OSPH09 60 C 351/2016-495

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hostašovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ jednající anonymizováno 7 slov, ⟪LB:lb_007⟫ IČO, sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem

I. V té části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 318 872,33 Kč od datum do datum, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 309 497,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 497,33 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V té části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 9 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 375 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12 300 Kč.

1. Žalobce se žalobou soudu došlou dne datum domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 250 789 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu a dále částku 87 102 952 Kč s příslušenstvím jako peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu (dále jen„ ČTÚ“). Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je osobou vykonávající komunikační činnost dle § 7 a § 129 odst. 1, 2 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ ZoEK“) s tím, že ke škodě a způsobení nemajetkové újmy došlo v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti ČTÚ. ČTÚ je správní orgán, který je namísto obecných soudů nadán pravomocí rozhodovat spory, které se týkají povinností uložených ZoEK nebo na jeho základě. Jedná se o spory mezi osobou vykonávající komunikační činnosti a účastníkem, popř. uživatelem, kdy typicky se jedná o dva poddruhy řízení: o tzv. námitkách proti vyřízení reklamace anebo o spory týkající se peněžitého plnění účastníka. Žalobce poskytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací, za které zákazníci mají povinnost platit dle § 64 odst. 1 ZoEK s tím, že pokud své povinnosti nezaplatí, žalobce má možnost podat k žalovanému návrh na rozhodnutí sporu o povinnosti účastníka, popř. uživatele služeb k peněžitému plnění. Dle § 129 odst. 1 ZoEK má ČTÚ zákonnou povinnost vydat rozhodnutí nejpozději do 4 měsíců a ve zvláště složitých případech do 6 měsíců. Tuto svou povinnost ČTÚ porušoval a porušuje, kdy dochází k zásadnímu překračování této lhůty. V důsledku daného stavu vznikla žalobci újma majetková, tj. škoda ve výši 250 789 000 Kč. Zároveň má žalobce při nesprávném úředním postupu nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a z tohoto titulu žalobce požaduje částku 87 102 952 Kč. ČTÚ se začal v posledních letech (zhruba od roku 2010) dostávat do prodlení s rozhodováním sporů o peněžité plnění účastníků služeb elektronických komunikací, kdy je toto zřejmé i z výročních zpráv ČTÚ. Dle vlastních tvrzení ČTÚ i statistických údajů se jedná o agendu„ bagatelních“ sporů, kde se ve většině případů nejedná o klasický„ spor“, ale o platební neschopnost na straně žalovaného, což je i podstata sporů dle § 129 ZoEK. Rozsah prodlení ČTÚ byl v případě žalobce značný, v průběhu šesti let se dotkl více jak 166 000 jednotlivých případů žalobce, kdy šlo ve svém souhrnu o jistinu přes 1,5 miliardy Kč. Předmětem žaloby je škoda a nemajetková újma způsobená prodlením s rozhodováním sporů u 134 733 řízení (seznam na CD, který žalobce učinil nedílnou součástí žaloby). Jedná se o případy, kdy došlo k podání návrhu mezi datum a datum včetně a došlo u nich k překročení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Rozhodnutí bylo vydáno po této lhůtě nebo do datum nebylo vůbec vydáno. Přehled řízení včetně jejich identifikace, data zahájení a prodlení tvoří přílohu číslo žaloby a je její nedílnou součástí. Lhůta stanovená v § 129 odst. 1 ZoEK činí 4 měsíce a ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Žalobce pro účely náhrady škody považuje lhůtu za překročenou, pokud uplynulo více než 6 měsíců. Průměrná doba od podání návrhu do vydání rozhodnutí byla v daném případě téměř trojnásobná a činila přes 16 měsíců. Žalobce nemá jinou možnost, než se při vzniku splatných pohledávek za svými zákazníky obrátit na ČTÚ. Žalobce není překupníkem, je primárním věřitelem, kterému vznikají pohledávky z jeho hlavní hospodářské činnosti, tj. poskytování služeb elektronických komunikací, která je silně regulována právními předpisy i regulatorními zásahy žalovaného. ZoEK při neplacení vyúčtování za služby předepisuje zvláštní proceduru (upozornění účastníka na prodlení, náhradní lhůta k plnění a až následná možnost omezení aktivního provozu), kdy výpověď může být dána až v případě tří dlužných vyúčtování. Žalobce se se svými návrhy na rozhodnutí obracel k ČTÚ, pohledávky však stárly, jejich vymahatelnost časem klesala, v průběhu času se stávaly i neprodejnými. Ke zhoršení vymahatelnosti došlo i v průběhu personálního posílení žalovaného v letech 2013 2015. Žalobce legitimně očekával, že tempo rozhodování účastnických sporů se zvýší, avšak v období od ledna 2014 do května 2014 klesal počet rozhodnutých věcí žalobce, kdy nepochybnou příčinou opětovného narůstání prodlení bylo jednostranné upřednostnění jiného věřitele, a to konkrétně společnosti anonymizováno právnická osoba, kdy žalovaný vydal 93 456 opatření proti nečinnosti v řízeních týkajících se této společnosti. Došlo tak k zásadnímu poškození společnosti žalobce, kdy celá kapacita byla v podstatě vyblokována výhradně jednomu z účastníků, a to společnosti anonymizováno právnická osoba Žalobce uvedl rovněž počty rozhodnutí vydaných v průběhu let 2013 - únor 2016 ČTÚ nepřijal žádné systematické a nediskriminační opatření dle § 80 správního řádu. Žalobce podal žádost o opatření proti nečinnosti. Žalobce ke dni datum evidoval celkem 134 733 případů, u nichž došlo k překročení maximální zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a nárok není promlčen. V řízeních, ve kterých došlo ze strany žalovaného k prodlení, žalobce byl nucen domáhat po dlužnících peněžitého plnění v celkové výši přes 1 170 000 000 Kč. Jednalo se o jednoduché spory, což vyplývá z materiálů publikovaných a zpracovaných samotným žalovaným. Žalobci vznikla nepřiměřenou délkou řízení nemajetková újma, kdy se jedná o nejistotu v rozhodování a plánování, dochází ke snížení kupních cen a prodejnosti pohledávek nabízených v elektronických aukcích, a to ve formě snížení kupní ceny a ztrátě zájmu kupujících. Dalším negativním následkem nesprávného úředního postupu ČTÚ je újma související s vytvářením opravných položek v účetnictví, zvyšují se náklady v účetnictví. Základní částka přiměřeného zadostiučinění je 15 000 - 20 000 Kč/rok trvání řízení, což při částce 15 000 Kč ročně činí 1 250 Kč za každý měsíc v prodlení. Žalobce prodlení započítává pouze za ukončené měsíce prodlení a zároveň nikdy nešel nad výši jistiny. Celkově tak žalobce na peněžitém zadostiučinění požaduje částku ve výši 87 102 952 Kč. Žalobce se dále vyjadřoval k jednotlivým kritériím ke stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, a to k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalovaného podáním ze dne datum, avšak nebylo mu vyhověno.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že je povinností žalobce u každého jednotlivého řízení z celkového počtu 134 733 správních řízení tvrdit a popsat žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup. Jednotlivá řízení uvedená žalobcem na CD nejsou dostatečně specifikována. Jednotlivá správní řízení jsou zpravidla vedena o bagatelní částky, avšak žalovaný v rámci rozhodovací činnosti musí posuzovat a řešit otázky hmotněprávní i procesní, platnost smluv, smluvní pokuty, promlčení, ustanovení opatrovníka apod., kdy zákonem stanovená lhůta je pak pro vydání rozhodnutí příliš krátká. Předmětem jednotlivých řízení jsou většinou částky v bagatelní výši a tyto částky jsou s ohledem na objem celkové činnosti žalobce částkami zanedbatelnými a mají na celkovou činnost žalobce minimální nebo téměř žádný dopad. Ani souhrn těchto částek a otázka vymáhání nemá na činnost žalobce tak významný dopad, jak žalobce tvrdí. Žalobce nemá nárok na zadostiučinění v peněžité formě, kdy dostačujícím zadostiučiněním by bylo konstatování porušení práva, když v dopise ze dne datum žalovaný vyslovil žalobci již omluvu. Pokud žalobce tvrdí vznik nemajetkové újmy i z jiných důvodů (než z titulu nepřiměřené délky řízení), např. snížení kupních cen a prodejnosti pohledávky, dopady související s tvorbou opravných položek, musí újmu prokázat.

3. Ve vyjádření ze dne datum žalovaný poukázal na to, že příloha žaloby na CD obsahuje celkem 137 055 řízení, avšak žaloba i znalecký posudek hovoří o 134 733 řízeních. Jednotlivá řízení nejsou označena tak, aby bylo možné je jednoznačně identifikovat, žalovaný poukázal na povinnost tvrzení a povinnost důkazní, která tíží žalobce.

4. Ve vyjádření ze dne datum žalobce zdůraznil, že v souhrnu pohledávky za období tvrzené v žalobě činily více než 1 100 000 000 Kč a tato částka je pro žalobce již velmi významná. Prodlení žalovaného s vydáním rozhodnutí podstatným způsobem zmařilo šance žalobce na jejich vymožení u dlužníků. Jedná se o pohledávky z pravidelné podnikatelské činnosti žalobce, nejedná se o okrajovou záležitost mimo podnikání žalobce, ale samotný důsledek podnikatelské činnosti žalobce. Pohledávky z poskytování služeb elektronických komunikací tvoří drtivou většinu pohledávek žalobce, jiné zásadnější příjmy než z prodeje služeb elektronických komunikací žalobce nemá. Inkasa z prodeje služeb elektronických komunikací jsou pro žalobce důležité pro běžný chod závodu, investice, nové technologie, zlepšování služeb. Žalobce poukázal na to, že žalovaný sám prodlení nesporuje, kdy netvrdí a neprokazuje, že by k prodlení s vydáním rozhodnutí nedošlo. Jednotlivá správní řízení žalobce identifikoval datem podání návrhu, spisovou značku žalovaného a žalovanou částkou.

5. Ve vyjádření ze dne datum žalobce poukázal na to, že v žádném z předmětných řízení ČTÚ nerozhodl v zákonné lhůtě. Ve všech řízeních během šesti měsíců rozhodnutí vydáno nebylo. V žádném z těchto řízení nedošlo k průtahům, které by byly zaviněny žalobcem.

6. V podání ze dne datum žalovaný zdůraznil, že žalobce nespecifikoval, z kolika a z jakých konkrétních správních řízení se svých nároků domáhá. Skutečnost, že se žalobce rozhodl uplatnit jednou hromadnou žalobou nárok z cca 134 700 samostatných řízení, jej nezbavuje povinnosti dostát všem procesním povinnostem, tj. povinnosti tvrzení a důkazní.

7. V podání ze dne datum žalobce poukázal na to, že přehled řízení má mít ze zákona ČTÚ.

8. V podání ze dne datum žalovaný zdůraznil, že žalobce disponuje a ke dni podání žaloby disponoval všemi potřebnými údaji a informacemi, aby soudu předložil úplná skutková tvrzení o každém jednotlivém správním řízení a k tomu doložil důkazy.

9. Při jednání dne datum žalobce zdůraznil, že na přiloženém CD jsou obsažena všechna tvrzení ve vztahu k jednotlivým řízením a jejich specifikaci, kdy prodlení trvalo déle než 6 měsíců, jedná se o řízení v počtu 137 055 a z těchto řízení je dovozována tvrzená škoda i tvrzená nemajetková újma, kdy údaje na CD nosiči jsou součástí žalobních tvrzení.

10. Při jednání dne datum žalovaný zdůraznil, že u každého jednotlivého řízení je třeba zkoumat 5 kritérií vymezených v § 31a zák. č. 82/1998 Sb., a to zejména význam předmětného řízení pro poškozeného, kdy je třeba konkretizovat ve vztahu ke každému jednotlivému správnímu řízení význam toho daného konkrétního řízení pro žalobce. Žalobci již byla poskytnuta určitá forma zadostiučinění, a to forma omluvy. Každé jednotlivé řízení nemělo takový význam, aby omluva nebyla možná a nebylo možné ji považovat za dostatečnou satisfakci.

11. V podání ze dne datum žalobce shrnul, že od r. 2010 se ČTÚ dostával do prodlení s rozhodováním sporů a doba od podání návrhu do vydání rozhodnutí se začala stále více prodlužovat. Jednalo se o masivní prodlení ve velkých počtech řízení, a to statisíce celkem. I z výročních zpráv za r. 2012 a 2013 vyplývá, že se u ČTÚ dlouhodobě hromadila správní řízení, lhůty nedodržel ČTÚ prakticky vždy. Žalobce zdůraznil, že omluva má být přímá, konkrétní a nesmí zpochybňovat či bagatelizovat samotný skutkový základ, což omluva v dopise ze dne datum nenaplňuje. Prodlení s rozhodováním dosáhlo bezprecedentních rozměrů, ve svém souhrnu tvořily částku na jistině přes 1 mld. Kč, kterou žalobce nemohl dále vymáhat. K tomuto podání žalobce doložil CD s uvedením správních řízení označený„ Seznam řízení prosinec 2017 final“, kdy se jedná o řízení, která trvala více jak 6 měsíců, nebyla zastavena a prodlení trvalo alespoň jeden celý měsíc. Počet řízení splňující všechny tyto tři podmínky je 126 146. V žádném z těchto řízení nedošlo k průtahům, které by byly zaviněny ze strany žalobce.

12. V podání ze dne datum žalovaný uvedl, že se v daném případě nejedná o jeden skutek, a takto je třeba posuzovat žalobcem uplatněné nároky, tj. u každého jednoho správního řízení zvlášť. Pokud žadatel vede množství řízení, takto snižuje jeho nemajetkovou újmu u každého jednoho takového řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2954/2015).

13. V podání ze dne datum, jehož součástí bylo CD, žalobce uvedl, že žalobci byl v reakci na žádost podanou dle zák. č. 106/1999 Sb. doručen přehled řízení s údaji o těchto řízeních. Žalobce dle údajů poskytnutých žalovaným přepočítal novou výši peněžitého zadostiučinění. Při jednání dne datum žalobce dále uvedl, že CD ze dne datum je výsledkem prolnutí informací, kterými disponoval žalobce a které poskytl ČTÚ na základě zákona o poskytování informací.

14. V podání ze dne datum žalobce uvedl, že žalobce vzal za rozhodný stav v rozhodovací agendě žalovaného den datum. Pokud k tomuto dni žalobce znal výsledek řízení, tj. kolik bylo přiznáno, tak jej zohlednil ve svém nároku. Žalobce znal výsledek řízení k datum u 114 513 řízení z 126 146 řízení. Jediná skupina řízení, u které žalobce nemohl k datum vědět jejich výsledek, byla řízení, která byla rozhodnuta později. U těchto případů pro účely výpočtu zůstává datum datum jako rozhodný moment, dokdy se nárok počítá. Žalobce u jednotlivých řízení, kde došlo k jakémukoliv nevyhovění ze strany ČTÚ, vzal za základ pro výpočet nemajetkové újmy pouze částku přiznanou. Dále se žalobce vyjadřoval k otázce zamítání smluvních pokut. Nově upravený přehled jednotlivých správních řízení žalobce předložil na CD s tím, že údaje na něm uvedené jsou součástí skutkových tvrzení. ulice částka přiměřeného zadostiučinění, kterou žalobce po žalovaném požadoval, činila 77 537 120 Kč.

15. V podání ze dne datum se žalobce vyjadřoval k otázce výše škody a jejího určení. Uvedl, že nesprávný úřední postup žalovaného se skládá z jednotlivých dílčích porušení, kterých bylo více jak 120 000. ulice korporace je plně závislá na svých hospodářských výsledcích a nemá žádnou možnost a pravomoc, na rozdíl od státu, získávat finanční prostředky od cizích subjektů bez poskytnutí nějaké protihodnoty. Tvorba zisku obchodní společnosti je cíl legální a legitimní, očekávaný a nutný. Schopnost a zároveň nutnost obchodních korporací se do určité míry vyrovnat s negativními externími vlivy nelze vydávat za důkaz neexistence samotné příčiny. Žalobce dále poukázal na údaje o tzv. finanční krizi v ČR v letech 2009 2013, kdy nedostatečný růst HDP, natož pak jeho pokles, vede velice rychle k poklesu spotřeby nebo zpomalení jejího růstu. Výkyvy v řádu jednotek procent či dokonce desetin procent mohou být zásadní jak pro stát, tak i pro obchodní korporace. Žalobce je zároveň tzv. subjektem veřejného zájmu. Není možné učinit závěr, že by pětiletý výpadek rozhodování u více jak 120 000 řízení v částce přes 1,1 mld. Kč nezpůsoboval žádné následky. Žalobce je primárním věřitelem, neobchoduje s pohledávkami jiných věřitelů za účelem spekulativního zisku. Dopady prodlení se projevují v hospodářských výsledcích žalobce, dochází ke znehodnocení pohledávek stárnutím v čase, je to patrné i v účetních závěrkách, které žalobce pravidelně zveřejňuje a dávají obraz o jeho podnikání, kdy tento fakt se musí projevit ve vyšší tvorbě opravných položek k pohledávkám a účetně dochází k poklesu jejich hodnoty, která tak reflektuje jejich zhoršenou vymahatelnost. Tvorba opravných položek se účtuje na vrub nákladů a snižuje hospodářský výsledek daného roku. Žalobce uvedl data účetních závěrek společnosti od roku 2010 do roku 2015 dle výročních zpráv (č. l. 168 p. v. spisu). Stav pohledávek žalobce z obchodního styku ke dni datum činil 4,182 mld. Kč, kdy se jednalo o pohledávky za všemi osobami včetně zaměstnanců či dodavatelů, jsou tam rovněž pohledávky z titulu prodeje zboží či poskytnutí jiných služeb. příjmení údaj o pohledávkách za zákazníky není samostatně zveřejňován, tento údaj zahrnuje hlavně pohledávky za zákazníky žalobce, protože prodej služeb elektronických komunikací zákazníkům je hlavním předmětem podnikání žalobce. Všechny pohledávky po splatnosti k datu datum činily 4,182 mld. Kč. Celková výše nerozhodnutých pohledávek za období od datum do datum převýšila 1,1 mld. Kč. Nerozhodnuté pohledávky tak činily 27 % pohledávek žalobce z obchodního styku, které byly k datum po splatnosti. Jednalo se o značný dopad do stavu hospodaření žalobce. Dále žalobce uvedl tvrzení ke škodě představující náklady kapitálu.

16. V podání ze dne datum žalobce shrnul svá předchozí tvrzení a upozornil na nesrovnalosti v údajích uváděných žalovaným.

17. V podání ze dne datum žalovaný zdůraznil, že žalobcem uvedené srovnání ekonomické povahy státu na straně jedné a ekonomické povahy žalobce coby soukromé obchodní korporace je bez významu.

18. V podání ze dne datum žalovaný uvedl, že ve správním řízení, na které nenavazuje soudní přezkumné řízení, lze posuzovat jen případné průtahy a nikoliv celkovou délku řízení, jak je tomu u soudních řízení. Existence průtahů musí být prokázána a musí být prokázána i případně vzniklá nemajetková újma, která se v případě správního řízení nepresumuje. Žalovaný odkázal na čl. 6 odst. 1 věty prvé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne datum a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 707/2016. Žalovaný se dále vyjadřoval k jednotlivým kritériím dle ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb. Žalobce je významným silným ekonomickým subjektem s miliony zákazníků a význam předmětu řízení, s ohledem na výši uplatňovaných pohledávek, které se zpravidla pohybují v řádech tisíců, je pro žalobce zanedbatelný. Každé jedno řízení je třeba posuzovat samostatně, nikoliv v jejich souhrnu. Pokud došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pak přiměřeným prostředkem k nápravě by bylo konstatování porušení práva. Žalovaný žalobci již vyslovil omluvu.

19. V podání ze dne datum žalobce zdůraznil, že nárok je zde založen na konkrétních jednotlivých řízeních, ale s ohledem na jejich počet a typ řízení je možné k nim přistupovat souhrnně. V daném případě se jedná o 126 146 řízení s jistinou přes 1 mld. Kč primárního věřitele, který vzniku pohledávek zabránit nemohl. příjmení nároky za zákazníky jsou převažujícími pohledávky žalobce. Dále se žalobce vyjadřoval k otázce náhrady škody.

20. V podání ze dne datum žalovaný uvedl, že zpracoval tabulku na datovém nosiči, který je nedílnou součástí podání, a uvedl svá skutková tvrzení, kdy pořadí řádků bylo zachováno. Pokud jsou určité údaje sporovány, jsou tam uvedeny v novém sloupci označeném písmenem„ K“.

21. Ve vyjádření ze dne datum žalobce uvedl, že výsledkem srovnání údajů žalobce a žalovaného je shoda v 99,83 % řádkových údajů. Žalobce předložil nový přehled řízení, kdy u řízení, kde žalovaný uvedl nový předmět řízení, tento údaj převzal. Počet řádků je nyní 124 952, výsledná částka nemajetkové újmy pak činí 77 368 709 Kč. Při jednání dne datum žalobce uvedl, že provedl splynutí souboru žalobce a žalovaného a výsledkem je soubor řízení 126 146 řízení. Nad rámec částky 77 368 709 Kč žalobce vzal žalobu zpět.

22. V podání ze dne datum žalovaný uvedl, že po seznámení se žalobcem upravenou tabulkou a po srovnání jejího obsahu s vlastními údaji o jednotlivých řízeních skutková tvrzení žalobce o předmětu každého jednotlivého řízení obsažená ve sloupci„ J“ tabulky činí nespornými.

23. V podání ze dne datum shrnul žalobce původní seznam 137 055 řízení a jeho vývoj, respektive redukci. U nemajetkové újmy žalobce aplikoval částku 1 250 Kč za každý měsíc prodlení. V tomto podání vzal žalobce žalobu zpět dále co do částky 6 899 458 Kč. K danému podání žalobce předložil na CD soubory: identifikace všech řízení včetně zpětvzetí, extrakt zpětvzetí nároku na nemajetkovou újmu a extrakt aktuálního nároku na nemajetkovou újmu.

24. V podání ze dne datum žalovaný uvedl, že údaje na CD z datum byla nesporná, vyjma částky, která byla žalobci v každém jednotlivém řízení přiznána.

25. Při jednání dne datum žalobce uvedl, že i při vědomí toho, že u náhrady nemajetkové újmy není podstatný výsledek řízení, tak žalobce při výpočtu nemajetkové újmy vycházel nikoliv z předmětu řízení, ale z výsledku řízení.

26. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 5. 2020, č. j. 60 C 351/2016-276, bylo řízení v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 633 700 Kč s příslušenstvím, zastaveno (výrok I.). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 70 469 252 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok III.) a v té části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 250 789 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhradu škody, byla věc vyloučena k samostatnému řízení (výrok IV.). Soud v dané věci uzavřel, že na straně žalovaného došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle zák. č. 82/1998 Sb., když v blíže specifikovaných řízeních nebylo rozhodnuto ve lhůtě šesti měsíců od zahájení správního řízení, zabýval se mj. významem předmětu pro poškozeného, kdy vyšel z celkového počtu řízení a z částky, která byla předmětem těchto řízení v jejich součtu, rovněž poukázal na tu skutečnost, že žalobce neměl možnost jít pořadem práva u obecných soudů s tím, že při zohlednění dle soudu relevantních kritérií uzavřel, že za nemajetkovou újmu náleží zadostiučinění v penězích a dále provedl propočet těchto jednotlivých řízení se sazbou 1 250 Kč za každý měsíc prodlení a dospěl k částce 70 469 252 Kč.

27. Proti tomuto rozsudku bylo žalovaným podáno odvolání s odůvodněním, že žalobce tvrzenou nemajetkovou újmu nepopsal a neprokázal. Žalovaný poukázal na to, že se jedná o správní řízení s tím, že dle čl. 6 odst. 1 věty prvé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zaručeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě pouze účastníkům řízení soudních. Soud nesprávně posoudil, že se nemajetková újma presumuje. Žalovaný zdůraznil, že žalobce se domáhá nemajetkové újmy nikoli z počtu přesahujícím 100 000, ale pouze z 15 217 řízeních, jak vyplývá z připojené tabulky. S ohledem na charakter uplatněných nároků je zřejmé, že žalobce bývá v drtivé většině řízení úspěšný, neboť důvodem podávaných návrhů na zahájení řízení není zpravidla nic jiného, než platební nekázeň jeho zákazníků, a proto kladný výsledek řízení je v drtivé většině případů důvodně očekávatelný již na počátku řízení. Nejistotou z výsledku řízení pak žalobce v žádném z předmětných řízení netrpěl, a to již proto, že mu postupně byla rozhodnutí doručována a způsob rozhodování žalovaným o jeho návrzích byl znám již před r. 2010. Žalovaný zdůraznil, že vede-li jedna osoba jako účastník řízení více řízení a uplatňuje z nich následně zadostiučinění, neznamená to, že by nemajetková újma úměrně rostla s dalším řízením či počtem řízení se násobila, ale právě naopak, vedení více řízení snižuje nemajetkovou újmu z každého jednoho takového řízení. Žalovaný zpochybnil, že by žalobci mělo být přiznáno zadostiučinění v penězích.

28. V podání ze dne 15. 9. 2020 žalovaný doplnil odvolání ohledně upřesnění výpočtu. Zdůraznil ekonomické výsledky na straně žalobce, kdy z Konsolidovaného výkazu o úplném výsledku (ve výroční zprávě žalobce za rok 2015 na str. 85) nebo z Konsolidované rozvahy (na str. 67 téhož dokumentu), vyplývá, že výnosy za tento rok činily 37 385 mld. Kč, a zisk 6 799 mld. Kč a celkový úplný výsledek očištěný od daně 6 701 mld. Kč, aktiva 30 268 mld. Kč, vlastní kapitál a závazky celkem 30 268 mld. Kč. Z výročních zpráv žalobce za předchozí roky 2010 - 2014 vyplývají částky obdobné. Pokud by byly poměřeny tyto ekonomické ukazatele v souhrnu za celých 6 let se součtem předmětu řízení, z nichž se žalobce domáhá požadovaných nároků, byl by poměr těchto částek nepoměřitelný, zanedbatelný, neboť se jednalo o zlomky procenta, což nesvědčí o žalobcem tvrzeném významu těchto řízení pro něj. Žalovaný zdůraznil, že vznik nemateriální újmy nebyl prokázán, kdy sám žalobce ve výroční zprávě za rok 2015 uvádí, že společnost testovala goodwill na snížení hodnoty a testy provedené v roce 2015 a 2014 neindikovaly snížení hodnoty goodwillu. Žalobce tak nejméně v osobní sféře snížení svých práv v důsledku vedení předmětných správních řízení neutrpěl, tj. v tomto směru se u něj nemajetková újma neprojevila, tedy nevznikla. Žalovaný zdůraznil judikaturu, která se vztahuje k významu řízení pro poškozeného. Vyslovením omluvy ze strany žalovaného se již dostalo žalobci odpovídajícího přiměřeného zadostiučinění.

29. Ve vyjádření k odvolání žalobce shrnul, že vznik nemajetkové újmy má příčinu v jednotlivých řízeních, která však nelze vnímat izolovaně od sebe, nýbrž je třeba vnímat kumulovaný efekt, který se u žalobce projevil. Jednalo o vysoký počet správních řízení, jejichž délka několikanásobně překročila zákonnou délku řízení. Jednalo se o řízení, která nebyla složitá, nejednalo se o klasický spor, ale o platební neschopnost odpůrce. Nebylo tvrzeno a prokázáno, že by žalobce jakožto poškozený přispěl k tomu, že v daných správních řízeních nemohlo být žalovaným vydáno rozhodnutí včas. Byl to jedině žalovaný jakožto správní orgán, který zapříčinil v desítkách tisících správních řízení, že nebylo vydáno rozhodnutí v zákonné lhůtě. Správní řízení vedená u ČTÚ pro žalobce mají zásadní význam, jedná se prakticky o jediné pohledávky, které žalobci vznikají, a z tohoto pohledu se jedná o pohledávky zásadní, i když každá jednotlivá pohledávka je v částce nižší a většinou se jedná o pohledávky bagatelní.

30. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba o zaplacení částky 70 469 252 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dle odůvodnění tohoto rozsudku účastníci učinili v průběhu odvolacího řízení nesporným, že odčinění imateriální újmy se žalobce domáhá ve vztahu k 15 127 řízení vedeným dle § 129 odst. 2 zák. o elektronických komunikacích. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy garantuje právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a jím poskytovaná ochrana odpovídá nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb. Toho se však žalobce nedovolával, kdy tvrzený vznik újmy a požadované odškodnění vztáhl k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb., tedy k porušení zákonné lhůty („ průtah“). Újmu spojovanou s nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. není možné presumovat za pomocí aplikace Stanoviska a neuplatní se vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy. Sám žalobce v průběhu řízení zopakoval, že jednotlivě pro něj každé z 15 127 namítaných řízení význam nemělo, významným je pro žalobce učinilo až jejich množství a souhrnná výše pohledávek v nich uplatňovaných. I kdyby žalobce ve vztahu ke každému jednotlivému řízení tvrdil a prokázal vznik újmy a příčinnou souvislost jejího vzniku s nesprávným úředním postupem, nebylo by možné dospět k jinému závěru, než že dostatečným odškodněním takové újmy je satisfakce v morální formě. Stanovení odpovídajícího odškodnění nelze zvyšovat úměrně počtu poškozeným vedených řízení, v nichž k nesprávnému úřednímu postupu došlo a kvalifikovat jako újmu souhrnnou a jedinou. Odvolací soud uzavřel, že požadavek na poskytnutí zadostiučinění v penězích je nedůvodný.

31. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve výroku I. ohledně částky 318 872,33 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. zrušen a věc byla vrácena v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu dovolání bylo odmítnuto. Dovolací soud dospěl k závěru, že pokud se jednalo o jednotlivá správní řízení, v nichž žalobce požadoval zadostiučinění v částce, která nepřesahovala 50 000 Kč, pak v tomto rozsahu dovolání nebylo přípustné. Předmětem přezkumu v dovolacím řízení tak byla toliko částka 318 872,33 Kč, která byla požadována ve vztahu k celkem šesti citovaným správním řízením (bod 23. rozsudku Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud uzavřel, že z celkového obsahu podané žaloby je zřejmé, že žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu spojovaný s celkovou délkou jednotlivých správních řízení, a to především s ohledem na obsah přílohy číslo k žalobě (nosič CD), v níž byl ve vztahu k jednotlivým 15 127 řízením specifikován algoritmus výpočtu žalované částky včetně uvedení okamžiku zahájení řízení, jeho celkové délky (omezené v určitých případech nejzazším datem datum) a přepočtu žalované částky na počet zahájených měsíců prodlení. Předmětem požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu tak byla nepřiměřená délka správních řízení, kdy odvolací soud nezkoumal, zda na předmětná správní řízení před ČTÚ dopadal čl. 6 odst. 1 Úmluvy a pokud nikoliv, tak zda nebylo v intencích judikatury Ústavního soudu v posuzovaném správním řízení v sázce základní právo nebo svoboda žalobce, kdy pokud by byl naplněn některý z uvedených předpokladů, byl by se nárok na náhradu nemajetkové újmy presumoval a bylo by nikoliv na žalobci, ale na žalovaném, aby existenci újmy vyvrátil. Je třeba znovu provést náležité hodnocení jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. a ve vztahu k dopadům tzv. mnohosti řízení je třeba zabývat se argumentací obou účastníků a zabývat se tím, zda dosud aplikovaná judikatura Nejvyššího soudu vycházela ze skutkového stavu obdobného v projednávané věci.

32. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 318 872,33 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kdy je třeba posoudit důvodnost nároků na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci tvrzenou nepřiměřenou délkou šesti řízení uvedených pod bodem 6. odůvodnění tohoto usnesení a zabývat se naplněním kritérií dle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. s tím, že nepřípadná je úvaha soudu prvního stupně, že výši peněžního odškodnění nelze krátit napolovic za první dva roky vedení řízení.

33. S ohledem na shora uvedené předmětem řízení zůstala úhrada částky 318 872,33 Kč s příslušenstvím z této částky od datum do zaplacení.

34. V podání ze dne datum žalovaný odkázal na veškerá předchozí vyjádření ve věci samé s tím, že je třeba hodnotit každé jedno řízení ve vztahu k žalobci samostatně a nikoliv v souhrnu. Sám žalobce v průběhu celého soudního řízení se opakovaně vyjádřil tak, že každé jedno samostatné řízení pro něj nemá valný význam s tím, že význam řízení spatřuje v působení všech původně označených řízení a z nich uplatněných nároků v jejich souhrnu. Žalobce nikdy netvrdil, že by mu vznikla nemajetková újma z každého jednoho z těchto šesti správních řízení. Žalobce neuvedl, jakým způsobem se u něj nemajetková újma projevila. Presumuje se pouze vznik nemajetkové újmy a žalobce musí popsat, jakým způsobem se u něj nemajetková újma projevila. Je třeba specifikovat a popsat, jakým konkrétním způsobem se u žalobce újma projevila či jak jej poškodila, a to je třeba ve vztahu ke každému jednomu správnímu řízení. Žalovaný již před zahájením řízení konstatoval ve vztahu k žalobci a jím uplatněným nárokům porušení práva za současného vyslovení omluvy. Žalovaný se dále vyjadřoval k jednotlivým šesti správním řízením, kdy odkázal na údaje uvedené v příloze č. 7 ke znaleckému posudku právnická osoba číslo ze dne datum, který byl předložen žalobcem v souvisejícím řízení o náhradu škody vedeném pod sp. zn. 60 C 298/2020. K jednotlivým řízením uvedl žalovaný tyto skutečnosti: ⟪LB:lb_001⟫ -) řízení číslo jednací (právnická osoba), o 74 890,43 Kč: přiznána byla částka 58 128,04 Kč, požadováno zadostiučinění 55 000 Kč, žalobce tvrdí škodu ve výši 24 932,40 Kč (42,89 % přiznané částky), inkaso 0 Kč, pohledávka neprodána, nevymáhána. Z obchodního rejstříku a Sbírky listin vyplývá, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2017, č. j. 83 Cm 556/2017-5, které nabylo právní moci datum, byla nařízena likvidace uvedené společnosti, kdy za roky 2012 - 2015 nebylo podáno daňové přiznání; z konečné zprávy likvidátorky ze dne datum vyplývá, že společnost nevyvíjí žádnou činnost, nebyl zjištěn žádný majetek. Z této zprávy nevyplývá, že by se žalobce přihlásil se svým nárokem do likvidace. ⟪LB:lb_002⟫ -) řízení číslo jednací (právnická osoba v likvidaci), o 72 467,85 Kč: přiznána byla částka 59 439,02 Kč, požadováno zadostiučinění 59 439,02 Kč, žalobce tvrdí škodu ve výši 25 494,71 Kč, inkaso 0 Kč, pohledávka neprodána, nevymáhána. Z obchodního rejstříku a Sbírky listin vyplývá, že likvidace společnosti byla zapsána datum, tj. před zahájením správního řízení, z konečné zprávy likvidátora ze dne datum nevyplývá, že by se žalobce přihlásil se svým nárokem do likvidace. ⟪LB:lb_003⟫ -) řízení číslo jednací (právnická osoba v likvidaci), o 61 768,23 Kč: přiznána byla částka 50 683,31 Kč, požadováno zadostiučinění ve výši 50 683,31 Kč, žalobce tvrdí škodu 21 739,19 Kč, inkaso 0 Kč, pohledávka neprodána, nevymáhána. Z obchodního rejstříku a Sbírky listin vyplývá, že likvidace společnosti byla nařízena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 7. 2009, č. j. 39 Cm 107/2009-3, tj. před zahájením správního řízení, likvidace není skončena, a ze Sbírky listin nevyplývá, že by se žalobce přihlásil se svým nárokem do likvidace. ⟪LB:lb_004⟫ -) řízení číslo jednací anonymizováno rok (jméno anonymizováno), o 74 890,43 Kč: přiznána byla částka 56 346,93 Kč, požadováno zadostiučinění 51 250 Kč, žalobce tvrdí škodu 4 447,02 Kč, inkaso 19 721,43 Kč, pohledávka byla prodána za 35 %. ⟪LB:lb_005⟫ -) řízení číslo jednací číslo (jméno anonymizováno), o 65 848,79 Kč: přiznáno 64 069,19 Kč, požadováno je zadostiučinění 51 250 Kč, žalobce tvrdí škodu 5 056,48 Kč, inkaso činilo 22 424,22 Kč a pohledávka byla prodána za 35 %. ⟪LB:lb_006⟫ -) řízení číslo jednací (jméno anonymizováno), o 119 540,95 Kč: řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu usnesením ze dne datum, zadostiučinění je požadováno 51 250 Kč, žalobce tvrdí škodu 50 557,83 Kč, inkaso činilo 715,93 Kč. Z obsahu spisu nevyplývá, jakým způsobem se účastníci řízení dohodli a jak řízení věcně skončilo s tím, že žalobce přijal na celkový původně požadovaný nárok 715,93 Kč, což svědčilo o naprosto zanedbatelném významu tohoto řízení pro žalobce.

Žalovaný shrnul, že každé z předmětných 6 řízení mělo pro žalobce význam zanedbatelný, resp. žádný, kdy výše uplatněných částek je v poměru k celkové hodnotě majetku žalobce, jak vyplývá z účetních závěrek za r. 2010 až 2015, zanedbatelná, a to jednotlivě a ani případně ve vzájemném souhrnu. Jejich význam je tak minimální či zanedbatelný. Ani v jednom z případů u právnických osob se žalobce nepřihlásil do likvidace a pohledávky nepostoupil ani nevymáhal. Dvě pohledávky prodal jen za 35 % nominální hodnoty, aniž by je vymáhal.

35. V podání ze dne datum žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu a zejména body 39., 40. a 42. rozsudku, zdůraznil, že s ohledem na rozsah nesprávné úřední praxe ČTÚ není možné částku, která zůstala předmětem řízení, dále bagatelizovat a zpochybňovat.

36. Při jednání dne datum žalobce zdůraznil, že pokud náleží poškozenému nemajetková újma za jedno každé řízení, pak mu náleží i v tom případě, kdy řízeních je více. Zde bylo zasaženo právo žalobce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na to navazující čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na kolaps rozhodovací praxe ČTÚ. Zdůraznil, že žaloba byla postavená na tom, že je zde dusivý efekt, že ČTÚ nerozhoduje vůbec či rozhoduje pozdě. Dále žalobce uvedl, že pokud právnická osoba vstoupila do likvidace, takto velice často znamenalo, že společnost již ničeho neměla, není to však vyvrácení toho, že by nemajetková újma na straně žalobce nenastala. Zdůraznil vyjádření žalobce ze dne datum a ze dne datum, které bylo zasíláno zdejšímu soudu ke sp. zn. spisová značka, kde žalobce zdůrazňuje efekt mnohosti a kumulace nároků. Není na místě krátit zadostiučinění v průběhu prvních dvou let trvání správních řízení, kdy jak u právnická osoba s.r.o., tak právnická osoba nebyl tři roky proveden žádný úkon. Jednalo se o řízení bagatelní, a pokud byla určitá vyšší částka v řízení požadovaná, bylo to dáno počtem konzumovaných služeb či zúčtovacích období. Jednalo se však o zcela běžné šablonové případy nevybočující z obvyklého typu uplatněných pohledávek.

37. Při jednání dne datum žalovaný zdůraznil, že je třeba zohlednit zejména obsah účetních závěrek žalobce za r. 2010 až 2015. Z přílohy číslo ze soupisu pohledávek (přílohy znaleckého posudku číslo) pak vyplývá, jak si sám žalobce cení tyto pohledávky. Žalovaný zdůraznil, že dvě společnosti, a to anonymizována čtyři slova a právnická osoba byly v likvidaci již v den zahájení správního řízení. V jednotlivých správních řízeních šlo o bagatelní částky a s ohledem na charakter a postavení žalobce těchto 6 řízení bylo pro žalobce bez významu a žalobci tak nemajetková újma nevznikla.

38. Ve vyjádření ze dne datum žalovaný se zabýval otázkou významu každého jednotlivého řízení pro žalobce, zdůraznil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. Vlastní kapitál žalobce v jednotlivých letech, za které se žalobce domáhá zadostiučinění za jím tvrzenou nemajetkovou újmu, tj. v letech 2010 - 2015, představoval částky, které jsou v poměru k částkám, které byly předmětem jednotlivých šesti správních řízení nesouměřitelné, proto každé jednotlivé řízení pro žalobce mělo význam zanedbatelný, kdy ostatně žalobce netvrdí opak. Vlastní kapitál žalobce v jednotlivých letech představoval tyto částky: r. 2010 - 73 176 000 000 Kč, r. 2011 - 69 097 000 000 Kč, r. 2012 - 60 574 000 000 Kč, r. 2013 - 55 749 000 000 Kč, r. 2014 - 54 153 000 000 Kč a r. 2015 - 18 344 000 000 Kč. Předmět jednotlivých šesti správních řízení nebyl souměřitelný, a to ani v jejich souhrnu, s vlastním kapitálem žalobce. Případně vzniklá újma byla reparována konstatováním porušení práva za současného vyslovení omluvy ze strany žalovaného a žalobci se dostalo již přiměřeného zadostiučinění.

39. V závěrečném návrhu žalovaný shrnul své argumenty, zdůraznil vymezení skutku žalobcem, který od počátku tvrdí, že mu nemajetková újma vznikla jako vzájemné spolupůsobení označených řízení na jeho osobu, které označuje termínem„ mnohost řízení“ a právě v tom žalobce spatřuje vznik nemajetkové újmy a tak ji uplatnil u žalovaného. Žalobce neuplatnil a ani neuplatňuje nemajetkovou újmu, která by mu měla vzniknout z každého jednoho jím označeného správního řízení. Vznik presumpce vzniku nemajetkové újmy se týká pouze nemajetkové újmy požadované z jednoho konkrétního řízení, z něhož měla újma vzniknout. Žalobce však neuplatnil nemajetkovou újmu z každého jednoho řízení, ale jakousi hromadnou nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout působením všech jím označených řízení dohromady. Vznik existence takto žalobcem tvrzené újmy se však nepresumuje a z namítané mnohosti řízení nemajetková újma nevzniká. Ke vzniku nemajetkové újmy může pojmově dojít jen a uvnitř každého jednoho správního řízení. Je tím vyvrácena konstrukce žalobce o vzniku a podobě nemajetkové újmy, která je spatřována právě v mnohosti. Pokud by soud dospěl k závěru, že vznik nemajetkové újmy v rámci každého jednoho řízení se presumuje, pak žalobce žádnou nemajetkovou újmu nepopsal, nespecifikoval, neuvedl, jakým způsobem a v jakých sférách se měla projevit. Nelze přiznat jinou, než základní formu zadostiučinění, a to konstatování porušení práva. Žalovaný zdůraznil způsoby a kritéria hodnocení nemajetkové újmy, vyjadřoval se k významu předmětu řízení.

40. V závěrečném návrhu žalobce shrnul svou dosavadní argumentaci, uvedl, že nejde o odškodnění nemajetkové újmy vzniklé mu v souvislosti s nepřiměřenou délkou konkrétních 15 127 řízení, ale o odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti se systematicky nepřiměřeně dlouhým rozhodováním jeho věcí v řízeních vedených ČTÚ v letech 2010 - 2015. Zdůraznil kumulativní efekt. Shrnul závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu a zdůraznil, že částka, která zůstala předmětem řízení, nepředstavuje náhradu za újmu vzniklou v souvislosti s jednotlivými řízeními, ale část újmy vzniklé žalobci nesprávným úředním postupem v letech 2010 - 2015. Nejvyšší soud vymezil maximální částku, jakou soud může žalobci po zrušení věci přiznat, Nejvyšší soud však nemohl změnit a zredukovat žalobní tvrzení, na jejichž podkladě žalobce nárok na plnění uplatnil. Podstata nesprávného úředního postupu dle žalobce spočívala v systematické nesprávné úřední praxi aplikované ČTÚ v letech 2010 - 2015.

41. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

42. Dle výroční zprávy ČTÚ za rok 2012 před přijetím usnesení vlády číslo ČTÚ upozorňoval Ministerstvo průmyslu a obchodu, že navržená redukce o sto systemizovaných míst (k datum) znemožní řádné dokončení zahájených správních řízení v této agendě (300 374 k datum). Po již provedené redukci počtu pracovníků se dále prohlubuje stav, kdy ČTÚ není schopen zajistit rozhodování v zákonných lhůtách, což vede k významnému nebezpečí úspěšnosti požadavků na náhrady škody z žalob na nečinnost ČTÚ a tím i k negativnímu dopadu do státního rozpočtu (č. l. 9 výroční zprávy). Z celkového počtu 442 291 správních řízení vedených v průběhu r. 2012 bylo rozhodnutí vydáno v 86 483 řízeních, kdy i v roce 2012 pokračoval trend z minulých let, počet nově uplatněných návrhů na rozhodnutí sporů ve věcech peněžitého plnění za služby elektronických komunikací významně převyšuje počty vydaných rozhodnutí (č. l. 11 výroční zprávy).

43. Dle výroční zprávy ČTÚ za rok 2013 aktuálně na vyřízení čekalo 406 506 sporů a měsíčně jich na úřad přichází až desítky tisíc (č. l. 5 zprávy). Ani v r. 2013 se nezměnil trend v oblasti agendy účastnických sporů, tj. soukromoprávních sporů o plnění povinnosti k peněžitému plnění mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé (§ 129 ZoEK), kdy ČTÚ byl personálně posílen, v r. 2013 úřad rozhodoval 460 418 účastnických sporů, z toho z r. 2012 bylo převedeno 355 508 probíhajících správních řízení a nově zahájeno 104 610 správních řízení a vydáno 53 912 rozhodnutí ve věci (č. l. 8 výroční zprávy).

44. V jednotlivých výročních zprávách jsou uvedena data z účetních závěrek žalobce, kdy v průběhu let 2010 2015 došlo k nárůstu opravných položek z 29 % k pohledávkám až k 40 %, resp. 37 % v r. 2013 2015. K datum celkový objem pohledávek z obchodního styku vůči třetím osobám činil 4 182 000 000 Kč (jednotlivé výroční zprávy).

45. Z analýzy současného stavu problematiky účastnických sporů dle zák. o elektronických komunikacích, která byla zpracována ČTÚ (sněmovní tisk č. 371), vyplývá, že naprostá většina případů je způsobilá k rozhodnutí formou příkazu (platebního rozkazu). Jedná se vesměs o bagatelní spory, kde ve většině případů nejde o klasický„ spor“, ale o platební neschopnost na straně odpůrce (žalovaného), což je podstata sporů dle § 129 ZoEK. V naprosté většině případů vedených u ČTÚ je výše sporné částky do 10 000 Kč, odpor je podáván pouze v zanedbatelném počtu případů (v r. 2010 bylo vydáno 65 806 příkazů a podáno 249 odporů).

46. Ve stanovisku Ministerstva průmyslu a obchodu a ČTÚ k dopisu předsedy Soudcovské unie ze dne 3. 10. 2012 ke sněmovnímu tisku 712 je ve věcech rozhodování tzv.„ účastnických sporů“ a jejich převedení z ČTÚ na soudy, uvedeno, že by se mělo jednat o systémovou změnu, která by přenesla agendu spočívající v rozhodování těchto sporů na soudy a tím by došlo k narovnání dosavadního nedůvodného rozdílného procesního postavení dlužníka a věřitele v oblasti elektronických komunikací, kdy není žádoucí a přípustné, aby agenda sporů o peněžité plnění se stávala agendou, která je hlavní náplní činnosti regulátora. Dále je zde uvedeno riziko spočívající v zátěži státního rozpočtu v důsledku úhrady nemateriální újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. vzhledem k tomu, že jsou pro správní orgán v dané agendě pevně stanoveny zákonné lhůty ve správním řízení.

47. Dne 3. 7. 2013 vláda ČR schválila zvýšení počtu systemizovaných funkčních míst ČTÚ o 150 funkčních míst (usnesení vlády ČR ze dne 3. 7. 2013, č. 528).

48. Dne 26. 6. 2014 ČTÚ vyhovělo žádosti žalobce o poskytnutí informace dle zák. č. 106/1999 Sb. - informace související s tvrzeným propadem v počtu vyřizovaných případů a počtu rozhodnutí, jejichž je účastníkem žalobce. V dopise je mj. uvedeno, že ve vztahu ke společnosti anonymizováno právnická osoba bylo v r. 2013 v celkem 9 076 případech rozhodnuto o opatření proti nečinnosti a ČTÚ uložil správnímu orgánu I. stupně lhůtu 6 měsíců k rozhodnutí, v r. 2014 se jednalo ve vztahu ke stejné společnosti o celkem 93 456 opatření proti nečinnosti. Úřad vydal v lednu 2014 celkem 11 971 rozhodnutí, v únoru 2014 celkem 13 784 rozhodnutí, v březnu 2014 celkem 12 249 rozhodnutí, v dubnu 2014 celkem 12 740 rozhodnutí a v květnu 2014 celkem 18 492 rozhodnutí. Ve vztahu k žalobci ve stejných měsících byl vydán tento počet rozhodnutí: 3 720, 4 016, 3 392, 1921, 648 (odpověď ČTÚ ze dne datum).

49. Dne datum podal žalobce u ČTÚ žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti s tím, že od r. 2010 se úřad začal dostávat do prodlení s rozhodováním sporů o povinnosti účastníka, popřípadě uživatele služeb elektronických komunikací, došlo k personálnímu posílení a žalobce legitimně očekával zrychlení rozhodování v řízeních, avšak bezúspěšně, následně se v rámci korespondence a blíže uvedeného soudního řízení žalobce dozvěděl, že prakticky veškerou svou dostupnou kapacitu ČTÚ věnoval řízením společnosti anonymizováno právnická osoba, čímž došlo k propadu rozhodování ve věcech jiných účastníků, kdy důvodem upřednostnění této společnosti na straně jedné a propadu u jiných na straně druhé bylo vyhovění 93 456 žádostem společnosti anonymizováno právnická osoba o uplatnění opatření proti nečinnosti. Žalobce poukázal na lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovenou ZoEK. Součástí žádosti byl seznam řízení, u nichž je žalobce navrhovatelem, od podání návrhu uplynulo více jak 6 měsíců a nebylo dosud vydáno rozhodnutí (žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne datum). Usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, nebylo žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti vyhověno s odůvodněním, že žalobce podal žádost o opatření proti nečinnosti ve věcech celkem 78 141 návrhů na rozhodnutí sporu dle § 129 ZoEK, ve všech věcech již bylo rozhodnuto a tím se žádost žalobce stala bezpředmětnou (citované usnesení). V dopise ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, předseda Rady ČTÚ sdělil žalobci, že v průběhu let 2011 2014 žalobce podal návrhy na rozhodování sporů o úhradu dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací dle § 129 ZoEK, kdy, jak správní orgán I. stupně sdělil, v těchto řízeních doposud neučinil žádné úkony. Z úřední činnosti je předsedovi Rady ČTÚ známo, že z důvodu mimořádné vytíženosti správního orgánu I. stupně vzhledem k velkému množství návrhů, které byly podány v době předcházející podáním žalobce, jakož i v důsledku specifik sporného řízení, nebylo o těchto návrzích dosud rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě. Vnitřními pokyny bylo přikázáno správnímu orgánu I. stupně vydat rozhodnutí ve věcech ve lhůtě do datum, kterou považuje vzhledem k charakteru řízení za přiměřenou (dopis ze dne datum).

50. V dopise ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací číslo rok, předseda Rady ČTÚ sdělil žalobci, že reaguje na žádost žalobce o zjednání nápravy k odstranění prodlení při rozhodování účastnických sporů, rekapituluje výzvy žalobce k odstranění průtahů a reakci ČTÚ s tím, že v průběhu času (srovnání r. 2013 a 2015) došlo k poklesu nevyřízených návrhů (dopis ze dne datum).

51. Důkazy žalobce specifikované na č. l. 166 p.v. spisu se týkají makroekonomických údajů v ČR, vývoje hrubého domácího produktu a opatřeních souvisejících s jeho poklesem, kdy z důvodu poklesu o jednotky procent byla přijímána opatření (schválení úsporného balíčku na r. 2010, snížení platů ústavních činitelů, úsporný rozpočet na r. 2011, úsporná opatření vlád pro r. 2013 2015, informace o recesi v r. 2013).

52. Dopisem ze dne datum žalobce vůči ČTÚ uplatnil nárok na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, a to z důvodu prodlení s rozhodováním účastnických sporů. Žalobce v tomto dopise požadoval na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu částku 87 102 952 Kč, vyjadřoval se k otázce povahy sporů a k prodlení ČTÚ s jejich rozhodováním. V čl. II. dopisu je uvedeno, že se jedná o prodlení s rozhodováním u celkem 134 733 řízení, která uvedl v přehledu, který byl nedílnou součástí podání (v elektronické podobě) s tím, že se jedná o návrhy podané mezi datum a datum, o nichž nebylo rozhodnuto do datum. Žalobce dále poukázal na to, že nečinnost ČTÚ má za následek snížení kupních cen pohledávek a ztrátu zájmu kupujících o další odkup pohledávek, poukázal na upřednostnění jediného věřitele při rozhodování účastnických sporů. Dle žalobce dochází k prodlení i s vyznačováním doložek právní moci. Dále se žalobce vyjadřoval ke vzniku škody a její výši (dopis žalobce ze dne datum).

53. Dopisem ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, ČTÚ sdělil žalobci k jím uplatněnému nároku ze dne datum, že nemůže zpochybnit fakt, že v některých případech úřad z objektivních důvodů (nedostatečnost personálního zajištění předmětné agendy vzhledem k počtu řízení, absolutní nevhodnost procesu správního řízení pro tento typ sporů) nedokáže dodržet zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí. K otázce nemateriální újmy uvedl, že si je vědom, že vznik nemateriální újmy není nutno prokazovat, stačí tvrzení poškozeného a vznik této formy nemateriální újmy coby vyvratitelné domněnky se předpokládá, avšak není možné tvrdit nemateriální újmu jako jedinou ve vztahu k desetitisícům jednotlivých sporů, spolu nesouvisejících správních řízení. Je třeba zkoumat kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. a zejména význam předmětu řízení pro poškozeného. Předmětem správních řízení je vždy spor o peněžitou částku, jejíž možný dopad na celkové hospodaření podnikatele jako je žalobce, je zcela marginální a význam každého jednotlivého správního řízení je třeba považovat za zanedbatelný. Požadavek na nemajetkovou újmu v peněžité formě je nepřiměřený. Dále je zde uvedeno, že za délku trvání jednotlivých řízení, u nichž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, se upřímně omlouvá (dopis žalovaného ze dne datum).

54. Účastníci učinili nesporným, že nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatněný v dopise ze dne datum, se týkal shodných řízení, ve vztahu k nimž žalobce požadoval zaplacení nemajetkové újmy v tomto řízení soudním.

55. Na CD ze dne datum, která žalobce učinil součástí žalobních tvrzení, jsou celkem tři soubory, a to aktuální nárok na náhradu nemajetkové újmy k datu datum v částce 70 469 252 Kč (soubor číslo), rozsah zpětvzetí k datu datum v částce 16 633 700 Kč (soubor číslo) a porovnání aktuálního a původního stavu (soubor číslo). Pokud jde o nárok k datu datum, tak ve srovnání se stavem původním se nejednalo o změnu žaloby (o níž by bylo třeba rozhodnout dle § 95 o.s.ř), ale o částečné zpětvzetí žaloby. Z tabulky nároku vyplývalo datum podání jednotlivých návrhů žalobce k ČTÚ (kolonka A, B), číslo podací žalobce (kolonka C), č. j. ČT (kolonka D), částka pro výpočet (kolonka E), datum rozhodnutí (kolonka F), počet dnů prodlení (kolonka G), počet měsíců prodlení (kolonka H), zaokrouhlený počet měsíců prodlení (kolonka I), požadované zadostiučinění (kolonka J). Dále je zde srovnání s údaji poskytnutými od ČTÚ a je uveden údaj po korekci, kdy žalobce u žádného z předmětných správních řízení nepožaduje na zadostiučinění v penězích částku vyšší, než byla částka přiznaná. Soud tuto specifikaci jednotlivých správních řízení považuje za dostatečně určitou a dle názoru soudu tak žalobce v tomto směru splnil povinnost tvrzení. V rozsahu rozhodném pro posouzení předmětného nároku na náhradu za nemajetkovou újmu byly rozhodné údaje, tj. datum podání návrhu, č. j., předmět řízení, datum vydání rozhodnutí, učiněny nespornými (č. l. 245 p.v. spisu) a soud je tak vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a co se týká jejich obsahu, zde odkazuje v tomto rozsahu na údaje na CD. Z údajů obsažených na CD vyplývá, že toliko u 15 127 řízení je uvedená kladná hodnota požadovaného zadostiučinění v penězích, a to v souhrnu v částce 70 469 252 Kč, kdy u jednotlivých šesti řízení uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou požadovány tyto částky zadostiučinění: anonymizováno číslo rok - 55 000 Kč, anonymizováno číslo anonymizováno rok - 59 439,02 Kč, anonymizováno číslo rok - částka, anonymizováno číslo rok - 51 250 Kč, anonymizováno číslo - 51 250 Kč a anonymizováno číslo rok - 51 250 Kč.

56. Oznámení o vstupu právnická osoba, spol. s r.o., IČO, do likvidace bylo zveřejněno v Obchodním Věstníku dne datum, žalobce do likvidace přihlášku nepodal, společnost nemá žádný majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení (zpráva o průběhu a ukončení likvidace právnická osoba anonymizována tři slova v likvidaci ze dne datum).

57. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo zahájeno řízení o zrušení společnosti právnická osoba, IČO, společnost se zrušila a byla nařízena její likvidace s tím, že společnost fakticky nesídlí na adrese zapsané jako sídlo v obchodním rejstříku (citované usnesení, výpis z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka číslo, ze dne datum).

58. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla společnosti právnická osoba, IČO, zrušena s likvidací, společnost nemá žádný majetek a nevyvíjí podnikatelskou činnost, nevede žádné účty, nemá žádnou hotovost, nemá žádné pohledávky (konečná zpráva likvidátora ze dne datum).

59. Z konsolidovaných rozvah sestavených k datum až k datum vyplývá výše vlastního kapitálu a závazků žalobce, kdy vlastní kapitál žalobce v jednotlivých letech činil následující částky: r. 2010 - 73 176 000 000 Kč, r. 2011 - 69 097 000 000 Kč, r. 2012 - 60 574 000 000 Kč, r. 2013 - 55 749 000 000 Kč, r. 2014 - 54 153 000 000 Kč a r. 2015 - 18 344 000 000 Kč.

60. V příloze číslo (soupis pohledávek) ke znaleckému posudku číslo vypracovaného společností právnická osoba jsou uvedeny jednotlivé pohledávky žalobcem uplatněné u ČTÚ s tím, že u jednotlivých šesti správních spisů výše specifikovaných jsou uvedeny údaje tak, jak žalovaným citováno pod bodem 34. tohoto rozsudku.

61. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka (náhrada škody) žalobce v podáních ze dne datum a datum (č. l. 277 a č. l. 339 spisu) zdůraznil efekt mnohosti a kumulace nároků, masivní, systematické a dlouhodobé prodlení žalovaného s rozhodováním pohledávek žalobce.

62. Z jednotlivých správních spisů soud zjistil následující skutečnosti:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.