesené na zasedání ÚV KSČ konaném dne 10. prosince 1970, byla zdůrazněna nutnost chránit všemi zákonnými prostředky socialistický pořádek a práva občanů před činností nejen protisocialistických, ale i asociálních živlů. Potlačení recidivy má ve svých důsledcích i politický dosah, který v nynější etapě nabývá zvláštní důležitosti. Dále bylo v dalším článku uvedeno: Návrh na propuštění z ochranného dohledu by měl příslušet zásadně jen orgánu veřejné bezpečnosti, který ochranný dohled vykonává a prokurátorovi, nelze souhlasit s druhou alternativou, která by umožňovala samotnému odsouzenému, po uplynutí určité lhůty, uplatňovat návrh na upuštění od dalšího výkonu. Jde totiž o určité omezení práv jednotlivce, a proto by v podstatě každý, velmi subjektivně, žádal o zrušení dohledu, čímž by docházelo k bezdůvodnému vyvolávání soudního řízení. Dále bylo uvedeno, že obdobně i u nás by bylo možné dosáhnout zvýšení účinnosti uvažované v právní úpravě v rámci navrženého systému ochranného dohledu, a to prolomením zásady, že o ochranném dohledu rozhoduje zásadně soud v odsuzujícím rozsudku, a připouštěním možnosti, aby soud rozhodoval samostatně na návrh prokurátora nebo orgánu veřejné bezpečnosti o zavedení ochranného dohledu nad recidivisty (omezení způsobu životu, změna místa pobytu, pochybným stykům se závadovými osobami, vyhýbání se práce apod.), neboť chováním ve výkonu trestu je odůvodněna obava, že budou dále páchat trestnou činnost nebo se soustavně dopouštět porušování veřejného pořádku a pravidel socialistického soužití. Účelem směrnic je stanovit postup příslušníků veřejné bezpečnosti při výkonu dohledu nad kriminálně závadovými osobami, za které se považují, mimo jiné, i osoby, které nevedou řádný život pracujícího člověka, zejména mají pochybný zdroj obživy, vyhýbají se práci, často mění místo pobytu a zaměstnání, a stýkají se s kriminálně závadovými osobami.

25. V stanovisku Ministerstva vnitra k návrhu na rozvoj sítí výzkumných pracovišť z oboru státu a práva z roku 1965 bylo uvedeno, že současný stav výzkumu na oboru státu a práva je charakterizován především tím, že fakticky neexistuje základna pro aplikovaný výzkum, který by řešil problémy státní výstavby, správy právní regulace v úzkém sepjetí s úkoly státní právní praxe. Rozbor činnosti bezpečnostních orgánů, vyšetřovatelů, prokuratury a soudu, provedený v posledních letech ÚV KSČ, ukázal, že i na tomto úseku je třeba v zájmu zvýšení účinnosti boje s protispolečenskou činností a upevňování zákonnosti zabezpečení, plné využívání nejnovějších poznatků vědy a techniky; výzkum orientovaný na řešení otázek účinnosti práce i právního řádu a jeho tvorby na justičním úseku je tak rovněž nutno prakticky zlepšovat. Těžiště práce ústavu by mělo spočívat ve zkoumání příčin kriminality především z hlediska návrhu na opatření, které používají hlavně orgány všech tří resortů. Nadresortní charakter; výzkumná problematika každého z nich se dotýká všech tří zúčastněných resortů. Doporučuje se proto vytvářet v nich vědecké rady ve smíšeném nadresortním složení a organizačně, metodicky i kádrově zabezpečit jejich vzájemné vazby, zpřístupnění a opatření resortních materiálů atd. Uvedená pracoviště se zároveň budou podílet na výchově pracovníků v jednotlivých resortech. Dále bylo uvedeno, že je třeba vybírat pro práci v nich především zkušené pracovníky z praxe se schopností pro teoretickou práci, pokud možno ty, kteří již různými formami (externí aspiranturou apod.) získali a osvědčili i vědeckou kvalifikaci; o výchovu těchto pracovníků pak dále pečovat v součinnosti s pracovišti akademie a vysokých škol.

26. Z článku „Teoreticko-ideologický seminář k 20. výročí VÚK při GP ČSSR“ je zřejmé, že žalobkyně se účastnila za účasti představitelů generálních prokuratur ČSSR, ČSR a SSR, členů vědecké rady ústavu, rady pro koordinaci kriminologických výzkumů, zástupců partnerských institutů a pracovníků VÚK při GP ČSSR teoreticko-ideologického semináře.

27. Ze zprávy o prověrce účinnosti zákona č. 44/73 o ochranném dohledu za období od datum do datum a zhodnotenie praxe súdov při výklade a aplikácii zákona č. 44/1973 Sb. o ochrannom dohlade, a to číslo 40/1976 Sb. rozhodnutí, je patrno, že ochranný dohled byl ukládán, mimo jiné, i za trestný čin příživnictví, byla zdůrazňována povinnost věnovat se výkladu a aplikaci zákona o ochranném dohledu.

28. Z rozkazu Ministerstva vnitra České socialistické republiky č. hodnota z datum včetně dohody Ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a Ministerstva vnitra ČSR o součinnosti orgánů sociálních věcí Národních výborů s orgány VB při péči o občany společensky nepřizpůsobené, ze směrnice Ministerstva spravedlnosti ze dne datum č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno o součinnosti soudu s orgány sociálních věcí Národních výborů při péči o společensky nepřizpůsobené občany a z rozkazu č. hodnota o zásadách součinnosti nápravně výchovných ústavů s orgány sociálních věcí Národních výborů při péči s společensky nepřizpůsobené občany vyplývá koordinace státních orgánů podílejících se na výkonu ochranného dohledu.

29. Na www.Anonymizováno.cz dne datum byl zveřejněn článek „jméno FO: Odmítnu nominaci na post veřejné ochránkyně práv“, ve kterém bylo uvedeno, že žalobkyně už dříve oznámila, že by se byla ochotná vzdát kandidatury na veřejnou ochránkyni práv, pokud by části veřejnosti vadilo její členství v KSČ před rokem 1989. Kvůli článkům z minulosti, v nichž podle serveru Anonymizováno.cz hájila zákony namířené proti disidentům, o tom neuvažuje.

30. Ze svědecké výpovědi tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem vyplývá, že zákon o ochranném dohledu byl přijat spolu s balíkem zákonů upravujících trestní právo, jejichž cílem bylo zefektivnit boj proti kriminalitě, která narůstala v 60. letech. V podkladových materiálech k tomuto zákonu o ochranném dohledu, ani vlastním zákonu, není slovo o tom, že mají být využity proti politickým vězňům. Ochranný dohled byl využíván poměrně hojně. Za dva a půl roku od nabytí účinnosti zákona o ochranném dohledu byl přibližně uložen 16 500 lidí, primárně směřoval proti recidivistům. Problém tohoto zákona vidí v jeho formulaci, která nabízela poměrně širokou možnost interpretace a umožňování orgánům veřejné bezpečnosti vstup do obydlí. Zákon je třeba i vnímat ve společensko-politickém kontextu. Bezpečně lze doložit, že ochrannému dohledu byli disidenti vystaveni na počátku 80. let. Ochranný dohled byl nejčastěji ukládán za příživnictví, ale i jiné trestné činy. Svědek dále uvedl, že Výzkumný ústav kriminologický není důkladně zpracován, neboť se nedochovaly celistvé materiály, kdy přístup tohoto výzkumného ústavu k informacím byl poměrně velký. Dále svědek uvedl k práci žalobkyně, že tento institut nezpochybňovala, nicméně upozorňovala na problém zneužívání postavení veřejné bezpečnosti při výkonu ochranného dohledu. Dále svědek uvedl, že si myslí, že v roce 1979 žalobkyně nemusela vědět o tom, že zákon bude využíván proti např. signatářům Charty 77, které by úzce označil za disidenty. Pokud má svědek charakterizovat osoby undergroundu, tak se jedná o skupinu nonkonformních lidí, která zaujímá své životní stanovisko postoje projevující se především v kultovní scéně a zásadní rozdíl je v tom, že příslušníci undergroundu se přímo nevyhraňovali vůči komunistickému režimu, nezajímal je. Shodně v Paginae historiae: Sborník Národního archivu, Třídní justice.

31. Svědek tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem vypověděl, že nemůžeme úplně přesně říci, kolik osob bylo oběťmi komunistického režimu odsouzených v 70. nebo 80. letech. Za politické kauzy považuje i kauzy Anonymizováno Anonymizováno od roku 1973, 1974. V současné době se lze domnívat, do jaké míry člověk typu žalobkyně, měl k dispozici nejrůznější interní dokumenty jako pracovník specializovaného útvaru Generální prokuratury. Ochranný dohled nedával prostor pro sociální pracovníky, byl to represivní nástroj, žalobkyně se nějakým způsobem snažila navrhovat nějaké zlepšení, ve skutečnosti jen kosmetické, podstatu institutu nenapadala. Dále svědek uvedl, že je velmi složité říci, proti komu směřoval trestní čin příživnictví, je to podobný případ jako u některých jiných kriminálních činů, jako byla třeba sabotáž, kdy je celá řada lidí, kteří za to příživnictví byli odsouzeni bez toho, aniž by dělali nějakou politickou činnost. A pak byli lidé, kteří za to příživnictví souzeni byli, ačkoliv jim bylo bráněno v tom, aby si práci našli, právě proto, že dělali politickou činnost. Žalobkyně ve své disertační práci odkazovala na řadu dokumentů, z kterých čerpala.

32. Soud neprovedl výslech jméno FO a jméno FO, neboť z jiných provedených důkazů je zřejmé, jakým způsobem byl ochranný dohled zneužíván proti disidentům.

33. Žaloba je důvodná zčásti.

34. Listina základních práv a svobod v čl. 17 chrání svobodu projevu a právo každého vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Čl. 10 Ústavy každému zaručuje právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. V dané věci soud posuzuje, zda poskytnutí informací a vyjádření názoru žalované v předmětných článcích zasáhlo do lidské důstojnosti, osobní cti a pověsti žalobkyně.

35. Všechny předmětné články žalované publikované na webových stránkách žalobkyně byly určeny široké veřejnosti. Obsah článků je tedy třeba hodnotit ve vztahu k běžnému občanovi. Pokud se jedná o článek „Bývalá komunistka v nejvyšších funkcích už nikomu nevadí. Ani nové koalici“, zakládá se na základní nepravdivé skutečnosti, že žalobkyně se jako vědecká pracovnice podílela na přípravě zákonů k šikaně disidentů, na kterých spolupracovala s jméno FO, nechvalně známým komunistickým prokurátorem z 50. let.

36. Zákon č. 44/1973 Sb. o ochranném dohledu byl přijat Federálním shromážděním ČSSR dne 25. 4. 1973. Návrhy na zásady zákona o ochranném dohledu předcházely přijetí tohoto zákona. Žalobkyně byla v roce 1973 studentkou Právnické fakulty právnická osoba v Praze a nepracovala ani pro VÚK. Tato nepravdivá informace byla umocněna sdělením, že na tomto zákoně k šikaně disidentů žalobkyně spolupracovala s jméno FO. Společností je velmi negativně vnímána skutečnost represe vůči disidentům bývalým režimem a velmi negativní reakce a emoce vyvolává i osoba jméno FO. Těmito nepravdivými údaji bylo podstatným způsobem zasaženo do osobnostních práv žalobkyně. Tento článek byl žalovanou z internetových sstránek již odstraněn.

37. V článku „jméno FO: Informacím o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“ byla čtenářům poskytnuta informace odkazující na server Anonymizováno.cz. Zde je uvedeno, že podle tohoto serveru měla na přelomu 70. a 80. let obhajovat zákony potlačující lidská v Československu. Jedná se o pravdivou informaci, že server Info.cz takovéto informace poskytl. V článku je dále zmíněn prokurátor jméno FO. Předmětem tohoto řízení není vědomost žalobkyně o tom, kdo byl prokurátor jméno FO. V závěru článku se hovoří o tom, že za komunismu obhajovala masivní porušování lidských práv. Z kontextu celého článku je zřejmé, že obhajování masivního porušování práv měla činit žalobkyně tím, že obhajovala ochranný dohled.

38. Stejně tak v článku „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“. V tomto článku již žalovaná přijímá a bere i za svůj názor, že žalobkyně obhajovala nástroj, kterým režim šikanoval disidenty. V samotném článku je např. napsáno, že obludný nástroj tehdy hájila žena, která dnes usiluje o to, aby se mohla stát ústřední obhájkyní lidských práv v republice.

39. Nejprve je třeba vysvětlit, co znamená slovo hájit, obhajovat. Obhajoba se týká argumentace, podpory určitého stanoviska, názoru nebo postoje. Na druhé straně vědecký výzkum je proces systematického studia a zkoumání nějakého jevu s cílem získat nové znalosti, porozumění, objevit zákony, který daný jev řídí. Zahrnuje formulování otázky nebo problému, sběr dat, analýzu dat, interpretaci a závěry, diskusi a publikaci. Vědecký výzkum je především o objektivním zkoumání a analýze, nikoliv o obhajobě konkrétního stanoviska. Právě výzkumníci se snaží eliminovat vlastní předsudky a názory, aby zajistili co nejobjektivnější a spolehlivější výsledky. Teprve získané vědecké poznatky mohou posloužit jako podklad pro argumentaci nebo obhajobu určitého stanoviska k politice, společnosti nebo k veřejné diskuzi. Obhajoba zahrnuje argumentaci nebo podporu konkrétního stanoviska, názoru, snaží se přesvědčit ostatní o správnosti svého stanoviska, hlavním cílem obhajoby je přesvědčit ostatní, aby přijali dané stanovisko. Hlavní rozdíl mezi vědeckou činností a obhajobou spočívá v jejich cílech a přístupu. Vědecká činnost a obhajoba jsou tedy dvě odlišné koncepce. Žalobkyně byla vědeckou pracovnicí VÚK. Její práce o ochranném dohledu je prací vědeckého výzkumu, nikoliv obhajobou ochranného dohledu. Z této práce je patrno, že je zkoumán ochranný dohled a cílem je vyhodnotit jednu z forem zacházení s delikventy po jejich propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a najít model zacházení, který by zaručoval dosažení výraznějších úspěchů. Z práce je patrno, že žalobkyně sbírala statistická data ke svému výzkumu od roku 1974 do roku 1978. Tato data analyzovala právně, sociálně, demograficky i osobnostně, učinila závěry, a nakonec svou práci i publikovala. Lze uzavřít, že se jednalo o vědecký výzkum. Oba články se tedy zakládají na nepravdivé informaci, že žalobkyně obhajovala nebo hájila ochranný dohled. Těmito nepravdivými tvrzeními bylo zasaženo do osobnostních práv žalobkyně.

40. Pokud se jedná o článek „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“, je skutkový stav odlišný oproti článkům „jméno FO: Informacím o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“ a článku „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“. V tomto článku je veřejnosti podávána informace, že žalobkyně se dostala pod silný tlak kvůli zprávám, že v době normalizace hájila zákony zneužívané proti disidentům a spolupracovala s prokurátorem jméno FO. Tyto zprávy existovaly a skutečně se žalobkyně pod silný tlak dostala. Jednalo se o pravdivou informaci. V nadpisu je uvedeno, že stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Zákon o ochranném dohledu byl zneužíván proti disidentům a v době, kdy žalobkyně čelila zprávám o její činnosti týkající se ochranného dohledu, již vyjadřovala svůj názor a postoj k ochrannému dohledu, obhajovala jeho existenci a nevyslovila se k němu kriticky. Jak je patrno z důvodové zprávy k návrhu novely trestního zákona, je ochranný dohled chápán jako administrativní prodloužení represivních opatření, kdy uložené povinnosti, hlásit se v určených lhůtách, trpět vstup do obydlí apod., nemohly osobě, která tyto povinnosti snášela, zabránit v páchání trestné činnosti, avšak jejich neplnění s ohledem na ust. § 7 zák. o přečinech, vedlo k opakovanému ukládání trestu odnětí svobody, aniž takový postup odůvodňovala nebezpečnost jednání. Tímto nedošlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně.

41. V článku „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“ žalobkyně nesouhlasí s informací, že nevěděla o celé šíři využívání ochranného dohledu, kterou popisovala řada interních dokumentů. Článek je postaven na informaci, že žalobkyně se věnovala kontroverznímu institutu ochranného dohledu a k tomuto sepsala řadu textů a obhájila kandidaturu věd. Žalobkyně se věnovala výzkumu ochranného dohledu do roku 1981, kdy použitá literatura v její publikaci o ochranném dohledu je nejpozději z března roku 1981. Využité publikace z let 1980 a 1981 nejsou interními dokumenty. Soud se ztotožňuje s názorem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, že veřejnost vnímá disidenty jako osobu, která se vyslovuje proti nepravostem, které se dějí ve státě, ve kterém žije a ocitá se tak v opozici vůči stávajícímu režimu. Je zdokumentováno, že ochrannému dohledu byly vystaveni disidenti na počátku 80. let. Anonymizováno. tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem uvedl, že první doklad o uložení ochranného dohledu disidentům je z roku 1981, kdy byl uložen ochranný dohled v červnu 1981 jméno FO. Žalovaná neoznačila interní dokumenty popisující využití ochranného dohledu proti disidentům v období, kdy se žalobkyně věnovala výzkumu tohoto institutu. Hodnotový soud autora v tomto článku, že je prakticky nemožné, aby žalobkyně nevěděla o celé šíři využívání ochranného dohledu, tedy vůči disidentům, je nesprávný a tato věta v kontextu s celým článkem zasáhla do osobnostních práv žalobkyně.

42. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je důvodná omluva žalované žalobkyni za tvrzení, že za komunismu, popřípadě v době normalizace, hájila zákony namířené proti disidentům, popřípadě obhajovala nástroj, kterým režim šikanoval disidenty, popřípadě obhajovala masivní porušování lidských práv, kdy se jako vědecká pracovnice na přelomu 70. a 80. let podílela na přípravě zákonů k šikaně disidentů, na kterých spolupracovala s jméno FO, který poslal na smrt tituly před jménem jméno FO a další desítky lidí, a je nemožné, aby nevěděla o celé šíři využívání ochranného dohledu, kterou popisovala řada interních dokumentů Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře. Omluva bude zveřejněna na internetových stránkách žalované, kde byly zveřejněny i předmětné články ve stylu a velikosti odpovídající předmětným článkům. Žalobkyně požadovala zveřejnění omluvy po dobu minimálně dvou let, soud jako lhůtu přiměřenou považuje pět měsíců od právní moci rozhodnutí, která zajistí, aby široká veřejnost se seznámila s omluvou žalované.

43. Žalobkyně dále požadovala odstranění předmětných článků, kdy čtvrtý článek byl již ze strany žalované odstraněn. S ohledem na nepravdivost tvrzení v jednotlivých článcích a nepřiměřených hodnotových soudů, soud dospěl k závěru, že v článku „jméno FO: Informacím o týrání disidentů jsem se ráda zasmála“ je žalovaná povinna odstranit větu: „jméno FO se dále vymlouvá na to, že nevěděla, že ochranný dohled je využíván proti disidentům.“ A větu „přitom za komunismu obhajovala jejich masivní porušování.“ Žalovaná je povinna odstranit ze svých internetových stránek www.podezřelý výraz.cz, popř. jiných internetových stránek, případně provozovaných či kontrolovaných žalovanou, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, „jméno FO společně s vrahem jméno FO obhajovala šikanu disidentů“, již nadpis samotného článku je nepravdivý včetně jeho základního obsahu, že v 70. a 80. letech žalobkyně obhajovala nástroj, kterým režim šikanoval disidenty a tento obludný nástroj hájila. V článku „jméno FO stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat“ je žalovaná povinna odstranit část věty „a nevěděla o celé šíři využívání ochranného dohledu, kterou popisovala řada interních dokumentů.“ Soud tedy nevyhověl žalobě ohledně odstranění celého článku (i) a (iii). Žalované byla dále uložena povinnost upustit od publikování jakýchkoliv článků, zpráv či jiných mediálních výstupů, které by žalobkyni nepravdivě osočovaly z šikanování disidentů publikováním odborných statí v 70. a 80. letech minulého století týkajících se institutu ochranného dohledu.

44. Žalobkyně se dále domáhala zadostiučinění v penězích ve výši částka, s tím, že žalobkyně má za to, že žalovaná se dopustila mimořádně závažného zásahu do osobnostních práv žalobkyně s hlubokým dopadem na její čest, dobrou pověst, lidskou důstojnost a vážnost ve společnosti, ať už ve sféře jejího politického působení, akademického, společenského či osobního. Žalobkyně se v důsledku zveřejnění nepravdivých nařčení vzdala nominace na pozici veřejného ochránce práv, musela znovu projít složitým procesem obhajoby svého působení jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Od okamžiku zveřejnění článků je žalobkyně v rámci nekončících politických a mediálních ataků proti své osobě nucena prakticky nepřetržitě hájit svoji čest a pověst, zásah do osobnostních práv žalobkyně stále trvá.

45. Soud zjistil, že žalobkyně v článku na „Anonymizováno“ uvedla, že dodatečně odmítne nominaci na post veřejné ochránkyně práv pro její členství v KSČ před rokem 1989. Kvůli článkům z minulosti, v nichž podle serveru Anonymizováno.cz hájila zákony namířené proti disidentům, o tom neuvažovala.

46. Žalobkyně je političkou a měla by přijímat větší míru veřejné kritiky oproti jiným občanům, avšak kritika, která je předmětem tohoto řízení, se netýkala její politické činnosti, ale práce jako vědecké pracovnice VÚK. Veřejnosti nelze upřít možnost diskuse o osobě veřejného ochránce práv. Informace o kandidátech na tento post však musí být pravdivé, případně hodnotové soudy musí vycházet z objektivních skutečností, což se ze strany žalované, jak shora uvedeno nestalo. Rozsah zásahu do osobnostních práv žalobkyně a jeho intenzita jsou zcela zjevné z provedených důkazů a není pochyb o tom, že tímto byl dotčen osobní, profesní i veřejný život žalobkyně, která v té době byla zmocněnkyní vlády pro lidská práva. Články 1 – 3 jsou stále k dispozici k nahlédnutí na internetových stránkách žalované. Nepravdivými informacemi a nepřiměřenými hodnotovými soudy ze strany žalované došlo k intenzivnímu zásahu do osobnostních práv žalobkyně, kdy pouhá omluva je nedostatečnou satisfakcí, a soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zadostiučinění ve výši částka. Tato částka má působit i jako prevence k poskytování pravdivých a nezkreslených informací občanům ze strany žalované. Soud zamítl žalobu co do zbytku požadované částky částka.

47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, který byl v poměrně nepatrné části a rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu. Soud proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši částka představující zaplacený soudní poplatek ve výši částka a náklady právního zastoupení ve výši částka podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 11 úkonů právní služby (písemná vyjádření ze dne datum, datum, datum, účast na jednání dne datum, datum, datum, datum, datum, datum) po částka za úkon, půl úkon účasti na vyhlášení rozsudku, 12 režijních paušálů po částka k uvedeným úkonům, 21 % DPH ve výši částka. O povinnosti žalované nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dní od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.