OSPH07 10 C 146/2016-199

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokákou údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovaným: 1. ČR - Ministerstvo vnitra, IČO, ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ 2. název žalované, sídlem adresa, obec a číslo, IČO ⟪LB:lb_008⟫ o 83 756 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se žalobním návrhem, aby první žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 41 878 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 3.3.2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná číslo je povinna zaplatit žalobci částku 20 029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 3.3.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, co do povinnosti žalované číslo zaplatit žalobci částku 19 849 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 3. 3. 2016 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit první žalované na nákladech řízení částku 900Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 17 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou nejprve na první žalované domáhal úhrady újmy ve výši 83 756 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu tím, že Úřad městské části obec a číslo v zákonné 15 denní lhůtě nevyřídil jeho žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., kterou podal dne 16.1.2014, ale byla vyřízena až dne 5.7.2015, tedy po 535 dnech od podání žádosti.

2. Podáním ze dne 5. 9. 2016 navrhl žalobce, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila název žalované z důvodu, že až po podání žaloby na základě vyjádření Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva vnitra zjistil, že i tento subjekt má být žalovaný, neboť v části předmětu řízení vystupoval v rámci své samostatné působnosti. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 1. 9. 2017 upřesnil žalobu tak, že požaduje, aby první žalovaná byla povinna uhradit mu částku 41 878 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 3. 3. 2016 do zaplacení a náhradu nákladů řízení a druhá žalovaná, aby byla povinna uhradit mu částku 41 878 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 3. 3. 2016 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

3. Usnesením ze dne 3. dubna 2018 pod č.j. 10 C 146/2016-165 soud připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila název žalované, se sídlem adresa žalované.

4. Žalovaná číslo navrhla zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace. Žalobce podáním ze dne 3. 9. 2015 se obrátil na žalovanou se žádostí o přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup a vydávání nezákonných rozhodnutí. Žalovaná postoupila podáním ze dne 14. 10. 2015 žádost k přímému vyřízení povinnému subjektu, neboť tvrzená újma vznikla v souvislosti s výkonem státní správy v rámci samostatné působnosti územního samosprávného celku. Magistrát vydal celkem 6 rozhodnutím, kterým rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Magistrát všem podaným odvoláním do rozhodnutí povinného subjektu vyhověl. Řízení o poskytnutí informací je řízením správním a jeho výsledek nezasahuje do soukromoprávních záležitostí žadatelů žádajících poskytnutí informací. Toto řízení je veřejnoprávní povahy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na něj nedopadá a neuplatní se tak vyvratitelná domněnka vzniklé nemajetkové újmy. Je na žalobci, aby svoji nemajetkovou újmu řádně tvrdil a prokázal, včetně příčinné souvislosti mezi průtahy a vznikem újmy.

5. Žalovaná číslo navrhla zamítnutí žaloby s tím, že řízení v souvislosti s žádostí o informace dle zák.č. 106/1999 Sb. není závazkem civilní (soukromoprávní) povahy pročež se ve vztahu k těmto řízením nelze otázkou přiměřenosti (celkové) délky řízení zabývat, a nelze na ně tudíž ani bez dalšího aplikovat závěry vyjádřené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, kdy na dané skutkové případy lze aplikovat toliko případný nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věta druhá zák. č. 82/1998 Sb. tj. průtahy spočívající v porušení zákonné lhůty. Žalovaná neměla průtah v žádném řízení a v rozhodném období žalobce podal 20 žalob. Jedná se o šikanózní výkon práv žalobce. Žalobce se snaží prostřednictvím zákona o přístupu k veřejným informacím získat finanční prospěch.

6. Ze spisového materiálu Úřadu městské části obec a číslo sp.zn. MCP6 číslo soud zjistil, že dne 16. ledna 2014 žalobce požádal o poskytnutí informací:

1.) Poskytnutí přehledu konkrétních mimořádných úkolů, o kterých se zmiňuje usnesení Rady městské části obec a číslo ze dne 16. prosince 2013, číslo.

2.) Poskytnutí celkové výše odměn

3.) Poskytnutí konkrétní výše odsouhlasených odměn přiznaných těmto jednotlivým vedoucím pracovníkům: Ing. jméno příjmení, Mgr. jméno příjmení, Ing. jméno příjmení, Bc. jméno. příjmení, Mgr. jméno příjmení příjmení.

4.) Poskytnutí příloh usnesení. název žalované dne 16.1.2014 žalobci k bodu číslo číslo částečně k bodu 4., informaci poskytla. Dne 3. 2. 2014 vydala žalovaná číslo rozhodnutí č.j. MCP6 004979/2014, kterým žádosti žadatele o informace uvedené pod bodem 3) a částečně pod bodem 4) nevyhověla a informace neposkytla. Žalobce se podáním ze dne 20. února 2014 proti rozhodnutí odvolal. Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 24. 3. 2014 pod č.j. PR/OKC/3 číslo rozhodnutí povinného subjektu-městské části obec a číslo, Úřadu městské části obec a číslo ze dne 3.2.2014 č.j. MCP6 004979/2014, o odmítnutí části žádosti žadatele o poskytnutí informace, podané dne 16.1.2014 zrušil a věc vrátil povinnému subjektu k novému projednání. název žalované dne 23. 4. 2014 pod č.j. MCP6 034120/2014 vydala rozhodnutí, kterým žádosti žadatele o informace uvedené pod bodem 3) a částečně pod bodem 4) odmítla a informace neposkytla. Žalobce se podáním ze dne 30. dubna 2014 proti rozhodnutí odvolal. Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 16. 6. 2014 pod č.j. PR/OKC/3 číslo rozhodnutí povinného subjektu-městské části obec a číslo, Úřadu městské části obec a číslo ze dne 23.4.2014 č.j. MCP6 034120/2014, kterým byla odmítnuta část žádosti o poskytnutí informací zrušena a věc vrácena povinnému subjektu k novému projednání. název žalované dne 11.7.2014 pod č.j. MCP6 053439/2014 vydala rozhodnutí, kterým žádosti uvedené pod bodem číslo) a částečně pod bodem číslo) v rozsahu„ Seznam vedoucích odborů s příslušnou výši navrhované odměny“ nevyhověla a žádost odmítla. Žalobce se podáním ze dne 27. července 2014 proti rozhodnutí odvolal. Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 9. 9. 2014 pod č.j. PR/OKC/3 číslo rozhodnutí povinného subjektu-městské části obec a číslo, Úřadu městské části obec a číslo vedené pod zn. č.j. MCP6 053439/2014 ze dne 11.7.2014, kterým byla odmítnuta část žádosti o poskytnutí informací ze dne 16.1.2014 zrušil a věc vrátil povinnému subjektu k novému projednání. název žalované dne 30.9.2014 pod č.j. MCP6 074727/2014 vydala rozhodnutí, kterým žádosti uvedené pod bodem číslo) a pod bodem číslo) v rozsahu„ Seznam vedoucích odborů s příslušnou výši navrhované odměny“ nevyhověla a žádost v této části odmítla. Žalobce se podáním ze dne 22.října 2014 proti rozhodnutí odvolal. Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 5.12.2014 pod č.j. PR/OKC/3 číslo rozhodnutí povinného subjektu-městské části obec a číslo, Úřadu městské části obec a číslo vedené pod zn. č.j. MCP6 074727/2014 ze dne 30.9.2014, kterým byla odmítnuta část žádosti o poskytnutí informací ze dne 16.1.2014 zrušil a věc vrátil povinnému subjektu k novému projednání. název žalované dne 9.1.2015 pod č.j. MCP6 099146/2014 vydala rozhodnutí, kterým žádosti uvedené pod bodem číslo) a části žádosti uvedené pod bodem číslo) nevyhověla a žádost v této části odmítla. Žalobce se podáním ze dne 22. ledna 2015 proti rozhodnutí odvolal. Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 4.3.2015 pod č.j. MHMP 335562/2015 rozhodnutí povinného subjektu-městské části obec a číslo, Úřadu městské části obec a číslo vedené pod zn. č.j. MCP6 099146/2014 ze dne 9.1.2015, kterým byla odmítnuta část žádosti o poskytnutí informací zrušil a věc vrátil povinnému subjektu k novému projednání. název žalované dne 24.3.2015 pod č.j. MCP6 020522/2015 vydala rozhodnutí, kterým žádosti uvedené pod bodem číslo) a části žádosti uvedené pod bodem číslo) nevyhověla a žádost v této části odmítla. Žalobce se podáním ze dne 5. dubna 2015 proti rozhodnutí odvolal. Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 10. 6. 2015 pod č.j. MHMP 1047964/2015 rozhodnutí povinného subjektu-městské části obec a číslo, Úřadu městské části obec a číslo vedené pod zn. č.j. MCP6 020522/2015 ze dne 24. 3. 2015, kterým byla odmítnuta část žádosti o poskytnutí informací zrušil a věc vrátil povinnému subjektu k novému projednání. Úřad městské části obec a číslo dopisem ze dne 26. 6. 2015 požadované informace žalobci sdělil. Účastníci učinili nesporným, že toto sdělení žalobce obdržel dne 5. 7. 2015. Z usnesení Ministerstva vnitra, odboru dozoru a kontroly č.j. MV-81536-83/ODK-2013 ze dne 1. července 2014 soud zjistil, že žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti Magistrátu hlavního města Prahy nebylo vyhověno, neboť Magistrát hlavního města Prahy rozhodl dne 16. června 2014. Z žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti soud zjistil, že dne 12. ledna 2015 podal žalobce žádost o uplatnění proti nečinnosti ÚMČ obec a číslo na Magistrát hl.m. obec. Z usnesení Magistrátu hl.m. obec soud zjistil, že usnesením ze dne 17. 3. 2015 Magistrát hl.m. obec žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nevyhověl. Z usnesení Ministerstva vnitra, odboru dozoru a kontroly soud zjistil že usnesením ze dne 15. června 2015 žalovaná žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti Magistrátu hlavního města Prahy nevyhověla, neboť Magistrát hlavního města Prahy o odvolání žalobce rozhodl dne 10. června 2015.

7. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění soud zjistil, že žalobce dne 3. 9. 2015 požádal o přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup. Z odpovědi žalované číslo soud zjistil, že dne 1. února 2016 žalovaná číslo odmítla žádost žalobce za nepřiměřené zadostiučinění. Ze sdělení žalovaného číslo soud zjistil, že žalovaná číslo dopisem ze dne 20. 10. 2015 sdělila žalobci, že finanční požadavky považuje za bezpředmětné, ničím nepodložené.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

9. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti.

10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Podle § 19 OdpŠk územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy a) nezákonným rozhodnutím, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

13. Podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění.

14. Podle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit.

15. V rozsudku ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 56/2006-56, Nejvyšší správní soud shledal, že odpověď na otázku, do jaké působnosti obcí (samostatné či přenesené) má být zařazeno vlastní rozhodování o poskytnutí informací, je nutno hledat ve výkladu samotného zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím, že zákon o svobodném přístupu k informacím za povinné subjekty označil orgány, které agendu, k níž se požadované informace vztahovaly, věcně vyřizovaly (byla náplní jejich působnosti), nepřímo učinil povinnost k poskytování takových informací„ součástí“ obsahu dané působnosti těchto orgánů. Z toho pak vyplývalo, či bylo nutno dovodit, že rozhodování o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve věcech samostatné působnosti obcí bylo výkonem samostatné působnosti, a rozhodování o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve věcech přenesené působnosti obcí bylo výkonem přenesené působnosti (shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, sp. zn. 4 As 56/2006 a ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 4 As 13/2008).

16. Žalobcem požadované informace o odměnách, které obdrželi vedoucí pracovníci Úřadu městské části obec a číslo, se týkaly samostatné působnosti Městské části pro část Prahy. Jestliže rozhodování o poskytnutí informací o odměnách vedoucích pracovníků Úřadu městské části obec a číslo tímto orgánem spadá do samostatné působnosti, pak i odvolací přezkum Magistrátem hlavního města Prahy se odehrává v rámci výkonu téže působnosti. Přezkoumával-li tedy Magistrát hlavního města Prahy k odvolání žalobce rozhodnutí Úřadu městské části obec a číslo o neposkytnutí požadovaných informací spadajících do samostatné působnosti, postupoval rovněž v režimu samostatné působnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2021 sp.zn. 30 Cdo 1646/2019-205).

17. Poskytování informací o výši odměn přiznaných vedoucím pracovníkům se týká samostatné působnosti územně samosprávných celků a první žalovaný proto není ve sporu pasivně legitimován. Soud proto žalobu vůči němu zamítl.

18. Podle § 22 OdpŠk územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

20. Ústavní soud nálezem ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/2020, vyslovil následující závěry. Předmětem správních řízení i navazujících soudních řízení správních bylo rozhodování ve věci základního práva stěžovatelů na informace dle čl. 17 Listiny. Stěžovatelé měli právo na projednání této věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, které zahrnuje i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Toto právo se vztahuje jak na správní řízení, tak na navazující soudní řízení správní, přičemž z ústavněprávního pohledu je navíc třeba na řízení od okamžiku podání žádosti o informace až do konečného rozhodnutí o ní nahlížet jako na jeden celek. Porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (v přiměřené lhůtě) představuje nesprávný úřední postup ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Domáhá-li se jednotlivec nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené tímto nesprávným úředním postupem při rozhodování ve věci týkající se některého se základních práv, jako je i právo na informace, uplatní se domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje nemajetkovou újmu. Obecné soudy jim však svým postupem znemožnily se tohoto práva domáhat, čímž porušily čl. 36 odst. 3 Listiny, a částečným odmítnutím žalob pro vady, jimiž netrpěly, pak stěžovatelům upřely přístup k soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny (bod 17). Na správní řízení, jejich předmětem bylo základní právo nebo svoboda, se tedy vztahuje právo na projednání věci v přiměřené lhůtě plynoucí z čl. 38 odst. 2 Listiny. V případě jeho porušení se mohou jednotlivci na základě čl. 36 odst. 3 Listiny domáhat jakožto náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem rovněž náhrady za nepřiměřenou délku řízení. Neobstojí proto závěry obecných soudů, že tohoto práva se lze domáhat pouze u správních řízení, jejichž předmětem bylo občanského právo nebo závazek ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a že jinak se lze domáhat toliko náhrady újmy za jednotlivé průtahy v řízení (bod 53). Ústavní soud shrnuje, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů (bod 66).

21. Soud neprováděl důkazy navrhované druhou žalovanou, a to výslechem svědka příjmení příjmení, který měl být slyšen k tomu, zda mu neposkytnutím informace vznikla nemajetková újma, znaleckým posudkem z oboru psychiatrie a psychologie na výši nemajetkové újmy, neboť je soud považoval za nadbytečné, když samotné ustanovení § 31a zák.č. 82/1998 Sb., tak i stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011 sp.zn. Cpjn 206/2010 uvádí kritéria, jak postupovat při určení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení.

22. Řízením bylo prokázáno, že žalobce 16. ledna 2014 požádal o poskytnutí informace, kterou obdržel dne 5. 7. 2015. Délka správního řízení tak trvala 17 měsíců a 19 dní. Uvedená skutečnost jednoznačně opodstatňuje závěr, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nepřiměřenou délkou řízení, jestliže zákon stanoví lhůtu 15 dní a nadřízený orgán má též rozhodnout ve lhůtě 15 dní od předložení odvolání povinným subjektem. Zároveň je zřejmé, že vzhledem k uvedené délce řízení v tomto případě konstatování porušení práva ani poskytnutí omluvy není dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a je namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích.

23. Soud proto při určení výše přiměřeného zadostiučinění v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011 sp.zn. Cpjn 206/2010 stanovil základní částku zadostiučinění částkou 15 000 Kč za jeden rok tj. částkou 1 250 Kč za jeden měsíc řízení a 41 Kč za jeden den. Soud tak stanovil základní částku zadostiučinění ve výši 22 029 Kč (17 x 1 250 Kč + 19x 41 Kč).

24. Následně soud zvažoval modifikaci této základní částky v důsledku jednotlivých faktorů obsažených v 31a odst. 3 písm. a) až e) zákona, přičemž dospěl k závěru, že zde není důvod pro navýšení ani snížení této základní částky zadostiučinění. S ohledem na lhůtu, kdy mělo dojít k vyřízení žádosti, soud neshledal důvody ke krácení této částky, délka řízení však nebyla extrémní, aby došlo k navýšení. Řízení nebylo ani obzvláště složité, ani jednoduché, když na danou problematiku se judikatura stále vyvíjí. Žalobce se na délce řízení nepodílel. V okolnostech významu předmětu řízení pro poškozeného soud neshledává důvody pro modifikaci, když řízení se nedotýkalo osobnostní či majetkové sféry žalobce a nemělo tak pro stěžovatele velký význam. Žalobce neuváděl, že účelem vyžádání informace bylo přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu. Proto soud základní částku zadostiučinění ani nezvýšil, ani nesnížil na základě uvedených kritérií.

25. Soud proto žalobě co do zaplacení částky vůči druhé žalované v částce 20 029 Kč vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení od 3.3.2016, když žalovaná číslo dopisem ze dne 20.10.2015 sdělila žalobci, že finanční požadavky považuje za bezpředmětné. Co do zaplacení částky 19 849 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou vůči 2. žalované zamítl.

26. O nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovanou soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle plného úspěchu první žalované, a podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a to za 3 úkony (vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 26. 3. 2019, 14. října 2021) po 300 Kč.

27. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle plného úspěchu žalobce ve věci, neboť žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit mu nemateriální újmu, jejíž výše závisela na posouzení soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2015 sp.zn. 30 Cdo 820/2014). Náklady řízení představují náklady žalobce za jeden úkon nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou číslo to za jeden úkon za 300 Kč (sepis žaloby) a náklady právního zastoupení sestávající z odměny advokátky žalobce za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, úprava žaloby, účast u jednání dne 26.3.2019, doplnění žaloby ze dne 9.8.2021 a účást u jednání 14.10.2021. Dále jsou náklady tvořeny paušální náhradou hotových výdajů advokátky žalobce po 300 Kč připadající na každý uvedený úkon právní služby (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) Náklady celkem tak činí 17 300 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.