OSPH08 29 C 120/2025-89

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Viktorem Procházkou sídlem Lazaretní 925/9, 615 00 Brno ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 60 866,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 866,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 935,90 Kč od 9. 3. 2025 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 60 866,40 Kč s příslušenstvím, které tvoří úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč + DPH ve výši 252 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že se žalovanou uzavřela jako pronajímatelka dne 3. 11. 2023 podnájemní smlouvu č. hodnota, v níž žalovaná figurovala jako podnájemkyně (dále jen „NS“). Předmětem smlouvy bylo přenechání k dočasnému užívání motorového vozidla Anonymizováno, RZ SPZ (dále jen „Vozidlo“). Nedílnou součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky datum (dále jen „původní VOP“). K aktualizaci VOP došlo datum (dále jen „VOP“), přičemž na tuto změnu byla žalovaná upozorněna e-mailem. Jelikož proti tomu žalovaná ničeho nenamítala ani smlouvu nevypověděla, považují se VOP za žalovanou akceptované.

2. Žalovaná byla dle NS povinna hradit měsíční nájemné, které činilo 46 935,9 Kč vč. DPH. Žalovaná dluží tuto částku měsíčního nájemného za březen 2025. Právní vztah mezi účastnicemi sice zanikl v minulosti v důsledku výpovědi žalované z 27. 6. 2024 (s výpovědní lhůtou 30 dní), to však žalovanou nikterak nezbavuje povinností uvedených v čl. 14.9 VOP, a to až do řádného vrácení vozidla. Ve spojení s čl. 13.5 VOP žalovaná řádně (tj. bez poškození, vyčištěné a ve stavu v jakém bylo předáno klientovi s přihlédnutím k běžnému opotřebení) vrátila vozidlo až 20. 3. 2025, proto byla dle čl. 7.5. VOP až do tohoto data povinna nadále i po skončení smluvního vztahu povinna hradit nájemné, tedy i za březen 2025.

3. Vyjma částky dlužného nájemného za březen 2025 se žalobkyně domáhá též smluvní pokuty ve výši 1 830,5 Kč, na niž má nárok dle sazebníku poplatků a smluvních pokut (dále jen „Sazebník“), a to konkrétně ve výši 0,1 % denně z jakékoliv dlužné částky. Žádaná částka 1 830,5 Kč představuje 0,1 % denně z částky dlužného nájemného 46 935,9 Kč od 9. 3. 2025, kdy nastala splatnost, do dne podání žaloby, tedy 16. 4. 2025.

4. Konečně, žalobkyně se domáhá částky 12 100 Kč jakožto paušálního poplatku za předání pohledávek vyplývajících z NS k vymáhání externí agentuře.

5. Žalovaná žalobní nárok neuznala ani zčásti. Žalobu považuje za zjevný pokus podvodu a nezákonného obohacení na úkor žalované. V souladu s čl. 14.3. a 14.4 VOP žalovaná vypověděla NS již 27. 6. 2024 s tím, že dne 24. 6. 2024 byla jednatelka žalované při řízení Vozidla účastna dopravní nehodě, kterou nezavinila. Žalovaná po dopravní nehodě, při níž mělo být Vozidlo fatálně poničeno předala Vozidlo do servisu a odevzdala pracovníkům servisu i klíče od něj, o čemž žalobkyni vyrozuměla 15. 8. 2024. Žalobkyně tedy neměla auto k dispozici od 24. 6. 2024 a NS byla dne 27. 6. 2024 ukončena. Pohledávka žalobkyně je tedy požadována neoprávněně.

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

7. Žalobkyně uzavřela dne 3. 11. 2023 se žalovanou NS. Její nedílnou součástí byly původní VOP a žalovaná jakožto klientka svým podpisem stvrdila, že se seznámila se všemi dokumenty, které jsou nedílnou součástí NS. Měsíční nájemné bylo sjednáno na 38 790 Kč bez DPH, tj. 46 935,9 Kč s DPH (zjištěno z NS, č. l. 34). Původní VOP byly novelizovány VOP, ohledně nichž má soud za prokázané, že se s nimi žalovaná seznámila a akceptovala je, pokud ostatně sama v rámci vyjádření k žalobě odkazovala na čl. 14 VOP. Podle čl. 7 odst. 2 VOP platí, že není-li ve faktuře uvedeno jinak, je splatnost nájemného 7 dnů od vystavení faktury. V odst. 3 téhož čl. je uvedeno, že klient bere na vědomí a souhlasí s tím, že faktury jsou vždy vystavovány za nájemné za celý kalendářní měsíc předem. Dle čl. 7.5 platí, že pokud klient užívá vozidlo i po skončení účinnosti Smlouvy, je i nadále povinen hradit v NS sjednané nájemné (ve smyslu § 2319 Občanského zákoníku) a Poskytovatel je oprávněn vedle nájemného účtovat Klientovi i smluvní pokutu za porušení povinnosti vrátit vozidlo způsobem a/nebo ve stavu sjednaném ve Smlouvě/Podmínkách dle Sazebníku, a to ode dne následujícího po dni, kdy mělo být Vozidlo vráceno, do dne řádného vrácení vozidla Poskytovateli (včetně). Podle čl. 9.9. je Klient v případě pojistné události povinen přistavit poškozené vozidlo na základě Pokynů poskytovatele do určeného servisu. Dle čl. 10 může poskytovatel umožnit Klientovi výměnu vozidla za jiné na základě písemné žádosti, o níž je Poskytovatel povinen rozhodnout do 30 dnů od doručení. Dle čl. 13.5. nese klient riziko poškození a ztráty vozidla až do okamžiku řádného vrácení vozidla Poskytovateli. Klient je povinen v případě ukončení NS z jakéhokoliv důvodu vrátit Poskytovateli vozidlo ke dni ukončení NS, není-li Poskytovatelem stanoven jiný den, a to bez poškození, vyčištěné a ve stavu v jakém bylo předáno Klientovi s přihlédnutím k běžnému (obvyklému) opotřebení. Dle čl. 14.3. je Klient oprávněn vypovědět NS kdykoliv doručením výpovědi Poskytovateli. Výpovědní doba činí 30 dní a začíná běžet ode dne doručení výpovědi Poskytovateli. Dle čl. 14. 9. bez ohledu na způsob a důvod ukončení NS trvají povinnosti Klienta a práva Poskytovatele stanovené v čl. 1., 5., 6., 7., 8., 9., 12., 13., ustanovení 14.8., čl. 15., 16. a 19 těchto podmínek i v době po jejím ukončení, a to až do řádného vrácení vozidla Poskytovateli ve smyslu VOP. Povinnost Klienta uhradit Poskytovateli veškeré poplatky, smluvní pokuty, náhradu škody a jiné úhrady, na jejichž zaplacení vznikl Poskytovateli nárok na základě NS nebo VOP, trvá do jejich úplného splnění (zjištěno z VOP, č. l. 37–50). Ze Sazebníku poplatků a smluvních pokut vyplývá, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu za neuhrazení peněžitého dluhu řádně a včas, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky vč. DPH za každý započatý den prodlení (zjištěno ze Sazebníku, č. l. 30–31).

8. Dne 25. 6. 2024 došlo k dopravní nehodě na Anonymizováno (dále též „Nehoda“), při níž bylo poškozeno Vozidlo, přičemž jeho řidička jméno FO, tehdejší jednatelka žalované, nehodu nezavinila (zjištěno ze zprávy PČR, č. l. 26).

9. Dne 27. 6. 2024 zaslala žalovaná žalobkyni výpověď NS v níž odkazovala na čl. 14.3. a 14.4. NS a uváděla, že žalobkyně byla o Nehodě neprodleně žalovanou informována. Navzdory tomu jí nebyly poskytnuty kompetentní osobou adekvátní informace, jak v dané věci postupovat a jak řešit problematiku náhradního vozidla. Situace se za poslední 3 dny nikterak nezlepšila, po kterouž dobu žalovaná byla nucena sama z vlastní iniciativy řešit pojistnou událost se škůdcem. Proto byla NS vypovězena (zjištěno z výpovědi NS, č. l. 25). Výpověď byla žalobkyni doručena 27. 6. 2024 a uplynutím třicetidenní lhůty, tj. 29. 7. 2024, právní vztah účastnic zanikl (žalobkyní učiněno nesporným).

10. Dne 31. 10. 2024 se dotazovala žalobkyně elektronickou komunikací na stav opravy Vozidla. Dne 19. 12. 2024 na to reagoval zaměstnanec autoservisu jméno FO s omluvou, že oprava Vozidla se protáhla, jelikož se čekalo na některé komponenty. Předpokládané dokončení zaměstnanec odhadl na konec ledna 2025. Téhož dne se žalobkyně autoservisu dotazovala, zdali bylo žalované poskytnuto náhradní vozidlo a pokud ano, zda disponuje smlouvou o zápůjčce ohledně skutečnosti, komu fakturovat. Autoservis toto negoval. O dokončení opravy následně informoval žalobkyni zaměstnanec autoservisu dne 14. 3. 2025, na což reagovala žalobkyně, že si auto vyzvedne někdy v příštím týdnu. Vozidlo bylo žalobkyni vráceno dne 20. 3. 2025 bez přítomnosti žalované (zjištěno z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a autoservise Anonymizováno, č. l. 18–20, a z protokolu o stavu vozu k NS nepodepsaným žalovanou, č. l. 22).

11. Pojišťovna ukončila šetření pojistné události dne 24. 3. 2025 a oznámila vlastníku vozidla, společnosti Anonymizováno, výši pojistného plnění 874 163 Kč (zjištěno z dopisu pojišťovny, č. l. 21).

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Podle § 2215 odst. 1 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

16. Podle § 2316 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu (odst. 2).

17. Podle § 2318 o. z. má-li věc vadu, pro kterou ji nelze řádně užívat nebo pro kterou ji lze užívat jen se značnými obtížemi, má nájemce právo, aby mu pronajímatel poskytl jinou věc sloužící témuž účelu (odst. 1). Po dobu, po niž nájemce nemohl věc řádně užívat vůbec nebo jen se značnými obtížemi, má nájemce právo na prominutí nájemného, anebo na slevu z nájemného nebo snížení nájemného; své právo musí nájemce uplatnit u pronajímatele do konce ujednané doby nájmu, jinak zanikne (odst. 2).

18. Podle § 2319 o. z. oznámí nájemce pronajímateli poškození, ztrátu nebo zničení věci bez zbytečného odkladu (odst. 1). Nájemce platí nájemné, dokud neoznámí pronajímateli poškození věci, pro které věc nemůže řádně užívat, anebo ztrátu nebo zničení věci; stejně tak platí nájemné, dokud je v prodlení s vrácením věci (odst. 2).

19. Zjištěný skutkový stav soud hodnotí tak, že mezi stranami byla uzavřena podnájemní smlouva o pronájmu Vozidla, na niž se vztahují s ohledem na subjekty předmětného právního vztahu ustanovení § 2316 a násl. o. z. Dle uzavřené NS má žalovaná povinnost hradit měsíční sjednané nájemné, kteráž povinnost ji nepochybně může stíhat i v situaci, kdy NS zanikla a jsou naplněny určité podmínky (stranami sjednané v rámci VOP, které výslovně v čl. 7.5. odkazují na § 2319 odst. 2 o. z.). V posuzované věci tomu tak ale není.

20. K ukončení NS došlo jednostranným právním jednáním žalované v podobě výpovědi ke dni 29. 7. 2024. Učinila tak poté, co se pokusila se žalovanou domluvit na zajištění náhradního vozidla žalobkyní po dobu, po kterou měla trvat oprava Vozidla poté, co Vozidlo bylo poškozeno při dopravní nehodě, kterou tehdejší jednatelka žalované nezavinila. Žalovaná se domáhá nájemného (a s tím spojených dalších nároků) za březen roku 2025. Ve smyslu zákonných ustanovení citovaných výše by žalovaná byla dlužna nájemné za toto období toliko za podmínek § 2319 o. z., na něž VOP ostatně odkazují, a sice v případě, kdy by neoznámila pronajímateli poškození/ztrátu/zničení věci anebo pokud by byla v prodlení s vrácením věci. Představa žalobkyně, že žalovaná nedostála požadavku čl. 14.9. ve spojení s čl. 13.5. VOP, pokud toliko oznámila umístění Vozidla do autoservisu a následně vypověděla smluvní vztah, pročež nesplnila podmínku „řádného vrácení“ (vrácení Vozidla bez poškození, vyčištěné a ve stavu v jakém bylo předáno klientovi s ohledem na běžné opotřebení) je zjevně absurdní. Vozidlo bylo poškozeno v důsledku dopravní nehody a jako takové nemohlo stricto sensu být vráceno (k rukám žalobkyně) záhy bez poškození a vyčištěné. Vyčítat žalované v dané věci nevčasné vrácení s odkazem na čl. 13.5. VOP je nesmyslné již proto, že jde zcela mimo gesci žalované, kdy bude Vozidlo skutečně opraveno (a zda vůbec). Výklad ustanovení čl. 14.9. VOP proponovaný žalobkyní by ad absurdum znamenal, že pokud by např. Vozidlo bylo zcela zničeno či odcizeno (zcela bez zavinění žalované), a žalobkyně by se jeho navrácení nikdy skutečně nedočkala, žalovaná by nájemné musela hradit navzdory dávnému ukončení smluvního vztahu de facto napořád, čemuž by mohla korespondovat absence motivace na straně žalující k (rychlé) opravě vozu. To zjevně neměl na mysli jak zákonodárce v § 2319 odst. 2 o. z., tak strany smluvního vztahu při sjednávání čl. 13.5. ve spojení s čl. 14.9. VOP.

21. Nelze v tomto směru pustit ze zřetele ani dikci § 2318 o. z., který naopak výslovně předpokládá prominutí nájemného či slevu/snížení nájemného, pokud věc nemohl nájemce řádně užívat. Je zřejmé, že žalovaná v důsledku dopravní nehody ze dne 25. 6. 2024 vozidlo používat nemohla, pročež záhy po neúspěšném pokusu o domluvu se žalobkyní na poskytnutí náhradního vozidla – k čemuž má žalobkyně ostatně povinnost dle § 2318 odst. 1 o. z. – NS dne 27. 6. 2024 vypověděla. Nejpozději ke dni výpovědi žalovaná žalobkyni poškození Vozidla oznámila, čímž splnila svou povinnost dle § 2319 odst. 1 o. z. a nechala dopravit poškozené Vozidlo do autoservisu, čímž zase učinila zadost povinnosti dle čl. 9.9. VOP. Tím jí zároveň i zanikla povinnost dle odst. 2 téhož ustanovení platby nájemného, a to i kdyby soud přijal výklad NS prezentovaný žalobkyní, že žalovaná takovou povinnost v dané situaci měla i po ukončení NS. Tomu nikterak nezbraňuje ani ustanovení čl. 7.5. VOP, jelikož žalovaná z logiky věci po dopravní nehodě Vozidlo nikterak neužívala a ani nemohla (což žalobkyně ani netvrdí). Kuriózní je pak představa, v níž by žalobkyně měla povinnost hradit nájemné stejně tak v případě, kdy by se domluvila se žalobkyní na poskytnutí náhradního vozidla a realizovala by tím své právo dle § 2318 odst. 1 o. z., tak v případě domluvy neúspěšné, v důsledku čehož bez odkladu a dalšího zájmu na jeho trvání smluvní vztah bez dalšího ukončila.

22. Soud uzavírá, že žalovaná neporušila žádnou svoji smluvní ani zákonnou povinnost. Po zániku NS žalovaná nebyla povinna k žádným platbám nájemného, jelikož Vozidlo neužívala, oznámila promptně žalobkyni jeho poškození a též oznámila skutečnost, že se Vozidlo dostalo z její dispozice předáním k opravě. Nebyla proto nadále povinna platit nájemné, nadto několik měsíců po ukončení smluvního vztahu. Z jiné ve VOP stanovené povinnosti vrátit Vozidlo čisté, umyté a nepoškozené, nelze tuto povinnost nikterak dovodit. Soud proto žalobu na zaplacení nájemného za březen 2025 ve výši 46 935,9 Kč vč. příslušenství zamítl.

23. Vzhledem k tomu, že žalované v souladu s výše uvedeným nevznikla povinnost k uhrazení nájemného za březen 2025, nemůže ohledně této částky být tedy ani v prodlení, pročež žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty „za neuhrazení peněžitého dluhu řádně a včas“ ve výši 1 830,5 Kč jakožto 0,1 % denně předmětné částky nájemného za období od 9. 3. 2025 do 16. 4. 2025 (den podání žaloby) nesvědčí. Pro úplnost soud podotýká, že nemá za prokázanou skutečnost, že žalovaná se seznámila při uzavírání NS se Sazebníkem, kdy ze samotné NS to nevyplývá (tj. s odkazem na § 1751 odst. 1 o. z. by Sazebník nemohl být závaznou součástí smluvního vztahu). Soud však žalobkyni nevyzýval dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby tuto skutečnost prokázala, když žalobní žádání je již jinak nedůvodné – z důvodu akcesority k absentující povinnosti platby nájemného, i kdyby bylo prokázáno, že žalovaná se se Sazebníkem v rámci kontraktace seznámila.

24. Z obdobných důvodů soud nemohl přiznat ani částku 12 100 Kč jakožto žalobkyní tvrzené účelně vynaložené náklady na vymáhání částky dlužného nájemného externí agenturou. Pokud žalobkyně neměla na platbu nájemného za březen 2025 nárok, nemohlo být ani vymáhání předmětné částky externí agenturou účelné. Nad rámec tohoto důvodu soud hodnotí žalobní žádání v daném rozsahu za nemravné. Soudu je z úřední činnosti známo, že ona „externí agentura“ je ve skutečnosti advokátní kancelář právního zástupce žalobkyně, která se zjevně tímto postupem snaží fakticky účelově navýšit náklady právního zastoupení. Nadto, žalobkyně účelově rozděluje žalobní žádání vůči jednomu subjektu do různých žalobních návrhů, přičemž pokaždé i při sebebagatelnější částce požaduje vždy vyjma jistiny také právě náklady na vymáhání externí agenturou ve výši 12 100 Kč. Jen vůči žalované byla u zdejšího soudu zahájena v průběhu roku 2025 tato řízení: 43 C 45/2025; 39 C 71/2025; 39 C 104/2025; 29 C 120/2025; 8 C 32/2025; 27 C 227/2025; 39 C 258/2025; 38 C 300/2025 a 27 C 354/2025. Všechna řízení, vyjma posledně uvedeného, jsou přitom iniciována za totožných žalobních tvrzení a totožných výši žalobního žádání s tím rozdílem, že žalobkyně se v každém jednotlivém případě domáhá jiné dlužné faktury nájemného z titulu NS. Takové konání soud nemůže hodnotit než jako krajně nemravné a s odkazem na § 8 o. z. mu odmítá přiznat ochranu.

25. Na základě všeho výše uvedeného soud zamítl žalobu v plném rozsahu včetně uplatněného příslušenství, tj. úroku z prodlení a nákladů spojenými s uplatněním pohledávky.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Výše nákladů činí 300 Kč a jedná se o jeden paušální úkon advokátem nezastoupeného účastníka (vyjádření k žalobě) ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č 254/2015 Sb.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.