OSPH08 33 C 90/2025-182

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A. sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 2 098 259,56 Kč

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 098 259,56 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 62 254,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 9. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 2 098 259,56 Kč. Svůj návrh odůvodnila následovně. Žalovaná jako postupitel uzavřela se žalobkyní jako postupníkem dne 8. 3. 2021 smlouvu o postoupení pohledávky za dlužnicí – paní jméno FO; současně byla uzavřena dohoda o ceně za postoupení ve výši 3 400 000 Kč, která byla uhrazena dne 11. 3. 2021. Ve smlouvě o postoupení pohledávky byla pohledávka vyčíslena ke dni 4. 3. 2021 tak, že sestává z jistiny ve výši 2 307 534,83 Kč, úroku do zesplatnění ve výši 86 123 Kč, poplatku za správu úvěru do zesplatnění ve výši 1 098 Kč, poplatku za upomínky ve výši 2 000 Kč, „pokuty dle NZ 557/2017 za prvé čl. IV“ ve výši 850 000 Kč, „smluvní pokuty z prodlení dle NZ ve výši 11 250 Kč do zaplacení“ a úroku ze zákonného moratoria ve výši 170 313 Kč; celkem to činilo 3 495 744,22 Kč. Na žalobkyni takto přešla pohledávka za dlužnicí dle smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2017 a notářského zápisu sepsaného tituly před jménem jméno FO, notářem, dne 2. 3. 2017 (správně 14. 11. 2017 – pozn. soudu) pod sp. zn. NZ 557/2017, N 416/2017. Pohledávka byla zajištěna mj. zástavním právem váznoucím na konkrétních nemovitých věcech (zejména konkrétní bytové jednotce). Žalobkyně následně pohledávku vymáhala po dlužnici, a to i exekučně. V exekuci nebylo možno pokračovat poté, co dlužnice ohledně sebe podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Žalobkyně si v insolvenčním řízení přihlásila pohledávku specifikovanou tak, že šlo jednak o jistinu ve výši 2 307 534,83 Kč s úrokem ve výši 17,6 % ročně, vyčísleným na 792 224,12 Kč, jednak o smluvní pokutu ve výši 3 750 Kč denně z prodlení dle části „za prvé čl. V, VI“ notářského zápisu dr. jméno FO, což za období od 31. 3. 2021 do 2. 12. 2022 činilo celkem 2 403 750 Kč, jednak o úrok za období zákonného moratoria ve výši celkem 170 113,64 Kč. Dlužnice přihlášenou pohledávku uznala jen co do jistiny ve výši 2 307 534,83 Kč, jinak ji popřela, přičemž v incidenčním řízení bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024 tak, že v částce 2 403 750 Kč není přihlášená pohledávka po právu; dovolání proti tomu bylo odmítnuto. Žalobkyně tak v insolvenčním řízení nemůže dosáhnout uspokojení ve vyšším rozsahu než celkem 3 269 872,69 Kč. Přitom ale, vzhledem ke zpeněžení předmětu zajištění, by v případě, že by pohledávka nebyla v uvedené části úspěšně popřena, dosáhla uspokojení v částce 4 801 694,08 Kč, vypočtené z výtěžku zpeněžení po odečtení příslušných nákladů a odměn. Za rozdíl ve výši 1 531 821,39 Kč odpovídá žalovaná jako postupitel. Částečná neplatnost smlouvy o úvěru způsobuje částečnou neexistenci postoupené pohledávky a představuje též vadu smluvní dokumentace postoupené pohledávky. Ve smlouvě o postoupení pohledávky bylo sice vyloučeno „ručení“ za dobytnost pohledávky, nicméně to není relevantní; rozsah dobytnosti pohledávky vyplývá z výsledků zpeněžení v insolvenčním řízení. V tomto případě jde o částečnou neplatnost postoupené pohledávky, která existovala již v době postoupení, byť ji soudy shledaly až později. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky 1 531 821,39 Kč z titulu vadného plnění. V průběhu řízení žalobkyně tuto argumentaci dále doplnila tak, že vzhledem k vadnosti smluvní dokumentace postoupené pohledávky jde zároveň o porušení smluvní povinnosti žalované podle § 2913 o. z., a žalovaná tak ve stejném rozsahu odpovídá žalobkyni i z tohoto titulu. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 566 438,17 Kč, přičemž uvedla, že dle § 1885 odst. 1 o. z. postupitel ručí i s úroky, přičemž dle žalobkyně jde o úrok z prodlení, který kapitalizovala z roční sazby 8,25 % z částky 1 531 821,39 Kč za dobu od 11. 3. 2021 do 2. 9. 2025. Pokud šlo o argumentaci žalované ohledně marného uplynutí lhůty pro vytčení vady, poukázala na to, že žalovaná jako postupitel mohla a měla vědět, že pohledávka může být v rozsahu pokut neplatná.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Po skutkové stránce žalovaná tvrzení žalobkyně převážně nezpochybnila. Žalovaná nicméně poukázala na to, že odpovědnost postupitele podle § 1885 odst. 1 o. z. se týká toho, že k okamžiku postoupení pohledávka existuje s obsahem dohodnutým v postupní smlouvě. V předmětně smlouvě o postoupení pohledávky byla uvedena mj. smluvní pokuta z prodlení dle notářského zápisu ve výši 11 250 Kč do zaplacení, zatímco přihláškou pohledávky v insolvenčním řízení žalobkyně přihlásila smluvní pokutu za zesplatnění ve výši 3 750 Kč denně, která nebyla součástí uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Smluvní pokuty za prodlení, které by obsahově odpovídaly smlouvě o postoupení pohledávky, žalobkyně vůči dlužnici neuplatnila. Dále žalovaná poukázala na to, že žalobkyně ve smlouvě uvedla, že je seznámena s právním stavem pohledávky, a též na skutečnost, že k prohlášení smlouvy o úvěru za částečně neplatnou došlo až rozsudkem Vrchního soudu v Praze po téměř čtyřech letech od podpisu smlouvy o postoupení pohledávky. Žalovaná též namítla opožděné vytčení vady, neboť žalobkyně to měla vzhledem k ustanovení § 1921 odst. 1 věty druhé o. z. učinit do šesti měsíců od účinnosti postoupení, což se nestalo.

3. Ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

4. Dne 8. 3. 2021 byla mezi žalovanou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky za jméno FO vzniklá ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2017 a notářského zápisu NZ 557/2017 ze dne 2. 3. 2017 (správně 14. 11. 2017 – pozn. soudu), která sestávala k datu uzavření smlouvy z jistiny ve výši 2 307 534,83 Kč a vyčísleného příslušenství, poplatků a pokut. V článku I odst. 4 smlouvy bylo uvedeno, že postupovaná pohledávka se ke dni 4. 3. 2021 skládá z jistiny ve výši 2 307 534,83 Kč, běžného úroku do zesplatnění ve výši 86 123,10 Kč, poplatku za správu úvěru do zesplatnění ve výši 1 098 Kč, poplatku za upomínky ve výši 2 000 Kč, „pokuty dle NZ 557/2017 za prvé čl. IV“ ve výši 850 000 Kč, „smluvní pokuty z prodlení dle NZ ve výši 11 250 Kč do zaplacení“, zákonného úroku z prodlení ve výši 67 335,29 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení a úroku ze zákonného moratoria ve výši 170 313 Kč. V článku I odst. 5 smlouvy bylo uvedeno, že postupník prohlašuje, že je seznámen s právním stavem postupované pohledávky, a že potvrzuje, že si je vědom nejisté dobytnosti pohledávek; dále že strany sjednávají, že postupitel neručí za dobytnost pohledávek. Úplata za postoupení měla být dle článku II smlouvy sjednána samostatnou dohodou a uhrazena do 12. 3. 2021. K přechodu postoupené pohledávky mělo dle článku III odst. 1 smlouvy dojít úhradou celé úplaty. (vše zjištěno z uvedené smlouvy; o jejím uzavření v tomto znění nebylo mezi stranami sporu)

5. Strany si sjednaly cenu za postoupení pohledávky samostatnou dohodou na částku ve výši 3 400 000 Kč (zjištěno z dohody o určení výše ceny za postoupení pohledávky ze dne 8. 3. 2021), přičemž uvedená částka byla uhrazena a smlouva o postoupení nabyla účinnosti dne 11. 3. 2021 (zjištěno z oznámení o provedení příkazu k úhradě na částku 3 400 000 Kč a prohlášení o nabytí účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2021).

6. K vymezení pohledávky za jméno FO (dříve Anonymizováno) bylo uvedeno v notářském zápisu sepsaném tituly před jménem jméno FO, notářem, ze dne 14. 11. 2017, pod sp. zn. NZ 557/2017, N 416/2017, v části „za prvé“, že dlužnice má povinnost splnit závazky ze smlouvy o úvěru, a to (mimo jiné) dle článku (podle notářského zápisu spíše „odstavce“, nicméně soud se pro přehlednost přidrží označení článek používaného žalobkyní) IV podle ujednání o smluvní pokutě ve výši 850 000 Kč, bude-li dlužnice v prodlení s placením dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než dva měsíce, dle článku V podle ujednání o smluvní pokutě ve výši 3 750 Kč denně, dojde-li k předčasné splatnosti dluhů, v období od prvního dne kalendářního měsíce po vzniku skutečnosti, jež je důvodem předčasné splatnosti, do dne zaplacení poskytnutých peněz věřiteli, a dle článku VI podle ujednání o úročení zákonným úrokem z prodlení (zjištěno z uvedeného notářského zápisu).

7. Žalobkyně v insolvenčním řízení vedeném ohledně dlužnice jméno FO přihlásila pohledávku nabytou od žalované tak, že přihlásila tři dílčí pohledávky (1, 2 a 3). Dílčí pohledávka 1 byla specifikována jako jistina úvěru ve výši 2 307 534,83 Kč se smluvním úrokem 17,6 % ročně, vyčísleným na 792 224,12 Kč, celkem tedy 3 099 758,95 Kč. Dílčí pohledávka 2 byla označena jako denní smluvní pokuta z prodlení, avšak s citací ujednání části „za prvé“ článek V notářského zápisu a s tím, že důvodem je zesplatnění a nárok na pokutu vznikl za období od 1. 3. 2021 do 2. 12. 2022 celkem ve výši 2 403 750 Kč. Dílčí pohledávka 3 byla specifikována jako úrok z odložení plateb podle zákona č. 177/2020 Sb. ve výši celkem 170 113,64 Kč. (vše zjištěno z přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení; o tom, že pohledávka byla takto přihlášena, nebylo mezi stranami ani sporu)

8. Dlužnice podala žalobu o určení, že přihlášená pohledávka nynější žalobkyně není po právu co do dílčí pohledávky 1 v částce 792 224,12 Kč, co do dílčí pohledávky 2 v (celé) částce 2 403 750 Kč a co do dílčí pohledávky 3 v (celé) částce 170 113,64 Kč; žaloba byla prvostupňově zcela zamítnuta (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2023, č. j. 215 ICm 810/2023-31). K odvolání dlužnice byl prvostupňový rozsudek změněn ve vztahu k dílčí pohledávce 2, kdy bylo určeno, že v (celé) částce 2 403 750 Kč není po právu; ve zbytku byl zamítavý rozsudek potvrzen (zjištěno z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 215 ICm 810/2023, 103 VSPH 903/2023-80). Vrchní soud ve svém zmíněném rozsudku konstatoval, že dílčí pohledávka 2 byla přihlášena z titulu smluvní pokuty za zesplatnění ve výši 3 750 Kč za období od 1. 3. 2021 do 2. 12. 2022, přičemž pohledávka z titulu smluvní pokuty za prodlení nebyla v insolvenčním řízení uplatněna. Neexistenci uvedené pohledávky pak vyvodil z posouzení celkového souhrnu povinností dlužnice jako rozporného s dobrými mravy. Dovolání nynější žalobkyně bylo odmítnuto (zjištěno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, č. j. 33 ICdo 79/2025-130).

9. Žalobkyně vytkla žalované neplatnost části smlouvy o úvěru a neexistenci části postoupené pohledávky a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 1 531 781,89 Kč s úrokem výzvou k narovnání vzájemných vztahů a k dohodě o společném postupu ze dne 27. 2. 2025 (zjištěno z uvedené výzvy); mezi stranami nebylo sporu o tom, že před touto výzvou žádné jiné uplatnění nároků žalobkyně vůči žalované nepředcházelo.

10. K provedeným listinným důkazům soud dodává, že je pokládal za věrohodné a proti jejich pravosti ani nebyly vzneseny žádné námitky.

11. S ohledem na to, že takto zjištěný skutkový stav byl pro rozhodnutí ve věci zcela postačující, soud neprováděl dokazování dle dalších důkazních návrhů žalobkyně, což se týkalo především listin z úvěrové a zajišťovací dokumentace, listin o jednání s dlužnicí, listin o exekuci vůči dlužnici a dalších listin o insolvenčním řízení (nepodepsaný koncept notářského zápisu na č. l. 14 až 17 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 20 až 22 spisu, obchodní podmínky žalované na č. l. 33 až 38 spisu, oznámení o zahájení insolvenčního řízení na č. l. 39 spisu, oznámení o vykonatelnosti notářského zápisu na č. l. 41 až 42 spisu, smlouva o úvěru, splátkový kalendář a oznámení o úrocích na č. l. 59 až 71 spisu, rozhodnutí v exekuci na č. l. 72 až 75, 80 a 83 až 86 spisu, rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení na č. l. 78 až 79 spisu, korespondence na č. l. 81 až 82, 87, 94 a 148 spisu, výpisy z obchodního rejstříku na č. l. 88 a 89 spisu, vyrozumění o zahájení exekuce na č. l. 90 až 93 spisu, zástavní smlouva na č. l. 95 až 98 spisu, listiny z insolvenčního řízení na č. l. 99 až 140 spisu).

12. Jiné relevantní důkazy nebyly navrženy, ani nevyplynuly z obsahu spisu.

13. Zjištěný skutkový stav lze shrnout tak, že strany mezi sebou dne 8. 3. 2021 uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky za jméno FO shora popsaného obsahu, včetně shora uvedené specifikace postupované pohledávky. Úplata sjednaná ve výši 3 400 000 Kč byla zaplacena dne 11. 3. 2021, čímž postoupení nabylo účinnosti. Žalobkyně přihlásila pohledávku do insolvenčního řízení (k tomu podrobněji níže), přičemž v důsledku incidenčního sporu bylo pravomocně soudy rozhodnuto, že v rozsahu přihlášené dílčí pohledávky na smluvní pokutu ve výši celkem 2 403 750 Kč není pohledávka po právu; z toho lze logicky dovodit, že její uspokojení v insolvenčním řízení nelze očekávat.

14. K tomu, jak byla sporná pohledávka přihlášena v insolvenčním řízení, soud uzavřel, že z obsahu přihlášky pohledávky a ostatně i rozsudku Vrchního soudu v Praze o ní je zcela jednoznačné, že šlo o denní smluvní pokutu ve výši 3 750 Kč, která odkazovala na specifikaci v notářském zápisu dr. jméno FO sp. zn. 557/2021 v části „za prvé“ článek V, a naopak nešlo o smluvní pokutu ve fixní výši 850 000 Kč, která by byla založena na části „za prvé“ článek IV uvedeného notářského zápisu.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Podle § 1885 odst. 1 o. z. (toto i následující ustanovení ve znění účinném ke dni 8. 3. 2021, kdy byla smlouva o postoupení pohledávky uzavřena), byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná. Podle odstavce 3 téhož ustanovení jinak platí o právech a povinnostech postupitele a postupníka přiměřeně ustanovení § 1914 až 1925; vadu pohledávky však musí postupník u postupitele vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit.

17. Podle § 1921 odst. 1 nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění. Podle odstavce 3 téhož ustanovení (v současnosti jde o odstavec 2 – pozn. soudu), nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět.

18. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.

19. Z hlediska posouzení odpovědnosti postupitele za existenci pohledávky v době postoupení (zde účinného ke dni 11. 3. 2021) je stěžejní, jak byla specifikována pohledávka, která byla předmětem postoupení. Zjednodušeně řečeno, postupitele nelze činit odpovědným za to, co nesliboval. Je tedy podstatné, jaké vlastnosti a obsah měla mít postupovaná pohledávka podle smlouvy mezi stranami a poměřovat skutečnost s tímto vymezením.

20. V projednávané věci byla postupovaná pohledávka specifikována zcela jednoznačným výčtem, z jakých dílčích práv sestává, který byl ve smlouvě obsažen. Žádná ze stran ostatně v řízení ani netvrdila, že by společná vůle stran směřovala k postoupení nějak jinak vymezené pohledávky či souboru pohledávek, než jak bylo zachyceno přímo v textu písemně uzavřené smlouvy. Ve smlouvě byla konkrétně uvedena jistina ve výši 2 307 534,83 Kč, běžný úrok do zesplatnění ve výši 86 123,10 Kč, poplatek za správu úvěru do zesplatnění ve výši 1 098 Kč, poplatek za upomínky ve výši 2 000 Kč, „pokuta dle NZ 557/2017 za prvé čl. IV“ ve výši 850 000 Kč, „smluvní pokuta z prodlení dle NZ ve výši 11 250 Kč do zaplacení“, zákonný úrok z prodlení ve výši 67 335,29 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení a úrok ze zákonného moratoria ve výši 170 313 Kč.

21. Z toho je zřejmé, že ve smlouvě nebylo uvedeno a žalovaná jako postupitel v žádném směru negarantovala, že by postupovaná pohledávka zahrnovala právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 403 750 Kč, která by snad vznikla z částky 3 750 Kč denně dle části „za prvé“ článek V (či VI) shora uvedeného notářského zápisu za období od 31. 3. 2021 do 2. 12. 2022, jak uváděla žalobkyně v žalobě. Ve smlouvě tedy nebylo ujednáno, že postupovaná pohledávka zahrnuje tento nárok, a tudíž skutečnost, že v insolvenčním řízení (resp. s ním souvisejícím incidenčním řízení) shledaly soudy, že není po právu (neexistuje), nemůže představovat rozpor s tím, co se žalovaná zavázala smlouvou žalobkyni převést (postoupit). Nad rámec toho lze poukázat na skutečnost, že období od 31. 3. 2021 do 2. 12. 2022 leží z pohledu okamžiku uzavření smlouvy i účinnosti postoupení v budoucnu, tudíž žalobkyně jako postupník věděla (s ohledem na zjevnou časovou posloupnost nemohla nevědět), že jde o pohledávku budoucí, na niž se zákonná odpovědnost podle § 1885 odst. 1 věty druhé o. z. nevztahuje. Stranám bylo pochopitelně otevřeno ujednat si odpovědnost za postupovanou pohledávku jinak (šířeji nebo úžeji), než jak plyne podpůrně ze zákona, nicméně nic takového se nestalo. Již jen na tomto základu je nárok žalobkyně uplatněný v nynějším řízení nedůvodný.

22. Pro úplnost je namístě dále dodat, že pokud jde o právo na zaplacení „pokuty dle NZ 557/2017 za prvé čl. IV“ ve výši 850 000 Kč, které bylo ve smlouvě o postoupení pohledávky uvedeno, to nebylo v insolvenčním řízení žalobkyní v rámci přihlášky pohledávky přihlášeno. Žalobkyně je vůči dlužnici v insolvenčním řízení neuplatnila, a nelze tudíž hodnotit, zda by je bývala uplatnila úspěšně či ne; v každém případě na této pokutě není založen odpovědnostní nárok projednávaný v nynějším řízení.

23. Z výčtu provedeného ve smlouvě o postoupení pohledávky je namístě zmínit ještě jednu položku, a to „smluvní pokutu z prodlení dle NZ ve výši 11 250 Kč do zaplacení“. U ní nebylo ve smlouvě specifikováno, na čem konkrétně se má zakládat, a v této podobě ani nebyla v přihlášce pohledávky v insolvenčním řízení přihlášena. Bez dalšího tedy nelze ani z ní žádnou odpovědnost žalované dovozovat. Lze snad spekulovat o tom, že pokud byla míněna pokuta podle části „za prvé“ článek V notářského zápisu, mohlo jít o částku 3 x 3 750 Kč za nějaké tři dny (snad 1. 3. až 3. 3. 2021, jestliže vyčíslení bylo provedeno ke dni 4. 3. 2021, nicméně soud zdůrazňuje, že i to je pouze spekulativní úvaha), nicméně žalobkyně sama v žalobě operovala s obdobím až od 31. 3. 2021, které započalo až po uzavření smlouvy a postoupení pohledávky. Soud tedy proto jako pouze hypotetickou úvahu dodává, že i kdyby snad mělo být dovozeno, že ve smlouvě o postoupení pohledávky byla v rámci specifikace zahrnuta smluvní pokuta dle části „za prvé“ článek V notářského zápisu, bylo by to pouze v rozsahu částky 11 250 Kč, a nikoli vyšší. Byť jde z pohledu celkového předmětu řízení o zanedbatelnou sumu, soud by ji ani při uvedeném hypotetickém posouzení nemohl z dále uvedených důvodů přiznat.

24. Zákon stanoví ve vztahu k postoupení pohledávky pouze dílčí modifikaci povinnosti k notifikaci zjištěné vady, kdy se tak má stát v subjektivní lhůtě bez zbytečného odkladu poté, co postupník vadu mohl a měl zjistit (§ 1885 odst. 3 o. z.). Pokud jde o objektivní lhůtu k vytčení vady, vyplývá z § 1921 o. z., na jehož přiměřené použití zde zákon odkazuje. Podle mínění soudu nelze dovozovat, že by pohledávky byly natolik specifickým předmětem obchodu, že by se na ně žádná objektivní lhůta k vytčení vad nevztahovala, ač se jinak, byť v různých délkách podle konkrétních okolností, na věci movité i nemovité vztahuje. Za této situace je ovšem žalobou uplatněný nárok zatížen tím, že žalobkyně vadu vytkla poprvé až dopisem ze dne 27. 2. 2025, a tedy dlouho po uplynutí šesti měsíců od účinnosti postoupení. I v tomto případě platí, že stranám jistě nic nebránilo upravit si lhůtu pro vytčení vad ve smlouvě jinak, například jako delší, nicméně nestalo se tak a žalovaná opožděné vytčení vady namítla. Žalobkyně k tomu argumentovala tím, že dle § 1921 odst. 3 (nyní 2) o. z. se časové omezení neuplatní, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět. K tomu je ovšem nutno uvést, že vada spočívala dle žalobkyně v tom, že určité právo ujednané mezi žalovanou a dlužnicí (na smluvní pokutu) bylo ujednáno neplatně; to je ale nedostatek, který obě strany mohly rozpoznat zcela shodně, neboť neplatnost byla vyvozena z posouzení celkového souhrnu povinností dlužnice jako rozporného s dobrými mravy, což bylo přístupno oběma stranám nynějšího sporu zcela stejně. Tudíž by pak platilo, že jestliže by mělo jít o případ dle § 1921 odst. 3 (nyní odst. 2) o. z., kdy žalovaná věděla o neplatném sjednání pohledávky na smluvní pokutu za předčasné zesplatnění, pak by šlo zároveň o případ vědomosti nabyvatele o tom, že pohledávka je z týchž důvodů nejistá, což vede podle § 1885 odst. 1 o. z. opět k tomu, že odpovědnost postupitele není dána.

25. Práva z vadného plnění je třeba chápat jako speciální úpravu, což má význam zejména z hlediska aplikovaných lhůt; z toho důvodu nelze obcházet tuto úpravu prostřednictvím obecné povinnosti k náhradě škody za porušení smluvní povinnosti (viz shora citované ustanovení § 1925 o. z.). O tento případ jde i zde, pokud žalobkyně argumentovala smluvní odpovědností žalované podle § 2913 o. z., neboť žalobkyni šlo stále o totéž, tedy o kompenzaci tvrzeného snížení hodnoty předmětu plnění (postoupené pohledávky) z důvodu vady (částečné neexistence pohledávky). Nicméně lze dodat, že i kdyby měla být obecná odpovědnost za porušení smlouvy aplikována, nevedlo by to zde k jinému výsledku. Předmětem smlouvy byla zejména povinnost žalované převést (umožnit žalobkyni, aby nabyla) pohledávku s konkrétním obsahem specifikovaným ve smlouvě; takovou povinnost nelze mít za porušenou, jestliže postoupená pohledávka nemá obsah, který smlouvou ujednán nebyl. Za nepřesvědčivou pokládá soud i argumentaci žalobkyně, že by důvodem pro odpovědnost žalované měla být vada (úvěrové) smluvní dokumentace; předmětem smlouvy o postoupení pohledávky nebyl prodej dokumentace, ale postoupení pohledávky, a tudíž případné vady – byť třeba zjistitelné z nějaké dokumentace – je nutno vždy vztahovat k předmětu daného obchodu, tedy k postupované pohledávce.

26. S ohledem na závěr, že žalovaná žalobkyni neodpovídá z titulu vady postoupené pohledávky, pak přirozeně nelze žalobkyni přiznat ani jakékoli úroky, jakkoli soud pro úplnost pokládá za vhodné dodat, že z ustanovení § 1885 odst. 1 o. z. ani neplyne, že by částka, kterou by měl postupitel postupníkovi zaplatit, měla být automaticky navyšována o úrok z prodlení, jak žalobkyně v žalobě popsala.

27. Soud žalobu z vyložených důvodů jako zcela neopodstatněnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

29. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 62 254,50 Kč a sestává z následujících položek:

a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 16 700 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při ústním jednání dne 26. 11. 2025;

b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 3 úkony;

c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 10 804,50 Kč.

30. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.