OSPH06 6 C 101/2016

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce anonymizováno 5 slov, IČO ⟪LB:lb_002⟫ anonymizováno adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_005⟫ anonymizováno adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_007⟫ anonymizováno adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ anonymizována čtyři slova jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 108 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 82 147,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% p.a. od 24.3.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 26 352,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% p. a. od 24.3.2016 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na znalečném České republice na účet zdejšího soudu částku 10 621,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. České republice se nepřiznává náhrada za vyplacené znalečné v částce 4 301,52 Kč.

1. Žalobce podal dne 24.3.2016 u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným o zaplacení částky 108 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. par. 163 v katastrální uzemí, druhově určeného jako zastavěná plocha a nádvoří o výměře 383 m² s tím, že příslušnost anonymizováno 7 slov k hospodaření s tímto pozemkem nastala ke dni 23.12.2010 na základě ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu do katastru nemovitostí. Na části předmětného pozemku je umístěna stavba pro bydlení adresa o zastavěné ploše 232 m² se způsobem využití jako rodinný dům. Tato stavba je v ideálním spoluvlastnictví žalovaných, přičemž každý z nich vlastní jednu ideální polovinu. Žalobce zaslal dopisem ze dne 24.9.2015 pod č.j. anonymizováno spisová značka rok oběma žalovaným návrh nájemní smlouvy pod číslo spisová značka za účelem dohody o užívání celé výměry předmětného pozemku, tedy 383 m² za navrženou výši nájemného ve výši 7 750 Kč měsíčně a současně v této smlouvě bylo navrženo, aby žalovaní zaplatili za bezesmluvní užívání předmětného pozemku za období od 1.1.2015 do 30.9.2015 částku 69 750 Kč. Žalovaní s tímto návrhem nesouhlasili s odůvodněním, že zastavěná plocha jejich objektů adresa je podle nich pouze 232 m², a že zbývající část pozemku, určenou zejména jako plocha dvora, oba žalovaní neužívají. Na základě tohoto vyjádření žalobce požádal příslušný Stavební úřad – odbor stavebního Úřadu městské části obec a číslo o stanovisko, zda s domem adresa zastavěná část pozemku adresa a tímto domem nezastavěná část popsaného pozemku spolu funkčně souvisejí či nesouvisejí. Odbor stavební Úřadu městské části obec a číslo v obsahu svého písemného stanoviska ze dne 5.1.2016, číslo jednací uvedl tento závěr:„ domem adresa k. ú. obec zastavěná část a domem adresa nezastavěná část téhož pozemku č. parc. anonymizováno, katastrální uzemí v obec a číslo tvoří s domem adresa funkčně souvislý celek“. Na základě tohoto stanoviska Stavebního úřadu žalobce svým dopisem ze dne 2.2.2016 zaslal žalovaným nový návrh nájemní smlouvy s tím, že z důvodu pokračování v bezesmluvním užívání předmětného pozemku současně v tomto návrhu nájemní smlouvy bylo uvedeno, aby žalovaní za období bezesmluvního užívání ode dne 1.1.2015 do 29.2.2016 zaplatili žalobci částku 108 500 Kč. Žalovaní dopisem ze dne 25.2.2016 ani s tímto návrhem nesouhlasili a odmítli tak zaplacení celé výše náhrady z důvodu, že přilehlý dvůr u domu adresa k. ú. obec neužívají. Žalovaní mají zájem platit žalobci pouze náhradu za bezesmluvní užívání ve výši 4 000 Kč, což bylo žalobcem odmítnuto z důvodu, že nebylo zřejmé, co tato částka představuje. Žalobce má za to, že žalovaní pozemek č. parcelní anonymizováno v katastrální uzemí v celé jeho výměře 383 m² užívají bez právního důvodu, a to z toho důvodu, že nebyla mezi žalobcem a žalovanými dosud uzavřena nájemní či jiná smlouva o podmínkách užívání předmětného pozemku. Tím z jejich strany dochází k bezesmluvnímu užívání, respektive na straně žalovaných v neprospěch žalobce vznikl majetkový prospěch, čímž jsou naplněny podmínky vzniku bezdůvodného obohacení na straně obou žalovaných vůči žalobci. Způsob určení náhrady ve výši 108 500 Kč za bezesmluvní užívání předmětného pozemku za období od 1.1.2015 do 29.2.2016 (tedy za období, kdy již byla cenová regulace zrušena), byl stanoven podle cenové mapy jako 4% podíl z prodejní ceny pozemku na metr čtvereční ročně s tím, že v roce 2014 činila cena pozemku za metr čtvereční částku 6 070 Kč. Náhrada za bezesmluvní užívání pozemku za období ode dne 1.1.2015 do 29.2.2016 tak činí částku, která byla vypočtena násobkem počtu měsíců (12) a navrženého měsíčního nájemného ve výši 7 750 Kč s tím, že částka 7 750 Kč byla určena podílem roční výše nájemného ve výši 92 992 Kč zjištěné podle znaleckého posudku, dělené počtem měsíců v roce. Výše měsíčního nájemného byla vypočtena na základě písemného stanoviska žalobce ze dne 26.8.2015, číslo jednací číslo rok a znaleckého posudku znalce příjmení jméno příjmení pod číslo rok ze dne 26.2.2014.

2. Soud rozhodl podle žaloby platebním rozkazem, č.j. 6C 101/2016-13 ze dne 31.3.2016, proti němuž podali žalovaní včasný odpor, ve kterém žalobou uplatněný nárok zcela neuznali a označili jej za neopodstatněný. Učinili nesporným, že budova adresa je v jejich spoluvlastnictví, což vyplývá i z příslušného výpisu z katastru nemovitostí. Namítali však, že žalobce není vlastníkem předmětného pozemku, na kterém stojí budova žalovaných. Připustili, že žalobce je v současné době zapsán jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí, avšak tento zápis podle žalovaných neodpovídá reálnému stavu, neboť skutečnými vlastníky jsou žalovaní. Ti také podali u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu o určení vlastnictví k předmětnému pozemku, která je projednávána pod sp. zn. 35C 23/2016. S ohledem na toto tvrzení namítali, že nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení z titulu bezesmluvního užívání, neboť žalobce není skutečným vlastníkem pozemku. Dále namítali, že není pravda, že by předmětný pozemek ve výměře 383 m² užívali v celém rozsahu a nesouhlasili ani se žalobcem uváděnou výší nájmu, protože podle žalovaných vychází z nesprávných údajů. Žalobcem předložený znalecký posudek neodráží obvyklou cenu daného pozemku, ani obvyklé nájemné, protože mimo jiné posudek postrádá odpovídající porovnání s obdobnými nemovitostmi a nezohledňuje zastavěnost pozemku, jeho stav a způsob využití. Nezohledňuje skutečnost, že na předmětném pozemku stojí zčásti stavba ve vlastnictví jiného subjektu. Kromě toho není posudkem aktuálním a nemůže tedy objektivně stanovovat výši nájmu. Ze všech těchto důvodů proto navrhli zamítnutí žaloby.

3. K návrhu žalovaných soud usnesením, č.j. 6C 101/2016-21 ze dne 26.5.2016, které nabylo právní moci dne 15.6.2016, řízení přerušil do pravomocného ukončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35C 23/2016. Po pravomocném ukončení tohoto řízení soud rozhodl usnesením, č.j. 6C 101/2016-36 ze dne 24.7.2018 o pokračování v řízení.

4. V průběhu řízení, poté, kdy žalovaní nebyli v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35C 23/2016 úspěšní, namítali, že se v případě žalobou uplatněné částky nejedná o bezdůvodné obohacení, a proto nejsou povinni žalobci ničeho hradit. Základním definujícím pojmem bezdůvodného obohacení je ta skutečnost, že k takovému obohacení musí dojít„ bez spravedlivého důvodu“. A contrario pak platí, že pokud existuje spravedlivý důvod, nemůže se jednat o bezdůvodné obohacení a taková osoba není povinna k vydání ničeho, neboť nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Z tohoto pohledu je podle žalovaných důležité přihlédnout k individuálnosti daného případu, zejména k tomu, za jakých okolností vůbec došlo k tomu, že se žalobce stal vlastníkem pozemku. Předmětný pozemek, včetně budovy, která na něm stojí, původně vlastnil dědeček žalovaných jméno celé jméno žalovaného, který jej zakoupil již v roce 1939. Za dob předchozího komunistického režimu však„ odkázal“ pozemek s budovou Československému státu, a to na základě neplatné závěti ze dne 1.2.1967. Neplatnost předmětné závěti konstatoval Obvodní soud pro Prahu 10 v odůvodnění svého rozsudku ze dne 28.1.1999, sp. zn. 15C 304/98. V rámci restitučních nároků žalovaným byla vrácena pouze budova stojící na pozemku, avšak pozemek zůstal ve vlastnictví žalobce (státu). Žalobce se tak stal vlastníkem pozemku pouze na základě té skutečnosti, že rodině žalovaných byl pozemek nezákonně odebrán předchozím komunistickým režimem. Tímto způsobem pak došlo i k oddělení vlastnictví budovy, která na pozemku stojí, což vyústilo do současného stavu, tedy že budova žalovaných stojí na pozemku, který vlastní stát, avšak který byl vždy neoddělitelně spojen s budovou a který patřil rodině žalovaných. Tento stav považují žalovaní za nespravedlivý a ze strany žalobce vnímají celou věc za křivdu vůči své rodině. Považují proto za krajně nespravedlivé, aby po nich stát požadoval nájemné za pozemek, který jim byl nezákonně odcizen. Jsou tedy přesvědčeni, že z jejich strany nedošlo k bezdůvodnému obohacení, neboť nedošlo k obohacení bez spravedlivého důvodu. Žalovaní se nedopustili žádného jednání, které by zakládalo bezdůvodné obohacení, naopak jsou přesvědčeni, že jim svědčí spravedlivý důvod pro užívání pozemku. Žalovaní jsou přesvědčeni, že žalobcem uplatněný nárok je uplatněn v rozporu s dobrými mravy a principy spravedlnosti, a to právě s ohledem na okolnosti, za jakých se žalobce stal vlastníkem pozemku žalovaných, na kterém je postaven jejich dům. Podle žalovaných je nespravedlivé, aby po nich žalobce požadoval úhradu nájemného pouze z toho důvodu, že jejich dům stojí na pozemku, který byl jejich rodině z jeho strany nezákonně odejmut. Žalovaní vše pociťují jako nerovný boj. Stát nikdy neučinil vstřícný krok za účelem prodeje pozemku, ale naopak v minulosti hrozil žalovaným dražbou pozemku. Žalovaní několikrát písemně i ústně žádali stát o to, aby vzal všechny křivdy a nespravedlnosti, které byly žalovaným způsobeny, v úvahu a nabídl způsob za účelem odblokování vzniklé situace, tedy způsob, jakým by žalovaní mohli získat pozemek zpět při zohlednění konkrétních individuálností a toho, že pozemek je zatížen jejich domem. Žalovaní se stále snaží přesvědčit žalobce, že je pro něj pozemek zbytečnou přítěží a měl by být ochotným prodávajícím za cenu symbolickou, reflektující křivdy způsobené na žalovaných jako na ochotných kupujících. Žalovaní nemají na koupi pozemku dostatek finančních prostředků a případné odkoupení pro ně bude velkou finanční zátěží. Uvedli dále, že od listopadu 2015 do listopadu 2017 hradili žalobci částku 4 000 Kč měsíčně, ale žalobce jim tyto platby vrátil zpět a odmítl si je ponechat.

5. Žalobce v písemném podání ze dne 4. 5. 2021 odmítl námitku žalovaných, že jejich odpovědnost za bezdůvodné obohacení vůči žalobci v tomto případě nevznikla, protože na jejich straně existoval spravedlivý důvod. Žalobce s tímto tvrzením nesouhlasí, tvrdí naopak, že spravedlivý důvod pro nevydání náhrady vůči žalobci na jejich straně není naplněn. U Obvodního soudu pro Prahu 10 byl pod sp. zn. 35C 23/2019 veden spor o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku na základě žaloby obou žalovaných. Tato žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 6. 2016, č.j. 35C 23/2016-89, když tento rozsudek byl zcela potvrzen pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č.j. 25Co 288/2016-117. Úspěšné nebylo ani dovolání žalovaných, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2018, č.j. 28Cdo 4078/2017-139. Na straně žalovaných tak nemohly být naplněny zákonné podmínky existence spravedlivého důvodu, pro který by nemuseli vzniklé bezdůvodné obohacení, respektive jeho náhradu vydat žalobci a svědčí jim proto povinnost k zaplacení náhrady za bezdůvodné obohacení. Žalobce měl naopak povinnost ze zákona o majetku České republiky vzniklou pohledávku vůči žalovaným vymáhat.

6. Soud zjistil z listiny Informace o pozemku parc. číslo v katastrální uzemí zapsaném na list vlastnictví o výměře 383 m², druh zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, že vlastnické právo k tomuto pozemku je zapsáno pro Českou republiku a příslušnost hospodařit s majetkem státu pro Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví, vedeného Katastrálním úřadem pro anonymizováno část Prahy zjistil, že vlastnické právo k budově adresa na parcele číslo list vlastnictví, katastrální uzemí je zapsáno pro každého ze žalovaných ve výši jedné ideální poloviny. Vlastnické právo žalovaní nabyli na základě dohody o vydání věci.

8. Z průvodního dopisu žalobce s datem 24. 9. 2015 adresovaného prvnímu žalovanému, včetně kopie doručenky a kopie návrhu smlouvy o nájmu nemovité věci soud zjistil, že žalobkyně žalovaným navrhovala uzavření nájemní smlouvy na předmětný pozemek za nájemné ve výši 7 750 Kč měsíčně.

9. Z kopie vyjádření žalovaných adresovaného žalobci k návrhu nájemní smlouvy soud zjistil, že žalovaní tento návrh odmítli a navrhli bezúplatný převod předmětného pozemku, respektive převod za co nejnižší cenu, přičemž odkazovali na způsob nabytí i pozbytí předmětného pozemku.

10. Ze sdělení Odboru stavebního Úřadu městské části obec a číslo, číslo jednací ze dne 5. 1. 2016 soud zjistil, že domem adresa zastavěnou část a domem adresa nezastavěnou část téhož pozemku parc. číslo v k. ú. obec v obec a číslo hodnotí jako funkčně souvislý celek s domem adresa.

11. Z kopie cenové mapy stavebních pozemků anonymizováno obec pro rok 2015 soud zjistil, že pozemková parcela. číslo v k. ú. obec má pro rok 2015 stanovenou cenu 6 070 Kč za 1 m2.

12. Z kopie znaleckého posudku číslo rok ze dne 26. 2. 2014 zpracovaného znalcem příjmení jméno příjmení pro žalobce soud zjistil, že znalec pracoval s výší nájemného 7 749 Kč měsíčně při neměnných hodnotách za celé žalované období. Nájemné v tomto posudku ustanovil za období od 1. 7. 2011 do 30. 6. 2014.

13. Z kopie znaleckého posudku o ceně pozemku parc. číslo ze dne 7. 7. 2014 zpracovaného znalcem příjmení jméno příjmení pro objednatele celé jméno žalovaného (první žalovaný) soud zjistil, že předmětný pozemek v celkové výměře 383 m² ocenil na 2 324 810 Kč, věcné břemeno počítané z nájemného na částku 478 750 Kč, výslednou cenu pozemku pak na 1 846 060 Kč.

14. Z výslechu znalce příjmení jméno příjmení soud zjistil, že skutečnost, že předmětný pozemek je zčásti zastavěný domem, který není ve vlastnictví vlastníka pozemku, nebral v úvahu, protože při vypracování posudku použil simulační metodu, která vychází z cenové mapy. Bral v úvahu, že pozemek je přístupný pouze skrz nemovitost, která je ve vlastnictví jiného vlastníka než vlastníka pozemku. Při stanovení ceny, ať už se jedná o cenu nemovitosti nebo cenu nájmu, je třeba vycházet z porovnání ceny uskutečněných obchodů. Znalci se nepodařilo v tomto případě zjistit srovnatelné případy, a proto byl nucen přistoupit k simulační metodě plně v souladu s metodikou žalobce. Pokud žalované období v této věci vychází ze stejných zdrojových informací podle platné cenové mapy pro dané v období, pak by nájemné bylo totožné i za žalované období, tedy od 1. 1. 2015 do 29. 2. 2016, jaké stanovil ve znaleckém posudku pro období od 1. 7. 2011 do 30. 6. 2014.

15. Soud usnesením č.j. 6C 101/2016-66 ze dne 25. 3. 2019 ustanovil znalce celé jméno znalce, kterému uložil určit výši obvyklého nájemného (náhrady za bezesmluvní užívání) v daném místě a čase, a to konkrétně pozemku parc. číslo v k. ú. obec o výměře 383 m² za období od 1. 1. 2015 do 29. 2. 2016. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že znalec vycházel z cenové mapy stavebních pozemků anonymizováno obec, kde byla cena pozemku parc. číslo v k. ú. obec stanovena na 6 070 Kč za m2. Ke změně ve výši ceny předmětného pozemku za období od 1. 1. 2015 do 29. 2. 2016 oproti ceně pozemku uvedené v této cenové mapě za období od 1. 7. 2011 do 30. 6. 2014 nedošlo, byla po celé období ve výši 6 070 Kč za m2. jméno k určení výše nájemného v místě a čase obvyklém ve vztahu k předmětnému pozemku, použitou znalcem příjmení příjmení, znalec označil za jedinou možnou. Obvyklé nájemné za užívání pozemku za žalované období stanovil znalec celé jméno znalce na částku 108 500 Kč a výši náhrady za bezesmluvní užívání (nájemné v místě a čase obvyklém) pouze za zastavěnou část předmětného pozemku ve stejném období stanovil na částku 65 730 Kč.

16. Z výslechu znalce celé jméno znalce soud zjistil, že při vypracování znaleckého posudku nenašel žádný srovnatelný pozemek, který by se prodával, aby mohl posoudit, zda byl prodán v cenách podle cenové mapy. Podle znalce neexistují ani srovnatelné nájemní smlouvy.

17. Z odpovědi stát. instituce, odboru hospodaření s majetkem, oddělení využití a správy pozemků, číslo jednací ze dne 15. 1. 2020 soud zjistil, že pozemek parc. číslo k. ú. obec je součástí skupiny parcel číslo která byla oceněna v letech 2015 až 2016 cenou 6 070 Kč za 1 m². Tato cena byla stanovena na základě v této odpovědi specifikovaných prodejů. Cenová hladina byla průběžně ověřována a existuje řada kupních cen v intervalu 6 020- 6 110 Kč za m2. Tato cenová hladina byla změněna od roku 2017, kdy byly shromážděny ceny odpovídající pro skupinu parcel číslo v úrovni 8 450 Kč za m2. Při určení ceny pozemku parc. číslo k. ú obec se vycházelo z prodejů porovnatelných pozemků. § 10 odst. 3 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, definuje porovnatelný pozemek jako pozemek shodného účelu užití, obdobné plochy v obci a shodné stavební vybavenosti. Při určení ceny předmětného pozemku proto byla splněna všechna tato kritéria. Obdobná poloha v obci přitom v případě anonymizováno obec nutně neznamená stejné katastrální území. Skutečnost, že část předmětného pozemku je zastavěná stavbou bytového domu, je v zastavěném území zcela běžná a stanovená cena ji tudíž odráží. Kritérium, kterým je rozdílné vlastnictví stavby a pozemku, zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, do stanovené ceny promítnout neumožňuje. Není ani dovoleno cenu z kupních smluv jakkoliv upravovat. Jednotný funkční celek, jak je chápán pro účely oceňování, je tvořen vždy několika pozemky a posuzuje se příslušnost těchto pozemků ke stejnému funkčnímu celku. Z tohoto pohledu nelze jeden pozemek rozdělit na více funkčních celků.

18. Při místním šetření konaném na místě samém dne 29. 1. 2019 soud zjistil, že předmětný pozemek je přístupný pouze přes budovu adresa, nemá samostatný vchod z ulice, na pozemek se vstupuje zadním vchodem domu, který ústí pouze na tento pozemek. Na pozemku se nachází několik starých, zjevně nepoužívaných kůlen, plných prachu a evidentně starého haraburdí, kůlny jsou bez dveří. Pozemek je na jedné straně ohraničen plotem, z větší části kůlnami a na jedné straně zídkou.

19. Soud ustanovil znalkyni titul jméno celé jméno znalkyně, které uložil vypracovat revizi znaleckého posudku celé jméno znalce, stanovit obvyklou výší nájemného (náhrady za bezesmluvní užívání) v místě a čase z titulu užívání pozemku parc. číslo katastrální uzemí o výměře 383 m² za období od 1. 1. 2015 do 29. 2. 2016, vyjádřit se, zda má pro stanovení obvyklé výše nájemného význam okolnost, že část pozemku parc. číslo v k. ú obec o výměře 232 m² je zastavěná stavbou domu adresa ve vlastnictví rozdílné osoby, než u zastavěného pozemku, zda má pro stanovení obvyklé výše nájemného význam okolnost, že domem adresa zastavěná část pozemku č. parcelní anonymizováno k. ú. obec a domem adresa nezastavěná část tohoto pozemku, tvoří s tímto domem funkčně souvislý celek, zda má vliv na určení obvyklé ceny, respektive obvyklého nájemného skutečnost, že pozemek je cenově zařazen do cenové mapy stavebních pozemků anonymizováno obec a položil jí další doplňující otázky specifikované v usnesení.

20. Ze znaleckého posudku číslo zpracovaného dne 10. 1. 2021 znalkyní titul jméno celé jméno znalkyně a z výslechu znalkyně soud zjistil, že šetřením v katastrálním operátu zjistila 12 transakcí v okolí posuzované nemovitosti (bytový dům v klasické městské zástavbě). Z nich pouze ve dvou případech se jednalo o prodej pozemku vlastníku stavby. Žádná z těchto transakcí však nevykazuje znaky prodeje za„ obvyklou cenu“. V prvním případě šlo o prodej pozemku městem bytovému družstvu za cenu podle cenové mapy stát. instituce s odvoláním na pravidla privatizace bytového fondu (8 450 Kč/m2), v druhém případě šlo rovněž o prodej pozemku města bytovému družstvu za cenu podle cenové mapy stát. instituce 2004, rovněž s odvoláním na pravidla privatizace (2 700 Kč/m2. V jednom šetřeném případě byl předmětem transakce pouze pozemek – malý dvorek ve vnitrobloku, samostatně nezastavitelný, bez zjevného majetkového propojení na sousední nemovitosti (7 000 Kč/m2). V ostatních šetřených případech se jednalo o transakci, jejímž předmětem byl vždy pozemek spolu s bytovým domem, bez rozlišení ceny za dům a za pozemek. Z tohoto důvodu znalkyně přistoupila k odhadu nájemného za pozemek za pomoci náhradní metodiky, tj. za pomoci cenové mapy stát. instituce. Výši nájemného, respektive náhrady za bezesmluvní užívání, v místě a čase z titulu užívání pozemku parc. číslo o výměře 383 m² za žalované období od 1. 1. 2015 do 29. 2. 2016 stanovila znalkyně na částku 7 749,37 Kč měsíčně, za celé žalované období tedy 108 491 Kč. Výši nájemného za část pozemku zastavěnou domem, tedy o rozloze 232 m² znalkyně stanovila na částku 5 867,67 Kč měsíčně, to je za celé žalované období 82 147,33 Kč. Znalkyně dále vyslovila souhlas s použitím náhradní metodiky podle cenové mapy anonymizováno obec a se způsobem odhadu obvyklého nájemného tak, jak je stanovil znalec celé jméno znalce ve svém znaleckém posudku. Výše nájemného za pozemek není regulována, její výši lze tedy pouze odhadnout, nikoliv stanovit, a při běžné transakci vzniká dohodou, obvykle cenou za celek, zejména jedná-li se o tak malé výměry. Jak se předmět transakce jmenuje v katastrálním operátu, není podstatné, podstatná je jeho využitelnost pro podnikatelské či jiné záměry potencionálního nabyvatele nebo nájemce. Podle znalkyně není na místě šetřit funkčně související celek, neboť se jedná o jeden pozemek (nikoliv 2 pozemky), a tedy o jednu věc, nikoliv o dvě věci tvořící nebo netvořící funkční celek. To nic nemění na tom, že by bylo možné při svobodné transakci uzavřít nájemní smlouvu i jen na část pozemku. příjmení mapa stát. instituce nemá v oblasti tržního vyjednávání o ceně nebo o výši nájmu žádný vliv ani působnost. Náhrada za bezesmluvní užívání pozemku činí v průměru 3- 5 % z ceny pozemku. Při stanovení výše nájemného, respektive náhrady za bezesmluvní užívání celé plochy pozemku o rozloze 383 m² znalkyně kromě plochy pozemku použila o 1 procentní bod nižší odhad nájemného, a to právě z důvodu, že to je dvoreček a nejenom zastavěný pozemek. Rozpětí procent spočívá na úvaze znalce. Procenta se počítají z obvyklé ceny pozemku. Pokud znalkyně uvedla 4 %, pak uvažovala s tím, že by nájemné mělo být nepatrně nižší právě vzhledem k dvorečku, který není zastavěn. Při stanovení výše nájemného, respektive úhrady za bezesmluvní užívání pouze zastavěné části pozemku, použila znalkyně 5 % z ceny pozemku, a to z toho důvodu, že se jedná pouze o zastavěnou plochu, tedy o plochu, která je maximálně využita, znamená to tedy, že když je plocha maximálně využitá, je nájemné vyšší, a právě proto, kde se počítá i s dvorečkem, tak tam je nájemné ve výši 4 % z ceny. Znalkyně jako náhradní metodiku použila cenovou mapu anonymizováno obec, která je jako metodika přípustná, stejným způsobem postupoval i znalec příjmení celé jméno znalce. Jiná možnost nebyla, protože předměty ke srovnání neexistují. Cenová mapa v tržním prostředí není cenou obvyklou, je v podstatě nástrojem pro daňové účely pro ocenění. Vliv na tržní hodnotu pozemku má jeho využitelnost, tedy, co se dá z pozemku získat, když se zastaví nebo nezastaví, například, co je možno provést na pozemku podle územního plánu. V daném případě měla vliv na tržní hodnotu především poloha a tvar pozemku.

21. Soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, č.j. 35C 23/2016-89 ze dne 7. 6. 2016, že tento soud zamítl žalobu celé jméno žalovaného a celé jméno žalovaného (žalovaných ve věci 6 C) na určení, že každý z nich je vlastníkem ideálního podílu ve výši jedné poloviny na pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro anonymizováno obec, stát. instituce, pro územní celek, katastrální uzemí, když dospěl ke zjištění, že původním vlastníkem pozemku parc. číslo s domem adresa v k. ú. obec, územní celek byl dědeček žalobců jméno celé jméno žalovaného. Ten dne 1. 6. 1967 pořídil závěť, která se v případě nemovitostí týkala pouze domu adresa a nikoli již pozemku pod tímto domem. Uvedenou závětí odkázal dům adresa Československému státu. Přes jasné znění závěti státní notářství pro část Prahy rozhodnutí o dědictví po tomto zůstaviteli ze dne 1. 6. 1972 zařadilo do aktiv dědictví připadajících Čsl. státu, jak dům adresa v obec a číslo obec, tak stavební parcelu anonymizováno. Restituční spor žalobců a manželky zůstavitele anonymizováno. příjmení o uložení povinnosti k vydání pozemků skončil pravomocně 7. 11. 1996 zamítnutím žaloby s odůvodněním, že nárok podle zákona č. 87/1991 Sb. se prekludoval, neboť v zákonem stanovené lhůtě nebyl řádně uplatněn. Ohledně domu adresa bylo rozhodnuto ve prospěch žalobců pravomocně k datu 17. 3. 1999. Žalobci se za této situace nemohou domáhat ochrany vlastnického práva podle ustanovení občanského zákona formou určení práva či právního vztahu podle ust. § 80 o.s.ř. Žalobci uplatnili nárok typicky restituční povahy v řízení vedeném podle zákona č. 87/1991 Sb. a v tomto řízení neuspěli. Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Restituční zákony vyloučily možnost uplatnit právo k majetku, který získal stát konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými předpisy podle obecných předpisů, když úprava podle restitučních předpisů je speciální úpravou k předpisům obecným. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 25Co 288/2016-117 ze dne 1. 12. 2016, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2017, soud zjistil, že odvolací soud tímto rozsudkem potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve věci 35C 23/2016. Odvolací senát v odůvodnění rozsudku odkázal mimo jiné na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu, který sjednotil v rozhodnutí sp. zn. 31Cdo 1222/2001 judikaturu v otázce, zda v případě, kdy je dán důvod k vydání věci podle restitučních předpisů (tedy nejen zákona o půdě), lze se domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů. Nejvyšší soud k této otázce, s akcentem na princip právní jistoty, uzavřel, že oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 bez právního důvodu za podmínek uvedených v restitučních předpisech, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva, ani vlastnickou žalobou. Projednávaná věc se podle odvolacího soudu z hlediska skutkových okolností nijak nevymyká okolnostem, z nichž velký senát Nejvyššího soudu vycházel a lze proto konstatovat, že citované rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu dopadá i na daný případ. Žalobcům tedy nelze poskytnout ochranu vlastnického práva podle obecných předpisů.

22. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

23. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

24. České republika je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, který je druhově určený jako zastavěná plocha a nádvoří o výměře 383 m², příslušnost hospodaření s tímto majetkem je svěřena Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na části předmětného pozemku je umístěna stavba pro bydlení adresa o zastavěné ploše 232 m², která je ve spoluvlastnictví žalovaných, přičemž každý z nich vlastní jednu ideální polovinu. Nezastavěná část pozemku adresa o rozloze 151 m² není nikým fakticky užívána, je přístupná pouze zadním vchodem nemovitosti žalovaných. Žalovaní za užívání pozemku pod svojí nemovitostí žalobci ničeho neplatí. Výše měsíčního nájemného za zastavěnou část předmětného pozemku činí 5 867,67 Kč. Jednání mezi účastníky o odprodeji pozemku žalovaným byla neúspěšná. Žalovaní zasílali žalobci měsíční nájemné ve výši 4 000 Kč, avšak žalobce nájemné v této výši nepřijímal a vracel je žalovaným zpět, protože mu nebylo zřejmé, z jaké rozlohy pozemku je tato částka placena, a nájemní smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena. Původním vlastníkem předmětného pozemku a domu adresa byl dědeček žalobců, který dům adresa odkázal Československému státu závětí. Žalobci se v restitučním řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15C 304/98 domáhali vydání domu adresa se stavební parcelou číslo avšak úspěšní byli pouze, pokud se týká domu adresa, neboť jejich nárok na vydání pozemku se prekludoval, protože jej řádně neuplatnili v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě. O vydání domu adresa bylo rozhodnuto ve prospěch žalovaných pravomocně k datu 17. 3. 1999. Žalovaní nebyli úspěšní se svojí žalobou proti České republice – anonymizováno 7 slov v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35C 23/2016, ve kterém se domáhali určení vlastnického práva k předmětnému pozemku parc. číslo.

25. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen občanský zákon), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. V řízení bylo prokázáno výpisy z katastru nemovitostí a mezi účastníky již není sporu (poté, kdy byla Obvodním soudem pro Prahu 10 pravomocně zamítnuta žaloba žalovaných o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku), že žalobce je vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, o výměře 383 m², a že na tomto pozemku je umístěna stavba určená pro bydlení adresa, jejímiž podílovými spoluvlastníky, každý z jedné ideální poloviny, jsou žalovaní, a že tato stavba zabírá předmětný pozemek v ploše 232 m². Žalovaní, ač část pozemku o rozloze 232 m² nepochybně užívají, neboť je v této rozloze obsazen jejich stavbou, žalobci za užívání tohoto pozemku ničeho neplatí, respektive žalobce jejich jednostranně stanovené nájemné ve výši 4 000 Kč měsíčně nepřijímá, neboť není mezi účastníky smluvně zakotveno. Žalovaní se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacují ve smyslu shora citovaného ustanovení občanského zákona. Soud však přisvědčil žalovaným, že nelze po nich spravedlivě požadovat úhradu za bezesmluvní užívání pozemku parc. číslo v celé ploše 383 m², protože v řízení bylo prokázáno (a žalobce ani netvrdil opak), že žalovaní nezastavěnou část předmětného pozemku neužívají. Argument žalobce, odkazující na stanovisko stavebního odboru Úřadu městské části obec a číslo, podle něhož domem adresa k. ú. obec, zastavěná část a domem adresa nezastavěná část téhož pozemku, číslo parcelní anonymizováno, k. ú. obec v obec a číslo tvoří s domem adresa funkčně souvislý celek, je bezpředmětný, neboť pro posouzení rozsahu bezesmluvního užívání pozemku a bezdůvodného obohacení je irrelevantní. Soud proto vyměřil úhradu za bezesmluvní užívání pozemku pouze v rozsahu 232 m², v němž je pozemek zastavěn budovou adresa ve spoluvlastnictví žalovaných, a jen v tomto rozsahu je žalovanými užíván. Při stanovení výše náhrady za bezesmluvní užívání pozemku soud vycházel ze znaleckého posudku znalkyně titul celé jméno znalkyně ze dne 10. 1. 2021. Učinil tak z toho důvodu, že závěry tohoto znaleckého posudku nejsou v rozporu s ostatními důkazy, znalkyně dospěla k určitému a srozumitelnému závěru, který řádně odůvodnila, a který není rozporný. Soud hodnotí tento znalecký posudek, včetně výslechu znalkyně před soudem, jako přesvědčivý, znalkyně přihlédla ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, a přesvědčivě zodpověděla všechny položené otázky. Soud tedy vycházel z ceny měsíční výše nájemného 5 867,67 Kč, což představuje za žalované období 14ti měsíců částku 82 147,33 Kč. Tuto částku proto žalobci přiznal, včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení od podání žaloby do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal zaplacení částky 108 500 Kč, soud žalobu co do částky 26 352,67 Kč s požadovanými úroky z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

27. Soud nesdílí názor žalovaných, že se v daném případě na straně žalovaných nejedná o bezdůvodné obohacení, protože nedošlo k obohacení bez spravedlivého důvodu. Žalovaným totiž nesvědčí žádný spravedlivý důvod pro bezúplatné užívání části předmětného pozemku, jehož vlastníkem je Česká republika, neboť jim nic nebránilo ve včasném a řádném uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 87/1991 Sb. Pokud by tak učinili, byl by zjevně jejich nárok na vydání předmětného pozemku úspěšný, neboť dům adresa postavený na tomto pozemku, jim byl v restitučním řízení vydán. I pro tento souzený případ lze podle názoru soudu použít v obecné rovině rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31Cdo 1222/2001, které bylo citováno v odstavci 21 odůvodnění tohoto rozsudku: přitakání právnímu názoru žalovaných, že jim svědčí spravedlivý důvod pro užívání pozemku, by bylo popřením a obcházením restitučních zákonů i restituční judikatury.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 76 %, žalovaní byli úspěšní z 24 %. Po odečtení úspěchu od neúspěchu činí celkový úspěch žalobkyně 52 %. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

29. Výroky IV. a V. tohoto rozsudku jsou odůvodněny ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaní nebyli úspěšní ze 76 % a v této výši je proto stíhá povinnost zaplatit znalečné. To bylo přiznáno v celkové výši 17 923 Kč (znalci celé jméno znalce za znalecký posudek 4 578 Kč a 700 Kč za výslech před soudem, titul celé jméno znalkyně za znalecký posudek 11 445 Kč a 1 200 Kč za výslech před soudem). Po odečtu žalovanými složené zálohy ve výši 3 000 Kč jim tak zbývá k doplacení 10 621,48 Kč. Ve výroku V. České republice náklady řízení soud ve výši 4 301,52 Kč za vyplacené znalečné nepřiznal, protože subjekt oprávněný splývá se subjektem povinným.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.