OSPH06 6 C 121/2016-145

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ anonymizována dvě slova adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ anonymizována dvě slova adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ anonymizována dvě slova adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 147 900 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 685 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% p. a. od 12. 02. 2016 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 53 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% p. a. od 12. 02. 2016 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 27 109,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na svědečném České republice na účet zdejšího soudu částku 376,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit na svědečném České republice na účet zdejšího soudu částku 668,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 15.2.2016 u Okresního soudu Plzeň-město žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 147 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25.2.2007 uzavřela se žalovaným a jeho manželkou jméno příjmení směnnou smlouvu, jejímž předmětem byla směna pozemků ve vlastnictví účastníků smlouvy v obci obec, k. ú. obec u obec. Předmětem směny byly pozemky o celkové rozloze 43 061 m2. Žalobkyně byla ke dni uzavření směnné smlouvy vlastníkem těchto pozemků: a) pozemek vedený ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) číslo o výměře 3 960 m2 (ve směnné smlouvě označen jako pozemek číslo), b) pozemek vedený ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) číslo o výměře 1 978 m2 (ve směnné smlouvě označen jako pozemek číslo). Celková výměra pozemků ve vlastnictví žalobkyně činila 5 938 m2. Žalovaný byl ke dni uzavření směnné smlouvy vlastníkem těchto pozemků: a) pozemek vedený ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) číslo o výměře 14 106 m2 (ve směnné smlouvě označen jako pozemek číslo), b) pozemek vedený ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) číslo o výměře 6 060 m2 (ve směnné smlouvě označen jako pozemek číslo), c) pozemek vedený ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) číslo o výměře 2 421 m2 (ve směnné smlouvě označen jako pozemek číslo). Předmětem směny mezi účastníky byla směna pozemků ve vlastnictví žalobkyně a pozemků ve vlastnictví žalovaného, které vznikly rozdělením výše uvedených pozemků (číslo) na základě geometrického plánu číslo vyhotoveného anonymizováno jméno příjmení, to je pozemků označených ve směnné smlouvě jako KN číslo KN číslo KN číslo KN číslo KN číslo. Předmětem směnné smlouvy byla dále v ustanovení článku VI., odst. 3 povinnost žalovaného na své náklady vybudovat veřejnou komunikaci, vedoucí po pozemcích KN číslo a KN číslo v k. ú. obec u obec, a to ve lhůtě do dvou let od právní moci příslušného stavebního povolení. Pro případ porušení této povinnosti byla v citovaném ustanovení ve prospěch ostatních vlastníků (účastníků směnné smlouvy) sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý den prodlení, a to poměrně ostatním vlastníkům podle výměry jejich pozemků. Stavební povolení na stavbu veřejné komunikace bylo vydáno dne 28.8.2007 stát. instituce pod č.j. 2/ OD/67/07, a nabylo právní moci dne 30.10.2007. Povinnost vybudovat veřejnou komunikaci podle článku VI., odst. 3 směnné smlouvy tedy měla být ve světle výše uvedeného splněna nejpozději do 30.10.2009. Žalovaný však svoji povinnost vybudovat veřejnou komunikaci podle ustanovení článku VI., odst. 3 směnné smlouvy nesplnil ve sjednané lhůtě, a dostal se do prodlení. Uvedená povinnost žalovaného byla splněna až dnem 1.12.2014. Žalobkyně je přesvědčena, že pro účely výpočtu smluvní pokuty je rozhodující stav před směnou (výměry pozemků ve vlastnictví oprávněných účastníků), t. j. ke dni uzavření směnné smlouvy). Tento svůj závěr žalobkyně dovozuje s odkazem na ust. § 133 odst. 2 občanského zákona (ve znění účinném do 31.12.2013), podle kterého platí, že vlastnické právo k nemovité věci se nabývá až vkladem do katastru nemovitostí, ledaže zvláštní zákon stanoví jinak. Celková výměra pozemků ve vlastnictví oprávněných účastníků směnné smlouva činila ke dni jejího uzavření 20 474 m2, celková výměra pozemků ve vlastnictví žalobkyně činila ke dni uzavření směnné smlouvy 5 938 m2. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení článku VI., odst. 3 směnné smlouvy připadá dohromady na oprávněné vlastníky smluvní pokuta ve výši 500 Kč denně (výměra pozemků celkem 20 474 m2), připadá na žalobkyni poměrná částka, odpovídající rozloze jí směňovaných pozemků (celkem 5 938 m2) ve výši 145 Kč denně. Žalovaný byl povinen splnit povinnost vybudovat veřejnou komunikaci podle článku VI., odst. 3 směnné smlouvy ve lhůtě do 30.10.2009. Prodlení žalovaného nastalo dne 31.10.2009. Povinnost žalovaného byla splněna až 1.12.2014. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 145 Kč za každý den prodlení od 15.2.2012 do 30.11.2014, tedy za 1 020 dnů prodlení, to je celkem částku 147 900 Kč. Přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 5.2.2016 byl žalovaný vyzván k zaplacení smluvní pokuty ve výši 148 335 Kč (od 12.2.2012 do 30.11.2014) ve lhůtě do 11.2.2016, avšak žalovaný na výzvu nereagoval a smluvní pokutu žalobkyni neuhradil.

2. Okresní soud Plzeň-město usnesením č.j. 12 C 49/2016-22 ze dne 4.3.2016, které nabylo právní moci dne 6.4.2016, vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc k projednání a rozhodnutí zdejšímu soudu.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tvrzením, že podle jeho přesvědčení právo na uhrazení smluvní pokuty žalobkyni nevzniklo, žalovaný nebyl stavebníkem pozemní komunikace, nebyl ani žadatelem o vydání stavebního povolení, a ani žadatelem o kolaudaci pozemní komunikace, když podle stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí byla stavebníkem územní celek obec. Žalovaný tedy neporušil, a ani nemohl porušit, ustanovení směnné smlouvy, a žalobkyni tak nemohlo vzniknout právo na smluvní pokutu.

4. Žalobkyně na to argumentovala, že žalovaný na sebe směnnou smlouvou dobrovolně převzal závazek k vybudování inženýrských sítí, a v daném případě tak není splnění takového závazku výlučně vázáno na osobu žalovaného, respektive na jeho osobní vlastnosti, a je tedy možné, aby žalovaný splnil takový závazek prostřednictvím třetí osoby, což žalovaný v tomto případě také učinil. Žalovaný byl v souladu s ustanovením článku VI. odst. 2 a 3 směnné smlouvy povinen v dané lokalitě ve sjednaných lhůtách vybudovat infrastrukturu, dostal se se splněním svého závazku do prodlení, a je tedy povinen zaplatit žalovanou smluvní pokutu.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby i z důvodu promlčení žalobou uplatňovaného nároku. V písemném vyjádření ze dne 17.10.2016 dále uvedl, že účastníci sice uzavřeli směnnou smlouvu tak, jak je tvrzeno v žalobě, avšak žalovaný je přesvědčen, že co se týká jeho závazku realizovat inženýrské sítě, který byl ve směnné smlouvě sjednán, je tento závazek neplatný, protože je podle jeho názoru nutno na tento závazek pohlížet jako na dohodu účastníků, že žalovaný vybuduje na své náklady v budoucnu inženýrské sítě, kdy, aby tato dohoda byla platná, je nutné, aby zde byla uvedena lhůta, a to lhůta určitá, tedy určité datum, do kdy má tento svůj závazek splnit. Vzhledem k tomu, že podle žalovaného je tato lhůta uvedena velmi vágně, tedy do 15 měsíců ode dne nabytí právní moci stavebního povolení, respektive do dvou let právní moci stavebního povolení, ačkoli nebylo při uzavírání dohody zřejmé, kdy tento okamžik nastane, je podle žalovaného tento závazek neplatný. Závazek vybudovat inženýrské sítě k pozemkům směňovaným směnnou smlouvou je podle žalovaného neplatný i z toho důvodu, že pozemky směňované v důsledku směny zanikly, a vznikly pozemky zcela nové. Tak zanikl i závazek žalovaného. Další důvod neplatnosti závazku spatřuje žalovaný v tom, že závazek je neurčitý, neboť se zde neuvádějí bližší specifikace inženýrských sítí. Navíc není zřejmé, zda zmíněná smluvní pokuta se vztahuje i k případu, kdy žalovaný poruší všechny povinnosti, nebo pouze některou. Dále není zřejmé, jakým způsobem má být určena výše smluvní pokuty. Zda z rozlohy pozemků před směnou, nebo po směně. Předmětné stavební povolení na stavbu pozemní komunikace kromě toho nebylo vydáno ve prospěch žalovaného, ale ve prospěch územní celek obec, která také tuto komunikaci jako stavebník kolaudovala. Povinnost provést komunikaci tak dosud žalovanému nevznikla. Žalovaný považuje nárok za promlčený z toho důvodu, že předmětná komunikace byla vybudována již dávno předtím, než byla podána žaloba. Žalobkyně požaduje uhradit smluvní pokutu za období od 15.2.2012 do 30.11.2014, přičemž žaloba byla podána dne 15.2.2016. Na právní poměry účastníků je nutno do 31.12.2013 nahlížet podle občanského zákona ve znění účinném do 31.12.2013, neboť minimálně žalovaný nevystupoval jako podnikatel. Proto je žalobkyní vznesený nárok za období od 15.2.2012 do 14.2.2013 promlčen podle § 101 občanského zákona č. 40/1964 Sb.

6. V písemném vyjádření ze dne 7.6.2017 žalovaný dále mimo jiné tvrdil, že lhůta pro vybudování veřejné komunikace mu dosud nezačala plynout z toho důvodu, že stavební povolení stát. instituce ze dne 28.8.2007, č.j. 2/ OD/67/07, které bylo vydáno, bylo vydáno pro stavebníka obec, a nikoli pro žalovaného. Ten tak nedisponoval žádným oprávněním, na základě kterého by byl oprávněn vybudovat veřejnou komunikaci. Investorem byla územní celek obec, záleželo pouze na ní, kdy požádá o povolení užívání stavby. Navíc územní celek obec podala žádost o změnu stavebního povolení, kdy jí bylo rozhodnutím stát. instituce ze dne 25.7.2013, č.j. OD- Fro/8357/2013, s právní mocí 28.9.2013, vyhověno. Pokud by tedy měla lhůta k vybudování veřejné komunikace začít plynout, pak začala plynout až od 28.9.2013 územní celek obec podala žádost o povolení užívání stavby dne 19.8.2014, a byla kolaudována dne 1.12.2014. Žalovaný však tvrdí, že komunikace byla dokončena již v září 2011, protože byla užívána minimálně k dopravě stavebního materiálu stavebníky v dané lokalitě.

7. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 12.6.2017 trvala na tom, že ujednání článku VI. odst. 3 směnné smlouvy je dostatečně určité, a tedy i platné. Všichni účastníci smlouvy chápali obsah a smysl uvedených ustanovení. Žalovaný dokonce dostal za vybudování veřejné komunikace zaplaceno, když hodnotu takových prací promítl do směnné smlouvy a do vypořádání za směnu pozemků s jednotlivými vlastníky. Bylo by tedy v rozporu s účelem směnné smlouvy, pokud by žalovaný rozporoval určitost a namítal neplatnost závazku ke zhotovení veřejné komunikace, za jejíž splnění předem inkasoval odměnu. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 14.4.2005, sp. zn. I.US 625/03, podle něhož„ základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní, a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před takovým výkladem neplatnost nezakládajícím.“ Dále žalobkyně akcentovala, že návrh směnné smlouvy předložil sám žalovaný na hlavičkovém papíře advokátní kanceláře anonymizováno jméno příjmení, svého právního zástupce. Účelovost tvrzené neurčitosti ujednání o povinnosti žalovaného vybudovat veřejnou komunikaci, dokládá také fakt, že žalovaný veřejnou komunikaci vybudoval a zajistil její kolaudaci. Žalobkyně proto považuje ujednání o závazku žalovaného v článku VI. odst. 3 směnné smlouvy za platné. Stejně tak je platné ujednání o smluvní pokutě podle článku VI. odst. 3 směnné smlouvy, neboť je dostatečně určité. V tomto ujednání je ujednána smluvní pokuta k tíži žalovaného ve výši 500 Kč za každý den jeho prodlení, a to poměrně ostatním spoluvlastníkům pozemků podle výměr jejich pozemků. Pokud se týká námitky žalovaného, že mu dosud nezačala plynout lhůta pro vybudování veřejné komunikace z důvodu, že stavební povolení stát. instituce ze dne 28.8.2007, č.j. 2/ OD/67/07, bylo vydáno pro stavebníka územní celek obec, a nikoli pro žalovaného, pak žalobkyně poukázala na princip autonomie smluvních stran, kdy je ponecháno na vůli stran ujednat si podle své vůle vzájemná práva a povinnosti. Žalobkyně má za to, že tvrzení žalovaného jsou zcela bez významu, neboť směnnou smlouvu předložil žalovaný, který současně definoval práva a povinnosti smluvních stran. Žalovaný se zcela dobrovolně zavázal v rámci své podnikatelské činnosti k vybudování inženýrských sítí a veřejné komunikace. Žalovaný si jako profesionál nepochybně musel být, a byl, svých závazků vědom, a podle toho také jednal, když inženýrské sítě i veřejnou komunikaci vybudoval. Stejně tak si žalovaný musel být vědom, kolik času potřebuje na splnění svých závazků. S odkazem na ust. § 119 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, žalobkyně považuje za zcela nerozhodné, kdy byla veřejná komunikace provedena, neboť se v jejím případě jedná o stavbu, k jejímuž užívání je nutný kolaudační souhlas ve smyslu uvedeného ustanovení stavebního zákona. Jakkoli snad byla veřejná komunikace způsobilá užívání před 1.12.2014 (datum vydání kolaudačního souhlasu), jednalo se bez kolaudačního souhlasu o stavbu, kterou nebylo možné legálně užívat. Teprve na základě kolaudačního souhlasu mohla být komunikace legálně užívána, a teprve okamžikem předložení kolaudačního souhlasu lze stavbu veřejné komunikace považovat za vybudovanou. K vydání kolaudačního rozhodnutí č.j. OD- Fro/29967/2014, vydaného stát. instituce, došlo teprve 1.12.2014, přičemž žalobkyni byl tento kolaudační souhlas předložen teprve dne 14.12.2014. Ke stejným závěrům dospěl ve skutkově a právně totožné věci také Okresní soud Plzeň-město, ve věci vedené pod sp. zn. 36 C 149/2012. Podle názoru žalobkyně nezpochybnitelným faktem zůstává, že stavební povolení na stavbu veřejné komunikace bylo vydáno dne 28.8.2007 stát. instituce pod č.j. 2/ OD/67/07, a nabylo právní moci dne 30.10.2007. Povinnost vybudovat veřejnou komunikaci podle článku VI. odst. 3 směnné smlouvy tedy měla být splněna nejpozději do 30.10.2009, avšak žalovaný ji splnil až dne 1.12.2014.

8. Ze směnné smlouvy uzavřené dne 25.2.2007 mezi manžely celé jméno žalovaného a jméno příjmení, manžely titul příjmení a anonymizováno jméno příjmení, manžely jméno příjmení a jméno příjmení, právnická osoba anonymizováno právnická osoba, jméno anonymizováno, jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, jméno příjmení a obcí obec soud zjistil, že jejím předmětem byla směna pozemků mezi účastníky smlouvy o celkové výměře 43 061 m2 v obci obec, přičemž žalobkyně v době uzavření smlouvy vlastnila pozemky o výměře 5 938 m2 a žalovaný (spolu s jméno příjmení) pozemky o výměře celkem 22 587 m2. Celková výměra směňovaných pozemků v době uzavření směnné smlouvy činila 20 474 m2. V článku VI. odst. 3 se žalovaný a jméno příjmení zavázali, že do dvou let od právní moci vydání příslušného stavebního povolení vybudují na své náklady veřejnou komunikaci vedoucí po pozemcích KN číslo KN číslo v k. ú. obec u obec, které vznikly oddělením na základě geometrického plánu uvedeného v čl. II směnné smlouvy, a to ke všem pozemkům, které s těmito dvěma uvedenými parcelami sousedí, přičemž bylo stanoveno, že v případě nesplnění této povinnosti budou celé jméno žalovaného povinni uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den svého prodlení, a to poměrně ostatním spoluvlastníkům pozemků podle výměr jejich pozemků.

9. Z rozhodnutí stát. instituce ze dne 28.8.2007, č.j. 2/ OD/67/07 soud zjistil, že stát. instituce toho dne vydal stavební povolení k umístění dopravní infrastruktury, které nabylo právní moci dne 30.10.2007.

10. Z kolaudačního souhlasu, vydaného stát. instituce dne 1.12.2014, č.j. OD- Fro/20967/2014 soud zjistil, že stát. instituce, odbor dopravy, tímto rozhodnutím vydal souhlas s užíváním stavby„ obec, lokalita VIII – západ, bytová zóna – komunikace“ se všemi objekty, součástmi a příslušenstvím včetně odvodnění, osvětlení, dopravního označení, sadových úprav, chodníkových přejezdů, prahů, míst přecházení, a stavebních úprav pro osoby s OOSPO, umístěné podle stavebního povolení a podle souhlasu a vydaného územního rozhodnutí stavebního úřadu na pozemcích parc. číslo (PK číslo), číslo, anonymizováno, číslo, číslo, číslo (PK číslo), číslo (PK číslo), číslo (PK anonymizována tři slova, číslo, anonymizována dvě slova, číslo, anonymizována dvě slova) v k. ú. obec u obec, a podle předloženého geometrického plánu pro rozdělení pozemků číslo (GP ověřený úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, anonymizováno jméno příjmení, ze dne 6.4.2006), navržené k účelu podle charakteru jednotlivých objektů v uličním prostoru, t. j. motoristická komunikace a nemotoristická PK s propojením přes vjezd do OZ zvýšenou křižovatkou, s bezbariérovým přístupem pro OOSPO, a dále veřejné plochy místního významu, tak, jak bylo předloženo a kontrolní prohlídkou stavby ze dne 17.9.2014 prověřeno ve smyslu § 122 stavebního zákona.

11. Z kopie výzvy k zaplacení smluvní pokuty podle § 142a o. s. ř. ze dne 5.2.2016, adresované zástupcem žalobkyně žalovanému, soud zjistil, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky jako smluvní pokuty podle článku VI. odst. 3 směnné smlouvy do 11.2.2016.

12. Z výslechu svědka jméno příjmení, bez poměru k účastníkům, soud zjistil, že byl rovněž účastníkem směnné smlouvy, uzavřené dne 25.2.2007. Žalovaný v rámci této smlouvy dostal odměnu za vybudování infrastruktury a komunikací tak, že tato činnost byla promítnuta ve směnné smlouvě do ceny pozemků. Bližší informace k datu vybudování komunikací a infrastruktury nebyly svědkovi známy, není na věci příliš zainteresován, protože svůj pozemek někdy v roce 2009 daroval své dceři.

13. Z výslechu svědkyně jméno příjmení, bez poměru k účastníkům, administrativní pracovnice ve právnická osoba soud zjistil, že v zóně obec řešila kolaudaci sítí, podle svědkyně v roce 2011 proběhla kompletní kolaudace rozvodů kanalizace a vody. Plynové přípojky, vedoucí v chodnících se kolaudovaly v 1. čtvrtletí roku 2012 O směnné smlouvě mezi účastníky svědkyni není nic známo. Stavebníkem komunikace byla územní celek obec, žádost o kolaudaci byla podle svědkyně podána někdy na počátku roku 2014, ale podle svědkyně byly komunikace hotové již v době, kdy se kolaudovaly rozvody vody a kanalizace. Svědkyni není známo, z jakého důvodu se komunikace kolaudovala až v roce 2014. Svědkyni není známo, zdali vlastníci pozemků věděli, že komunikace je kolaudována. Podle názoru svědkyně byla komunikace vybudována v roce 2011.

14. Z výslechu svědka příjmení jméno, bez poměru k účastníkům, soud zjistil, že pracoval pro právnická osoba jako živnostník v lokalitě obec, kde tato společnost vytyčovala sítě, obrubníky a komunikace. Bylo to někdy v roce 2010 nebo spíše 2011. Naposledy na této stavbě pracoval v roce 2011. Když svědek odcházel ke konci toho roku, byly podle jeho názoru komunikace vlastně hotové, pouze se dokončovaly, pískovaly se zámkové dlažby. O kolaudačním řízení svědkovi není nic známo. Při dokončování zámkové dlažby již podle svědka byla komunikace pojízdná. O směnné smlouvě mezi účastníky svědkovi není nic známo. Majitelem firmy anonymizováno je žalovaný.

15. Soud zamítl návrh žalovaného na výslech svědků příjmení jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, kteří měli potvrdit tvrzení žalovaného, že používali veřejnou komunikaci k dopravě stavebního materiálu, a že byla komunikace dokončena již v roce 2011, a to pro bezpředmětnost.

16. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

17. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalobkyně, manželé celé jméno žalovaného (žalovaný) a jméno příjmení a manželé příjmení jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení a manželé jméno příjmení a jméno příjmení a jméno anonymizováno, jméno příjmení, anonymizováno obec anonymizováno, jméno příjmení a územní celek – obec uzavřeli dne 25.2.2007 směnnou smlouvu, jejímž předmětem byla směna pozemků o celkové rozloze 43 061m², přičemž předmětem směny mezi žalobkyní a žalovaným byla směna pozemků ve vlastnictví žalobkyně (pozemek číslo) a pozemků ve vlastnictví žalovaného, které vznikly rozdělením pozemků číslo, anonymizováno a anonymizováno, tj. pozemků označených ve směnné smlouvě jako KN číslo KN číslo KN číslo KN číslo KN číslo. Žalobkyně v době uzavření smlouvy vlastnila pozemky o výměře 5 938 m2 a žalovaný (spolu s jméno příjmení) pozemky o výměře celkem 22 587 m2. Celková výměra směňovaných pozemků činila v době uzavření smlouvy 20 474 m2. V článku VI. odst. 3 směnné smlouvy se manželé celé jméno žalovaného zavázali, že do dvou let od právní moci vydání příslušného stavebního povolení vybudují na své náklady veřejnou komunikaci vedoucí po pozemcích KN číslo KN číslo v k. ú. obec u obec, které vznikly oddělením na základě geometrického plánu uvedeného v čl. II směnné smlouvy, a to ke všem pozemkům, které s těmito dvěma uvedenými parcelami sousedí, přičemž bylo stanoveno, že v případě nesplnění této povinnosti budou celé jméno žalovaného povinni uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den svého prodlení, a to poměrně ostatním spoluvlastníkům pozemků podle výměr jejich pozemků. Stavební povolení na stavbu veřejné komunikace bylo vydáno stát. instituce rozhodnutím č. j. 2/ OD/67/07 dne 28.8.2007 a nabylo právní moci dne 30.10.2007. Kolaudační rozhodnutí stát. instituce ve vztahu ke komunikaci bylo vydáno dne 1.12.2014.

18. Vzhledem k datu uzavření směnné smlouvy posuzoval soud nárok žalobkyně s odkazem na ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon, podle příslušných ustanovení občanského zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013.

19. Podle ust. § 544 odst. 1, 2 občanského zákona sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

20. Podle ust. § 37 odst. 1, 2 občanského zákona právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.

21. Pokud žalovaný namítal neplatnost jeho závazku realizovat komunikaci z toho důvodu, že tento závazek nebyl ohraničen určitým datem, do kdy má být splněn, nelze jeho námitce přisvědčit, protože v článku VI. bod 3. Směnné smlouvy bylo jednoznačně stanoveno, že tak má učinit„ do dvou let od právní moci vydání příslušného stavebního povolení“. Jako podnikateli v oboru stavebnictví (předmět podnikání prokázán výslechy svědků jméno příjmení a anonymizována dvě slova, plyne z obchodního rejstříku) muselo být žalovanému zřejmé, vyplývá to ze stavebního zákona č. 183/2006 Sb., ve znění platném do 31.12.2017, že stavba dopravní a občanské infrastruktury, tedy i veřejná komunikace, k jejíž výstavbě se ve směnné smlouvě zavázal, může být užívána pouze na základě kolaudačního souhlasu (viz § 122 odst. 1 citovaného zákona). Žalovanému tak muselo být zřejmé, že svoji povinnost vybudovat komunikaci splní dnem vydání kolaudačního rozhodnutí, kterým bude dán souhlas k užívání stavby, tedy, že je třeba, aby byla stavba komunikace způsobilá kolaudace do dvou let od vydání stavebního povolení. Obrana žalovaného, že nemohl ovlivnit data vydání stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí, protože ve stavebním řízení byla stavebníkem územní celek, pak lze jen odkázat na shora uvedené. Žalovaný si musel být vědom, zejména jako podnikatel v oboru stavebnictví, svých možností zhotovitele v rámci stavebního řízení. Kromě toho žalovaný jako podnikatel v oboru stavebnictví musel předpokládat časové rozpětí potřebné ke splnění převzatého závazku ze směnné smlouvy, a pokud takovou vědomost neměl, bylo převzetí závazku vybudovat komunikaci jeho podnikatelským rizikem. Pokud žalovaný namítal, že je závazek neplatný z toho důvodu, že pozemky směňované směnnou smlouvou v důsledku směny zanikly a vznikly pozemky zcela nové, takže zanikl i závazek žalovaného k vybudování inženýrských sítí, resp. komunikací, pak toto jeho tvrzení popírá sám smysl a obsah směnné smlouvy, kterou žalovaný sám, resp. jeho právní zástupce, formuloval. Další námitka žalovaného, že závazek je neplatný i pro neurčitost, protože se neuvádí bližší specifikace komunikace, rovněž nemůže obstát, protože žalovaný v souladu s tímto smluvním ujednáním (avšak opožděně) komunikaci vybudoval a také zajistil její kolaudaci. Bez významu není skutečnost, že žalovaný vybudoval komunikaci (což ani žalovaný nesporuje) za sjednanou odměnu, která se promítla do směnné smlouvy a souvisejícího vypořádání za směnu pozemků s ostatními vlastníky pozemků. Nepřípadná je i námitka žalovaného, že není zřejmé, zda smluvní pokuta se vztahuje k případu, kdy žalovaný poruší všechny povinnosti nebo pouze některou a že není zřejmé, jakým způsobem má být určena výše smluvní pokuty. Formulace závazku žalovaného v čl. VI bod 3 směnné smlouvy, že„ celé jméno žalovaného se zavazují do 2 let od právní moci vydání příslušného stavebního povolení vybudovat na své náklady veřejnou komunikaci vedoucí po pozemcích KN číslo KN číslo v k. ú. obec u obec, které vznikly oddělením na základě geometrického plánu uvedeného v čl. II. této smlouvy, a to ke všem pozemkům, které s těmito dvěma uvedenými parcelami sousedí a že v případě nesplnění této povinnosti budou povinni uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den svého prodlení, a to poměrně ostatním spoluvlastníkům podle výměry jejich pozemků“ je dostatečně určitá a srozumitelná, jasně formuluje závazek žalovaného i sankční ujednání. Kromě toho nelze přehlédnout, jak shora uvedeno, žalovaným nezpochybňovaný fakt, že to byl on, resp. jeho právní zástupce, kdo směnnou smlouvu koncipoval. Soud se neztotožňuje ani s námitkou žalovaného, že výše smluvní pokuty je vázána na nově vzniklé pozemky. Podle ust. § 133 odst. 2 občanského zákona totiž převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Jazykovým výkladem ujednání čl. VI. směnné smlouvy lze podle názoru soudu dospět k jednoznačnému závěru, že pro účel výpočtu výše smluvní pokuty se vychází z výměry pozemků ze stavu před směnou, tj. ke dni uzavření směnné smlouvy.

22. Podle ust. § 101 občanského zákona pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá, a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

23. Jak rozvedeno shora, žalovaný se dostal do prodlení dnem 31.10.2009 (uplynutím dvou let od vydání stavebního povolení) a setrval v něm až do 30.11.2014 včetně (1.12.2014 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí), tedy celkem 1 020 dnů. Vzhledem k tomu, že podle čl. VI odst. 3 směnné smlouvy byla žalovanému (resp. Kozákovým) stanovena povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den svého prodlení poměrně ostatním spoluvlastníkům pozemků podle výměry jejich pozemků, má žalobkyně nárok na poměrnou částku odpovídající rozloze jí směňovaných pozemků (celkem 5 938 m²) v částce 145 Kč denně (výměra pozemků celkem 20 474 m2: 5 938 m2 pozemky směňované žalobkyní = 3,44; 500 Kč: 3,44 = 145 Kč denně). Žalobkyně by tak měla nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 147 900 Kč. Soud však přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovaným, kterou považuje za důvodnou. Vzhledem k datu podání žaloby (15.2.2016) a obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 101 občanského zákona je nárok žalobkyně za dobu od 15.2.2012 do 14.2.2013 promlčen. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu pouze za období od 15.2.2013 do 30.11.2014, tedy za 653 dnů à 145 Kč, tedy částku 94 685 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku I. rozsudku, který soud přiznal v souladu s ust. § 517 odst. 2 občanského zákona ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění podle předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 5.2.2016. Co do částky 53 215 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z důvodu promlčení nároku v této výši zamítl. Pokud se týká promlčecí doby, posuzoval ji soud, jak již shora uvedeno, podle občanského zákona, nikoli podle obchodního zákona, jak žádá žalobkyně, protože směnná smlouva nebyla uzavřena v režimu obchodního zákona, přičemž to, že žalovaný, jako jedna z mnoha smluvních stran, byl v době jejího uzavření podnikatelem, na této skutečnosti nemůže nic změnit.

24. Výrok IV. a V. o nákladech svědečného je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud přiznal usnesením č. j. 6C 121/2016-66 ze dne 27.12.2016, které nabylo právní moci dne 4.1.2017, svědečné v řízení slyšenému svědkovi jméno příjmení ve výši 1 045 Kč. Tuto částku rozdělil mezi účastníky podle poměru úspěchu ve věci (žalobkyně úspěšná ze 64%, žalovaný úspěšný ze 36%) tak, jak uvedeno ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce se domáhal zaplacení částky 147 900 Kč, soud jeho žalobě vyhověl co do částky 94 685 Kč, žalobce tak utrpěl neúspěch ve věci ve výši 36%. Po odečtení rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem činí úspěch žalobce 28%. V tomto poměru soud proto přiznal žalobci náklady řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 395 Kč, a dále za náklady právního zastupování. Ty soud přiznal podle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 11 úkonů právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva k plnění, žaloba, písemné vyjádření ze dne 3.6.2016, účast při jednání soudu ve dnech 26.9.2016, 2.12.2016, 22.5.2017, písemné vyjádření ze dne 12.6.2017, účast při jednání soudu ve dnech 1.11.2017 a 29.1.2018, písemný závěrečný návrh) ve výši 7 020 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky, soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené s 11 úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva k plnění, žaloba, písemné vyjádření ze dne 3.6.2016, účast při jednání soudu ve dnech 26.9.2016, 2.12.2016, 22.5.2017, písemné vyjádření ze dne 12.6.2017, účast při jednání soudu ve dnech 1.11.2017 a 29.1.2018, písemný závěrečný návrh) ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 14 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky, soud přiznal i náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za cesty k pěti jednáním soudu á 6 půlhodin, tedy celkem 30 půlhodin po 100 Kč. V souladu s ust. § 13 odst. 1 citované vyhlášky, soud přiznal i náhradu hotových výdajů za 5 jízd k jednáním soudu značka automobilu registrační značka, při oboustranné vzdálenosti obec – obec – obec, 202 km, takto: cestovné za rok 2016 (jednání soudu 26.9.2016 a 2.12.2016) při ceně benzínu podle vyhlášky č. 385/2015 – 29,70 Kč, a výši náhrady 3,80 Kč při průměrné spotřebě 6,6 l benzínu na 100 km částku 2 327,12 Kč; za rok 2017 za cestu ke dvěma jednáním soudu (22.5.2017 a 1.11.2017) při ceně benzínu podle vyhlášky č. 440/2016 Sb. – 29,50 Kč, a výši náhrady 3,90 Kč za 1 km, cestovné v částce 2 362,18 Kč; a za cestovné v roce 2018 k jednání soudu dne 29.1.2018 při ceně benzínu podle vyhlášky č. 463/2017 Sb. – 30,50 Kč, a výši náhrady 4 Kč, částku 1 214,62 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 96 818,91 Kč. Zástupce žalobkyně netvrdil, ani neprokazoval, že by byl plátcem DPH. 28% z této částky pak činí přiznaných 27 109,30 Kč.

26. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, popř. návrh na nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb.