OSPH10 21 C 230/2025-119

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Slušným ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému ode dne datum a tím i změny rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. Anonymizováno P Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. Anonymizováno Co Anonymizováno,Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 55 127,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhá zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému. Zdejší soud mu stanovil vůči tehdy nezletilému žalovanému vyživovací povinnost ve výši 10 000 Kč měsíčně a od datum ve výši 11 000 Kč měsíčně (rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, č.j. Anonymizováno P Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, potvrzeným Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne datum, č.j. Anonymizováno Co Anonymizováno, Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno). Žalovaný ale ani po nabytí zletilosti s žalobcem nekomunikuje. Nijak nereaguje na žalobcovy SMS zprávy, e-maily a o žalobce se nijak nezajímá. Žalovaný nemá žádný objektivní důvod pro to, aby se žalobcem již více než šest let nestýkal. Lze říci, že žalovaný úplně vyloučil žalobce ze svého života, v čemž žalobce spatřuje rozpor s dobrými mravy. To se žalobce citově dotýká. A nelze po něm spravedlivě požadovat, aby za této situace finančně přispíval žalovanému. Navíc žalovaný žalobce nijak neinformuje o průběhu svého vysokoškolského studia. Konečně z jednání žalovaného lze usuzovat, že o výživné od žalobce ani nemá zájem a tento zájem má pouze matka žalovaného.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. Matka žalovaného informovala žalobce o studiu žalovaného na Anonymizováno Anonymizováno. A vyzvala žalobce, aby uhradil žalovanému dlužné výživné. Ačkoli nebyl žalobce soudně pravomocně odsouzen, Anonymizováno Anonymizováno mladší sourozence žalovaného. Byl to žalobce, kdo se choval nemravně vůči rodině žalovaného i žalovanému samotnému. Samotná neochota žalovaného komunikovat s otcem nezakládá rozpor s dobrými mravy. Žalovaný nemá povinnost informovat žalobce, že má nadále zájem o výživné.

3. S ohledem na spornost věci soud nevyšel z žádných shodných tvrzení stran a přistoupil k provedení dokazování. Z provedených důkazů soud učinil dále uvedená skutková zjištění a současně provedené důkazy hodnotil následovně.

4. Žalobci bylo výrokem II. rozsudku zdejšího soudu ze dne datum, č.j Anonymizováno P Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno uloženo platit na výživné tehdy nezletilého žalovaného částku 11 000 Kč měsíčně od datum. Při stanovení výše výživného vyšel soud z pětadvacetinásobku životního minima, neboť žalobcovy příjmy se nepodařilo zjistit. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil (rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. Anonymizováno Co Anonymizováno,Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno).

5. Žalobce platil žalovanému na výživném částku 12 000 Kč pravidelně každý měsíc v období od dubna Anonymizováno do června Anonymizováno, kdy platby činit přestal, jak plyne z přehledu plateb výživného – výpisu z účtu. Současně žalobce zasílal žalovanému částku 2 500 Kč nebo 1 000 Kč na stavební spoření, na kterém byla (dle výpisu z účtu stavebního spoření ze dne datum) naspořena částka 104 192,24 Kč.

6. E-mailem ze dne datum a e-mailem ze dne datum matka žalovaného vyzvala žalobce k úhradě výživného a sdělila číslo účtu žalovaného. Stejnou výzvu učinila matka žalovaného v e-mailu z datum, kde současně upozornila, že žalobce výživné od července Anonymizováno nehradí.

7. Vzájemné vztahy žalobce a žalovaného jsou Anonymizováno. Nejedná se přitom o jednorázovou záležitost, ale Anonymizováno je charakterizován celkový vztah žalobce a žalovaného, a to dlouhodobě. Nyní se tento konflikt projevuje tím, že žalovaný s žalobcem nijak nekomunikuje.

8. Dlouhodobý Anonymizováno žalobce a jeho dětí (včetně žalovaného) je zmiňován v rozsudku zdejšího soudu ze dne datum, č. j. AnonymizovánoAnonymizovánoC Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno. Stejně tak potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. Anonymizováno Co Anonymizováno/Anonymizováno charakterizuje vztah žalobce a žalovaného jako vysoce konfliktní.

9. Zevrubně je pak popsán vztah stran v citovaném rozsudku č.j. Anonymizováno P Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno (potvrzeným rozsudkem č.j. Anonymizováno Co Anonymizováno,Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno). Mezi žalobcem a tehdy nezletilým žalovaným probíhal Anonymizováno Anonymizováno, který však nepřinesl v jejich vztahu žádný posun. Naopak z Anonymizováno Anonymizováno vyplynulo, že žalovaný rychle vstupuje do Anonymizováno s žalobcem. Oba totiž mají rozdílný náhled na minulé události a ani jeden se nesnaží pochopit pozici druhého. Konstruktivní řešení tohoto vztahu se nepodařilo nalézt ani s pomocí odborníků. Žalovaný si do vztahu s žalobcem projektuje negativní pohled matky na žalobce. A některá žalobcova jednání v minulosti si vykládá jako Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno nebo Anonymizováno. Žalobce vnímá tyto události jinak a Anonymizováno Anonymizováno tato odlišná vnímání nevyřešila. V uvedeném rozsudku tedy soud nepřistoupil k úpravě styku žalobce a tehdy nezletilého žalovaného, neboť žalovaného nelze k tomuto styku nutit a taková úprava by byla spíše kontraproduktivní.

10. Proti žalobci podalo Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v adresa Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno. Žalobce byl Anonymizováno z toho, že měl Anonymizováno Anonymizováno své Anonymizováno jméno FO, čímž se měl dopustit podezřelý výraz Anonymizováno na Anonymizováno (§ 146 odst. 1, odst. 2, písm. b/ podezřelý výraz Anonymizováno). Zdejší soud ctí zásadu presumpce neviny, ostatně není ani jeho rolí rozhodovat o vině a (případném) trestu. Z dané obžaloby tak má za prokázané toliko to, že vazby v rodině žalobce a žalovaného jsou problematické a některé jejich aspekty jsou řešené v rámci podezřelý výraz Anonymizováno (jakkoli soud opakuje, že nečiní skutkové zjištění o tom, že by žalobce Anonymizováno podezřelý výraz Anonymizováno). Jde-li o provedené fotografie, ani z nich nelze učinit závěr o tom, že by se žalobce dopustil podezřelý výraz Anonymizováno nebo Anonymizováno. Přesah rodinných vztahů do roviny podezřelý výraz Anonymizováno je patrný rovněž z usnesení policejního orgánu ze dne datum, č.j. Anonymizováno -AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno. Tímto bylo odloženo podezření ze Anonymizováno podezřelý výraz podezřelý výraz Anonymizováno Anonymizováno (§ 198 odst. 1 podezřelý výraz Anonymizováno), kterého se měl žalobce dopustit na svém Anonymizováno Anonymizováno.

11. Po ukončení střední školy studoval žalovaný minimálně v období od datum do datum (zimní semestr) Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, konkrétně studijní program Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno, což soud zjistil z potvrzení o studiu obsaženém v e-mailu ze dne datum a z e-mailu ze dne datum, který rovněž obsahoval potvrzení o přijetí žalovaného ke studiu na Anonymizováno. Poté (v prvním semestru akademického roku Anonymizováno/Anonymizováno) žalovaný zahájil studium oboru Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno na Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a. s. (pozn. studijní obory jsou volně přeloženy soudem, řízení sice probíhá v českém jazyce, ale bylo by přílišným formalismem a odporovalo by zásadě procesní ekonomie, aby soud vyžadoval překlad zjevných anglických pojmů do českého jazyka), jak plyne z rozhodnutí ze dne datum.

12. Žalobce zaslal žalovanému v průběhu let několik e-mailů. V těchto e-mailech přál žalovanému k narozeninám, k svátku, dotazoval se na jeho školní prospěch, dotazoval se, co dělá, jak se má, sděloval, že by jej rád viděl, zasílal odkazy na kurz IT, poskytoval mu údaje k účtu se stavebním spoření (konkrétně prokázáno: e-mailem z datum, e-mailem ze dne datum, e-maily z listopadu a prosince Anonymizováno a ledna Anonymizováno, e-mailem z datum, e-mailem z datum, e-mailem z datum, e-mailem z datum, e-mailem z datum, e-mailem z datum, e-mailem z datum, e-mailem z datum). Z těchto e-mailů je patrné, že poslední snaha o komunikaci proběhla na konci roku Anonymizováno. Současně tyto e-maily zůstávají bez odezvy. Jakkoli je vztah žalobce a žalovaného Anonymizováno a jeho řešení lidsky složité, nelze bezpečně uzavřít, že by žalobce vyčerpal možnosti nápravy tohoto stavu. Žalobci musí být po letech neúspěšného kontaktování prostřednictvím e-mailů zřejmé, že tímto způsobem se vztah s žalovaným obnovit nepodaří. Žalobce např. nevyužívá jiný způsob komunikace než e-mail (byť na sebe poskytuje telefonní číslo), obsah jeho sdělení je obdobný. Žalobce nenabízí nová témata, která by např. zahrnovala jeho snahu porozumět tomu, proč žalovaný nekomunikuje, není nijak patrná snaha žalobce alespoň částečně změnit svůj postoj, alespoň částečně ustoupit, přes rozdílné vnímání některých událostí nabídnout omluvu, nabídnout možnost terapie (z minulých neúspěchů nelze usuzovat na neúspěch budoucí) apod. Pochopitelně není zaručeno a není ani příliš pravděpodobné, že by tato změna přístupu přinesla alespoň částečnou nápravu, nicméně spolehlivý závěr o tom učinit nelze, když se o to žalobce nepokouší. Jeho (v e-mailech komunikovanou) snahu tak hodnotí soud jako spíše formální.

13. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný je žalobcovým Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno již Anonymizováno. Ještě v době Anonymizováno žalovaného uložil soud žalobci, aby hradil na výživném pro žalovaného 11 000 Kč měsíčně. Žalobce výživné minimálně od dubna Anonymizováno hradil. V červnu Anonymizováno nicméně výživné na žalovaného platit přestal. V té době žalovaný dokončil střední školu a nastoupil na vysokou školu. Žalovaný tedy Anonymizováno Anonymizováno (byť v současné době odlišnou vysokou školu než tu, na kterou nastoupil v roce Anonymizováno). K placení výživného žalobce vyzvala matka žalovaného. Vztah žalobce a žalovaného byl dlouhodobě Anonymizováno. Příčinou konfliktu je primárně rozdílný náhled stran na události v minulosti. Rodinná vazba mezi žalobcem a žalovaným zůstává narušena i nyní a žalovaný se odmítá s žalobcem stýkat, nijak s ním nekomunikuje a jeho přítomnost nevyhledává. Žalobce žalovaného v průběhu let několikrát kontaktoval prostřednictvím e-mailu, avšak bez odezvy žalovaného.

14. Soud zamítl následující žalobcovy důkazní návrhy. Zaprvé, výslech žalovaného. Tento výslech žalobce navrhoval k zjištění, zda má žalovaný na výživném zájem. Tuto otázku však soud nepovažuje pro rozhodnutí jako podstatnou, navíc ji lze zodpověděti i bez výslechu (viz odst. 35). Současně byl výslech navržen k tomu, aby se žalovaný vyjádřil ve vztahu k otci. Tento vztah byl však v řízení prokázán v dostatečném rozsahu, nebylo třeba provádět účastnický výslech, který je navíc dle občanského soudního řádu koncipován jen jako podpůrný důkazní prostředek. Žalovaný navíc neměl zájem se řízení (resp. jednání) osobně účastnit a vše řešil prostřednictvím svého zástupce. Jeho (nutný) souhlas s výslechem je prakticky vyloučený. Zadruhé, rozhodnutí Okresního soudu v adresa sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno (nebylo vydáno k okamžiku vydání tohoto rozsudku, žalobce navrhoval odročit jednání a vyčkat uvedeného rozhodnutí). Žalobce byl Anonymizováno pro skutek netýkající se přímo žalovaného. Toto rozhodnutí (případný zprošťující nebo odsuzující rozsudek nebo jiné rozhodnutí podezřelý výraz Anonymizováno) by nemělo na posuzovanou věc dopad. Soud si na základě provedeného dokazování mohl učinit dostatečný obraz o vztahu žalobce a žalovaného. Jistě nelze hodnotit navrhované podezřelý výraz Anonymizováno, aniž by na něj soud vyčkal a provedl jej k důkazu na jednání, ale lze hodnotit důkazní potenciál tohoto návrhu. Ten lze s ohledem na skutek, pro který byl otec obžalován, hodnotit jako naprosto minimální pro tuto věc, kde klíčovou byla otázka souladu jednání s dobrými mravy v rámci vztahu žalobce a žalovaného. Zatřetí, rozsudek sp. zn. Anonymizováno C Anonymizováno/Anonymizováno soud neprovedl, neboť jím bylo (jak uvádí žalobce) rozvedeno žalobcovo manželství s matkou žalovaného, což je v posuzované věci nepodstatné. Začtvrté, usnesení č.j. Anonymizováno P Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, č.j. Anonymizováno Co Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, č,j, Anonymizováno PAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno se týkala (jak uvádí žalobce) dílčích otázek zejména styku v rámci opatrovnického řízení, ve věci však tato usnesení nebyla potřebná, opatrovnické řízení bylo pravomocně ukončeno rozsudky, které provedeny byly.

15. Po právní stránce soud posoudil věc takto.

16. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

17. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů a toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

19. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

20. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke podezřelý výraz nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

21. Žaloba není důvodná.

22. Předně žalovaný Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se Anonymizováno. Nachází se na Anonymizováno Anonymizováno studia vysoké školy, čímž se připravuje na budoucí pracovní život. Ohledně samostatnosti žalovaného se tedy poměry od minulého rozhodnutí soudu nezměnily a z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět.

23. Klíčovou právní otázkou tohoto sporu bylo, zda je žalovaného nevyhledávání styku s žalobcem důvodem pro zrušení vyživovací povinnosti. Konkrétně zda je toto jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy. To by totiž byl důvod, proč lze vyživovací povinnost stanovenou (opatrovnickým) soudem zrušit.

24. Jednání žalovaného, které by bylo rozporné s dobrými mravy, zde však nenastalo a soud žalobu zamítl.

25. Kategorie dobrých mravů je vymezována různě, pro zjednodušení lze vyjít z toho, že se jedná o hodnoty společnosti, které nemají právní povahu a na kterých je třeba bezvýhradně trvat. Tyto hodnoty nejsou, resp. přesněji nemusí být součástí právního řádu, ale jsou součástí mravního řádu společnosti.

26. Staví-li soud své rozhodnutí na tom, že některá strana jedná v rozporu s dobrými mravy, jedná se o rozhodnutí výjimečné, které musí být odůvodněno zvláštními okolnostmi případu. Obecně se jedná o nejzazší možnost, ke které soud přistupuje v případě, že neexistuje mírnější řešení (z početné judikatury viz např. rozsudek NS ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99 nebo stanovisko NS ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, R 6/2010 civ. nebo nález ÚS ze dne 14. 11. 2024, I. ÚS 1479/23). S jistou mírou nadsázky je takové rozhodnutí „záchrannou brzdou“ určenou pro případy zjevného rozporu s dobrými mravy. Smyslem takto odůvodněného rozhodnutí je zmírnění přílišné tvrdosti zákona. Kategorie dobrých mravů je zohlednitelná i v rozhodnutích o výživném (i zde se uplatní úprava dle § 2 odst. 3 o. z., viz usnesení ÚS ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 2990/19).

27. Kritérium dobrých mravů se zohledňuje tak, že soud poměřuje hodnoty, které jsou právním řádem chráněny. Tak lze v posuzované věci konstatovat, že je zde hodnota, aby žalovaný, který nenabyl schopnosti sám se živit, obdržel výživné od žalobce. Tu je třeba poměřit s hodnotou žalobce mít vztah s žalovaným v rámci práva na rodinný život (čl. 32 Listiny základních práv a svobod). Žalovaný totiž nabytím zletilosti nepřestal být žalobcovým dítětem ve smyslu příbuzenského vztahu. To však vyvolává pouze omezené právní účinky (zejména vyživovací povinnost). Po nabytí zletilosti tedy již nelze upravit styk s rodičem (dle § 888 o. z., povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte zanikají nabytím zletilosti; stejně tak zaniká rodičovská odpovědnost). Chráněná hodnota žalobce na zachování rodinné vazby s žalovaným je tak nabytím zletilosti zásadně omezena a lze ji podřadit pod právo na rodinný život, jakož i pod dobré mravy. Jak ale uvádí Nejvyšší soud, k rodinnému soužití nelze nikoho nutit proti jeho vůli. Lze očekávat a je třeba respektovat, že zletilé a svéprávné osoby uspořádají své rodinné vztahy samy, i kdyby se rozhodly je zcela zpřetrhat (rozsudek NS ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1926/2023).

28. Zájem žalovaného na plnění výživného (tato hodnota) tedy převažuje nad zájmem (hodnotou) žalobce, aby s ním žalovaný udržoval kontakt. Navíc žalobcův zájem je oslaben dlouhodobým konfliktem mezi ním a žalovaným. Žalovaný kontakt s žalobcem nevyhledává, neboť žalobcova minulá jednání hodnotí jako ubližující a ponižující. Ani za pomoci odborníků se přitom nepodařilo toto hodnocení žalovaného změnit. Není relevantní, že žalobce má na minulé události jiný náhled ani to, jaký vliv na toto vnímání měla matka žalovaného. Žalovaný je zletilou plně svéprávnou osobou, pokud vnímá konflikt s žalobcem jako bránící mu kontaktu s žalobcem, je to jeho volbou. Nelze tedy uzavřít, že by žalovaný pro nestýkání s žalobcem neměl důvod (postačuje byť i subjektivní vnímání, tím spíše, když se jej v průběhu let ani různými způsoby nepodařilo změnit).

29. Navíc ačkoli žalobce žalovaného kontaktuje, tak tyto kontakty jsou formální. Jakkoli je náprava vztahu mezi stranami lidsky velmi obtížná, žalobce nevyužil všechny možnosti, aby vztah napravil (viz i hodnocení důkazů). Namísto toho se žalobce dovolává svých rodičovských práv a uplatňuje proti žalovanému žalobu, což jistě prostředkem k nápravě vztahu není, viz i usnesení ÚS ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 2172/23, bod 22: „Na argumentaci stěžovatele by tak bylo možno reagovat, že porušení práv jeho syna chráněných čl. 26 odst. 1 Listiny by naopak představovalo, pakliže by mu byla odepřena podpora plynoucí z vyživovací povinnosti stěžovatele jakožto jeho rodiče, k čemuž stěžovatel ve své podstatě směřuje. Jinými slovy, stěžovatel se stěží může zaštiťovat svými rodičovskými právy, navíc ke zletilému synovi, jestliže se fakticky domáhá úplného zproštění své vyživovací povinnosti.“

30. Lze tedy učinit dílčí shrnutí. Žalovaného nelze k rodinnému soužití s žalobcem nutit. Navíc žalovaný má pro nestýkání se s žalobcem důvody dané jejich dlouhodobým Anonymizováno. Rozdílný náhled stran na příčiny tohoto konfliktu není relevantní. Hodnota (i právo) žalovaného na výživné od žalobce převažuje nad hodnotou (a výrazně omezeným právem) žalobce na udržování kontaktu se zletilým žalovaným.

31. Z judikatury a odborné literatury plyne závěr, podle něhož vyživovací povinnost nelze podmiňovat zájmem oprávněného o povinnou osobou. Současně nedostatečný zájem oprávněného o povinného nelze hodnotit jako rozporný dobrými mravy a způsobující zánik vyživovací povinnosti.

1/ „K nepřiznání výživného zletilému dítěti, které není samo schopno se živit, může dojít v případě, že se toto dítě chová k výživou povinnému rodiči natolik negativním způsobem, že toto chování co do rozsahu a intenzity je natolik zásadní, že jde o zjevnou neúctu k výživou povinnému rodiči, která je ve společnosti naprosto netolerovatelná. Jde např. o situaci, kdy je dítě k rodiči opakovaně a zcela běžně vulgární, fyzicky jej napadá, dopustilo se vůči němu Anonymizováno podezřelý výraz Anonymizováno apod.“ (viz SVOBODA, K. Rodičovství, osvojení a výživné dětí po rekodifikaci soukromého práva. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer (dříve ASPI) [cit. 2025-11-24]. ASPI_ID MN6451CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.).

2/ Obdobně viz: „Podle názoru odvolacího soudu k tomu, aby byly osvědčeny podmínky pro nepřiznání (odepření) výživného dítěti pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 96 odst. 2 ZOR, by bylo nezbytné v řízení prokázat, že výživou oprávněné dítě (u nezletilého dítěte by takové úvahy bylo možno odvozovat nejdříve snad při dosažení patnáctého roku jeho věku, kdy se s dosažením této věkové hranice dítěti rozšiřuje okruh práv a povinností i v oblasti pracovněprávních vztahů, trestněprávních vztahů atd.) se vůči svému rodiči, resp. osobě povinné výživou chová natolik negativním (závadným) způsobem, že toto chování co do rozsahu a intenzity koliduje s dobrými mravy, resp. že z důvodu poměření s dobrými mravy (ve společnosti) je zásadně nepřijatelné, aby takovému (nevhodně se chovajícímu dítěti) bylo výživné nadále poskytováno, resp. přiznáno. Jinak řečeno, muselo by se jednat o natolik závadné chování, kdy by např. dítě v určitém rozsahu či s určitou intenzitou projevovalo zjevnou neúctu ke svému rodiči (osobě povinné výživou), bylo by k němu např. vulgární, resp. chovalo se k němu takovým způsobem, jenž by byl naprosto neslučitelný se shora vyloženými dobrými mravy ve společnosti.“ (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 10 Co 976/2005).

3/ V usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 3104/16 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 6. 2016, č.j. 69 Co 178/2016-162, který uvedl, že: „určené výživné neshledal za rozporné s dobrými mravy ani za zneužití práva, když k takovému závěru nemůže vést nedostatečný zájem vedlejšího účastníka o stěžovatele, ani menšinová účast vedlejšího účastníka v obchodní společnosti.“

4/ „Odvolací soud dále zdůrazňuje, že výživné je určeno nezletilému dítěti na jeho výživu a další rozvoj a nemůže být podmiňováno širším stykem otce s nezletilou.“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 145/2020).

32. Tyto závěry se zde použijí následovně. Žalovaný nevyhledává kontakty s žalobcem. To samo o sobě nepůsobí zánik vyživovací povinnosti. Tím spíše to nepůsobí zánik vyživovací povinnosti tehdy, když je takové vyhýbání odůvodněno dlouhodobým konfliktním vztahem. Takové jednání žalovaného nelze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy. Aby bylo možné takový závěr učinit, musel by se žalovaný dopouštět zavrženíhodného jednání, např. žalobce verbálně urážet, spáchat proti němu přestupek nebo podezřelý výraz Anonymizováno. Nic takového nenastalo. Z pouhé pasivity žalovaného nelze učinit závěr o zániku vyživovací povinnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy. Výživné není odměnou oprávněného za pozitivní vztah k povinnému a není tímto vztahem podmíněno.

33. Lze tedy shrnout, že pasivita žalovaného ve vztahu k žalobci je odůvodněna narušeným rodinným vztahem. Jednání žalovaného tedy nelze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy. Tím spíše se nejedná o rozpor natolik intenzivní / zavrženíhodný, aby mohl odůvodnit zánik vyživovací povinnosti (dle § 2 odst. 3 o. z.).

34. Argumentuje-li žalobce, že se uplatní analogie, neboť je zde podobnost s vyděděním u závěti nebo odvoláním daru, tak tato argumentace není správná. Pořízení závětí jakož i darování jsou jednání, u nichž se výrazně prosazuje autonomie vůle toho, kdo tato jednání činí. Tato osoba totiž disponuje svým majetkem a může podle své vůle rozhodnout, v čí prospěch tento majetek připadne. U výživného tomu tak není. Výživné je plněním majetkové povahy, které lze připodobnit závazku tvořenému relativnímu právy a povinnostmi stran (vyživovací povinnosti dlužník odpovídá právo na plnění svědčící věřiteli). Základem této povinnosti je statusový poměr mezi oprávněným a povinným a stav odkázanosti oprávněného. Autonomie vůle povinného je zde tedy omezena. Podobnost se závětí a darem (analogii) ve smyslu § 10 odst. 1 o. z. tedy nelze využít, neboť žalobce odkazuje na ustanovení, která nevykazují co do obsahu a účelu podobnost posuzovanému případu.

35. Současně z ničeho neplyne, že by žalovaný na výživném neměl zájem. Žalobci byla povinnost platit výživné soudně uložena a nadále trvá. Žalovaný se zrušení této povinnosti (např. dohodou s žalobcem) nedomáhá, naopak proti žalobě na zrušení vyživovací povinnosti se brání. Současně je právem žalovaného nepožadovat výkon rozhodnutí (exekuci). Vykonávací řízení není automatickým pokračováním nalézacího řízení. Je na každém, zda bude právní následek uvedený ve výroku rozsudku vymáhat ve vykonávacím řízení či nikoli. K tíži nelze přičíst žalovanému ani to, že si nevyzvedl stavební spoření vytvořené žalobcem. Jedná se o část jmění oddělenou od vyživovací povinnosti. V soukromém právu se uplatňuje zásada rovnosti, která dává na uvážení osoby, zda přijme nabízené plnění či nikoli; vnutit osobě jednostranně svou vůli nelze.

36. Konečně judikatura dovozuje, že domáhá-li se žalobce zrušení vyživovací povinnosti, může soud rozhodnout i o jeho snížení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítnout (viz např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 21 Co 123/2022). Nicméně změna poměrů (§ 923 o. z.), která by takové rozhodnutí odůvodňovala, zde nenastala. Obecně platí, že s rostoucím věkem se náklady na výživné zvyšují. Tak i zde je žalovaný nově Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Současně od doby minulého rozhodnutí o výživném uplynuly více jak Anonymizováno roky, což je změna poměrů směřující k navýšení výživného. A navíc nelze odhlédnout od toho, že vyměřené výživné je tvořeno stále stejnou (absolutní) částkou 11 000 Kč, reálná hodnota této částky od doby posledního rozhodnutí značně klesla. Všechny tyto změněné poměry tedy svědčí spíše ve prospěch zvýšení výživného a nikoli jeho snížení. Proto soud zamítl žalobu v celém rozsahu, aniž rozhodl o snížení žalobcovy vyživovací povinnosti.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal v řízení zcela úspěšnému žalovanému vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 55 127,60 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 660 000 Kč (určené dle § 8 odst. 2 a. t. takto: soudem stanovené výživné 11 000 Kč × 12 měsíců × 5 let; viz nález ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 2108/21) sestávající z částky 10 940 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření z datum, duplika z datum, účast na roku dne datum) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 45 560 Kč ve výši 9 567,60 Kč (celkem tedy: hodnota × 10 940 Kč + 4 × 450 Kč + 9 567,60 Kč = 55 127,60 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalovaného.

38. Žalovaný požadoval náhradu nákladů rovněž za nahlížení do spisu ze dne datum a přípravu na jednání dne datum. Soud žalovanému náhradu nákladů za tyto dva úkony nepřiznal. Jde-li o nahlížení do spisu, tento úkon právní služby je považován za součást úkonu – převzetí a příprava zastoupení § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (viz usnesení NSS ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 5 Azs 33/2008). Výjimka dána není, spis není rozsáhlý, žaloba byla žalovanému zaslána a při nahlédnutí se žalovaný seznámil pouze s nevelkým množstvím příloh na č.l. 5-22, které navíc obsahují minimum textu (nelze tedy tento úkon připodobnit k § 11 odst. 1 písm. f/ a. t.). A jde-li o přípravu na jednání, kterou žalovaný řadí pod § 11 odst. 3 a.t., tak platí, že analogie podle § 11 odst. 3 a. t. je výjimkou, která musí být vykládána restriktivně. Zde výjimečné okolnosti svědčící ve prospěch přiznání odměny za tento úkon nenastaly. Nebylo třeba se připravovat na výslech svědků či znalců, žalovanému byla známa žalobcova argumentace z žaloby a repliky, jednání trvalo necelé dvě hodiny. Navíc žalovaný využil svého práva se osobně jednání neúčastnit, úkon tedy nelze podřadit např. pod poradu s klientem (která by případně zahrnovala i přípravu klienta na jednání) dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t.

39. Dále soud nevyhověl požadavku žalovaného na přiznání úroku z prodlení z nákladů řízení (úrok z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně ode dne nabytí právní moci rozsudku). Podle judikatury (např. rozsudek NS ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 449/2002) platí následující závěr: „lze tedy uzavřít, že povinnost platit úroky z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. vzniká toliko v případě prodlení s plněním peněžitého závazku hmotněprávního charakteru. Protože nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu, které možnost požadovat úroky z prodlení nezakotvuje, nemá dovolatel vůči státu právo požadovat vedle přiznaných nákladů řízení též úroky z prodlení.“ Na tento nárok žalovaného lze současně nahlížet jako na podmíněný – rozhodnutí o náhradě nákladů je konstitutivní, žalobce s úhradou není v prodlení; žalovaného nárok je podle obsahu vyjádřen takto „pokud se dostane žalobce do prodlení s náhradou nákladů řízení, požaduji úrok z prodlení v zákonné výši.“ K takovému úkonu se tedy podle § 41a odst. 2 o. s ř. nepřihlíží (na tento požadavek nelze nahlížet ani jako na eventuální petit).

40. Lhůtu k plnění soud stanovil (výrok II.) podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.