OSPH09 40 C 197/2021-40

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 7 450 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 8. 2021, č. j. 40 C 197/2021-28,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Shora citovaným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7 450 Kč s 10 % úrokem z prodlení od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a v téže lhůtě na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu zaplacení neuhrazeného příspěvku obec kanceláři pojistitelů podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. za dobu od 18. 9. 2019 do 5. 1. 2020, po kterou nemělo vozidlo registrační značka, VIN kód, jehož provozovatelem v předmětném období byl žalovaný, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud I. stupně vydal dne datum usnesení podle § 114b o. s. ř., jímž žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů doručení usnesení písemně vyjádřil ve věci samé a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 114b o. s. ř.). Zároveň žalovaného poučil podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Usnesení podle § 114b o. s. ř. bylo žalovanému doručeno spolu s žalobou dne datum do vlastních rukou. Protože se žalovaný k žalobě ve shora uvedené lhůtě ve věci samé nevyjádřil (žádost o nařízení jednání a pouhé konstatování, že se cítí být nevinen, není vyjádřením ve věci samé), postupoval soud I. stupně podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a bez nařízení jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.) rozhodl rozsudkem podle fikce uznání žalobou uplatněného nároku při konstatování, že jsou zároveň splněny kvalifikované podmínky pro jeho vydání stanovené v § 114b odst. 5 o. s. ř. a v § 153a odst. 2 o. s. ř.

3. Soud I. stupně výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady zastoupení žalobce advokátem 1 089 Kč včetně DPH (odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální částky po 100 Kč dle § 14b vyhlášky číslo 177/1996 Sb.).

4. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným odvoláním žalovaný a namítal, že se v celém případu cítí nevinen, což je evidentní z přiložených emailových zpráv a dopisů pro žalobce, resp. pro jeho právního zástupce. V listinách je podrobně uvedeno, proč nezaplatil příspěvek do garančního fondu, jak se snažil celou věc řešit (je invalidní důchodce a méně pohyblivý člověk„ o berlích“). Žalobce ani jeho zástupci na zprávy žalovaného nereagovali, neustále mu předkládali své zdůvodnění věci, tj. že problém zavinil on a je jeho povinností příspěvek zaplatit. Žalovaný očekával, že až se soud dozví veškeré informace k případu, rozhodne, že v celé záležitosti je nevinně. Dne 25. 5. 2021 obdržel usnesení, že má zaplatit uvedený příspěvek garančnímu fondu, resp. že se má písemně vyjádřit k věci samé. Odepsal obratem, že nárok neuznává, že nic nezavinil a navrhl nařízení jednání. Následně obdržel předvolání na 27. 9. 2021, tudíž předpokládal, že zde celou věc osobně vysvětlí. Žalovaný poté obdržel výzvu k nástupu na operaci dolních končetin s datem 22. 9. 2021, proto soudu I. stupně poslal žádost o přeložení nařízeného jednání a očekával odpověď, které se však cca do poloviny září nedočkal. Spojil se s JUDr. Jablonskou telefonicky. Ta mu sdělila, že ve věci je vydán rozsudek, podle kterého je povinen žalobci žalovanou částku uhradit. S tímto žalovaný nesouhlasil, neboť očekával nařízení jednání, kde by mohl vše vysvětlit. Soudkyně si však nenechala do telefonu nic vysvětlit. Je s podivem, že rozsudek vydaný dne 18. 8. 2021 byl žalovanému doručen až 2 dny po telefonickém rozhovoru, tedy cca měsíc po jeho vydání. Do rozsudku se odvolal, nechápe, proč mu bylo zasláno předvolání na jednání na den 27. 9. 2021, když rozsudek byl vynesen již 18. 8. 2021.

5. Žalovaný navrhl, aby k odvolacímu jednání byl předvolán svědek jméno jméno, který byl přítomen některých jednání týkajících se problému. Žalovaný doufá, že nyní se vyjádřil dostatečně, chce, aby vše bylo uvedeno na pravou míru a soud neodsoudil toho, kdo problém nezavinil, nýbrž aby potrestal skutečné viníky. Nařízeného odvolacího jednání se zúčastní. V závěru pak doplnil, že za hlavní důvod a současně důkaz považuje to, že byl bez technického průkazu, který nikdy neobdržel, nemohl jakkoliv ovlivnit dění okolo toho, proč problém vznikl, což soudu prokáže. Domnívá se, že toto soud pochopí a uzná po přečtení přiložených listinných důkazů.

6. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Dle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.

9. Dle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

10. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Dle odstavce 2 téhož ustanovení, rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř. soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

11. Rozsudek pro uznání soud I. stupně vydá, jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 153a o. s. ř. Přezkoumání takového rozsudku je možné vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen z hlediska, zda byly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 205b o. s. ř.).

12. S přihlédnutím k obsahu spisu a citovaným ustanovením je zřejmé, že zákonné důvody pro vydání rozsudku pro uznání v posuzované věci byly splněny.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 7 450 Kč s příslušenstvím, představující příspěvek podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. za dobu od datum do datum, po kterou nemělo výše specifikované vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud I. stupně elektronickým platebním rozkazem ze dne 3. 3. 2021, č. j. EPR 46946/2021-5, žalobě vyhověl a žalovanému uložil uhradit žalobci částku v jím požadované výši s příslušenstvím a náklady řízení. Žalovanému současně uložil, aby se pro případ podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení a pokud se bude jednat o důkazy listinné, aby je k vyjádření připojil. Soud I. stupně žalovaného současně poučil o následcích nesplnění této výzvy. Usnesení obsahuje řádné poučení ve smyslu § 114b o. s. ř. o tom, že v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, musí ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Usnesením ze dne 15. 4. 2021, č. j. EPR 46946/2021-11, soud I. stupně elektronický platební rozkaz zrušil s tím, že se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Usnesením současně účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Uvedené usnesení spolu s návrhem doručil soud I. stupně žalovanému dne datum. Podáním ze dne datum sdělil žalovaný soudu I. stupně, že trvá na projednání věci na jednání, neboť problém týkající se celé věci nikterak nezavinil. Dne datum soud I. stupně nařídil jednání na den datum. Žalovanému spolu s předvoláním zaslal žalobu a usnesení ze dne 25. 5. 2021, č. j. 40 C 197/2021-24, ve kterém mu uložil podle § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, kterou připojil. V usnesení dále žalovaného poučil o následcích nesplnění této výzvy. I toto usnesení obsahuje řádné poučení ve smyslu § 114b o. s. ř. o tom, že v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, musí ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Zásilku převzal žalovaný dne datum, na výzvu k vyjádření nijak nereagoval. Podáním ze dne datum požádal o přeložení termínu jednání z důvodu jeho operace. K této žádosti předložil lékařskou zprávu. Žalovaný žádné listinné důkazy ke svým podáním nepřipojil. Dne datum, tj. po uplynutí třicetidenní lhůty uvedené v usnesení ze dne datum (č. l. 24 spisu) soud I. stupně ve věci vyhlásil přezkoumávaný rozsudek pro uznání. Žalovaný k odvolání připojil odkazovanou korespondenci v počtu pěti dokumentů a v závěru podaného odvolání uvedl námitky hmotněprávní povahy, na základě kterých nárok žalobce neuznává.

14. Judikatura, jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu týkající se uvedené problematiky je jednoznačná. K fikci uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. nedojde v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví svůj nesouhlas se žalobou, např. již v odporu proti platebnímu rozkazu. Postačují přitom základní skutečnosti, na kterých účastník, zejména pokud není zastoupen advokátem, obranu staví, současně musí jít o takové rozhodující skutečnosti, které, pokud budou prokázány, mohou vést k tomu, že žalovaný bude mít alespoň částečný úspěch ve věci. Je nerozhodné, zda žalovaný současně označí důkazy, či i připojí důkazy listinné. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje např. na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1024/15, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 34/2006, sp. zn. 26 Cdo 1862/2010, sp. zn. 23 Cdo 1140/2011.

15. Z uvedeného je zřejmé, že fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. v daném případě nastala. Žalovaný se ve stanovené lhůtě 30 dní, která běžela ode dne doručení usnesení obsahujícího výzvu podle § 114b o. s. ř., k žalobě, která je řádná, nevyjádřil a ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil. Odvolání žalovaného neobsahuje žádný odvolací důvod vymezený v ustanovení § 205b o. s. ř. pro přezkum rozsudku pro uznání (námitka, že nebyly splněny podmínky řízení, že rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, že rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo že soud I. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát - § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Rovněž se v něm neobjevují žádné relevantní skutečnosti či návrhy důkazů, jimiž by mělo být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání uvedené v § 153a o. s. ř. Žalovaný se na soudním procesu aktivně nepodílel, když do vyhlášení rozsudku pro uznání se k důvodnosti nároku uplatněného v žalobě řádně (tak jak byl výslovně poučen) nevyjádřil a ani nenavrhl důkazy ke své obraně. Žalovaný v řízení před soudem I. stupně, a to v reakci na výzvu soudu, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, pouze reagoval sdělením, že má zájem o nařízení jednání, neboť problém nezavinil, cítí se nevinen, k čemuž předloží na jednání důkazy k prokázání své neviny. Toto podání ze dne datum tak není dostatečnou reakcí žalovaného na výzvu soudu I. stupně podle § 114b o. s. ř.

16. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení II. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobci vznikl nárok na odměnu advokáta za účast při jednání odvolacího soudu. Výše odměny za jeden úkon činí 1 500 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále 1 paušální náhrada hotových výdajů advokáta po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 cit. vyhlášky. Součástí náhrady je dále 21 % DPH ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 2 178 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení za splnění podmínek dle § 237 o. s. ř., jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.