OSPH05 26 C 142/2020-445

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jindřicha Kysely, Ph.D. a přísedících Marie Jungwirthové a Pavla Růžičky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru,

I. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 3. 2020, doručené žalobci dne 9. 3. 2020, je neplatné.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 133 552 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 30. 3. 2020 domáhal určení toho, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 9. 3. 2020 je neplatné. Žalobce uvedl, že dne 19. 8. 2019 uzavřel s žalobkyní pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonával pro žalovanou práci na pozici obchodního ředitele (dále jen „Smlouva“). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s datem nástupu do zaměstnání dne 1. 10. 2019. Dne 9. 3. 2020 obdržel žalobce od žalované písemně oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen „ZákPr“), a to z důvodu porušení povinnosti dle ust. § 301 písm. d) ZákPr. Žalobce s tímto nesouhlasí, neboť dle jeho názoru musí být důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru vymezen tak, aby bylo nepochybné, v čem je tento důvod spatřován a jak, kdy a kde měla být konkrétní povinnost zaměstnance zvlášť hrubým způsobem porušena. V předmětném okamžitém zrušení pracovního poměru bylo uvedeno, že porušení povinnosti je spatřováno v platbách prostřednictvím svěřené platební karty žalované v rámci pracovní cesty od 9. 2. 2020 do 29. 2. 2020, které nesouvisely s žalobcem vykonávanou činností, a které byly uvedeny v příloze tohoto oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru. Není zde ovšem specifikováno, o které konkrétní platby by se mělo jednat, kdy některé byly učiněny ještě před pracovní cestou, jiné žalobci ani vytýkány nebyly a součástí přílohy je i stravné žalobce v zahraničí. Podle žalobce všechny platby uvedené v příloze zcela souvisí s výkonem a náplní jeho práce obchodního ředitele. K zákonným náhradám zaměstnance při pracovních cestách patří jízdní výdaje, výdaje za ubytování a nutné vedlejší náklady. Žalobce tak výše uvedenými platbami z poskytnuté platební karty nic neporušil, a už vůbec ne zvlášť hrubým způsobem, když jejich poskytnutí mu náleží přímo ze zákona. Žalobce během pracovní cesty hradil ze své soukromé platební karty částku ve výši 8 536,48 Kč za ubytování – celkem tři noci v Guatemale, neboť platební karta zaměstnavatele v mnoha případech nefungovala. V dalších případech proto musel žalobce použít hotovost v nedostatečné výši 1 000 USD, z níž mu v důsledku toho nezůstalo ani zákonem přiznané stravné. Žalobce rovněž z vlastních finančních prostředků uhradil částku ve výši 1 203 Kč pro obchodní partnery, s nimiž na pracovní cestě jednal. Náplní práce žalobce na pozici obchodního ředitele bylo vejít v kontakt se zahraničními ozbrojenými silami a nabídnout jim k prodeji bezpilotní letouny pro ochranu hranic i pobřeží a dále vejít v kontakt a přesvědčit ke spolupráci prostředníky, tedy budoucí zástupce žalovaného, kteří jsou klíčoví v obranném a leteckém sektoru, k propagaci a spolupráci. Přestože žalobce neobdržel od žalované před pracovní cestou žádný funkční kontakt na zákazníka a pouze několik kontaktů na možné prostředníky, dokázal za dobu trvání pracovní cesty oslovit velení letectev či jiných složek u zhruba 25 zemí a uzavřít spolupráci s 20 prostředníky. Ve 13 zemích byla předána oficiální nabídka letounů zpracovaná žalobcem. Pracovní náplň dané pozice je specifická a vyžaduje především navazování zahraničních obchodních kontaktů. Úhrady provedené žalobce v rámci pracovní cesty jsou tedy nepochybně učiněny v rámci vykonávání jeho práce. Pokud jde o dvě soukromé platby ve výši celkem 1 741,70 Kč, tak ty žalobce učinil v situaci, kdy neměl jinou možnost a o jejich provedení informoval člena představenstva žalované, pana jméno FO okamžitě s podrobným vysvětlením a nabídkou okamžité úhrady v hotovosti či formou odečtu ze mzdy. Podle žalobce ho dále žalovaná vyslala na pracovní cestu bez cestovního příkazu a bez informace, zda a u které pojišťovny je na cestě pojištěn.

2. Žalobce ve svém podání ze dne 17. 3. 2025, že i po přihlédnutí k tvrzení účastníků o tom, co okamžitému zrušení pracovního poměru předcházelo, úmysl žalované nebyl a ani nemohl být žalobci znám. Žalobci nebylo jasné, co mu je žalovanou vytýkáno a o jaká konkrétní porušení se jedná, zda o všechny platby uvedené v příloze okamžitého zrušení pracovního poměru nebo jen o platby uvedené ve sloupci „Nárok CZK“ nebo dokonce o platby v tomto sloupci naopak neuvedené, či snad má být porušením subjektivní nespokojenost jméno FO s výsledkem služební cesty žalobce do Jižní Ameriky. Pokud jde o upgrade letenky tak žalobce zopakoval, že na tomto byli s žalovanou domluveni v případě letů delších než 6 hodin tak, že u těchto letů bude cestovní třída premium economy s možností upgradu na business, pokud tento upgrade bude stát do 400 EUR. O tom, že tato dohoda byla učiněna svědčíc i skutečnost, že přesto, že svědek jméno FO ve své výpovědi dne 20. 9. 2022 uvedl, že běžně se u žalovaného létalo třídou economy, samotný žalovaný, konkrétně jméno FO, koupil žalobci letenku na let z Frankfurtu do Panamy ve třídě premium economy. Ohledně plateb za soukromý benzín a květiny žalobce uvedl, že si je plně vědom skutečnosti, že se jednalo o soukromé platby, když o platbách a důvodech, které k těmto dvěma platbám vedly, neprodleně po jejich provedení informoval jméno FO Semetkovkého a nabídl jejich bezprostřední refundaci. jméno FO bylo reagováno tak, nechť se jejich náhrada vyřeší při vyúčtování služební cesty do adresa, což sám žalobce ve vyúčtování služební cesty učinil. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce si byl plně vědom skutečnosti, že v případě těchto dvou plateb použil platební kartu žalovaného, neprodleně v obou případech o této skutečnosti informoval žalovaného, vysvětlil důvody a nabídl okamžitou refundaci. Je tak zřejmé, že se žalovaná nemůže dovolávat narušení nezbytné důvěry mezi ní a žalobcem, když žalobce plně si vědom nastalé skutečnosti sám bezprostředně o obou platbách žalovanou informoval s nabídkou okamžité kompenzace. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3648/2019, sp. zn. 21 Cdo 991/2019 a sp. zn. 21 Cdo 3034/2016 a uvedl, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že nemohlo dojít k narušení vzájemné důvěry, v důsledku čehož nemohlo jednání žalobce naplnit intenzitu zvlášť hrubého porušení povinností, které by opravňovalo žalovanou ukončit pracovní poměr žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru. Závěrem podotknul, že mezi natankováním benzínu dne 28. 1. 2020 a okamžitým zrušením pracovního poměru dne 9. 3. 2020 uplynulo několik týdnů, stejně jako v případě úhrady za květiny, k níž došlo dne 14. 2. 2020, přičemž se žalobce vrátil ze služební cesty již 29. 2. 2020 a žalovaná měla současně celou dobu přehled o použití platební karty žalobcem vzhledem k přístupu na firemní účet prostřednictvím internetového bankovnictví, a přesto ani 2. 3. 2020, kdy byl žalobce první den po návratu ze služební cesty zpět v zaměstnání, ani v následujících dvou dnech, a dokonce ani ještě dne 5. 3. 2020 neukončil zaměstnavatel pracovní poměr a naopak vyzval žalobce, aby se dne 9. 3. 2020 dostavil k převzetí běžné výpovědi, je zjevné, že nebyly dány důvody k okamžitému zrušení pracovního poměru.

3. Žalobce v podání ze dne 17. 3. 2025 uvedl, celým řízením pak rezonovaly v konečném důsledku tři platby, a to platba za soukromý benzín ze dne 28.1.2020, platba za květiny ze dne 14.2.2020 a dále upgrade letenky z Frankfurtu do Panamy. K platbám za soukromý benzín a květiny se žalobce obšírně v průběhu řízení vyjadřoval, a to tak, že si je plně vědom skutečnosti, že se jednalo o soukromé platby, když podrobně uvedl důvody, které k těmto dvěma platbám vedly, neprodleně po jejich provedení informoval jméno FO Anonymizováno o těchto platbách i o důvodech, které k těmto platbám vedly. Žalobce si byl plně vědom skutečnosti, že v případě těchto dvou plateb použil platební kartu žalovaného, neprodleně v obou případech o této skutečnosti informoval žalovaného, vysvětlil důvody, nabídnul okamžitou refundaci a soukromé platby uhradil v rámci provedeného vyúčtování služební cesty, v němž sám soukromé platby do tohoto vyúčtování zahrnul jako pohledávku žalovaného za žalobcem. K upgrade letenky se žalobce v průběhu řízení opakovaně vyjadřoval tak, že na tomto byli s žalovaným domluveni v případě letů delších než 6 hodin tak, že u těchto letů bude cestovní třída premium economy s možností upgradu na business, pokud tento upgrade bude stát do 400 EUR. O tom, že tato dohoda byla učiněna svědčí i skutečnost, že přesto, že svědek jméno FO ve své výpovědi dne 20.9.2022 uvedl, že běžně se u žalovaného létalo třídou economy, samotný žalovaný, konkrétně jméno FO, koupil žalobci letenku na let z Frankfurtu do Panamy ve třídě premium economy, čímž žalobci umožnil upgrade na vyšší třídu business za sjednaných podmínek, tj. let nad 6 hodin a cena do 400 EUR. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tedy zřejmé, že nemohlo dojít k narušení vzájemné důvěry, v důsledku čehož nemohlo jednání žalobce naplnit intenzitu zvlášť hrubého porušení povinností, které by opravňovalo žalovaného ukončit pracovní poměr žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru. K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby, což nebyl tento případ. Vzhledem k době, která uplynula mezi použitím firemní karty žalobcem, o čemž byl žalovaný neprodleně samotným žalobcem informován a byla nabídnutá bezprostřední refundace, a okamžitým zrušením pracovního poměru, žalovaný sám tímto svým prodlením s okamžitým zrušením pracovního poměru potvrdil, že stačilo dát žalobci výpověď.

4. V rámci závěrečného návrhu žalobce zopakoval, že po formální stránce byl obsah okamžitého zrušení zcela neurčitý, když důvodem jsou blíže nespecifikované platby uvedené v tabulce zpracované žalobcem a zaslané žalované společnosti emailem dne 4. 3. 2020, která tvoří v nějaké své průběžné kýmsi ze strany žalované společnosti doplňované verzi přílohu oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru. Ostatně o neurčitosti svědčí i potřeba žalované v samotném soudním řízení ať už písemně, tak ústně prostřednictvím svého právního zástupce, vysvětlovat, co měla vlastně žalovaná společnost přiloženou tabulkou na mysli. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být určité v okamžiku jeho předání a není možné jeho obsah teprve následně upřesňovat či vysvětlovat. Dále uvedl, že s ohledem na neurčitý obsah okamžitého zrušení pracovního poměru se následně v průběhu soudního řízení vykrystalizovaly tři platby, které žalovaná společnost vytýká žalobci, a to platba za upgrade letenky, za benzín a květiny. Ohledně upgrade letenek na business třídu při letu nad 6 hodin a ceně upgrade do 400 EUR žalobce opakovaně a zcela konzistentně, včetně jeho účastnické výpovědi ze dne 30. 10. 2025 uváděl, že na tomto byli s panem jméno FO dohodnuti a žalobce trval na tom, aby toto ustanovení bylo součástí pracovní smlouvy, s čímž pan jméno FO nejprve souhlasil. Těsně před podpisem mu však byla panem jméno FO předložena pracovní smlouva, která sjednaný upgrade letenek neobsahovala a k dotazu žalobce pan jméno FO sdělil, že jsou na upgrade dohodnuti a tato dohoda má charakter jakési gentlemant agreement, když „si přece věří“. Tento přístup jméno FO ostatně koresponduje se shora uvedeným laxním přístupem žalované společnosti k nastavení vnitřních pravidel a stanovení základních principů fungování žalované společnosti, které je prakticky nulové a mlčky se tak předpokládá, že něco je přece jasné, přičemž nikdo neví, co to má být, co se vlastně od zaměstnanců očekává a dodržování jakých pravidel vlastně žalovaná společnost vyžaduje. K samotnému průběhu zakoupení a upgrade letenky žalobce uvádí, že jak vyplynulo z dokazování, žalovaná zakoupila letenku ve třídě premium economy, a nikoliv economy, čímž umožnila cenově výhodný upgrade na business třídu, cca 10 dnů před odletem, následně v pátek 7. 2. 2020 před odletem potvrdil pan jméno FO dohodu o upgrade a teprve poté dne 8. 2. 2020, žalobce na letišti ve Frankfurtu realizoval upgrade na business třídu. O tom, že upgrade proběhl, věděl předseda představenstva jméno FO hned po provedení této platby, když bezprostředně následně sám navýšil limit na platební kartě. K platbám za soukromý benzín a květiny žalobce dodal, že si je plně vědom skutečnosti, že se jednalo o soukromé platby, přičemž žalované sdělil důvody, které k těmto dvěma platbám vedly, neprodleně po jejich provedení informoval jméno FO Semetkovkého, jak o těchto platbách tak i o důvodech, které k těmto platbám vedly a nabídnul jejich bezprostřední refundaci. jméno FO pak bylo reagováno tak, nechť se jejich náhrada vyřeší při vyúčtování služební cesty do adresa, což sám žalobce ve vyúčtování služební cesty ze dne 4. 3. 2020 učinil. Vzhledem k tomu, že sám žalobce započetl soukromé platby proti svému nároku v rámci vyúčtování služební cesty, došlo tímto žalobcem provedeným zápočtem k úhradě soukromých plateb žalované. Žalovaná byla o obou platbách ź benzín a květiny okamžitě žalobcem informována s nabídkou okamžité refundace a nemohlo tak dojít k narušení nezbytné důvěry ve vztazích mezi žalobcem a žalovanou a ke zpochybnění spolehlivosti žalobce ve vztahu k majetku žalované ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákoníku práce. Žalobce má za to, že žalované společnosti, pokud vytýkala žalobci porušení jeho povinností zvlášť hrubým způsobem, jak je postupně uváděla v tomto řízení, nic nebránilo v tom, aby s ním ukončila pracovní poměr výpovědí, když nenastala situace, kdy po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby, přičemž osobní animozita takovou situací není. Žalovaná mohla ve výpovědní době odejmout žalobci platební kartu a nevysílat jej na pracovní cesty. K okamžitému zrušení pracovního poměru pak došlo dne 9. 3. 2020, téměř měsíc a půl po zaplacení benzinu, resp. měsíc po zakoupení upgrade a zakoupení květin. Pokud by skutečně nebylo možné po žalované společnosti požadovat, aby strpěla žalobce po dobu trvání výpovědní doby, měla žalovaná reagovat neprodleně, žalobce z pracovní cesty odvolat a ukončit jeho pracovní poměr okamžitým zrušením bezprostředně poté, co se dle jejího mínění žalobce zaviněně dopustil protiprávního jednání, které mělo žalovanou opravňovat k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalovaná společnost tak neučinila. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů.

5. Žalovaná uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru z její strany vůči žalobci bylo provedeno oprávněně, a to jak po stránce formální, tak po stránce právní. Tvrzení a důkazy žalobce jsou zcela irelevantní ve vztahu k předmětu řízení. Veškeré věcné a formální náležitosti a požadavky kladené právními předpisy na okamžité zrušení pracovního poměru byly u konkrétního zachovány a splněny, když okamžité zrušení pracovního poměru bylo dáno osobou k tomu oprávněnou; obsah projevu vůle směřujícího k okamžitému zrušení pracovního poměru byl uveden v písemné formě s vlastnoručním podpisem oprávněné osoby; písemné okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou bylo žalobci osobně doručeno do jeho vlastních rukou dne 9. 3. 2020, spolu s předávacím protokolem a odstoupením od konkurenční doložky, na kterém žalobce svým podpisem stvrzuje převzetí předmětného dne a byla zachována lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 ZákPr. Dále důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody vedoucí k rozvázání pracovního poměru, a bylo jasné, v čem je spatřován. Pokud žalobce tvrdí, že okamžité zrušení pracovního poměru neobsahovalo konkrétní údaje o tom kdy, kde a jakým jednáním měla být konkrétní povinnost žalobce tímto žalobcem zvlášť závažným způsobem porušena a dále sporuje samotnou existenci důvodu, pro který bylo okamžité zrušení pracovního poměru uděleno, tak žalovaná uvádí, že je nepochybné, že okamžité zrušení pracovního poměru obsahovalo veškeré nezbytné skutečnosti, předpokládané právními předpisy, když bylo jednání žalobce popsáno dostatečně určitě. Okamžité zrušení pracovního poměru a k tomu připojená příloha vyúčtování pracovní cesty konkrétně obsahovalo následující údaj o místě, kde došlo k porušení povinností žalobce, tedy v rámci pracovní cesty s tím, že konkrétní místo je pak zřejmé z každého jednotlivého porušení povinnosti – tj. prostřednictvím učinění neoprávněné platby a je zachyceno u každé neoprávněné platby v příloze okamžitého zrušení pracovního poměru ve sloupci; tak zároveň i údaj o čase, kdy došlo k porušení povinností žalobce, resp. kdy došlo k učinění neoprávněných plateb je vždy uveden v příloze okamžitého zrušení pracovního poměru ve sloupci datum. Žalovaná tedy s ohledem na shora uvedené nesouhlasí s tvrzení žalobce, že z přílohy okamžitého zrušení pracovního poměru není zřejmé, které konkrétní platby prostřednictvím svěřené platební karty žalované měl žalobce učinit jako neoprávněné platby. Příloha okamžitého zrušení pracovního poměru obsahuje celé vyúčtování pracovní cesty žalobce, jakož i stravné a cestovní náhrady, které byly odečteny od celkové výše neoprávněných plateb. Pro jistotu žalovaná uvádí, že se jedná o platbu ze dne 28. 1. 2020 na benzínové pumpě za soukromý benzín v částce 1 023,70 Kč, upgrade na business třídu bez vědomí žalované u společnosti Lufthansa dne 10. 2. 2020 v částce 10 271,78 Kč, částka ve výši 3 380 Kč za dary ze skla, zakoupené dne 12. 2. 2020 na letišti v Praze, soukromý výdaj za květiny ve výši 718 Kč provedený dne 14. 2. 2020 a dále větší množství plateb za večeře a obědy s agenty, praní v hotelu, balení kufru a letištní salónky. Žalované tak vznikla škoda ve výši nejméně 31 433,58 Kč, jejichž náhradu žalovaná nárokuje po žalovaném prostřednictvím žaloby ze dne 15. 4. 2020, podané u Obvodního soudu pro Prahu 3, vedené nyní pod sp. zn. spisová značka. Z důvodu intenzity porušení povinnost zaměstnance ve smyslu ust. § 301 ZákPr bylo na žalobce ze strany žalované dále podáno trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku či eventuálně zpronevěry. Žalobce také v poslední řadě ke svým tvrzením obsaženým v žalobě nedokládá žádné relevantní důkazy.

6. Žalovaná ve svém podání ze dne 3. 9. 2024 uvedla, že úmysl žalované vyjádřený v Oznámení ze dne 9. 3. 2020, a to ohledně důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, musel být žalobci znám, a to mimo jiné při zohlednění veškerých skutečností, za kterých bylo Oznámení učiněno a které mu předcházely. Dle tohoto úmyslu žalované je pak třeba obsah Oznámení a jeho přílohy interpretovat. Jednotlivá porušení pracovních povinností na straně žalobce, která spočívala právě v neoprávněných platbách, označených v Oznámení ze dne 9. 3. 2020, pak dosáhla dostatečné intenzity pro zrušení pracovního poměru žalobce jeho okamžitým zrušením ze strany žalované. V této souvislosti je třeba podotknout, že žalobce nikdy nerozporoval neoprávněnost a soukromou povahu jemu vytýkaných plateb, přičemž tyto soukromé platby provedené platební kartou zaměstnavatele žalobce žalované doposud neuhradila to ani částečně.

7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 7. 2025 uvedla, že v Oznámení bylo jako důvod okamžitého zrušení uvedeno: „V rámci pracovní cesty v období od 9. 2. 2020 do 29. 2. 2020 jste prostřednictvím svěřené platební karty zaměstnavatele realizoval platby, které jakkoli nesouvisely s Vámi vykonávanou činností a ke kterým jste nebyl zaměstnavatelem oprávněn. Uvedené platby vedly výlučně k majetkovému prospěchu Vás, případně třetích osob“. Přílohu oznámení tvořila tabulka „Vyúčtování služební cesty jméno FO 9.2.-29.2.2020“, která obsahovala výčet jednotlivých plateb prováděných žalobcem též prostřednictvím svěřené platební karty. V tomto výčtu byly neoprávněné platby identifikovány prostřednictvím sloupce „NÁROK CZK“, ve kterém byl na příslušných řádcích uveden údaj (příslušná částka) pouze u plateb provedených oprávněně (tj. na které měl žalobce nárok), zatímco v případě chybějícího údaje jde o platby neoprávněné. Podkladem pro vytvoření přílohy Oznámení přitom byla excelová tabulka plateb z platební karty svěřené žalobci, kterou vyplnil přímo žalobce, a to včetně tří plateb, které sám žalobce dle poznámky ve sloupci „pozn.“ zvýraznil a žádal strhnout ze své výplaty, čímž fakticky uznal jejich neoprávněnost. Konkrétně šlo o platbu „benzín soukromý“ za pohonné hmoty ve výši 1 023,70 Kč, datum zaúčtování 28. 1. 2020, platbu „soukromý výdaj“ za květiny v částce 718 Kč, datum zaúčtování 14. 2. 2020 a platbu „upgrade za byznys“ za upgrade letenek na pracovní cestu na třídu business v částce 10 271,78 Kč, datum zaúčtování 10. 2. 2020. Tato excelová tabulka byla žalobcem zaslána žalované prostřednictvím e-mailu dne 4. 3. 2020. Žalovaná k tabulce následně pro účely Oznámení pouze přidala sloupec „NÁROK CZK“, prostřednictvím kterého označila neoprávněné platby. V mezidobí mezi zasláním excelové tabulky dne 4. 3. 2020 a Oznámením ze dne 9. 3. 2020 došlo dne 5. 3. 2020 k osobní schůzce mezi žalobcem a generálním ředitelem žalované, panem jméno FO. Průběh této schůzky popsal sám žalobce ve svém e-mailu zaslaném žalované téhož dne. Konkrétně zde uvedl, jak mu pan jméno FO důrazně emotivně vytkl jednotlivé výdaje na pracovní cestě, včetně platby za upgrade letenek z 10. 2. 2020 (viz bod e. e-mailu), soukromých plateb za benzín 28. 1. 2020 a za květiny 14. 2. 2020 (viz bod f. e-mailu) a dalších plateb ze svěřené platební karty, které byly za neoprávněné následně označeny v příloze Oznámení, konkrétně plateb za balení kufrů, praní, obědy a večeře (viz body b., c. e-mailu). Již v kontextu těchto událostí bezprostředně předcházejících Oznámení musel žalobce (i vzhledem ke svému vysokoškolskému ekonomickému vzdělání) při obdržení Oznámení znát úmysl žalované ohledně vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru. Tedy vědět, jaké konkrétní neoprávněné platby má žalovaná v Oznámení na mysli, zejména v rozsahu tří plateb, které sám žalobce žádal strhnout ze své výplaty v příloze svého e-mailu ze dne 4. 3. 2020 a které mu byly vytknuty na schůzce dne 5. 3. 2020. Tímto způsobem (tj. při zohlednění veškerých skutečností, za kterých bylo Oznámení učiněno a které mu předcházely) je nutné obsah Oznámení vykládat, v souladu s výkladovými pravidly dle ustanovení § 555 a 556 o.z. Pokud jde o schůzku žalobce a pana jméno FO dne 5. 3. 2020 a email žalobce ze dne 4. 3. 2020 tak zásadní skutečností je, že žalobce před obdržením Oznámení přesně věděl, které konkrétní platby mu žalovaná vytýká jako neoprávněné, přičemž následně byly tyto platby rovněž označeny v příloze Oznámení. K platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru postačí, pokud alespoň jedna z vytýkaných plateb (nikoli nutně všechny nebo většina), které byly v Oznámení dostatečně specifikovány, naplňuje důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Rozdíl mezi celkovou částkou vytýkaných plateb v příloze Oznámení a v trestním oznámení, na který poukázal odvolací soud, je proto v tomto ohledu zcela irelevantní. Nehledě k tomu, že trestní oznámení žalovaná podala až dne 15. 4. 2020. Jeho obsah tudíž nemohl mít vliv na stav mysli žalobce k okamžiku obdržení Oznámení dne 9. 3. 2020 (a tedy na posouzení, zda žalobci byl / musel být znám úmysl žalované z hlediska specifikace vytýkaných plateb v Oznámení). Pro úplnost žalovaná podotýká, že tři platby, jejichž neoprávněnost považuje za zcela zřejmou a prokázanou (platby za benzín, za květiny a za upgrade letenek) byly uvedeny i v trestním oznámení ze dne 15. 4. 2020. S ohledem na výše uvedené nemůže být důvodem neplatnosti Pracovního poměru ani případná nepřesnost či nedostatečná specifikace platby za benzín ze dne 28. 1. 2020 způsobená tím, že v textu Oznámení se hovoří o platbách realizovaných „v rámci pracovní cesty“. Platnost okamžitého zrušení pracovního poměru v takovém případě zakládají jiné platby označené v Oznámení jako neoprávněné (zejména platba za květiny a za upgrade letenek). Avšak dle názoru žalované je i dotyčná platba za benzín v Oznámení specifikována dostatečně určitě (při provedení náležitého výkladu), a to: vzhledem ke znění Oznámení, ze kterého je zřejmé, že žalobci jsou vytýkány platby v příloze Oznámení; a vzhledem k tomu, co, Oznámení předcházelo, tj. nejprve e-mail žalobce ze dne 4. 3. 2020, kdy žalobce v přiložené excelovské tabulce tuto platbu sám označil a požádal o její stržení z výplaty, a následně schůzka žalobce a pana jméno FO dne 5. 3. 2020, z níž žalobci muselo být zřejmé, že žalovaná žalobci vytýká rovněž platbu za benzín a s touto platbou nesouhlasí. Pokud jde o upgrade letenky, tak žalovaní uvedla, že žalobce se nehodlal smířit s třídou letenky, kterou od žalované obdržel pro dotyčnou pracovní cestu, proto se rozhodl otestovat, zda mu u žalované „projde“ upgrade letenky na třídu business, a v opačném případně byl připraven žalované cenu za upgrade letenky uhradit, jak ostatně sám žalobce potvrdil. Existenci jakékoli ústní či jiné dohody o možnosti upgradu letenek mezi žalobcem a žalovanou z provedených důkazů objektivně usuzovat nelze. Ostatně, tvrdil-li žalobce ve své výpovědi, že v rámci uzavírání pracovní smlouvy žádal žalovanou o sjednání klauzule o možnosti upgrade letenek přímo v pracovní smlouvě, avšak ve výsledném znění pracovní smlouvy žádná taková klauzule obsažena není, svědčí to naopak o zřejmé vůli žalované nárok na tento benefit s žalobcem nesjednat, ať už písemně či ústně.

8. V rámci závěrečného návrhu žalovaná zopakovala, že žalobce nejpozději při obdržení oznámení o okamžitém skončení pracovního poměru dne 9. 3. 2020 věděl, které platby mu žalovaná vytýká, tedy i soukromé platby za květiny, benzín a upgrade letenek. Žalobce totiž v rámci své výpovědi u těchto plateb několikrát potvrdil, že mu je pan jméno FO vytkl nejpozději dne 9. 3. 2020, popřípadě už dříve; a současně vytýkané platby způsobily „naštvání“ pana jméno FO. To potvrzuje ztrátu důvěry žalované vůči žalobci v důsledku těchto plateb, a tudíž i naplnění zákonného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce zároveň vypověděl, že právě pro urovnání tohoto „naštvání“ byl připraven platbu za upgrade letenek žalované zaplatit. Tuto kompenzaci přitom žalobce nabídl žalované již v rámci excelové tabulky s vyúčtováním plateb kartou zaslané žalobci dne 4. 3. 2020, kde do poznámky k platbám za upgrade letenek, květiny a benzín uvedl „strhni mi z výplaty“. O „naštvání“ pana Semtkovského tudíž musel žalobce vědět nejpozději dne 4. 3. 2020. Toto „naštvání“ pana jméno FO je pak zcela zjevné i z obsahu e-mailu žalobce popisujícího schůzku dne 5. 3. 2020. Z výpovědi žalobce je rovněž zřejmé, že dotyčné neoprávněné platby za benzín, květiny a upgrade letenek naplnily důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru a že 9. 3. 2020 žalobce dobře věděl, že právě tyto platby mu žalovaná vytýká v rámci okamžitého zrušení pracovního poměru. V této souvislosti pro platnost okamžitého zrušení pracovního poměru postačí, pokud alespoň jedna z takto vytýkaných plateb (nikoli nutně všechny) naplňuje zákonný důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce v řízení opětovně argumentoval tím, že v daném případě nedošlo k nezbytné ztrátě důvěry, a tedy k naplnění zákonného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť sám žalobce žalovanou o neoprávněných platbách informoval a nabízel jí refundaci. Tato argumentace dle žalované nemůže obstát. Dle judikatury dovolacího soudu totiž nahrazení vzniklé škody zaměstnancem v tomto ohledu nehraje roli. Nehledě k tomu, že žalobce žalované žádnou z vytýkaných plateb dosud nenahradil. Žalovaná závěrem uvedla, že při respektování příslušné judikatury dovolacího soudu, na kterou sám dovolací soud odkazoval ve svém rozhodnutí přímo v této věci, jsou splněny všechny předpoklady platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 9. 3. 2020, a proto žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

9. Obvodní soud pro Prahu 5 ve věci rozhodoval opakovaně, naposledy rozsudkem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 26 C 142/2020-343, a to po kasačním zásahu Nejvyššího soudu rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 21 Cdo 3201/2023-283 (dále jen „Rozsudek NS“). Žalobu zamítl (výrok I) a přiznal žalované náhradu nákladů řízení (výrok II). Citovaný rozsudek byl však zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 23 Co 163/2025-371 (dále jen „Usnesení MěS“), a zdejšímu soudu vrácen k dalšímu řízení.

10. Z provedených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění:

11. Žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní Smlouvy ze dne 19. 8. 2019 na pozici obchodního ředitele, s výkonem práce v České republice. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s datem nástupu do zaměstnání dne 1. 10. 2019. Podle čl. 6.2 Smlouvy se žalobce, v případě, že mu budou svěřeny k plnění jeho pracovních úkolů jakékoliv pracovní prostředky, zavázal těchto využívat pouze v souladu s účelem, ke kterému mu tyto prostředky byly svěřeny (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 19. 8. 2019).

12. Žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem z důvodů, že žalobce v rámci pracovní cesty v období od 9. 2. 2020 do 29. 2. 2020, prostřednictvím svěřené platební karty zaměstnavatele realizoval platby, které jakkoli nesouvisely s vykonávanou činností a ke kterým nebyl zaměstnavatelem oprávněn. Uvedené platby vedly výlučně k majetkovému prospěchu žalobce, případně třetích osob. Jedná se o platby uvedené v příloze tohoto oznámení. Popsaným jednáním se proto žalovaný dopustil porušení základních povinností vyplývajících z právních předpisů, konkrétně povinnosti řádně hospodařit s prostředky, které mu byly svěřeny zaměstnavatelem a povinnosti střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před jeho zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele podle ustanovení § 301 písm. d) ZP, v důsledku čehož zároveň došlo k narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zpochybnění spolehlivosti zaměstnance ve vztahu k majetku zaměstnavatele (prokázáno Oznámením o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 9. 3. 2020 na č.l. 10). K tomuto „Oznámení“ byla připojena listina nazvaná vyúčtování služební cesty jméno FO 9. 2. – 29. 2. 2020 obsahující množství položek, které se týkaly jednotlivých plateb kartou za období od 28. 1. do 2. 3., diet v zahraničí. Vyúčtování obsahuje tabulku, ve které jsou uvedeny následující údaje: DATUM (kdy byla platba učiněna); PLATBA (forma platby – zda kartou nebo hotově); NÁZEV PLATBY (místo zaúčtování); POPIS PLATBY (za co byly prostředky vynaloženy); NÁROK CZK (v jaké výši měl žalobce u té konkrétní platby nárok na její zaplacení); ČÁSTKA (prázdné pole); ČÁSTKA CZK (kolik peněz bylo vynaloženo v přepočtu na Kč); DOKLAD č. (zda doklad k platbě byl dodán, jeho číslo apod.).

K jednotlivým platbám platební kartou:

Dne 28. 1. Je uvedena platba benzín soukromý v částce 1 023,70 Kč.

Dne 10.2. platba kartou – upgrade na business u společnosti Lufthansa v částce 10 271,78 Kč a je uvedena poznámka ztratil jsem (DOKLAD č.).

Dne 12. 2. dary ze skla v částce 3 380 Kč; večere s agentem v částce 799,97 Kč.

Dne 14. 2. je uvedena platba kartou soukromý výdaj za květiny v částce 718 Kč.

Dne 17. 2. praní + oběd s agentem v částce 1 010,90 Kč; snídaně cestou na již. velitelství v částce 309,3 Kč.

Dne 18. 2. balení kufru v částce 371,26 Kč. Dne 20. 2. oběd s agentem v částce 1 023,47 Kč.

Dne 21. 2. večeře s agentem v částce 2 861,89 Kč.

Dne 24. 2. balení kufru v částce 406,72 Kč; oběd s agentem v částce 1 285,80 Kč; oběd s agentem v částce 484,20 Kč; večeře s agentem v částce 676,24 Kč.

Dne 25. 2. neoznačená platba v částce 880,75 Kč; letištní salonek v částce 1 288,55 Kč.

Dne 26. 2. večeře s agentem v částce 502,99 Kč.

Dne 27. 2. balení kufru v částce 360,75 Kč.

Dne 28. 2. večeře s agentem v částce 939,11 Kč.

Dne 2. 3. praní 389,4 Kč; oběd s agentem 823,52 Kč; letištní salónek 947,21 Kč; oběd s agentem 798,67 Kč; balení kufru 407,18 Kč.

K jednotlivým platbám v hotovosti:

Dne 8. 2. balení kufru v částce 159 Kč.

Dne 16. 2. balení kufru v částce 365,12 Kč.

Dne 17. 2. oběd s agentem v částce 889,98 Kč.

Dne 20. 2. balení kufru v částce 387,94 Kč.

Dne 24. 2. balení kufru v částce 342,30 Kč.

Dne 26. 2. balení kufru v částce 410,76 Kč.

Dne 27. 2. oběd s agentem v částce 323,48 Kč; balení kufru v částce 228,20 Kč.

Ani u jedné z uvedených plateb není v kolonce NÁROK CZK uvedeno jakékoliv číslo. Celkem žalobce utratil ze služební platební karty částku ve výši 195 946,74 Kč a nárok měl na částku ve výši 111 025,18 Kč s tím, že je žalobce povinen vrátit částku ve výši 63 847,56 Kč. Okamžité zrušení pracovního poměru převzal žalobce dne 9. 3. 2020 (prokázáno vyúčtováním služební cesty jméno FO 9. 2. – 29.2. 2020 na č.l. 10 p. v. - 12).

13. Z detailu transakce ze dne 6. 2. 2020 vyplynulo, že z účtu č. účtu byla tohoto dne provedena úhrada u prodejce Artur model centrum adresa ve výši 805 Kč. Z detailu transakce ze dne 8. 2. 2020 vyplynulo, že z účtu č. účtu byla tohoto dne provedena úhrada u prodejce Aelia jméno FO jméno FO 6 (Letiště Václava Havla) ve výši 398 Kč (prokázáno třemi detaily transakce).

14. Z emailu, který žalobce zaslal panu jméno FO dne 5. 3. 2020 vyplynulo, že žalobce v něm uvedl, že pan jméno FO mu uvedený den na schůzce vyhrožoval stržením ze mzdy všcech jeho výdajů na pracovní cestě konané dne 8.2. až 29.2. 2022 vyjma „letenek a hotelů“. Všechny obědy a večeře si měl žalobce hradit sám, neboť na to má diety. Stejně tak si žalobce měl hradit praní oděvu a ochranné balení kufru. Vyčetl mu úhrad upgradu cestovní třídy na business u 12hodinového letu Frankfurt – Panama ve výši 200 EUR, přestože tato možnost byla podmínkou jeho nástupu do Primoca a tato podmínka byla z pracovní smlouvy vyňata s odůvodněním, že zůstane jako „ústní dohoda“. Dále žalobci vytkl zaplacení benzinu ve výši 1 023,70 Kč, přestože pana jméno FO 10 minut po nákupu informoval, důvod užití vysvětlil a nabídl okamžité proplacení, které však bylo odmítnuto. Též jej informoval o soukromém výdaji 718 Kč, o kterém informoval po e-mailu, nabídl proplacení, avšak bez reakce. Žalobci byly dále vyčteny „nulové výsledky“ (prokázáno emailem žalobce ze dne 5. 3. 2020 na č.l. 15).

15. Žalovaná dne 9. 3. 2020 odstoupila od konkureční doložky ze dne 19. 8. 2019 (prokázáno odstoupením od konkurečná doložky ze dne 9. 3. 2020 na č.l. 52).

16. Z přípisu adresovaného žalobcem žalované vyplynulo, že žalobce oznámil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 3. 2020 považuje za neplatné a nesouhlasí s ním (prokázáno tímto přípisem ze dne 26. 3. 2020 na č.l. 19).

17. Z potvrzení ze dne 7. 2. 2020 vyplynulo, že žalobce převzal tohoto dne zálohu ve výši 1 000 USD od žalované (prokázáno emailem ze dne 7. 2. 2020 na č.l. 53).

18. Z trestního oznámení ze dne 15. 4. 2020 vyplynulo, že žalovaná podala na žalovaného trestní oznámení pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku ve smyslu ust. § 220 odst 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník či eventuálně přečinu zpronevěry ve smyslu ust. § 206 odst 1 zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník. Žalovaná namítala, že žalobce provedl neoprávněné platby. Jednalo se konkrétně o:

Bezhotovostní platby:

Dne 28. 1. 2020 benzin v částce 1 023,70 Kč.

Dne 10.2. 2020 upgrade na business třídu letenky v částce 10 271,78 Kč.

Dne 12. 2. 2020 dary ze skla v částce 3 380 Kč; večere s agentem v částce 799,97 Kč.

Dne 14. 2. 2020 soukromý výdaj v částce 718 Kč.

Dne 17. 2. 2020 praní + oběd s agentem v částce 1 010,90 Kč; snídaně cestou na již. velitelství v částce 309,3 Kč.

Dne 18. 2. 2020 balení kufru v částce 371,26 Kč.

Dne 20. 2. 2020 oběd s agentem v částce 1 023,47 Kč.

Dne 21. 2. 2020 večeře s agentem v částce 2 861,89 Kč.

Dne 24. 2. 2020 balení kufru v částce 406,72 Kč; oběd s agentem v částce 1 285,80 Kč; oběd s agentem v částce 484,20 Kč; večeře s agentem v částce 676,24 Kč.

Dne 25. 2. 2020 není známo v částce 880,75 Kč; letištní salonek v částce 1 288,55 Kč.

Dne 26. 2. večeře s agentem v částce 502,99 Kč.

Dne 27. 2. balení kufru v částce 360,75 Kč.

Dne 28. 2. večeře s agentem v částce 939,11 Kč.

Dne 2. 3. 2020 praní (platba z 26. 2. 2020) v částce 389,40 Kč; oběd s agentem v částce 823,52 Kč (platba ze dne 26. 2. 2020); letištní salonek v částce 947,21 Kč (platba ze dne 27. 2. 2020), oběd s agentem v částce 798,67 Kč (platba ze dne 28. 2. 2020); balení kufru v částce 407,18 Kč (platba ze dne 28. 2. 2020).

Hotovostní platby:

Dne 8. 2. 2020 balení kufru v částce 159 Kč.

Dne 16. 2. 2020 balení kufru v částce 365,12 Kč.

Dne 17. 2. 2020 oběd s agentem v částce 889,98 Kč.

Dne 20. 2. 2020 balení kufru v částce 387,94 Kč.

Dne 24. 2. 2020 balení kufru v částce 342,30 Kč.

Dne 26. 2. 2020 balení kufru v částce 410,76 Kč

Dne 27. 2. 2020 oběd s agentem v částce 323,48 Kč.

Dne 27. 2. 2020 balení kufru v částce 228,20 Kč.

Celkově označila žalovaná výši náhrady škody za neoprávněné platby částkou 52 507,58 Kč, po odečtení cestovní náhrady ve výši 21 074 Kč se jednalo o 31 433,58 Kč (prokázáno trestním oznámením ve spojení s výpisem transakcí z platebních karet na č.l. 54-68 ve spojení s výpisem transakcí z platebních karet).

19. Z podání vysvětlení žalobce na policii dne 26. 5. 2020 vyplynulo, že žalobce k podanému trestnímu oznámení uvedl, že u soukromé platby za benzín neměl jinou možnost, neboť až po natankování zjistil, že jeho kartu má u sebe přítelkyně a tuto skutečnost neprodleně oznámil panu jméno FO, který mu řekl, ať to nechá na vyúčtování. Ohledně upgade letenky na business třídu uvedl, že to učinil na základě ústní dohody s panem jméno FO, že pokud bude služební let delší než 6 hodin a upgrade bude do částky 400 EUR, tak jej zaplatí zaměstnavatel. To samé platilo i o čekání na letišti 3 a více hodin, v takovém případě měl žalobce nárok na letištní salónek. K platbám označeným jako oběd s agentem žalobce uvedl, že se jednalo o služební schůzky, kdy někdy s nimi byl i zákazník a na to mu zaměstnavatel odpověděl, že na to má stravné. Částku ve výši 3 380 Kč použil na zakoupení darů ze skla a dále z vlastních prostředků zakoupil dvě Becherovky a model letounu, neboť se setkával s vysoce postavenými důstojníky a nechtěl jako dar přinést propisky. K obalení kufrů na letištích uvedl, že mu zaměstnavatel neposkytl služební zavazadlo a cestu absolvoval se svým soukromým, které i přes obalení poškodil (prokázáno podáním vysvětlení žalobce na policii dne 26. 5. 2020 na č.l. 75).

20. Z emailové konverzace ze dne 1. 3. 2020 – 4. 3. 2020 vyplynulo, že pan jméno FO dal žalobci dne 1. 3. 2020 instrukci, aby provedl vyúčtování do XLS, přesně podle výpisu, transakci po transakci. Žalobce odpověděl dne 4. 3. 2020, že zasílá vyúčtování platební karty a zítra udělá hotovost a stravné. Z přílohy k emailu vyplynulo, že u částky 10 271,78 Kč jako upgrade letenky na business žalobce napsal, že doklad ztratil a 5 136 Kč ať pan jméno FO strhne z výplaty a u soukromého výdaje ve výši 718 Kč strhne z výplaty celou tuto částku (prokázáno emailovou konverzací a přílohami na č.l. 114-116).

21. Veškeré letenky byly za doby trvání pracovních cest zaměstnanců žalované zakupovány výhradně panem jméno FO. Nikdy nebylo uzavřeno žádné ujednání, které by žalobci založilo jakýkoliv nárok na určitou cestovní třídu letenek, a to ani v ústní formě. Průběh schůzky mezi panem jméno FO a žalobcem odpovídá popisu v e-mailové zprávě ze dne 5. 3. 2020. jméno FO si není vědom, že by ho žalobce informoval bezprostředně poté, co ze svěřené platební karty provedl dne 14. 2. 2020 soukromou platbu za květiny ve výši 718 Kč (čestné prohlášení předsedy představenstva žalované jméno FO Anonymizováno 5. 8. 2025 na č.l. 388).

22. Z výslechu svědka jméno FO, zaměstnance žalované, soud zjistil, že svědek je u žalované zaměstnán od 1. 1. 2020 s tím, že o událostech, které jsou tady zmiňovány, ví, jelikož v té době byl již zaměstnancem žalované. O jakémsi použití platební karty se dozvěděl, když zaslechl komunikaci mezi žalobcem a vedoucím společnosti žalované. Šlo o diskuzi ohledně použití prostředků na služební cestě a pouze zaslechl od generálního ředitele, že nesouhlasil se způsobem použití služebních platebních prostředků v průběhu cesty. Svědek je zaměstnán jako více prezident prodeje, podstatná část jeho činnosti je velmi podobná tomu, co vykonával žalobce a jezdí také na služební cesty. Ohledně těch je u nich ve společnosti administrativní zátěž výrazně jednodušší, kdy nezpracovávají formalizované cestovní příkazy a vyslání probíhá tak, že je zajištěno ubytování, doprava a jsou poskytnuty prostředky, které jsou nezbytné k vykonání té služební cesty včetně sdělení účelu, cesty podléhají souhlasu generálního ředitele, přičemž svědek o ně žádá emailem a po návratu je povinnost vyúčtovat všechny náklady, které v rámci té služební cesty vznikly, což se dokládá buďto účetními doklady nebo účtenkami, třeba taxi nebo hotely. Svědek je držitelem služební karty a při vydání této karty mu bylo poskytnuto ústní školení v obecném rozsahu. Podle něj se použití karty řídí zásadou přiměřenosti, protože na pozici, kterou zastává, se očekává, že člověk ví, jak má s tou služební kartou nakládat a musí šetřit prostředky společnosti. Společnost nemá žádný vnitřní předpis ohledně vysílání na služební cesty. Společnost má zhruba 20 kmenových zaměstnanců, část z nich je na částečný pracovní poměr a ještě má určité množství externistů ve vysokých odbornostech, různé konstrukční a analytické útvary. Svědek a žalobce pracovali spolu již v právnická osoba, kde byla přímo směrnice na použití služební platební karty, které takovéto jednání jednoznačně zakazují včetně povinnosti okamžitě informovat o případné nezbytnosti použít soukromou platební kartu. Ohledně dárků obchodním partnerům svědek za skoro 3 roky, co pro žalovanou pracuje, žádné dárky nedával, vyjma reklamních tiskovin, ale večeře například jsou běžné. Ohledně letenek bylo zjištěno, že u žalované se standardně používá pouze turistická nebo economy třída. Žalobce svědkovi říkal, ještě před tou služební cestou, které se to týká, že on nechce lítat turistickou třídou nebo economy a že vyžaduje business, ale zároveň dodával, že tuto cestu tedy ještě absolvuje v economy a dále očekává business třídu. Ohledně původního společného působení svědka a žalobce v právnická osoba bylo dále zjištěno, že svědek působil jako více prezident pro obchod ve společnosti právnická osoba, kde žalobce přijal pro jeho širokou jazykovou vybavenost a už tehdy s ním měl, jako jeho nadřízený, spory ohledně způsobu využívání služební platební karty, kde si pamatuje situaci, kdy během jednoho týdne měl zhruba 70 transakcí na kartě a porušil pravidla pro použití služební platební karty. Tehdy to řešil svědek domluvou s tím, že podobné jednání se nebude opakovat.

23. Z výslechu předsedy představenstva žalované jméno FO soud zjistil, že žalobce byl u žalované zaměstnán přibližně asi 6 měsíců, protože hledali lidi do obchodu. Žalovaná vyrábí bezpilotní letadla a u žalobce byla velká deviza jazyková znalost a měl na starosti řadu klientů. Pak došlo k té situaci, že byl vyslán na jednání do Střední Ameriky, kdy žalovaná dopředu nakoupila let do Ameriky a nazpátek a dostal služební platební kartu, protože se pohyboval na několika místech, aby mohl platit si hotel a nezbytné výdaje, které s tím souvisí, což nejsou květiny partnerkám a zároveň dostal hotovost. To jsou vesměs bagatelní částky, co se dají vyřešit lidsky, ale zásadnější bylo, že si žalobce bez dovolení při příjezdu na letiště za řádově deset tisíc koupil upgrade letenky. Další věcí je, že dostal nějakou hotovost, a to pak při vyúčtování nesedělo, neboť nedodal daňové doklady. Například už u upgradu letenky nedodal doklad, s tím že ho ztratil, což by si jako člověk ekonomicky vzdělaný neměl dovolit. Žalobce věděl, že zaměstnavatel nemá právo z jeho mzdy jakoukoliv částku odečítat. Žalobce ze služební cesty posílal kolegům fotografie s dívkami v autě, ale nedojednal žádný obchod a výsledkem té jeho návštěvy je nula. On se vrátil a žádného zákazníka nedojednal. Výsledek té pracovní cesty byl nula, tedy došlo ke ztrátě důvěry. Pochopil by jednu transakci, ale žalobce jich spáchal během jednoho měsíce desítky. Svědek popřel existenci ústní dohody o upgrade letenek. Praxe u žalované je taková, že všechny letenky kupuje on a zaměstnanec je v economy třídě a zaměstnanec má služební platební kartu pro ty hotely a lokální výdaje, nikoliv soukromé výdaje. Při zjištění upgradu letenky byl předseda představenstva žalované v šoku a považoval to za nehorázné, došlo ke ztrátě důvěry. O soukromé platbě za benzín ho žalobce informoval, ale nesouhlasí, že to bylo řešeno nějakým zápočtem, ohledně květin ho žalobce neinformoval, nebo si ten email svědek nepamatuje. K náhradě za tyto dvě položky do dnešního dne nedošlo. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru byly absolutní ztráta důvěry a znaky trestného činu zpronevěry. Tabulku, tvořící přílohu oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru poskytl žalobce a k vyúčtování služební cesty přidal předseda představenstva žalované sloupec, co uznává. Vyúčtování služební cesty žalobce vzniklo v řádech několika dnů po návratu. K řadě těchto výpisů neexistují k dnešnímu dni žádné daňové doklady včetně toho upgradu letenky u společnosti Lufthansa, a co se týče toho vypočítání nároku a kurzových rozdílů, to trvalo svědkovi řádově jeden den a na základě toho předseda představenstva žalované dospěl k názoru, že je dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Ohledně vyslání na služební cestu bylo zjištěno, že žalovaná vede jednání s potenciálními zákazníky dlouho dopředu před tím, než za nimi vůbec vycestuje. Tzn. žalobce jel za zákazníky, s kterými již byla žalovaná v komunikaci, a byla mu pro ty účely dána služební platební karty vedená na jeho jméno. Při předání žalobce podepsal předávací protokol a s ukončením pracovního poměru byla zase platební karta v pořádku vrácena. Žalobce vystudoval vysokou školu ekonomickou, žalovaná brala jako samozřejmost, že žalobce ví, jak se chovat se svěřenými prostředky, žalovaná neměla žádný interní předpis ohledně užívání služebních platebních karet. Vyslání na služební cestu proběhlo tak, že žalovaná zaplatila letenky do místa destinace a služební platební karta měla být pro úhradu lokálních nákladů s limitem na platební kartě. Ten dohodnutý limit byl 1 000 USD na jeden týden. Žalobce telefonoval několik dnů po příletu, že mu nefunguje kreditní karta, protože si vyčerpal ty prostředky tím upgradem, který byl zcela nepovolený. Po telefonátu mu svědek navýšil limit té karty a začal zjišťovat, jak mohl žalobce na začátku hned utratit tolik peněz. Úkolem žalobce ve Střední Americe bylo prodat naše letouny. K upgradu letenky bylo zjištěno, že Lufthansa na přepážce vydá daňový doklad proti tomu. Žalobce ho nedoložil s tím, že ho ztratil, prostě nebyl absolutně elementární zájem najít nějakou duplicitu. Po tomto incidentu žalovaná zavedla po ukončení služební cesty písemnou zprávu o služební cestě.

24. Z účastnického výslechu žalobce ze dne 20. 9. 2022 soud zjistil, že fotografie, která mu byla vyčtena, byla pořízena v sobotu 15. 2. 2020, tedy v nepracovní den a ve voze, který si žalobce pronajal z vlastních peněz. O vyslání na služební cestu si řekl sám, protože několik týdnů či měsíců komunikoval s potenciálními zákazníky v pěti zemích: Guatemale, Salvadoru, Kostarice, Hondurasu a Panamě. Od jednoho nebo dvou těch zákazníků dokonce dostal pozvání formou dopisu od velení letectva. jméno FO zakoupil letenky premium economy a žalobce si zároveň vedle platební karty řekl o zálohu, protože v těchto zemích často platební karta nefunguje. Cílem pracovní cesty bylo prodat produkty zaměstnavatele. K používání platební karty žalobce nedostal žádné bližší instrukce, byť věděl, jak k ní přistupovat. Letenky na přelety byly zakoupeny žalobcem až na místě, a to s ohledem na nejasný harmonogram. Celý průběh služební cesty digitálně sdílel s žalovanou a nebyly mu dány instrukce ani nic vyčteno. Žalobce věděl, že ke kartě má přistupovat tak, že z ní musí hradit pouze náklady spojené s výkonem práce, bližší instrukce nedostal, proto s ní hradil ubytování, ale v některých případech to nešlo, protože karta nefungovala. Dále hradil taxíky, protože v těchto zemích buďto téměř neexistuje nebo nelze používat kvůli bezpečnosti MHD. Kartu použil i při platbě za balení kufru. K ničemu jinému služební platební kartu během služební cesty, ani nikde jinde nepoužil. Pracovní smlouva ustanovení o upgradu letenek neobsahovala, žalobce o to požádal v srpnu 2019, kdy byla smlouva podepsána, aby tam ta klauzule byla pro vyhnutí se problémům, ale pan jméno FO to ponechal jako ústní dohodu. Před uzavřením pracovní smlouvy žalobci pan jméno FO potvrdil, že bude mít nárok při cestách na třídu premium economy, což i dodržel. Premium economy patří do economy třídy, ale je to prvních několik řad, kde je trochu více místa na nohy. Žalobce celý let do Střední Ameriky překládal a kontroloval text nabídky pro jméno FO do francouzštiny, protože byl potřeba hned následující týden nabídku udělat, i s ohledem na to si dovolil upgrade udělat, při zpáteční cestě už znovu upgrade nečinil. Ohledně nabídky žalobce na případné stržení jedné poloviny ceny za upgrade bylo zjištěno, že žalobce se snažil najít z celé nepříjemné situace východisko v případě, že by si pan jméno FO na jejich dohodu již nepamatoval, proto mu v dobré vůli nabídl polovinu, klidně by mu to zaplatil celé. Jinak odečíst ze mzdy to podle žalobce jde také. Částku ve výši upgrade za letenku nevrátil žalobce z důvodu, že když obdržel okamžité ukončení pracovního poměru, tak na něm pan jméno FO křičel, že má vrátit 63 000 Kč do tří dnů. Služební platební kartu použil žalobce k soukromým účelům jen dvakrát. V první situaci jiné východisko neměl, v druhém případě uznává, že to nouze nebyla, že služební platební kartu používat neměl, ale okamžitě o tom pana jméno FO emailem informoval. Úhradu pan jméno FO v prvním případě odmítl s tím, že to necháme na vyúčtování, ve druhém na to neodpověděl a k tomu vyúčtování nedošlo. Vůči žalované započtení svého stravného žalobce neučinil, ale součástí jeho vyúčtování, které panu jméno FO předložil, byl i výpočet nároku na stravné podle předpisu Ministerstva financí. Žalobce neuhradil částku za soukromé platby ani na základě předžalobní výzvy, neboť v té byla uplatňována částka, jejímuž výpočtu žalobce nerozuměl. Žalobce tabulku k emailu vytvořil podle instrukce pana jméno FO, tedy udělal vyúčtování do XLS, přesně podle výpisu transakcíi. Žalobce na služební cestě propagoval a zastupoval výhradně žalovanou, několikrát během jednání zmínil společnost SVOZ, která dělá obrněné vozy nebo právnická osoba, bylo to na základě dotazů ze strany obchodních partnerů, když se ptali na jiné obranné české firmy.

25. Z dalšího účastnického výslechu žalobce ze dne 30. 10. 2025 soud zjistil, že žalobce během služební cesty do Střední Ameriky provedl upgrade ve Frankfurtu za cca 400 EUR a transakci uhradil služební kartou. Žalobce přiznal dvě soukromé platby služební kartou (benzín a květiny), o nichž měl zaměstnavatele informovat a nabídnout mu jejich refundaci. Žalobce všechny platby uplatnil ve vyúčtování a předal účtenky sekretářce; tvrdil, že účtenku za upgrade neztratil. Na schůzce 5. 3. 2020 zaměstnavatel zpochybnil většinu výdajů, tvrdil, že měly být hrazeny z diet. Žalobce téhož dne zaslal emotivní email. Dne 9. 3. 2020 mu bylo předáno okamžité zrušení pracovního poměru, v němž mu byly vytčeny zejména platby za upgrade letenky, květiny, benzín a další položky. Zaměstnavatel po něm požadoval vrácení částky cca 70 - 120 000 Kč do tří dnů.

26. Soud důkazy hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Ve světle zásady volného hodnocení důkazů soud z provedených důkazů vyzdvihl zejména skutková zjištění plynoucí z výslechu svědka jméno FO a předsedy představenstva žalované jméno FO, kteří před soudem vypovídali kontinuálně a bez logických rozporů o skutečnostech, které sami vnímali. Jako částečně nevěrohodnou hodnotil soud účastnickou výpověď žalobce, především pokud jde o existenci dohody ohledně hrazení upgradu při leteckém cestování na business třídu. Současně i to, že při své výpovědi žalobce uvedl, že dne 5. 3. 2020 nebyla žalobci vytknuta platba za benzin (Benzín určitě ne, protože tam mi pan jméno FO osobně řekl před cestou ještě, že to máme nechat na vyúčtování), ačkoliv v e-mailu z téhož dne popisujícím průběh setkání uvedl, že mu to vytknuto bylo. Současně s tím přišel žalobce ve své výpovědi dne 30. 10. 2025 s novou verzí stran skutečnosti, že měl poskytnout žalované účtenku za upgrade letenky, tedy že ji neztratil. Ačkoliv do té doby ohledně této skutečnosti nic netvrdil. Současně je třeba uvést, že účastnický výslech soud považuje za důkaz s obecně nižší důkazní sílou, neboť účastnická výpověď je pochopitelně citově zabarvená. Nicméně pokud takovýto důkaz podporují i jiné soudem provedené důkazy může účastnický výslech přispět k bližšímu osvětlení všech rozhodných skutečností potřebných pro rozhodnutí soudu. Nicméně v daném případě oba účastnické výslechy žalobce k tomuto závěru nevedly, neboť obě výpovědi žalobce se ve shora popsaných skutečnostech rozcházely a nebyly podpořeny ani dalšími soudem provedenými důkazy. Například neexistenci ústní dohody ohledně placených upgradů letenek potvrdil svědek jméno FO, který uvedl, že napříč firmou žádná taková dohoda nebyla, naopak běžná firemní praxe ji vylučovala a všichni létali v economy třídě. Nadto měl dle svědka žalobce již v minulosti (v jiné firmě) problémy s nadměrným a nesprávným používáním služební karty, které byly tehdy řešené domluvou.

27. Soud při svém rozhodování nevyšel z prohlášení Anonymizováno, otce žalobce na č.l.10, čestnými prohlášeními v angličtině ani z jejich překladů na č.l. 80-83 a fotografiemi založenými na č.l. 20-25, neboť skutečnosti obsažené v těchto důkazech nebyly pro soud podstatné. Kopie účtenek na č.l. 48 vzala jako důkaz strana žalovaná zpět a na jejich provedení netrvala. Žalované byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 3. 2022, č.j. 26 C 142/2020-132 uložena ediční povinnost, aby předložila emailovou zprávu ze strany žalobce žalované ze dne 14. 2. 2020, zaslaný žalované z firemní emailové adresy e-mail a dále aby žalovaná předložila text návrhu pracovní smlouvy v aplikaci Microsoft Word, zaslaný z emailové adresy e-mail panu jméno FO mezi dny 12. 8. 2019 a – 15. 8. 2019. K tomu žalovaná soudu uvedla, že žádnými takovými emaily nedisponuje. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o.s.ř. již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

28. Soud na základě veškerých poznatků učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce dne 19. 8. 2019 uzavřel s žalobkyní pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonával pro žalovanou práci na pozici obchodního ředitele. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s datem nástupu do zaměstnání dne 1. 10. 2019. Ve dnech 9. 2. 2020 – 29. 2. 2020 byl žalobce vyslán na zahraniční pracovní cestu do Střední Ameriky, kde měl navázat kontakt především s čelními představiteli místních ozbrojených složek a nabídnout jim k prodeji produkt žalované – bezpilotní letouny. Žádná dohoda o placeném upgradu na business třídu ve firmě neexistovala, naopak běžná firemní praxe ji vylučuje. Letenky objednával vždy předseda představenstva žalované. Žalobce tuto cestu učinil a pro tyto účely mu byla na cestu poskytnuta služební platební karta. Z této služební platební karty provedl žalobce dne 10. 2. 2020 ve Frankfurtu nad Mohanem u společnosti Lufthansa upgrade letenky, zaplacené žalovanou, z třídy premium economy do třídy business v hodnotě 10 271,78 Kč a dále dvě soukromé platby za benzín (dne 28. 1. 2020) a za květiny (dne 14. 2. 2020). Dále z této platební karty žalobce hradil v zahraničí taxi služby, služby balení kufru na letištích, večeře a obědy s agenty a praní oblečení na hotelu. Dne 5. 3. 2020 proběhla schůzka mezi žalobcem a zástupcem žalované, na které bylo žalobci důrazně vytčeno neoprávněné používání platební karty, především pokud jde o upgrade letenky do business třídy, platbu benzínu a květin, obědy, večeře, praní oblečení a ochranné balení kufru. Dne 9. 3. 2020 obdržel žalobce od žalované písemně oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZákPr, a to z důvodu porušení povinnosti dle ust. § 301 písm. d) ZákPr, tedy neoprávněného užití služební platební karty. Žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 26. 3. 2020, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 3. 2020 považuje za neplatné a nesouhlasí s ním. Žalovaná podala v souvislosti s neoprávněným užíváním platební karty na žalobce trestní oznámení.

29. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

30. Podle ust. § 52 písm. g) ZákPr, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jen jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

31. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZákPr, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

32. Podle ust. § 60 ZákPr, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

33. Podle § 66 odst. 1 ZákPr, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

34. Podle ust. § 301 ZákPr, zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni a řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

35. Soud se při vypořádání žalobní argumentace v souladu s pokynem Rozsudku NS a Usnesení MěS nejprve zabýval otázkou výkladu právního jednání okamžitého zrušení pracovního poměru, především otázkou určitosti vymezení důvodu okamžitého zrušení.

36. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

37. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

38. Podle § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

39. Výchozím rozhodnutím pro aplikaci právě citovaných ustanovení je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017: „Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (v právní teorii srov. např. Tichý, L. in Švetska, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 6 / 11 Svazek I. (§ 1 až 654). Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1368, anebo Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník – velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a literaturu tam citovanou). Ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Skutečnost, že osoba činící právní jednání jej nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam (srov. důvodovou zprávu a v právní teorii např. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., op. cit. výše, s. 578). Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., op. cit. výše, s. 594 a 595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání.“ Tento přístup byl následně potvrzen v mnoha navazujících rozhodnutích, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3593/2023.

40. Pokud jde o Oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 9. 3. 2020, pak bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem, a to z důvodů, že žalobce prostřednictvím svěřené platební karty zaměstnavatele realizoval platby, které jakkoli nesouvisely s vykonávanou činností a ke kterým nebyl zaměstnavatelem oprávněn. Jednalo se především o platby v rámci pracovní cesty v období od 9. 2. 2020 do 29. 2. 2020. Uvedené platby vedly výlučně k majetkovému prospěchu žalobce, případně třetích osob. Jedná se o platby uvedené v příloze tohoto oznámení, konkrétně vypsané v bodu 8 výše. Soud dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo dostatečně určité, a to i vzhledem ke schůzce, která proběhla mezi žalobcem a panem jméno FO dne 5. 3. 2020. Vzhledem k tomu žalovaný musel jednoznačně vědět, z jakého důvodu žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru, neboť čtyři dny před obdržením okamžitého zrušení byl zástupcem žalované informován (v emotivním setkání) o tom, že soukromé platby z firemní platební karty jsou nepřípustné.

41. Popsaným jednáním se proto žalovaný dopustil porušení základních povinností vyplývajících z právních předpisů, konkrétně povinnosti řádně hospodařit s prostředky, které mu byly svěřeny zaměstnavatelem a povinnosti střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před jeho zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele podle ustanovení § 301 písm. d) ZP, v důsledku čehož zároveň došlo k narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zpochybnění spolehlivosti zaměstnance ve vztahu k majetku zaměstnavatele. Dále bylo uvedeno, že pracovní poměr končí dnem, kdy bude toto oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru doručeno. K tomuto „Oznámení“ byla připojena listina nazvaná vyúčtování služební cesty jméno FO 9. 2. – 29. 2. 2020 obsahující jednotlivé položky, které se týkaly plateb kartou v období od 28. 1. do 2. 3., diet v zahraničí a pasáží celkem k vrácení 63 847,56 Kč. Podkladem pro vytvoření přílohy Oznámení byla excelovská tabulka plateb provedených platební kartou svěřenou žalobci žalovanou, přičemž údaje do této tabulky vyplil sám žalobce, jak potvrdil sám žalobce při svém účastnickém výslechu dne 20. 9. 2022. Je tedy zřejmé, že žalobce znal obsah této tabulky, kterou sám připravil na základě přehledu transakcí předmětnou služební kartou. V daném případě je třeba uvést, že byla-li o právním jednání pořízena listina v daném případě předmětná tabulka, a to samotným žalobcem, pak je třeba vycházet z toho, že žalobci byla známa předmětná tabulka a rovněž její obsah. Z této tabulky je pak zřejmé, že sám žalobce potvrdil, že dne 28. 1. 2020 provedl soukromou platbu za benzín v částce 1 023,70 Kč, dne 10. 2. 2020 byla provedena platba ohledně letenky u společnosti Lufthansa za upgrade na business v částce 10 271,80 Kč, přičemž žalobce doklad o tom ztratil a dne 14. 2. 2020 provedl žalobce prostřednictvím svěřené platební karty soukromý výdaj za květiny v částce 718 Kč. Žalobce zaslal žalované excelovskou tabulku emailem ze dne 4. 3. 2020. Žalovaná k této tabulce od žalobce přidala sloupec „NÁROK CZK“, ve kterém označila neoprávněné platby provedené žalobcem. Dne 5. 3. 2020 došlo ke schůzce mezi žalobcem a jméno FO, přičemž na tuto schůzku reagoval žalobce emailem ze dne 5. 3. 2020, který zaslal jméno FO. Z emailu plyne, že žalobcem byl ze strany Anonymizováno. jméno FO mimo jiné seznámen s tím, že neoprávněně použil svěřenou platební kartu k soukromým platbám, a to benzín v částce 1 023,70 Kč a výdaj v částce 718 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti, a to e-mail žalobce s excelovou tabulkou ze dne 4. 3. 2020, osobní schůzka žalobce s generálním ředitelem žalované dne 5. 3. 2020 a popis jejího průběhu v e-mailu samotného žalobce, který adresoval jméno FO, přičemž uvedené události předcházely v řádu několika dní samotnému ukončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením, a to písemným Oznámením ze dne 9. 3. 2020, musel být žalobci znám úmysl žalované ohledně vymezení důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením. Je třeba zdůraznit ve smyslu ust. § 4 odst. 1 o. z., že žalobce je osoba s vysokoškolským vzděláním a je zřejmé, že s ohledem na svůj intelekt věděl, jaké konkrétní neoprávněné platby má žalovaná v Oznámení na mysli, a které sám žalobce žádal strhnout ze své výplaty v příloze e-mailu ze dne 4. 3. 2020 a které mu byly rovněž vytknuty na schůzce konané dne 5. 3. 2020. Proto je třeba vykládat obsah Oznámení a jeho přílohy v kontextu a podle úmyslu žalované. V tomto kontextu je třeba uvést, že skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2374/2000). Důvody okamžitého zrušení pracovního poměru uvedené v Oznámení s přílohou – vyúčtování služební cesty ze dne 9. 3. 2020 byly dostatečně určitě skutkově konkretizovány. Žalovanou projevená vůle je tak při náležitém výkladu podle výkladových ustanovení občanského zákoníku provedeném v souladu s judikaturou dovolacího soudu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2374/2000, ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3628/2011, a ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016) dostatečně jednoznačná, určitá a odpovídá požadavkům § 60 ZákPr.

42. Pokud bylo soudu v Usnesení MěS vytýkáno, že není zřejmé, na základě jaké úvahy dospěl soud k závěru, že v okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná vytkla platbu benzínu učiněnou již dne 28. 1. 2020, tj. ještě před počátkem služební cesty, soud konstatuje následující. Jak bylo uvedeno výše, právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Byť v Oznámení ze dne 9. 3. 2020 bylo období neoprávněného užívání platební karty stanoveno na dobu pracovní cesty od 9. 2. 2020 do 29. 2. 2020, vzhledem k obsahu schůzky dne 5. 3. 2020 (popsané e-mailem žalobce z téhož data), a přílohy Oznámení ze dne 9. 3. 2020, žalobci bylo jistě patrné, z jakých konkrétních důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo. Žalobce sám ostatně přiznal, že benzín a květiny zaplatil neoprávněně. Tyto skutečnosti mu byly vytknuty osobně panem jméno FO při schůzce dne 5. 3. 2020, jakož i další neoprávněné nakládání se svěřenou platební kartou.

43. Ve vztahu k určitosti okamžitého zrušení pracovního poměru bylo dále soudu Usnesením MěS vytýkáno, že dostatečně nezohlednil obsah trestního oznámení žalované ze dne 15. 4. 2020 (bod 14 výše) a zjištění z něj nepromítl do svých úvah. Soud konstatuje, že neuvedení některých plateb v trestním oznámení nesvědčí o neplatnosti (resp. neurčitosti) okamžitého zrušení pracovního poměru. K jeho platnosti totiž postačí, pokud alespoň jedna z vytýkaných plateb je dostatečně specifikována a naplňuje důvod pro okamžité zrušení dle § 55 odst. 1 písm. b) ZákPr (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014). Přestože žalovaná v trestním oznámení zúžila rozsah škody, která jí měla být způsobena, v podstatném namítané neoprávněné platby zachovala – upgrade business letenky, benzín, květiny, platby za večeře, praní a balení kufrů (viz body 8 a 14 výše, jejichž obsah se v podstatě překrývá). K (ne)existenci dohody stran upgradu za business a s ní souvisejícím skutkovým rozporům se soud vyjádřil již v rámci hodnocení výpovědí výše (bod 22), když uzavřel, že žádná taková dohoda neexistovala. Rovněž je zřejmé, že i jméno FO, který byl v té době prezidentem prodeje létal na svých služebních cestách ve třídě economy, přičemž i sám žalobce se mu měl před cestou do Jižní Ameriky svěřit, že ještě tentokrát přijme třídu premium economy, ale že příště už bude požadovat business třídu. Jak sám uvedl žalobce pan jméno FO mu potvrdil, že bude mít nárok při cestách na třídu premium economy, což i dodržel. Tedy premium economy, nikoli však nárok na upgrade na business třídu. Je tedy zjevné, že žalovaná nákupem letenky v třídě premium economy jasně a srozumitelně vyjádřila, na co má žalobce při své služební cestě do Jižní Ameriky nárok. Prizmatem tohoto nelze nahlížet na jednání žalobce jinak, než že se jednalo v případě upgradu letenky na letu z Frankfurtu do Panamy z třídy premium economy na vyšší třídu business za 400 EUR za porušení jeho pracovních povinností, přičemž jednání žalobce nemělo podklad v žádné konkrétní dohodě žalobce jako zaměstnance a žalované jako zaměstnavatele, přičemž platbou služební kartou zaměstnavatele došlo rozhodně k narušení nezbytné důvěry ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance a ke zpochybnění spolehlivosti žalobce ve vztahu k majetku žalované ve smyslu us. § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákoníku práce. Současně je třeba se zmínit, že na zpáteční cestě z Jižní Ameriky tento upgrade již žalobce neučinil, přičemž jistě by tak učinil, pokud by na to měl skutečný nárok, což se však v tomto řízení neprokázalo, a to ani po poučení žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k prokázání existence dohody o upgradu na business. Rovněž nebylo prokázáno, že a došlo ze strany žalobce k oznámení o výdaji za květiny, přičemž žalobce k tomu navrhl toliko svůj účastnický výslech, který soud hodnotil jako částečně nevěrohodný, který nebyl způsobilý sporná tvrzení žalobce prokázat.

44. Z výše uvedených důvodů soud uzavírá, že skutkový důvod právního jednání okamžitého zrušení pracovního poměru byl dostatečně určitý. Vycházeje z výkladu právního jednání žalované v kontextu provedených důkazů soud uvádí, že žalovaná dostála své povinnosti přesné individualizace vytýkaného jednání ve smyslu Rozsudkem NS citované judikatury (odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3648/2019, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4902/2014). Žalovaná opakovaně žalobci sdělila, kdy, kde, jakým jednáním a jaká konkrétní povinnost byla z jeho strany porušena. Vzhledem k tomu, že výklad vůle žalované byl proveden a jeho obsah objasněn za pomocí § 555 a 556 o. z., pro aplikaci § 18 ZákPr v posuzovaném řízení nezbyl prostor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

45. Ohledně ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZákPr platí, že jde o právní normu s abstraktní hypotézou, tedy tato hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a soudu je tedy dána možnost, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil tuto hypotézu sám na základě jednotlivých okolností případu. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet a záleží tedy na úvaze soudu, aby s přihlédnutím k jednotlivým okolnostem případu rozhodl v každé věci individuálně. Aby bylo možné okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem, musí jeho jednání dosáhnout určitého stupně intenzity, a to takového zásadního porušení, při kterém nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby ani s ohledem na zákonem předpokládané postavení zaměstnance jako slabší strany, s přihlédnutím k možnosti okamžitého zrušení pracovního poměru jako ultima ratio, se zaměstnancem nadále udržoval pracovní poměr. Soud následně při rozhodování může přihlédnout například k již zmíněné intenzitě porušení povinností plynoucích ze zákona vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k funkci zaměstnance, k jeho dosavadnímu postoji při plnění pracovních povinností či k době a situaci, při níž došlo k porušení pracovní kázně.

46. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že účel pracovní cesty žalobce do Střední Ameriky v období od 9. 2. 2020 do 29. 2. 2020 bylo zajištění kontaktů pro obchodní styky v oboru prodeje bezpilotních letounů, tedy oboru na pomezí letectví a zbrojařství, kdy bezpilotní letouny měly složit především ozbrojeným složkám suverénních států. Žalovaný se ze služební cesty vrátil dne 29. 2. 2020, což byla sobota. Žalobce zaslal žalované excelovskou tabulku s vyúčtováním služební cesty emailem ze dne 4. 3. 2020. Žalovaná následně k této tabulce od žalobce přidala sloupec „NÁROK CZK“, ve kterém označila neoprávněné platby provedené žalobcem. Dne 5. 3. 2020 došlo ke schůzce mezi žalobcem a jméno FO. Dne 9. 3. 2020 si žalobce od žalované převzal oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem s přílohou vyúčtování služební cesty, které se týkalo jednotlivých plateb kartou za období od 28. 1. do 2. 3., diet v zahraničí a pasáží celkem k vrácení 63 847,56 Kč, přičemž dne 28. 1. byla uvedena platba benzín soukromý v částce 1 023,70 Kč a dne 10.2. platba kartou – upgrade na business u společnosti Lufthansa v částce 10 271,78 Kč a dne 14. 2. byla uvedena platba kartou soukromý výdaj za květiny v částce 718 Kč. Z vyúčtování služební cesty Jméno žalobce za období 9. 2. 2020 – 29. 2. 2020 vyplynulo, že celkem žalobce utratil ze služební platební karty částku ve výši 195 946,74 Kč a nárok měl na částku ve výši 111 025,18 Kč s tím, že je žalobce povinen vrátit částku ve výši 63 847,56 Kč. Podle názoru soudu pak každá ze soukromých plateb provedených žalobcem sama o sobě jednoznačně naplňuje důvod podle § 55 odst. 1 písm. b) ZákPr, a to bez ohledu na výši způsobené škody či její vymáhání ze strany zaměstnavatele, přičemž žalobce žádnou z těchto soukromých plateb ani žalobci nezaplatil. Podle názoru soudu došlo k narušení nezbytné vzájemné důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zpochybnění spolehlivosti žalobce jako zaměstnance. Žalobce se svým jednáním dopustil zaviněného porušení svých pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci obchodního ředitele zvlášť hrubým způsobem. Útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZákPr., tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3034/2016). Podle názoru soudu ve světle uvedené judikatury Nejvyššího soudu každé z uvedených vytýkaných zneužití platební karty žalované žalobcem k soukromým účelům vede soud k závěru, že se žalobce dopustil přímého útoku na majetek zaměstnavatele, čímž porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Na této povaze jednání žalobce nemůže nic změnit ani relativně nízká výše škody, která byla způsobena a jejíž úhradu žalobce přislíbil. Podstatně významnější než výše škody způsobené žalované a okolnost, zda se žalovaný po žalobci domáhal její náhrady, je v posuzovaném případě počet provedených neoprávněných transakcí a narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi žalobcem a žalovanou a zpochybnění spolehlivosti žalobce ve vztahu k majetku žalované. Žalovaná se všemi souvislostmi provedených plateb žalobcem platební kartou zaměstnavatele v období 28. 1. 2020 až 2. 3. 2020 mohla dostatečně seznámit až v souvislosti se zaslaným emailem žalobce s excelovskou tabulkou ze dne 4. 3. 2020, k čemuž žalobce provedl ústní a následně e-mailové upřesnění dne 5. 3. 2020. Je tedy zřejmé, že platbu za benzín ze dne 28. 1. 2020 provedl ještě v době před služební cestou, a proto zde vůbec nebyl na jeho straně žádný omluvitelný důvod, který se žalobce snažil uvádět v souvislosti s jeho zahraniční cestou. Nicméně každé vytýkané porušení pracovní kázně samo postačuje k závěru, že žalovaná ukončila dne 9. 3. 2020 pracovní poměr s žalobcem jeho okamžitým zrušením zcela oprávněně a včas. Především se pak jedná o neoprávněné pořízení upgradu business letenky, neboť existence ústní dohody o takovém „pracovním benefitu“ byla provedeným dokazováním vyvrácena, a to mimo jiné i v kontextu předchozí praxe žalobce stran neoprávněného nakládání se svěřenou platební kartou zaměstnavatelem v rámci předchozího pracovního poměru.

47. Soud s ohledem na uvedené soud setrval na svém závěru vyjádřeném již v rozsudku Obvodního soud pro Prahu 5 ze dne 21. 11. 2024, č. j. 26 C 142/2020-343, a žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

48. O nákladech řízení (výrok II) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení tvořená zaplaceným soudním poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč a za dovolání ve výši 14 000 Kč. Dále pak náklady spojené se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 23 úkony právní služby po 2 500 Kč z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 15. 5. 2020, 16. 3. 2021, 21. 1. 2022, odvolání 17. 1. 2023, vyjádření 5. 4. 2023, dovolání 21. 7. 2023, vyjádření 3. 9. 2024, 7. 11. 2024, 2x závěrečný návrh a účast na soudním jednání ze dne 17. 6. 2021, 20. 1. 2022 (2 x 2 500 Kč – jednání přesahující dvě hodiny), 12. 5. 2022, 20. 9. 2022, 8. 11. 2022, 15. 11. 2022 (půl úkon), jednání 19. 4. 2023, jednání 19. 9. 2024, 13. 11. 2024, vyhlášení rozsudku 21. 11. 2024 (půl úkon), porada s klientem, jednání s protistranou a dále 23 x paušální náhrada výdajů po 300 Kč (v součtu 64 400 Kč), a dále ze 7 úkonů právní služby po 3 700 Kč při tarifní hodnotě 65 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za vyjádření ze dne 25. 4. 2025, 18. 7. 2025, 4. 10. 2025, 11. 12. 2025, účast na soudním jednání dne 23. 7. 2025, 30. 10. 2025 (2 x 3 700 Kč – jednání přesahující dvě hodiny), 17. 12. 2025 a dále 7 x paušální náhrada výdajů po 450 Kč (v součtu 32 750 Kč). Celkové náklady žalované ve výši 133 552 Kč (zahrnující mimosmluvní odměnu advokáta včetně paušálních náhrad v částce 97 150 Kč, a ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za DPH 21% z odměny advokáta a paušálních náhrad v částce 20 402 Kč a soudní poplatky v částce 16 000 Kč) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnost uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.