OSPH09 67 C 337/2025-79

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa manžela zastoupen Jméno Zástupce A, advokátkou sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ a ⟪LB:lb_004⟫ manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ zastoupena Jméno Zástupce B, advokátkou ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Anonymizováno o rozvod manželství

I. Manželství účastníků, tituly před jménem jméno FO a Jméno manželky, uzavřené dne 29. 8. 2014 před adresa, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se návrhem doručeným soudu dne 19. 11. 2025 domáhal rozvodu manželství účastníků s tvrzením, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, manželé spolu delší dobu nežijí, netvoří manželské společenství a obnovení soužití nelze očekávat. V návrhu původně předpokládal možnost rozvodu v režimu smluveného rozvodu, neboť měl za to, že se manželka k návrhu připojí.

2. Manželka s návrhem na rozvod nesouhlasila. Rozvrat manželství jako takový v průběhu řízení výslovně nezpochybňovala, namítala však, že rozvodu brání okolnosti ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy že se na rozvratu manželství převážně nepodílela a že by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma. Je totiž poživatelkou invalidního důchodu III. stupně a držitelkou průkazu ZTP, pobírá příspěvek na péči, trpí závažným progresivním onemocněním, nemá rodinné zázemí a je ekonomicky i prakticky závislá na pomoci druhých osob, včetně finanční podpory manžela.

3. Soud provedl dokazování oddacím listem, listinnými důkazy předloženými účastníky, zprávami orgánů veřejné moci, lékařskými zprávami, nájemní smlouvou manželky, doklady o nákladech na dopravu, listinami dokládajícími průběh jednání účastníků o majetkovém vypořádání, whatsappovou komunikací mezi manžely, jakož i účastnickými výslechy obou manželů při jednání dne 26. 3. 2026. Účastníkům poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy vymezil okruh rozhodných tvrzení a umožnil jim k nim doplnit důkazy. Při jednání dne 28. 5. 2026 dokazování doplnil; zamítl jako nadbytečné důkazní návrhy manželky směřující k prokazování hodnoty nemovitosti ve vlastnictví manžela a upustil od provedení dávkového spisu ČSSZ, neboť pro posouzení samotného rozvodu manželství nebyly tyto důkazy potřebné a dokazování ukončil.

4. Z oddacího listu měl soud prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 29. 8. 2014 před adresa. Ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že se u obou jednalo o manželství prvé, ze kterého se nenarodily žádné děti.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že manželka se ze společné domácnosti odstěhovala v září 2024 a od té doby účastníci vedou oddělený život. Sporné nebylo ani to, že intimní soužití mezi nimi zaniklo již v prvních letech manželství, nejpozději do roku 2017, resp. 2018. Oba účastníci se dále shodli na tom, že v průběhu posledních let před odloučením mezi nimi docházelo k postupnému odcizování, nefunkční komunikaci a neshodám ohledně dalšího fungování jejich vztahu.

6. Manžel při svém výslechu uvedl, že manželství hodnotí jako vážně narušené minimálně poslední tři roky před zářím 2024, kdy se vztah účastníků podle jeho slov vyznačoval názorovými neshodami, nedorozuměním, rozdílností povah a zájmů a dlouhodobě nefungující intimní oblastí. Uvedl, že se s manželkou v letech 2022 až 2024 shodli na odloučení, že po odstěhování manželky sice zůstali v kontaktu, občas spolu zašli na oběd či se navštívili, avšak společné manželské soužití již neobnovili. Kategoricky vyloučil, že by měl zájem na obnově manželského společenství.

7. Manželka při svém výslechu uvedla, že do zhoršení zdravotního stavu v roce 2018 hodnotí manželství jinak než později, kdy poté vnímala vztah jako stále méně funkční. Popsala závažné zdravotní obtíže, nedostatečnou podporu ze strany manžela po návratu z hospitalizace v nemocnici, postupné zhoršování komunikace, citové odcizování a z jejího pohledu i nevyhovující manželovo chování. Při jednání soudu výslovně potvrdila, že rozvrat manželství nezpochybňuje, a na dotaz soudu popsala současný vztah mezi účastníky již jen jako vztah „známých lidí“. Ani ona neuvedla, že by usilovala o skutečné obnovení manželského soužití v podobě společného života; její procesní obrana spočívala především v tvrzení, že za dané životní situace by pro ni rozvod představoval nepřiměřeně tvrdý zásah.

8. Soud považuje za významné, že oba účastníci sice shodně připustili pokračující kontakt i po září 2024, tento kontakt však podle zjištění soudu nepřesahoval rámec občasné komunikace, příležitostných návštěv, ojedinělé praktické výpomoci či jednání o vypořádání jejich vztahů. Takové okolnosti samy o sobě nesvědčí o trvání manželského společenství ve smyslu § 758 o. z. Rozhodující naopak je, že účastníci po dlouhou dobu nesdílejí společnou domácnost, nevedou společný rodinný život, nežijí intimně a alespoň jeden z nich - zde nepochybně manžel - obnovu manželského soužití kategoricky odmítá. Soud tak neměl důvod pochybovat o tom, že mezi účastníky došlo ke kvalifikovanému rozvratu manželství. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že účastníci po odloučení zůstali v určitém kontaktu, občas spolu komunikovali, pozvali se na oběd, vypomohli si s praktickými záležitostmi. Takové okolnosti samy o sobě neobnovují manželské společenství ve smyslu § 758 o. z., jestliže spolu nadále nesdílí společný život po osobní, citové, intimní ani hospodářské stránce. Pouhý zachovaný kontakt či občasná lidská ohleduplnost mezi bývalými partnery neznamená, že manželství stále plní svůj účel.

9. Tvrzení manželky, že jí manžel svůj úmysl podat návrh na rozvod dopředu otevřeně nesdělil a že se o řízení dozvěděla až z doručené soudní zásilky, soud nepominul. Tato okolnost však sama o sobě nemá význam pro posouzení existence kvalifikovaného rozvratu manželství. Může mít význam pro hodnocení způsobu komunikace mezi účastníky, nikoli však pro odpověď na otázku, zda manželství ještě plní svůj účel a zda lze očekávat obnovení manželského soužití.

10. Rovněž tvrzení manželky, že mezi účastníky probíhala jednání o smírném uspořádání a majetkovém vypořádání, nepodporuje závěr o zachovalé funkčnosti manželství. Naopak potvrzuje, že účastníci se pokoušeli řešit důsledky rozpadu jejich vztahu a tento stav tak pro manželku nemůže být překvapivý. Ani z předložené e-mailové komunikace mezi zástupci účastníků a ani z finálních návrhů na vypořádání nevyplynula reálná vůle k obnově manželského soužití, nýbrž snaha nalézt přijatelný rámec ukončení vztahu.

11. Po skutkové stránce tak soud uzavírá, že manželství účastníků je dlouhodobě rozvráceno po všech podstatných stránkách: po stránce citové, osobní, intimní, komunikační i hospodářské. Účastníci od září 2024 bydlí odděleně, společnou domácnost nevedou, intimně spolu nežijí po řadu let, jejich kontakt je omezený a funkčně již neodpovídá manželskému společenství. Obnovení manželského soužití nelze očekávat, neboť manžel ho kategoricky odmítá a manželka sama rozvrat nezpochybňuje.

12. Podle § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 o. z. soud zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

13. Z uvedených skutkových zjištění soud dovodil, že podmínky stanovené v § 755 odst. 1 o. z. jsou v projednávané věci naplněny. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje zejména v dlouhodobém citovém a komunikačním odcizení účastníků, dlouhodobě nefunkční intimní oblasti, rozdílném prožívání a zvládání závažné zdravotní situace manželky a postupném vyprázdnění manželského svazku po obsahové stránce. Soud neshledal, že by šlo o přechodnou krizi či stav, který by ještě mohl být překlenut.

14. Tento závěr odpovídá i recentní rozhodovací praxi odvolacích soudů. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. 55 Co 460/2025 aproboval závěr, že hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat lze dovodit zejména z dlouhodobého odloučení manželů, z faktu, že alespoň jeden z nich nechce manželské společenství obnovit, a z rozdílnosti jejich povahových vlastností a názorů. Stejně tak Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 18 Co 243/2025 akcentoval, že pokud účastníci již delší dobu netvoří manželské společenství ve smyslu § 758 o. z., nehospodaří spolu, intimně se nestýkají a nelze reálně očekávat obnovení soužití, jsou podmínky rozvodu dány.

15. Podmínky tzv. smluveného rozvodu podle § 757 o. z. v této věci splněny nejsou, neboť manželka se k návrhu na rozvod nepřipojila a mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o majetkových poměrech, bydlení ani případném výživném pro dobu po rozvodu.

16. S ohledem na nesouhlas manželky s rozvodem se soud dále zabýval tím, zda nejsou dány okolnosti podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. (tzv. tvrdostní klauzule), tedy zda by rozvod nebyl v rozporu se zájmem manželky jako manželky, která se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela a které by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, přičemž mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.

17. Toto ustanovení předpokládá kumulativní splnění všech zákonných podmínek. Nestačí tedy jen nesouhlas s rozvodem, ani samotná existence zdravotních obtíží či ekonomické nejistoty. Účelem tohoto ustanovení je ochrana mimořádně zranitelného manžela v opravdu výjimečných situacích, nikoli obecné prodlužování trvání manželství, které již po obsahové stránce zaniklo.

18. Pokud jde o první podmínku, soud má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by se na rozvratu manželství převážně podílela manželka porušením manželských povinností. Naopak z výslechů obou účastníků vyplynulo, že rozvrat byl výsledkem dlouhodobého a oboustranného procesu odcizování, komunikačního selhávání a neschopnosti vztah dále naplňovat. Ani manžel sám nepopsal rozvrat jako důsledek převážného zavinění manželky. Soud proto připouští, že tato dílčí podmínka by sama o sobě použití citovaného ustanovení nevylučovala.

19. Klíčovou otázkou však bylo posouzení, zda by manželce byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma a zda současně existují mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. V tomto směru soud nepominul žádné z tvrzených okolností. Ze zpráv adresa, adresa, Anonymizováno, adresa, podezřelý výraz a dalších předložených lékařských zpráv vyplynulo, že manželka trpí závažným chronickým a progresivním onemocněním, je invalidní ve III. stupni, je držitelkou průkazu ZTP, pobírá příspěvek na péči a v běžném životě čelí objektivně vyšší zátěži i zvýšeným nákladům. Její zdravotní stav je tedy závažný, trvalý a medicínsky doložený.

20. Soud však současně zohlednil, že tato nepříznivá zdravotní a sociální situace není následkem samotného rozvodu, nýbrž je stavem, který existoval již za trvání manželství a který pokračuje i v době odděleného života účastníků. Manželka od září 2024 bydlí odděleně, nájemní vztah si sama sjednala již dne 12. 8. 2024 i přes poměrně vysoké náklady s tím spojené, své bydlení si zvolila v blízkosti původního společného bydliště, využívá externí služby a v určité míře si zajišťuje chod své domácnosti i péči o své potřeby sama či s pomocí třetích osob. Rozvod tedy nevytváří zcela novou životní realitu, nýbrž právně stvrzuje stav, který fakticky nastal již dříve.

21. Tvrzení manželky, že rozvod pro ni znamená zásadní zásah do životní stability proto, že přichází o pravidelnou částku částka měsíčně od manžela, soud považuje za významné, nikoli však rozhodující ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Z dokazování vyplynulo, že manžel tuto částku poskytoval dobrovolně až do února 2026; otázka, zda, v jaké výši a po jakou dobu má mít manželka po rozvodu vůči bývalému manželovi nárok na výživné, není předmětem tohoto řízení a musí být případně řešena samostatně podle § 760 až 762 o. z.

22. Totéž platí pro tvrzení manželky, že v průběhu manželství investovala své prostředky do majetku manžela, že jí náleží majetkové vyrovnání a že bez rozvodu bude její majetková situace snazší. Ani tyto okolnosti nejsou způsobilé samy o sobě založit překážku rozvodu. Jde o nároky majetkové povahy, které mohou být předmětem vypořádání mezi bývalými manžely, nikoli důvodem, pro který by bylo možno nadále vynucovat trvání manželství, které již obsahově neexistuje.

23. Soud přihlédl také k tvrzení manželky, že vedle ekonomické roviny pro ni rozvod představuje i zásah do osobní sféry, neboť nemá rodiče ani sourozence, má pouze omezený okruh přátel a z důvodu onemocnění potřebuje určitou míru praktické pomoci. Ani tyto skutečnosti však v posuzované věci nevedou k závěru o existenci tak mimořádných okolností, které by vyžadovaly zachování manželství. Z dokazování totiž současně vyplynulo, že manželství účastníků dlouhodobě neplní svou osobní, citovou ani rodinnou funkci a že sama manželka neuvažuje o návratu ke skutečnému společnému soužití; usiluje spíše o zajištění své životní situace po materiální a organizační stránce. Takový cíl je srozumitelný, avšak právní řád pro něj poskytuje jiné prostředky než blokaci rozvodu. Navíc manželka po dobu více jak roku a půl přizpůsobila svůj životní režim, sama zvolila bydlení v pronájmu s poměrně vysokými náklady, je soběstačná a zvládá se o sebe postarat.

24. Soud se neztotožnil s procesní obranou manželky, že jí náleží jakási „ochranná lhůta“ v délce do uplynutí tří let od odděleného života účastníků. Tříletá doba uvedená v § 755 odst. 2 písm. b) o. z. představuje automatické období ochrany, během něhož by bylo nutno manželství zachovat. Jde o zákonné omezení relevance tvrdostní klauzule: po uplynutí tří let odděleného života ji již nelze uplatnit. Před uplynutím této doby však soud musí vždy individuálně posoudit, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky. Tomu odpovídá i recentní judikatura Městského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. 55 Co 34/2026 výslovně uvedl, že tzv. protitvrdostní klauzule je „časově omezena na dobu tří let, kdy spolu manželé nežijí“, a po uplynutí této doby ji již nelze uplatnit. Z téhož rozhodnutí ale současně plyne, že před uplynutím tří let nejde o automatickou překážku rozvodu, nýbrž o institut, jehož použití musí být věcně odůvodněno splněním všech podmínek.

25. Obdobně Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 18 Co 243/2025 akcentoval, že pokud je prokázáno, že účastníci již více let netvoří manželské společenství, nehospodaří spolu, intimně se nestýkají a nelze reálně očekávat obnovení soužití, není namístě aplikovat tvrdostní klauzuli. Ačkoliv v tam posuzované věci již tříletá lhůta uplynula, právní význam tohoto rozhodnutí pro nyní projednávanou věc spočívá zejména v důrazu na materiální posouzení skutečného obsahu manželského soužití.

26. Soud dále přihlédl i k tomu, že odvolací soud v rozsudku ze dne 7. 1. 2026, sp. zn. 13 Co 371/2025 aproboval závěr, že pokud druhý manžel ani netvrdí skutečnosti ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., není důvod rozvodu nevyhovět. V nyní projednávané věci manželka sice taková tvrzení uplatnila, avšak soud dospěl k závěru, že nebyla prokázána v požadované intenzitě.

27. Soud proto uzavírá, že ačkoliv manželka prokázala závažný zdravotní stav, omezenou soběstačnost v některých oblastech a nepříznivou sociální situaci, neprokázala, že by jí samotným rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., ani že by zde byly mimořádné okolnosti, které by svědčily pro zachování manželství navzdory jeho již prokázanému úplnému obsahovému rozpadu. Její újma je z převážné části újma sociální a majetková, případně existenční, avšak taková újma má být řešena nároky na výživné rozvedené manželky a majetkovým vypořádáním, nikoliv nuceným prodlužováním formálně existujícího, avšak fakticky nefunkčního svazku.

28. Nad rámec uvedeného soud dodává, že z manželství účastníků se nenarodily žádné děti, a proto v této věci nepřichází v úvahu překážka rozvodu podle § 755 odst. 2 písm. a) o. z. ani úvahy podle § 755 odst. 3 o. z. Je pochopitelné, že rozvod manželství dvou lidí, kteří si byli blízcí a prožili společně část života, se jednoho či druhého dotkne. Na druhé straně však manželství je dobrovolným svazkem dvou lidí a v případě, pokud jsou vztahy mezi manžely natolik narušeny, že manželství neplní svoje funkce, nelze na jednom či druhém manželovi spravedlivě požadovat, aby v takovém svazku setrvával. Tak je tomu i v daném případě, přihlížeje k déletrvajícímu rozvratu manželství, jak shora rozepsáno.

29. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze očekávat jeho obnovení a nebyly prokázány zákonné překážky, které by rozvodu bránily. Proto soud manželství účastníků podle § 755 odst. 1 o. z. rozvedl.

30. Pokud se manželka domnívá, že po rozvodu splňuje podmínky pro přiznání výživného rozvedené manželky, může se tohoto nároku domáhat samostatně podle § 760 až 762 o. z. Nedojde-li mezi bývalými manžely k dohodě, může podat návrh soudu podle § 761 odst. 2 o. z. Totéž platí i pro případné vypořádání majetkových nároků mezi účastníky.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož ve statusových věcech manželských zásadně žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku věci. Soud neshledal takové zvláštní okolnosti případu, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení (§ 759 o. z.).

Účastníci jsou povinni neprodleně po právní moci výroku o rozvodu manželství předložit své občanské průkazy s rozsudkem opatřeným doložkou právní moci příslušnému úřadu k vyznačení změny osobního stavu, eventuálně příjmení.