OSPH08 12 C 74/2017-517

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mg. Alžbětou Pasternakovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený titul. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO, se sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 2 000 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 784 351,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení, které platil stát, částku, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci takovéhoto usnesení.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal po žalované náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 2 000 000 Kč a dále poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 10 000 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem s tím, že svoji žádost nejprve uplatnil dne datum u Ministerstva spravedlnosti. Protože jeho nárok nebyl žalovanou jakkoliv uspokojen, nezbylo mu než podat žalobu. Žalobce byl od roku 1992 členem Stavebního bytového družstva anonymizováno (dále též jen SBD) a zároveň nájemce družstevního bytu číslo o velikosti 1+1, první kategorie, v pátém patře domu adresa v obec a číslo v ulici Na obec číslo. Dne datum uzavřel žalobce s jméno příjmení ústní dohodu o výměně bytu s tím, že jmenovaná jej přiměla k uzavření této dohody lstí s vědomím, že Obvodní úřad pro Prahu 8, jakožto vlastník nájemního bytu, v němž bydlela příjmení příjmení, tuto dohodu neschválí, protože je neplatná pro nedostatek formy. K udělení souhlasu s výměnou skutečně nakonec nedošlo, nicméně žalobce se v důsledku uvedení v omyl do vyměněného bytu nastěhoval. Tento byt musel ale po určité době opustit, přičemž do svého původního bytu se vrátit nemohl, neboť příjmení příjmení se z bytu odmítla vystěhovat. Dne datum byla mezi žalobcem jakožto převádějícím a jméno příjmení jako nabyvatelem uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností k Bytovému družstvu s právem nájmu k předmětnému bytu. Tuto dohodu shledal následně Městský soud v Praze ve svém rozsudku č. j. 25 Cm 106/2002-121 za absolutně neplatnou pro omyl na straně žalobce, který spočíval v tom, že žalobce tuto smlouvu podepsal v mylném přesvědčení, že se jedná pouze o výměnu bytu. příjmení dne bylo datováno i odstoupení od smlouvy o výměně bytu, na kterém byl podpis žalobce padělán jméno příjmení. příjmení tedy od počátku podvodně usilovala o výměnu státního bytu za žalobcův družstevní byt, neboť hodnota jeho bytu spojená s členstvím v bytovém družstvu s perspektivou převodu bytu do osobního vlastnictví byla neporovnatelně vyšší než hodnota nájmu ve státním bytě. Dne datum byla mezi jméno příjmení a bytovým družstvem uzavřena smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví bytu, na jejímž základě byl byt převeden bezúplatně do vlastnictví příjmení příjmení. Právní účinky vkladu nastaly ke dni datum. Proti příjmení příjmení bylo v letech 2009 číslo vedeno Obvodním soudem pro Prahu 8 trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Žalobce se dále domáhal proti příjmení příjmení určení, že je nadále členem bytového družstva a výlučným nájemcem předmětného bytu, přičemž prvoinstanční rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2003, č. j. 25 Cm 106/2002-127, jímž bylo žalobě vyhověno, bylo následně potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2007, č. j. 14 Cmo 126/2007-207. V důsledku tohoto soudního rozhodnutí bytové družstvo vyzvalo příjmení příjmení na jednání dne datum k odstoupení od smlouvy o bezúplatném převodu bytu a vyklizení bytu, aby jej mohl následně převzít žalobce. příjmení příjmení toto odmítla. Bytové družstvo proto podalo u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne datum žalobu na určení neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky a na vyklizení bytu. Mezitím však bylo proti předlužené příjmení příjmení zahájeno třetí osobou exekuční řízení, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 14 Nc 10314/2007-11. Výkonem rozhodnutí byl pověřen exekutor JUDr. anonymizováno, přičemž exekucí vedenou pod č. j. 098 EX 3049/07 byl postižen i předmětný byt. Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti č. j. 098 EX 3049/07-8 ze dne 23. 10. 2007 nabyl právní moci dne datum. V návaznosti na to, bytové družstvo podalo dne datum k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 žalobu na vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí. I přes podání vylučovací žaloby však exekuce prodejem nemovitosti pokračovala dál a skončila dne datum, kdy bylo vydáno rozvrhové usnesení. Předmětný byt byl prodán za cenu 1 470 000 Kč, ze kterých byla příjmení příjmení po uhrazení jejího dluhu a nákladů exekuce vyplacena částka 884 415,05 Kč. Dne datum byla zamítnuta žaloba bytového družstva na určení neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu bytu s tím, že vydražitelka bytu jej nabyla originálním způsobem do vlastnictví a žaloba je tedy bezpředmětná. O vylučovací žalobě podané bytovým družstvem rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 teprve až dne datum, a to tak, že žalobu zamítl. Žalobce, ačkoliv byl tedy pravomocným rozhodnutím soudu určen jako člen bytového družstva a výlučným nájemcem předmětného bytu, byl o tato svá majetková práva navždy připraven. Tím vznikla žalobci jednak škoda způsobená nesprávným úředním postupem, jednak nemajetková újma. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že vedoucí soudní kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 8 v rozporu s § 8 odst. 3 písm. e) vnitřního a kancelářského řádu pro Okresní, Krajské a Vrchní soudy neinformovala o podání vylučovací žaloby soudní oddělení, které nařídilo a vedlo exekuci nemovitosti. Exekuční oddělení ani exekutor se tak nemohli žádnou cestou dozvědět o podané vylučovací žalobě a exekuci nemovitosti provedli. O této skutečnosti neinformovala exekuční soud nebo exekutora ani samotná část obce anonymizováno Soudní exekutor JUDr. anonymizováno v trestním řízení vypověděl, že pokud by se k němu dostala informace o podané vylučovací žalobě, tak by exekuci na předmětnou nemovitost nevedl, neboť jmenovaná měla ve vlastnictví více nemovitostí. Zanedbání povinnosti soudním úředníkem bylo dokonce předmětem policejního vyšetřování. Navíc soudní oddělení projednávající vylučovací žalobu ve věci téměř rok nijak nerozhodlo a bylo zcela nečinné. Teprve až datum soudkyně řízení přerušila do pravomocného rozhodnutí řízení, v němž byla projednávána žaloba bytového družstva na neplatnost bezúplatného převodu členských práv. Bylo přitom evidentní, že toto řízení je svým dopadem zcela bezvýznamné vzhledem k vylučovací žalobě, neboť ta se logicky vztahuje k exekučnímu řízení. Po dobu nečinnosti soudkyně titul. příjmení došlo k prodeji předmětné nemovitosti a nenapravitelné škodě vzniklé žalobci. Při určení výše škody, kterou žalobce v důsledku nesprávného úředního postupu utrpěl, vychází žalobce ze znaleckého posudku, který byl vypracován pro potřeby exekučního prodeje bytu znalkyní jméno příjmení a který stanovil hodnotu bytu na částku 2 000 000 Kč. Z tohoto důvodu žalobce požaduje nahradit škodu v této výši. Žalobci totiž vznikla škoda v hodnotě bytu a nikoliv v hodnotě členského podílu v bytovém družstvu, se kterým se pojilo právo nájmu bytu, neboť z vývoje situace je evidentní, že bytové družstvo převádělo byty do vlastnictví svých členů rutinně a že tímto způsobem byly převedeny všechny bytové jednotky v domě. Rozhodným okamžikem, ke kterému je třeba posuzovat hodnotu bytu, o který žalobce přišel, je okamžik, kdy se stalo definitivním, že byt nebude vrácen ani bytovému družstvu ani žalobci. Za tento okamžik je možno považovat právní moc usnesení o příklopu, to je den datum. Kromě toho má žalobce nárok na zadostiučinění ve výši 10 000 000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu, jelikož nemajetkovou újmu, kterou utrpěl, nebylo možno nahradit jinak a samostatné konstatování porušení práv by se nejevilo jako dostačující. V důsledku nesprávného úředního postupu bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, jako je právo na ochranu osobnosti, soukromý a důstojnosti, ochranu obydlí, jakož i právo na soudní a jinou právní ochranu. Žalobce byl v důsledku nesprávného úředního postupu vystaven mukám a duševním útrapám, a to zejména v důsledku nezaviněné ztráty chráněného nájemního bydlení s vyhlídkou na bydlení v bytě v osobním vlastnictví, vedení dlouhotrvajících soudních řízení bez pozitivního výsledku pro žalobce, a naprosté ztráty v důvěru ze strany justice a ztráty víry v právní stát a spravedlnost. příjmení a duševní útrapy tím způsobené měly za následek naprosté zhroucení žalobcova osobního života v nejširším slova smyslu. Jeho útrapy započaly po přestěhování do bytu, který vyměnil s jméno příjmení, ze kterého byl v dubnu 2001 exekučně vystěhován a vlastník bytu se následně exekučně domáhal v roce 2002 dlužného nájemného a v roce 2005 nákladů vzniklých v řízení o vyklizení. Během tohoto exekučního vystěhování se žalobce psychicky zhroutil, jelikož neměl žádnou možnost náhradního bydlení. Byl převezen do psychiatrické léčebny v část obce, jeho věci byly převezeny do exekučního skladu a žalobce si stačil vzít pouze věci osobní potřeby. Následující rok žalobce bydlel u svého bratrance a po ubytovnách, za což vynaložil nemalé částky. Svoji špatnou finanční situaci byl nucen řešit půjčkami u bankovních a nebankovních společností s vidinou toho, že vše splatí z následného odškodnění. Jelikož se však nikdy žádného odškodnění nedočkal, situace vyústila ve výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, přičemž řízení byla vedena pod č. j. 47 E 1162/2002 a 45 E 1167/2005 obě u Obvodního soudu pro Prahu 9. Žalobce si následně zažádal o sociální byt a tento by mu byl přidělen až v roce 2006 a od té doby v něm doposud bydlí. Jeho zdravotní stav se v průběhu let kdy procházel shora popsanými úpravami, zásadně zhoršil, trpí bolestmi hlavy, kolísáním krevního tlaku, onemocněním štítné žlázy, koktavostí a má psychické obtíže. Za přiměřené zadostiučinění tak považuje částku 10 000 000 Kč, neboť nesprávný úřední postup měl pro žalobce ty nejtěžší důsledky ve smyslu fatálního zásahu do jeho zdraví, finanční situace, sociální situace, jakož i bydlení. Žalobce se domnívá, že jeho nároky nejsou promlčeny, neboť vědomost žalobce osobě, která odpovídá za škodu, získal až v roce 2006, kdy získal možnost nahlédnout do soudních civilních spisů, ve kterých nebyl účastníkem řízení. K tomu došlo poté, co v roce 2015 začal spolupracovat s bezplatnou právní poradnou právnická osoba v tísni. Do spisu 32T 13/2011 Obvodního soudu pro Prahu 8 nahlédl dne 12. 1. 2016, do spisu 14 Nc 10314/2007 a 13 C 261/2008 nahlédl dne 11. 2. 2016 a do spisu 28 C 373/2008 taktéž vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne datum. Z trestního spisu, a to konkrétně rozhodnutí Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího žalobce zjistil, že právě porušení jednacího řádu Obvodním soudem, který nesplnil informační povinnost o podané vylučovací žalobě, se výrazně podepsalo na celé záležitosti. Z uvedeného je tedy zřejmé, že skutečnosti zakládající vznik nároku žalobce na náhradu škody se datují ke dni, kdy žalobce nahlédl do spisu 32 T 13/2011, tedy ke dni datum. Od tohoto dne tedy počala žalobci běžet tříletá promlčecí doba k uplatnění tohoto nároku. Co se týče vzniku nemajetkové újmy, k ní nedošlo k určitému konkrétnímu datu, ale v důsledku trvajících událostí. Pokud by bylo nutné časově ukotvit okamžik, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen, a od kdy tedy běží desetiletá objektivní promlčecí lhůta, pak je to okamžik, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 seznal podklad pro zamítnutí žaloby na neplatnost bezúplatného převodu bytu na příjmení příjmení a tím bylo usnesení exekutora o příklepu. Toto usnesení o příklepu nabylo právní moci dne datum. Případná námitka promlčení vznesená protistranou by byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobce vždy efektivně hájil své zájmy, což ostatně vyplývá, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod č. j. 25 Cm 106/2002 byl právně zastoupený titul. jméno příjmení, který mu byl přidělen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8. Poté co byla žaloba v této věci zamítnuta, tento advokát s ním spolupráci ukončil. Žalobce poté opakovaně žádal Obvodní soud pro Prahu 8 o ustanovení bezplatného právního zástupce, a to žádostmi ze dne datum, ze dne datum, a ze dne datum, na které ale soud nijak nereagoval. Žalobce se pokusil vyhledat právní pomoc v bezplatné právní poradně České advokátní komory, kde mu, ale bylo řečeno, že má nárok na bezplatné zastupování advokátem u soudu, ale přítomná advokátka s ním odmítla příslušnou žádost sepsat. Další oslovená advokátka Mgr. příjmení jej odmítla zastupovat, určitou právní pomoc mu poskytl JUDr. jméno příjmení z odboru sociálních věcí Úřadu městské části obec a číslo, který s ním ale žádost o přidělení advokáta odmítl sepsat. Do toho žalobce řešil svůj neutěšený zdravotní stav a věc opět začal aktivně řešit až v létě roku 2015 po zhlédnutí televizní reportáže, kdy vyhledal pomoc u právnická osoba v tísni.

2. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 1 207 480 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč a že žalovaná na tento požadavek ničeho neplnila. Žalovaná se domnívá, že zde chybí příčinná souvislost mezi tvrzeným pochybením soudu a vznikem škody či újmy na straně žalobce. Navíc se žaloba vůči státu jeví jako předčasná, neboť tím, kdo připravil žalobce o možnost převodu vlastnictví k bytové jednotce, byla příjmení příjmení, která taktéž profitovala z prodeje předmětného bytu v dražbě. Tím, kdo se na úkor žalobce zjevně bezdůvodně obohatil, byla právě ona. Žalovaná dále brojila proti vzniku škody i z toho důvodu, že žalovaný předmětný byt nikdy nevlastnil a nerozumí tomu, jak mohl žalobce, který přistoupil na výměnu bytu počítat do budoucna s tím, že mu bude předmětný byt družstvem převeden do vlastnictví. Určité pochybení je možné shledat i na straně bytového družstva, popřípadě samotného žalobce, neboť již v roce 2002 existovalo rozhodnutí, které uznalo neplatnost dohody o převodu členských práv a žalobce tak měl možnost tuto informaci sdělit družstvu. Sporná je i výše požadované škody, přičemž je zde rozpor mezi uplatněnou částkou ve výši 1 207 480 Kč a žalobním petitem ve výši 2 000 000 Kč. Taktéž výše nemajetkové újmy je jednoznačně nadhodnocena a žalobce intenzitu nijak neprokázal. Závěrem žalovaná vznesla námitku promlčení, a to jak nároku na náhradu škody, tak nároku na nemajetkovou újmu s tím, že žalobce byl účastníkem trestního řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 13/2001, ve kterém byla projednávána vědomost či nevědomost soudního exekutora o podané vylučovací žalobě. Žalobce tedy již v té době disponoval informací, že exekutor nebyl soudem o podání vylučovací žaloby informován a tudíž od tohoto okamžiku počala běžet promlčecí lhůta. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy pak, pokud žalobce sám tvrdí, že to, že odpovědným za škodu je stát, dozvěděl při nahlížení do soudního spisu dne datum, pak šestiměsíční promlčecí lhůta uplynula dne datum, přičemž nárok žalobce byl uplatněn dne datum, tedy po lhůtě.

3. Rozsudkem č.j. 12C 74/2017-183 ze dne 2.5.2019 zdejší soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Pokud jde o nemajetkovou újmu spočívající v materiálním a imateriálním strádání v důsledku ztráty družstevního bytu, dospěl soud k závěru, že zde není dána příčinná souvislost mezi namítaným nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Pokud jde o vzniklou škodu ve výši 2 000 000 Kč spočívající v tom, že se žalobce v důsledku nesprávného úředního postupu nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu, soud žalobu zamítl z důvodu promlčení tohoto nároku, přičemž dospěl k závěru, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobce v odvolání proti rozsudku uvedl, že nesouhlasí zejména s tím, že jeho nárok na náhradu škody je promlčený a že neexistuje příčinná souvislost mezi vznikem škody a újmy a nesprávným úředním postupem. Pokud by nedošlo ze strany soudu k nesprávnému úřednímu postupu, žalobce by se stal opět nájemcem bytu a družstvo by s pravděpodobností hraničící s jistotou bezplatně převedlo byt do jeho vlastnictví. Příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je tímto dána. Žalobce nebyl schopen identifikovat v sedmistránkovém odůvodnění usnesení odvolacího soudu v trestním řízení vedeném proti příjmení příjmení klíčovou informaci o původci škody. Význam sdělení odvolacího trestního soudu neodhalili ani odborníci, s nimiž věc konzultoval. Žalobce měl v trestním řízení zástupce z řad advokátů, bylo zřejmé, že žalobce jako poškozený sledoval zájem na uplatnění náhrady škody, v tomto smyslu ho právní zástupce neinformoval o zásadní informaci a o dalším postupu. Sdělili mu pouze obecnou informaci o tom, aby žalobce zvážil podání civilní žaloby na náhradu škody, neboť může dojít k promlčení nároků. Žalobce však nevěděl, proti komu má žalobu podat. Soud prvního stupně pominul fakt, že nikdy nebyl ukončen nárůst žalobci vzniklé škody a nemajetkové újmy, proto nemohla ohledně této škody a újmy začít běžet promlčecí doba. Žalobce se snažil svých nároku domoci a v letech 2012 číslo se s žádostí o pomoc obrátil na celou řadu úřadů a institucí (např. organizaci Člověk v tísni, sociálního kurátora Úřadu městské části obec a číslo, několik právních poraden či advokátů). V roce 2015 se znovu obrátil na organizaci Člověk v tísni, jejíž pracovníci mu pomohli se v případu zorientovat, sdělili mu, že došlo k pochybení státu a pomohli mu uplatit jeho práva. Žalobce vyvinul maximální úsilí k ochraně svých práv, nedomohl se pomoci u právních profesionálů, kteří ho odmítali. Námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy.

5. Žalovaná se ve stručném vyjádření k odvolání ztotožnila s výrokem i argumentací napadeného rozsudku soudu prvního stupně s tím, že oba nároky žalobce považuje za promlčené. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

6. Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 22 Co 255/2019-254 ze dne 3.12.2020 prvoinstanční rozsudek co do zamítnutí žaloby v rozsahu 10 000 000 Kč (představující nemajetkovou újmu) potvrdil a ve zbývajícím rozsahu (2 000 000 Kč přestavující náhradu škodu) zrušil a vrátil soudu prvního soudu k dalšímu řízení.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci není sporu o tom, že vedoucí kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 28 C 373/2008 neučinila v rozporu s § 8 písm. f) bodem ff) instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/ 2001 ze dne 3. prosince 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, oznámení o podání excindační žaloby; toto jednání je nutno považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), za který podle podmínek stanovených OdpŠk odpovídá žalovaná. V důsledku tohoto jednání, které je dle § 5 písm. b) OdpŠk přičitatelné žalované, došlo k exekučnímu prodeji bytu, k němuž žalobce v předchozím soudním řízení úspěšně uplatnil právo výlučného nájmu z titulu členství v bytovém družstvu Stavbař. Po prodeji bytu v exekučním řízení a vkladu vlastnického práva nové majitelky do katastru nemovitostí se již žalovaný nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu. Pokud jde o námitku promlčení, dospěl odvolací soud k závěru, že promlčecí lhůta ohledně nároku na náhradu škody začala tedy běžet od datum, kdy se žalobce nejpozději seznámil s odůvodněním rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 9 To 227/2011, v jehož odůvodnění je mimo jiné uvedeno„ …právě porušení jednacího řádu obvodním soudem, který nesplnil povinnost informace, se výrazně podepsalo na celé záležitosti …“. Tato informace ohledně pochybení soudu v exekučním řízení je dostatečně srozumitelná, přičemž z citovaného odůvodnění bylo možno zjistit, jak to že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tak i přibližný rozsah škody. Promlčecí lhůta ohledně nároku na náhradu škody tak uplynula datum a žaloba ze dne datum byla podána po jejím uplynutí. Odvolací soud nicméně dospěl k závěru, že námitka promlčení byla žalovanou uplatněna v rozporu s dobrými mravy, a to s odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (viz např. nález ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1430/13; či nález ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1744/12). V tomto směru Ústavní soud konstantně judikuje, že výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 85/06). Na základě těchto principů Ústavní soud v minulosti posuzoval i vztah dobrých mravů s námitkou promlčení, přičemž dovodil, že„ ustanovení § 3 o. z., podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení“ (nález ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 309/95; či nález ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 3168/09). V nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 643/04, Ústavní soud dospěl k závěru, že„ vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“. Specifickou skupinu případů pak tvoří ty, v nichž byla námitka promlčení vznesena státem (nález ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2216/09). Odvolací soud přihlédl k tomu, že na straně žalobce jsou specifické důvody vyplývajícím zejména z jeho zdravotního stavu a sociální situace, a též k tomu, že nezůstal nečinný, uvědomoval si potřebu právní pomoci a snažil se ji k uplatnění svých nároků zajistit. Žalobce trpí silným poškozením sluchu, byl mu přiznán průkaz osoby ZTP pro úplnou nebo praktickou hluchotu. Pobírá invalidní důchod III. stupně a byl uznán lehce závislým na pomoci jiné osoby (viz rozhodnutí obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne datum). Při jednání odvolacího soudu žalobce uvedl, že vzhledem ke zdravotnímu postižení velmi špatně vidí, je schopen číst pouze s lupou, též špatně slyší, musí používat naslouchadlo a i poté je schopnost sluchu špatná, což se ostatně projevovalo v průběhu celého jednání. Všechna tato omezení žalobce omezují v kontaktu s okolím, ztěžují mu komunikaci s úřady a snižují jeho míru porozumění při projednávání běžných záležitostí. Žalobce popsal, jakým způsobem se snažil dosáhnout právní pomoci při uplatnění svých nároků, přičemž odvolací soud shledal popis tohoto úsilí jako věrohodný. Skutečnost, že o uvedených aktivitách neexistují záznamy a potvrzení, odpovídá běžné praxi a povaze popsaných jednání. Zjevné je, že žalobce ve svých snahách o zajištění právní pomoci vytrval a nakonec uspěl u právnická osoba v tísni, která disponuje odborným aparátem jednak schopným jednat s osobami, které se z důvodu sociálního či jiného vyloučení dostaly do problematických životních situací, jednak schopným identifikovat jeho problém a účinně mu pomoci. Žalobce nerezignoval na obranu svých práv, přičemž účinnou pomoc mu měl poskytnout především stát, který je odpovědný za zajištění přístupu občanů k soudu. Z uvedených důvodů odvolací soud k námitce promlčení vznesené žalovanou pro rozpor s dobrými mravy nepřihlédl a považoval nároky žalobce za včas uplatněné. Odvolací soud dále uvedl, že v případě nároku na náhradu škody jsou splněny i další podmínky stanovené OdpŠk pro jeho úspěšné uplatnění, zejména podmínka existence příčinné souvislosti. Jak je již uvedeno výše, v důsledku nesprávného úředního postupu pracovníka soudu, který je přičitatelný žalované, se žalobce nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu. Protože je však nutné objektivizovat výši vzniklé škody, což předpokládá dokazování v rozsahu, které se vymyká možnostem odvolacího řízení, vrátil věc ve shora uvedeném rozsahu k dalšímu řízení. V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy dospěl odvolací soud k závěru, že zde není dána podmínka příčinné souvislosti. Žalobce v žalobě srozumitelně a jednoznačně uvedl, že jeho útrapy započaly po přestěhování do bytu, který vyměnil s jméno příjmení, z něhož byl v dubnu 2001 exekučně vystěhován. Žalobcem popsané útrapy (psychické zhroucení, zdravotní problémy a neutěšená životní situace bez stálého bydlení až do roku 2006, kdy mu byl přidělen sociální byt) časově předcházejí nesprávnému úřednímu postupu, ke kterému došlo v roce až 2008. Chybí tak zde příčinná souvislost, přičemž není podstatné, že důsledky uvedeného stavu stále přetrvávají, neboť je nelze přičítat žalované.

8. Poté, co byla věc vrácena soud prvého stupně k dalšímu řízení, žalobce uvedl ohledně stavu bytu, že byl po rekonstrukci a v době jeho předání L. příjmení byl v dobrém a čistém stavu. Na nájemném dlužil částku cca 30 000 Kč s tím, že dluh byl pravděpodobně uhrazen L. příjmení Na základě dohody o výměně bytu pak obdržel od L. příjmení finanční vyrovnání cca 100 000 Kč. Nárok na náhradu škodu vůči L. příjmení neuplatnil proto, že jako osoba práva neznalá, nevěděl, že takto měl učinit S opakovanými žádostmi o bezplatnou právní pomoc neuspěl, dokud se neobrátil na organizaci Člověk v tísni, to už ale byl nárok vůči L. příjmení promlčen. Pokud jde o prokázání hodnoty předmětného bytu, navrhl zadání znaleckého posudku.

9. Žalovaná namítla, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že je zde dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a mezi nesprávným úředním postupem. Nicméně pokud jde o uručení výše škody, mělo by se vycházel z obvyklé ceny majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu a to ke dni datum, kdy žalobce převedl svá členská práva na anonymizováno. Od tohoto okamžiku se totiž nijak nepodílel na zhodnocování předmětné nemovitosti a ani neměl možnost ovlivnit hodnotu svých členských práv. Pro určení hodnoty majetkových práv vyplývajících z členství v družstvu je rozhodný stav kapitálu družstva podle účetní závěrky v roce, kdy žalobce opustil družstevní byt a dále míra splacení členského vkladu a výše dluhu žalobce vůči družstvu. Navíc není postaveno najisto, že by se žalobce stal vlastníkem předmětného bytu.

10. Stávajícím předmětem řízení tak je již jen nárok žalobce na zaplacení částky 2 000 000 Kč z titulu náhrady škody spočívající v tom, že se žalovaný nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu.

Skutkový stav:

11. Žalobce uplatnil žádostí ze dne datum u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu škody ve výši 1 207 480 Kč a nárok na zadostiučinění ve výši 10 000 000 Kč, přičemž jeho argumentace ohledně nesprávného úředního postupu a příčinné souvislosti s tvrzenou škodou/újmou byla totožná s argumentací uvedenou v žalobě. Žalovaná učinila nesporným, že shora uvedenou žádost obdržela dne datum s tím, že na uplatněný nárok ničeho neplnila.

12. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.8.2003 č.j. 25 Cm 106/2002-117 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15.11.2007 č.j. 14 Cmo 126/2007-207 soud zjistil, že žalobce byl úspěšný se svoji žalobou proti příjmení příjmení na určení, že žalobce je členem Stavebního bytového družstva anonymizováno (dále jen též jako„ SBD“) a výlučným nájemcem bytu číslo v 5. patře domu adresa v ulici Na obec na obec a číslo (dále jen předmětný byt). Soud dospěl k závěru, že smlouva o výměně bytů uzavřená mezi jméno příjmení a žalovaným je neplatná z důvodu omylu žalobce, přičemž příjmení příjmení, která zajišťovala veškerá jednání s družstvem, o tomto omylu musela vědět. Smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu, jako právní úkon závislý na platnosti dohody o výměně bytů, je tak absolutně neplatná a členství žalobce v bytovém družstvu tak a základě neplatné dohody nezaniklo. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že L. příjmení zaplatila dne datum na účet SBD částku 38 924 Kč a 1 000 Kč, což bylo prokázáno poštovními poukázkami. V návaznosti na to představenstvo SBD rozhodlo dne datum o zrušení vyloučení žalobce z družstva. Žalobce v řízení vypověděl, že mu L. příjmení dala při výměně bytů částku 120 000 Kč jako finanční vypořádání s tím, že státní byt má hodnotu 420 000 Kč. Vrchní soud původně rozsudkem ze dne 9.3.2004 č.j. 14 Cmp 481/2003-152 prvoinstanční rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl, nicméně tento rozsudek byl k dovolání žalobce rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2006 č.j. 29 Odo 1094/2004-181 zrušen. Žalobce byl v tomto řízení zastoupen advokátem titul. jméno příjmení, kterého mu ustanovil soud. L. příjmení byla v řízení zastoupena nejprve opatrovníkem a následně advokátem titul. příjmení. V průběhu tohoto řízení si žalobce stěžoval u veřejného ochránce práv na průtahy řízení, na což reagoval titul. jméno příjmení dopisy ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum tak, že oslovil příslušného předsedu soudu s žádosti o provedení dohledu nad plynulostí soudního řízení.

13. V době vyhlášení shora uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne datum byl již předmětný byt nicméně převeden do vlastnictví příjmení příjmení, a to na základě smlouvy o bezúplatném převodu bytové jednotky ze dne datum uzavřené mezi SBD a jméno příjmení jako členem družstva. Z předmětné smlouvy o bezúplatném převodu bytové jednotky soud dále zjistil, že SBD v čl. VI. smlouvy prohlásilo, že L. příjmení uhradila částku nesplaceného dlouhodobého investičního úvěru připadající na převáděnou bytovou jednotku, který ke dni datum činil 14 975 Kč.

14. Protože příjmení příjmení nereagovala na výzvu Bytového družstva ohledně neplatnosti převodu bytu, podalo SDB dne datum žalobu, jíž se původně domáhalo určení neplatnosti smlouvy o převodu bytu, což následně upravilo na určení, že družstvo je vlastníkem předmětného bytu. Žalobce v tomto řízení vystupoval jako vedlejší účastník na straně žalobce, přičemž byl v řízení zastoupen zvoleným advokátem titul. jméno příjmení (plná moc ze dne datum). Do řízení vstoupil na základě oznámení doručeného soudu dne datum. Žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že žalovaná v době vydání rozhodnutí již není v Katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětného bytu, neboť v mezidobí se stala jeho vlastnicí jméno příjmení, a to na základě rozhodnutí o příklepu v dražbě v rámci exekučního řízení vedeného proti povinné příjmení příjmení. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o příklepu je originálním způsobem nabytí vlastnického práva, konstatoval soud, že žalobce v době rozhodnutí soud neměl naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k bytu vůči žalované. L. příjmení byla v tomto řízení zastoupena advokátem titul. jméno příjmení. Uvedené má soud za prokázané rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19.10.2009 č.j. 13C 261/2008.

15. Poté, co se SDB v létě 2008 dozvědělo že probíhá exekuční řízení vůči příjmení příjmení a že výkonem rozhodnutí má být postižen i předmětný byt, podalo SBD dne datum vůči oprávněné jméno příjmení k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 žalobu na vyloučení předmětného bytu z výkonu rozhodnutí (dále též jen excindační žalobu) vedenou pod sp. zn. 28C 373/2008, kde mimo jiné argumentovalo shora podanou určovací žalobou. Řízení o excindační žalobě bylo přerušeno usnesením zdejšího soudu ze dne datum do skončení řízení o určovací žalobě vedené pod sp.zn. 13C 261/2008 O tom, že by soud informoval o podání excindační žaloby příslušné exekuční oddělení soudu, chybí ve spise jakýkoliv záznam. Rozsudkem ze dne datum byla excindační žaloby zamítnuta s odůvodněním, že v době rozhodnutí soudu byl již výkon rozhodnutí proveden a předmět řízení tak odpadl. Uvedené má soud za prokázané žalobou Bytového družstva ze dne datum a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10.8.2010 č.j. 28C 373/2008-50.

16. Ze spisu zdejšího soudu 14 Nc 10314/2007 soud zjistil, že vlastníkem předmětného bytu se dne datum stala jméno příjmení, a to na základě udělení příklepu v dražbě konané téhož dne, když učinila nejvyšší nabídku 1 470 000 Kč. K nařízení exekuce na majetek povinné a pověření exekutora došlo dne datum usnesením zdejšího soudu č.j. 14 Nc 10314/2007-11. K vydání exekučního příkazu došlo dne datum a k vydání dražební vyhlášky pak dne datum. Uvedené má soud za prokázané návrhem na nařízení exekuce ze dne datum, dražební vyhláškou ze dne datum, protokolem o průběhu dražby ze dne datum, usnesením o příklepu ze dne datum a výpisem z Katastru nemovitostí LV rok pro k.ú. část obce.

17. Z trestního spisu zdejšího soudu 32T 13/2011 vedeného proti obviněné příjmení příjmení pro trestný čin podvodu soud zjistil, že k žádosti žalobce, který byl v této věci veden jako poškozený, mu byl usnesením zdejšího soudu ze dne 14.7.2010 č.j. 4Nt 2059/2010 přiznán nárok na bezplatnou právní pomoc poskytovanou zmocněncem a následně mu byl dne datum ustanoven advokát, a to Mgr. jméno příjmení (viz rozhodnutí o ustanovení obhájce ze dne datum a žádost žalobce ze dne datum) Trestní stíhání obviněné příjmení příjmení bylo původně zahájeno pro dva skutky, nicméně ohledně jednoho z nich, a to jednání, jehož se měla dopustil tím, že v srpnu roku 1996 pod legendou zařízení výměny bytu svého bytu za byt žalobce se podvodným způsobem snažila domoci práva na byt a členství ve Stavebním bytovém družstvu anonymizováno, bylo řízení zastaveno, a to z důvodu promlčení (viz usnesení Policejního orgán 8. Odboru obecné kriminality ze dne 11.5.2009 č.j. ORIII – číslo – 2009 číslo). Stížnost žalobce ze dne datum proti odložení věci byla zamítnuta usnesením státního zástupce OSZ pro část Prahy dne 25.5.2009 č.j. ZT 257/2009-6. Proti příjmení příjmení byla nakonec podána pouze obžaloba pro trestný čin podvodu, jehož se měla dopustit tím, že jako povinná poté, co ji bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce spolu s nařízením exekuce prodejem nemovitosti (předmětného bytu) úmyslně před exekutorem zatajila informaci o probíhajícím soudním řízení týkajícího se předmětného bytu a informaci o existenci pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze, jimž bylo určeno, že žalobce je členem SDB anonymizováno a výlučným nájemcem předmětného bytu. Takto nechala proběhnout exekuci prodejem předmětného bytu, čímž jednak snížila své závazky, jednak si ponechala přebytek z dražby, a to vše ke škodě celé jméno žalobce. Žalobce se jako poškozený osobně zúčastnil obou hlavních líčení, kde se připojil vůči obviněné se svým nárokem na náhradu škody ve výši 1 470 000 Kč. U obou jednání byl přítomen i Mgr. jméno příjmení, substitut ustanoveného zástupce Mgr. jméno příjmení. Obviněná příjmení příjmení byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1.4.2011 č.j. 32T 13/2011-547 zproštěna obžalob, neboť uvedený skutek nebyl trestným činem. Zamlčení podstatných skutečností obžalovanou ve vztahu k prováděné exekuci totiž nenaplňuje objektivní znak skutkové podstaty trestného činu podvodu. Odvolání státního zástupce do shora citovaného rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.12.2011 č.j. 9 To 227/2011 – 604 zamítnuto. Odvolací soud závěrem konstatoval, že úvahy provoinstančního soudu o pochybení SDB anonymizováno (zanedbání péče řádného hospodáře) považuje za nesprávné, nicméně pro rozhodnutí věci za nijak podstatné. Naopak za pochybení, které se výrazně podepsalo na celé záležitosti, označil odvolací soud porušení jednacího řádu obvodním soudem, který nesplnil informační povinnost ohledně podání excindační žaloby. Veřejného zasedání konaného dne číslo 2001, na němž bylo projednáváno odvolání, se zúčastnil mimo jiné i Mgr. příjmení, jako substitut zmocněnce poškozeného. Protokol o veřejném zasedání byl dne datum doručen žalobci jako poškozenému. Žalobce při hlavním líčení konaném dne datum vypověděl, že mu L. příjmení na vyrovnání hodnoty bytů uhradila částku 120 000 Kč. Uvedené má soud za prokázané protokolem o hlavním líčení ze dne datum, protokolem o veřejném zasedání ze dne datum a doručenkou na č.l. 613. Prvoinstanční rozsudek byl zmocněnci žalobce doručen datum, usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zmocněnci žalobce dne datum (viz doručenky na čl. 566 a 612). Žalobce komunikoval v této trestní věci opakovaně přímo se soudem, kdy se např. dne datum dotazoval na stav odvolacího řízení a stěžoval si na nedostatečné podávání informací ze strany státního zástupce a zmocněnce. K žádosti žalobce ze dne datum mu byla doručena obě shora uvedená rozhodnutí, přičemž provoinstanční rozsudek převzal žalobce osobně dne datum, usnesení Městského soudu v Praze mu bylo doručeno dne datum (viz doručenky na č.l. 618). Dne datum žalobce a paní jméno příjmení, jako jeho obecná zmocněnkyně, nahlédli do trestního spisu.

18. Dopisem ze dne datum si žalobce stěžoval Mgr. anonymizováno jako svému zmocněnci ve shora uvedené trestní věci na jednání jeho substituta Mgr. příjmení s tím, že jmenovaný je ve věci nečinný a viděl jej jen jednou při svém výslechu na PČR, kdy mu sdělil, že by si měla najmout jiného advokát. Mgr. příjmení žalobci sdělil dopisem ze dne datum, že zatím jiné úkony ve věci neproběhly, a že rada ohledně vyhledání jiného advokáta byla špatně pochopena. Shora uvedeným pouze upozorňoval na skutečnost, že jeho zmocnění je ohraničeno trestním zákoníkem a trestním řádem a varoval jej před možným promlčením civilněprávních nároků s tím, že dle jeho názoru je velká pravděpodobnost, že trestní stíhání L. příjmení neskončí odsuzujícím rozsudkem. Proto mu poradil, aby požádal soud o ustanovení právního zástupce pro civilní řízení. Uvedené má soud za prokázané dopisem žalobce ze dne datum a dopisem Mgr. anonymizováno ze dne datum.

19. Z žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce adresovaných Obvodnímu soudu pro Prahu 8 ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, neboť uvedená podání neobsahují podací razítko soudu a ani neprocházejí evidencí ISAS zdejšího soudu.

20. Se svými žádostmi ze dne datum a ze dne datum adresovanými obec advokátní komoře (dále jen ČAK) o určení advokáta žalobce neuspěl z důvodu, že dle sdělení ČAK neprokázal nesplnění podmínek pro ustanovení zástupce soudem dle zvláštních předpisů, což má soud za prokázané dopisy ČAK ze dne datum a ze dne datum.

21. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j 47E 1162/2002 ze dne 4.12.2002 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 45E 11/67 2005 ze dne 25.8.2005 soud zjistil, že žalobce v roce 2002 a v roce 2005 opakovaně čelil exekuci, kdy oprávněným byla ulice část obec a číslo.

22. Ze sdělení Úřadu městské části obec a číslo ze dne datum a jím zaslaných podkladů vyžádaných si soudem pro účely vypracování znaleckého posudku soud zjistil, že dům, ve kterém se nachází předmětný družstevní byt, byl kolaudován v roce 1976 a letech 2001 až 2008 na něm byly provedeny udržovací práce zahrnující sanaci části obvodového pláště, výměnu oken a oplechování parapetů, zasklení lodžií, zateplení obvodového pláště a opravu vstupních prostor. Shora uvedené má soud za prokázané rozhodnutím o přípustnosti stavby ze dne datum, rozhodnutím o uvedení do trvalého užívání ze dne datum, rozhodnutím o nařízení udržovacích prací ze dne datum, kolaudačním rozhodnutím ze dne datum kolaudačním rozhodnutím ze dne datum a kolaudačním rozhodnutím ze dne datum. Půdorys předmětného bytu včetně výměry jednotlivých místností a jeho umístění v budově je zachyceno na plánech na č.l. 377-379 spisu.

23. Ze sdělení SBD anonymizováno ze dne datum, jimž zmíněné družstvo reagovala na žádost soudu o poskytnutí součinnosti, soud zjistil, že SBD získalo spoluvlastnické právo k pozemkům pod domem, ve kterém se nachází předmětný družstevní byt v roce 2002, a to v poměru, který v té době připadl na dosud nepřevedené byty ve vlastnictví SBD. Předmětné pozemky převedl stát bezúplatně. Žalobce se stal nájemcem předmětného bytu k datu datum. V jakém stavu se byt nacházel, nemá SBD povědomí, neboť péče o vnitřní prvky bytu je dle stanov v gesci družstevníků /nájemců. Větší opravy, které by mělo provádět družstvo, v předmětném bytě nebyly hlášeny. K dubnu 1996 byla částka nesplaceného investičního úvěru připadající na předmětný byt ve výši 20 699,72 Kč. Žalovaný byl pro neplacení nájemného rozhodnutím představenstva ze dne datum vyloučen. Po úhradě dluhu pravděpodobně ve výši 38 924 Kč bylo členství žalobce k jeho žádosti obnoveno rozhodnutím představenstva ze dne datum. Kdo dlužný nájem uhradil, není SBD známo. V jakém stavu se nacházel předmětný byt v době převodu členských podílu na L. příjmení není SBD známo. V bytě samotném SBD žádnou rekonstrukci neprovádělo. Na domě, ve kterém se nachází předmětný byt, došlo v letech 1976 – 2008 k následujících opravám:

-osazení termoregulačních ventilů r. 1996

-výměna ležatých rozvodů SV (studené vody) r. 2001

-výměna ležatých rozvodů TUV+ cirkulace r. 2001

-sanace střešního pláště + strojoven výtahů r. 2002

-zasklení lodžií r číslo

-sanace západního průčelí včetně zateplení r číslo

-sanace lodžií včetně výměny zábradlí r číslo

-výměna stoupaček TUV+cirkulace r. 2005

-výměna stoupaček SV r. 2005

-výměna poštovních schránek r. 2008

-výměna domácích telefonů r. 2008

-výměna zvonkových tabel r. 2008

-sanace východního průčelí včetně zateplení r. 2008

24. Ze znaleckého posudku jméno příjmení číslo ze dne datum vypracovaného na základě objednávky soudního exekuktora titul. jméno příjmení pro účely exekučního řízení vedeného proti L. příjmení soud zjistil, že zmíněná znalkyně stanovila obvyklou cenu předmětného bytu k datu datum na částku 2 000 000 Kč s tím, že je to cena obecně realizovaná na trhu. Ke stanovení obvyklé ceny znalkyně dospěla mimo jiné na základě porovnání prodejů tří obdobných bytů v dané lokalitě. Znalkyně vycházela v posudku z toho, že byt je v osobním vlastnictví a že jeho vlastníkem je L. příjmení. V posudku je nad to uvedena ještě cena administrativní (1 444 950 Kč) a výnosová hodnota (1 302 170 Kč).

25. Ze znaleckého posudku celé jméno znalce číslo 2021 ze dne datum a jeho výpovědi ze dne datum soud zjistil, že znalec stanovil obvyklou/tržní cenu členského podílu v SBD se kterým se pojilo právo nájmu předmětného bytu stanovil k září 2008 na částku 1 950 000 Kč. Pokud jde o stav předmětného bytu, vyšel znalec ze zadání soudu, že se k rozhodnému datu jednalo o byt v původním stavu s běžnou údržbou. Při stanovení ceny přihlédl znalec k nesplacené anuitě ve výši 15 000 Kč, jakož i ke skutečnosti, že SBD umožňovalo v blízkém časovém horizontu převod bytu do osobního vlastnictví. Znalci se podařilo pro porovnání vyhledat celkem tři realizované prodeje, z toho dva se týkaly„ družstevních bytů“ a jeden bytu v osobním vlastnictví. Dále vyšel ze dvou archivovaných znaleckých posudků z časově blízkého období a šesti inzertních nabídek dohledaných v realitních časopisech příjmení reality, jméno reality a Sreality. Znalec podrobně vysvětlil, z jaké důvodu má za to, že cena členských práv, s nimiž bylo spojeno právo nájmu předmětného bytu, byla téměř srovnatelná s cenou obdobného bytu v osobním vlastnictví (rozdíl odhadl ve výši 2% v neprospěch„ družstevního bytu“). Byť se totiž„ družstevní byty“ obecně prodávajíc v průměru o 10% levněji než srovnatelné byty v osobním vlastnictví (kvůli nemožnosti hradit kupní cenu hypotečním úvěrem), v případě předmětného bytu vycházel z toho, že v blízkém horizontu byla možnost jeho převodu do osobního vlastnictví (pozn. soudu - o uvedeném ostatně svědčí i skutečnost, že k žádosti L. příjmení ji byl předmětný byt po doplacení anuity převeden). Závěrem znalec uvedl, že ve svém znaleckém posudku nepřihlédl k výsledkům hospodaření SBD, neboť není účetní ani daňový poradce. Z jeho laického pohledu se nicméně hospodaření SBD jeví jako standardní a účetní uzávěrka za rok 2007 nevykazuje žádné známky špatného hospodaření, která by mohla mít vliv na cenu členského podílu. příjmení snížení ceny evidovaného majetku v roce 2007 bylo podle něj zapříčiněno velkým počtem bezúplatných převodů bytových jednotek a vyčleněním alikvotních peněž z fontu oprav na vznikající společenství vlastníků jednotek.

26. Z čestného prohlášení ze dne datum podepsaného dcerou/dcerami žalobce soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, neboť ta/ty v něm pouze uvádí, že byt byl čistý a po rekonstrukci, aniž by ohledně rozsahu rekonstrukce cokoliv konkretizovala/ly. Soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti ani ze stanov SBD (a to konkrétně článků označených žalovanou číslo které se týkají práv člena družstva a přidělování bytů), jakož ani z výkazů zisku a ztrát v plném rozsahu a rozvah v plném rozsahu včetně příloh a zpráv auditora za období let 1996, číslo, číslo a 1999, kde soud neshledal žádné známky problémového hospodaření předmětného SBD. K výzvě soudu, aby takovéto údaje ve shora uvedených listinách označila sama žalovaná, která je navrhla k důkazu, žalovaná uvedla, že takové údaje v nich označit nemůže. Soud neshledal jakékoliv známky problémového hospodaření SBD ani ve výkazu zisku a ztrát v plném rozsahu a rozvaze v plném rozsahu za rok 2007.

27. Z rozhodnutí Úřadu práce ze dne datum soud zjistil, že žalobci byl přiznán od datum průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP pro úplnou nebo praktickou hluchotu. Žalobce se dlouhodobě léčí mimo jiné pro glaukom, opakované záněty zvukovodů, diabetes a vertigo stavy, což má soud za prokázané lékařskými zprávami na č.l. 59-62 spisu. Od září 2016 mu byl přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč pro lehkou závislost na pomoci jiné osoby (viz rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ze dne datum). Žalobce v době vyhlášení rozsudku soud prvního stupně ze dne datum pobíral invalidní důchod III. stupně ve výši 12 589 Kč, ze které mu byly prováděny srážky ve výši 2 053 Kč (viz rozhodnutí ČSSZ ze dne datum a oznámení ČSSZ ze dne datum). Na nájemném a elektřině v té době platil měsíčně 5 916 Kč (viz doklad SIPO). V současné obě žalobce pobírá starobní důchod ve výši 14 212 Kč ze kterého mu jsou prováděny srážky ve výši 1 891 Kč. Za byt platí 5 716 Kč měsíčně včetně elektřiny. Nadále trpí celou řadou zdravotních problému – praktickou oboustrannou hluchotou s celkovou ztrátou sluchu v rozsahu 91%, slepotou levého oka, zánětem průdušek, bolestivým vertebrogením syndromem celé páteře, zvětšením prostaty, polyvalentní alergií na řadu léků, poruchou lipidového metabolismu a koktavostí. Žalobce odhadl, že za léky každý měsíc utratí cca 3 500 Kč až 4 000 Kč. Shora uvedené má soud za prokázané oznámení ČSSZ ze dne datum, lékařskými zprávami na č.l. 502 a 504 a dokladem sipo za prosinec 2021.

28. Z dokladů ohledně ubytování žalobce, plateb za ubytování v období 2001 2006 seznamu ztracených věcí v rámci exekuce, protokolu z výkonu rozhodnutí ze dne datum, seznamu věci určených k odvozu od exekučního skladu, žádostí o nahlédnutí do spisů zdejšího soudu sp.zn. 13 Nc 261/2008, sp.zn. 28C 373/2008 a sp.zn. 14 Nc 10314/2007 a kontaktních údajů bezplatné advokátní poradny a poradny pro občanství, občanská a lidská práva soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro posouzen věci.

Právní hodnocení:

29. Stát odpovídá podle § 1 odst. 1, 3 zákona číslo Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnocti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 OdpŠk nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona u příslušného úřadu uvedeného v § 6 podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Nárok na náhradu škody jakož i na náhradu nemajetkové újmy podléhá promlčení, přičemž délka promlčecí doby je upravena v § 32 OdpŠk. Podle § 32 odst. 1,2 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

30. Podle ustanovení § 8 písm. f) bodem ff) instrukce Ministerstva spravedlnosti číslo 2001 ze dne datum, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění účinném ke dni zahájení excindačního řízení, vedoucí soudní kanceláře na pokyn soudce, soudního tajemníka nebo vyššího soudního úředníka vykonávají samostatně mimo jiné tyto práce: zasílají kopii návrhu na vyloučení věci podle § 267 o.s.ř. soudu (oddělení soudu), kde probíhá výkon rozhodnutí, a pravomocná rozhodnutí o nich.

31. Soud vázán závazným právním názorem odvolacího soudu pokud jde o nepřihlédnutí ke vznesené námitce promlčení z důvodu rozporu s dobrými mravy, dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 1 784 351,28 Kč důvodná. Soud má za to, že byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu vzniklou žalobci, spočívající v tom, že ten se nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících v členství v bytovém družstvu. Je zde totiž dán jak nesprávný úřední postup, tak vzniklá škoda a příčinná souvislost mezi tímto. Žalovaná nijak nesporovala skutečnost, že vedoucí soudní kanceláře ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 373/2008 neučinila v rozporu s vnitřním a kancelářským řádem pro okresní, krajské a vrchní soudy oznámení o podání excindační žaloby. Toto jednání je nutno považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, za který podle podmínek stanovených OdpŠk odpovídá dle § 5 písm. b) OdpŠk žalovaná. V důsledku tohoto pochybením, ač byla podána excindační žaloba, pak došlo k exekučnímu prodeji bytu, k němuž žalobce v předchozím soudním řízení úspěšně uplatnil právo výlučného nájmu z titulu členství v SBD. Po prodeji bytu v exekučním řízení a vkladu vlastnického práva nové majitelky do katastru nemovitostí se již žalobce nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu. Příčinná souvislost mezi shora uvedeným nesprávným úředním postupem a škodou vzniklou na straně žalobce je zcela nepochybná, což ostatně konstatoval i odvolací soudu v odůvodnění svého rozsudku. Pokud jde o výši vzniklé škody, vyšel soud ze znaleckého posudku jméno příjmení, jehož závěry považuje za logicky odůvodněné. Jmenovaný znalec ve svém posudku srozumitelně a precizně ozřejmil, jak dospěl k jím uvedené obvyklé/tržní ceně členských práv ve výši 1 950 000 Kč, přičemž pro svůj závěr si opatřil maximálně možné množství relevantních podkladů, a to s ohledem na časově značně vzdálený okamžik, k němuž měl cenu stanovit a obtíže z toho plynoucí, pokud jde o vyhledání srovnatelných realizovaných obchodů. Soud nesouhlasí s názorem žalované, že obvyklá cena členského podílu měla být stanovena k srpnu 1996, kdy žalobce převedl svá členská práva na L. příjmení, a to proto, že od tohoto okamžiku se nijak nepodílel na zhodnocování předmětné nemovitosti a ani neměl možnost ovlivnit hodnotu svých členských práv. Dle názoru soudu je pro stanovení obvyklé ceny rozhodný okamžik, kdy žalobce v důsledku nesprávného úředního postupu„ ztratil“ možnost domoci se svých práv vyplývajících z členství v družstvu, což bylo v září roku 2008, kdy byl předmětný byt vydražen v nedobrovolné dražbě z důvodu exekuce vedené proti L. příjmení, které byl v mezidobí jako družstevnici byt převeden. Pokud jde o jakékoliv stavební úpravy provedené v letech 1996 až 2008 L. příjmení, k těm znalec v souladu se zadáním znaleckého úkolu nepřihlížel a vycházel z původního stavu bytu s přihlédnutím k běžné údržbě. Soud považuje za lichou i námitku žalované, že znalec stanovil cenu bytové jednotky a nikoliv obvyklou cenu členského podílu v SBD. Skutečnost, že žalobce pro nedostatek srovnatelných„ družstevních bytů“ využil ve svém posudku také informace ohledně ceny srovnatelných bytů v osobním vlastnictví“ přičemž zohlednil a zdůvodnil obvyklý rozdíl v cenách„ družstevních bytů“ a bytů v osobním vlastnictví, dle názoru soud nevedla k vadnému stanovení ceny. Za situace, kdy nebylo možno získat více podkladů, nelze znalci vyčítat ani to, že vycházel nejen z realizovaných prodejů, ale také z archivovaných znaleckých odhadů a inzertních nabídek pocházejících z časově blízkého období. Ač žalovaná tvrdí opak, znalec taktéž neopomněl řádně zohlednit soudem uvedenou anuitu ve výši cca 15 000 Kč (viz poslední odstavec na str. 17 znaleckého posudku). Při svém výslechu znalec podrobně a logicky vysvětlil, proč se ceny členských podílů s právem nájmu bytu obchodují a k rozhodnému datu také obchodovaly v přímé závislosti na cenové úrovní bytových jednotek v osobním vlastnictví. Pokud jde o námitku, že znalec neurčil v souladu se zadáním cenu obvyklou, ale cenu tržní, pak soud s ohledem na vysvětlení znalce má za to, že uvedené pro posouzení výše vzniklé škody je irelevantní, neboť znalcem uvedená tržní cena v podstatě představuje dosažitelnou prodejní cenu členského podílu v daném čase a místě za situace, že cenu obvyklou nešlo objektivně stanovit s ohledem na nedostatek informací o realizovaných obchodech stejného, popřípadě obdobného majetku. Téměř totožnou obvyklou cenu předmětného bytu (2 000 000 Kč), a to k červnu 2008 stanovila i znalkyně jméno příjmení, která v té době vyhotovila znalecký posudek pro účely exekučního řízení. Byť znalkyně stanovovala obvyklou cenu bytu v osobním vlastnictví, má soud za to, že i na základě tohoto posudku lze dospět k závěru, že se znalec příjmení celé jméno znalce svého úkolu řádně zhostil. Soud nesdílí ani další výhrady žalované pokud jde o stanovení ceny členského podílu a má za to, že zde ani není důvod k nějakému podrobnému zjišťování stavu hospodaření předmětného SBD, když z provedených důkazů nevyplývá, že by družstvo čelilo jakýmkoliv problémům v tomto směru. Naopak jen z rozsahu oprav provedených v domě, ve kterému se nachází předmětný byt, je zřejmé, že SBD o svůj majetek řádně pečovalo, což je pro každého zájemce o získání„ družstevní bytu“ zásadní. S ohledem na shora uvedené tak soud vyšel, pokud jde o hodnotu předmětného členského podílu, z částky 1 950 000 Kč. Od této částky je ale dle názoru soudu nutno odečíst jednak veškerá plnění, která se žalobci dostala od L. příjmení v roce 1996, jednak částku uhrazenou L. příjmení družstvu na anuitu. Jedná o následující částky ⟪LB:lb_001⟫ -) 120 000 Kč, které žalobce obdržel od L. příjmení jako rozdíl hodnoty směňovananých bytů ⟪LB:lb_002⟫ -) 39 924 Kč, která L. příjmení zaplatila za žalobce příjmení jako dluh na nájemném ⟪LB:lb_003⟫ -) 5 724,72 Kč jako anuita, kterou L. příjmení uhradila SBD v letech 1996 až 2000 (zjištěno jako rozdíl nesplacené anuity k dubnu 1996 ve výši 20 699,72 Kč a částky jednorázově uhrazené na anuitu L. příjmení ve výši 14 975 Kč). Pro přehlednost soud dodává, že nesplacená část anuity ve výši cca 15 000 Kč byla zohledněna znalcem při stanovení ceny členského podílu.

32. Soud po zohlednění shora uvedených částek dospěl k závěru, že žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu žalované škoda ve výši 1 784 351,28 Kč a tuto částku pak žalobci přiznal. Námitku žalované, že žalobce se měl domáhat tvrzené škody nejprve po primárním dlužníkovi, tedy po L. příjmení (jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 1512/2011), a že žaloba vůči státu je tak předčasná, považuje soud za nepřípadnou. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobce trpí takovým postižením, které mu výrazně ztěžovalo komunikaci s okolím, snižovalo míru jeho porozumění při projednávání běžných záležitostí, přičemž ani za takového situace nerezignoval na obranu svých práv, ale že v podstatě selhal především stát, který žalobci neposkytl účinnou pomoc, bylo by nelogické, podmiňovat možnost domoci se náhrady škody proti státu podáním žaloby vůči L. příjmení. Nárok vůči L. příjmení byl v roce 2017 totiž dávno promlčený a lze si stěží představit, že by jmenovaná tuto námitku v řízení nevznesla. L. příjmení byla totiž ve všech souvisejících soudních řízeních právně zastoupena (v exekučním řízení titul. příjmení, v řízení o určení člena bytového družstva a v řízení o určení, že družstvo je vlastníkem předmětného bytu titul příjmení) a vždy využila veškeré možnosti obrany, které ji právní řád nabízel. Požadovat po žalobci podání takového žaloby by bylo alibistické a navíc by uvedené mohlo vést k velmi významnému zatížení žalobce, pokud by nebyl v řízení úspěšný a byla by mu uložena povinnost nahradit protistraně náklady řízení.

33. I další námitky vznesené žalovanou považuje soud za zcela nepřípadné či irelevantní. Pokud jde o námitku, že je zde rozpor mezi výší částky uplatněné u příslušného úřadu a žalovanou částkou, považuje ji soud za nedůvodnou, neboť z vyjádření žalované plyne, že považuje uplatněný nárok za neoprávněný jako takový, a nikoliv pouze co do části jeho výše. Žalobcova výzva ze dne datum tak splnila svůj účel, neboť smyslem předběžného projednání nároku u příslušného orgánu je dát státu možnost oprávněný nárok uspokojit, aniž by došlo k soudnímu sporu. A to v tomto případě bylo splněno. V tomto směru soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2560/2014, podle kterého se předběžné projednání nároku na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci u ústředního orgánu státu výjimečně nevyžaduje, jestliže nárok uplatněný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání v situaci, kdy žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá. Pokud jde hrozbu ztráty členství v družstvu pro neplacení, tak pro posouzení věci je zásadní, že žalobce byl v okamžiku, kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu, členem družstva, což má soud za prokázané rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 25 Cm 106/2002-117 ze dne 12.8FStav číslo ve spojení s rozsudkem Vrchního soud v Praze č.j. 14 Cmo 126/2007-207 ze dne 15.11.2007. To zda by žalobce bez platby dluhu ze strany L. příjmení v roce 1996 o členství v družstvu definitivně přišel, je ze strany žalované čirou spekulací. Stejně tak do oblasti spekulací spadá námitka žalované, že nelze s určitostí říct, zda by žalobce při běžném chodu věcí splnil veškeré podmínky pro nabytí předmětného bytu do osobního vlastnictví. Uvedené je navíc pro posouzení věc zcela nepodstatné, neboť při stanovení výše vzniklé škody soud vycházel z ceny členského podílu a nikoliv z ceny bytu. To zda by žalobce usiloval a nakonec skutečně docílil převodu„ družstevního bytu“ do osobního vlastnictví je tak irelevatntní. Taktéž výhrada žalobkyně ohledně toho, že žalobce členský podíl pořídil v minulosti výrazně levněji a nezaplatil za něj tehdy tržní cenu, je zcela lichá, neboť rozhodující je hodnota tohoto členského podílu k září 2008, kdy žalobce difinitivně přišel o svůj„ družstevní byt“, a nikoliv to, za kolik členský podíl nabyl. Kdyby soud přistoupil na tuto zjevně absurdní argumentaci, tak pokud by např. žalobce nabyl členský podíl darem, nevznikla by mu podle žalované vůbec žádná škoda. Argumentaci žalované, že žalobce má právo pouze na odstranění závadného stavu, a to do stavu předešlého (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 23 Cdo 3407/2010 ze dne 19.4.2012) považuje soud za zcela nepřípadnou, neboť závěry uvedené v tomto rozsudku se týkají zcela odlišné právní problematiky. Právě proto, že žalobce se již nemohl domoci obnovení původního stavu (tj. členství v SBD s právem nájmu předmětného bytu), uplatnil vůči žalované nárok na náhradu škody ve výši, která podle něj odpovídá hodnotě těchto členských práv. Soud má za to, že žalovaná nepochopila právní úvahy vedené v jí zmíněném rozsudku, který se týká nekalosoutěžního jednání, jímž jedna z žalovaných zasáhla do práv k ochranné známce. Nejvyšší soud v něm dospěl k závěru, že uplatněný požadavek na převod doménového jména překračuje rámec práva na odstranění závadného stavu. Žalobkyně z tohoto judikátu nesmyslně a bez jakéhokoliv souvislosti vytrhla jednu větu týkající se zásady restitutio in integrum a dovodila z ní zcela nesmyslné závěry.

34. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, občanský soud řád vychází v první řadě ze zásady úspěchu ve věci, podle které ve věci úspěšnější účastník má právo na náhradu nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že předmětem řízení byla částky 12 000 000 Kč, byla převážně úspěšná žalovaná. Soud má nicméně za to, že v této věci je na místě o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle ust. § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) tak, že žalované nepřízná náhradu nákladů řízení. Po posouzení okolností případu, jakož i poměrů obou stran, dospěl soud k závěru, že v daném případě nastaly důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. Žalobce se předně nachází v tíživé sociální situaci, kterou ještě komplikuje jeho zhoršený zdravotní stav. V minulosti byl dlouhodobě plně invalidní a v současné době pobírá starobní důchod ve výši 14 200 Kč. Po srážkách ve výši 1 891 Kč pobírá částku 12 589 Kč měsíčně, ze které hradí nájem ve výši 5 900 Kč a 3 500 Kč až 4.000 Kč měsíčně za léky. Po uhrazení nájemného, elektřiny a léků žalobci zbývá na veškeré ostatní potřeby částka cca 2 500 až 3 000 Kč měsíčně. Žalobce trpí celou řadou závažných onemocnění a jeho zdravotní stav je nutno považovat za celkově nepříznivý. Za situace, kdy žalovaná nebyla ve věci zastoupena advokátem a ani své náklady nedoložila, příslušela by jí paušální náhrada nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 2 vyhl. č. 254/2013 Sb. ve výši 300 Kč za každý účelně učiněný úkon ⟪LB:lb_001⟫ -) 6x 300 Kč za vyjádření ve věci z datum, datum, datum, datum, datum a datum) a ⟪LB:lb_002⟫ -) 5x 300 Kč za účast u jednání dne datum, datum, datum a datum (v rozsahu přesahujícím dvě hodiny) tj. celkem 3 300 Kč. Soud se domnívá, že se jedná o částku, kterou pokud žalovaná na náhradě nákladů řízení neobdrží, nijak zásadně to neovlivní její poměry či chod. Naopak v případě žalobce se jedná z hlediska jeho měsíčních příjmů a výdajů o velmi zásadní částku, jejíž vynaložení by mohlo hrozit schopnost žalobce uhradit jeho základní životní potřeby.

35. Stát má podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě náklady řízení hrazené státem představuje znalečné a náklady právního zastoupení žalobce soudem ustanoveným zástupcem. Protože žalobce byl od soudních poplatků osvobozen, vzniklo státu právo na náhradu těchto nákladů pouze vůči žalované, a to v rozsahu jejího neúspěchu ve věci, který činí 14,87% z předmětu řízení. Protože výše nákladů státu nebyla v okamžiku vyhlášení rozsudku soudu známa, rozhodl soud tak, že jejich výše bude uvedena v samostatném usnesení.

36. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, a to písemně ve třech stejnopisech.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu rozsudkem dobrovolně, může se oprávněný domáhat svého práva cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).