OSPH08 33 C 66/2023-230

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 17 600 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 600 000 Kč za dobu od 21. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 290 012,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobce jméno FO se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 2. 2023 domáhal určení splatnosti dluhu plynoucího ze souhlasného prohlášení ze dne 17. 2. 2011 soudem. Žalobkyně jako jeho procesní nástupkyně se po změně žaloby učiněné podáním ze dne 20. 8. 2024, kterou soud následně připustil, domáhala zaplacení částky 17 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 21. 6. 2024 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tak, že původní žalobce a žalovaná (dříve s obchodní firmou právnická osoba – pozn. soudu) uzavřeli souhlasné prohlášení ze dne 17. 2. 2011, které bylo svým obsahem smlouvou o (zá)půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 18 000 000 Kč. Ty byly převedeny na bankovní účet žalované č. č. účtu za účelem zaplacení kupní ceny konkrétních nemovitostí tvořících tzv. Anonymizováno název. Nemovitosti jsou dosud ve vlastnictví žalované. Žalobkyni byla usnesením soudu v pozůstalostním řízení přiznána pohledávka původního žalobce vůči žalované z titulu uvedených zapůjčených prostředků, a vstoupila tak do práv a povinností z této pohledávky jako dědic. Podle žalobkyně je namístě posoudit závazek ze souhlasného prohlášení jako půjčku podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Souhlasné prohlášení nezavazovalo žalovanou jen k vydání podílu na zisku dosaženém z prodeje areálu název, ale samostatné též k vrácení poskytnutých prostředků. Stanovení doby vrácení prostředků nebylo nezbytnou náležitostí smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že termín vrácení nebyl dohodnut, byla žalovaná podle § 563 obč. zák. povinna dluh splnit prvního dne po požádání, přičemž žalobkyně tuto výzvu zaslala dne 12. 5. 2024 a žalovaná se s ní seznámila dne 13. 5. 2024. Žalovaná nic neuhradila ani po následné předžalobní výzvě ze dne 13. 6. 2024. Žalovaná nicméně již dříve poskytla čtyři splátky dluhu, a to v období od ledna do května 2022, kdy uhradila na účet původního žalobce 4 x 100 000 Kč; proto se žalobkyně domáhala zaplacení pouze 17 600 000 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok ani před změnou žaloby, ani po ní neuznala. Uvedla, že mezi původním žalobcem a žalovanou žádná povinnost vrátit původnímu žalobci dluh nebyla sjednána. Žalobce na základě souhlasného prohlášení spoluinvestoval se žalovanou do nabytí nemovitostí a měl se podílet na zisku z jejich prodeje. Povinností žalované je pouze vydat podíl na dosaženém zisku. Žalovaná nemovitosti aktivně k prodeji nabízela, nechala zpracovat i jejich znalecké ocenění a z vlastních prostředků též hradila náklady na provoz, údržbu a opravy. Žalobce sám žádného kupce pro nemovitosti nezajistil. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by šlo o zápůjčku, nicméně pro ten případ jednak zpochybnila, že jí původní žalobce poskytl tvrzených 18 000 000 Kč, a jednak namítla promlčení práva na vrácení. Žalovaná tedy navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

4. Původní žalobce a žalovaná (za niž při tom jednal jednatel jméno FO) podepsali dne 17. 2. 2011 listinu označenou jako „souhlasné prohlášení“, v níž bylo uvedeno, že původní žalobce vloží resp. bezhotovostně převede na účet žalované č. č. účtu částku 18 000 000 Kč ihned po podpisu a dává žalované pokyn, aby tyto peníze použila na zaplacení kupní ceny za konkrétně specifikované nemovitosti tvořící tzv. areál název, dále že žalovaná nemovitosti kupuje jako investici za účelem dalšího prodeje a že z výtěžku investice má profitovat i původní žalobce tak, že jakmile žalovaná nemovitosti prodá, zaplatí mu 45 % z čistého zisku vymezeného jako kupní cena po odečtení daní, poplatků a dalších nákladů vynaložených v souvislosti s prodejem (zjištěno z uvedeného souhlasného prohlášení).

5. Majitelem účtu č. č. účtu zřízeného dne 16. 2. 2011 a vedeného u právnická osoba., je žalovaná; údaje o pohybech na účtu za období starší 10 let nemůže banka poskytnout, neboť je již nemá k dispozici (zjištěno ze sdělení právnická osoba., ze dne 3. 9. 2025). Informace o transakcích mezi původním žalobcem a žalovanou banka neeviduje ani v rámci toho, že by se jimi zabývala jako podezřelým obchodem ve smyslu příslušných právních předpisů (zjištěno ze sdělení právnická osoba., ze dne 7. 10. 2025 v odpovědi na dotaz soudu učiněný na návrh žalobkyně dne 3. 10. 2025).

6. Původní žalobce zaplatil žalované na výše uvedený bankovní účet č. č. účtu dne 17. 2. 2011 částku 8 500 000 Kč a dne 1. 4. 2011 částku 1 000 000 Kč (zjištěno z výpisů z účtu vedeného na jméno původního žalobce a z kopie příkazu k úhradě ze dne 17. 2. 2011).

7. Žalovaná zakoupila od České republiky – Správy státních hmotných rezerv soubor nemovitostí v katastrálním území adresa, za 26 000 500 Kč kupní smlouvou č. hodnota ze dne 11. 11. 2013 (zjištěno z uvedené kupní smlouvy). Nemovitosti jsou dosud ve vlastnictví žalované (mezi stranami o tom nebylo sporu, shodný závěr vyplýval ke dni 14. 12. 2022 též z výpisu z katastru nemovitostí, který soud provedl k důkazu).

8. Nemovitosti tvoří uzavřený areál označovaný jako „název“ (zjištěno z fotografické dokumentace a popisu areálu název), který byl oceněn znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO ze dne 7. 6. 2018, č. hodnota, na částku obvyklé ceny 90 milionů Kč (zjištěno z uvedeného posudku); žalovaná již v roce 2018 uzavřela smlouvu o nevýhradním zprostředkování jeho prodeje (zjištěno ze smlouvy o nevýhradním zprostředkování ze dne 14. 8. 2018).

9. Žalovaná část nemovitostí v roce 2021 pronajala společnosti právnická osoba (zjištěno ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání, přičemž žalovaná nezpochybňovala, že smlouva byla takto uzavřena). Žalovaná hradila běžné náklady spojené s dodávkou elektřiny do nemovitostí (zjištěno z vyúčtování za elektřinu za roky 2021 a 2022, faktur za sdružené služby dodávky elektřiny a platebních kalendářů; mezi stranami o tom ani nebylo sporu).

10. Původní žalobce obdržel ve dnech 26. 1. 2022, 15. 2. 2022, 4. 4. 2022 a 3. 5. 2022 bezhotovostním převodem čtyři platby po 100 000 Kč od jméno FO z účtu č. Anonymizováno, opatřené zprávou pro příjemce „splátka“ (zjištěno z výpisů z účtu vedeného na jméno jméno FO).

11. Právní zástupce původního žalobce vyzýval žalovanou k řešení situace v některé z navržených variant dopisem ze dne 23. 1. 2023 (zjištěno z uvedeného dopisu a doručenky datové zprávy z téhož dne).

12. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 19. 2. 2024, č. j. Anonymizováno, které dle vyznačené doložky nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto, že žalobkyni jako pozůstalé manželce po původním žalobci patří do výlučného vlastnictví mj. pohledávka původního žalobce za žalovanou z titulu poskytnutých finančních prostředků na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 2. 2011 v celkové výši 18 000 000 Kč.

13. jméno FO podal mj. proti žalobkyni žalobu ze dne 3. 4. 2025, kterou se domáhal vydání částky 400 000 Kč coby bezdůvodného obohacení (zjištěno z uvedené žaloby). Soud k důkazu provedl i další listiny týkající se tohoto sporu (předvolání k ústnímu jednání u Okresního soudu v adresa, dvě vyjádření adresovaná Okresnímu soudu v adresa), nicméně dospěl k závěru, že z nich nevyplývají žádná skutková zjištění, která by měla význam pro nynější řízení.

14. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení poskytnuté půjčky v částce 18 000 000 Kč dopisem ze dne 7. 5. 2024 (zjištěno z dopisu označeného jako výzva věřitele k vrácení poskytnutých finančních prostředků z uvedeného data), doručeným žalované dne 13. 5. 2025 (zjištěno z doručenky datové zprávy), a opětovně dopisem ze dne 13. 6. 2024 (zjištěno z dopisu označeného jako poslední výzva k plnění před podáním žaloby z uvedeného data), doručeným žalované dne 15. 6. 2024 (zjištěno z doručenky datové zprávy).

15. Žalobkyně přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že by původní žalobce žalované poskytl žalované částku 18 000 000 Kč, nýbrž bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 9 500 000 Kč (k tomu viz shora), ne však zbývajících 8 500 000 Kč. Soud k tomu provedl důkazy navržené žalobkyní (pouze s dále vysvětlenými výjimkami), nicméně ze žádného z nich nevyplynulo ani to, že původní žalobce částkou dalších 8 500 000 Kč vůbec disponoval (zůstatek na jeho účtu před uskutečněním první z plateb ve prospěch žalované činil dne 16. 2. 2011 částku 9 526 089,94 Kč a po uskutečnění druhé z plateb ve prospěch žalované dne 1. 4. 2011 činil částku 603 981,84 Kč), ani že ji žalované zaplatil. Nevyplývá to ani z rozvahy a výkazu zisku a ztráty žalované ke dni 31. 12. 2013 (které soud provedl k důkazu), neboť z údaje o cizích zdrojích, konkrétně krátkodobých přijatých zálohách ve výši 18 000 000 Kč, nelze rozpoznat, od koho pocházely. Soud neprovedl důkaz takovými výkazy za rok 2011, neboť nebyly předloženy (přičemž žalovaná nedala souhlas s vyžádáním informací od správce daně, kde by mohly být k dispozici), nicméně i kdyby vycházel ku prospěchu žalobkyně z toho, že tam mohl být uveden obdobný údaj, platilo by stále, že není zřejmé, od koho prostředky pocházely; nemusely být jen z jednoho zdroje, neboť účetní výkazy prezentují celkový součet. Žádné relevantní informace nevyplynuly ani ze spisu o pozůstalostním řízení, neboť notářka jako soudní komisařka měla informace k době úmrtí původního žalobce (vyplývající ze sdělení právnická osoba., právnická osoba., a právnická osoba, která soud provedl k důkazu), ne o případných transakcích uskutečněných zhruba 12 let předtím.

16. Nad rámec výše uvedeného lze dodat, že tvrzení žalobkyně o tom, že původní žalobce poskytl žalované částku 18 000 000 Kč, mimo to zpochybnila i sama žalobkyně, neboť ve svém vyjádření ze dne 14. 4. 2025 uvedla, že peníze v částce 18 000 000 Kč půjčili dne 17. 2. 2011 jméno FO, což nekoresponduje s tím, že dle žaloby měla peníze obdržet žalovaná jako právnická osoba (ne pan jméno FO, byť její jednatel), ani se zjištěním, že dne 17. 2. 2011 bylo původním žalobcem žalované uhrazeno toliko 8 500 000 Kč. Dále žalobkyně ve svých podáních činěných prostřednictvím právního zástupce zdůrazňovala, že čtyři částky po 100 000 Kč inkasované v lednu až květnu 2022 byly splátkami předmětného dluhu, ovšem k tomu nelze přehlédnout, že uvedené platby (či dle žalobkyně splátky) byly původnímu žalobci uhrazeny z účtu pana jméno FO, ne z účtu žalované. Nejasnost v tom, komu, v jaké výši a za jakým účelem měly být původním žalobcem peníze poskytnuty, nebyla nijak odstraněna ani výslechem svědka jméno FO (provedeným na návrh žalobkyně), syna původního žalobce a nynější žalobkyně, který vypověděl, že se účastnil mediace mezi stranami spolu s původním žalobcem a svým švagrem jméno FO a že v rámci mediace pan jméno FO stvrdil, že mu bylo propůjčeno 18 milionů Kč na nákup nemovitostí, a že byla učiněna dohoda, že se nemovitosti prodají, a právní zástupce původního žalobce nabídl doporučení realitní kanceláře. I pokud uvedené v rámci mediace (která směřuje ke smírnému řešení sporu a nenahrazuje dokazování) takto zaznělo, má to dle mínění soudu zcela minimální vypovídací hodnotu ve vztahu k uplatněnému nároku na vrácení zápůjčky žalovanou, když z řečeného by spíše vyplývalo, že pan jméno FO chtěl postupovat v intencích shodných s tím, jak se v řízení bránila žalovaná, tedy že po uskutečnění prodeje nemovitostí se s původním žalobcem vypořádá vydáním podílu na zisku podle souhlasného prohlášení ze dne 17. 2. 2011. Soud proto ani neprováděl výslech další z osob, jež měla být mediaci přítomna (jméno FO), neboť jeho výpověď, i pokud by potvrdila to, co uvedl již svědek jméno FO, by ke skutkovému stavu věci ničím dalším nepřispěla.

17. Žalovaná žalobkyni dosud nic neuhradila (nic jiného ani netvrdila a neprokazovala).

18. Z dalších provedených důkazů (e-mailová korespondence mezi právními zástupci na č. l. 181 spisu) soud žádná další skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

19. V rámci dokazování týkajícího se věci samé soud neprováděl k důkazu předložené listiny, které se týkaly toliko žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Dále neprováděl důkaz emailem, kterým žalobkyně žádala žalovanou o zproštění mlčenlivosti mediátora a o souhlas s vyžádáním informací od správce daně, neboť žalovaná potvrdila soudu, že s uvedeným nesouhlasila, jakož ani výslech samotného mediátora, neboť ten je vázán povinností mlčenlivosti (dle § 9 zákona o mediaci), které v tomto případě nebyl všemi stranami zproštěn.

20. Zjištěný skutkový stav lze shrnout tak, že původní žalobce a žalovaná podepsali dne 17. 2. 2011 listinu označenou jako „souhlasné prohlášení“, podle něhož měl původní žalobce vložit či převést na účet žalované č. č. účtu částku 18 000 000 Kč ihned po podpisu a žalovaná měla tyto peníze použít na zaplacení kupní ceny za konkrétně specifikované nemovitosti tvořící tzv. areál název s tím, že žalovaná nemovitosti kupuje jako investici za účelem dalšího prodeje a že z výtěžku investice má profitovat i původní žalobce tak, že jakmile žalovaná nemovitosti prodá, zaplatí mu 45 % z čistého zisku vymezeného jako kupní cena po odečtení daní, poplatků a dalších nákladů vynaložených v souvislosti s prodejem. Dále soud uzavřel, že majitelem účtu č. Anonymizováno je žalovaná a že původní žalobce na tento účet převedl dne 17. 2. 2011 částku 8 500 000 Kč a dne 1. 4. 2011 částku 1 000 000 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že původní žalobce žalované poskytl dalších 8 500 000 Kč (což by v součtu pak činilo celkem 18 000 000 Kč). Žalovaná areál název zakoupila kupní smlouvou ze dne 11. 11. 2013 za 26 000 500 Kč; nemovitosti dosud vlastní a provozuje. Dále soud uzavřel, že původní žalobce obdržel v lednu až květnu 2022 celkem čtyři platby po 100 000 Kč od jméno FO z účtu č. Anonymizováno, opatřené zprávou pro příjemce „splátka“. Usnesením Okresního soudu v adresa s právní mocí ke dni 19. 2. 2024 bylo rozhodnuto, že žalobkyni jako pozůstalé manželce po původním žalobci patří do výlučného vlastnictví mj. pohledávka původního žalobce za žalovanou z titulu poskytnutých finančních prostředků na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 2. 2011 v celkové výši 18 000 000 Kč. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k vrácení poskytnuté půjčky v částce 18 000 000 Kč dopisem ze dne 7. 5. 2024, doručeným žalované dne 13. 5. 2025. Na stanoviscích stran se nic nezměnilo ani v rámci jejich další korespondence. Žalovaná žalobkyni dosud nic neuhradila.

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

22. Podle § 3028 odst. 3 věty první o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

23. Předmětné souhlasné prohlášení bylo učiněno a finanční prostředky měly být poskytnuty v roce 2011, práva a povinnosti z toho vyplývající je tedy nutno posuzovat podle příslušných ustanovení obč. zák., přičemž dále uvedená relevantní ustanovení nedoznala v období od 17. 2. 2011 až do konce účinnosti uvedeného předpisu změny.

24. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

25. Podle § 51 obč. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

26. Podle § 491 odst. 1 obč. zák. závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. Podle odstavce 2 téhož ustanovení na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví jinak.

27. Podle § 563 obč. zák., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

28. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

29. Vzhledem k výsledku projednání pozůstalosti po původním žalobci, jak vyplývá ze shora uvedeného usnesení Okresního soudu v adresa ze dne 19. 2. 2024, č. j. Anonymizováno, dospěl soud k závěru, že pro případ, že by původnímu žalobci vznikla pohledávka na zaplacení částky 18 000 000 Kč za žalovanou na základě souhlasného prohlášení ze dne 17. 2. 2011, pokládal by žalobkyni za osobu, na niž tato pohledávka děděním přešla. A to i přesto, že v usnesení byla pohledávka charakterizována jako pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce. V řízení o pozůstalosti se vychází mj. z toho, jaké informace se o jmění zůstavitele, včetně jeho pohledávek, podaří notáři shromáždit, ovšem takové informace nemusejí vždy přesně odpovídat skutečnosti, zejména pokud se k nim nemohly vyjádřit třetí osoby, jichž se týkají. Uvedené usnesení tedy nelze pokládat za posouzení závazné pro účastníky nynějšího řízení, zda původnímu žalobci pohledávka za žalovanou na zaplacení nějaké částky skutečně vznikla a jakou má právní povahu, a to již jen proto, že řízení o pozůstalosti v zásadě neslouží k řešení takových sporných otázek a žalovaná se jej ani neúčastnila, nýbrž pouze dokládá přechod případného nároku na nynější žalobkyni.

30. Soud se dále zabýval výkladem předmětného souhlasného prohlášení v intencích § 35 odst. 2 obč. zák., přičemž vyšel především z toho, co bylo v prohlášení výslovně vyjádřeno. V řízení ostatně nebyly nikým tvrzeny žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by vyplývalo, že strany souhlasného prohlášení měly nějakou konkrétní společnou vůli odchylnou od textu souhlasného prohlášení; úvaze, že by mělo jít podle společné vůle stran o smlouvu o půjčce, podle mínění soudu odporuje jazykový projev (k tomu níže) a ostatně ji nepodporují ani žádné provedené důkazy. Na základě výkladu tohoto právního úkonu dospěl k závěru, že šlo o nepojmenovanou smlouvu podle § 51 obč. zák., u níž je třeba vycházet primárně z obsahu samotné smlouvy (§ 491 odst. 1 a 2 obč. zák.), který má přednost před podpůrným užitím zákona a v projednávaném případě byl zcela dostatečně konkrétní. Obsahem této smlouvy bylo, že žalovaná použije mj. prostředky, které poskytne původní žalobce, pro investici (nákup nemovitostí) a že po jejich budoucím prodeji obdrží původní žalobce sjednaný podíl na výnosu z toho. Stranám přitom žádné kogentní ustanovení zákona nebránilo takovou smlouvu ujednat.

31. Okamžik definovaný v souhlasném prohlášení pro to, aby původnímu žalobci vznikla pohledávka na zaplacení určité částky, nenastal, neboť k prodeji nemovitostí dosud nedošlo. Nelze tedy vypočíst a realizovat žádný podíl na takto dosaženém zisku. Soud se přitom nezabýval tím, zda měl původní žalobce (či nyní má žalobkyně) právo domáhat se, aby žalovaná prodej nemovitostí v určité lhůtě uskutečnila, neboť takový nárok nebyl předmětem řízení.

32. Dle mínění soudu v souhlasném prohlášení nešlo o ujednání půjčky (dnešní terminologií zápůjčky) již jen proto, že vůbec nezmiňovalo jakékoli vracení poskytnuté částky, natož že by sjednávalo nějakou dobu pro takové vrácení. Naopak, z jazykového vyjádření je zcela zřetelné, že to, co měl původní žalobce obdržet, bylo závislé na výnosu z prodeje nemovitostí, takže se i mohlo stát, že původní žalobce neobdrží ani tolik, kolik žalované poskytl. Nad rámec toho lze nicméně dodat, že výsledek sporu by byl zcela stejný, i kdyby se soud navzdory řečenému ztotožnil s argumentací žalobkyně, že strany mezi sebou ujednaly půjčku bez ujednání splatnosti dluhu (k vrácení). K této variantě, byť ji soud nezastává, lze předeslat, že půjčka dle obč. zák. byla reálným kontraktem a závazek k vrácení půjčky vznikal nikoli jen samotným smluvním ujednáním, ale též předáním předmětu půjčky. V řízení nebylo prokázáno, že by původní žalobce poskytl více než 9 500 000 Kč, v rozsahu převyšujícím tuto částku tedy o půjčce vůbec nelze hovořit. Nicméně bez ohledu na prokázanou výši poskytnuté částky je důvodná též vznesená námitka žalované, že právo na vrácení půjčky se promlčelo. V případě půjčky bez sjednané doby splatnosti (což je posouzení prosazované v řízení žalobkyní) je za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby třeba považovat den bezprostředně následující dni, ve kterém dluh vznikl, a nikoliv až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu (k tomu srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 99/81, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002). Při poskytnutí půjčky v únoru a dubnu 2011 (a dokonce i v hypotetickém případě jejího poskytnutí kdykoli před uzavřením shora uvedené kupní smlouvy z listopadu 2013, když žalobkyně tvrdila, že poskytnuté prostředky měly sloužit k částečnému financování kupní ceny) se původní žalobce mohl domáhat vrácení ihned po poskytnutí a právo na vrácení se tak promlčelo v tříleté objektivní promlčecí době (dnešní terminologií lhůtě) podle § 100 odst. 1 a 2 a § 101 obč. zák. dávno předtím, než bylo uplatněno v nynějším řízení (návrhem na připuštění změny žaloby ze dne 20. 8. 2024, nicméně k výsledku pro žalobkyni příznivějšímu by nevedlo ani datum podání původní žaloby dne 23. 2. 2023).

33. Pro úplnost lze dodat, že i kdyby hypoteticky k poskytnutí prostředků původním žalobcem žalované v uvedené době chyběl právní důvod a šlo by o bezdůvodné obohacení, bylo by i právo na jeho vydání promlčeno přinejmenším podle § 100 odst. 1 a 2 a § 107 odst. 2 obč. zák. (a tedy i bez potřeby zkoumání subjektivního prvku pro případnou aplikaci § 107 odst. 1 obč. zák.).

34. Z vyložených důvodů soud žalobu jako neopodstatněnou zamítl včetně požadovaného příslušenství.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

36. Pokud jde o tarifní hodnotu věci, v době před změnou žaloby (připuštěnou pravomocně ke dni 26. 11. 2024) nebylo zřejmé, jakou částku by dluh, jehož splatnost měla být soudem určena, činit, tudíž soud vycházel pro toto období z částky 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), neboť toto ustanovení se soudu jeví jako nejbližší požadovanému určení. Po změně žaloby soud vycházel ze žalované částky 17 600 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t.

37. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 290 012,80 Kč a sestává z následujících položek:

a) odměna za zastupování advokátem po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. za 2 úkony právní služby učiněné v době, kdy tarifní hodnota činila 35 000 Kč: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě,

b) odměna za zastupování advokátem po 51 340 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 4 úkony právní služby učiněné v době, kdy tarifní hodnota činila 17 600 000 Kč: účast při ústním jednání dne 2. 4. 2025, účast při ústním jednání dne 11. 6. 2025, účast při ústním jednání dne 17. 9. 2025, účast při ústním jednání dne 20. 10. 2025;

c) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 2 úkony učiněné před 1. 1. 2025;

d) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 4 úkony učiněné od 1. 1. 2025;

e) náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. po 1 250 Kč za ústní jednání dne 15. 5. 2023, které bylo odročeno bez projednání věci, v době, kdy tarifní hodnota činila 35 000 Kč;

f) náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. po 25 670 Kč za ústní jednání dne 27. 1. 2025, které bylo odročeno bez projednání věci, v době, kdy tarifní hodnota činila 17 600 000 Kč;

g) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 50 332,80 Kč.

38. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

39. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.