OSPH09 27 C 179/2023-29

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 66 068,98 Kč s příslušenstvím + 87 562,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 222 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do: ⟪LB:lb_001⟫ -) částky 66 068,98 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 370,92 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 084,88 Kč, úrokem ve výši 15% ročně z částky 63 972,98 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 66 068,98 Kč od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ -) částky 16 340,81 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 807,62 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 936,72 Kč, úrokem ve výši 15% ročně z částky 85 962,81 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 87 562,81 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 66 068,98 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr k čerpání kreditní kartou, sjednaný úvěrový rámec činil 64 000 Kč. Žalovaný byl povinen čerpaný úvěr vracet ve sjednaných měsíčních splátkách o výši 4% z aktuálně dlužné částky. Z důvodu řádného neplacení splátek byl úvěr ke dni datum zesplatněn, avšak žalovaný dluh neuhradil ani na předžalobní výzvu. Žalobou byl uplatněn nárok na dlužnou jistinu 63 972,98 Kč, poplatky 196 Kč, náklady vymáhání 900 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 8 370,92 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 084,88 Kč, úrok ve výši 15% ročně z částky 63 972,98 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 66 068,98 Kč od datum do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum, projednávanou původně pod sp.zn. 27 C 184/2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 87 562,81 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr k čerpání kreditní kartou, sjednaný úvěrový rámec činil 86 000 Kč. Žalovaný byl povinen čerpaný úvěr vracet ve sjednaných měsíčních splátkách o výši 3,16% ze sjednaného úvěrového rámce. Z důvodu řádného neplacení splátek byl úvěr ke dni datum zesplatněn, avšak žalovaný dluh neuhradil ani na předžalobní výzvu. Žalobou byl uplatněn nárok na dlužnou jistinu 85 962,81 Kč, náklady vymáhání 600 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 15 807,62 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 936,72 Kč, úrok ve výši 15% ročně z částky 85 962,81 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 87 562,81 Kč od datum do zaplacení.

3. Usnesením ze dne 3. 7. 2023, č.j. 27 C 179/2023-21 byla řízení o obou žalobách spojena ke společnému projednání pod sp.zn. 27 C 179/2023.

4. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

5. Na ústní jednání dne datum se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti omluvila, o odročení nežádala, souhlasila s projednáním v nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Co se týká žádosti obsažené v omluvě žalobkyně (že pokud soud shledá tvrzení a důkazní návrhy za nedostatečné, aby byla vyzvána k doplnění), pak tato je z procesního hlediska zcela irelevantní, když k projednání žaloby, provádění důkazů a rozhodnutí dochází zásadně na ústním jednání, jež je také určeno pro poskytování případných dalších procesních poučení a výzev, např. dle §§ 118a, 118b o.s.ř.

6. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich zejména následující skutková zjištění. Co do prvního žalovaného nároku, z úvěrové smlouvy ze dne datum, číslo vč. úvěrových podmínek, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty. Úvěrový rámec byl sjednaný 27 000 Kč (s možností navýšení na základě návrhu žalobkyně, akceptovatelného žalovaným prostřednictvím faktického čerpání nad rámec rámce předchozího), úrok byl sjednaný 26,28 % ročně a měsíční splátka 4 % z dlužné částky měsíčně. Dále bylo zjištěno, na jaké poplatky, smluvní pokuty a sankce v souvislosti s prodlením vzniká žalobkyni nárok. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad od datum do datum, že žalovaný čerpal předmětný úvěr ve výši jistiny 110 313,19 Kč, celkem v souvislosti s úvěrem uhradil 161 185,22 Kč. Z výzvy ke splacení úvěru z datum vč. podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 70 541,33 Kč. Z předžalobní výzvy z datum vč. podacího archu, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 71 888,81 Kč a upozornil jej na možnost soudního uplatnění. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti, pak z potvrzení o ověření bonity z datum soud zjistil, že žalobkyně eviduje ke dni uzavření úvěrové smlouvy, že žalovaný byl svobodný, bezdětný, bydlel u rodičů, zaměstnán s příjmem 17 500 Kč měsíčně a bez splátek jiných úvěrů, z externích zdrojů nevyplynuly negativní informace. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta, jakým způsobem obecně žalobkyně postupuje při ověřování úvěruschopnosti a jaký je její právní pohled na danou problematiku.

Co do druhého žalovaného nároku, z úvěrové smlouvy ze dne datum, číslo vč. přílohy číslo úvěrových podmínek, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat revolvingový úvěr, jednou z možností bylo prostřednictvím kreditní karty. Úvěrový rámec byl sjednaný 20 000 Kč (s možností navýšení), úrok byl sjednaný 27,88 % ročně a minimální měsíční splátka 3,16 % měsíčně z úvěrového rámce. Dále bylo zjištěno, na jaké poplatky, smluvní pokuty a sankce v souvislosti s prodlením vzniká žalobkyni nárok. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad od datum do datum, že žalovaný čerpal předmětný úvěr ve výši jistiny 94 982 Kč, celkem v souvislosti s úvěrem uhradil 23 760 Kč. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti, pak z potvrzení o ověření bonity z datum soud zjistil, že žalobkyně eviduje ke dni uzavření úvěrové smlouvy, že žalovaný byl svobodný, bezdětný, bydlel u rodičů, podnikatel s příjmem 30 000 Kč měsíčně a s příjmem partnera 52 000 Kč měsíčně, se splátkami jiných úvěrů 30 000 Kč měsíčně, z externích zdrojů nevyplynuly negativní informace. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta, jakým způsobem obecně žalobkyně postupuje při ověřování úvěruschopnosti a jaký je její právní pohled na danou problematiku.

7. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky byly uzavřeny obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě revolvingových úvěrů (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

8. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila dostatečné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv). Z provedených důkazů nevyplývá, jakým způsobem žalobkyně získala údaje, uvedené v jednotlivých potvrzeních o ověření bonity, a pokud je snad měla získat toliko z tvrzení žalovaného v žádostech o úvěry (jež rovněž nebyly předloženy ani označeny), jakým způsobem je ověřovala. To se týká především údajů o příjmech žalovaného ze zaměstnání (u prvního nároku) a z podnikání (u druhého nároku), a dále příjmů blíže nespecifikovaného„ partnera“ (u druhého nároku). Zejména však absentují jakékoli údaje o výdajích žalovaného, popř. jeho domácnosti. U druhého nároku není naprosto patrné, jak žalobkyně hodnotila poměr tvrzeného příjmu žalovaného 30 000 Kč měsíčně a výdajů (toliko na) stávající měsíční splátky úvěrů 30 000 Kč měsíčně, když navíc tvrzený„ partner“ není uveden jako spoludlužník ani u původního, ani u nového závazku. Konečně pak scházejí jakékoli konkrétní důkazy k zásadnímu navýšení úvěrového rámce z hodnot uvedených v úvěrových smlouvách na hodnoty uvedené v jednotlivých potvrzeních o ověření bonity. Konkrétní údaje konkrétního dlužníka tedy nebyly věřitelem zjištěny a ověřeny řádně a žalobkyně tedy řádně neprověřila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyně toto řádné prověření v řízení neprokázala). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C číslo v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona).

9. Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nebylo možné dát jí příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, příjmení, J., příjmení, L., příjmení, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, obec, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nebylo možno zjistit jeho možnosti a poměry (a ani žalovanému nebylo možno dát pro jeho nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nespatřuje soud důvod k poskytnutí delší lhůty, než činí běžná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

11. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnuté jistiny úvěrů, po odečtení všech dosavadních plateb, vztahujících se k té které smlouvě. U prvního nároku byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty ve výši jistiny 110 313,19 Kč, žalovaný zaplatil celkem 161 185,22 Kč, celkem je tak žalovaný povinen vrátit žalobkyni 0 Kč. U druhého nároku byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty ve výši jistiny 94 982 Kč, žalovaný zaplatil celkem 23 760 Kč, celkem je tak žalovaný povinen vrátit žalobkyni 71 222 Kč, kteroužto částku mu soud uložil zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

12. Jelikož jsou předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvních poplatků, smluvních pokut, smluvních nákladů na vymáhání a smluvních úroků kapitalizovaných i nekapitalizovaných. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé nesplacené jistiny z druhého nároku 71 222 Kč (výrok II).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nárok na jejich náhradu žalovanému nepřiznal – byť byl v řízení převáženě úspěšný – neboť mu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (nařízení exekuce).