OSPH08 27 C 288/2015-655

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Jarošem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem hlášená ulice a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem titul. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 710 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 710 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 710 000 Kč od 23. 10. 2014 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna na nákladech řízení žalovanému zaplatit 222 360 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul. jméno příjmení.

1. Ve věci jde o spor mezi bývalými životními partnery, a to o vrácení peněz patřících žalobkyni, jež byly převedeny na bankovní účet žalovaného (žaloba), a současně o náhradu škody, kterou žalobkyně způsobila žalovanému zničením modelů letadel (vzájemný návrh).

2. Tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že dne 20. 12. 2013 převedla na účet žalovaného částku 1 000 000 Kč, kterou získala zpeněžením majetku z dědictví po svém otci. Žalobkyně a žalovaný byli v té době 7 let životními partnery. Převedená částka byla určena na pořízení společného bydlení žalobkyně a žalovaného. Část této částky žalovaný použil pro sebe na zakoupení automobilu zn. Audi. Z převedeného 1 000 000 Kč žalovaný vrátil žalobkyni celkem 290 000 Kč, a to 260 000 Kč bankovním převodem a 30 000 Kč v hotovosti. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 710 000 Kč (1 000 000 Kč – 290 000 Kč) se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 23. 10. 2014 do zaplacení.

3. Vyjádření žalovaného. Žalovaný potvrdil, že žalobkyně byla jeho družkou. Od roku 2006 spolu vedli společnou domácnost, a to do přelomu června a července r. 2014, kdy jejich vztah skončil. K ukončení vztahu došlo poté, co žalobkyně v afektu zničila žalovanému dva modely letadel.

4. Žalovaný potvrdil, že je pravdou, že žalobkyně převedla na účet žalovaného 1 000 000 Kč. Žalovaný však popíral, že tato částka měla být použita na pořízení společného bydlení. Žalovaný tvrdil, že důvodem převodu 1 mil. Kč na jeho účet byla dohoda mezi žalobkyní a žalovanou, že tuto částku budou používat na hrazení společných potřeb a nákladů spojených s vedením jejich společné domácnosti. Žalovaný také vrátil žalobkyni více, než ona tvrdí. Žalovaný vrátil žalobkyni 537 000 Kč. Žalovaný dále tvrdil, že žalobkyně z převedených peněz darovala žalovanému určitou částku na zakoupení automobilu zn. Audi, že žalobkyně uhradila žalovanému 100 000 Kč na náhradu škody, kterou mu způsobila zničením modelů letadel, že žalobkyně utratila určité částky na nákup obrazů a lustru a že žalovaný zaplatil náklady žalobkyně na nájem bytu a ubytování v hotelu po rozchodu účastníků. S ohledem na to je podle žalovaného žaloba nedůvodná. Žalovaný navrhl, aby ji soud zamítl.

5. Pro případ, že by soud došel k závěru, že žaloba je alespoň zčásti důvodná, žalovaný proti uplatněné pohledávce započetl svou pohledávku na náhradu škody za škodu na modelech letadel. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně dne 12. 6. 2014 zničila žalovanému model letadla příjmení anonymizováno a model letadla anonymizováno. Žalobkyně tím způsobila žalovanému škodu v celkové výši cca 420 000 Kč. Vzhledem ke vztahu mezi žalobkyní a žalovaným se účastníci dohodli, že žalobkyně na náhradu této škody zaplatí žalovanému pouze 100 000 Kč, a to tím způsobem, že částka 100 000 Kč se strhne s prostředků žalobkyně, které měla na účtu žalovaného. Žalovaný proti uplatněné pohledávce započítal svou pohledávku na náhradu škody za zničené modely letadel ve výši 300 000 Kč.

6. Zjištěné skutečnosti. Soud vzal ze shodných tvrzení účastníků za zjištěné, že žalobkyně a žalovaný byli životními partnery, že od r. 2006 spolu vedli společnou domácnost a že jejich partnerský vztah skončil na přelomu června a července 2014.

7. Převod peněz na účet žalovaného a jeho účel. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 20. 12. 2013 byl na účet žalovaného převeden 1 mil. Kč, který žalobkyně získala z dědictví po svém otci. Tuto skutečnost prokazuje i výpis z účtu žalovaného –„ Výpis periodický k účtu: bankovní účet“ právnická osoba, za období 7. 12. 2013 - 8. 1. 2014.

8. Jde-li o účel převodu peněz, soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že peníze převedla, resp. nechala převést na účet žalovaného za účelem pořízení společného bydlení, ale ani tvrzení žalovaného, že důvodem převodu byla dohoda mezi účastníky, že tuto částku budou používat na hrazení společných potřeb a potřeb společné domácnosti.

9. Žalobkyně netvrdila žádné další skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že peníze byly určené na pořízení společného bydlení, např. konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že účastníci sháněli vlastní bydlení (inzeráty, oslovení realitní kanceláře apod.), na jehož financován by použily převedený 1 mil. Kč. Absence takových tvrzení oslabuje spolehlivost tvrzení žalobkyně.

10. Žalovaný tvrdil, že po celou dobu společného vztahu byla žalobkyně bez stálého příjmu, že v posledních letech byly jejím jediným příjmem sociální dávky od úřadu práce, že žalovaný převážně hradil výdaje společné domácnosti a veškeré výdaje žalobkyně; žalovaný půjčoval žalobkyni svou platební kartu, kterou ona neomezeně užívala. Tento argument nemá velkou váhu. Způsob společného hospodaření před převodem peněz by mohl být významné leda pro to, že z něho by bylo možné usuzovat i na dobu po převodu peněz (na osud převedené částky). To ale bez dalšího nelze. Způsob financování společné domácnosti se díky získání dědictví žalobkyně (nejen 1 mil. za členský podíl v družstvu, ale i zůstatky na otcových účtech) totiž mohl změnit, ale také nemusel. Účastníci mohli používat peníze z dědictví žalobkyně na společné útraty, ale mohli také žít stejně jako předtím a na zděděné peníze takzvaně nesahat. Argument žalovaného by mohl mít větší váhu, kdyby žalovaný tvrdil a prokázal nějaké další skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že účastníci neměli jinou možnost, než převedené peníze použít jedině na živobytí žalobkyně a na náklady společné domácnosti, což ale žalovaný neudělal.

11. Pokud jde o tvrzení účastníků o účelu převodu peněz na účet žalovaného, tak jedno tvrzení není přesvědčivější než druhé. Žalobkyně sice mohla vyhradit zděděný 1 mil. Kč na bydlení, ale mohla ho i spotřebovávat. Účastníci mohli používat peníze z dědictví žalobkyně na financování společné domácnosti, ale také mohli žít stejně jako do doby nabytí dědictví žalobkyně a zděděné peníze neutrácet s tím, že si za ně pořídí společné bydlení. Původní záměry mohly také erodovat, popřípadě se mohly změnit vlivem okolností. Od pravomocného potvrzení dědictví dne 19. 6. 2013, resp. od převodu částky na účet žalovaného dne 20. 12. 2013, do rozchodu účastníků na přelomu června a července 2014 je to přibližně 1 rok, resp. ½ roku. V této poměrně krátké době došlo k incidentu na dovolené účastníků v Thajsku, ke zničení modelů letadel a ke zhoršením vztahů mezi žalobkyní a žalovaným. Nebylo by divu, kdyby účastníci od původního záměru, ať už byl jakýkoli, ustoupili. Verze žalobkyně proto není věrohodnější než verze žalovaného a naopak.

12. Co se týče důkazů, tak z výpisu z účtu žalovaného (odst. 7) nelze účel převodu zjistit, protože v něm není uveden. (Spornou částku nepřeváděla na účet žalovaného žalobkyně, ale jméno příjmení, jenž, – jak plyne ze„ Smlouvy o finančním vypořádání“ ze dne 6. 12. 2013, – koupil od žalobkyně její zděděný podíl v bytovém družstvu. Pokud by tedy ve výpisu byl uveden nějaký účel převodu, tak by souvisel s prodejem podílu v bytovém družstvu.)

13. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu vypověděla, že neměla svůj účet a že žalovaný jí slíbil, že si koupí společné bydlení. To byl celou dobu záměr žalobkyně. Chtěla peníze použít na společné bydlení. Žalovaný jí celou dobu říkal, že to bude na jejich bydlení, to byl ten účel, proč žalobkyně posílala všechny peníze tam, kam dorazily. Chtěli se brát, tak je logické, že si chtěli koupit společné bydlení.

14. Žalovaný při svém účastnickém výslechu ohledně účelu převodu peněz nic neřekl.

15. Svědek jméno příjmení (kolega žalovaného) vypověděl, že se bavil se žalobkyní, že ona si původně chtěla koupit byt, že to přehodnotila a koupila žalovanému auto. Svědek jí to dokonce rozmlouval. Ptal se jí, jestli, když si chtěla koupit byt, na to ty peníze budou. Ona mu odpověděla, že peníze budou, ale my nebudeme, že mu to auto chce koupit.

16. Svědkyně jméno celé jméno žalobkyně (matka žalobkyně) vypověděla, že neví, jak žalobkyně chtěla naložit s obdrženým 1 mil. Kč. Řekla, že„ Dcera si plánovala zařídit touhu bydlet podle sebe a takové to plánování, jak je u žen běžné, připravit se na rodinný život (…) s panem celé jméno žalovaného“.

17. Svědkyně jméno příjmení (kamarádka žalobkyně) k tomu, jak žalobkyně chtěla naložit s penězi z dědictví, uvedla, že„ Dříve se o tom bavila tak, jako že si chtějí po svatbě koupit byt společně s přítelem, a proto mu věří a klidně mu je pošle na účet“.

18. Svědek jméno příjmení (kamarád žalovaného) nevěděl, proč žalobkyně převedla 1 mil. Kč na účet žalovaného, ani že by žalobkyně a žalovaný plánovali koupi bytu a v tomto smyslu jednali. Svědek jméno příjmení (kupující modelů letadel) k účelu převodu nic nevypověděl.

19. Výpověď žalobkyně je v rozporu s výpovědí svědka příjmení. příjmení, protože z výpovědi svědka plyne, že žalobkyně přehodnotila původní záměr koupit byt a místo toho koupila žalovanému auto. Výpověď svědkyně příjmení celé jméno žalobkyně neprokazuje tvrzení žalobkyně, jelikož svědkyně sice obecně hovořila o touze žalobkyně zařídit si bydlení, ale konkrétně o tom, jak žalobkyně chtěla naložit s 1 mil. Kč, svědkyně nic nevěděla. Výpověď žalobkyně spolehlivě neprokazuje výpověď svědkyně příjmení. příjmení, protože podle svědkyně v souvislosti s bydlením účastníků po svatbě sice žalobkyně řekla, že klidně pošle žalovanému a účet, ale to neznamená, že žalobkyně své plány nezměnila (což plyne z výpovědi svědka příjmení. příjmení). Jak je uvedeno níže, z dalších důkazů plyne, že žalobkyně z 1 mil. Kč část darovala žalovanému část peněz na financování koupě automobilu Audi a dohodla se s žalovaným na náhradě škody za zničené modely letadel ve výši 100 000 Kč, což vylučuje tvrzení žalobkyně o (neměnném) určení peněz na pořízení společného bydlení. Důkaz tak ani ve vzájemné souvislosti neprokazují tvrzení žalobkyně.

20. Na druhou stranu z výpovědí žalobkyně a svědků nevyplývá, že by účastníci financovali společnou domácnost z prostředků, které zdědila žalobkyně. Z výpisů z účtu žalovaného jednak není možné zjistit, z čích prostředků bylo co hrazeno ve prospěch jednoho či druhého účastníka, a jednak z nich není patrné, že by se změnil dosavadní způsob financování společného domácnosti poté, co na účet žalovaného byl převeden 1 mil. Kč.

21. Shrnuto, soud nemůže dát větší váhu tvrzení žalobkyně než tvrzení žalovaného, ale ani větší váhu tvrzení žalovaného než tvrzení žalobkyně. Důkazy jednotlivě, ale ani ve vzájemné souvislosti, jednoznačně neprokazuji tu či onu verzi. Soud proto ohledně účelu peněz, jež byly převedeny na účet žalovaného, nemá za prokázané ani tvrzení žalobkyně ani tvrzení žalovaného.

22. Úhrady nákladů na vedení společné domácnosti. Žalovaný tvrdil, že z finančních prostředků účastníků byly hrazeny náklady spojené s vedením společné domácnosti účastník. Jmenovitě žalovaný tvrdil (aniž by tvrdil, kolik bylo uhrazeno z prostředků žalobkyně a kolik z prostředků žalovaného), že z finančních prostředků účastníků byly hrazeny ⟪LB:lb_001⟫ -) podnájemné za byt ve výši 12 200 Kč měsíčně podle podnájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2013, ⟪LB:lb_002⟫ -) nájemné za byt ve výši 25 500 Kč podle nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2014, ⟪LB:lb_003⟫ -) výdaje žalobkyně za oblečení a její běžné potřeby, ⟪LB:lb_004⟫ -) cca 120 000 Kč za společnou dovolenou v Thajsku.

23. Obecné tvrzení žalovaného o hrazení nákladů spojených s vedením společné domácnosti z převedeného 1 mil. Kč nebylo prokázáno. I když na jednu stranu nelze vyloučit, že účastníci nějakou část peněz pocházejících z dědictví žalobkyně utratili na náklady společné domácnosti, tak na druhou stranu mohli nechat převedený 1 mil. Kč zcela nebo zčásti netknutý a mohli náklady na společné potřeby hradit stejně jako do nabytí dědictví žalobkyně. Z provedených důkazů, zejm. z výpisů z účtu žalovaného pak nelze většinou zjistit, čích peněz se převody týkaly, ani na co byly peníze použity, a už vůbec nelze určit konkrétní částku, která měla být z 1 mil. Kč použita na hrazení nákladů společné domácnosti. Soud proto, pokud jde o obecné tvrzení žalovaného o úhradě nákladů společné domácnosti, nemá za prokázané, že účastníci z převedeného 1 mil. Kč použili nějakou konkrétní částku na úhradu společných potřeb. Tvrzeními o konkrétních výdajích se soud zabývá v následujících odstavcích.

24. Podnájemné podle podnájemní smlouvy z 1. 8. 2013. Soud nemá za prokázané, že z převedeného 1 mil. Kč bylo hrazeno tvrzené podnájemné. Podle„ Podnájemní smlouvy“ ze dne 1. 8. 2013 měla žalobkyně podnajatý byt v obci obec, a to na dobu určitou od 1. 8. 2013 do 1. 8. 2014. Částka 1 mil. Kč byla na účet žalovaného převedena dne 20. 12. 2013. Jestliže podnájem trval od 1. 8. 2013, tak podnájemné bylo hrazeno ještě před převodem částky 1 mil. Kč. Samotný převod částky 1 mil. Kč bez dalšího neznamená, že došlo ke změně zdroje úhrady nájemného, tedy že nájemné začalo být placeno z 1 mil. Kč, který patřil žalobkyni. Taková skutečnost nevyplývá ani z výpisů z účtu žalovaného. Navíc před skončením tohoto podnájmu měla žalobkyně od 15. 5. 2014 pronajatý jiný byt - v ul. ulice a číslo v obec a číslo. Z toho plyne, že podnájemné podle podnájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2013 skoro jistě nebylo hrazeno do 1. 8. 2014, dokdy byl sjednán podnájem. Nadto podle výpovědi svědka příjmení. příjmení v bytě v obci obec bydleli společně se žalobkyní a žalovaným také jmenovaný svědek se svou přítelkyní. V bytě tedy žily 2 páry, a lze pochybovat o tom, že podnájemné bylo hrazeno bez přispění K. příjmení a jeho partnerky, tedy že všechno podnájemné bylo hrazeno z částky 1 mil. Kč, jež patřila žalobkyni. Vzhledem k těmto skutečnostem nemá soud za prokázáno, že z částky 1 mil. Kč bylo hrazeno podnájemné podle podnájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2013 ve výši 12 200 Kč měsíčně, resp. že z převedeného 1 mil. Kč byla použita nějaká konkrétní částka na úhradu podnájemného.

25. Nájemné podle nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2014. Soud nemá za prokázané, že z převedeného 1 mil. Kč bylo hrazeno nájemné. Podle„ Nájemní smlouvy“ ze dne 25. 4. 2014 měla žalobkyně pronajatý byt v ul. ulice a číslo v obec a číslo, a to na dobu od 15. 5. 2014 do 30. 4. 2015. Ve výpisech z účtu žalovaného nejsou platby o hrazení nájemného. Podobně jako v bytě v obci obec, žalobkyně a žalovaný bydleli v bytě v ul. ulice v obec a číslo společně s anonymizováno. příjmení, což plyne nejen z výpovědi svědka příjmení. příjmení, ale i z čl. II nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2014, podle kterého účelem nájmu je bydlení žalobkyně, žalovaného a anonymizováno. příjmení. Navíc se žalobkyně a žalovaný po zničení modelů, k němuž došlo dne 12. 6. 2014, rozešli. Žalobkyně pak v bytě v ul. ulice v obec a číslo nebydlela, což tvrdí sám žalovaný a což vyplývá ze stvrzenky za ubytování žalobkyně v hotelu v době 3. – 11. 7. 2014. S ohledem na tyto skutečnosti soud nemá za prokázané tvrzení žalovaného o úhradě nájemného z převedené částky 1 mil. Kč, resp. že z převedeného 1 mil. Kč byla použita nějaká konkrétní částka na úhradu nájemného.

26. Výdaje žalobkyně za oblečení a její běžné potřeby. Soud nemá za prokázáno, že z převedeného 1 mil. Kč byla uhrazena určitá částky na oblečení a běžné potřeby žalobkyně. Žalovaný ani netvrdil, o jakou konkrétně částku by mělo jít. Soud na jednu stranu nemůže vyloučit, že nějaké výdaje žalobkyně z této částky hrazeny byly. Na druhou stranu ale soud nemůže mít za prokázáno, že z 1 mil. Kč byla uhrazena nějaká určitá částka za oblečení a běžné potřeby žalobkyně, protože tyto výdaje byly z účtu žalovaného hrazeny už před převodem 1 mil. Kč a jelikož žalovaný nespecifikoval tvrzené výdaje (co a kdy bylo hrazeno) a neoznačil důkazy k prokázání úhrady určitých výdajů z částky 1 mil. Kč. Samotné výpisy z účtu nejsou schopny tvrzení žalovaného prokázat pro svou neurčitost a absenci souvislosti odepsaných částek z účtu s částkou 1 mil. Kč.

27. Cca 120 000 Kč za společnou dovolenou v Thajsku. Soud nemá za prokázáno, že účastníci zaplatili společnou dovolenou v Thajsku z převedeného 1 mil. Kč. Podle rezervační listiny měla žalobkyně rezervovány letenky z Prahy do Bangkoku dne 10. 10. 2013. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu vypověděla, že dovolená byla placena předem. Ze vzájemné souvislosti těchto důkazů plyne, že dovolená v Thajsku nemohla být placena z převedených peněz, protože k jejich převodu na účet žalovaného došlo až dne 20. 12. 2013„ Náklady na dovolenou“ je navíc obecný výraz, který může obsahovat různorodé výdaje (náklady na cestu, na ubytování, na stravu, na místní dopravu, na rekreační aktivity, nečekané výdaje atd.). Žalovaný nespecifikoval, o jaké přesně náklady na dovolenou se jedná (co a kdy bylo placeno), a nepředložil důkaz k prokázání vzniku nákladů na dovolenou, a už vůbec ne ve výši 120 000 Kč. Žalovaný ani nepodal důkaz o tom, že náklady na dovolenou byly hrazeny z převedeného 1 mil. Kč. Za této situace nemůže mít soud za prokázáno, že náklady na dovolenou dosáhly výše 120 000 Kč a že byly hrazeny z převedené částky 1 mil. Kč.

28. Soud shrnuje, že žalovaný neprokázal, že určitá část z převedeného 1 mil. Kč byla použita na hrazení společných životních potřeb účastníků, zejména že byla určitá částka použita na úhradu podnájemného podle podnájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2013, určitá částka na zaplacení nájemného na nájemné podle nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2014, určitá částka na oblečení a běžné potřeby žalobkyně a částka 120 000 Kč na dovolenou v Thajsku.

29. Vrácení peněz. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí z 1 000 000 Kč vrátil celkem 290 000 Kč, a to 260 000 Kč bankovním převodem a 30 000 Kč v hotovosti.

30. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni vrátil celkem 537 000 Kč, a to ⟪LB:lb_001⟫ -) 290 000 Kč jak tvrdila žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ -) 237 000 Kč (100 000 Kč a 137 000 Kč) v hotovosti v dubnu r. 2014. ⟪LB:lb_003⟫ -) 10 000 Kč v hotovosti v červenci r. 2014 prostřednictvím jméno příjmení.

31. Vrácení 290 000 Kč bylo mezi účastníky nesporné; prokazují je i listinné důkazy (žalobkyně dne 7. 7. 2014 převzala od žalovaného 30 000 Kč - výpis z účtu žalovaného a kopie stvrzenky ze dne 7. 7. 2014; žalovaný převedl na účet žalované částku 100 000 Kč dne 10. 7. 2014, částku 100 000 Kč dne 18. 7. 2014, částku 40 000 Kč dne 23. 7. 2014 a částku 20 000 Kč dne 29. 7. 2014 - výpisy z účtu žalovaného).

32. Vrácení 237 000 Kč v dubnu 2014 nebylo prokázáno. Žalovaný tvrdil, že 100 000 Kč vrátil žalobkyni poté, co dostal kupní cenu za své vozidlo zn. Ford, a částku 137 000 Kč, kterou dostal za model letadla od anonymizováno. příjmení. Žalovaný tvrdil, že uvedené částky žalobkyni vrátil v souvislosti s darováním peněz na financování koupě automobilu Audi.

33. Smlouvou o koupi auta má soud za prokázané, že žalovaný dne 26. 4. 2014 prodal vozidlo zn. Ford za 100 000 Kč. Prokazuje to kopie smlouvy o koupi auta mezi žalovaným a jméno příjmení ze dne 26. 4. 2014. Není však žádný listinný důkaz o tom, že žalovaný předal výtěžek prodeje uvedeného vozidla žalobkyni. Ve výpisech z účtu žalovaného za období za období 8. 3. – 8. 4. 2014 a za období 9. 4. – 7. 5. 2014 není žádný výběr větší částky (sám žalovaný ve všech předložených výpisech neoznačil nějaký výběr, jehož za účelem bylo vrácení peněz žalobkyni v hotovosti). Totéž platí o vrácení 137 000 Kč.

34. Předání uvedených částek žalobkyni neprokázaly ani výpovědi vyslechnutých osob. Svědkové příjmení. příjmení, anonymizováno celé jméno žalobkyně a anonymizováno. příjmení o vrácení peněz nic nevypověděli.

35. Žalovaný při svém účastnickém výslechu řekl, že po zničení modelů letadel a poté, co žalovaný žalobkyni zařídil hotel, žalovaný přivezl žalobkyni peníze a že další peníze žalobkyni nosil anonymizováno obec. Výpověď žalobce jeho tvrzení neprokazuje, protože, - nehledě na to, že je neurčitá (kdo, kdy a kolik žalobkyni předal), - se výpověď týká období po zničení modelů (12. 6. 2014) a po„ zařízení hotelu“ (červenec 2014), zatímco k tvrzenému vrácení peněz mělo dojít již v dubnu 2014.

36. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu na„ otázku“ své zástupkyně„ Zaznělo zde, že pan příjmení vám předával nějaké finanční obnosy v hotovosti“, uvedla, že„ jediná hotovost byla 30 000, které mi předával na hotel (…)“. Na„ otázku“ své zástupkyně„ Takže žádné další peníze už jste od něj …“, žalobkyně uvedla„ Žádné další peníze, nejsem si vědoma“. Výpověď žalobkyně popírá tvrzení žalovaného.

37. Svědek příjmení. příjmení vypověděl pouze, že žalovaný před ním řekl, že„ žalovaný jí dával nějaké peníze z prodeje svého původního auta, to přede mnou právě řekl, že jí ty peníze dává, a ona nad tím nějak nerozporovala“. Výpověď svědka neprokazuje tvrzení žalovaného, protože jde o svědectví z doslechu, svědek předání peněz neviděl; hlavně ale svědek neřekl, kolik peněz žalovaný dal žalobkyni, tedy že to bylo v dubnu 2014 právě 237 000 Kč.

38. Svědek příjmení jméno k okolnostem, za kterých žalobce vracel peníze žalobkyni, vypověděl, že žalovaný žalobkyni„ (…) vracel nějaké peníze a pak se vlastně odstěhovala a dával jí peníze ještě, to jsem jí dával já ještě, a to auto v tom nějak je. Prodal auto a pak jí dal ty peníze (…)“. Po zničení modelů letadel a po návratu žalobkyně z léčebny žalovaný našel žalobkyni byt nebo hotel. Svědek jí tam potom nosil peníze. Žalovaný žalobkyni všechny peníze vrátil. Svědek uvedl, že„ u těch peněz jsem byl, samozřejmě, že jsem je nepočítal, akorát vím, že jméno to počítal, pro mě to byly astronomický peníze (…)“. Když svědek nosil žalobkyni peníze, tak„ opravdu vždycky to bylo, jakože to bylo v obálce. Vlastně v obálce jako, já nevím, to bylo řádově 100 tis., 200 tis. (…) to bylo prostě, já nevím, tak přes půl miliónu (…). Já jsem ty peníze nepočítal, já jsem tolik bankovek v životě neviděl“. Na otázku, jestli 500 tis. předával on osobně, svědek odpověděl, že ne. Na výzvu, aby uvedl, jaké částky předával osobně, svědek odpověděl, že určitě u hotelu žalobkyni předal 10 000 Kč, tomu snad žalobkyni něco podepsala. V případě dalších 30 000 Kč nebo 40 000 Kč měl svědek„ takový pocit“, že je předal osobně; to bylo v hotelu, žalobkyně to podepsala a svědek jí to tam dal. Svědek uvedl, že by mohlo jít o stvrzenku ze dne 7. 7. 2014 o převzetí 30 000 Kč. Na otázku, jestli, když předával peníze, ty peníze přepočítával, svědek odpověděl„ Ne, to jde mimo mě, ale když vidím 1 000, které jsou takhle tlusté, tak jich tam asi bude hodně, a nevím přesně (...) když to počítal třeba přede mnou nebo mi ukazoval, hele, takhle jí to dej“. Byly to tyto dva případy, kdy žalovaný prostřednictvím svědka poslal žalobkyni peníze. Co se týče předávání peněz žalovaným žalobkyni, svědek řekl, že k tomu docházelo doma (v anonymizováno a pak na anonymizováno), že žalovaný předal žalobkyni obálku a že svědek neví, kolik v těch obálkách bylo peněz. Že to bylo 500 tis., řekl svědkovi žalovaný. Žalovaný prodal své auto zn. Ford Mondeo. Svědek věděl určitě, že žalovaný dal peníze z prodeje tohoto auta žalobkyni,„ to jako spolu povídali, jestli to nebylo těch 100 tis., nebo já nevím, v těch anonymizováno“.

39. Výpověď svědka příjmení. příjmení tvrzení žalovaného o vrácení peněz v dubnu 2014 neprokazuje. Svědek vypověděl, že v dubnu 2014 on osobně peníze žalobkyni nepředával. Byl sice u toho, když žalovaný dával žalobkyni peníze v hotovosti, ale svědek nevěděl, kolik peněz to bylo; peníze byly v obálce a svědek je nepočítal. Navíc to podle svědka mělo být cca 500 000 Kč, což značně přesahuje částku 237 000 Kč, kterou žalovaný údajně vrátil žalobkyni. Z toho je rovněž patrné, že svědek neměl představu o množství předaných peněz. Svědectvím anonymizováno. příjmení lze mít proto za prokázané leda to, že žalovaný v přesně nezjištěné době dával žalobkyni nějaké peníze v hotovosti. Nelze však bez pochybností dojít přesvědčení, že žalovaný v dubnu 2014 předal žalobkyni (právě) 237 000 Kč.

40. Soud shrnuje, že o vrácení 237 000 Kč v dubnu 2014 není žádný listinný důkaz. Výslech žalovaného tuto skutečnost neprokazuje, protože jeho účastnická výpověď byla neurčitá a týkala se předávání peněz v jiném období. Proti tvrzení žalovaného stojí výpověď žalobkyně, která předání peněz popřela. Svědecké výpovědi anonymizováno. příjmení a anonymizováno. příjmení vrácení 237 000 Kč v dubnu 2014 také neprokazují, a to ani ve vzájemné souvislosti, jelikož anonymizováno. příjmení u vracení peněz nebyl (věděl o něm z řeči žalovaného), a z jejich výpovědí není zřejmé, že jmenovaní vypovídali o tomtéž předávání peněz, přičemž ani jeden z nich nevěděl, kolik peněz žalovaný dal žalobkyni. Za této situace není možné mít tvrzení žalovaného o vrácení 237 000 Kč žalované v dubnu 2014 za prokázané.

41. Vrácení 10 000 Kč v hotovosti v červenci 2014 prostřednictvím anonymizováno. příjmení. Soud má za prokázané, že žalovaný tyto peníze žalobkyni vrátil. Podle výpisu z účtu žalovaného („ Výpis periodický k účtu: bankovní účet u právnická osoba, za období 7. 6. – 8. 7. 2014) bylo dne 3. 7. 2014 prostřednictvím bankomatu z tohoto účtu vybráno 10 000 Kč. Svědek příjmení. obec při výslechu uvedl, že určitě u hotelu žalobkyni předal 10 000 Kč. Výpis z účtu žalovaného a výpověď anonymizováno. příjmení ve vzájemné souvislosti prokazují, že žalovaný v červenci 2014 prostřednictvím anonymizováno. příjmení předal žalobkyni 10 000 Kč.

42. Soud shrnuje, že má za zjištěné, že žalovaný vrátil žalobkyni 290 000 Kč, jak shodně tvrdili účastníci, a 10 000 Kč v červenci 2014 prostřednictvím anonymizováno. příjmení, tj. celkem 300 000 Kč.

43. Darování peněz na financování koupě vozidla Audi. Žalovaný tvrdil, že při společné dovolené v Thajsku v lednu a únoru 2014 žalovaná vyvolala incident s místními obyvateli, při kterém žalovaný nezaviněně utrpěl vážné poranění oka. Žalobkyně z pocitu viny, a aby udělala žalovanému radost v jeho tíživé situaci, darovala žalovanému 400 000 Kč na koupi automobilu Audi. Žalobkyně tvrzení žalovaného popírala.

44. Kupní smlouvou má soud za prokázané, že žalovaný dne 24. 2. 2014 koupil vozidlo zn. Audi za 20 000 EUR (547 300 Kč podle tehdejšího kurzu). Prokazuje to kopie„ Kúpnej zmluvy“ mezi prodávajícím jméno příjmení a žalovaným ze dne 24. 2. 2014.

45. Žalovaný při výslechu vypověděl, že žalobkyně měla pocit, že za incident v Thajsku může a nabídla mu, že mu koupí auto, o němž věděla, že je snem žalovaného. Žalovaný nakonec souhlasil. Později však z různých důvodů žalobkyni vrátil 100 000 Kč z prodeje svého staršího auta příjmení a pak 137 000 Kč z prodeje modelu letadla anonymizováno. příjmení (jak je odůvodněno výše, vrácení 100 000 Kč a 137 000 Kč žalobkyni nebylo prokázáno).

46. Žalobkyně při výslechu vypověděla, že žalovanému nikdy nezamýšlela darovat automobil, a popírala žalovaným tvrzené důvody daru. Žalovaná prý přepadení v Thajsku nezapříčinila, nic nezavinila. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že koupí auta chtěla něco kompenzovat, odškodňovat. Dodnes žalobkyně nechápe, proč byli přepadeni.

47. Svědek jméno příjmení vypověděl, že ví,„ že panu žalovanému koupila auto, které mu koupila za to, co, aspoň co říkala, co si musel s ní prožít v Thajsku. Co se mu kvůli ní stalo“. Svědek dále uvedl, že ví,„ že pan žalovaný jí dával nějaké peníze z prodeje svého původního auta, to přede mnou právě řekl, že jí ty peníze dává, a ona nad tím nějak nerozporovala“. To řekl žalovaný před žalobkyní,„ že mu celé jméno žalobkyně koupila auto, a to nějak nerozporovala (…) Ona právě říkala přesně to, že mu to auto kupuje za to, co se mu právě stalo v tom Thajsku“. příjmení se svědek bavil se žalobkyní„ že ona si původně chtěla koupit byt, a pak právě to přehodnotila a koupila jméno to auto, já jsem jí to i dokonce rozmlouval, když si chtěla koupit byt, tak jsem se jí ptal, jestli ty peníze budou, na to mi odpověděla, jako že peníze budou, ale my nebudeme, a že mu to auto chce koupit“.

48. Svědek jméno příjmení vypověděl, že koupi vozidla Audi financovala žalobkyně. Řekl také, že„ (…) ona koupila to auto jakoby jméno darem za to, že oni byli v Thajsku a jeho tam jakoby nějak zmlátili (…) a ona mu to auto prostě koupila a říkala mu, že mu koupí to auto, a jméno říkal, že ho nechce nejdřív, a ona mu nakonec koupila auto“. Žalobkyně k tomu podle svědka řekla,„ že mu koupila auto jako, jako dárek za to, co tam vytrpěl a podobně“. Na otázku, zda se žalobkyně, když hovořili o Thajsku, svěřila s nějakým příběhem, proč to auto kupuje, svědek odpověděl,„ No tak my jsme to viděli všichni jako všeobecně, takže to bylo povědomí mezi námi, jako co jsme tam bydleli“.

49. Svědkové příjmení. příjmení, anonymizováno celé jméno žalobkyně a anonymizováno. příjmení k incidentu a k darování automobilu Audi nic podstatného nevypověděli. Svědkyně příjmení celé jméno žalobkyně (matka žalobkyně) o okolnostech koupě automobilu zn. Audi nic nevěděla, což bylo zjevné i z jejích zmatených odpovědí na otázky, jež se týkaly koupě automobilu.

50. Soud nebyl po jistou dobu zcela přesvědčen, že tvrzení žalovaného o darování vozidla Audi lze mít za prokázané (a v tomto smyslu poučil žalovaného). Nakonec ale soud došel k závěru, že účastnická výpověď žalovaného a svědecké výpovědi anonymizováno. příjmení a anonymizováno. příjmení, a to zejména v jejich vzájemné souvislosti, prokazují, že žalobkyně darovala žalovanému prostředky na financování koupě vozidla zn. Audi. Kupní smlouvu pak bylo prokázáno, že žalovaný koupil toto vozidlo 20 000 EUR (tehdy 547 300 Kč). Sám žalovaný tvrdil, že žalobkyně mu darovala 400 000 Kč. Soud, vycházeje z důkazů a z tvrzení žalovaného, uzavírá, že má za prokázáno, že žalobkyně z převedeného 1 mil. Kč darovala žalovanému 400 000 Kč na financování koupě vozidla zn. Audi.

51. Nákup obrazů za 50 000 Kč a lustru za 20 000 Kč. Žalovaný tvrdil, že 70 000 Kč žalobkyně použila na nákup obrazů v hodnotě 50 000 Kč a lustru za 20 000 Kč dne 27. 4. 2014. Soud nemá toto tvrzení za prokázané, protože ze stvrzenky na obraz za 50 000 Kč ze dne 27. 4. 2014 (25 000 Kč obraz + 25 000 Kč ozdobný rám) tyto skutečnosti neplynou. Žalobkyně při výslechu uvedla, že obraz a lustr kupovali se žalovaným společně. Byly hrazeny z peněz, které měla žalobkyně našetřené, z peněz po jejím otci a z peněz, které žalovaný„ dodával“, což byly„ peníze do naší společné domácnosti“. Z uvedených důkazů nelze zjistit, komu patřily peníze, jimiž bylo zaplaceno za obraz s rámem, a z jakých zdrojů byly čerpány (že byly čerpány z převedeného 1 mil. Kč). (Pokud by byly koupeny do společné domácnosti jako společné věci, jak vypověděla žalobkyně, pak šlo o otázku vypořádání spoluvlastnictví, o kterou zde nejde.) Uvedené obdobně platí o nákupu lustru, o němž není žádný doklad.

52. Náklady na ubytování žalobkyně v hotelu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný tvrdil, že zaplatil 5 000 Kč žalobkyni na ubytování v hotelu v době od 3. do 11. 7. 2014. Zaplacení hotelu prokazuje pokladní doklad na 5 000 Kč od anonymizována dvě slova a výpověď svědka příjmení. příjmení. Žalovaný však nepodal důkaz o tom, že žalovaný platil za hotel z onoho 1 mil. Kč patřícího žalobkyni. Není vyloučeno, že žalovaný zaplatil za ubytování žalobkyně v hotelu ze své vůle a ze svých prostředků.

53. Škoda na modelech letadel. Žalovaný tvrdil, že žalovaná dne 12. 6. 2014 zničila žalovanému model letadla příjmení anonymizováno a model letadla anonymizováno, čímž žalovanému způsobila škodu. Žalobkyně popírala, že poškodila modely letadel. Tvrdila, že s největší pravděpodobností si žalovaný modely poškodil zcela účelově sám, aby nemusel žalobkyni vracet peníze.

54. O skutečnosti, že dne 12. 6. 2014 došlo ke zničení modelů letadel, nebylo mezi účastníky sporu. Prokazují ji to i níže uvedené důkazy. Soud má za prokázáno tvrzení žalovaného, že modely letadel zničila žalobkyně.

55. V prvé řadě tvrzení žalobkyně, že žalovaný si modely zničil sám, aby žalobkyni nemusel vracet peníze, je nevěrohodné. Žalobkyně netvrdila, že před zničením modelů požadovala po žalovaném vrácení peněz, tedy že by si žalovaný mohl myslet, že má něco žalobkyni vracet, a měl tak motiv ke zničení modelů. Tvrzení žalované také postrádá racionální smysl, protože jak v případě vrácení peněz, tak v případě zničením modelů by žalovaný přišel o určité majetkové hodnoty. Žalovaný by tedy zničením modelů nic nezískal, a už vůbec ne v případě modelu letadla příjmení anonymizováno, který žalovaný musel postavit znovu, protože tento model patřil anonymizováno. příjmení. Proti tvrzení žalobkyně svědčí také výpověď anonymizováno. příjmení, který byl v době zničení modelů letadel se žalovaným v hospodě, takže žalovaný modely zničit nemohl, a který se žalovaným zničené modely objevil (odst. 64). Věrohodné není ani tvrzení žalované, že si na zničení modelů letadel nepamatuje, protože z níže uvedeného policejního úředního záznamu ze dne 9. 7. 2014 (odst. 59) a z výpovědí svědkyň příjmení celé jméno žalobkyně (odst. 66) a anonymizováno. příjmení (odst. 67) plyne opak.

56. Podle policejního úředního záznamu ze dne 13. 6. 2016 se uvedeného dne v 00:35 h dostavila policejní hlídka na adresu adresa, kde se pojila oznamovatelem, jímž byl žalovaný. Žalovaný policistům sdělil, že dne 12. 6. 2014 byl s kamarády popíjet v blízkém baru. Kolem 20:10 h mu zavolala jeho přítelkyně – žalobkyně, že nemá klíče od domu a zda by jí žalovaný nepřišel odemknout. Žalovaný ve 20:15 h žalobkyni dveře otevřel a pak odešel zpět do baru. Ve 23:40 h se vrátil domů a zjistil, že mu žalobkyně zdemolovala dva modely letadel a že žalobkyně spolykala nezjištěné množství prášků. Žalovaná zavolal policii a rychlou zdravotní službu. Policejní hlídka se spojila se žalobkyní, která řekla, že si nic nepamatuje. Policie se později spojila s nemocnice, kam byla žalobkyně převezena, kde policii řekli, že žalobkyně personálu nemocnice tvrdila, že zařízení bytu rozbil žalovaný. Prokazují to„ Úřední záznam“ Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie obec anonymizována tři slova část obce, ze dne 13. 6. 2014 číslo jednací a„ Úřední záznam“ stejné policejní složky ze dne 13. 6. 2014 číslo jednací.

57. Podle policejního úředního záznamu ze dne 20. 6. 2016 se žalovaný dostavil k podání vysvětlení, ale protože si nebyl jistý, zdali dá, nebo nedá souhlas s trestním stíháním žalobkyně, se termín podání vysvětlení posunul na 3. 7. 2014. Prokazuje to„ Úřední záznam“ Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie obec anonymizována tři slova část obce, ze dne 20. 6. 2014 číslo jednací.

58. Podle policejního úředního záznamu ze dne 3. 7. 2014 se žalovaný dostavil k podání vysvětlení, přičemž nedal souhlas s trestním stíháním žalobkyně; ohledně náhrady škody žalovaný uvedl, že se se žalobkyní již dohodl na náhradě škody. Prokazují to„ Úřední záznam“ Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie obec anonymizována tři slova část obce, ze dne 3. 7. 2014 číslo jednací,„ Poučení poškozeného – oběti trestného činu v trestním řízení“ ze dne 3. 7. 2014 číslo jednací a„ Potvrzení o převzetí poučení oběti trestného činu – základní informace“ ze dne 3. 7. 2014 číslo jednací.

59. Podle policejního úředního záznamu ze dne 9. 7. 2014 uvedeného dne policie telefonicky kontaktovala žalobkyni, která byla po řádném poučení vytěžena a jež ke dnu 12. 6. 2014 uvedla, že„ (…) opravdu poškodila z jí neznámých důvodů dva modely letadel od pana celé jméno žalovaného. Dále uvedla, že se již s panem celé jméno žalovaného dohodla na náhradě vzniklé škody“. Prokazuje to„ Úřední záznam“ Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie obec anonymizována tři slova část obce, ze dne 9. 7. 2014 číslo jednací.

60. Usnesení policie ze dne 6. 8. 2014 prokazuje, že policie odložila věc podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci, kterého se měla dopustit žalobkyně tím, že dne 12. 6. 2014 v době od 20:15 do 23:40 h v bytě v obec a číslo, ulice a číslo, poškodila dva modely letadel ke škodě žalovaného, a to z důvodu že trestní stíhání je podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán. Prokazuje to usnesené Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie obec anonymizována tři slova část obce, ze dne 6. 8. 2014 číslo jednací.

61. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu řekla, že si nepamatuje, jak došlo k poškození modelů letadel. Řekla také, že nedošlo k dohodě o uhrazení 100 000 Kč žalovanému za poškozená letadla.

62. Žalovaný při účastnickém výslechu vypověděl, že šel s anonymizováno. příjmení a jeho přítelkyní na pivo a když přišli domů, tak letadlo žalovaného a letadlo anonymizováno. příjmení bylo rozšlapané, rozřezané, vyndané z obalů. Bylo vidět, že to bylo cílené, že to nebyl záchvat vzteku, ale že na tom žalobkyně musela„ pracovat“ dlouho. Žalobkyně byla odvezena do část obce, kde byla měsíc. Žalovaný pak sdělil žalobkyni, že s ní už nechce být. Ona ho prosila, ať ji vezme zpět, že žalovanému klidně nechá veškeré peníze, které zbývají, na letadla. Žalobce jí ale pověděl, ať mu uhradí jen 100 tis. na základní materiál pro anonymizováno. příjmení. Žalovaný si vzal jen 100 000 Kč, jak se domluvili.

63. Svědek jméno příjmení vypověděl, že jedno ze zničených letadel bylo jeho; bylo hotové a zaplacené. Svědek u zničení letadel nebyl. Neočekávaně žalovaného navštívil v červenci a viděl ty následky. Podle svědka ta destrukce byla evidentně ne jenom v afektu, ale byla záměrná, protože tam byly rozřezané kabely elektroinstalace; bylo vidět, že to letadlo někdo chtěl hodně zničit.

64. Svědek příjmení jméno vypověděl, že bydleli ve čtyřech. Přišli z restaurace domů a tam byla rozšlapaná, rozřezaná letadla. Svědek to viděl jako první, protože odemykal.

65. Svědek jméno příjmení vypověděl v souvislosti s rozhodem účastníků, že ví, že žalobkyně zničila žalovanému letadlo. Zničení letadel svědek zná z vyprávění žalobce a anonymizováno. příjmení: že žalobce šel s anonymizováno. příjmení do hospody, žalobkyně zůstala doma, a oni jak se vrátili z hospody, tak letadla byla poničená.

66. Svědkyně jméno celé jméno žalobkyně, co se týče zničení modelů letadel, vypověděla, že žalobkyně„ se zmiňovala, že došlo k nějaké neshodě, že se poničily ty letadla jako v té neshodě, ale že to nemyslela úmyslně (…), ale že navrhla panu celé jméno žalovaného, že si to může, to co poškodila, odečíst z těch peněz. Co poškodila, tak aby to vlastně odečetl (…)“. Svědkyně nevěděla, jakou částku si žalovaný mohl odečíst.

67. Svědkyně příjmení. příjmení na otázku o zničení letadel odpověděla, že„ Bavili jsme se o tom, že na něj byla naštvaná, tak mu tam něco zničila vzteky (…)“, ale svědkyně nevěděla, o co přesně šlo.

68. Pro tvrzení žalobkyně, že žalobkyně letadla nezničila, není žádný důkaz (Takovým důkazem například mohl být důkaz o tom, že žalobkyně se v době zničení modelů nacházela na jiném místě, než na místě, kde došlo ke zničení modelů, nebo důkaz listinami či výpověďmi svědků o tom, že žalobkyně se v době po zničení modelů bránila nařčení ze zničení modelů.). Naproti tomu pro tvrzení, že žalobkyně modely letadel zničila, svědčí obsah policejních úředních záznamů v souvislosti s výpověďmi žalovaného a anonymizováno. příjmení; nepřímo i s výpověďmi anonymizováno. příjmení, jenž o tom věděl od anonymizováno. příjmení a žalovaného, a s výpověďmi anonymizováno celé jméno žalobkyně a anonymizováno. příjmení, jež o tom věděly od žalobkyně. Pro tvrzení žalovaného zejména svědčí úřední záznam ze dne 9. 7. 2014 (odst. 59), podle kterého žalobkyně policii sdělila, že modely opravdu poškodila, a výpověď anonymizováno. příjmení (odst. 64), jenž byl se žalovaným v době, kdy ke zničení došlo, a který spolu se žalovaným objevil zničené modely. Z výše uvedených důvodů má soud tvrzení žalovaného o zničení modelů letadel žalobkyní za prokázané.

69. Dohoda účastníků o náhradě za škodu na modelech letadel. Žalovaný tvrdil, že se dohodl se žalovanou o tom, že žalovaná nahradí žalovanému škodu, kterou mu způsobila zničením modelů letadel; dohodnutá náhrada činila 100 000 Kč a žalobkyně ji uhradila formou odpočtu 100 000 Kč z jejího 1 mil. Kč, který byl na účtu žalovaného. Žalovaná existenci takové dohody popírala. Soud má tvrzení žalovaného za prokázané.

70. Ve prospěch tvrzení žalovaného vypovídají výše označené policejní záznamy. Podle úředního záznamu ze dne 3. 7. 2014 žalovaný nedal souhlas s trestním stíháním žalobkyně, přičemž uvedl, že se dohodl se žalobkyní na náhradě škody (odst. 58). Podle úředního záznamu ze dne 9. 7. 2014 žalovaná uvedla, že se již se žalovaným dohodla na náhradě vzniklé škody (odst. 59). Policie pak odložila trestní stíhání žalobkyně, protože žalovaný k tomu nedal potřebný souhlas (odst. 60). Uvedené listinné důkazy ve vzájemné souvislosti prokazují tvrzení žalovaného o existenci dohody o náhradě škody.

71. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu vypověděla, že si nepamatuje a že nesouhlasí, že uzavřela se žalovaným dohodu o uhrazení 100 tisíc za poškozená letadla; je si jista, že k žádné dohodě nedošlo.

72. Žalovaný při účastnickém výslechu řekl, že žalovaná mu řekla, ať si žalobce nechá veškeré peníze, které jí zbývají, ale žalobce jí pověděl, ať mu uhradí jen 100 tis., takže si vzal jen 100 tis. Výpověď žalovaného kromě existence dohody prokazuje také výši náhrady škody a způsob úhrady této náhrady, tj. odečtem z převedeného 1 mil. Kč.

73. Svědkyně jméno celé jméno žalobkyně vypověděla, že žalobkyně říkala, že navrhla žalovanému, že si to může, to co poškodila, odečíst z těch peněz. Výpověď svědkyně mimo existence dohody prokazuje také formu náhrady, tj. odečet z převedeného 1 mil. Kč.

74. Svědci příjmení. příjmení, anonymizováno. příjmení, anonymizováno obec a anonymizováno. příjmení k dohodě o náhradě škody nic neřekli.

75. Shora označené úřední záznamy, výpověď žalovaného a výpověď anonymizováno celé jméno žalobkyně ve vzájemné souvislosti prokazují, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalobkyně nahradí žalovanému část škody na modelech letadel formou odečtu z převedené částky 1 mil. Kč. Výpověď žalovaného prokazuje, že výše náhrady byla dohodnuta na 100 000 Kč.

76. Soud však konstatuje, že na posouzení věci by se mnoho nezměnilo ani v případě, že by existence dohody a její výše nebyla prokázána, protože pokud by se z převedeného 1 mil. Kč neodečetlo 100 000 Kč z titulu dohody o náhradě škody, pak by se tatáž částka odečetla z titulu náhrady škody, kterou žalovaný uplatnil vzájemným návrhem.

77. Výše škody na modelech. Žalobce nejdříve tvrdil, že žalobkyně zničila žalovanému dva modely letadel, čímž způsobila žalovanému škodu na modelech v celkové výši cca 420 000 Kč. V průběhu řízení žalovaný své tvrzení změnil: žalovaný tvrdil, že jeden z modelů, totiž model letadla příjmení anonymizováno, byl v době zničení ve vlastnictví anonymizováno. příjmení a že žalovanému vznikla škoda tím, že žalovaný postavil anonymizováno. příjmení nový model tohoto letadla.

78. Tvrzení žalovaného, že v době zničení modelu letadla příjmení anonymizováno byl vlastníkem tohoto modelu J. příjmení, žalovaná nepopírala. Tuto skutečnost prokazuje i výpověď anonymizováno. příjmení a žalovaného.

79. K určení výše škody soud ustanovil znalce celé jméno znalkyně, znalkyni v oboru ekonomika – ceny a odhady, a celé jméno znalce, znalce v oboru elektronika – stanovení technického stavu modelů a modelářských potřeb.

80. Co se týče modelu letadla anonymizováno, tak za stavu, že vlastníkem tohoto modelu byl žalovaný, vznikla zničením modelu žalovanému škoda na věci, která odpovídá obecné ceně tohoto modelu v době bezprostředně před jeho zničením. Tato cena byla znalci určena na 75 494 Kč. Zničením modelu letadla anonymizováno žalovanému vznikla škoda ve výši 75 494 Kč.

81. Pokud jde o model letadla příjmení anonymizováno, tak za situace, že vlastníkem tohoto modelu byl anonymizováno. příjmení, vznikla jeho zničením škoda na věci anonymizováno. příjmení. Žalovanému vznikla škoda tím, že anonymizováno. příjmení postavil nový model uvedeného letadla. Žalovanému tedy nevznikla škoda na věci, která by se určovala jako obecná cena modelu letadla v době před jeho zničením. Obecná cena věci je určována nabídkou a poptávkou na trhu a zahrnuje mj. zisk, zatímco model postavený jako náhrada původního modelu nebyl předmětem obchodu (přičemž hodnota nového modelu nezahrnuje zisk, protože ten žalovaný obdržel při prodeji původního modelu). Výše škody v tomto případě spočívá v nákladech na obnovení stavu před zničením modelu, tedy v ceně materiálu a práce, které žalovaný musel vynaložit na postavení nového modelu letadla. Podle znalkyně příjmení celé jméno znalkyně náklady nutné na nové postavení modelu letadla příjmení anonymizováno činí celkem 226 606 Kč (materiál a práce při sazbě 280 Kč za 1 h práce).

82. Shora uvedené ohodnocení přibližně odpovídá následujícím úvahám soudu. Podle žalovaného stavebnice modelu stála 32 547 Kč. První model tohoto letadla žalobce stavěl 400 hodin. Podle znalce příjmení celé jméno znalce je tento počet hodin na stavbu v pořádku, dokonce je podhodnocený. Na nově stavěný model žalovaný vynaložil 93 097 Kč za vybavení (motory atd.). Žalovaným tvrzené náklady na nové vyřezání dílů letadla ve výši 58 684 Kč nelze uznat, protože to je více, než kolik by žalovaný zaplatil za novou stavebnici (32 547 Kč). Náklady na postavení nového modelu by tedy přibližně činily: 32 547 Kč za novou stavebnici, 93 097 Kč za nové vybavení (motor atd.) a 112 000 Kč za práci (400 h práce při sazbě 280 Kč za 1 h práce), což je celkem 237 644 Kč. Výsledek těchto úvah zhruba odpovídá závěru znalkyně příjmení celé jméno znalkyně. Z tohoto důvodu, a jelikož jde o posouzení skutečností, k nimž je třeba odporných znalostí, soud dává přednost závěru znalkyně příjmení celé jméno znalkyně, že náklady na postavení nového modelu letadla příjmení anonymizováno dosahují výše 226 606 Kč.

83. Soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že zničením modelu letadla anonymizováno žalovanému vznikla škoda ve výši 75 494 Kč a zničením modelu letadla příjmení anonymizováno žalovanému vznikla škoda ve výši 226 606 Kč, tj. škoda v celkové výši 302 100 Kč.

84. Hodnocení důkazů. Soud nemá důvod pochybovat o zákonnosti provedených důkazů. Věrohodnost listinných důkazů a věrohodnost výpovědi žalobce a svědků nebyla ničím zpochybněna. Jejich výpovědi neodporují listinným důkazům ni sobě navzájem. Jisté nesrovnalosti jsou odůvodnitelné zapomínáním vzhledem k delší době, která uběhla od událostí, o nichž vypovídali. Hodnověrnost výpovědi žalobkyně je nižší, jelikož byla v některých případech v rozporu s listinnými důkazy a výpověďmi svědků. Nestrannost znalců nebyla ničím zpochybněna.

85. Závěr o skutkovém stavu. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný byli životními partnery. Od r. 2006 spolu vedli společnou domácnost, kterou financovali zejména z příjmů žalovaného. Dne 20. 12. 2013 byl na účet žalovaného převeden 1 000 000 Kč, který žalobkyně získala z dědictví po svém otci. Nebylo prokázáno, že účelem převodu byl záměr pořídit si společné bydlení, ale nebylo ani prokázáno, že důvodem převodu byla dohoda mezi účastníky, že tuto částku budou používat na hrazení společných potřeb.

86. Nebylo prokázáno, že z převedeného 1 mil. Kč byla použita určitá částka pro potřeby vedení společné domácnosti, a to ani použití na jmenované výdaje, a to použití určitých částek na podnájemné podle podnájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2013 a na nájemné podle nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2014, použití jisté částky na oblečení a běžné potřeby žalobkyně, použití částky 120 000 Kč na společnou dovolenou v Thajsku, použití celkem 70 000 Kč na nákup obrazu a lustru a použití na ubytování žalobkyně v hotelu ve výši 5 000 Kč.

87. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaný z převedeného 1 mil. Kč vydal žalobkyni 290 000 Kč. Bylo prokázáno, že žalovaný dále vydal žalobkyni 10 000 Kč prostřednictvím anonymizováno. příjmení. Bylo prokázáno, že žalobkyně z převedeného 1 mil. Kč darovala žalovanému 400 000 Kč na financování koupě automobilu zn. Audi. Bylo také prokázáno, že žalobkyně zničila dva modely letadel, že škoda tím způsobená dosáhla celkové výše 302 100 Kč a že žalobkyně se dohodla se žalovaným, že žalobkyně nahradí žalovanému část této škody tím způsobem, že žalovaný si ponechá 100 000 Kč z původního 1 mil. Kč, který byl převeden na účet žalovaného.

88. Právní posouzení. Co se týče nároku na vydání peněz ze strany žalovaného, soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Prostředky patřící žalobkyni byly připsány na účet žalovaného dne 20. 12. 2013, ale tehdy k případnému bezdůvodnému obohacení žalovaného nedošlo, protože k převodu došlo z právního důvodu, jímž byla dohoda mezi účastníky. K získání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného by docházelo po 20. 12. 2013 postupně tak, jak by žalovaný bez souhlasu žalobkyně čerpal převedené prostředky ve svůj vlastní prospěch, a k tomu mělo docházet za účinnosti obou uvedených zákonů.

89. Pokud jde o nárok žalovaného na náhradu škody, jež mu vznikla zničením modelů letadel, soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, protože ke vzniku škody (12. 6. 2014) a práva na její náhradu došlo za účinnosti tohoto zákona.

90. Žalobkyně nechala na účet žalovaného převést svůj 1 000 000 Kč, který získala z dědictví po svém otci. Žalovaný tak měl v dispozici 1 mil. Kč, který patřil žalobkyni.

91. Za zjištěného skutkového stavu by žalovaný byl povinen, - protože důvod (souhlas žalobkyně) k držení peněz odpadl, - z této částky žalobkyni vydat částku 1 mil. Kč sníženou o 300 000 Kč (290 000 Kč + 10 000 Kč), jež vrátil žalobkyni, dále o 400 000 Kč, které žalobkyně darovala žalovanému na financování koupě automobilu zn. Audi, a o částku 100 000 Kč, již si žalovaný mohl ponechat jako náhradu části škody, kterou žalobkyně způsobila žalovanému zničením modelů letadel. Žalovaný by tak byl povinen žalobkyni z jejího 1 mil. Kč vydat 200 000 Kč.

92. Žalovaný vznesl proti žalobkyni vzájemný návrh na náhradu škody, kterou mu žalobkyně způsobila zničením modelů letadel. Celková výše této škody dosáhla 302 100 Kč. Část škody byla žalovanému nahrazena tím, že žalovaný si podle dohody účastníků ponechal 100 000 Kč z peněz žalobkyně. Žalovaný tedy má proti žalobkyni právo na náhradu škody ve výši 202 100 Kč (302 100 Kč škoda – 100 000 Kč náhrada).

93. Žalovaný v tomto řízení uplatnil proti žalobkyni svou pohledávku na náhradu škody ve výši 300 000 Kč k započtení proti nároku, který žalobkyně uplatnila žalobou. Žalobkyně prokázala svůj nárok na vydání 200 000 Kč. Žalovaný prokázal svůj nárok na náhradu škody ve výši 202 100 Kč (302 100 Kč – 100 000 Kč). Jelikož výše nároku žalovaného převyšuje výši nároku žalobkyně, tak po vzájemném zápočtu nárok žalobkyně zanikl. Soud tak nemůže z uplatněného nároku žalobkyni nic přiznat. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 710 000 Kč s úrokem z prodlení zamítl.

94. Soud dodává, že na věci by moc nezměnilo, pokud by nebyla prokázána existence dohody mezi účastníky o náhradě škody ve výši 100 000 Kč. Škoda dosáhla výše 302 100 Kč. Pokud by se částka 100 000 Kč nezohlednila v rámci náhrady škody podle dohody účastníků, tak by se tatáž částka zohlednila v rámci zápočtu na základě vzájemného návrhu žalovaného (proti uplatněnému nároku by se nezapočítávala část náhrady škody ve výši 200 000 Kč, ale část náhrady škody ve výši 300 000 Kč).

95. Náklady řízení účastníků. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

96. V daném případě žalovaný měl ve věci plný úspěch, neboť soud žalobu zcela zamítl. Soud proto žalovanému podle shora citovaného ustanovení přiznal náhradu nákladů řízení proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Výši nákladů na právní zastoupení soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“).

97. Náhrada nákladů řízení činí 222 360 Kč; z toho je: ⟪LB:lb_001⟫ -) částka 5 000 Kč, kterou žalovaný zaplatil na záloze na náklady důkazu znaleckým posudkem, ⟪LB:lb_002⟫ -) částka 211 660 Kč za odměnu advokátovi za 19 úkonů právní služby ve výši 11 140 Kč podle § 7 bod 6 a. t. za každý z následujících úkonů: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. odpor z 3. 7. 2015, 3. vyjádření z 23. 7. 2015 k žalobě, 4. vyjádření z 11. 4. 2016, 5. účast na jednání 17. 5. 2016, 6. vyjádření z 11. 7. 2016, 7. účast na jednání 26. 7. 2016, 8. vyjádření z 16. 9. 2016, 9. účast na jednání 4. 10. 2016, 10. vyjádření z 20. 1. 2017, 11. účast na jednání 29. 6. 2017, 12. vyjádření z 11. 1. 2018, 13. vyjádření z 26. 3. 2018, 14. vyjádření z 25. 5. 2018, 15. vyjádření z 21. 3. 2019, 16. účast na jednání 13. 10. 2020, 17. účast na jednání 27. 11. 2020, 18. vyjádření z 9. 12. 2020, 19. účast na jednání 8. 1. 2021, ⟪LB:lb_003⟫ -) částku 5 700 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za výše uvedených 19 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t.

98. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za právní zastoupení za podání ze dnů 14. 2. 2017, 24. 2. 2017, 16. 3. 2017, 27. 7. 2017, 16. 11. 2017, 20. 11. 2017, 6. 12. 2017, 13. 12. 2017, 26. 2. 2018, 14. 5. 2018, 29. 6. 2018, 10. 9. 2018, 9. 10. 2018, 28. 4. 2020, 22. 1. 2021, 25. 1. 2021, 28. 1. 2021 a 6. 4. 2021, protože nešlo o podání ve věci samé, popř. o podání účelná.

99. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalovaného.

100. Náklady řízení státu. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

101. V tomto řízení státu vznikly náklady v celkové výši 7 255 Kč, konkrétně ⟪LB:lb_001⟫ -) ve výši 80 Kč, které soud podle usnesení ze dne 7. 10. 2016 č. j. 27 C 288/2015-263 zaplatil na svědečném jméno celé jméno žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ -) ve výši 700 Kč, jež soud podle usnesení ze dne 25. 1. 2021 č. j. 27 C 288/2015-627 zaplatil na znalečném celé jméno znalkyně, ⟪LB:lb_003⟫ -) ve výši 2 450 Kč, které soud podle usnesení ze dne 9. 2. 2021 č. j. 27 C 288/2015-639 zaplatil na znalečném celé jméno znalkyně, ⟪LB:lb_004⟫ -) ve výši 4 025 Kč, jež soud podle usnesení ze dne 9. 2. 2021 č. j. 27 C 288/2015-640 zaplatil na znalečném celé jméno znalce.

102. Z nákladů na znalečné, jež činily 7 175 Kč, bylo uhrazeno 5 000 Kč ze zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem, kterou zaplatil žalovaný podle usnesení ze dne 6. 12. 2017 č. j. 27 C 288/2015-449. Z celkových nákladů řízení státu ve výši 7 255 Kč je tedy neuhrazeno 2 255 Kč.

103. Podle výsledků řízení by žalovaná měla zaplatit státu 2 255 Kč. Soud však, osvobodiv žalobkyni usnesením ze dne 25. 5. 2015 č. j. EPR 67808/2015-13 od soudních poplatků, shledal u žalované předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát tak podle výše citovaného ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. nemá proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto žalované neuložil, aby zaplatila státu neuhrazenou část nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.