OSPH04 10 C 79/2026-28

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 25 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení a z částky 30 000 Kč od 24. 8. 2024 do 2. 9. 2024.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 310,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené účastníky datum na dobu neurčitou. Dle žalobních tvrzení žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se jej zavázala splatit kdykoliv v průběhu trvání smlouvy a současně platit nejpozději k 23. dni v měsíci úrok ve výši 40 % p. m. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, a dne datum ji proto žalobkyně informovala o zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně se vedle dlužné jistiny ve výši částka domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku za první měsíc trvání úvěru ve výši částka a smluvní pokuty za prodlení se splácením zesplatněného úvěru za období od datum do datum v částce částka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal dle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S tímto postupem účastníci souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas s daným postupem k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Účastníci dne datum na dálku uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota na dobu neurčitou. Tou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše částka s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně tak, že bude vždy do 23. dne v měsíci splácet přirostlý úrok z úvěru a nejpozději při ukončení smlouvy splatí jistinu. Ve smlouvě byla specifikována RPSN ve výši 5 517,16 %. (prokázáno žádostí žalované o spotřebitelský úvěr, fotografií občanského průkazu žalované a smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum).

6. Před uzavřením smlouvy žalovaná sdělila žalobkyni, že její měsíční příjem u zaměstnavatele právnická osoba., činí částka a její pravidelné měsíční výdaje činí částka. Žalovaná měla k dispozici rovněž výpis z účtu žalované (prokázáno žádostí žalované o spotřebitelský úvěr a výpisem z účtu žalované za dobu do datum).

7. V období od datum žalobkyně žalované na její bankovní účet č. č. účtu sjednaný ve smlouvě zaslal pod variabilním symbolem var. symbol sjednaným ve smlouvě celkem částka, a to konkrétně datum částku částka, datum částku částka a částku částka, dne datum částku částka, částku částka a částku částka. Žalovaná naproti tomu v tomto období pod sjednaným variabilním symbolem var. symbol neuhradila ničeho (prokázáno sdělením Moneta Money bank, a.s. z datum vyžádaným soudem).

8. Dopisem z datum žalobkyně oznámila žalované, že dne datum došlo k zesplatnění jejího úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši částka do 3 dnů od doručení tohoto dopisu (prokázáno dopisem z datum).

9. Předžalobní výzvou z datum žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky částka a upozornila na možnost podání žaloby (prokázáno předžalobní výzvou z datum včetně potvrzení o podání zásilky).

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v období od datum do datum poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka na základě uzavřené smlouvy o úvěru, v níž se žalovaná zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně (tj. v přepočtu 480 % ročně), s RPSN 5 517,16 %. Za této situace se soud musel na prvním místě zabývat otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a jejího souladu s dobrými mravy. V tomto směru pak dospěl k závěru, že smlouva se svými podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z tohoto důvodu je absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb.

12. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1851/2020, rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020, a tam citovaná rozhodnutí).

13. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v dubnu 2024 byly bankami kontokorentní a revolvingové úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrnou úrokovou sazbou 15,31 % ročně, úvěry domácnostem na spotřebu pak byly v dané době poskytovány s průměrnou RPSN 9,14 % (údaj o RPSN není pro kontokorenty a revolvingové úvěry zvlášť evidován).[footnoteRef:1] V případě smlouvy uzavřené účastníky tedy přesahovala RPSN (5 517,16 %) více než šestisetnásobně průměrnou RPSN a i sjednaná roční úroková sazba (480 %) dosahovala více než třicetinásobku bankovního průměru. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [1: Viz https://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/set_1190. ]

14. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18).

15. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).

16. Za této situace nelze než uzavřít, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).

17. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.

18. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., neboť poskytnutím finančních prostředků bez platné smlouvy žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Z dlužné částky v původní výši částka žalovaná neuhradila ničeho, a nadále je tedy povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši částka. Nárok na vrácení poskytnuté částky se pak ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stal splatným datum, tj. ve třídenní lhůtě k plnění stanovené ve výzvě žalobkyně z datum, kterou lze s ohledem na § 573 o. z. považovat za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. dnem datum. Od dne následujícího po splatnosti, tedy od datum žalované vznikla rovněž povinnost hradit úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů je žaloba důvodná ohledně částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Ve zbytku je naproti tomu žaloba nedůvodná.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 8,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má žalobkyně právo domáhat se jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí.