OSPH08 12 C 74/2017-183

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mg. Alžbětou Pasternakovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO, se sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 12 000 000 Kč

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhá po žalované náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím a dále poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 10 000 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem s tím, že svoji žádost nejprve uplatnil dne datum u Ministerstva spravedlnosti. Protože jeho nárok nebyl žalovanou jakkoliv uspokojen, podal tuto žalobu. Žalobce byl od roku 1992 členem Stavebního bytového družstva příjmení (dále též jen příjmení příjmení) a zároveň nájemce družstevního bytu číslo o velikosti 1+1, první kategorie, v pátém patře domu adresa v obec a číslo v ulici Na obec číslo. Dne datum uzavřel žalobce s jméno příjmení ústní dohodu o výměně bytu s tím, že jmenovaná jej přiměla k uzavření této dohody lstí s vědomím, že Obvodní úřad pro Prahu 8, jakožto vlastník nájemního bytu, v němž bydlela příjmení příjmení, tuto dohodu neschválí, protože je neplatná pro nedostatek formy. K udělení souhlasu s výměnou skutečně nakonec nedošlo, nicméně žalobce se v důsledku uvedení v omyl do vyměněného bytu nastěhoval. Tento byt musel ale po určité době opustit, přičemž do svého původního bytu se vrátit nemohl, neboť příjmení příjmení se z bytu odmítla vystěhovat. Dne datum byla mezi žalobcem jakožto převádějícím a jméno příjmení jako nabyvatelem uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností k Bytovému družstvu s právem nájmu k předmětnému bytu. Tuto dohodu shledal následně Městský soud v Praze ve svém rozsudku č. j. 25 Cm 106/2002-121 za absolutně neplatnou pro omyl na straně žalobce, který spočíval v tom, že žalobce tuto smlouvu podepsal v mylném přesvědčení, že se jedná pouze o výměnu bytu. příjmení dne bylo datováno i odstoupení od smlouvy o výměně bytu, na kterém byl podpis žalobce padělán jméno příjmení. příjmení tedy od počátku podvodně usilovala o výměnu státního bytu za žalobcův družstevní byt, neboť hodnota jeho bytu spojená s členstvím v bytovém družstvu s perspektivou převodu bytu do osobního vlastnictví byla neporovnatelně vyšší než hodnota nájmu ve státním bytě. Dne datum byla mezi jméno příjmení a bytovým družstvem uzavřena smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví bytu, na jejímž základě byl byt převeden bezúplatně do vlastnictví příjmení příjmení. Právní účinky vkladu nastaly ke dni datum. Proti příjmení příjmení bylo v letech 2009 číslo vedeno Obvodním soudem pro Prahu 8 trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Žalobce se dále domáhal proti příjmení příjmení určení, že je nadále členem bytového družstva a výlučným nájemcem předmětného bytu, přičemž prvoinstanční rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2003, č. j. 25 Cm 106/2002-127, jímž bylo žalobě vyhověno, bylo následně potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2007, č. j. 14 Cmo 126/2007-207. V důsledku tohoto soudního rozhodnutí bytové družstvo vyzvalo příjmení příjmení na jednání dne datum k odstoupení od smlouvy o bezúplatném převodu bytu a vyklizení bytu, aby jej mohl následně převzít žalobce. příjmení příjmení toto odmítla. Bytové družstvo proto podalo u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne datum žalobu na určení neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky a na vyklizení bytu. Mezitím však bylo proti předlužené příjmení příjmení zahájeno třetí osobou exekuční řízení, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 14 Nc 10314/2007-11. Výkonem rozhodnutí byl pověřen exekutor JUDr. Usnul, přičemž exekucí vedenou pod č. j. 098 EX 3049/07 byl postižen i předmětný byt. Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti č. j. 098 EX 3049/07-8 ze dne 23. 10. 2007 nabyl právní moci dne datum. V návaznosti na to, bytové družstvo podalo dne datum k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 žalobu na vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí. I přes podání vylučovací žaloby však exekuce prodejem nemovitosti pokračovala dál a skončila dne datum, kdy bylo vydáno rozvrhové usnesení. Předmětný byt byl prodán za cenu 1 470 000 Kč, ze kterých byla příjmení příjmení po uhrazení jejího dluhu a nákladů exekuce vyplacena částka 884 415,05 Kč. Dne datum byla zamítnuta žaloba bytového družstva na určení neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu bytu s tím, že vydražitelka bytu jej nabyla originálním způsobem do vlastnictví a žaloba je tedy bezpředmětná. O vylučovací žalobě podané bytovým družstvem rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 teprve až dne datum, a to tak, že žalobu zamítl. Žalobce, ačkoliv byl tedy pravomocným rozhodnutím soudu určen jako člen bytového družstva a výlučným nájemcem předmětného bytu, byl o tato svá majetková práva navždy připraven. Tím vznikla žalobci jednak škoda způsobená nesprávným úředním postupem, jednak nemajetková újma. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že vedoucí soudní kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 8 v rozporu s § 8 odst. 3 písm. e) vnitřního a kancelářského řádu pro Okresní, Krajské a Vrchní soudy neinformovala o podání vylučovací žaloby soudní oddělení, které nařídilo a vedlo exekuci nemovitosti. Exekuční oddělení ani exekutor se tak nemohli žádnou cestou dozvědět o podané vylučovací žalobě a exekuci nemovitosti provedli. O této skutečnosti neinformovala exekuční soud nebo exekutora ani samotná část obce Barková. Soudní exekutor JUDr. anonymizováno v trestním řízení vypověděl, že pokud by se k němu dostala informace o podané vylučovací žalobě, tak by exekuci na předmětnou nemovitost nevedl, neboť jmenovaná měla ve vlastnictví více nemovitostí. Zanedbání povinnosti soudním úředníkem bylo dokonce předmětem policejního vyšetřování. Navíc soudní oddělení projednávající vylučovací žalobu ve věci téměř rok nijak nerozhodlo a bylo zcela nečinné. Teprve až datum soudkyně řízení přerušila do pravomocného rozhodnutí řízení, v němž byla projednávána žaloba bytového družstva na neplatnost bezúplatného převodu členských práv. Bylo přitom evidentní, že toto řízení je svým dopadem zcela bezvýznamné vzhledem k vylučovací žalobě, neboť ta se logicky vztahuje k exekučnímu řízení. Po dobu nečinnosti soudkyně JUDr. příjmení došlo k prodeji předmětné nemovitosti a nenapravitelné škodě vzniklé žalobci. Při určení výše škody, kterou žalobce v důsledku nesprávného úředního postupu utrpěl, vychází žalobce ze znaleckého posudku, který byl vypracován pro potřeby exekučního prodeje bytu znalkyní jméno příjmení a který stanovil hodnotu bytu na částku 2 000 000 Kč. Z tohoto důvodu žalobce požaduje nahradit škodu v této výši. Žalobci totiž vznikla škoda v hodnotě bytu a nikoliv v hodnotě členského podílu v bytovém družstvu se kterým se pojilo právo nájmu bytu, neboť z vývoje situace je evidentní, že bytové družstvo převádělo byty do vlastnictví svých členů rutinně a že tímto způsobem byly převedeny všechny bytové jednotky v domě. Rozhodným okamžikem, ke kterému je třeba posuzovat hodnotu bytu, o který žalobce přišel, je okamžik, kdy se stalo definitivním, že byt nebude vrácen ani bytovému družstvu ani žalobci. Za tento okamžik je možno považovat právní moc usnesení o příklopu, to je den datum. Kromě toho má žalobce nárok na zadostiučinění ve výši 10 000 000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu, jelikož nemajetkovou újmu, kterou utrpěl, nebylo možno nahradit jinak a samostatné konstatování porušení práv by se nejevilo jako dostačující. V důsledku nesprávného úředního postupu bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, jako je právo na ochranu osobnosti, soukromý a důstojnosti, ochranu obydlí, jakož i právo na soudní a jinou právní ochranu. Žalobce byl v důsledku nesprávného úředního postupu vystaven mukám a duševním útrapám, a to zejména v důsledku nezaviněné ztráty chráněného nájemního bydlení s vyhlídkou na bydlení v bytě v osobním vlastnictví, vedení dlouhotrvajících soudních řízení bez pozitivního výsledku pro žalobce, a naprosté ztráty v důvěru ze strany justice a ztráty víry v právní stát a spravedlnost. příjmení a duševní útrapy tím způsobené měly za následek naprosté zhroucení žalobcova osobního života v nejširším slova smyslu. Jeho útrapy započaly po přestěhování do bytu, který vyměnil s jméno příjmení, ze kterého byl v dubnu 2001 exekučně vystěhován a vlastník bytu se následně exekučně domáhal v roce 2002 dlužného nájemného a v roce 2005 nákladů vzniklých v řízení o vyklizení. Během tohoto exekučního vystěhování se žalobce psychicky zhroutil, jelikož neměl žádnou možnost náhradního bydlení. Byl převezen do psychiatrické léčebny v část obce, jeho věci byly převezeny do exekučního skladu a žalobce si stačil vzít pouze věci osobní potřeby. Následující rok žalobce bydlel u svého bratrance a po ubytovnách, za což vynaložil nemalé částky. Svoji špatnou finanční situaci byl nucen řešit půjčkami u bankovních a nebankovních společností s vidinou toho, že vše splatí z následného odškodnění. Jelikož se však nikdy žádného odškodnění nedočkal, situace vyústila ve výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, přičemž řízení byla vedena pod č. j. 47 E 1162/2002 a 45 E 1167/2005 obě u Obvodního soudu pro Prahu 9. Žalobce si následně zažádal o sociální byt a tento by mu byl přidělen až v roce 2006 a od té doby v něm doposud bydlí. Jeho zdravotní stav se v průběhu let kdy procházel shora popsanými úpravami, zásadně zhoršil, trpí bolestmi hlavy, kolísáním krevního tlaku, onemocněním štítné žlázy, koktavostí a má psychické obtíže. Za přiměřené zadostiučinění tak považuje částku 10 000 000 Kč, neboť nesprávný úřední postup měl pro žalobce ty nejtěžší důsledky ve smyslu fatálního zásahu do jeho zdraví, finanční situace, sociální situace, jakož i bydlení. Žalobce se domnívá, že jeho nároky nejsou promlčeny, neboť vědomost žalobce osobě, která odpovídá za škodu, získal až v roce 2006, kdy získal možnost nahlédnout do soudních civilních spisů, ve kterých nebyl účastníkem řízení. K tomu došlo poté, co v roce 2015 začal spolupracovat s bezplatnou právní poradnou právnická osoba v tísni. Do spisu 32T 13/2011 Obvodního soudu pro Prahu 8 nahlédl dne 12. 1. 2016, do spisu 14 Nc 10314/2007 a 13 C 261/2008 nahlédl dne 11. 2. 2016 a do spisu 28 C 373/2008 taktéž vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne datum. Z trestního spisu, a to konkrétně rozhodnutí Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího žalobce zjistil, že právě porušení jednacího řádu Obvodním soudem, který nesplnil informační povinnost o podané vylučovací žalobě, se výrazně podepsalo na celé záležitosti. Z uvedeného je tedy zřejmé, že skutečnosti zakládající vznik nároku žalobce na náhradu škody se datují ke dni, kdy žalobce nahlédl do spisu 32 T 13/2011, tedy ke dni datum. Od tohoto dne tedy počala žalobci běžet tříletá promlčecí doba k uplatnění tohoto nároku. Co se týče vzniku nemajetkové újmy, k ní nedošlo k určitému konkrétnímu datu, ale v důsledku trvajících událostí. Pokud by bylo nutné časově ukotvit okamžik, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen, a od kdy tedy běží desetiletá objektivní promlčecí lhůta, pak je to okamžik, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 seznal podklad pro zamítnutí žaloby na neplatnost bezúplatného převodu bytu na příjmení příjmení a tím bylo usnesení exekutora o příklepu. Toto usnesení o příklepu nabylo právní moci dne datum. Případná námitka promlčení vznesená protistranou by byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobce vždy efektivně hospodárně hájil své zájmy, což ostatně vyplývá, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod č. j. 25 Cm 106/2002 byl právně zastoupený JUDr. jméno příjmení, který mu byl přidělen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8. Poté co byla žaloba v této věci zamítnuta, tento advokát s ním spolupráci ukončil. Žalobce poté opakovaně žádal Obvodní soud pro Prahu 8 o ustanovení bezplatného právního zástupce, a to žádostmi ze dne datum, ze dne datum, a ze dne datum, na které ale soud nijak nereagoval. Žalobce se pokusil vyhledat právní pomoc v bezplatné právní poradně České advokátní komory, kde mu, ale bylo řečeno, že má nárok na bezplatné zastupování advokátem u soudu, ale přítomná advokátka s ním odmítla příslušnou žádost sepsat. Další oslovená advokátka Mgr. příjmení jej odmítla zastupovat, určitou právní pomoc mu poskytl JUDr. jméno příjmení z odboru sociálních věcí Úřadu městské části obec a číslo, který s ním ale žádost o přidělení advokáta odmítl sepsat. Do toho žalobce řešil svůj neutěšený zdravotní stav a věc opět začal aktivně řešit až v létě roku 2015 po zhlédnutí televizní reportáže, kdy vyhledal pomoc u právnická osoba v tísni.

2. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 1 207 480 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč a že žalovaná na tento požadavek ničeho neplnila. Žalovaná se domnívá, že zde chybí příčinná souvislost mezi tvrzeným pochybením soudu a vznikem případné škody či újmy na straně žalobce, navíc se žaloba vůči státu jeví jako předčasná, neboť tím, kdo připravil žalobce o možnost převodu vlastnictví k bytové jednotce byla příjmení příjmení, která taktéž profitovala z prodeje předmětného bytu v dražbě. Tím, kdo se na úkor žalobce zjevně bezdůvodně obohatil, byla právě ona. Žalovaná brojí proti vzniku škody i z toho důvodu, že žalovaný předmětný byt nikdy nevlastnila a nerozumí tomu, jak mohl žalobce, který přistoupil na výměnu bytu počítat do budoucna s tím, že mu bude předmětný byt družstvem převeden do vlastnictví. Určité pochybení je možné shledat i na straně bytového družstva, popřípadě samotného žalobce, neboť již v roce 2002 existovalo rozhodnutí, které uznalo neplatnost dohody o převodu členských práv a žalobce tak měl možnost tuto informaci sdělit družstvu. Sporná je i výše požadované škody, přičemž je zde rozpor mezi uplatněnou částkou ve výši 1 207 480 Kč a žalobním petitem ve výši 2 000 000 Kč. Taktéž výše nemajetkové újmy je jednoznačně nadhodnocena a žalobce intenzitu nijak neprokázal. Závěrem žalovaná vznesla námitku promlčení, a to jak nároku na náhradu škody, tak nároku na nemajetkovou újmu s tím, že žalobce byl účastníkem trestního řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 13/2001, ve kterém byla projednávána vědomost či nevědomost soudního exekutora o podané vylučovací žalobě. Žalobce tedy již v té době disponoval informací, že exekutor nebyl soudem o podání vylučovací žaloby informován a tudíž od tohoto okamžiku počala běžet promlčecí lhůta. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy pak, pokud žalobce sám tvrdí, že to, že odpovědným za škodu je stát, dozvěděl při nahlížení do soudního spisu dne datum, pak šestiměsíční promlčecí lhůta uplynula dne datum, přičemž nárok žalobce byl uplatněn dne datum, tedy po lhůtě.

Skutkový stav:

3. Žalobce uplatnil nárok uplatněný v poněkud větším rozsahu touto žalobou u Ministerstva spravedlnosti ČR žádostí ze dne datum, přičemž nárok na náhradu škody vyčíslil na částku 1 207 480 Kč a na nárok na zadostiučinění vyčíslil na 10 000 000 Kč.

4. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.8.2003 č.j. 25 Cm 106/2002-117 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15.11.2007 č.j. 14 Cmo 126/2007-207 soud zjistil, že žalobce byl úspěšný se svoji žalobou proti příjmení příjmení na určení, že žalobce je členem příjmení příjmení a výlučným nájemcem bytu číslo v 5. patře domu adresa v ulici Na obec na obec a číslo (dále jen předmětný byt). Soud dospěl k závěru, že smlouva o výměně bytů uzavřená mezi jméno příjmení a žalovaným je neplatná z důvodu omylu žalobce, přičemž příjmení příjmení, která zajišťovala veškerá jednání s družstvem, o tomto omylu musela vědět. Smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu, jako právní úkon závislý na platnosti dohody o výměně bytů, je tak absolutně neplatná a členství žalobce v bytovém družstvu tak a základě neplatné dohody nezaniklo. Vrchní soud původně rozsudkem ze dne 9.3.2004 č.j. 14 Cmp 481/2003-152 prvoinstanční rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl, nicméně tento rozsudek byl k dovolání žalobce rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2006 č.j. 29 Odo 1094/2004-181 zrušen. Žalobce byl v tomto řízení zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení, kterého mu ustanovil soud. V průběhu tohoto řízení si žalobce stěžoval u veřejného ochránce práv na průtahy řízení, na což reagoval JUDr. jméno příjmení dopisy ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum tak, že oslovil příslušného předsedu soudu s žádosti o provedení dohledu nad plynulostí soudního řízení.

5. Nicméně v době vyhlášení shora uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne datum byl již předmětný byt převeden do vlastnictví příjmení příjmení, a to na základě smlouvy o bezúplatném převodu bytové jednotky ze dne datum uzavřené mezi příjmení příjmení a jméno příjmení jako členem družstva.

6. Protože příjmení příjmení nereagovala na výzvu Bytového družstva ohledně neplatnosti převodu bytu, podalo příjmení příjmení dne datum žalobu, jíž se původně domáhalo určení neplatnosti smlouvy o převodu bytu, což následně upravilo na určení, že družstvo je vlastníkem předmětného bytu. Žalobce v tomto řízení vystupoval jako vedlejší účastník na straně žalobce, přičemž byl v řízení zastoupen zvoleným advokátem JUDr. jméno příjmení (plná moc ze dne datum). Do řízení vstoupil na základě oznámení doručeného soudu dne datum. Žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že žalovaná v době vydání rozhodnutí již není v Katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětného bytu, neboť v mezidobí se stala jeho vlastnicí jméno příjmení, a to na základě rozhodnutí o příklepu v dražbě v rámci exekučního řízení vedeného proti povinné příjmení příjmení. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o příklepu je originálním způsobem nabytí vlastnického práva, konstatoval soud, že žalobce v době rozhodnutí soud neměl naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k bytu vůči žalované. Uvedené má soud za prokázané rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19.10.2009 č.j. 13C 261/2008.

7. Poté, co se příjmení příjmení v létě 2008 dozvědělo že probíhá exekuční řízení vůči příjmení příjmení a že výkonem rozhodnutí má být postižen i předmětný byt, podalo Bytové družstvo dne datum vůči oprávněné jméno příjmení k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 žalobu na vyloučení předmětného bytu z výkonu rozhodnutí (dále též jen excindační žalobu) vedenou pod sp. zn. 28C 373/2008, kde mimo jiné argumentovalo shora podanou určovací žalobou. Řízení o excindační žalobě bylo přerušeno usnesením zdejšího soudu ze dne datum do skončení řízení o určovací žalobě vedené pod sp.zn. 13C 261/2008 O tom, že by soud informoval o podání excindační žaloby příslušné exekuční oddělení soudu, chybí ve spise jakýkoliv záznam. Rozsudkem ze dne datum byla excindační žaloby zamítnuta s odůvodněním, že v době rozhodnutí soudu byl již výkon rozhodnutí proveden a předmět řízení tak odpadl. Uvedené má soud za prokázané žalobou Bytového družstva ze dne datum a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10.8.2010 č.j. 28C 373/2008-50.

8. Ze spisu zdejšího soudu 14 Nc 10314/2007 soud zjistil, že vlastníkem předmětného bytu se dne datum stala jméno příjmení, a to na základě udělení příklepu v dražbě konané téhož dne, když učinila nejvyšší nabídku 1 470 000 Kč. K nařízení exekuce na majetek povinné a pověření exekutora došlo dne datum usnesením zdejšího soudu č.j. 14 Nc 10314/2007-11. K vydání exekučního příkazu došlo dne datum a k vydání dražební vyhlášky pak dne datum. Uvedené má soud za prokázané návrhem na nařízení exekuce ze dne datum, dražební vyhláškou ze dne datum, protokolem o průběhu dražby ze dne datum, usnesením o příklepu ze dne datum a výpisem z Katastru nemovitostí LV 1984 pro k.ú. část obce.

9. Z trestního spisu zdejšího soudu 32T 13/2011 vedeného proti obviněné příjmení příjmení pro trestný čin podvodu soud zjistil, že k žádosti žalobce, který byl v této věci veden jako poškozený, mu byl usnesením zdejšího soudu ze dne 14.7.2010 č.j. 4Nt 2059/2010 přiznán nárok na bezplatnou právní pomoc poskytovanou zmocněncem a následně mu byl dne datum ustanoven advokát, a to Mgr. jméno příjmení (viz rozhodnutí o ustanovení obhájce ze dne datum a žádost žalobce ze dne datum) Trestní stíhání obviněné příjmení příjmení bylo původně zahájeno pro dva skutky, nicméně ohledně jednoho z nich, a to jednání, jehož se měla dopustil tím, že v srpnu roku 2006 pod legendou zařízení výměny bytu svého bytu za byt žalobce se podvodným způsobem snažila domoci práva na byt a členství ve Stavebním bytovém družstvu příjmení, bylo řízení zastaveno, a to z důvodu promlčení (viz usnesení Policejního orgán 8. Odboru obecné kriminality ze dne 11.5.2009 č.j. ORIII – číslo – 2009 číslo). Stížnost žalobce ze dne datum proti odložení věci byla zamítnuta usnesením státního zástupce OSZ pro část Prahy dne 25.5.2009 č.j. ZT 257/2009-6. Proti příjmení příjmení byla nakonec podána pouze obžaloba pro trestný čin podvodu, jehož se měla dopustit tím, že jako povinná poté, co ji bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce spolu s nařízením exekuce prodejem nemovitosti (předmětného bytu) úmyslně před exekutorem zatajila informaci o probíhajícím soudním řízení týkajícího se předmětného bytu a informaci o existenci pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze, jimž bylo určeno, že žalobce je členem příjmení příjmení a výlučným nájemcem předmětného bytu. Takto nechala proběhnout exekuci prodejem předmětného bytu, čímž jednak snížila své závazky, jednak si ponechala přebytek z dražby, a to vše ke škodě celé jméno žalobce. Žalobce se jako poškozený osobně zúčastnil obou hlavních líčení, kde se připojil vůči obviněné se svým nárokem na náhradu škody ve výši 1 470 000 Kč. U obou jednání byl přítomen i Mgr. jméno příjmení, substitut ustanoveného zástupce Mgr. jméno příjmení. Obviněná příjmení příjmení byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1.4.2011 č.j. 32T 13/2011-547 zproštěna obžalob, neboť uvedený skutek nebyl trestným činem. Zamlčení podstatných skutečností obžalovanou ve vztahu k prováděné exekuci totiž nenaplňuje objektivní znak skutkové podstaty trestného činu podvodu. Odvolání státního zástupce do shora citovaného rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.12.2011 č.j. 9 To 227/2011 – 604 zamítnuto. Odvolací soud závěrem konstatoval, že úvahy provoinstančního soudu o pochybení příjmení příjmení (zanedbání péče řádného hospodáře) považuje za nesprávné, nicméně pro rozhodnutí věci za nijak podstatné. Naopak za pochybení, které se výrazně podepsalo na celé záležitosti, označil odvolací soud porušení jednacího řádu obvodním soudem, který nesplnil informační povinnost ohledně podání excindační žaloby. Veřejného zasedání konaného dne číslo 2001, na němž bylo projednáváno odvolání, se zúčastnil mimo jiné i Mgr. příjmení, jako substitut zmocněnce poškozeného. Protokol o veřejném zasedání byl dne datum doručen žalobci jako poškozenému. Uvedené má soud za prokázané protokolem o veřejném zasedání ze dne datum a doručenkou na č.l. 613. Prvoinstanční rozsudek byl zmocněnci žalobce doručen datum, usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zmocněnci žalobce dne datum (viz doručenky na čl. 566 a 612). Žalobce komunikoval v této trestní věci opakovaně přímo se soudem, kdy se např. dne datum dotazoval na stav odvolacího řízení a stěžoval si na nedostatečné podávání informací ze strany státního zástupce a zmocněnce. K žádosti žalobce ze dne datum mu byla doručena obě shora uvedená rozhodnutí, přičemž provoinstanční rozsudek převzal žalobce osobně dne datum, usnesení Městského soudu v Praze mu bylo doručeno dne datum (viz doručenky na č.l. 618). Dne datum žalobce a paní jméno příjmení, jako jeho obecná zmocněnkyně, nahlédli do trestního spisu.

10. Dopisem ze dne datum si žalobce stěžoval Mgr. anonymizováno jako svému zmocněnci ve shora uvedené trestní věci na jednání jeho substituta Mgr. příjmení s tím, že jmenovaný je ve věci nečinný a viděl jej jen jednou při svém výslechu na PČR, kdy mu sdělil, že by si měla najmout jiného advokát. Mgr. příjmení žalobci sdělil dopisem ze dne datum, že zatím jiné úkony ve věci neproběhly, a že rada ohledně vyhledání jiného advokáta byla špatně pochopena. Mgr. příjmení jej pouze upozorňoval na skutečnost, že jeho zmocnění je ohraničeno trestním zákoníkem a trestním řádem a varoval jej před možným promlčením civilněprávních nároků s tím, že dle jeho názoru je velká pravděpodobnost, že trestní stíhání L. příjmení neskončí odsuzujícím rozsudkem. Proto mu poradil, aby požádal soud o ustanovení právního zástupce pro civilní řízení. Uvedené má soud za prokázané dopisem žalobce ze dne datum a dopisem Mgr. anonymizováno ze dne datum.

11. Z žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce adresovaných Obvodnímu soudu pro Prahu 8 ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, neboť uvedená podání neobsahují podací razítko soudu a ani neprocházejí evidencí ISAS zdejšího soudu. Žalobce přes poučení soud neoznačil jakýkoliv důkaz svědčící o jejich podání na soud, přičemž při jednání dne datum uvedl, že je pravděpodobně ani nepodal.

12. Se svými žádostmi ze dne datum a ze dne datum adresovanými obec advokátní komoře (dále jen ČAK) o určení advokáta žalobce neuspěl z důvodu, že dle sdělení ČAK neprokázal, že nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce soudem dle zvláštních předpisů, což má soud za prokázané dopisy ČAK ze dne datum a ze dne datum.

13. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j 47E 1162/2002 ze dne 4.12.2002 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 45E 11/67 2005 ze dne 25.8.2005 soud zjistil, že žalobce v roce 2002 a v roce 2005 opakovaně čelil exekuci, kdy oprávněným byla ulice část obec a číslo.

14. Z rozhodnutí Úřadu práce ze dne datum soud zjistil, že žalobci byl přiznán od datum průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP pro úplnou nebo praktickou hluchotu. Žalobce se v současné době léčí mimo jiné pro glaukom, opakované záněty zvukovodů, diabetes a vertigo stavy, což má soud za prokázané lékařskými zprávami na č.l. 59-62 spisu. Od září 2016 mu byl přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč pro lehkou závislost na pomoci jiné osoby (viz rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ze dne datum). Žalobce pobírá invalidní důchod III. stupně ve výši 12 589 Kč, ze které mu jsou prováděny srážky ve výši 2 053 Kč (viz rozhodnutí ČSSZ ze dne datum a oznámení ČSSZ ze dne datum). Na nájemném a elektřině platí měsíčně 5 916 Kč (viz doklad SIPO).

15. Z dokladů ohledně ubytování žalobce, plateb za ubytování v období 2001 2006 seznamu ztracených věcí v rámci exekuce, protokolu z výkonu rozhodnutí ze dne datum, seznamu věci určených k odvozu od exekučního skladu, žádostí o nahlédnutí do spisů zdejšího soudu sp.zn. 13 Nc 261/2008, sp.zn. 28C 373/2008 a sp.zn. 14 Nc 10314/2007 a kontaktních údajů bezplatné advokátní poradny a poradny pro občanství, občanská a lidská práva soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzen věci, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci.

Právní hodnocení věci:

16. Stát odpovídá podle § 1 odst. 1, 3 zákona číslo Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnocti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 OdpŠk nesprávným úředním postupemje také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona u příslušného úřadu uvedeného v § 6 podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Nárok na náhradu škody jakož i na náhradu nemajetkové újmy podléhá promlčení, přičemž délka promlčecí doby je upravena v § 32 OdpŠk. Podle § 32 odst. 1,2 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle § 32 odst. 2 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Po dobu ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců, promlčecí doba neběží (§ 35 odst. 1 OdpŠk).

17. Žalobce se domáhá proti státu náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, a to konkrétně neoznámením podání excindační žaloby v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 28 C 373/2008 příslušnému exekučnímu soudnímu oddělení. Podle § 8 písm. f) bod ff) instrukce Ministerstva spravedlnosti číslo 2001 ze dne datum, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudu, ve znění účinném do 9.7.2008, vedoucí soudní kanceláře vykonávají samostatně mimo jiné tyto práce: zasílají kopii návrhu na vyloučení věci podle § 267 o.s.ř. soudu (oddělení soudu), kde probíhá výkon rozhodnutí, a pravomocná rozhodnutí o nich. V řízení bylo prokázáno, že příslušný pracovník soudu takové oznámení skutečně neučinil a takovéto jednání je nutno považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu shora citovaných ustanovení.

18. Žalovaná, pokud jde o oprávněnost nároku, vznesla následující námitky: ⟪LB:lb_001⟫ -) že zde není příčinná souvislost mezi tvrzeným pochybením a tvrzenou škodou ⟪LB:lb_002⟫ -) že je sporná výše škody, jakož i nemajetkové újmy ⟪LB:lb_003⟫ -) že žaloba je předčasná, neboť žalobce měl primárně svůj nárok uplatnit u L. příjmení, která se na jeho úkor obohatila ⟪LB:lb_004⟫ -) promlčení obou nároků

19. Z hlediska hospodárnosti řízení, považoval soud, pokud jde o nárok na náhradu škody, za nejvhodnější zabývat se ze všeho nejdříve důvodností vznesené námitky promlčení. Zjišťování předpokladů pro posouzení důvodnosti námitky promlčení se totiž soudu jeví jako efektivnější než zjišťování existence či neexistence práva. I když samozřejmě platí, že nárok, který nevznikl, se nemůže promlčet, lze žalobu zamítnout pro promlčení a nezkoumat, zda nárok vznikl (a je promlčen) nebo není vůbec dán.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná. Žalobce svůj nárok uplatnil u soudu žalobou dne datum, přičemž předtím vyzval žalovanou o náhradu vzniklé škody a nemajetkové újmy žádostí doručnou Ministerstvu spravedlnosti dne datum. Pokud jde o vědomost o způsobené škodě, dle názoru soudu se žalobce o tom, že nebude v moci příjmení příjmení předat mu zpět předmětný byt k užívání jako družstevníku, neboť se svojí určovací žalobou podanou proti L. příjmení neuspělo, dozvěděl již v roce 2010, kdy vystupoval v tomto řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce příjmení příjmení. I kdyby se prokázalo jeho tvrzení, že jej jeho právní zástupce JUDr. příjmení řádně neinformoval, prokazatelně nejpozději se uvedenou skutečnost dozvěděl dne datum, kdy disponoval jak trestním rozsudkem zdejšího soudu 32 T 13/2011 ze dne 1.4.2011 (jímž byla L. příjmení zproštěna viny a žalobce odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení), tak usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.12.2011 č.j. 9 To 227/2011 – 604 (jímž bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí). Obě citovaná rozhodnutí ve svém odůvodnění velmi podrobně rozebrala průběh souvisejících civilních řízení vedených mezi L. příjmení a příjmení příjmení, jakož i vývoj všech událostí, které ve svém důsledku vedly k tomu, že žalobce„ přišel“ o družstevní byt. Vědomost o tom, že za škodu odpovídá stát, žalobce nabyl taktéž nejpozději dne datum, neboť odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 21.12.2011 č.j. 9 To 227/2011 – 604 výslovně poukázal na pochybení zdejšího soudu pokud jde o nesplnění informační povinnost ohledně podání této žaloby a důsledky z toho plynoucí. Tvrzení žalobce, že jeho vědomí o tom, kdo odpovídá za vzniklou škodu, se odvíjí až od okamžiku, kdy dne datum nahlédl do trestního spisu 32 T 13/2011 a seznámil se s výše uvedeným názorem odvolacího soudu, tak bylo provedeným dokazováním vyvráceno. Subjektivní tříletá promlčecí doba v případě náhrady škody tak počala běžet dnem datum a uplynula dnem datum (viz ust. § 122 zák. č 40/1964 Sb. ve spojení s ust. § 26 OdpŠk). Pokud byla žaloba podána až dne datum je nutné považovat vznesenou námitku promlčení za důvodnou. Soud se totiž neztotožňuje s názorem žalovaného, že uplatnění námitky promlčení žalovanou je v rozporu s dobrými mravy. Obecně totiž platí, že vznesení námitky promlčení státem není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Je pravda, že mohou nastat situace, kdy uplatnění námitky promlčení je projevem zneužití práva na úkor toho účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil“, a vůči němuž by proto zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4112/2010 a sp. zn. 30 Cdo 2996/2014). Soud by však při takovémto intenzivním zásahu zejména do zásady právní jistoty měl vzít vždy v úvahu důvody, proč oprávněný své právo včas neuplatnil. Jinak řečeno, rozpor uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy nelze dovozovat jen z okolností spojených s uplatněným nárokem, nýbrž ze všech okolností konkrétního případu, za nichž byla námitka promlčení uplatněna. Naposled uvedené okolnosti by musely navíc nastat v jednotlivém případě ve výjimečné intenzitě, aby tak závažný zásah do principu právní jistoty a ochrany práv odůvodňovaly. Žalobce zdůraznil, že si z finančních důvodů nemohl dovolit právní zastoupení, přičemž soudy ignorovaly jeho žádosti o ustanovení zástupce. Vedle toho ještě řešil svůj neutěšený zdravotní stav a problémy s bydlením. Z provedených důkazů ale vyplynulo, že žalobce si byl i přes svůj zdravotní hendikep vědom možnosti požádat soud o ustanovení zástupce, což ostatně i učinil v trestním řízení vedeném proti příjmení příjmení, jakož i v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 106/2002-117 o určení členství v příjmení příjmení a určení nájemcem bytu. V obou těchto řízeních mu byl soudem ustanoven zástupce, a to z řad advokátů. Jeho tvrzení, že opakovaně požádal zdejší soud o ustanovení zástupce pro podání žaloby ve věci náhrady škody, se neprokázalo, když jím založené žádosti nejsou opatřeny podacím razítkem soudu a žalobce nedisponuje ani jiným dokladem o jejich podání. Uvedené žádosti neprocházejí ani evidencí zdejšího soudu (což bylo ověřeno v databázi ISAS) a žalobce nakonec při jednání dne datum uvedl, že je asi ani nepodal. Žalovaná, u které žalobce svůj nárok uplatnil poprvé až dne datum, nečinila v době před případným promlčením nároku žalovaného žádné kroky, které by např. žalobce udržovaly v nejistotě, zda nebude plnit dobrovolně, popřípadě že by žalovaná jednání s žalobcem protahovala tak dlouho, až se nárok promlčel (viz též nález Ústavního soudu I. ÚS 718/11). Ze všech těchto důvodů se soud domnívá, že vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy.

21. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalobce uvedl, že k ní nedošlo k určitému konkrétnímu datu, ale v důsledku trvajících událostí, které měly za následek materiální i imateriální strádání. To započalo po přestěhování do vyměněného bytu v roce 1996 a pokračovalo exekučním vystěhováním v roce 2001, v jehož důsledku se žalobce psychicky zhroutil a až do roku 2006, kdy mu byl přidělen sociální byt, se stal v podstatě bezdomovcem. V roce 2001 čelil žalobce exekučnímu vymáháním dlužného nájemného a v roce 2005 exekučnímu vymáhání nákladů řízení o vyklizení, což roztočilo další exekuční kolotoč. V průběhu doby se mu v důsledku shora popsaných útrap výrazně zhoršil zdravotní stav. Narušení důstojnosti, svobody a zdraví za dobu dvaceti let žalobce ocenil částku 10 000 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobcem tvrzená nemajetková újma už jen s ohledem na dobu jejího vzniku v období 1996 – 2006 nemůže mít jakoukoliv souvislost s tvrzeným nesprávným úředním postupem, ke kterému došlo až v červenci 2008, považoval soud za nehospodárné, aby žalobce vyzýval v případě každé jednotlivé újmy k doplnění tvrzní ohledně přesné doby jejího vzniku a způsobu jak dospěl k výsledné částce 10 000 0000 Kč. Dle názoru soudu zde chybí jakákoliv příčinná souvislost mezi tvrzeným pochybením soudu (tj. neoznámením podání excindační žaloby ze dne datum příslušnému oddělení soudu) a tvrzenou újmou podrobně rozepsanou co se týká nepříznivých následků pro žalobce v čl. V. žaloby. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl, jak pokud jde o nárok na náhradu škody, tak pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, jako nedůvodnou.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Po posouzení okolností případu, jakož i poměrů obou stran, dospěl soud k závěru, že v daném případě tyto důvody zvláštního zřetele hodné nastaly. Žalobce se předně nachází v tíživé sociální situaci, kterou ještě komplikuje jeho zhoršený zdravotní stav. Pobírá invalidní důchod III. stupně, který po srážkách činí 10 761 Kč, což představuje nezabavitelnou částku ve smyslu ust. § 278 o.s.ř. Kromě toho žalobce, kterému byl přiznán průkaz ZTP pro praktickou hluchotu, pobírá příspěvek na péči ve výši 880 Kč a příspěvek na bydlení. Na nájemném a elektřině žalobce hradí cca 6 000 Kč měsíčně a kromě toho má zvýšené náklady na léky, což souvisí s jeho celkově nepříznivým zdravotním stavem. Za situace, kdy žalovaná nebyla ve věci zastoupena advokátem a ani své náklady nedoložila, příslušela by jí tak paušální náhrada nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 2 vyhl. č. 254/2013 Sb. ve výši 1 500 Kč (3x 300 Kč za celkem tři vyjádření ve věci a 2x 300 Kč za účast u dvou jednání). Soud se domnívá, že se jedná o částku, kterou pokud žalovaná na náhradě nákladů řízení neobdrží, nijak zásadně to neovlivní její poměry či chod.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, a to písemně ve třech stejnopisech.