OSPH09 52 C 165/2019-696

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce, PSČ, ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: země anonymizována dvě slova ⟪LB:lb_005⟫ ulice a číslo, PSČ, obec a číslo – část obce, ⟪LB:lb_006⟫ o nemajetkovou újmu ve výši 76.945 Kč,

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 51.378 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 34.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum, domáhal zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (v průběhu řízení žalobce doplnil, že se jedná o rozhodnutí ze dne 1. 4. 2019, č.j. ČTÚ-45 622/2015-603), dále zrušení promlčeného a nepravdivého nároku žalované 2) a dále se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 76.945 Kč, za nepřiměřenou délku tohoto správního řízení. Žalobce podal žalobu pro dlouhodobé porušování zákonů žalovanými a pro nesprávnou interpretaci a aplikaci zák. č. 500/2004 Sb. správního řádu, na Český telekomunikační úřad II. stupně, sídlem adresa, část obce (dále jen "ČTÚ I. stupně, nebo ČTÚ II. stupně”) ve spojení s Českým telekomunikačním úřadem I. stupně, se sídlem Odboru pro severočeskou oblast, ulice a číslo, PSČ obec podle ust. § 244 zákona č. 99/1963 Sb. Správní orgán ČTÚ I. stupně, Odbor pro severočeskou oblast, ulice a číslo, PSČ obec dne 12. 12. 2014 pod č.j. ČTÚ-237 110/2012-635/1 vyř. - FnM podle ust. § 10 správního řádu s ust. § 129 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen "ZoEK") ve znění pozdějších předpisů bez dalšího na návrh 02 nařídil "příkazem" podle ust. § 150 odst. 1 správního řádu, že podle ust. § 64 odst. 1 ZoEK a sofistikovaným odůvodňováním, že je odpůrce povinen uhradit údajné dlužné ceny za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši 6.385 Kč podle blíže neurčeného ref. čísla 0 tel. číslo, které není Účastnickou smlouvou ve smyslu ZoEK k telefonní přípojce číslo v režimu vyhlášky FMS č. 108/1982 Sb. Telefonní řád. Dne datum pod sp. zn. ČTÚ-45 622/ 2015 číslo orgán ČTÚ II. stupně, předseda Rady ČTÚ Ing. Mgr. jméno příjmení, se sídlem adresa, část obce pro nezákonnost zrušil rozhodnutí orgánu ČTÚ I. stupně odboru pro severočeskou oblast pod sp. zn. ČTÚ číslo 110/ 2012 číslo vyř. FnM ze dne datum. Dne datum žalobce písemně odeslal na adresu adresa. Mgr. jméno příjmení, předsedy Rady ČTÚ, se sídlem adresa, část obce, písemnou výzvou ze dne datum formulářovou "Žádost" o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného od datum, v předběžné výši 76.945 Kč. Kdy jen lhůta správního řízení od datum jen ke dni datum totiž přesahuje extrémních číslo dnů, tj. 6 let, 4 měsíce a 19 dnů, ač taková lhůta prodlení neodpovídá žádnému způsobu ve smyslu ustanovení zákona. příjmení jiné správní řízení ČTÚ evidentně porušuje ústavně zaručená práva žalobce, očividně porušuje zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a zák. č. 500/2004 Sb. správní řád. Orgán ČTÚ II. stupně žádost odpůrce ignoroval, odpůrce neuspokojil, proto podal ve věci dne datum žalobu. Žalobce vypočetl újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v souladu se " Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum pod sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb.. Podle názoru žalobce tak orgány ČTÚ I. a II. stupně nevytvořily takové materiální, finanční a personální podmínky ani pro práci Obvodního soudu pro Prahu 9, aby ke zbytečným průtahům vůbec nemohlo dojít. Přičemž oba orgány ČTÚ nepochybně postupovaly nepřípustně tak, že jen podle celkové nepřiměřené délky řízení od datum, sp. zn. ČTÚ číslo 110/ 2012 číslo vyř. FnM k datu datum dle rozhodnutí ČTÚ II. stupně pod sp. zn. ČTÚ-16 910/ 2021 číslo délka vedeného správního řízení v rozporu se zákonem činí extrémní lhůtu správního řízení 8 let, 8 měsíců a 29 dnů (ke dni datum). Proto žalobce v průběhu celého sporu trval na tom, aby mu bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 76.945 Kč.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Žalovaná konstatovala již v podání ze dne datum, porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů, nevydáním rozhodnutí ze strany Českého telekomunikačního úřadu v řízení čj. CTÚ číslo 110/ 2012 číslo, resp. ve druhém stupni čj. CTÚ-45 622/ 2015 číslo, v zákonem stanovené lhůtě. Zároveň žalovaný poskytl žalobci, za toto porušení jeho práva upřímnou omluvu. V namítaných správních řízeních byla celková délka řízení nepřiměřená a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ze strany žalované. Avšak lhůty pro vydání rozhodnutí se v daném případě neřídí obecnými ustanoveními správního řádu, jak se domnívá žalobce, ale ustanovením § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a činí 4 měsíce, resp. 6 měsíců v případě složité věci. Vzhledem k tomu, že jinou újmu než újmu způsobenou celkovou délkou správního řízení žalobce netvrdí a nenavrhuje ani důkazy k prokázání jiné újmy, má žalovaný za to, že není naplněn první a základní předpoklad odpovědnosti státu, tedy samotný prokázaný vznik nemateriální újmy. Žalovaný tak nemá, co by v rámci zákona č. 82/1998 Sb. mohl kompenzovat a již tento závěr tak plně odůvodňuje zamítnutí žaloby na kompenzaci nemateriální újmy. Žalovaná zde existenci nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, nepopírá. Avšak žalobce se o vedení řízení dozvěděl až dne datum, do té doby o řízení nevěděl a nemohl tak v důsledku porušení lhůty pro vydání rozhodnutí, utrpět újmu. V případě správního řízení II. stupně takovou újmu, žalobce netvrdí. Žalobcem požadovaná částka 76.945 Kč je zcela neodpovídající jakékoli možné újmě. Vzhledem k předmětu řízení a relativně malého významu řízení pro žalobce, je pak na místě uzavřít, že žalobce požaduje kompenzaci zcela nesouměřitelnou s předmětem původního řízení (6.385,42 Kč). Navíc se zde nejednalo o skutkově jednoduchou věc, jak tvrdí žalobce. Žalovaná tvrdila, že jedním ze zásadních důvodů pro délku řízení bylo, že v letech 2010 číslo, účastníci neměli dostatečné finance na úhradu telefonů, proto měl ČTÚ enormní nápad věcí, který vedl k zahlcení úřadu, a tedy důvodem délky řízení byl primárně v personální nedostatečnosti úřadu, ale žalobce také přispěl svým dílem k délce řízení. Pokud by i přes výše uvedené, soud dospěl k závěru, že žalobci kompenzovatelná újma vznikla, má žalovaný za to, že byla v rámci tohoto řízení dostatečně kompenzována, a žaloba by tak měla být zamítnuta.

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 52 C 165/2019-638 ze dne 10. 6. 2022, soud část žaloby, týkající se nahrazení rozhodnutí ČTÚ, podle části V. o.s.ř., vyloučil k samostatnému řízení a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Předmětem zdejšího sporu tak zůstala pouze nemajetková újma.

4. Při ústním jednání dne datum soud jednal v nepřítomnosti žalobce, který se k ústnímu jednání řádně a včas omluvil (ze zdravotních důvodů), když žalobce souhlasil, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti.

5. Mezi účastníky byla nesporná, data a čísla jednací, vydaných správních rozhodnutí. Mezi účastníky bylo nesporné, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany žalované.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobce uplatnil před podáním žaloby, dle §14 a §15 zák. číslo u žalované, nárok na přiznání zadostiučinění. Žalobce však na výzvu soudu, v podání ze dne datum, doložil písemnou žádost o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení, tento formulář měl být vyplněn dne datum. A i když tato listina není opatřena žádným datem podání, ale součástí spisu (na č. l. 315) je podací lístek ze dne datum, ze kterého vyplývá, že žalobce zaslal dne datum, písemnost ČTÚ. Nicméně, i když strana žalovaná sporuje, že by takovou výzvu k dnešnímu dni obdržela, soud uzavřel, že i kdyby tato výzva nebyla doručena žalované v květnu 2019, jak vyplývá z přiložené kopie podacího lístku, je zde žaloba ze dne datum, která byla doručena i straně žalované, a strana žalovaná se svým podáním ze dne datum zcela jednoznačně vyjádřila, že s podanou žalobou, nesouhlasí. I kdyby tak žalobce v současné době, žalovanou vyzval k úhradě nemajetkové újmy, strana žalovaná s tímto nárokem na finanční zadostiučinění, nesouhlasí. Proto má soud za prokázané, že žalobce splnil požadavky, dle § 14 a 15 z. číslo nejpozději doručením této žaloby, straně žalované.

7. Po provedeném dokazování, zejména spisem č.j. ČTÚ-237 110/2012, má soud prokázáno, že správní řízení bylo zahájeno podáním ze datum, kdy společnost právnická osoba, adresovala Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen ČTÚ), návrh na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění ze strany celé jméno žalobce. Příkazem ČTÚ ze dne 12. 12. 2014, č. j. ČTÚ-237 110/2012-635/I vyř.- FnM. bylo návrhu vyhověno a odpůrci, celé jméno žalobce byla uložena povinnost, zaplatit dlužné ceny za poskytnutou službu elektronických komunikací ve výši 6.385,42 Kč a žalobci bylo rozhodnutí doručeno datum a tímto dnem se žalobce dozvěděl o probíhajícím správním řízení. Dále byl vydán ČTÚ, platební výměr ze dne datum, na správní poplatek ve výši 256 Kč. Žalobce podal odpor dne datum, proti rozhodnutí ČTÚ ze dne datum. Dále žalobce podáním doručeným dne datum, odpor proti rozhodnutí ČTÚ, několikrát doplnil. Navrhovatel pak byl vyrozuměn o podaném odporu. Rozhodnutím ČTÚ, Odbor pro severočeskou oblast, z 29. 5. 2015, č. j. ČTÚ-237 110/2012-635/11 vyř.- FnM, byla uložena žalobci povinnost, aby zaplatil částku 6.385,42 Kč. Žalobce podal rozklad, odeslaný dne datum, tedy rozklad proti rozhodnutí ČTÚ ze dne datum. Na č.l. 93 správního spisu je založeno rozhodnutí ČTÚ ze dne datum, kterým bylo napadené rozhodnutí ČTÚ ze dne datum, zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Na č.l. 97 správního spisu je založeno opravné rozhodnutí z 12. 8. 2019, č.j. ČTÚ-45 622/2015-603/II vyř., (k rozhodnutí č.j. ČTÚ- 237 110/ 2012 číslo vyř. – FnM ze dne datum). Na č. l. 100 správního spisu je vyrozumění o pokračování správního řízení od ČTÚ ze dne datum. Na č. l. 101 správního spisu je stanovisko žalobce ze dne datum, k danému řízení. Na č. l. 133 správního spisu je výzva ČTÚ ze dne datum, kterou byl žalobce vyzván k vyjádření se k návrhu na částečné zpětvzetí žaloby do částky 14,35 Kč. Vyjádření žalobce je pak ze dne datum. Na č. l. 142 správního spisu je rozhodnutí ČTÚ ze dne 2. 7. 2020, č. j. ČTÚ-237 110/2012-635/XIX vyř.-ŠoD, kterým byla část řízení, týkající se částky 71,74 Kč, odložena. Žalobce pak podal dne datum odvolání proti rozhodnutí ze dne datum, a téhož dne bylo žalobcem doplněno. Na č.l. 156 je rozhodnutí ČTÚ ze dne datum, č. j.: ČTÚ- 36 630/ 2020 číslo, kterým bylo napadené rozhodnutí ze dne datum potvrzeno. Žalobce se podáním, doručeným dne datum, vyjádřil k podkladům před vydáním rozhodnutí spolu s předloženými listinnými důkazy. Na č.l. 194 správního spisu je rozhodnutí ze dne 23. 2. 2021, č. j. ČTÚ- 237 110/ 2012 číslo vyř.- ŠoD, kterým bylo uloženo, že žalobce celé jméno žalobce je povinen uhradit navrhovateli částku 1.566,47 Kč s příslušenstvím. Žalobce proti tomuto rozhodnutí (ze dne datum), podal dne datum rozklad. V závěru tohoto spisu je pak sdělení o postoupení tohoto spisu, kdy se jedná oznámení z dubna 2022, spis byl postoupen ke zdejšímu řízení, za účelem dokazování.

8. Po provedeném dokazování spisem č. j. ČTÚ-45 622/15, má soud prokázáno, že datum zahájení řízení je datum, kdy byl postoupen rozklad odpůrce (zde žalobce). O rozkladu bylo rozhodnuto dne, z 1. 4. 2019, č.j. ČTÚ- 45 622/ 2015 číslo, kterým ČTÚ napadené rozhodnutí zed ne 29. 5. 2015 (č.j. ČTÚ- 237 110/ 2012 číslo vyř.- FnM) zrušil, a věc vrátil k dalšímu řízení. Dále rozhodnutím z 12. 8. 2019, č.j. ČTÚ- 45 622/ 2015 číslo vyř., došlo k vydání opravného rozhodnutí. Součástí je i podání žalobce ze dne datum, kde žalobce vyzývá ke zrušení nezákonného promlčeného rozhodnutí ČTÚ ze dne datum.

9. Po provedeném dokazování spisem č.j. ČTÚ- 366 30/ 2020, má soud prokázáno, že datum zahájení řízení je datum, kdy byl postoupen rozklad odpůrce (zde žalobce). O rozkladu bylo rozhodnuto dne 14. 10. 2020 pod č. j. ČTÚ- 36 630/ 2020 číslo, kterým bylo napadené rozhodnutí ze dne 2. 7. 2020 (č.j. ČTÚ-237 110/2012-635/XIX VYř. – ŠoD), potvrzeno.

10. Po provedeném dokazování, č.j. ČTÚ-16 910/2021, má soud prokázáno, že datum zahájení řízení je datum, kdy byl postoupen rozklad odpůrce (zde žalobce). O rozkladu bylo rozhodnuto dne 12. 8. 2021, č. j. ČTÚ-16 910/2021-603, kterým bylo napadené rozhodnutí ze dne 23. 2. 2021 (č.j. ČTÚ-237 110/2012-635/XXIII vyř. – ŠoD) potvrzeno, s tím, že žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení o rozkladu. Z kopií doručenek plyne, že rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne datum a namítané správní řízení bylo pravomocně skončeno datum.

11. Na základě provedeného dokazování, zejména ze správních spisů žalované, učinil soud ve věci následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum zahájila právnická osoba anonymizována dvě slova a.s, u žalované, jako správního orgánu, řízení o zaplacení peněžitých částek, z titulu dlužných cen za služby elektronických komunikací, když navrhovala, aby celé jméno žalobce byla uložena povinnost, zaplatit částku 6.385,42 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo pravomocně skončeno datum.

12. Podle ust. § 1) zákona číslo 82/1998 Sb. v platné znění, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1) bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2) cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Dále dle § 32 odst. 3 z. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve, než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Dle ust. § 129 odst. 1) zákona číslo 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, tzv. zákon o elektronických komunikacích, (dále jen ZoEK), podle kterého Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku49a). Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. ZoEK neupravuje lhůty pro rozhodování o opravných prostředcích, pro určení těchto lhůt se tak užije správní řád, jako obecný právní předpis (§ 1 odst. 2 správního řádu), kterým se jinak řízení, před ČTÚ řídí.

14. Dle ust. § 129 odst. 3) ZoEK, nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací reklamaci podané podle § 64 odst. 7 až 9, je účastník, popřípadě uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení (§ 64 odst. 10), jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podáním námitky není dotčena povinnost podle § 64 odst. 1, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 odkládá až do nabytí právní moci rozhodnutí o námitce. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

15. Dle § 71 odst. 1) zákona číslo 500/2004 Sb., správního řádu, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle odst 3), pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat nejpozději do třiceti dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až třicet dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

16. Lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu začíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy (k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 7 A 76/2002-47.

17. Na základě shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že lhůta pro rozhodnutí ČTÚ v prvním stupni je čtyři měsíce (ve zvlášť obtížných věcech 6 měsíců) od zahájení řízení. V případě, že proti rozhodnutí byl podán rozklad, připočítává se dalších 30 dnů pro rozhodnutí o rozkladu, počínajících běžet od podání rozkladu. Z daného tak vyplývá, že i v případě podání opravného prostředku a rozhodování o něm by řízení mělo být maximálně skončeno vydáním druhoinstančního rozhodnutí ve lhůtě 5 měsíců a ve zvlášť obtížných případech pak ve lhůtě 7 měsíců od zahájení řízení.

18. Po právní stránce soud nárok žalobce posoudil, dle § 5 písm. b), § 13 a § 31a z. č. 82/1998 Sb. jako požadavek na nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu.

19. Soud v tomto sporu posuzoval konkrétní okolnosti případu, zejména dle § 31a odst. 3 z.č. 82/1998 Sb.:

a) délku namítané části správního řízení, když řízení bylo zahájeno dne datum, ale žalobci bylo první rozhodnutí ve věci (příkaz) doručeno až dne datum. Řízení bylo ukončeno, vydáním rozhodnutí ze dne datum (právní moc datum), které bylo žalobci doručeno datum Celkem řízení pro žalobce trvalo 6 let, osm měsíců a patnáct dnů.

b) složitost řízení, jednalo se zde o správní řízení, které bylo dvoustupňové, neboť ve věci byl opakovaně podáván rozklad. Navrhovatel zahájil řízení proti odpůrci a domáhal se zaplacení peněžité pohledávky ve výši 6.385,42 Kč, a žalobce podal proti všem rozhodnutím opravné prostředky (rozklad), žalobce se opakovaně ve sporu vyjadřoval k průběhu sporu. Základ sporu tak nebyl na počátku složitý, i když námitkami žalobce, se v průběhu řízení, spor podstatně ztížil.

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud konstatuje, že žalobce dne datum adresoval žalované dopis, k přiznání úhrady nemajetkové újmy. Je nutné podotknout, že žalobce podával ve věci vyjádření, která opakovaně, doplňoval. Žalobce podal do všech správních rozhodnutí, opravný prostředek (rozklad), což sice činil ve lhůtě, ale řízení se tak vždy prodloužilo. Žalobce však podal rozklad i proti rozhodnutí, které bylo v jeho prospěch (odmítnutí části návrhu). Soud proto uzavřel, že žalobce se významně také podílel na namítané délce řízení.

d) postup orgánů veřejné moci. Žalované trvalo několik měsíců (i let), než vydala ve věci správní rozhodnutí. Žalovaná opakovaně nevydala ve věci správní rozhodnutí, dle zákonem stanovených lhůt.

e) význam předmětu řízení pro poškozeného. Žalobce v žalobě netvrdil, že by se nevydáním rozhodnutí ve správním řízení, v zákonem stanovené lhůtě, u něj objevily konkrétní následky. Soud neshledal, že by do osobní sféry žalobce toto správní řízení, více a citelněji zasahovalo. Navíc tento druh správního řízení, jehož předmětem bylo zaplacení pohledávky, nepatří mezi řízení, která se dle judikatury ESPL považují za řízení se zvýšeným významem pro poškozené, mezi něž však patří především řízení trestní, řízení ve věcech péče o nezletilé nebo řízení v pracovních sporech.

20. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (např. rozsudkem ESLP ve věci příjmení proti Itálii ze dne datum, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne datum, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne číslo 2001, § 28).

21. Soud při rozhodování vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, který se zabýval poměrem mezi náhradou za nepřiměřenou délku řízení a výší jeho předmětu. A vyslovil právní větu:„ Bylo-li předmětem nepřiměřeně dlouhého řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji náhrada za nemateriální újmu v penězích svou výší několikanásobně přesahovala, pokud pro to nesvědčí mimořádnost některého ze zákonných kritérií“. Soud ve sporu 52 C 165/2019 uzavřel, že pokud jedním z kritérií dle § 31a odst. 3, písm. a) – d) zákona číslo, je i délka řízení, která v tomto případě přesahovala 6 let, jedná se o mimořádnost, a proto nelze zohlednit právní větu (o poměru mezi náhradou a výši předmětu) v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011.

22. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, způsobeného nepřiměřeně dlouhou délkou správního řízení, vedeného u žalované. Správní řízení v tomto případě bylo zahájeno v listopadu 2012 a trvalo v období od datum do datum. Soud shora velmi podrobně posoudil všechny okolnosti, týkající se žalobcem namítaného vzniku nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem na základě průtahů v řízení, zejména kritérii, dle § 31a odst 3 z.č. 82/1998 Sb., v platném znění, jako a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozené. Ačkoliv celkové řízení trvalo 6 let, osm měsíců a patnáct dnů, což se žalobci oprávněně jeví, jako nepřiměřeně dlouhá doba pro řízení, které se týká úhrady ceny za služby elektronických komunikací, ale tento časový úsek je nutné posoudit i vzhledem k dalším okolnostem. Především k tomu, že řízení bylo vícestupňové a že ve věci žalobce všechna svá podání opakovaně doplňoval, dále, že žalobce nepodal proti vydanému rozhodnutí námitky, dále žalobce nepodal žádný návrh na odstranění průtahů ve správním řízení (i když to není jeho povinností), a navíc žalobce podal rozklad i do rozhodnutí o odložení (ČTU číslo 2020 číslo). Žalobce se tak na délce řízení skutečně významně podílel.

23. Z ustanovení § 129 odst. 1) ZoEK, vyplývá, že žalovaná měla ze zákona povinnost vydat v předmětné věci, jež byla zahájena datum, rozhodnutí do čtyř měsíců, tj. do března roku 2013, v případě složitosti do května 2013. V daném případě však došlo k vydání prvního rozhodnutí, a to příkazu ČTÚ až dne 12. 12. 2014, č. j. ČTÚ-237 110/2012-635/I vyř.- FnM, tedy za více než 1 rok od zahájení řízení, tudíž došlo v řízení k průtahu, již na počátku řízení.

24. Dle ust. § 129 odst. 1) ZoEK), lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců, avšak ZoEK neupravuje lhůty pro rozhodování o opravných prostředcích, pro učení těchto lhůt se tak užije správní řád, jako obecný právní předpis (§ 1 odst. 2 správního řádu), kterým se jinak řízení před ČTÚ řídí a dle § 71 odst. 1 a 3 správního řádu, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu a pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat nejpozději do třiceti dnů od zahájení řízení. Pokud žalobce podal rozklad, odeslaný dne datum, (tedy rozklad proti rozhodnutí ČTÚ ze dne datum) a o rozkladu bylo vydáno rozhodnutí ČTÚ až dne datum, tedy po více než 3,5 roku od zahájení řízení, došlo tak v řízení k dalšímu průtahu, neboť rozhodnutí o rozkladu mělo být vydáno nejpozději do 30 dnů ode dne jeho zahájení.

25. Provedeným dokazováním vyšlo najevo, že přiměřená doba, v níž měly být jednotlivé úkony žalovanou učiněny, byla překročena hned několikrát. V řízení tak bylo prokázáno, že v namítaném správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu žalované. Mezi účastníky však existence nesprávného úředního postupu, nebyla ani sporována.

26. Žalobce netvrdil, že by využil všechny možnosti ke zjednání nápravy. Žalobce jen namítal, že se obrátil na předsedu Rady ČTÚ, s formulářovou žádostí ze dne datum o přiznání nemajetkové újmy. Na základě shora uvedeného se soud nedomnívá, že by se žalobce účinně bránil nečinnosti správního orgánu prvního stupně v předmětném správním řízení. Žalobce v žalobě netvrdil, že by mu nevydáním rozhodnutí ve správních řízeních v zákonem stanovené lhůtě, vznikly konkrétní obtíže.

27. Smyslem institutu zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. je odškodnění skutečné újmy a nikoli navýšení či náhrada zisku, jehož se účastníku dostalo (nedostalo) v původním právním vztahu, ani paušální„ potrestání“ státu za nesprávný úřední postup jeho orgánů. Viz závěry vyslovené v usneseních Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 1888/12 a II. ÚS 3698/11, kde Ústavní soud v obecné rovině hodnotil počínání žalobkyně při uplatňování jejích nároků a výslovně konstatoval, že nehodlá připustit zneužívání institutů právního státu. Posouzení formy a eventuální výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu nelze redukovat na pouhý aritmetický výpočet podle určitého vzorce, jehož výsledkem jsou částky naprosto nepřiměřené vzniklé újmě. příjmení a výše poskytnutého zadostiučinění naopak nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011).

28. S ohledem na provedené dokazování, s ohledem na skutková tvrzení ze strany žalobce i ze strany žalované má soud prokázáno, že předmětem sporu je nemajetková újma za nesprávný úřední postup, když řízení před správním orgánem trvalo delší dobu. Soud tento nárok žalobce posoudil, dle § 5 písm. b), § 13 a § 31a z. č. 82/1998 Sb., jako požadavek na nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané, že namítané řízení před správním orgánem bylo zahájeno datum, avšak žalobce se o tomto řízení dozvěděl poprvé až datum, kdy mu byl doručen příkaz ze dne datum. Jednalo se o příkaz ČTÚ číslo 110/ 2012 číslo vyř.- FnM, a toto řízení bylo pravomocně skončeno datum, když bylo žalobci (dnem datum) doručeno rozhodnutí ČTÚ- 16 910/ 2021 číslo ze dne datum. Soud počítal délku řízení od prvého doručení příkazu žalobci od datum, do doručení rozhodnutí posledního správního rozhodnutí v dané věci, tedy do datum. Řízení tak pro žalobce trvalo 6 let, osm měsíců a patnáct dnů. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 soud za každý rok řízení je oprávněn přiznat částku 15.000 Kč až 20.000 Kč. Soud přiznal za prvé dva roky, tedy rok 2015 a 2016, částku 15.000 Kč. Za rok 2017 také 15.000 Kč, za rok 2018 také částku 15.000 Kč, za rok 2019 také částku 15.000 Kč, za rok 2020 také částku 15.000 Kč. Za osm měsíců roku 2021 částku 10.000 Kč, vypočtenou 8x1. 250 Kč, tedy částkou za jeden měsíc. Dále za patnáct dnů soud přiznal částku 630 Kč, vypočtenou 15x42 Kč, tedy částka za jeden den. Celková výše maximální újmy by tak mohla činit 85.630 Kč. S ohledem na to, že řízení probíhalo opakovaně před prvým i druhým stupněm správního orgánu, soud tuto odměnu ponížil o 20 %, tedy o částku 17.126 Kč. S ohledem na jednání žalobce, kdy žalovaný všechna podání opakovaně doplňoval a s nimi mnohdy zakládal i opakované důkazy, dále s ohledem na to, že žalobce nepodal proti vyřízení reklamace žádné námitky (dle § 129 odst 3 ZoEK), a dále s ohledem na to, že žalobce podal i rozklad proti rozhodnutí o odložení v části řízení, tedy rozhodnutí ČTÚ- 36 630/ 2020 číslo, které bylo v jeho prospěch. Sám žalobce tak zatížil toto správní řízení delším časovým úsekem, proto soud odečetl 30% z újmy, a to tedy o částku 25.689 Kč. S ohledem na to, že se jednalo o spor, který se s ohledem na námitky žalobce stal složitým, soud pak odečetl 10 %, tedy částku 8.563 Kč. Žalobce v řízení nikterak netvrdil, ani neprokázal, že by se jednalo o rozhodnutí, které by mělo zvýšený význam pro žalobce, když předmětem sporu bylo správní rozhodnutí ve sporu o zaplacení nedoplatku za užívání telefonní stanice, nepřevyšující částku 10.000 Kč. Soud se domnívá, že omluvu žalované v jejím písemném vyjádření nelze považovat za dostatečnou, když řízení trvalo déle jak šest let. Za oprávněnou část finančního zadostiučinění, soud shledal částku 34.252 Kč, kterou soud žalobci přiznal ve výroku II. tohoto rozhodnutí. A současně, soud ve výroku I., zbývající část žaloby, pro částku 51.378 Kč, zamítl.

29. O nákladech řízení soud rozhodl, dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výroku III. ve znění, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch i neúspěch obou účastníků byl obdobný.

30. Lhůta k plnění stanovená ve výroku II., má oporu v § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti lze se po uplynutí lhůty k plnění domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.