OSPH05 26 C 220/2009-791

Obvodní soud pro Prahu 5, sídlem adresa, rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno jméno ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 81 455 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobci po žalovaném domáhali částky 65 177,86 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 923 Kč od 3. 12. 2009 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 15 703 Kč od 5. 2. 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 587,86 Kč od 15. 1. 2012 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 16 277,14 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 16 277,14 Kč od 15. 1. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 86 509,64 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni uhradit České republice na náhradě nákladů řízení státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 částku 5 072 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen uhradit České republice na náhradě nákladů řízení státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 částku 3 284 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci (resp. původní žalobkyně) se žalobou podanou k soudu dne datum po žalovaném domáhali zaplacení částky 82 821 Kč s tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15.12.2003, č.j. 4 C 35/2001 - 124, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25.11.2004, č.j. 25 Co 274/2004 - 170, který nabyl právní moci dne 17 1. 2005, bylo rozhodnuto o zrušení společného nájmu bytu účastníků k bytu číslo o velikosti anonymizováno s přísl., ve anonymizováno patře domu adresa, v obec a číslo, anonymizováno ul. (dále jen předmětný byt) a výlučným nájemcem byla určena původní žalobkyně. Žalovanému byla uložena povinnost byt vyklidit a vyklizený předat původní žalobkyni do 15 dnů ode dne, kdy mu bude zajištěn byt náhradní. Původní žalobkyně se snažila bezvýsledně zajistit pro žalovaného náhradní byt u bytového odboru Městské části obec a číslo, neboť žalovaný nereagoval na výzvy o součinnost při podání žádosti o přidělení bytu. Žalovaný od ledna roku 2005 se řádně nepodílel na platbách spojených s užíváním bytu. Původní žalobkyně proto podala u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 637/2006 žalobu, kterou se domáhala mimo jiné na žalovaném zaplacení částek 51 043 Kč a 11 009 Kč s příslušenstvím za úhradu jedné třetiny plateb spojených s nájmem sporného bytu a záloh na služby za období od února roku 2005 do března roku 2007. Rozsudkem č.j. 8 C 637/2006-236 ze dne 6.5.2008 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, bylo žalovanému uloženo zaplatit původní žalobkyni částku 57 387,50 Kč s příslušenstvím. Rozsudek nabyl právní moci dne 14.1.2009. Žalovaný po právní moci rozsudku povinnost stanovenou soudem splnil. Žalovaný přes názor vyslovený v rozsudku č.j. 8 C 637/2006-236, že by se měl podílet na platbách za nájem a služby ve výši 1/3, nadále od května (tento měsíc uhradil částku 2 000 Kč), od června roku 2007 dosud poukazuje pouze částku 1 500 Kč a dluží tedy za rok 2007 částku 7 224 Kč, za rok 2008 částku 16 488 Kč, za leden a únor 2008 částku 5 873 Kč s příslušenstvím, za období od května roku 2007 do února roku 2008 dluží původní žalobkyni částku 26 585 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 2.3.2009 Vedle toho se žalovaný v bytě chová zcela nevhodně, vědomě plýtvá vodou a elektřinou a poškozuje zařízení bytu, čímž způsobuje další škody. Následně původní žalobkyně podáním došlým soudu 2.2.2010 vzala žalobu částečně zpět, co do částky 662 Kč a rozšířila o období od března roku 2009 do prosince roku 2009 o částku 15 703 Kč, která původní žalobkyni vznikla vůči žalovanému z titulu jeho bezdůvodného obohacení na úkor původní žalobkyně za jeho užívání předmětného bytu a o částku 683 Kč, která činí 1/3 pojistného uhrazeného za rok 2008 a 2009. Původní žalobkyně rovněž k tvrzení žalovaného podotkla, že žalovaný užívá předmětný byt více než z jedné třetiny, a proto je její požadavek zcela po právu. Podáním došlým soudu dne 4.11.2010 původní žalobkyně rozšířila žalobu o období od ledna roku 2010 do září roku 2010 o zaplacení částky 15 870 Kč za užívání předmětného bytu žalovaným a o částku 171 Kč za pojistné za rok 2010 o částku 94 Kč, která činí 1/3 nedoplatku za elektřinu, který žalovaná uhradila dne 26.8.2010. Podáním došlým soudu dne 10.1.2012 původní žalobkyně rozšířila žalobu o období od října roku 2010 do prosince roku 2011 o zaplacení částky 21 207 Kč a částky 6 432 Kč za užívání předmětného bytu žalovaným a o částku 512 Kč za jednu pololetní platbu pojistného, když původní žalobkyně zaplatila dne 28.12.2010, dne 28.6.2011 a dne 28.12.2011 vždy částku 512 Kč a snížila požadovanou částku o přeplatek připadající na žalovaného ve výši 3 774 Kč, tedy navrhla připuštění rozšíření žaloby o částku 24 377 Kč Celkem původní žalobkyně požadovala po žalovaném částku 82 821 Kč s příslušenstvím. Původní žalobkyně podotkla, že žalovaný je násilné povahy a zámek u kuchyňských dveří slouží původní žalobkyni k tomu, aby se v době, kdy kuchyni užívá, mohla uvnitř uzamknout před žalovaným a zabránit mu, aby jí fyzicky napadal. Pravým účelem tohoto zámku u kuchyňských dveří je tedy ochrana původní žalobkyně před žalovaným, nikoli snaha o zamezení přístupu do kuchyně. Žalovaný klíče od kuchyně má a jeho tvrzení je ryze účelové. Následně původní žalobkyně konkretizovala, že předmětný byt se sestává z předsíně – výměra výměra, kuchyně – výměra výměra, pokoje číslo – výměra výměra, pokoje číslo – výměra výměra, pokoje číslo – výměra výměra, WC – výměra výměra, koupelny – výměra výměra a komory – výměra výměra, přičemž celková plocha bytu činí výměra. Žalovaný užíval v předmětném bytě v žalovaném období výlučně pokoj číslo společně s původní žalobkyní předsíň, WC, koupelnu a kuchyni. Výměra bytu činí výměra, když původní žalobkyně užívala v bytě celkem výměra (výlučně výměra součet výměr pokoje číslo + pokoje číslo + komory a výměra společných prostor - jedna polovina z výměra jakožto součtu celku výměry kuchyně + předsíně + WC + koupelny) a žalovaný užíval v bytě celkem výměra (výlučně výměra - výměra pokoje číslo výměra společných prostor - jedna polovina z výměra jakožto součtu celku výměry kuchyně + předsíně + WC + koupelny). Přepočteno na procenta tak původní žalobkyně užívala 64,01 % plochy bytu a žalovaný 35,99 % plochy bytu, tedy více, než kolik je žalobou požadováno. Současně podotkla, že do podlahové plochy bytu nelze pro účely žaloby započítávat plochu sklepa a lodžie, neboť se nejedná o místnosti bytu a sklep nadto není součástí ani příslušenstvím bytu. K otázce splatnosti se původní žalobkyně vyjádřila tak, že své nároky považuje za splatné dnem následujícím po tom, kdy žalovaného vyzvala k úhradě jednotlivých dluhů. Po změně účastníků na straně žalobců tito konstatovali, že po žalovaném požadují odpovídající náhradu pouze za rozsah užívání bytu a čerpání služeb, který žalovaný nesporuje, tedy výlučné užívání pokoje o velikosti 12,64 m2 a společné užívání předsíně, WC a koupelny. Rozsah výlučného užívání bytu žalobcem pak dle jejich názoru činí 21,29 %, kdy do výpočtu nezahrnuli sporné užívání kuchyně ani komory a zároveň nezapočetli ani podlahovou plochu sklepa a lodžie. Co se týče služeb, tyto žalobci požadují uhradit ve výši 1/3 úhrad.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že neuznává ani jeden z požadavků, který původní žalobkyně ve své žalobě uplatňuje, a to ani z části. Namítl, že původní žalobkyně nedoložila svůj požadavek, co, kolik a jak platila. Rovněž podíl žalovaného na nájemném by měl být stanoven poměrem podlahové plochy, kterou žalovaný užíval, k součtu podlahové plochy místností, které výlučně užívala původní žalobkyně. z celkové plochy bytu výměra žalovaný podle svého tvrzení užíval výlučně plochu jednoho pokoje o výměře výměra, přičemž ke společnému užívání je předsíň, WC a koupelna, to vše o celkové výměře výměra. Původní žalobkyně výlučně užívala a užívá místnosti a prostory, a to kuchyň a dva pokoje, komoru, sklepní kóji a lodžii, to vše o výměře výměra. Součet plochy pokoje, který užívá žalovaný k ploše místností, které užívala původní žalobkyně, činí výměra, takže podíl žalovaného činí 18,47% celé plochy bytu. Žalovaný rovněž tvrdil, že nemá přístupnou kuchyň, komoru, lodžii ani sklepní kóji. Podotkl, že od dveří do kuchyně nemá klíč a tedy tam ani nemá přístup, když původní žalobkyně na podzim roku 2009 vyměnila prosklené dveře do kuchyně za dveře plné včetně bezpečnostních zárubní. Vedle toho poplatky za rozhlas a televizi jdou na vrub původní žalobkyně, neboť žalovaný nevlastní televizi a ani rozhlasový přijímač. Rovněž náklady na pojištění domácnosti jdou na vrub původní žalobkyně, neboť žalovaný není pojištěným. Taktéž i náklady na plyn jdou na vrub původní žalobkyně, neboť jediný přístroj na plyn je v kuchyni a tam nemá žalovaný přístup. Dále uvedl, že dům, v němž je předmětný byt situován, získalo do svého vlastnictví BD ulice a číslo, družstvo, jehož byla původní žalobkyně od samého počátku členkou, a to kupní smlouvou uzavřenou dne anonymizována dvě slova rok s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni datum. Dne 26.7.2007 se tedy změnil charakter předmětného bytu, z bytu obecního na byt družstevní, což mělo vliv na změnu charakteru úhrad původní žalobkyně. Původní žalobkyně neplatí družstvu žádné nájemné a podílí se na úhradě kupní ceny domu a na nákladech spojených s jeho opravami. Dále žalovaný podotkl, že původní žalobkyně se domáhala plateb i za měsíc květen 2007, který byl již projednán v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 8 C 637/2006, a není proto možné přihlížet k výdajům za tento měsíc ve výši 6 247 Kč. Žalovaný pravidelně přispívá původní žalobkyni částkou 1 500 Kč měsíčně, a to počínaje červnem roku 2007. Podle žalovaného je nesprávná úvaha soudů v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 637/2006, že žalovaný užívá předmětný byt z 1/3. v podání doručeném soudu dne 6.1.2012 žalovaný vznesl kompenzační námitku ve výši 6 168 Kč, vzniklé z přeplatků za služby provedené právnická osoba, a.s. za rok 2007, z vyúčtování záloh na služby provedené BD ulice a číslo za období od listopadu roku 2007 do prosince roku 2008. Za vyúčtování odběru elektřiny za období od 12.4.2007 do 9.8.2007 a od 10.8.2007 do 12.12.2007 v podání doručeném soudu dne číslo 2012 žalovaný vznesl opětovně kompenzační námitku ve výši 6 168 Kč, vzniklé z přeplatků za služby provedené právnická osoba, a.s. za rok 2007, z vyúčtování záloh na služby provedené BD ulice a číslo za období od listopadu roku 2007 do prosince roku 2008. Za vyúčtování odběru elektřiny za období od 12.4.2007 do 9.8.2007 a od 10.8.2007 do 12.12.2007 a dále kompenzační námitku ve výši 6 730,50 Kč za vyúčtování záloh na služby provedlo BD ulice a číslo za období od ledna do prosince roku 2009 a za období od ledna do prosince roku 2010. Dále pak z vyúčtování záloh na dodávku elektřiny provedeného právnická osoba Tedy celkem 12 898,50 Kč. Dále žalovaný uvedl, že za rok 2011 mu vznikl přeplatek na službách 4 076 Kč. Následně žalovaný upřesnil, že v rámci rozhodování o bezdůvodném obohacení se nemohl obohatit o částky, které byly původní žalobkyni vráceny jako přeplatky jednotlivých plateb. Žalobkyně v takovém případě může požadovat pouze podíl na skutečných nákladech po vyúčtování a nikoliv zálohách a uvedl jednotlivé částky, které mají být z uplatněných výdajů odečteny. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem navrhl zamítnutí žaloby.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 30.4.2014, č.j. 26 C 220/2009 – 434 s tím, že připustil změnu žaloby tak, jak bylo specifikováno v podání původní žalobkyně ze dne 15.4.2014, přičemž změna se týkala příslušenství žalovaného nároku. Dále byla žaloba v části, ve které se původní žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 366 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 683 Kč od 5.2.2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 171 Kč od 12.11.2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 512 Kč od 15.1.2012 do zaplacení, se zamítá. V dalších výrocích byl rozsudek k odvolání žalovaného usnesením Městského soudu ze dne 29 7.2015, č.j. 54 Co 181/2015-463, zrušen, přičemž odvolací soud nastínil soudu prvního stupně otázky, kterými je třeba se v řízení dále zabývat.

4. Usnesením ze dne 25.6.2020 soud rozhodl, že v řízení bude na místě původní žalobkyně pokračováno s celé jméno žalobkyně, narozenou datum, bytem adresa žalobkyně, narozeným datum, bytem adresa žalobce, neboť původní žalobkyně v průběhu řízení zemřela a usnesením Mgr. Václava Vody, notáře, ze dne 15.4.2020, č.j. 32 D 1481/2019-44, bylo rozhodnuto, že dědici původní žalobkyně jsou právě celé jméno žalobkyně, datum narození a celé jméno žalobce, datum narození, přičemž celé jméno žalobce nabyl mimo jiné družstevní podíl vztahující se k předmětnému bytu.

5. V řízení byl prokázán následující skutkový děj: manželství žalovaného a původní žalobkyně bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27 6.2000, č.j. 4 C 63/99 – 33, jenž nabyl právní moci dne 11.11.2000 (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27 číslo, č.j. 4 C 63/99 – 33). adresa je ve vlastnictví BD ulice a číslo (prokázáno informacemi o stavbě adresa). BD ulice a číslo, družstvo je zapsáno v katastru nemovitostí mimo jiné jako vlastník budovy adresa na parcele číslo v k.ú část obce, titulem k nabytí byla smlouva kupní ze dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum a smlouva kupní ze dne datum s právními účinky vkladu práva ke dni datum (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí list vlastnictví ze dne datum). Žalovaný a původní žalobkyně užívali v žalovaném období byt číslo v uvedeném domě, což ani jedna ze stran řízení nesporovala. Místním šetřením ze dne 7.12.2017 soud zjistil, že poštovní schránka náležející k bytu číslo na adrese adresa žalovaného. Dveře, kterými se v bytě vchází do kuchyně, jsou plné a v jejich zámku je klíč. V kuchyni se pak mimo jiné vybavení nachází kombinovaný plynový sporák a rádio. V jiných místnostech plynové spotřebiče nebyly umístěny. V místnosti syna původní žalobkyně, aktuálního žalobce, se nacházely věci původní žalobkyně, nebyla v něm žádná postel. V pokoji žalovaného nebyl zjištěn přívod STA. V komoře byly uskladněny věci žalobkyně. Mimo vstupu na WC a do koupelny se všude v bytě nacházely zámky FAB, včetně komory. Do sklepa náležejícího k bytu soud zavedla původní žalobkyně, přičemž sklep byl uzamčen. Soudu se jevilo, že sklep účastníci běžně nevyužívají (prokázáno místním šetřením ze dne 7.12.2017). Předmětný byt číslo v domě adresa má pak celkovou podlahovou výměru výměra (prokázáno seznamem bytů v Bytovém družstvu ulice a číslo – číslo). Podle rozpisu SIPO původní žalobkyně platila pravidelně měsíčně poplatek za Český rozhlas, Českou televizi, platby nazvané jako nájemné a platby za elektřinu a plyn. V květnu 2007 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 120 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 6 082 Kč, celkem tedy částku 6 247 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za květen roku 2007). V červnu 2007 původní žalobkyně zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 120 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 6 082 Kč a elektřinu ve výši 945 Kč, celkem tedy částku 7 192 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červen roku 2007). V červenci 2007 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 120 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 6 082 Kč, elektřinu ve výši 1120 Kč, plyn ve výši 180 Kč, celkem tedy částku 7 547 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červenec roku 2007). V srpnu 2007 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 120 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 6 082 Kč, celkem tedy částku 6 247 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za srpen roku 2007). V září 2007 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 120 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 6 082 Kč, celkem tedy částku 6 247 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za září roku 2007). V říjnu 2007 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 120 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 6 082 Kč, elektřinu ve výši 720,50 Kč, plyn ve výši 180 Kč, celkem tedy částku 7 147,50 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za říjen roku 2007). V listopadu 2007 původní žalobkyně zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 120 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 665 Kč, elektřinu ve výši 900 Kč, celkem tedy částku 8 730 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za listopad roku 2007). V prosinci 2007 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 120 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 665 Kč, celkem tedy částku 7 830 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za prosinec roku 2007). V lednu 2008 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 665 Kč, elektřinu ve výši 459 Kč, plyn ve výši 180 Kč, celkem tedy částku 8 484 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za leden roku 2008). Za únor 2008 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 665 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 535 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za únor roku 2008). Za březen 2008 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 665 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 715 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za březen roku 2008). V dubnu 2008 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 665 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, plyn ve výši 180 Kč, celkem tedy částku 8 715 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za duben roku 2008). V květnu 2008 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 665 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 535 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za květen roku 2008). V červnu 2008 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 665 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 535 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červen roku 2008). V červenci 2008 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, plyn ve výši 180 Kč, celkem tedy částku 8 889 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červenec roku 2008). V srpnu 2008 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, celkem tedy částku 8 019 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za srpen roku 2008). V září 2008 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 709 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za září roku 2008). V říjnu zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, plyn ve výši 200 Kč, celkem tedy částku 8 909 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za říjen roku 2008). V listopadu 2008 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 709 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za listopad roku 2008). V prosinci 2008 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 709 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za prosinec roku 2008). V lednu 2009 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, plyn ve výši 200 Kč, celkem tedy částku 8 909 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za leden roku 2009). Za únor 2009 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 709 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za únor roku 2009). V březnu 2009 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 709 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za březen roku 2009). V dubnu 2009 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, plyn ve výši 200 Kč, celkem tedy částku 8 909 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za duben roku 2009). V květnu 2009 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 709 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za květen roku 2009). V červnu 2009 původní žalobkyně zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, plyn ve výši 230 Kč, celkem tedy částku 8 939 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červen roku 2009). V červenci 2009 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 690 Kč, celkem tedy částku 8 709 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červenec roku 2009). V srpnu 2009 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, celkem tedy částku 8 019 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za srpen roku 2009). V září 2009 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, plyn ve výši 230 Kč, celkem tedy částku 9 019 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za září roku 2009). V říjnu 2009 původní žalobkyně zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, celkem tedy částku 8 789 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za říjen roku 2009). V listopadu 2009 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, celkem tedy částku 8 789 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za listopad roku 2009). V prosinci 2009 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 7 839 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, plyn ve výši 230 Kč, celkem tedy částku 9 019 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za prosinec roku 2009). V lednu 2010 původní žalobkyně zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, celkem tedy částku 9 286 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za leden roku 2010). V únoru 2010 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, celkem tedy částku 9 286 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za únor roku 2010). V březnu 2010 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, plyn ve výši 230 Kč, celkem tedy částku 9 516 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za březen roku 2010). V dubnu 2010 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, celkem tedy částku 9 286 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za duben roku 2010). V květnu 2010 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, celkem tedy částku 9 286 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za květen roku 2010). V červnu platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, plyn ve výši 260 Kč, celkem tedy částku 9 546 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červen roku 2010). V červenci 2010 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, celkem tedy částku 9 286 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červenec roku 2010). V srpnu 2010 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, celkem tedy částku 8 516 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za srpen roku 2010). V září 2010 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, plyn ve výši 260 Kč, celkem tedy částku 9 606 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za září roku 2010). V říjnu 2010 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, celkem tedy částku 9 346 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za říjen roku 2010). V listopadu 2010 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, celkem tedy částku 9 346 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za listopad roku 2010). V prosinci 2010 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, plyn ve výši 260 Kč, celkem tedy částku 9 606 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za prosinec roku 2010). V lednu 2011 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, celkem tedy částku 9 346 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za leden roku 2011). V únoru 2011 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, celkem tedy částku 9 346 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za únor roku 2011). V březnu 2011 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 336 Kč, elektřinu ve výši 770 Kč, plyn ve výši 230 Kč, celkem tedy 2011 částku 9 516 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za březen roku 2011). V dubnu 2011 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, celkem tedy částku 9 739 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za duben roku 2011). V květnu 2011 původní žalobkyně zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, celkem tedy částku 9 739 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za květen roku 2011). V červnu 2011 původní žalobkyně platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, plyn ve výši 270 Kč, celkem tedy částku 10 009 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červen roku 2011). V červenci 2011 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, elektřinu ve výši 830 Kč, celkem tedy částku 9 739 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za červenec roku 2011). V srpnu 2011 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, celkem tedy částku 8 909 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za srpen roku 2011). V září 2011 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, plyn ve výši 270 Kč, celkem tedy částku 9 179 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za září roku 2011). V říjnu 2011 zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, za poplatek 5 Kč, celkem tedy částku 8 914 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za říjen roku 2011). V listopadu 2011 platila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, poplatek 5 Kč, celkem tedy částku 8 914 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za listopad roku 2011). V prosinci 2011 původní žalobkyně zaplatila poplatek za Český rozhlas ve výši 45 Kč, poplatek za Českou televizi ve výši 135 Kč, platbu nazvanou nájemné v částce 8 729 Kč, elektřinu ve výši 599 Kč, plyn ve výši 270 Kč, poplatek 5 Kč celkem tedy 9 783 Kč (prokázáno vyúčtováním SIPO za prosinec roku 2011). Původní žalobkyně uzavřela s právnická osoba, pojistnou smlouvu na pojištění domácnosti předmětného bytu, přičemž výše ročního pojistného činila od 30.6.2003 částku 1 024 Kč (prokázáno pojistnou smlouvou číslo sdělením výše pojistného ze dne 11.4.2003). Žalovaný poštovní poukázkou typu C zaslal původní žalobkyni dne 25.6.2007 částku 1 500 Kč, dne 25.7.2007 částku 1 500 Kč, dne 27.8.2007 částku 1 500 Kč, dne číslo 2007 částku 1 500 Kč, dne 29.10.2007 částku 1 500 Kč, dne 27.11.2007 částku 1 500 Kč, dne 27.12.2007 částku 1 500 Kč (prokázáno poštovními poukázkami typu C za rok 2007). Žalovaný dále poštovní poukázkou typu C zaslal původní žalobkyni dne 28.1.2008 částku 1 500 Kč, dne 26.2.2008 částku 1 500 Kč, dne 26.3.2008 částku 1 500 Kč, dne 28.4.2008 částku 1 500 Kč, dne 28.5.2008 částku 1 500 Kč, dne 25.6.2008 částku 1 500 Kč, dne 28.7.2008 částku 1 500 Kč, dne 26 8. 2008 částku 1 500 Kč, dne číslo 2008 částku 1 500 Kč, dne 29.10.2008 částku 1 500 Kč, dne 27.11.2008 částku 1 500 Kč, dne 29.12.2008 částku 1 500 Kč (prokázáno jednotlivými poštovními poukázkami typu C za rok 2008). Žalovaný poštovní poukázkou typu C zaslal původní žalobkyni dne 28.1.2009 částku 1 500 Kč, dne 25.2.2009 částku 1 500 Kč, 30.3.2009 částku 1 500 Kč, 29.4.2009 částku 1 500 Kč, 28.5.2009 částku 1 500 Kč, 29.6.2009 částku 1 500 Kč, 29.7.2009 částku 1 500 Kč, 31.8.2009 částku 1 500 Kč, číslo 2009 částku 1 500 Kč, 29.10.2009 částku 1 500 Kč, 30.11.2009 částku 1 500 Kč, 29.12.2009 částku 1 500 Kč (prokázáno poštovními poukázkami typu C za rok 2009). Žalovaný poštovní poukázkou typu C zaslal původní žalobkyni dne 30.1.2010 částku 1 500 Kč, dne 27.2.2010 částku 1 500 Kč, 30.3.2010 částku 1 500 Kč, 28.4.2010 částku 1 500 Kč, 31.5.2010 částku 1 500 Kč, 30.6.2010 částku 1 500 Kč, 30.7.2010 částku 1 500 Kč, 31.8.2010 částku 1 500 Kč, 29.9.2010 částku 1 500 Kč, dne 29.10.2010 částku 1 500 Kč, dne 30.11.2010 částku 1 500 Kč, 30.12.2010 částku 1 500 Kč (prokázáno poštovními poukázkami typu C za rok 2010). Žalovaný poštovní poukázkou typu C zaslal původní žalobkyni dne 31.1.2011 částku 1 500 Kč, dne 28.2.2011 částku 1 500 Kč, 31.3.2011 částku 1 500 Kč, 29.4.2011 částku 1 500 Kč, 31.5.2011 částku 1 500 Kč, 30.6.2011 částku 1 500 Kč, 29.7.2011 částku 1 500 Kč, 31.8.2011 částku 1 500 Kč, 30.9.2010 částku 1 500 Kč, 7.11.2010 částku 1 500 Kč a dne 29.11.2011 částku 1 500 Kč, 30.12.2011 částku 1 500 Kč (prokázáno poštovními poukázkami typu C za rok 2011). Poštovní poukázka typu C ze dne 29.10.2009 na částku 1 500 Kč od žalovaného byla vyplacena původní žalobkyni dne 3.5.2010 (prokázáno sdělením o reklamaci poukázky ze dne 2.3.2012). Poštovní poukázka typu C ze dne 30.6.2010 na částku 1 500 Kč od žalovaného byla vyplacena původní žalobkyni dne 7.7.2010 a poštovní poukázka typu C ze dne 30.12.2010 na částku 1 500 Kč od žalovaného byla zaslána opět původní žalobkyni dne 2.3.2012, nicméně vzhledem k tomu, že nebyla částka vyzvednuta, byla dne 4.6.2014 vyplacena odesílateli, tedy žalovanému (prokázáno sdělením o reklamaci poukázky ze dne 12.3.2012 a sdělením České pošty, s. ze dne 9.11.2018). Podle sdělení jméno příjmení činí výše měsíční splátky předmětného bytu 3 608 Kč a splátka pozemku 200 Kč měsíčně. Anuita předmětného bytu byla k 31.12.2009 ve výši 491 818,83 Kč, splátky ve výši 43 296 Kč, anuita k 31.12.2010 ve výši 475 569,72 Kč (prokázáno emailem ze dne 27.1.2012). Podle předpisu plateb pro původní žalobkyni od BD ulice a číslo účinného od 1.11.2007 činila výše příspěvku do fondu oprav částku 1 177 Kč měsíčně, splátka domu 3 137 Kč měsíčně, vodné/stočné částku 320 Kč měsíčně, ústřední topení částku 1 150 Kč měsíčně, teplá užitková voda 1 089 Kč měsíčně, odpad 129 Kč měsíčně, úklid 237 Kč měsíčně, elektřina pro společné prostory domu 36 Kč měsíčně, výtah 213 Kč měsíčně, STA 26 Kč měsíčně, správa (účetnictví, domovní) 151 Kč, celkem tedy 7 665 Kč měsíčně (prokázáno předpisem plateb platných od 1.11.2007). Podle předpisu plateb pro původní žalobkyni od BD ulice a číslo účinného od 1.7.2008 činila výše příspěvku do fondu oprav částku 1.177 Kč měsíčně, splátka domu 3 137 Kč měsíčně, splátka pozemku 174 Kč měsíčně, vodné/stočné částku 320 Kč měsíčně, ústřední topení částku 1 150 Kč měsíčně, teplá užitková voda 1 089 Kč měsíčně, odpad 129 Kč měsíčně, úklid 237 Kč měsíčně, elektřina pro společné prostory domu 36 Kč měsíčně, výtah 213 Kč měsíčně, STA 26 Kč měsíčně, správa (účetnictví, domovní) 151 Kč, celkem tedy 7 839 Kč měsíčně (prokázáno předpisem plateb platných od 1.7.2008). Podle předpisu plateb pro původní žalobkyni od BD ulice a číslo účinného od 1.1.2010 činila výše příspěvku do fondu oprav částku 1 177 Kč měsíčně, splátka domu 3 608 Kč měsíčně, splátka pozemku 200 Kč měsíčně, vodné/stočné částku 320 Kč měsíčně, ústřední topení částku 1 150 Kč měsíčně, teplá užitková voda 1 089 Kč měsíčně, odpad 129 Kč měsíčně, úklid 237 Kč měsíčně, elektřina pro společné prostory domu 36 Kč měsíčně, výtah 213 Kč měsíčně, STA 26 Kč měsíčně, správa (účetnictví, domovní) 151 Kč, celkem tedy 8 336 Kč měsíčně (prokázáno předpisem plateb platných od 1.1.2010). Podle předpisu plateb pro původní žalobkyni od BD ulice a číslo účinného od 1.4.2011 činila výše příspěvku do fondu oprav částku 1 570 Kč měsíčně, splátka domu 3.608 Kč měsíčně, splátka pozemku 200 Kč měsíčně, vodné/stočné částku 320 Kč měsíčně, ústřední topení částku 1 150 Kč měsíčně, teplá užitková voda 1 089 Kč měsíčně, odpad 129 Kč měsíčně, úklid 237 Kč měsíčně, elektřina pro společné prostory domu 36 Kč měsíčně, výtah 213 Kč měsíčně, STA 26 Kč měsíčně, správa (účetnictví, domovní) 151 Kč, celkem tedy 8 729 Kč měsíčně (prokázáno předpisem plateb platných od 1.4.2011). Podle vyúčtování záloh za služby od BD ulice a číslo, družstvo, týkající se předmětného bytu číslo pro původní žalobkyni vznikl přeplatek z vyúčtování za období od ledna do prosince roku 2009 ve výši 9 072 Kč, který byl vrácen plátci (prokázáno vyúčtování za období od ledna do prosince roku 2009). Podle sdělení BD ulice a číslo, družstvo, týkající se předmětného bytu číslo vznikl původní žalobkyni na platbách přeplatek z vyúčtování ke dni 31.3.2010, když činil 8 952 Kč, a byl vrácen plátci (prokázáno dopisem ze dne 28.4.2010). Podle vyúčtování záloh za služby od BD ulice a číslo, družstvo, týkající se předmětného bytu číslo pro původní žalobkyni vznikl přeplatek z vyúčtování ke dni 31.12.2010 ve výši 11 322 Kč, který byl vrácen plátci (prokázáno vyúčtováním záloh k 31.12.2010). Podle sdělení BD ulice a číslo vznikl původní žalobkyni za období od ledna roku 2011 do prosince roku 2011 přeplatek 13 586 Kč (prokázáno vyúčtováním BD ulice ze dne 29.11.2012). Co se týče elektrické energie, původní žalobkyni vznikl u právnická osoba za období od 12.4.2007 do 9.8.2007 přeplatek ve výši 1 079,50 Kč, tedy v žalovaném období, tj. od června do srpna 2007, v poměrné částce 647,70 Kč, dále za období od 10.8.2007 do 12.12.2007 přeplatek ve výši 231 Kč, za období od 13.12.2007 do 13.8.2008 nedoplatek ve výši 824 Kč, který dne 26.9.2008 poštovní poukázkou typu A zaplatila. Dále původní žalobkyni vznikl nedoplatek za období od 14.8.2008 do 9.8.2009 ve výši 305 Kč a za období od 10.8.2009 do 9.8.2010 nedoplatek ve výši 281 Kč, který uhradila dne 26.8.2010. Všechny uvedené nedoplatky byly uhrazeny. Zároveň žalobkyni vznikl přeplatek za období od 10.8.2010 do 9.8.2011 přeplatek ve výši 2 041 Kč. Dále byla původní žalobkyni právnická osoba dne 29.8.2012 vystavena faktura s přeplatkem 2 463 Kč (prokázáno poštovní poukázkou typu A ze dne 26.9.2008, poštovní poukázkou typu a ze dne 26 08. 2010 a sdělením právnická osoba ze dne 22.4.2010 a ze dne 19.11.2012). U právnická osoba plynárenská vznikl původní žalobkyni přeplatek za období od 14.4.2007 do 10.4.2008 ve výši 5 Kč, za období od 11.4.2008 do 22.4.2009 nedoplatek 147 Kč, za období od 23.4.2009 do 19.4.2010 nedoplatek 218 Kč, za období od 20.4.2010 do 13.4.2011 přeplatek 231 Kč, za období od 14.4.2011 do 17.4.2012 nedoplatek 239 Kč (prokázáno zpráv od Pražské plynárenské ze dne 28.11.2012 a vyúčtováními). Podle sdělení právnická osoba, a.s. činilo nájemné za předmětný byt v období od června 2007 do října 2007 částku 6 082 Kč měsíčně. Na základě kupní smlouvy ze dne 19.6.2007 mezi Městskou částí obec a číslo a BD ulice koupilo dům, v němž je předmětný byt BD ulice a právnická osoba, a.s. na základě finančního vypořádání zaslala družstvu částku 577 Kč za červenec 2007 a 3 x částku 2 978 Kč za srpen, září a říjen roku 2007. Žalobkyni pak v souvislosti s užíváním bytu vznikl přeplatek ve výši 10 298 Kč, a to za období od ledna do prosince 2007, tedy v rámci žalovaného období, tj. od června do prosince 2007, v poměrné částce 6 007 Kč (prokázáno zprávou právnická osoba, a.s. ze dne 4.5.2010 a ze dne 18.5.2010). Na základě propočtů a zjištění uvedených ve znaleckém posudku činila výše obvyklého nájemného u předmětného bytu v období od května roku 2007 do prosince roku 2011 včetně částku 498 000 Kč, když obvyklé nájemné lze stanovit pouze pro byt a nikoli pro dílčí část bytu jako je pokoj v bytě. V předmětném bytě znalkyně neviděla žádné mříže, závory či bezpečnostní dveře, pouze nové dveře do kuchyně. Pokoje v předmětném bytě lze rozdělit na pokoj žalovaného o velikosti výměra, pokoj žalobce o velikosti výměra, kuchyni o velikosti výměra, pokoj původní žalobkyně o velikosti výměra, předsíň o velikosti výměra, WC o velikosti výměra, koupelnu o velikosti výměra a komoru o velikosti výměra (prokázáno znaleckým posudkem číslo a plánem bytu vč. jeho rozdělení). Výslechem znalkyně bylo zjištěno, že průměrná cena 1 m2 nájemného u bytů je 114 Kč. Předmětný byt má starší vybavení, např. má původní umakartovou koupelnu a WC, ale je vhodně umístěn přímo u metra trasy B. Jinak je byt standardní s nově opravenou koupenou s dobrou údržbou (prokázáno výslechem znalkyně příjmení jméno příjmení). Mezi týmiž účastníky bylo vedeno řízení u zdejšího soud pod sp. zn. 6 C 637/2006, které se týkalo rovněž zaplacení bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, které se týkalo období od ledna roku 2005 do dubna roku 2007. Současně bylo rozhodnuto, že jelikož nelze zjisti přesný rozsah užívání předmětného bytu účastníky, tak soud rozhodl, že žalovaný předmětný byt užívá z jedné třetiny (prokázáno spisem sp. zn. 8 C 637/2006 – rozsudkem č.j. 8 C 637/2006-236, rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 396/2008-272, usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 26 Cdo 1740/2009-288). Mezi žalovaným a původní žalobkyní z jejich soužití v předmětném bytě vznikaly konflikty, které byly řešeny na Policii ČR, kdy žalovaný umožnil přístup do předmětného bytu třetí cizí osobě, aniž toto sdělil původní žalobkyni, které se pobytem této cizí osoby v bytě cítila ohrožena (prokázáno úředním záznamem policie ze dne 26 5. 2010). Původní žalobkyně a žalovaný spolu téměř slovně nekomunikovali a domlouvali se prostřednictvím písemných vzkazů či právních zástupců (prokázáno písemnými vzkazy původní žalobkyně pro žalovaného, dopisy anonymizováno příjmení, anonymizováno příjmení). Účastnickým výslechem původní žalobkyně bylo zjištěno, že syn žalobkyně do bytu docházel pouze na návštěvy (prokázáno účastnickým výslechem původní žalobkyně). Z účastnického výslechu žalovaného vyplývá, že žalovaný v žalovaném období v bytě využíval elektrickou energii, a to v rozsahu, ve kterém mu to bylo umožněno. Žalovaný v bytě užívá koupelnu, záchod, svou místnost a společnou chodbu (prokázáno účastnickým výslechem žalovaného).

6. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, jejichž pravost a vypovídací hodnota nebyla účastníky zpochybňována a rovněž ani soud o pravosti a pravdivosti těchto důkazů neměl žádných pochybností. Soud rovněž přihlédl ke znaleckému posudku, výslechu znalkyně a výslechům účastníků řízení a k provedenému místnímu šetření. Soud pak zamítl návrh žalovaného na provedení dokazování prostřednictvím dodatečného výslechu původní žalobkyně, a to především z důvodu zdravotního stavu původní žalobkyně s tím, že tato vzala zpět i svůj souhlas s provedením výslechu. Poté ani jedna z procesních stran, po poučení dle ust. § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. § 205a o.s.ř., již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možno spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Kromě shora uvedených listinných důkazů soud v řízení provedl i další důkazy, avšak o tyto důkazy svá skutková zjištění neopřel, neboť dospěl k závěru, že pro rozhodnutí ve věci mu neposkytují relevantní skutková zjištění. Po zhodnocení všech těchto důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti.

7. Z provedeného dokazování vyplývá skutkový závěr, že původní žalobkyně a žalovaný v období od června 2007 do prosince 2011 užívali byt číslo v bytovém domě na adrese adresa žalovaného, přičemž žalovaný užíval výhradně svůj pokoj o velikosti výměra, společně s původní žalobkyní pak užíval předsíň o velikosti výměra, WC o velikosti výměra a koupelnu o velikosti výměra, zbylou část bytu včetně lodžie a sklepa užívala původní žalobkyně. V částech bytu, které užíval žalovaný, nebyly spotřebiče na plyn ani přívod STA. Celý byt má podlahovou výměru výměra. Původní žalobkyně hradila v souvislosti s užíváním bytu platby rozvedené výše, jednalo se o nájem a následně anuitu bytu a další služby spojené s užíváním bytu, dále platby za elektřinu a plyn a poplatky za televizní a rozhlasové vysílání. Žalovaný původní žalobkyni za žalované období přispíval platbami ve výši 1 500 Kč měsíčně.

8. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Ve smyslu uvedeného ustanovení soud s přihlédnutím k období, za které žalobci požadují vydání bezdůvodného obohacení (2007 až 2011) a pro právní posouzení této věci použil zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

9. Podle ust. § 451 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Bezdůvodné obohacení je podle občanského zákoníku jedním z důvodů vzniku závazků. K předpokladům vzniku daných závazků patří obohacení určitého subjektu a tomu odpovídající újma subjektu druhého a dále bezdůvodnost takovéhoto obohacení. Ustanovení § 451 obč. zák. vyjadřuje zásadu občanského práva, že nikdo se nemá bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmětný byt užíval, přičemž pro rozhodnutí ve věci bylo nezbytné zjistit, v jakém rozsahu tak činil a současně bylo třeba určit výši nákladů, na kterých by se měl žalovaný v rámci užívání bytu podílet. Soud proto v daném případě provedl rozsáhlé dokazování o provedených úhradách jednotlivých plateb spojených s užíváním bytu a dospěl k následujícím závěrům.

11. V daném případě bylo mezi stranami sporné, jakou měrou se žalovaný vůči žalobcům užíváním předmětného bytu obohatil, když tento neužíval byt celý, ale pouze některé jeho části. K rozhodnutí o těchto skutečnostech proto bylo nejprve třeba zjistit, jaké náklady byly s užíváním bytu spojeny, tedy bylo třeba prokázat částky původní žalobkyní reálně vynaložené na užívání daného bytu a případně další částky s tím spojené. V této souvislosti se žalující straně podařilo prokázat, že původní žalobkyně hradila nájemné, resp. platby příslušnému bytovému družstvu (zahrnující fond oprav, splátky domu, splátky pozemku, vodné/stočné, ústřední topení, teplou užitkovou vodu, odpad, úklid, výtah, poplatek za správu, účetnictví a domovníka a el. energii společného prostoru domu), úhrady spojené s odběrem elektřiny a plynu, rozhlasové a televizní poplatky, přičemž každou z těchto plateb strana žalující doložila v konkrétní výši. Soud tedy v rámci svého rozhodování provedl sečtení všech výdajů původní žalobkyně, když došel k závěru, že tato za období od června 2007 do prosince 2011 uhradila celkem částku 485 112,50 Kč. K tomu soud uvádí, že období měsíce května 2007 soud v souladu s námitkou žalovaného, že tato již byla uplatněna v řízení o žalobě projednávané zdejším soudem pod sp. zn. 8 C 637/2006, v tomto řízení nezohlednil a součet provedl pouze z plateb za období od června 2007 do prosince 2011. Dále však soud, vázán rozhodnutím odvolacího soudu a ustálenou soudní praxí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 1209/2004), dospěl k závěru, že ne všechny z těchto výdajů je žalovaný povinen hradit, vzhledem k tomu, že neměl přístup do některých částí bytu, a nemohl tak některých služeb, za které strana žalující hradila uvedené částky, užívat. Soud proto v rámci svého rozhodnutí zkoumal, jaké části daného bytu žalovaný reálně užíval a s ohledem na to hodnotil, z jakých služeb spojených s užíváním bytu se žalovaný mohl bezdůvodně obohatit, tzn. na které z plateb původní žalobkyně, měl žalovaný povinnost přispívat. V tomto ohledu lze konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný užíval kuchyň, ve které byl umístěn jediný plynový spotřebič, dále nebylo prokázáno, že by byl žalovaný příjemcem televizního a rozhlasového vysílání, když užíval výhradně svůj pokoj, WC, společnou chodbu a koupelnu, přičemž nebylo zjištěno, že by se v těchto místnostech nacházel jakýkoliv přijímač televizního a rozhlasového vysílání. Z těchto důvodů nelze žalovanému k výši bezdůvodného obohacení přičítat část uvedených a původní žalobkyní uhrazených poplatků za rozhlasové a televizní vysílání, dále též úhrad za odběr plynu. K opačnému závěru pak soud dospěl u plateb bytovému družstvu, které původní žalobkyně měsíčně odváděla. Soud se zabýval námitkou žalovaného, že tyto platby byly určeny na splátky domu a pozemku, a proto na ně strana žalující neměla v rámci vydání bezdůvodného obohacení nárok. Této námitce žalovaného nemohl dát soud za pravdu, když je z provedeného dokazování zřejmé, že původní žalobkyně tyto platby musela bytovému družstvu odvádět, jinak by přišla o členství v bytovém družstvu a nemohla by tak daný byt užívat, čímž by i žalovaný ztratil možnost v bytě setrvávat. Právě tyto úhrady původní žalobkyni opravňovaly k tomu v bytě pobývat a nelze je proto od nákladů za užívání bytu oddělovat. Tyto platby původní žalobkyně tak byly obligatorním předpokladem k tomu, aby mohli původní žalobkyně i žalovaný v předmětném bytě vůbec bydlet. Právní důvod na základě, kterého tyto částky původní žalobkyně hradila, tedy není z hlediska uplatněné žaloby na bezdůvodné obohacení, významný. K tomu soud považuje za důležité uvést, že v tomto konkrétním případě byly uvedené platby určitou obdobou nájemného, přičemž soud zhodnotil i přiměřenost jejich výše, kdy lze uvést, že případné nájemné za daný byt by dle doloženého znaleckého posudku činilo částku ještě vyšší, a to i přesto, že předmětný znalecký posudek v rámci určení nájemného nepočítal též se sklepním prostorem a lodžií bytu. Ze všech těchto důvodů nelze usoudit, že žalovaným napadané platby na splátky anuity s užíváním bytu nesouvisí, a proto je nutné je do výpočtu bezdůvodného obohacení zahrnout. V opačném případě by totiž mohlo dojít k absurdní a zcela nežádoucí situaci, kdy by žalovaný část bytu užíval, aniž by za toto užívání hradil jakékoliv platby, ačkoliv předmětný byt není v jeho vlastnictví a jeho skutečný vlastník mu takové jednání dobrovolně neumožnil. Stejně tak je třeba při výpočtu zohlednit i částky vynaložené za elektrickou energii, ke které měl žalovaný přístup, jak sám potvrdil. Tyto částky (jak úhrady za elektřinu, tak i úhrady bytovému družstvu) je však třeba uvádět v jejich reálné výši, tedy po odečtení všech případných přeplatků a přičtení nedoplatků. V tomto smyslu tedy soud sečetl všechny částky, které byly pro výpočet výše bezdůvodného obohacení žalovaného podstatné (platby za elektřinu, platby bytovému družstvu, přeplatky a nedoplatky k oběma těmto položkám) a dospěl k závěru, že za žalované období byla původní žalobkyní na úhradách za elektrickou energii, služby v domě a platbách nájmu či anuity vynaložena částka 418 192,80 Kč. Dále bylo třeba určit poměrnou část, na kterou má strana žalující nárok. Tuto soud posoudil podle podlahové plochy reálně užívané žalovaným, přičemž v této souvislosti bylo mezi stranami sporné, zda je třeba do výměry podlahové plochy započítat i plochu sklepa a lodžie. V rámci této otázky se soud přiklonil k úvaze žalovaného, přičemž daný byt podléhá zákonu č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Soud se pak zabýval především ust. § 2 zmíněného zákona, konkrétně vymezením pojmu byt, jednotka a podlahová plocha bytu. Soud v tomto ohledu podotýká, že ačkoliv lodžie ani sklep nejsou dle uvedeného zákona považovány za místnosti bytu, jsou jeho příslušenstvím. Nutno konstatovat, že v daném případě k uvedenému bytu náležel sklep i lodžie. Tyto prostory byly na užívání bytu navázány a nikdo jiný, než právě osoba užívající předmětný byt k nim neměl přístup a nemohl s nimi nijak disponovat. K tomuto příslušenství bytu původní žalobkyni náleželo výlučné vlastnické, resp. užívací právo, a to právě ve spojení s užíváním předmětného bytu. Toto příslušenství bytu tedy už z povahy věci nelze od daného bytu oddělit a považovat je za samostatné. Ač tedy sklep a lodžii nemůžeme označit za místnosti bytu, mohla s nimi původní žalobkyně, potažmo žalovaný, zcela dle svého uvážení nakládat a k danému bytu náležely. Z toho důvodu se soud přiklonil k názoru, že je třeba jejich podlahový výměr zahrnout i do výpočtu podlahové plochy bytu a následně tedy i do výpočtu bezdůvodného obohacení žalovaného. Soud vzal tedy za prokázané, že podlahová plocha bytu včetně jeho příslušenství činila výměra. Z této částky soud vypočítal 1 % podlahové plochy bytu vč. příslušenství, které činí plocha o rozměru výměra. Dále má soud za prokázané, že žalovaný v bytě výhradně užíval pokoj o podlahové ploše výměra. Společně s původní žalobkyní pak žalovaný užíval ještě předsíň o výměra, WC o výměře výměra a výměra Celkem tedy společně s původní žalobkyní užíval prostor o výměře výměra. Soud tedy k uvedeným výměra plochy bytu výlučně užívané žalovaným přičetl ½ celkové plochy bytu užívané společně s původní žalobkyní (výměra) a dospěl k hodnotě výměra. Pro úplnost soud dodává, že nebylo možné postupovat dle návrhu žalovaného a společně užívanou podlahovou plochu do daného výpočtu nezapočíst, neboť v takovém případě by byla tato část zcela opomenuta a výpočet by byl nesprávný, když obě strany sporu danou část bytu užívaly. Dále soud podotýká, že se v žalovaném období v předmětném bytě trvale zdržovali pouze žalovaný a původní žalobkyně, když původní žalobkyně uvedla, že její syn za ní docházel pouze jako návštěva a trvale se zde nezdržoval, při místním šetření bylo zřejmé, že v pokoji syna původní žalobkyně nebyl prostor vyhrazený k přespávání a žalovaný tuto skutečnost nijak nesporoval, když sám uvedl, že se syn původní žalobkyně, nyní žalobce, odstěhoval v lednu 2007, proto tedy společně užívanou podlahovou plochu soud dělil pouze mezi dvě osoby, a to mezi žalobce a původní žalobkyni. Jak už bylo uvedeno výše, 1 % podlahové plochy předmětného bytu včetně jeho příslušenství činí 0,819 m2. Jelikož žalovaný užíval z předmětného bytu část o rozměru 19,35 m2, užíval v přepočtu přibližně 23,62 % bytu. Soud tedy dovodil, že právě v tomto rozsahu byl žalovaný povinen přispívat na výše uvedené původní žalobkyní vynaložené náklady související s užíváním daného bytu, a to jak v souvislosti s platbami bytovému družstvu (nájem/anuita a služby), tak i v souvislosti s platbami za elektrickou energii, když žalovaný prokazatelně nemohl elektrické spotřebiče používat ve stejném rozsahu, jako původní žalobkyně, která jediná měla přístup do kuchyně, kde se obecně nachází více spotřebičů, a proto musela být i spotřeba elektrické energie původní žalobkyně poměrně vyšší než spotřeba žalovaného.

12. Závěrem soud uvádí, že důkazní břemeno ohledně užívání bytu žalovaným ve větším rozsahu, leželo na straně žalující, přičemž tato důkazní břemeno neunesla. Původní žalobkyně a následně žalobci byli v průběhu řízení opakovaně, naposledy u ústního jednání dne 26.11.2020, soudem poučeni dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., že je třeba, aby řádně tvrdili a prokázali, jakým způsobem žalovaný užíval předmětný byt a jak mu byl předán klíč od jednotlivých částí bytu. Tuto skutečnost však žalobci soudu žádným způsobem neprokázali. Podle ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle ust. § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (odst. 1). Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (odst. 2). Citovaná ustanovení zakládají účastníkům řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Povinnost tvrzení spočívá v tom, že účastník je povinen tvrdit pro věc významné a rozhodné skutečnosti, a povinnost důkazní spočívá v tom, že účastník, který tvrdí pro věc významné a rozhodné skutečnosti, je povinen uvést a/nebo předložit důkazy, jimiž budou jeho tvrzení prokázána. Povinnosti tvrdit všechny potřebné skutečnosti (břemeno tvrzení) a označit a/či předložit důkazy k jejich prokázání (břemeno důkazní) se neváží výhradně k žalobě samotné, nýbrž i k době pozdější, zpravidla ve vazbě na průběh řízení; pro splnění těchto procesních povinností též není rozhodné, jestli účastník přednesl potřebná tvrzení (doplnil skutkový děj vymezený žalobou) a označil a/či předložil potřebné důkazy z vlastní iniciativy nebo na základě poučení soudu. V případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, či že neoznačil a/či nepředložil důkazy prokazující tvrzené skutečnosti, je soud v intencích ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. povinen účastníka vyzvat, aby svá tvrzení doplnil a poskytl soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení a poučit jej, jak má svá tvrzení doplnit a že k jejich prokázání má označit a/či předložit důkazy a jaké budou následky nesplnění této výzvy. Důsledkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní ani přesto, že byl účastník ke splnění těchto povinností soudem vyzván, je pak neúspěch toho účastníka, který tyto povinnosti nesplnil, ve sporu.

13. Soud tedy shrnuje, že za žalované období původní žalobkyně vynaložila za užívání bytu částku 485 112,50 Kč. Z této částky však soud odečetl všechny doložené vratky a přeplatky jednotlivých položek, dále odečetl položky, které nemohou být žalovanému přičítány (tedy poplatky za rozhlasové a televizní vysílání, úhrady plynu) a dospěl k částce 418 192,80 Kč. Z této částky měl žalovaný za užívání bytu uhradit původní žalobkyni 23,62 %, což odpovídá částce 98 777,14 Kč. V řízení však bylo zároveň prokázáno, že žalovaný žalobkyni pravidelně přispíval částkou 1 500 Kč. Za žalované období tedy žalovaný uhradil částku 82 500 Kč. Tuto bylo nutno odečíst od částky, kterou měl žalovaný za užívání části bytu původní žalobkyni zaplatit, tedy od částky 98 777,14 Kč. Z uvedené částky tak žalovanému zbývá uhradit 16 277,14 Kč. Jelikož se tedy žalovaný vůči původní žalobkyni bezdůvodně obohatil ve výše uvedeném rozsahu, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

14. Žalovaný je rovněž povinen zaplatit žalobcům i zákonný úrok z prodlení podle ust. § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku, a to z přiznané částky 16 277,14 Kč. Výše úroku je dána ust. § 1, 3 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění novel. Lhůtu k plnění ponechal soud obecnou (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.), neboť k určení jiné neshledal důvod.

15. Ve zbytku pak soud žalobu částečně zamítl, jak je uvedeno ve výroku I., když z výše uvedených skutečností vyplývá, že na vyšší částku neměli žalobci nárok. Konkrétně se soud neztotožnil s nárokem žalobců na zaplacení plateb za televizní a rozhlasové vysílání a za platby za odběr plynu. Dále soud upravil výši bezdůvodného obohacení, když žalobci požadovali úhradu ve výši jedné třetiny všech plateb, nicméně soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen přispívat pouze ve výši 23,62 % jemu přičitatelných nákladů za užívání bytu. S ohledem na prokázané náklady za užívání bytu a rozsah užívání bytu žalovaným soudu nezbylo, než žalobu v částce přesahující výše uvedených 16 277,14 Kč zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci úspěšný v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší mu tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalovaného je dán co do částky 1 366 Kč z původního rozsudku ze dne 30.4.2014, č.j. 26 C 220/2009-434 a částky 65 177,86 Kč (tj. úspěch co do 80,35 %), jeho neúspěch pak co do částky 16 277,14 Kč (tj. neúspěch co do 19,65 %); žalovanému proto náleží právo na úhradu 60,70 % jemu vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů právního zastoupení žalovaného, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 2 180 Kč, dále 4 úkony právní služby po 2 820 Kč, 7 úkony právní služby po 4 420 Kč a 18 úkony právní služby po 4 400 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, písemné podání ve věci samé ze dne 15.12.2009, 2.6.2016, 21.2.2019, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, účast na ústních jednáních konaných před soudem I. stupně dne 17.12.2009, 3.2.2010, 10.3.2010, 10.11.2020, 13.1.2012, 23.2.2012, 28.2.2012, 20.12.2012, 31.10.2013, 6.3.2014, 24.4.2014, 24.5.2017, 6.9.2017, 12.4.2018, 22.5.2018, 30.5.2018, přičemž za toto jednání náleží náhrada ve výši dvou úkonů právní služby, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, 13.6.2018, 18.12.2018, 7.2.2019, 28.2.2019, 30.10.2019, 26.11.2020, 17.2.2021 a 4.3.2021, dále za účast na ústním jednání konaném před odvolacím soudem dne 29.7.2015, místním šetření se znalkyní konaném dne 24.7.2013 a místním šetřením konaným soudem dne 7.12.2017, když za tento úkon náleží náhrada ve výši dvou úkonů právní služby, neboť šetření přesáhlo 2 hodiny a dle § 11 odst. 1 písm. k ) vyhlášky, odvolání ve věci samé ze dne 14.8.2014, celkem se tedy jedná o 32 úkonů právní služby. Výše odměny za jednotlivé úkony právní pomoci je dána ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5. vyhlášky, přičemž za období od podání žaloby do rozšíření žaloby dne 10.3.2010 včetně činí částku 2 180 Kč, když je odvozena od tarifní hodnoty 26 585 Kč, dále od 11.3.2010 do dalšího rozšíření žaloby dne 28.8.2012 včetně činí částku 2 820 Kč, neboť je odvozena od tarifní hodnoty 42 309 Kč, následně od 29.8.2012 do dne 19.8.2014, kdy došlo k pravomocnému částečnému zamítnutí žaloby rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30.4.2014, č.j. 26 C 220/2009-434, činí částku 4 420 Kč, když je odvozena od tarifní hodnoty 82 821 Kč, a konečně za období od 20.8.2014 dosud činí částku 4 400 Kč, neboť je odvozena od tarifní hodnoty 81 455 Kč. Současně je náhrada nákladů žalovaného tvořena 34 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady žalovaného tedy činí 142 520 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl úspěšný co do 60,70 %, přísluší mu právo na úhradu nákladů řízení v celkové výši 85 512 Kč (60,70 % z částky 142 520 Kč). Tato částka tedy byla žalovanému na náhradě nákladů řízení přiznána (výrok III. rozsudku). Ostatní žalovaným uplatněné úkony právní služby soud nepovažoval za nadbytečné a neúčelné, neboť daná vyjádření žalovaný mohl prezentovat u ústních jednání, která se v dané věci konala poměrně často. Zároveň většina z podání neobsahovala nové skutečnosti a obsahem jsou velmi podobná. Dále soud neshledal důvod pro uplatnění moderačního ust. § 150 o.s.ř., když žalobci do sporu vstoupili zcela dobrovolně a nedoložili soudu žádné skutečnosti týkající se poměrů stran, které by moderaci náhrady nákladů řízení svědčilo. Náhrada nákladů řízení byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

17. O náhradě nákladů řízení České republiky (znalečném) soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které skutečně platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě soud uhradil částku 8 356 Kč znalkyni Ing. Věře Kadlecové za vypracování znaleckého posudku. Soud proto zavázal obě strany řízení k poměrné úhradě těchto vynaložených nákladů, a to podle výsledku řízení, když žalovaný byl ve věci úspěšný ze 60,70 %, a tedy je povinen uhradit částku ve výši 3 284 Kč (39,30 %) a žalobci jsou povinni uhradit částku ve výši 5 073 Kč (60,70 %).

18. Lhůta k plnění byla i v tomto případě ponechána obecná (srov. ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li strana povinná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může strana oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.