OSPH07 29 C 49/2024-62

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Anonymizováno za níž jedná Anonymizováno - Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím a zveřejnění omluvy ⟪LB:lb_007⟫ doplňujícím Anonymizováno

Rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, se pod výrokem II. doplňuje tak, že se žaloba dále zamítá co do nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení 0,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 101 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení.

II. Žaloba se co do nároku žalobce na zaplacení částky 199 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení a co nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení 0,25 % ročně z částky 101 000 Kč od datum do datum zamítá.

III. Žaloba se co do nároku žalobce na zveřejnění omluvy ve znění: „Omluva Jméno žalobce, nar. Datum narození žalobce: Anonymizováno se Vám omlouvá za nezákonné omezení Vaší osobní svobody vazbou uvalenou na Vaši osobu v rámci nezákonného trestního stíhání vedeného Policií ČR pod sp. zn. Anonymizováno a u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka.“ na internetových stránkách www.justice.cz po dobu minimálně dvou měsíců zamítá.

IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta náhradu nákladů řízení ve výši …….. Kč.

Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, ve znění opravného usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodl soud o žalobě žalobce, jíž se domáhal proti žalované mj. zaplacení částka s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení plynoucího od datum mj. tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.), dále že se žaloba co do nároku žalobce na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení a co nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení 0,25 % ročně z částky částka od datum do datum zamítá (výrok II.).

Následně bylo zjištěno, že soud nerozhodl o části žalobcem požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení z prodlení 14,75 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení 0,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a proto soud o této rozsudkem opomenuté části předmětu řízení rozhodl tímto doplňujícím rozsudkem (§ 166 odst. 1, 2 o. s. ř.).

Ohledně důvodů pro zamítnutí nároku žalobce na úhradu příslušenství, ohledně nějž bylo rozhodnuto tímto doplňujícím rozsudkem, soud pro stručnost plně odkazuje na odůvodnění rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, ve znění opravného usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, a to konkrétně jeho odst. 19.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení plynoucího od datum a (po částečném zpětvzetí žaloby co do nároku na poskytnutí žaloby v žalobcem formulovaném znění doporučeným dopisem) zveřejnění omluvy v pod výrokem III. citovaném znění, a to coby zadostiučinění za vazbu vykonanou v trestním řízení vedeném v přípravném řízení pod sp. zn. policejního orgánu Anonymizováno a před Obvodním soudem pro adresa pod sp. zn. spisová značka. Žalobce vykonal v daném řízení vazbu od datum do datum, načež byl obžaloby zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek, pro který se trestní řízení vedlo, spáchal žalobce jako obžalovaný. Újma žalobce spočívala v zásadu do jeho rodinného života, kdy bylo negativně zasaženo jeho partnerské soužití s partnerkou, byť po výkonu vazby došlo k obnově tohoto soužití, zároveň byl narušen vztah žalobce s jeho dcerou a vnučkou, s nimiž se žalobce nemohl v době výkonu vazby vídat a vidět vnučku vyrůstat, což žalobce nesl velmi těžce, a dále byl narušen též vztah žalobce s otcem, s nímž je žalobce jinak v těsném kontaktu. Žalobce byl též postižen ve sféře zaměstnání, které žalobce v době vzetí do vazby vykonával. V průběhu vazby byl pak žalobce omezen v možnosti volit si sociální prostředí. Výkon vazby se u žalobce pojil s pocity velké křivdy, vazební řízení a rozhodování pak bylo z jeho pohledu nedůstojné ohledem na aroganci o vazbě rozhodujícího soudce. To se vše se negativně promítlo do jeho psychického stavu. Je irelevantní obranou žalované, že újma žalobce má být dle jejího mínění zmírněna tím, že v minulosti vykonal trest odnětí svobody, kdy taková námitka žalované porušuje žalobcovu presumpci neviny a stigmatizuje a diskriminuje jej, a nelze k ní tak v civilním řízení přihlížet.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Žalobci se za výkon vazby omluvila doporučeným dopisem s tím, že se jedná o dostatečnou satisfakci ohledem na poměry věci, kdy případná újma žalobci výkonem vazby způsobená je snížena tím, že žalobce je osobou v minulosti vícekrát trestanou, přičemž vykonal i nepodmíněný trest odnětí svobody, což má vliv na intenzitu vzniklé újmy ve srovnání s osobou v minulosti netrestanou.

3. Provedeným dokazováním, jakož i ze skutečností mezi stranami nesporných, které vzal soud za svá skutková zjištění, zjistil soud následující skutkový stav věci:

4. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce byl stíhán v trestním řízení vedeném právnická osoba pod sp. zn. Anonymizováno, přičemž v době od datum do datum (tj. 101 dnů) bylo jeho trestní stíhání vedeno vazebně. Následně byl v daném trestním řízení rozsudkem Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka zproštěn obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že by skutek, pro který se řízení vedlo a který byl kvalifikován jako přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. z., spáchal žalobce jako obžalovaný. Dne datum pak žalobce u žalované uplatnil nárok na relutární satisfakci za nemajetkovou újmu v souvislosti s vykonanou vazbou na zaplacení 300 000 Kč. Žalovaná mu však požadovanou relutární satisfakci neposkytla a vyjádřila se k této otázce dopisem z datum poté, co byl žalobce žalovanou vyzván k doplnění skutečnosti týkající se tvrzené nemajetkové újmy. Dopisem ze dne datum pak žalovaná poskytla žalobci písemnou omluvu ve formě a znění, jak byla formulována v žalobě, však nevyhověla žádosti žalobce, aby byla omluva v jím navrženém znění zveřejněna na internetových stránkách www.justice.cz.

5. Výslechem svědka adresa soud zjistil, že zhruba v době předcházející vzetí žalobce do vazby potřeboval žalobce zaměstnat, a proto mu svědek nabídl – aniž by byl pracovněprávní vztah formalizován – brigádu ve formě údržbářských a úklidových prací, na které žalobce vydržel asi šest až osm týdnů, načež zmizel a až později se svědek dozvěděl, že byl vzat do vazby. Žalobce měl přitom od svědka přislíbené zaměstnání, pakliže by se na brigádě osvědčil, na to už však s ohledem na vzetí žalobce od vazby nedošlo. Od té doby svědek spolupráci se žalobcem neobnovil, neboť nebyl dostatek práce.

6. Výslechem žalobce soud zjistil, že v době přes nástupem do vazby bydlel Anonymizováno kdy byt s ním sdílela i jeho partnerka paní jméno FO. Vzetí žalobce do vazby pak mělo za následek fakticky konec jejich vztahu, který byl tou dobou v počátcích a pro žalobce subjektivně v nejhezčím období. Po propuštění žalobce z vazby sice fakticky došlo k jeho obnově, nicméně jeho kvalita, jak ji žalobce subjektivně vnímá, již není taková, jako v době před vazbou. Žalobce byl též v častém a pravidelném kontaktu s rodinou, a to se svou dcerou a malou vnučkou, jíž pomáhal hlídat, aby mohla dcera pracovat, jakož i se svým Anonymizováno otcem, jemuž pomáhal s pracemi kolem domu. Po dobu výkonu vazby jej otec navštěvoval co 14 dní, ač se uvalení vazby na žalobce promítlo do toho, že otec pochyboval o jeho nevině. Dcera s vnučkou jej ve vazbě nenavštěvovali, ač jej dcera původně navštěvovat měla, ale nakonec mu pouze poslala svou fotku s vnučkou. Po propuštění žalobce z vazby se žalobce opět začal s otcem vídat jako v době výkonu vazby předcházející. Stejně tak se opět začal vídat s dcerou a vnučkou, které bylo v době jeho vzetí do vazby cca půl roku. V době výkonu vazby žalobce bral léky na psychický stav, a to Quetiapin a Lyricu, které měl předepsané již dříve, a to již před tím, než v minulosti nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Žalobce to subjektivně vnímá tak, že byl na lécích závislý a po výkonu vazby se z toho snažil dostat. Výkon vazby žalobce nenesl dobře, neboť – na rozdíl od výkonu trestu odnětí svobody, kde člověk ví, za co jej vykonává – si uvědomoval, že je nevinný a prožíval pocity nejistoty, co bude dál. Nadto sdílel celu s mužem následně odsouzeným k dlouhému trestu odnětí svobody pro loupežné přepadení, kterého subjektivně vnímal jako psychopata.

7. Z opisu rejstříku trestů žalobce (Anonymizováno spisu Obvodního soudu pro adresa zn. spisová značka) soud zjistil, že žalobce byl mezi lety Anonymizováno a Anonymizováno celkem třináctkrát odsouzen, kdy v souvislosti se svými odsouzeními celkem třikrát k vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody (269 dní – rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, trest vykonán datum; 12 měsíců – rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum ve spojení s rozsudkem Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka, žalobce byl podmíněně propuštěn, přičemž zbývající výměra trestu odnětí svobody činila 247 dní; 18 měsíců – rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum ve spojení s rozsudkem Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka, trest vykonán datum).

8. Soud nepřihlížel k důkaznímu návrhu na provedení výslechu svědkyně – partnerky žalobce – jméno FO, neboť její výslech byl žalobcem k důkazu navržen až po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Dále pak soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědka jméno FO, otce žalobce, pro nadbytečnost, neboť skutečnosti podstatné pro posouzení a rozhodnutí ve věci již byly prokázány výslechem žalobce.

9. Z provedeného dokazování a mezi účastníky nesporných skutečností plyne skutkový závěr, že žalobce vykonal v rámci proti němu vedeného trestního řízení vazbu v délce 101 dní, načež byl obžaloby zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že by žalobce jako obžalovaný skutek spáchal. Žalobce vykonával v době vzetí do vazby – neformálně – pracovní činnosti pro svědka adresa, udržoval pravidelný kontakt se svou dcerou, vnučkou a otcem. Zároveň byl v partnerském vztahu s paní jméno FO, avšak po vzetí žalobce do vazby tento vztah skončil. Po dobu výkonu vazby byl žalobce v osobním kontaktu se svým otcem. Pravidelné kontakty žalobce s rodinnou se po jeho propuštění z vazby obnovily, stejně tak jako jeho vztah s paní jméno FO. V práci pro svědka jméno FO však již nepokračoval. Během vazby žalobce prožíval pocity nejistoty z výsledku trestního řízení, v souvislosti s psychickým stavem pak bral léky Quentiapin a Lyrica, které však užíval již v době, kdy byl v minulosti ve výkonu trestu odnětí svobody.

10. Soud věc právně posoudil v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „ZOdpŠk“) následovně:

11. Co do základu je nárok žalobce po právu, neboť na něm byla v trestním řízení po dobu 101 dní vykonávána vazba, načež byl obžaloby zproštěn z důvodu podle § 226 odst. c) tr. řádu (§ 9 odst. 1 ZOdpŠk). Jeho právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak plyne z § 31a odst. 1 ZOdpŠk, podle kterého se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Právo na zadostiučinění v penězích pak plyne z odst. 2 cit. ust., podle kterého se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Žalobci bylo – po zahájení řízení – poskytnuto žalovanou zadostiučinění ve formě písemné omluvy, jíž žalobce původně též podanou žalobou žádal (načež došlo z tohoto důvodu k částečnému zpětvzetí žaloby žalobcem a zastavení řízení o tomto nároku), nicméně mu nebyla poskytnuta žádaná relutární satisfakce, ani omluva zveřejněná na webu žalované.

13. Při úvaze o formě a výši odškodnění v případě omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou (1.) povaha trestní věci, (2.) celková délka omezení osobní svobody a (3.) následky v osobní sféře poškozené osoby (srov. rozsudek Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Adekvátním odškodněním za výkon vazby, neskončilo-li trestní řízení pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je dle ustálené judikatury částka v orientačním rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

14. Žalovaná odepřela poskytnutí relutární satisfakce žalobci s poukazem na jeho trestní minulost, jak se podává z opisu z evidence rejstříku trestů, kdy žalobce již v minulosti vykonal i nepodmíněný trest odnětí svobody, přičemž tato jeho předchozí zkušenost dle žalované snižuje závažnost žalobci vzniklé újmy. Soud je nicméně toho názoru, že skutečnost, že žalobce v minulosti vykonal i nepodmíněný trest odnětí svobody (v celkem třech případech) může sice teoreticky jeho újmu zmírnit, nicméně nikoliv do té míry, aby za způsobilé zadostiučinění mohla být – v intencích posuzované věci – považována pouze již poskytnutá omluva. Tento závěr je odůvodněn zejména tím, že vazba představuje vskutku zásadní omezení člověka v jeho životě, přičemž nelze říci, že by snad žalobce doposud strávil převažující či alespoň podstatnou část svého života ve výkonu trestu odnětí svobody (v souhrnu žalobce dle opisu z evidence rejstříku trestů vykonal žalobce necelých 31 měsíců trestu odnětí svobody), aby byl na omezení osobní svobody v podstatě uvyklý. Nelze tudíž ani uzavřít, že by tato předcházející zkušenost žalobce s odnětím svobody a z toho vyplývajících dopadů do jeho osobnostní sféry mohla významným způsobem přispět ke snížení jeho újmy vzniklé výkonem vazby, jíž nyní žádá po žalované nahradit.

15. Ke kritériu povahy trestní věci je namístě zohlednit, že žalobce byl stíhán pro trestný čin, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání 1 až 5 let, přičemž s ohledem na jeho trestní minulost bylo možno s vyšší mírou pravděpodobnosti očekávat, že v případě uznání viny by žalobci mohl být uložen i nepodmíněný trest odnětí svobody. Je pak na místě zohlednit též skutečnost, že žalobce byl ve výsledku obžaloby zproštěn z třetího nejpříznivějšího možného důvodu dle § 226 písm. c) tr. řádu, tedy že nebylo prokázáno, že by skutek, pro který byl žalobce stíhán, skutečně spáchal žalobce.

16. V rámci hodnocení druhého kritéria v podobě celkové délky omezení osobní svobody lze v posuzované věci uzavřít, že žalobce byl vazebně stíhán po dobu mírně přesahující tři měsíce, tedy nikoliv po dobu, jíž by bylo možno považovat za nikoliv významnou.

17. Pokud jde o hodnocení následků v osobní sféře žalobce, je třeba s poukazem na shora již citovaný rozsudek Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka, říci, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí a samo o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. V rámci stanovení výše zadostiučinění není na místě dle soudu zohlednit skutečnost, že výkon vazby je podroben určitému režimu, stejně tak to, že žalobce byl omezen v kontaktu s rodinou nebo byl omezen v možnosti pracovat či si volit sociální prostředí, ve kterém se bude pohybovat, neboť se jedná o okolnosti, které jsou vlastní výkonu každé vazby, a nelze tak říci, že by šlo o okolnosti samo o sobě újmu žalobce zvyšující. Pouto žalobce vůči rodinným příslušníkům bylo sice ovlivněno, kdy žalobcův otec dle výpovědi žalobce pochyboval o jeho nevině, nicméně je otázkou, zda dané bylo vyvoláno celkově trestním stíháním žalobce, či pouze tím, že byl žalobce vzat do vazby. Tam jej přitom otec pravidelně navštěvoval. Po výkonu vazby pak došlo k obnovení kontaktů žalobce s otcem v dříve nastoleném pravidelném režimu. Během výkonu vazby pak byl přerušen osobní kontakt žalobce též s jeho dcerou a vnučkou, které jej ve vazbě nenavštěvovaly, nicméně po výkonu vazby došlo k obnovení i těchto pravidelných kontaktů. Konečně pak během výkonu vazby došlo k rozvázání partnerského vztahu žalobce s jeho partnerkou, nicméně i tento byl po výkonu vazby obnoven a trvá doposud, byť dle subjektivního vnímání žalobce nikoliv v tehdejší kvalitě, nicméně je otázkou, zda lze ono zhoršení kvality partnerského soužití žalobce s jeho partnerkou přičítat právě vazbě, když v době vzetí žalobce do vazby daný vztah trval teprve krátce – několik měsíců – přičemž od propuštění žalobce z vazby a obnovení tohoto vztahu uplynuly nyní již téměř dva další roky. V oblasti pracovního uplatnění byl pak žalobce skutečně vzetím do vazby omezen tak, že nemohl pokračovat v práci pro svědka jméno FO, který jinak s dalším výkonem práce žalobce pro něj počítal, nelze však přehlédnout ani to, že pracovněprávní vztah mezi žalobcem a svědkem nebyl nijak formalizován, přičemž pokud by žalobce býval byl u svědka v zaměstnán v pracovním poměru, nebylo by vzetí žalobce do vazby zákonným výpovědním důvodem (a contrario § 52 zákoníku práce), ani důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru (a contrario § 55 odst. 1 zákoníku práce). Pokud jde o dopad vazby do žalobcova psychického stavu, nezpochybňuje soud, že se výkon vazby jistě pojí s negativními pocity (pocit nejistoty, smutek odloučení od osob blízkých apod.), avšak je toho názoru, že skutečnosti v tomto ohledu žalobcem vypovězené nepřekračují rámec dopadu jakéhokoliv výkonu vazby do psychiky jakéhokoliv člověka. Žalobce sice uvedl, že v průběhu vazby bral medikaci určenou k léčbě negativních psychických projevů, nicméně zároveň uvedl, že tuto medikaci bral již delší dobu, dokonce v době výkonu trestu odnětí svobody (poslední trest odnětí svobody pak vykonal více jak dva a půl roku před vzetím do vazby), tudíž nutnost této medikace nelze klást dle soudu do příčinné souvislosti s vykonanou vazbou.

18. Na základě shora uvedeného nelze z pohledu soudu uzavřít, že by vykonaná vazba měla v osobní sféře žalobce následky, které by specificky v jeho případě újmu zvyšovaly, či že by byly dány nějaké významné okolnosti, které by jeho újmu naopak snižovaly. Při zohlednění všech skutečností se pak jako odpovídající výše relutární satisfakce jeví částka 1 000 Kč za každý ze 101 dní výkonu vazby, tj. celkem 101 000 Kč.

19. Soud tak žalobě co nároku na relutární satisfakci v částce 101 000 Kč vyhověl. Dále vyhověl žalobě co do nároku na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, a to s odkazem na § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení však na rozdíl od žalobce stanovil až ode dne následujícího po uplynutí lhůty dle § 15 odst. 1 ZOdpŠk, tedy od datum, neboť až tehdy lze s ohledem na úpravu ZOdpŠk usuzovat na prodlení žalované, která své stanovisko k uplatněnému nároku ve lhůtě dle § 15 odst. 1 ZOdpŠk nevyslovila. Žalobci tak vedle jistiny náleží úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 101 000 Kč od datum do zaplacení.

20. Ve zbývající části byl nárok žalobce na úhradu relutární satisfakce a z ní plynoucího úroku z prodlení zamítnut.

21. Nárok žalobce na zveřejnění omluvy ve shora uvedeném znění na internetových stránkách žalované neshledal soud důvodným, když s přihlédnutím k povaze žalobci vzniklé újmy, ohledně níž nelze konstatovat, že by nějakým způsobem vybočovala z povahy újmy, která se obvykle s výkonem vazby pojí, a že by tak doposud poskytnuté zadostiučinění ve formě omluvy žalované žalobci doporučeným dopisem ve spojení s nyní přiznanou relutární satisfakcí nebylo zadostiučiněním dostatečným. Poskytnutí veřejné omluvy prostřednictvím internetových stránek žalované se za okolností, kdy žalobce ani není osobou veřejně známou, ani jeho kauza, ve které vazbu vykonal nebyla veřejnosti komunikována, resp. nic takového nebylo ani tvrzeno, se jeví jako nárokem již nepřiměřeným, kdy je soud toho názoru, že zadostiučinění ve formě poskytnutí omluvy formou jejího zveřejnění má význam právě v případech, kdy je třeba komunikovat omluvu z objektivních důvodů nejen ve vztahu k žalobci samému, ale i vůči veřejnosti.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci právo na náhradu nákladů pro jeho převážný procesní úspěch. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný se s svým nárokem na relutární satisfakci (fakticky byl sice úspěšný v cca 1/3 žalobního žádání, nicméně výše plnění závisela na úvaze soudu, a tak je třeba úspěch žalobce ohledně tohoto dílčího nároku považovat § 142 odst. 3 o. s. ř. za úspěch plný), úspěšný byl žalobce též ohledně nároku na poskytnutí omluvy formou dopisu, která byla žalobci poskytnuta po zahájení řízení, pročež vzal žalobce žalobu ohledně tohoto nároku zpět a řízení bylo částečně zastaveno, přičemž důvody zastavení řízení je nutno shledat na straně žalované (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), neboť omluva byla žalobci poskytnuta po uplynutí lhůty k předsoudnímu posouzení nároku a po podání žaloby. Jediný dílčí procesní neúspěch tak žalobce nese ohledně nároku na zveřejnění omluvy na internetových stránkách žalované. Žalobci tak svědčí nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,34 % (úspěch žalobce 66,67 % minus úspěch žalované 33,33 %). Náklady řízení žalobce, které je povinna žalovaná nahradit, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení žalobce advokátem, které tvoří odměna za účelně vykonané úkony právní služby stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (ve vztahu k úkonům právní služby vykonaným do datum – viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), resp. dle § 9 odst. 3 písm. d), § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty 65 000 Kč (ve vztahu k úkonům právní služby vykonaným od datum) sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 3 100 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky 3 100 Kč za repliku z datum dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu datum a 3 700 Kč za účast na jednání soudu datum dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a z částky 1 850 Kč za účast při vyhlášení rozsudku dne datum dle § 11 odst. 2 písm. f) AT, včetně čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do datum a dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od datum a náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z nákladů zastoupení 20 050 Kč, tj. ve výši 4 210,50 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí částku 26 260,50 Kč (2 000 Kč + 20 050 Kč + 4 210,50 Kč), náhrada, jíž je povinna žalobci uhradit žalovaná z toho pak částku 8 755,25 Kč (26 260,50 Kč x 33,34 %).

Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení odvolání k Městskému soudu v Praze, a to prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté o. s. ř., či exekucí podle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.