OSPH04 24 C 67/2026-28

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 41 565 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, úroku z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do datum a úroku z prodlení z částky částka ve výši 0,5 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky

1. Žalobkyně žalobou podanou datum domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně (dříve s obchodní firmou právnická osoba) se žalovanou uzavřela elektronickými prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, přičemž žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů právnická osoba) nebo Anonymizováno. Žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou poskytla žalované dne datum částku částka, a to převodem na účet č. č. účtu a žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději dne datum, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalovaná však úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době neuhradila. Žalobkyně se krom nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši částka, domáhá zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, úroku z prodlení z jistiny úvěru ode dne datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do datum v celkové výši částka, přičemž žalobkyně nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně již v podané žalobě, žalovaná, když nesdělila svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky a má povolen pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (adresa, datum; č. 209/1993 Sb.), neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 citovaného nařízení, když žalovaná měla v době uzavření smlouvy a má doposud na území České republiky evidován pobyt.

4. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly článku XIII. v odst. 1 smlouvy o spotřebitelském úvěru.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Žalovaná podala dne datum prostřednictvím webových stránek žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru, v níž uvedla své údaje s tím, že je vdaná, vyživuje dvě děti, má příjmy částka, výdaje částka a náklady na bydlení částka. Žalobkyně provedla lustraci žalované v rejstříku exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených a neplatných dokladů a v registrech dlužníků REPI a EUCB. Žalovaná měla další spotřebitelské úvěry v částce částka, které splácela opožděně (žádost o poskytnutí úvěru Anonymizováno a vyhodnocení úvěruschopnosti, kopie občanského průkazu žalované a povolení k pobytu žalované, výpis z databáze EUCB, tabulka ze dne datum, výpis z registru platebních informací repi ze dne datum, listina „Profil klienta“ ze dne datum z Anonymizováno). Žalobkyně při ověření žádosti zjistila, že průměrný měsíční příjem žalované činí částka, výdaje domácnosti částka, jiné finanční závazky částka, náklady na bydlení částka, životní minimum pak činí částka, čistý příjem domácnosti částka a náklady činí celkem částku částka (žádost o poskytnutí úvěru Anonymizováno a vyhodnocení úvěruschopnosti, výpis z bankovního účtu IBAN IBAN). V březnu 2025 činil čistý plat žalované částka, na účet jí bylo vyplaceno částka, jako plat, kompenzace a pravidelná mzda (výplatní páska za období března 2025, výpis z bankovního účtu IBAN IBAN). Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalované po dobu 28 dnů částku částka, a to převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu a žalované se zavázala zaplatit žalobkyni spolu s poskytnutou částkou úvěru také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka. RPSN činilo 3926 %. Pro případ prodlení žalované s plněním jakékoli části dluhu dle této smlouvy, a to bez ohledu na zavinění, bylo sjednáno, že je žalovaná dále povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a také stanovené paušální poplatky na úhradu nákladů (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo hodnota). Žalobkyně žalované poskytla dne datum převodem na účet č. č. účtu částku částka (potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady na účet ze dne datum). Z důvodu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, žalobkyně ji dopisem ze dne datum vyzvala k úhradě s tím, že ji upozornila, že pokud dluh neuhradí, žalobkyně bude dluh dále vymáhat u soudu (e-mail s připojenou výzvou k úhradě ze dne datum, výzva k úhradě dluhu ze datum). Obchodní firma žalobkyně se z právnická osoba. dne datum změnila na Anonymizováno. a dne datum na současnou obchodní firmu. Předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (úplný výpis z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka Anonymizováno). Ze sjetiny databáze časových řad ARAD za období dubna 2025 má soud za prokázané, že v dubnu 2025 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 6,56 %.

7. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

8. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

9. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku částka, kterou měla dle smlouvy žalovaný vrátit s výše uvedeným poplatkem částka. V dubnu 2025 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 6,56 %.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.”), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem (srov. § 419 a násl. o. z.) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 ZoSÚ. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši částka, kterou měla vrátit spolu s dalšími poplatky v ujednané výši.

16. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne datum,Anonymizovánosp. zn. spisová značka) vyplývá, že „v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

17. Poměr poplatku k poskytnuté jistině odpovídá sazbě 40,96 % za období 28 dnů (Anonymizováno). Roční úrok tak činí asi 534 % (40,96 % × (365 / 28)) ≈ 534 % p.a. Úrokové sazby uplatňované bankami v dubnu 2025 (v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce) nečinily 534 % ročně. Otázku nemravnosti úročení spotřebitelských úvěrů je přípustné posuzovat podle databáze ARAD s ohledem na úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy pro úvěry pro domácnosti na spotřebu, v daném případě s fixací do 1 roku včetně, a to bez rozlišování, zda úvěr poskytuje bankovní či nebankovní instituce. Tato sazba činila v době uzavření smlouvy 6,56 % ročně. Sjednaný úrok zápůjční úrokové sazby 534 % ročně přesahuje sazby uplatňované bankami více než 81krát. Tak vysoký rozdíl mezi obvyklou mírou úročení uplatňovanou bankami a sjednanou výší úročení ve smlouvě o spotřebitelskému úvěru je zcela nepochybně nutné považovat za zcela zjevně nepřiměřený a rozporný s dobrými mravy, a to i při zohlednění, že se jedná o krátkodobý finanční produkt s vyššími jednorázovými náklady na straně zapůjčitele.

18. Tyto skutečnosti proto soud vedou k jednoznačnému závěru o tom, že ujednání o výši úročení ve smlouvě o zápůjčce je lichevní povahy a je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Ochrana slabší a takto zasažené smluvní strany má v takovém případě přednost před zásadami obligačního či obecně soukromého práva. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (publikovaný pod č. 16/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v němž dospěl k závěru, že „ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku […] Nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.”

19. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně programově staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů. Za této situace tak nemohou být splněny podmínky pro aplikaci § 576 a § 577 o. z. (zachování platnosti ostatních oddělitelných ujednání smlouvy a moderace výše úroků soudem), neboť nelze předpokládat, že by ze strany žalobkyně k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části, respektive že by žalobkyně k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu shora uvedených ustanovení. Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, C618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C377/14 Radlinger a Radlingerová, C349/18 Kanyeba; C482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C779/18 Mikrokasa).

20. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum je tedy od počátku neplatná jako celek a částka částka, kterou na jejím základě žalovaná od žalobkyně obdržela, je plněním z neplatného právního důvodu. Žalobkyně má proto právo toliko na vrácení jistiny podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonem stanovená splatnost pohledávek z těchto právních titulů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka), je u nich zpravidla doba plnění vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), teprve učiněním výzvy k plnění se dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným a dlužník je povinen jej splnit prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (pokud věřitel nestanoví lhůtu jinou). Z předžalobní výzvy zaslané žalobkyní má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě jejího dluhu do sedmi dnů od doručení výzvy. Lze tak uzavřít, že pohledávka žalobkyně za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na svůj dluh nezaplatila ničeho, žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by zaplatila více. Proto má žalobkyně právo toliko na vrácení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou (částka) a již vrácenou částkou (částka), což činí částka. Soud proto žalobě ohledně částky částka vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Do prodlení s úhradou částky částka se žalovaná dostal dnem následujícím po splatnosti shora uvedené pohledávky (tedy ode dne datum, sedmidenní lhůta k plnění dle předžalobní výzvy počítána od datum), proto je povinna zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá právo s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 20,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,15 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.